Apinův kekel

Archive for Duben, 2010

Velké množství střepů z lahví šampaňského vína na Perštýnském náměstí dávalo tušit, že Pardubice slaví něco velkého. Po pěti letech se to podařilo znova.

Dominik Hašek se přes oficiální ukončení své brankářské kariéry ještě jednou vrátil ke špičkovému hokeji, aby pomohl znova vybojovat mistrovský titul pro domácí tým.

Dominik má už všechny možné světové nejvyšší ocenění, trofeje a tituly, které může hokejový brankář získat a k nim přibude ještě ten extraligový 2009-2010.

V takřka infarktovém zápasu posledního utkání nám hokejisti předvedli dramatickou hru opravdu jako ze škatulky.

Oba celky odehrály hokej plný ukázkových zákroků a vypjatých situací. Hned ze začátku Jakub Nakládal za tečování Daniela Rákose vstřelil Vítkovicím branku, ale i tak nebylo příliš jasné, kdo bude určovat tempo a směr hry. V předchozích zápasech měli navrch jednoznačně hokejisté Pardubic, v posledním zápase Vítkovicím už v podstatě moc možností nezbývalo, tak se stím nepáraly a některé Pardubáky to možná trochu zaskočilo.
V čase 58:13 si šel Dominik Hašek sednout na střídačku, aby Aleš Píša mohl zvrátit tristní skore 2:1 a posunul hru do prodloužení, kde se za necelou půlminutu dostal ke střele Radovan Somík a letošní ročník ukončil nejlepším možným způsobem!

Pardubice svým vítězstvím posunuly laťku rekordů na 12 vítězných zápasů v řadě. Obrovská koncentrace všech hráčů, chytrá strategie Václava Sýkory a vydatná podpora pardubických fanoušků v ostravské i pardubické ČEZ aréně. To vše dopomohlo k titulu, nevyššímu ocenění domácí hokejové soutěže.

Po vydařeném zápase se začalo slavit. Na Perštýnském náměstí vystoupila Vypsaná Fixa a večerem na pódiu provázel Pavel Cejnar (jako by nestačilo, že ho strkaj do televize) a do oslavného skandování a skákání zaplněného náměstí občas oznamoval polohu hokejové výpravy mířící domů.

V noci nemohlo být víc jak 2°C a to čekání bylo nekonečné. Když Cejnar oznámil, že jsou u vlakového nádraží a za deset minut, že jsou na Třídě Míru, všichni se ptali, co jim tak dlouho trvá.
Odbíjela druhá hodina ráno a k pódiu přijíždí autobus HCPCE a za vydatného řevu a tleskání vystupují hráči, trenéři a ostatní kolektiv a s radostí zvedají nad hlavu mistrovský pohár.

Takhle rušná noc v Pardubicích už dlouho nebyla. Zhruba 40 minut se hokejisté na pódiu radují a předvádí před fotografy, aby se pak rozprchly pravděpodobně do Patapufu, protože jsem si tam v těch místech s Haškem ještě podával ruku a tím směrem pak mířil ještě Bohuslav Šťastný s dalšími lidmi z HC klubu. To už jsem byl ale příliš ospalý, byla mi zima a po dlouhém dni jsem se potřeboval vyspat, takže jsem se rozloučil a namířil směr postel. Až se z toho vyspíte, tak se uvidí :)

Neměl bych opomíjet chystané akce a proto tu tentokrát mám pozvánku na sobotní tancovačku.
Téměř půl roku po vydařeném narozeninovém mejdanu se opět vracíme na místo činu a opět přivážíme spoustu kvalitní muziky, která bude jako vždy pěkně nahlas.

Těšit se tedy můžete na klasickou (nad)standartní nálož z desek, liveset z mašinek a všech těch čudlíků a hejblátek (co se pomalu ani nevejdou na stůl), který možná trochu okořením nějakým tím scratchem, hláškou, smyčkou, nebo zvukem z desky. Z kraje dostanou příležitost si zahrát hosté a pozvaní začínající djs a můžete si být jisti, že se nebude končit dříve, než bude venku světlo.

Takže svojí účast v kostele na nedělní bohoslužbě protentokrát zrušte a přijďte se bavit v sobotu 24.4.2010 do klubu Sépie v Týništi nad Orlicí.

Včera v noci jsem si čistě náhodou vzpoměl, že jsem před mnoha lety zakládal jednu emailovou schránku na Tiscali.cz.

Nepřihlásil jsem se do ní alespoň 3 roky a tak jsem musel chvíli vzpomínat na přihlašovací údaje a po vyťukání loginu a hesla ani nedoufal, že bude ještě existovat. A hle, nezrušili mi ji, jen mi z ní smazali všechny zprávy (všehovšudy asi 4 odeslané e-maily, jeden koncept a dva kontakty v adresáři, co si tak matně pamatuji) a v příchozích bylo jedno komerční sdělení vybízející k velikonočnímu nákupu dámského spodního prádla.

Co mě ale dostalo ze všeho nejvíc, byl ukazatel zaplnění kapacity schránky. Freemail na tiscali má schránku o obrovské kapacitě celý 1MB ! S tím jediným reklamním e-mailem (už přesunutým do koše) je ze schránky využito 58%.

Trochu nechápu, co si tiscali slibuje od svojí nabídky nepoužitelných freemailových schránek…

Hokejisté Pardubic se ve finále Extraligy dnes druhým vítězným zápasem přiblížili k mistrovskému titulu.

Všichni hráči včetně trenérů jsou profesionálové, není to jen souboj vynikajících brankářů. 10194 diváků v ČEZ Areně a další statisíce či miliony v televizi nebo online sledovalo bravůrní spolupráci všech hráčů, kteří svoji hrou dokazují, že se do finále dostaly ty správné týmy a předvádí mistrovský hokej.

Po dnešním jediném vítězném gólu Dana Rákose je stav série 2:0 a další porážku Vítkovice utrpí doma už ve středu a ve čtvrtek. Jistě nebudu sám, kdo by si přál alespoň jednu výhru Vítkovic a aby se ten pátý zápas odehrál v neděli 25. dubna 2010 v Pcích. Titul se musí získat doma :)

Hašek si drží stále výborné statistiky, Štěpánek inkasuje jednu bránu a ještě ho pěkně bolí rameno. Hadamczik kombinuje jak může, ale není mu to nic platné, protože ke konci zápasu hráčům docházely síly a v televizi po zápase vypadal trochu zdrceně.

Oba týmy se snaží hrát čistě a podle pravidel. Možná trochu smůla na rozhodčí když se Jirka Cetkovský s Jurajem Štefankou chytli pod krkem, respektive dynamo v rukavicích docela slušně řezalo do jednoho oceláře a oba si pak šli sednout do kabiny. Je jasné, že Pardubice dokážou víc tlačit a skvěle zvládají i oslabení a může mít vliv i to, že smetáci z Vítkovic dnes dopoledne neměli trénink (alespoň zase nerozbili sklo jako včera).

Dynamo má slušně našlápnuto k titulu a brzy se bude slavit. A nebo taky ne a celé se to ještě o pár dnů protáhne, ale o titulu nepochybuji :)

Je to fajn pocit, když víte, že vám nad hlavou nelítají letadla a nevypouštějí jedovaté chemtrails.
Otevřete si stránku flightradar24.com a sledujte, jaký je nad námi vzácný klid a veškerý letecký mumraj je pouze nad jihovýchodní Evropou, protože tam ještě nedorazil popílek ze sopky s (pro Čechy) krásným názvem Eyjafjallajökull. Letadla jsou pryč a s nimi i pravidelná odpolední únava, se kterou každé odpoledne bojuji.

Co na tom, že jsem na dnešek spal jenom dvě hodiny, kdyby na mě odpoledne padalo to chemické svinstvo z letadel, musel bych si po obědě nachvilinku zdřímnout. Bez chemtrails vydržím bezproblémů fungovat až do večera. Dokonce i podávám lepší fyzické výkony – trasa, kterou na kole běžne jedu 25 minut, jsem dneska do kopce zvládnul za necelých 20 minut.

Nejsem sám, několik lidí mi během dnešního odpoledne a večera potvrdilo, že se cítí nějak jinak, že jsou čilejší a ne tolik otupělí. A možná že i ty největší skeptici začnou věřit na chemtrails, až nás znovu začnou práškovat a všechno se vrátí do starých vyjetých kolejí a budou vzpomínat, jak jim bylo skvěle, když na ně nepadaly smrtící chemikálie…

Pro mnoho lidí je ochromení leteckého provozu příčinou různých komplikací a problémů, ale pro tu větší část lidí je to úleva a vysvobození…

V posledních dnech se toho ve světě událo hodně a tyto události budou mít významný vliv na budoucí dění.

Jak inteligentní člověk už dávno ví: pravda je vždycky naprosto odlišná od toho, co nám ukazují v televizi, případně co se dočtete v novinách (viz. globální oteplování, prasečí chřipka, 11. září, atd).

Barack Obama a Dmitrij Medveděv v Praze podepsali smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní. Z podání médií to vypadá, že odteď bude svět bezpečnější. Nenechte se zmást, o bezpečnost vůbec nešlo. Ze strany USA i Ruska to bylo vlastně jen takové divadýlko, protože obě velmoci už dlouho ví, že není výhodné investovat do dalších jaderných zbraní, které sice nemůžeme nijak podceňovat, ale dnes už jsou se zbraněmi hromadného ničení o několik levelů výš.
Oficiálně tím dali najevo, že atomové zbraně (v porovnání s jinými-přísně utajovanými) jsou nákladné, nestabilní a jejich výroba se nevyplatí a veřejnosti se to naaranžuje jako mírový úmysl. Považte, že o atomovou bombu usiloval i Hitler a která ze zbraní z druhé světové války vydržela dodnes? Vždyť dneska v době tektonických a meteorologických zbraní stačí vzít do ruky joystick a nažhavit HAARP. Pokud bude někdo chtít zaútočit jadernou hlavicí, musí mít nosnou raketu, která musí odněkud vystartovat. To samo o sobě jednoznačně identifikuje agresora „čí to byla základna, ze které vyletěla ta raketa?“. Navíc rakety s omezenou dobu použitelnosti (tzn. než nám to expiruje, tak musíme vyprovokovat válku) patří v 21. století do starého železa. Komu ale dokážete zemětřesení, tornáda, ničivé bouře? To byla příroda? To byly přírodní síly ovšem usměrněné podle něčích potřeb. Kdo by vyvíjel atomové zbraně, když má k dispozici takové zařízení?

Polská vláda včetně prezidenta zahynula při leteckém neštěstí. Okamžitě mi bylo jasné, že to, co říkají v televizi jsou nesmysly a předem sepsaný scénář. Do kolen mě dostala informace o očitém svědkovi, který prý viděl, jak letadlo zavadilo o vršek stromu. Byla mlha, údajně nulová viditelnost, tak jak mohl někdo vidět jak to bylo? On asi na tom stromě zrovna seděl, když se to stalo a proto to viděl tak dobře… Do toho se přidávaly další a další zprávy a verze jak to mohlo být a nebýt…

Byl jsem svědkem nejednoho povzdechnutí, proč se tohle nepřihodilo naší vládě – hned by na tom světě bylo líp. Není důvod, naši kormidelníci náš Titanik kočírují podle not z Bruselu. Poláci byli tak trochu suverénní a příliš si do toho nenechali kecat (viz. zde). Proto museli zemřít, ale pšt, stále to podléhá přísnému utajení! V politice neexistuje nic jako náhoda. Cokoli se stane, není dílem náhody nebo shledání nešťastných událostí, ale vždycky v tom má někdo prsty. Pro ty co stále věří televizní verzi, doporučuji znova shlédnou druhou část dokumentu Zeitgeist: Addendum, která příhodně o těchto „nehodách“ politiků v minulosti pojednává. Nejzajímavější na tom je fakt, že nepřežil nikdo z posádky.

Na vojně jsem měl tu čest sbírat letadlo a pilota po lese. Člověk by neřekl, jakou paseku na kraji lesa nadělá jedna stíhačka po nepovedeném manévru. Když se pilot nestihne katapultovat, tak je šance na přežití opravdu minimální. Nepochopim ale, jak může zemřít tolik lidí při pokusu o přistání z údajně osmimetrové výšky…

Co bude dál? Budeme následovat Británii, protože jsem si dovolil napsat svůj názor, který může být pro někoho pobuřující a tímto článkem jsem si zřejmě vysloužil dovolenou na Guantanámu, případně zvýšil riziko „nehody“ při zítřejší cestě do práce…

Uvidíme co bude dál a jak říká jeden můj kamarád: Nějak bylo, nějak bude