Suchej říjen

Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.

Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…

A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.

Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.

První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.

Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.

Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)

Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.

V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.

Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.

Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.

Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)

Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.

Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)

One Response to “Suchej říjen”

Leave a Reply

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina