Apinův kekel

Ačkoli jsou těžké časy a investovat do hardware se nevyplatí, již nějaký čas se mi postupně shromažďovaly jednotlivé PC komponenty. Tento týden mi dorazil poslední kousek do stavebnice a proto jsem se mohl pustit do stavby výkoného herního ULN počítače. Ne že bych nevěděl kam narvat peníze (někde se ten celý život neutrácení za cigarety musí projevit), ale tak nějak jsem měl nutkání zkusit si sám postavit počítač, protože když jsem naposledy skládal celý počítač, měl CPU ještě s pasivním chladičem. Takže jsem si vlastně potřeboval dokázat, že na to mám a také jsem si chtěl ověřit všude omílané tvrzení, že na skládání počítače vlastně dneska už nic není. Pryč jsou doby nastavování jumperů, volby voltáže a časování na desce, dnes stačí poskládat dohromady, zapojit a je to. Jednotlivé komponenty jsou tzv. „foolproof“, tedy že by člověk musel vyvinout hodně síly, aby některý konektor nacpal do nesprávné patice.
I přes pocit jednoduchosti jsem před samotnou montáží prošmejdil na internetu několik fór a článků, a na jednom italském blogu objevil užitečný článek o stavbě herního ULN počítače a několikrát se pousmál, když překladač od Googlu vypsal výrazy jako instalace vzpomínek nebo orientace fanoušků. No a další důvod je ten, že budu mít v únoru pár dní volna, tak abych si mohl ve Full HD na vysoké detaily s 5.1 zvukem zahrát Bioshock 2, který mi dle předpokladů zrovna ve středu dorazil :)

Základem je skříň. Ne ledajaká, ale speciálně odhlučněná Cooler Master Sileo 500, ze které jsem vymontoval osazené větráčky a nahradil je párem ultratichých 120×120×25mm ventilátorů Noctua NF-S12–800 bulk. Do skříně přišel namontovat ještě zdroj Enermax PRO82+ II 525W Bronze, který by měl mít drobné rezervy pro případný budoucí hardwarový upgrade a tuning (a taky jsem s ním jednou vyhodil pojistky ;) Dále tu je pevný disk WD Caviar Black 3.5" 640GB schovaný v zařízení Scythe Himuro, které plní funkci chladiče HDD a zároveň zvukového izolátoru (co by to bylo za ULN PC s neodhlučněným diskem), potom jsem do skříně osadil černou OEM optickou mechaniku Samsung SH-S223C a do volné 3,5" pozice čtečku karet Apacer USB 2.0 AE700 Black.

Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu a tím je platforma. Zvolit AMD nebo Intel? Původně jsem přemýšlel o Core i5, ale pak jsem byl několika znalými lidmi ujištěn, že pro herní PC je to zbytečnost a výkonově srovnatelných výsledků dosáhnu i s AMD za poměrně levnější peníz. Do základní desky Gigabyte GA-MA770T-UD3P (rev. 1.0) tedy přišel AMD Phenom II X4 955 Black Edition a na něj opět ultratichý chladič Noctua NH-C12P. Když jsem si to tak předtím na stole všechno porovnával a poměřoval, tak mě napadlo, si před instalací chladiče osadit paměti Zeppelin Gold 4GB, protože jakmile na procesor vrazim tu velkou mrchu, tak už tam moc místa pro operování s operační pamětí nezbyde.

Celou desku pěkně nasadit na distanční sloupky ve skříni a upevnit šroubky. Jeden šroubek jsem vynechal, protože k němu byl přístup jako k penězům, ale i bez něj deska drží parádně na svém místě.
Poslední a vlastně i nejdražší díl z celé sestavy je grafická karta Sapphire ATI Radeon HD 5850 1GB DDR5 se kterou jsem získal i kód na stažení hry Colin McRae: DiRT 2 jež oplývá DirectX11 efekty.
Ke konci se musím obrátit na manuály a brožury, protože přichází na řadu asi nenáročnější fáze celého sestavování – zapojování té spousty drátů a kabelů. Asi hodinka usilovného soustředění a všechny kabely byly pozapojované tam kde měly být a může se provést první testovací spuštění.

Připojuji potřebné kabely, přepínač na zdroji do polohy zapnuto, kontrolka na čtečce karet se rozsvítí, nádech a mačkám vypínač na předním panelu, který se zároveň s tím i rozsvítí. Něco je špatně, nějak málo to hučí, pomyslim si. Nic není špatně, všechny větráčky se točí, ozývá se pípnutí a než se stačí vzpamatovat monitor, proběhne POST a počítač se snaží bootovat, nejprve z pevného disku, potom z mechaniky. To už se mi i rozsvítí monitor, kde je vypsaná výzva o vložení startovacího disku. Strkám do mechaniky první Live CD, které mi padne do ruky. Je to Ubuntu 9.10 64bit. Zjišťuji, že v tomhle USB portu mi nějak zlobí klávesnice, ale v dalším už je všechno ok. Ubuntu se spustí, provedu základní otestování, všechno se zdá být ok. Restart a tentokrát se taky podívám do BIOSu a nastavím pár věcí. Napoprvé je všechno ok až na kontrolku signalizující činnost disku na předním panelu, asi jsem otočil kablík. To je maličkost, stejně to musím ještě vevnitř vyvázat a zadeklovat…

Za jedno necelé odpoledne mám nový počítač, který je opravdu tak tichý, že ho můžu mít vedle sebe na stole a vůbec ho neslyším. Jediná nejhlučnější komponenta je grafická karta, kterou jsem slyšel akorát při běhu programu FurMark, kdy se při testu zahřívala na 85°C, jinak ani při hraní Crysis (nebo jakékoli jiné hry) tolik nehučí. Hlučnější je pouze jenom optická mechanika při instalaci programů, jinak dokonce i ten notebook nadělá větší kravál.
V budoucnu přibude SSD disk pro systém a výkonější grafická karta. Rád bych se vrátil k nVidii, nejenom kvůli Phys-X, ale také kvůli tomu, že s touto značkou mám lepší zkušenosti než s ATI. Bohužel v současnosti jsou i přes řadu známých problémů grafické karty řady HD 5×xx bezkonkurenční, takže ukáže až čas s čím se nVidia brzo předvede.
Předpokládaná životnost a aktuálnost hardwaru je 3–5 let. To je doba, kdy by měl tento počítač stačit na nové herní tituly, které by byl schopen zobrazovat ve full HD rozlišení (na jednom monitoru) a na nějaké rozumné detaily. Do té doby ovšem jistě přijdou nové procesory a grafické karty na ještě promyšlenějších a rychlejších architekturách, případně bude uspokojivě vyřešena otázka zpětného využití a zužitkování odpadního tepla, které tyhle hračky vyprodukují při svém provozu…


 

Tak je to pravda, skutečně jsem si včera předobjednal BioShock 2 Collector's E­dition a uvědomil si to až nyní :)
Nedalo se odolat, protože úvodní popis balení mě nadobro rozbil:

Sběratelská edice obsahuje: Vinylové LP desky s orchestrální hudbou z Bioshocku, audio CD s orchestrální hudbou z Bioshocku 2, 3 zimní plakáty s reklamou na velkolepý svět Rapture Bioshock 2, uměleckou knihu o 164 stránkách ve tvrdých deskách a samotnou hru Bioshock 2

Právě ten úžasný hudební doprovod a songy, které se mi tolik líbily v prvním Bioshocku, navíc na gramofonových deskách jsou dostatečná motivace připlatit. Za vinyly jsem za ty roky už utratil přes sto tisíc, takže tyhle tři (nebo dvě?) desky jsou porád za super cenu. Ve hře se mi často stávalo, že jsem se zastavoval a jenom poslouchal tu geniálně vybranou hudbu pro danou část mapy. Nečekám pouze orchestrální záznamy, ale i odhrovačky z barových jukeboxů a podobně :) Doufám, že to nebude nějaká whitelabelová kvalita a ty desky něco vydrží, protože do mixu se některé skladby náramně hodí ;) Přesněji řečeno o to ostatní mi ani tak nejde, samozřejmě o hru se zajímám, ale neplánoval jsem ji v nejbližší době pořizovat. Ale co už, snad se najde i čas na její hraní.
Líbí se mi používání plasmidů a zbraní současně. Přeju si, aby si hra zachovala mistrovsky dávkovanou atmosféru, zůstaly hw nároky a kdyby ve hře bylo trochu doladěno ovládání, budu spokojen. Přeci jenom při hraní s myší se člověk neubránil pocitu neohrabaného konzolového vlivu.

2K by mohli s něčím podobným přijít i u hry Mafia 2. Teď už jenom počkat do 10. února, kdy by teoreticky balíček měl dorazit. 10. 02. 2010 je docela zajímavé datum, nemyslíte?

Mám tu další ohlédnutí za rokem 2009. Tentokrát to nebudou statistiky vyhledávání, ale zvukové záznamy, ke kterým jsem přišel přímo nebo nepřímo, úmyslně nebo náhodně, každopádně je mám uložené a mohl bych se o ně podělit.

Je tam schránka?

Aneb proč je dobré si na noc vypínat telefon.

Jednoho rána se vzbudím a nastartuju telefon, který hlásí, že si mám na jisté wap adrese vyzvednout novou mms zprávu od jednoho kontaktu z tel. seznamu. Přiznávám se, nemám v telefonu nastaveny mms zprávy a ani na tom nehodlám nic měnit, protože mms zprávičky považuji za zbytečnost a ani já, ani nikdo z mých kontaktů je nepoužívá a jednou za dva roky mi něco takového pošle akorát operátor… Navíc technické limity mms zpráv byly už v době svého vzniku nedostačující.

Každopádně tuto mms zprávu jsem si na určené adrese po zadání hesla vyzvednul a zjistil, že jejím obsahem je krátká zvuková stopa. Kamarádi se mi snažili dovolat o půl čtvrté ráno, když je vyhodili z hospody. Už se asi nedozvíme, co potřebovali takhle ráno nutně vyřešit, ale kdybych si ten telefon na noc nevypnul, asi bych neměl radost za takový budíček. A protože byl telefon vypnutý ten neodkladný rozhovor za mě vyřídila technika (o jejíž existenci jsem vlastně ani nevěděl a volající také ne :)

Nechrápej

Také pořízeno v noci k ránu, ovšem ne díky kouzlu nechtěného, ale zcela úmyslně a při smyslech :)

Usvědčující důkaz ve sporu, když někoho obviňujete, že kvůli němu nemůžete spát. Navíc ani ne tak hlasitý, jako spíše dobře zazpívaný :) Opravdu nezvykle znějící chrápání, bohužel větší vzdálenost spolunocležníka s nočním tichem (v telefonu šumem) dost degradují a znehodnocují celou nahrávku.

Tímto bych rád vyhlásil takovou malou hitparádu chrápání :) Pokud můžete, přidejte do komentářů odkaz na audio záznam nejotřesnějšího nebo nejzajímavějšího chrápání, kterým vaše okolí disponuje :) V některém z příštích článků udělám anketu ze všech obdržených záznamů chrápání a o nejlepším rozhodnou čtenáři :) Beru i mluvení ze spánku :) Vše zcela anonymně, protože vaše vlastní chrápání sami asi těžko zaznamenáte nebo rozeznáte, takže tou obětí a hvězdou zároveň může být kdokoli…
Můžu dnes jen litovat, že jsem neměl telefon schopný zaznamenat zvuk před osmi lety na vojně, kdy jsem spolu s dalšíma třema klukama musel několik dní a hlavně nocí snášet neobvykle hlasité chrápání vojína Holečka, který často budil celou letku a jeho chrápání bylo slyšet i v okolních budovách! Jeho spánek byl tak akusticky výrazný, že jednu noc upadly dvířka u skříňky poblíž jeho postele. Ikdyž druhý den se rozjela debata, jestli ty dvířka povolily kvůli chrápání, nebo kvůli tomu, že mu tak smrděly nohy :) Chudák vojín Tvrdík, který byl později se stotřicetikilovým Holečkem odvelen na odloučené stanoviště, kde spolu sdíleli jednu stavební buňku a druhou (plnou myší) měli jako kuchyň…

A to je vše

Jak tak procházím zvukové záznamy, tak zjištuji, že ty publikovatelné a ne tolik osobní jsem už vlastně vyčerpal a další bych musel zveřejnit se souhlasem hlavních aktérů, případně hodně zcenzurovat :)

Takže pro letošek přehled nočních záznamů končí a můžeme se těšit na ty v příštím roce. Posílejte svoje chrápání, zkusíme udělat soutěž. Uploadovat můžete třeba na edisk, nebo zkusit humyo, možností je fůra.
Při přidávání odkazu v komentářích se Váš příspěvek nezobrazí okamžitě, protože čeká na schválení -antispamové opatření

Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…
Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.
Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)
Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)

DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči. Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!

Tak už vím, co si budu přát pod stromeček :)
Až letos budu psát Ježíškovi, tak musím napsat o konzoli Wii a k ní tuto suprovou akční hru.

http://www.doupe.cz/…default.aspx

Jsem si jist, že to, co je předváděno na tom videu, je pouze první level. Potom se ten kříž v ruce otočí a bude představovat motorovou pilu, se kterou se budou řezat monstra v pekle :)
V Doomu to přeci taky tak bylo :)

Na téma L4D ještě jednou. Konkrétně jak vyřešit jeden nepříjemný trabl s občasným zasekáváním hry.
Hraní Left 4 Dead se jednoho dne začalo škubat, na několik vteřin, zvuk se zacyklil do smyčky a v průběhu hry nešlo nic dělat, jenom čekat až se to zase vzpamatuje. Kdyby se to stalo jednou za hru, tak bych to překousnul, ale tento problém se opakoval takřka každou minutu…

Sem tam si najdu chvilku a asi tak dvakrát do měsíce L4D spustim, vybrat si quick match v Survival módu a zkusit získat zlatou medaili s partou náhodných spoluhráčů.
Ono zmiňováné chvilkové zamrzání v průběhu hry jsem přisuzoval chybě serveru nebo nějaký výpadek na lince. Jindy se ten záškub projeví ze začátku a potom už třeba vůbec během jedné mapy. Jistě mi dáte za pravdu, že v Survival módu, kde jde o vteřiny může být každý lag fatální a pokud se takový zásek protáhne třeba až na 10 vteřin, tak to je pak špatné…

Že se nejedná o chybu na straně serveru jsem zjistil až teprve před pár dny, na nových mapách a zasekávalo se mi to i zde. To už bylo jasné, že chyba není nikde jinde než na mém hardwaru.

Prošel jsem několik zahraničních diskuzí, kde někteří uživatelé řešili stejný problém a leckdy padlo celkem radikální řešení od přeinstalování hry, ovladačů, nebo celého systému. Přitom řešení pro vícejádrové procesory je jednoduché.
Do vývojářské konzole (tlačítko ~, pokud vám nefunguje, v nastavení klávesnice – Developers console – enabled) zadejte parametr:

mat_queue_mode 0

Tento příkaz řeší problém, který vzniká při vzácné konstelaci vícejádrových CPU a nových ovladačů speciálně v L4D. Pomohl mi k plynulé hře, k lepším časům v Survival módu a jistě pomůže i ostatním hráčům, kteří mohou mít stejný problém ;)

Po prvotních nepříznivých ohlasech mnoha hráčů, které byly vyvolány ohlášením druhého dílu L4D, se vlna nevole a protestů pomalu rozplývá, protože druhý díl slibuje opravdu hodně nových a nevídaných prvků. Sice využívá stejný engine jako první díl, ale nabídne nové zbraně (střelné i na blízko), munici, částečně interaktivní a proměnlivé mapy v novém prostředí, drobné změny v invertáři (adrenalinové injekce, nebo extra munice, která zabere slot pro lékárnu). Noví budou i zombíci a ke starým známým special infected z prvního dílu přibudou i tři noví: Charger, Spitter a Jockey.
Změny se dočkaly i hlavní charaktery hry. Za přeživší bude bojovat středoškolský fotbalový trenér Coach, novinářka Rochelle, mechanik Ellis a zlodějíček a gambler Nick
Hra více hráčů nabídne klasické herní módy coop, versus, survive, nově scavange a má(mají) být ještě další.
Druhý díl vychází krátce po prvním pravděpodobně kvůli množství inovací, nových módů, přepracovaným AI i map directorem, které by do klasického DLC bylo těžké zakomponovat. Nicméně u většiny titulů je zvykem, že pokračování s sebou přináší nový engine a nové technologie a herní principy, nic takového se u Left4Dead2 nestalo, hru opět pohání Source engine a proto můžeme mít jistotu, že ji rozeběhnou hráči i na slabších strojích nebo noteboocích.

L4D2 vychází za tři týdny, ale já si stejnak zase počkám na recenze a poznatky hráčů a podle toho se budu rozhodovat, až se tento titul objeví ve slevě, nebo nějaké výhodné nabídce :)

Po letošním Games Conu se na světlo světa dostaly tři videa demonstrující, co se všechno může hráči přihodit při jedné misi ve hře Mafia 2.
Tři videa pánové z mafia.czech-games.net sloučili do jednoho a přidali CZ titulky (ikdyž to víceméně není potřeba, ale ne všichni rozumí anglicky, a tak můžou české titulky přijít vhod)
Mafiánský příběh z poloviny 20. století je po prvním odkladu očekáván na jaře příštího roku a tak nezbývá než se těšit na pokračování legendární hry opět s českým dabingem a tentokrát s několika různými konci.
 

V těchto dnech, kdy drobné zranění zapříčinilo nemožnost plnohodnotně rozvíjet svůj um se ve volných chvílích po nocích oddávám nové střílečce, poslednímu Wolfensteinovi.
Hra byla s velkou slávou avizovaná již mnoho měsíců před jejím vydáním a herní weby a magazíny servírovaly bezpočet screenů a obrázků. To bylo poprvé, co mě na tom něco trochu zarazilo. Screeny zveřejněné někdy začátkem tohoto roku vypadaly dost rozporuplně. Kdybych si nepřečetl, že se jedná o obrázky z připravované nové hry Wolfenstein, klidně bych si troufal tvrdit, že to jsou snímky z nějaké střílečky, která vyšla před 3–5lety. Statický obrázek zničeného města s několika vojáky a brčálovým nádechem. Nešlo přehlédnout low-res textury, znázornění ohňů, u kterých jste napočítali až 9 stejných plamínků, kostrbaté a málo polygonové postavy, nasvěcování, stíny a odlesky, které se v dnešních hrách už nepoužívají atd. Bylo jasné, že nový Wolfenstein musí přinést něco nového, něco revolučního, nějaké nové herní principy aby zaujal, protože už ze screenů bylo poznat, že na dnešní poměry bude z grafického hlediska značně podprůměrný.
Jestli se to povedlo, nedokážu posoudit, protože ve mě Wolfenstein opět evokuje vzpomínky na některé hry z dřívějších dob. Wolfenstein běží na id Tech 4 enginu, na kterém běhal před pěti lety DOOM3, ovšem pro dnešní potřeby značně modifikovaný a navíc s implementovaným fyzikálním modelem Havok.
První dojmy vyvolávaly pocit, že to je vlastně takový trochu vylepšený Return To Castle Wolfenstein a válečné prostředí a reálie mi připomínaly Call of Duty(že jsem ale všehovšudy CoD hrál slabou hodinu, takže si netroufám porovnávat).
Ale později se mi začal vybavovat taky Bioshock hlavně díky dobovým artefaktům a některým kulisám (polovina 20. století) a taky kvůli použitým filtrům a efektům odlesků některých předmětů. Vzpomínka na takové nemotorné a nepohodlné ovládání, jaké bylo právě v Bioshocku, mě přepadla i zde. Přílišná orientace pro konzolové ovládání je přeci jenom znát, od fps střílečky bych očekával větší pružnost a odezvu v ovládání a alespoň možnost naklánět se do stran, nicméně brzy se tento styl ovládání dostane pod kůži a po několika odehraných misích jsem na to ani nepomyslel.
Herecké výkony NPC postav a izolované interiéry od venkovních lokací (když se za vámi zavřou dveře a jste beze zbraně) mi připomínaly Far Cry 2. Nepřesvědčivé monology NPC postav jsou takové nutné zlo, které musíte odklikat a vyslechnout si povídání toho nebo tamtoho panďuláka, abyste se mohli hnout dál.
No a ve finále tak trochu přehnaný Havok zase připomíná Half Life 2. Přehnaný myslím z toho důvodu, že všechny bedny a sudy (ne všechny, ale většina) jsou prázdné a chovají se jako by byly z lepenky, stačí se vydat proti libovolné bedně(nejlépe hned několika na sobě) a skoro samy se vám uhnou nebo se odsunou za doprovodu velmi podivných zvuků. Jejich přítomnost v lokacích je až příliš okatá a každému po pár minutách dojde, že je tam designéři hry nastrčili jenom proto, aby je při případné explozi granátu mohl Havok efektivně roztrhat a rozmetat do okolí.

Další věc, která mě během hraní zarazila, je absence ukazatele zdraví, nebo alespoň nějaký systém léčení. Po absorbci celého zásobníku se stačí přikrčit někde na klidném místě a počkat, až se tlukot srdce zpomalí a všechno je zase ok. Někomu to může vyhovovat, ale já se s tímhle prostě nedokážu ztotožnit a raději bych opět sbíral misky se psím žrádlem (kde jsou ty psi?) jako v roce 1992, než se spoléhat na domnělou nesmrtelnost hlavního hrdiny. Totální lineárnost, jednoduchý design levelů, značné odbočování od historických faktů (zbraně) a příběhová jednoduchost jsou věci, které mě přinejmenším zarážejí… Taktéž potvrzovací dialog pro prvotní nahrávání hry si mohli autoři odpustit (já chci hrát a ne odklikávat otázku, jestli chci skutečně nahrát uloženou hru).

Konečně bych se mohl taky dostat k nějakým pozitivním prvkům a tím bych vyzdvihnul hardwarovou nenáročnost a bleskové loadingy. Další kladná věc je zabíjení nácků s malinko netradičními destrukčními prvky. U většiny her současnosti jsou nepřátelé nezdeformovatelné postavy, které sice zabijete několika ranami, ale na těle nemají ani škrábanec. Proto mě u Wolfensteina potěšily utrhané končetiny, nebo nácek držící se za prostřelenou krční tepnu (nehledejte za tím žádnou zvrhlost). Oproti jiným hrám může potěšit několik typů nepřátel a někteří bossové, kteří jsou ale díky dostupným futuristickým zbraním snadní soupeři.
Používání medailonu a využívání alternativní dimenze působí trochu všelijak, protože bez tohoto prvku hry by to byla další bezduchá a průměrná střílečka. Využívání jiné dimenze je jedním ze stěžejních artefaktů samotné hry, ale i tak mi nikdo nevymluví, že bullet time byl už v nejedné hře a i to ostatní vlastně není nic originálního. V pozdějších fázích hry ale člověku dojde, že ikdyž tohle všechno už v jiných hrách viděl, tak je to vlastně to, co ho na střílečkách baví a i já jsem si později (s přiměřenou gradací akce) přeci jen pochvaloval, že se nemusím učit nic nového a můžu se spoléhat na zažité principy a vlastnosti hry.

U této hry se ničeho nového nedočkáme, protože většinu z toho už nabídly jiné tituly a graficky jsou současné hry také o pár stupínků výše. Wolfenstein bych označil za takový mix různých her, který recykluje již jinde použité enginy, nápady a technologie a splácává je do této podoby. Celé to na mě působí, že se ta krize projevila i zde. Použily se staré licence, nebo vlastní enginy z minulosti a tomu celému se dala nálepka (v tomto případě název Wolfenstein), která čerpá ze slavných předchůdců a ze kterých ještě pujde vytřískat nějaký ten dukát.
Slabší vizuální dojem ale vykupuje dobrá optimalizace a hardwarová nenáročnost, proto na odreagování může někomu dobře posloužit i na notebooku. Neočekával jsem od této hry vůbec nic a to je možná dobře, protože by mě nejspíše asi zklamala a neubránil bych se pocitu, že tohle všechno už nabídly jiné hry mnohdy v lepším grafickém podání a v pestřejších mapách s nadanějšími NPC a promyšlenějším příběhem. Někteří historičtí puntičkáři mohou namítat pohrdání historickými fakty, ovšem mírné překroucení některých skutečností (jako třeba ve filmu Hanebný pancharti / Inglourious Basterds) pro lepší dojem na hráče/diváka, nemusí být tolik na škodu.
Zpočátku se mi nový Wolfenstein jevil jako nezáživná střílečka, jakých jsem už hrál desítky a ničím novým neoslní, ale s postupnou eskalací akce a vývinem událostí se mi začíná líbit čím dál tím víc (sic s drobným pocitem, že to stále ještě není ono) a rád si ho ve volných chvílích zahraji :)

Už jsem se zcela dostal z prvotního šoku (v dobrém slova smyslu) ze hry Prototype.
Po první instalaci mě to opravdu chytlo a během 24hodin jsem jenom 10hodin strávil hraním Prototype – to byl ten šok, když jsem o půl čtvrté ráno zjistil, že už začíná svítat:) Alex Mercer má v této hře naprostou volnost pohybu, v boji spoustu možností a komb, hra je celkem obstojně optimalizovaná a na závažnější bugy jsem zatím nenarazil.

Když jsem prohlížel screenshoty a videa, tak mě jako první napadlo, jestli to neběží na enginu GTA4 a trochu jsem se obával hw nároků. Po instalaci a prvním spuštění naskočilo rozlišení na 640×480(!) Na mém notebooku jsem takové rozlišení měl snad poprvé a trochu jsem se zděsil, jak moc to bude náročné a pomalé, když už si sama hra nastavuje takhle malé rozlišení. Nicméně přepnout alespoň na 800×600 v menu nebyl problém, nechal jsem ostatní položky na medium a hned jsem vyzkoušel spustit hru. Překvapivě krátký loading a hned potom úvodní akční masakr tutorial, který se nijak nesekal ani neztrácel na plynulosti a že se tam toho dělo hodně…
Město a hlavně ulice (ty žluté taxíky) vypadají podobně jako v GTA4, dokonce tu i tak rychle utíká stín, jenomže vypadá mnohem lépe! Na ulicích jsou stovky lidí a aut (ne 8 lidí jako v GTA4) a přitom se to všechno hýbe velmi svižně a bez záseků. Nemůžu se zbavit pocitu, že ta grafika připomíná GTA4 – nevypadá sice nijak extra, ale oproti GTA4 je krásně svižná a plynulá. Při podrobnějším prozkoumávání okolí a detailů si lze všimnout, že v tomto enginu obyvatelé města nejsou nějak zvlášť inteligentní a ani nemají takový fyzikální model jako v GTA4. Některý chodec projde bezproblémů skrz jiného, jinde jsou hned 4 identické postavy dokonce stejně oblečené atd. Auta mají pár polygonů ani pokročilý destrukční model a taky jich tu je jenom několik druhů. Jsou to detaily, na které ovšem během hraní ani nepomyslíte, protože vás bude zaměstnávat mnoho jiných věcí, takže takové maličkosti vůbec nevadí…
Hra je navržena tak, aby za všech okolností byla plynulá a hraní nijak nenarušovalo trhání a pokles framerate. I při té nejzběsilejší akci mi počet snímků neklesal pod 20 a když se relativně nic neděje, tak se to pohybuje kolem krásných 45 fps. Je to způsobeno hlavně tím, že detaily se vykreslují pouze tam, kam se hráč dívá, ne tedy, že by se podle nastavení v prostoru kolem hráče vyskytovaly koruny stromů, rozvodné skříně a klimatizační jednotky, ale pouze v záběru, kam je natočená kamera. Může to trochu vadit při rychlém pohybu kamery, když doskakují objekty v dálce, ale zase je lze spatřit i na vzdálených střechách a v ulicích. Dokonce i ty auta v dálce působí mnohem lepším dojmem, než jakási vize posunujících se pásů z GTA4.
Nejdůležitější prvek hry je ovšem úplně jinde, než v optimalizované (ne)dohlednosti. Jedním slovem akce. Tento titul do žánru akčních her neodmyslitelně patří a kdykoliv si vzpomenete (nebo i nevzpomenete), tak vždy se bude něco dít a budete muset někoho nebo něco vraždit, ničit, sekat, likvidovat… Asi těžko tu budete hledat pouliční rozhovory NPC postav, nebo diskutování nad tím, kdo má na křižovatce přednost, na které můžete být z jiných her z městského prostředí zvyklí. Jednoduše na něco takového tu nezbývá čas.
Městem postupuje nákaza jakousi zvláštní nemocí a s vývojem hry můžete sledovat, jak se celý Manhattan a jeho obyvatelé mění do hrůzné podoby. To vše ve velmi rychlém tempu za účasti normálních i zmutovaných obyvatel města, vojáků, vojenské techniky a ostatních kreatůr. Nejčastěji se na vás hrnou všichni najednou, takže během několika vteřin zlikvidujete desítky protivníků. Aby toho nebylo málo občas zkonzumujete nějakého človíčka, abyste si z něj extrahovali jeho paměť, která s ostatními v jakési pavučině úryvků vzpomínek dává dohromady zamotaný příběh, odhalující proč zrovna náš hrdina má takové superschopnosti, proč celé město zešílelo a proč po něm všichni jdou. K tomu se váže i druhé synonymum této hry: chaos. Chaoticky můžou působit souboje s desítkami protivníků najednou, chaoticky může působit příběh, který se tu odkrývá, chaoticky působí město v pozdější fázi příběhu.

Nic podobného jsem ještě nehrál, tak proto mě to zezačátku tolik uchvátilo, ale postupně se dostaví stereotyp a druhý den jsem udělal asi 4 mise, třetí den možná 2 a pak jsem to asi týden už ani nezapnul… Nechám si to na později, až se budu chtít odreagovat a vyblbnout (to ovšem do té doby zapomenu všechny komba a to klávesové kung-fu)
Každopádně pro milovníky krvavé brutální akce, akrobatických kousků a superschopností je tahle hra ideální. Leckde je tato hra označována jako mix několika různých titulů, to ovšem nemůžu posoudit, protože z vyzdvihovaných Infamous, The Incredible Hulk, Crackdown, Spiderman, X-Men, Mirror’s Edge a The Darkness jsem hrál akorát Mirror’s Edge. Svých 70% dle různých recenzí si zaslouží, hru trochu shazuje nezvyklá přeplácanost a chaos, absence multiplayeru a české lokalizace, ale i tak je to jedno velké hřiště, na kterém si můžete dělat (rozuměj ničit) co chcete a nejste nijak omezeni.