Apinův kekel

Archive for the ‘How To’ Category

Už se mě několik lidí ptalo, jak zjišťuji počet stažení nějakého souboru, nebo kolikrát někdo kliknul na určitý odkaz. Tak právě pro tyto zvědavce je určen dnešní článek:)

Google Analytics je šikovný nástroj, jenomže proniknout do všech jeho funkcí a možností je na delší studium, i tak se s jeho pomocí dá sledování stažení souboru hlídat hned několika způsoby.
Do odkazu ve zdrojovém kódu se vkládá onClick událost, která volá zvolenou JavaScriptovou funkci, kterou si potom můžete ve statistikách vyfiltrovat.
Ale protože Google rád a často mění sledovací kódy a upravuje pravidla pro jejich použití, tak třeba taková funkce trackPageview nemusí už dnes fungovat. Navzdory častým změnám měřících kódů je jedna trvalka, která fungovala se starým a funguje i s novým sledovacím kódem.

Funkce trackEvent má oproti jiným hned několik výhod. Můžete si různě pojmenovat, definovat, ohodnotit a sledovat neomezené množství odkazů a události, které se vám zobrazují v samostatných tabulkách nebo grafech, takže si je můžete exportovat a dále s nimi pracovat i mimo GA. Další výhoda je, že můžete sledovat události i na flashových stránkách (nemám vyzkoušeno, ale pomocí onRelease se dá např. sledovat počet přehrání multimédií v přehrávači apod).

V klasickém html se k odkazu přidává takový kousek kódu:

onclick=“_gaq.push(['_trackEvent', 'kategorie', 'akce', 'popis', 'cislo']);“

-kategorie -je povinná položka, kterou si pojmenujete název skupiny událostí, které chcete sledovat
-akce -další povinná položka je řetězec, který označuje sledovanou událost
-popis -volitelný řetězec, ve kterém si můžete dodatečně pojmenovat událost např. název staženého souboru.
-cislo -volitelná položka udávající číselné hodnoty související s měřenou událostí

Takže sledovaný odkaz může vypadat nějak takto:

<a href=“soubor.pdf“ onclick=“_gaq.push(['_trackEvent', 'stahovani', 'soubor', 'soubor.pdf']);“ >stahujte zde</a>

V Google Analytics pak graf tohoto měření naleznete v nabídce Obsah > Sledování událostí

Podmínkou úspěšného sledování je měřící kód umístěný ještě před samotnou onClick událostí, což je u nového měřícího kódu, který se vkládá před </head>, samozřejmost, ale ve starší verzi kódu, který se naopak umisťoval až na samotný konec html souboru, se tento musel dodatečně posouvat výše a mohlo se tím tak zpomalit načítání stránky…
Takže pokud používáte ještě starý měřící kód, neotálejte a nahraďte jej aktuální cca rok starou verzí. Získáte přesnější statistiky a budete připraveni na budoucí featury, se kterými GA určitě brzy přijde.

Dnešním článkem možná budu protiřečit těm z minula, ale nemusíte mě zatracovat, uvidíte, že se vše vysvětlí na konci.

Předpokládám, že ne všichni čtenáři mají široký rozhled o DJ technice a principech DVS, takže na úvod trochu teorie (kdo to zná, může následující 2 odstavce přeskočit):
Jak funguje klasická gramofonová deska asi všichni víte – na vinylové desce je ve spirále od kraje ke středu vylisovaná drážka nesoucí zvukovou informaci. Respektive tu zvukovou informaci získáme až pomocí přenosky, jejíž hrot kmitá podle záhybů a nerovností drážky v otáčející se desce a tyto poyby jsou pomocí miniaturní soustavy magnetů a cívek v přenosce naindukovány na slabý elektrický signál, který je dále zpracován předzesilovačem (protože se výstupní hodnoty pohybují i v desetinách mV – záleží na přenosce) a následně zesilovačem. U většiny vstupních zařízení mají konektory pro připojení gramofonu označení Phono, zpravidla je gramofon ještě potřeba uzemnit (GND), aby nevznikal nežádoucí brum a další rušivé signály. Na každém DJ mixpultu nalezente pro jeden kanál přípojku Phono pro gramofon a přípojku Line sloužící pro připojení CD playerů nebo počítače.
Timecode vinyl se nijak neliší od toho klasického a funguje na úplně stejném principu, jenže drážka na této desce neobsahuje písničky, melodie, ani hlas, ale kontrolní signál, který představuje pískání. Toto pískání musí být vyvedeno do předzesilovače a následně do vstupu zvukové karty, kde příslušný software v počítači dosadí za pískání MP3 soubor a výstupem ze zvukové karty ho posílá do Line vstupu na mixáku.
Zjednodušeně řečeno, podle pozice jehly na datovém vinylu (lidskému uchu to pískání připadá jako neměnný tón, ale počítač podle tohoto signálu dokáže přesně rozpoznat jestli je na začátku, uprostřed nebo na konci a podle toho se posouvá v čase v MP3 souboru) vám software přehrává skladbu tak, jako kdyby byla vylisovaná na desce. Takže se skladbou můžete tímto způsobem vpodstatě dělat to samé, co jste zvyklí dělat s klasickým vinylem (zrychlovat, zpomalovat, scratchovat, revers atd). Více o TC vinylu zde.

Protože nejlepší controllery jsou dvě ruce a dvě uši, jedná se o nejpřirozenější, nejpohodlnější a nejefektivnější způsob ovládání skladeb. Žádné jogy, pitch bendy, beat synce a podobné hovadiny pro lúzry. Zmáčknout tlačítko sync umí každý připosránek, ale srovnat si skladby podle rytmu je to pravé Djské umění!

Podívejte se jak se vyrábí gramofonová deska.

Tolik teorie, jdeme na praktickou část.

Jak už bylo naznačeno, Virtual (nebo digital) Djing se v základu a způsobem míchání nijak neliší od toho klasického mixování. Pouze s tím rozdílem, že v tašce na desky si s sebou nosíte jen dva datové vinyly, notebook a zvukovku (s předzesilovačem). Gramce a mixák jsou předpokládanou samozřejmostí a není potřeba je tu dále rozebírat. Jen podotknu, že pokud máte gramofon s možností přepnutí výstupu na Line, nepotřebujete mezi gramec a zvukovku připojovat předzesilovač.

Existuje několik druhů softwaru pro zpracování signálu z datového disku. Od drahých profesionálních systémů (Serato, Final Scratch 2.0) až po levné a ne příliš spolehlivé (MixVibes, Traktor, Virtual DJ, Mixxx, vesměs všechny…).
Nevýhodou těchto programů je vedle ceny i fakt, že jsou určeny pouze pro Windows, případně MAC. Linuxoví uživatelé v tomto směru mají také na výběr, sice ne tak široký jako v případě BSOD platformy, ale co byste chtěli zadarmo, hlavní je, že docela fungují.
Nejrozšířenější DVS pro linux umožňující výše popsané ovládání MP3 skladeb pomocí gramofonů jsou Mixxx nebo Xwax. Oba se dají najít v repozitářích nebo stáhnout přímo ze stránek vývojářů.
A protože jsem nedávno pořídil zvukovku ESI MAYA 44 USB z druhé ruky, rozhodl jsem se zakusit tuto výzvu.

Mixxx existuje jak pro linux, tak i pro Win a myslím že i pro MAC. Na první pohled se tváří jako schopný nástroj, který umí hodně věcí, bohužel ani jednu pořádně. Program Xwax je takový derivát Mixxxu a dle nejrůznějších názorů (i mých dosavadních zkušeností) je spolehlivější, než jeho kolega Mixxx a těží z toho, že v jednoduchosti je krása, proto je určen pouze a jenom na ovládání mp3 pomocí timecode vinylů. Žádné přebytečné virtuální šavle, žádné pochybné softwarové ekvalizéry, prakticky žádné ovládací prvky a nabídky, vše ovládáte příkazovou řádkou, klávesami a (hlavně) gramofonem. Na oficiálních webových stránkách (xwax.co.uk) naleznete návod na instalaci, zapojení a zprovoznění a před pár dny dokonce spustili svoji Wiki, která toho zatím moc neobsahuje, ale i to se cení a do budoucna to je rozhodně krok správným směrem (a jak jsem později zjistil, tak den na to vydali Xwax ve verzi 0.8- já se crcám stále ještě s 0.7).
Xwax se spouští z příkazové řádky s několika parametry a může vypadat nějak takto:

$ sudo xwax -t serato_2b -l Hudba -a maya44_pair1 -a maya44_pair2

kde jednotlivé parametry znamenají:
-t určuje použitý typ TC vinylu nebo CD (defaultní serato_2b znamená Serato 2nd Edition vinyl strana B)
-l je cesta ke složce s hudebními soubory
-a maya44_pair1 zvukové rozhraní pro první gramofon
-a maya44_pair2 zvukové rozhraní pro druhý gramofon

Před samotným spuštěním se musíte vypořádat hned s několika problémy. První je známý a zdokumentovaný problém s chybějícími fonty TTF DejaVu. Potom se Xwax také u někoho odmítne spustit kvůli chybějícím ffmpeg knihovnám. Vše lze elegantně vyřešit pomocí příkazové řádky, nebo lamersky (tak jak jsem to řešil i já) dotahat si to z repozitářů.

Xwax se mi po řadě prvotních komplikací nakonec podařilo rozběhnout nejprve pro jeden, pak i konečně pro oba vstupy na zvukovce a mohu tak používat oba gramofony, načtou se knihovny s hudebními soubory, mezi kterými se přepíná a pohybuje kurzorovými klávesami, cesta ke každému souboru se zobrazuje ve spodním řádku. Klávesou F1/F5 se načítá vybraná skladba pro zvolený deck, F2/F6 nastavuje začátek souboru, F3/F7 vypíná a zapíná vinyl control, klávesy + a – rozsah zobrazení stopy a pak celá alfanumerická část, kterou se vyhledávají soubory podle názvu nebo ID3 tagu. Všechny činnosti a události programu se přehledně zobrazují v terminálu. Rozumí si jak s MP3 soubory, tak samozřejmě také s WAV, WMA, FLAC, M4A, OGG a spoustou dalších (prakticky veškeré multimediální soubory včetně videí). Ovládání je krásně jednoduché a rychlé. Přehrávání pomocí vinylu je velmi přirozené a pohodlné – údajná odezva je 1ms – neměřil jsem to, ale prakticky se to chová jako skutečný vinyl, ovládání skladby je naprosto vynikající a není problém s takovou odezvou scratchovat!
Po složitých peripetiích a pokusech, se mi povedlo přinutit zvukovku přijímat signál z obou gramců. Do domovské složky je potřeba zkopírovat soubor .asoundrc pro konkrétní typ zvukové karty (seznam a soubory ke stažení zde) a Xwax spouštět se zástupnými pcm z tohoto souboru. Podrobněji zde.
To je celé. Zabralo mi to sice pár hodin, než jsem na to přišel, ale nakonec se úspěch dostavil a Xwax šlape jako hodinky. Když jsou jehly na obou vinylech, tak větráček chlazení docela fouká, ale to se dalo očekávat, rezervu systém ještě má, když při hraní děláte něco na pozadí (stačí mít zapnutý Compiz a přetahovat okna), tak skladba může občas „škytnout“ nebo přeskočit, ale děje se to výjimečně (zpravidla pouze poprvé, pak se to uklidní) a zatím se mi nestalo, že by program spadnul, nebo se zaseknul… V pozdější fázi jsem při přehrávání dokonce kopíroval soubory z externího disku a bez sebemenších problémů.

Další dostupný vinyl control software je Mixxx (mixxx.org)
Mixxx nevyžaduje terminál, spouští se normálně zástupcem z nabídky programů a nastavuje se přes přehledné klikací rozhraní a nabídky. Výběr a nastavení použité zvukovky a vinylů je snadné a jednoduché a překvapivě funkční hned na první pokus a bere bez problémů oba vstupy na jedné zvukovce. To je rozhodně dobrá zpráva, těch špatných zpráv na uživatele ale později vyskáče mnohem více.
Prvním a viditelným neduhem je chyba v zobrazování zvukové stopy pro první deck při startu programu. Vyřeší se to přepnutím skinu na některý z desítek jiných, ale i tak občas přestane poslouchat přetahování hudeních souborů myší na jednotlivé decky, musíte si klávesovou zkratkou, nebo v nabídce ručně zvolit soubor pro každý deck. Druhý a závažnější problém je časté padání programu. Stačí nešikovně nastavit rychlejší odezvu (pouze pro výkonné CPU) a může se stát, že se program bez jakéhokoli varování ukončí. Program padá (padal – po experimentech s .asoundrc to docela přestalo) i zcela náhodně i když s ním nic neděláte. Zvukově na tom není nijak na špici, a často je slyšet, že se v Alse něco zesralo, což se projeví pomalejší odezvou a praskáním. Uživatelsky hodně nepříjemné rozhraní a nemožnost nastavit si Cut podle potřeby. Pokud chcete hrát skladbu od začátku, musíte dát jehlu na úplný začátek desky, div že nevyskočí z drážky a ještě tam půl vteřiny bude chybět. Další a zatím poslední prokletí je trochu krkolomné hraní na externím mixáku kvůli jedinému softwarovému master stereo výstupu. Pokud chcete hrát normálně (tedy levá + pravá šavle), musíte si jako druhý master zvolit sluchátkový výstup a v programovém rozhraní si správně posunout šavle na obrazovce a přepnout si ten správný kanál do sluchátek (tady je na místě podotknout, že ne každý skin vám toto umožní). Bohužel pokud ten sluchátkový výstup máte na stejné zvukovce, tak si také moc dobře nezahrajete kvůli dost velkým přeslechům. Naštěstí v nastavení se při dobré konstelaci hvězd nabídnou veškeré hw audio zařízení v počítači, takže můžete ten druhý master výstup nastavit pro integrovanou zvukovku v notebooku a píchnout ji do šavle na externím mixu.
Není to ale žádná výhra, program si často dělá co chce a občas nereaguje na ovládání myší a v žádném případě to nelze srovnávat s nepřekonatelným analogem, ale možnost mixovat digitální soubory na gramofonu je přeci báječná. Pořádně scratchovat nebo dělat nějaké divočejší brikule s tímto programem prostě nelze, ani kdybych se na hlavu stavěl.

Mixxx totálně pohořel, zato Xwax (ačkoli se to ze začátku zdálo jako mission imposible) dokonale naplnil a možná že i předčil má očekávání a získal jsem tak mocný nástroj pro tradičně netradiční přehrávání muziky. Dokladem budiž vůbec první čtvrthodinový záznam pořízený krátce po úspěšném zprovoznění obou decků. Kvalita není nijak závratná, záznam jsem musel ještě dodatečně zesílit a taky tam je slyšet spousta ruchů jak „pracuje hw“ myslím, že se tomu říká elektronický smog (strašná spousta kabelů, drátů a zapnutých zařízení v jedné místnosti a v síti taky nebude zrovna přesných 50Hz)

Cena celé téhle srandy se dostala ke dvěma tisícům (zvukovka+TC vinyly) a to je ještě pořád výborná investice. Tak jako všechno ostatní, i DVS má své výhody a nevýhody a po dlouhodobějším používání se pohled na některé věci změní.
Nebojte se, nepřestanu si kupovat desky, ani z DVS nebudu hrát na akcích (odtud už je jenom krůček k bezcharakterním diskotékovým pouštěčům, protože tak vlastně nejsem limitován vinylovými nosiči a můžu hrát v podstatě cokoli). Digital Djing je výzva, která tak nějak přišla a já ji prostě musel vyzkoušet. Je to vynikající způsob, jak lze trénovat a cvičit (teď si říkám, proč jsem si tenkrát kupoval tu druhou opici) a přitom šetřit originální desky i přenosky (ano, na tohle stačí i ty staré ohrané Stantony-důležité je, aby pořád měly slušný výstup) a také si zkusit do setu zakomponovat skladby, které na vinylech nevychází, nebo vychází, ale jsou tzv. Most Wanted a jsou nedostatkové zboží, případně vycházely v minulosti a jejich cena se dnes dostala na nepředstavitelné hodnoty… Stejně tak mě to donutí k tomu, že odteď začnu poslouchat a shromažďovat hudbu v digitální podobě (a taky si poctivě vyplňovat ID3 tagy), protože tak získávám možnost si ji pouštět tak, jak mi nejvíce vyhovuje a umožní mi to strávit víc času s muzikou, na kterou jsem doteď neměl čas.

Stanton SMX 501 byl bezkonkurenční tříkanálový mixák své doby a zároveň nejvyšší model řady SMX. Uživatelsky velmi přívětivý mixér, umožňující snadné přizpůsobení stylu hraní každého DJe. Je v podstatě úplně jedno, jak jste zvyklí hrát, protože výborný rozsah korekcí, nastavitelný tříkrokový záběr jednotlivých šavlí s možností reversu a jemné nastavení křivky crossfaderu Penny&Giles plně uspokojí začátečníka i profesionála.
Vstup pro dva mikrofony s třípásmovou korekcí, celkem 4 výstupy, send/return smyčka s přiřazením k jednotlivým kanálům nebo mikrofonnímu bloku a hlavně nastavitelný značkový crossfader byly před pěti lety pádné důvody ke koupi.
A protože za ty roky už má něco za sebou, bylo celkem překvapující, že se první drobné problémy začaly projevovat až v poslední době. Jako první závažnější problém by se dalo považovat občasné vynechávání při stisku mikrospínače Cue Select. To není zase tak hrozné, když se LEDka nerozsvítí při prvním stisku, tak se zmáčkne ještě jednou. Úplnou náhodou jsem přišel na to, že tlačítko Mute pro sluchátka nereagovalo na stisk (což je hodně zvláštní, protože jsem ho ani já, ani nikdo jiný za celou dobu prakticky vůbec nepoužíval a ani nepoužívá, takže mi to bylo šumák). No a posledním problémem se ukázal jemný šelest v korekci středního pásma u levého kanálu.
A to už je docela závažný problém, který by se neměl nechat jen tak a taky se ten mixák za celou dobu používání nikdy nečistil, vzal jsem tedy šroubovák a podíval se mu na zoubek. Zkušenost mě naučila si před každou pitvou čehokoli nakreslit schémátko nebo pořizovat fotografie, abych to pak dokázal dát zase dohromady, takže pokračování článku bude doplněno obrázky.

Předpokládal jsem, že jako většina mixáků bude i tento konstruován způsobem krytu vrchního dílu. Takže nejprve odpojit všechny kabely, vytahat všechny hmatníky, které by bránily odejmutí krytu a vyšroubovat viditelné šroubky. Trochu jsem znejistěl u otočných knobů, které jsou napevno a přes ně vrchní panel rozhodně sundat nepujde. Pravda se ukáže až po povolení dalších šroubků.

Po sejmutí prvního plechu se objevily další čtyři šroubky, které jak se později ukázalo, není nutné povolovat. Zároveň se zpřístupnily všechny výměnné součásti, které na mixech dostávají největší záhul a nejrychleji se opotřebovávají.

Vrchní šrouby jsou pryč, ale do mixu se stále nedá dostat, na řadu tedy přijdou všechny postranní, otočit mix vzhůru nohama a zbývající dva ve spodku.

Po odebrání kastle mám přístup ke spodní části mixu. Co je mi to platné, když ty potenciometry jsou teď dole? Také jsem čekal mnohem více prachu a špíny, protože mnozí kolegové do něj vyklepali alespoň karton cigaret.

Crossfader je ta nejdůležitější věc na DJ mixu. Penny&Giles jsou po dlouhém hledání první crossfadery, které v mých rukou neodcházejí hned po pár týdnech nebo měsících. Tenhle už 5 let úspěšně odolává častým obdobím mnoha tisícových cyklů.

Pravda se ukázala být celkem krutá. Jestli se chci dostat k potenciometrům, budu muset všechno rozpojit a rozšroubovat. Na to se ale opravdu necítím, naštěstí trubička od plechovky se stlačeným vzduchem se vejde i do těch nejmenších štěrbinek, to musí stačit.

Společně s vypínačem ON/OFF je HP MUTE jediným mechanickým přepínačem na celém mixu. Nepochopim, jak mohl přestat fungovat, když se prakticky vůbec nepoužívá. Trocha stlačeného vzduchu a kapka WD40 mu snad domluví, a jestli ne, tak se nic neděje, stejně ho na nic nepotřebuji.

Vážně nebudu rozebírat celý mixák a budu doufat, že profouknutí stlačeným vzduchem je dostatečné, jako tomu bývá u jiných mixáků.

A už to zase hraje. Žádný šroubek nezbyl a problémy jsou minulostí

V jednoduchosti je krása a když něco tak jednoduchého skutečně funguje, tak je to krásnější o to víc.

Budete potřebovat tiskárnu, papír, nůžky a trochu lepidla.
Máme?
Ok, nyní jděte na stránku sundial.damia.net/vertical/sundial.php, zazoomujte na váš barák a označte na něm jednu stěnu, na kterou plánujete umístit sluneční hodiny (nejlépe tam, kam po celý den dopadá sluneční svit, tzn. na jižní straně)

Vytiskněte, vystřihněte, slepte, instalujte a zkontrolujte čas.

Pravda, tahle sranda patří spíše do letního období, kdy toho sluníčka je přeci jenom víc, ale kdo na to má celý půlrok myslet, že…

Výhodou je to, že z toho lezou šablony ve formátu PDF, takže pokud máte pořádnou tiskárničku, můžete mít sluneční hodiny klidně i obřích rozměrů :)

Dnes bych vám rád představil několik zajímavých grafických programů, které vám zdarma umožní vytvořit, upravit nebo modifikovat vaše obrázky a fotografie, aniž byste si museli cokoli instalovat do svého počítače. Všechny programy jsou totiž přístupné online z vašeho prohlížeče a samotné úpravy obrázků probíhají ve flashi, nebo na serveru dané aplikace.
Jako grafický antitalent jsem dlouho hledal šikovné nástroje, které by těžkou a nesnadnou práci dokázaly udělat za mě, nebo alespoň trochu usnadnily nebo zautomatizovaly některé obtížné činnosti.
A protože těch programů je na internetu strašná spousta, udělám z toho takový nepravidelný seriál, kdy vám budu v každém díle představovat několik zajímavých free online aplikací pro úpravu grafiky a fotek.

První část bude pojednávat o programech, které svými funkcemi a nabídkou dokáží zastoupit nebo zcela nahradit drahé komplexní grafické aplikace a studia náročné na paměť i výkon počítače. Zjistíte, že většinu toho, s čím si vystačí průměrný grafik používající např. Photoshop zvládnou některé online aplikace také a přitom mají mnohem menší nároky na hardware i peněženku.
Pro zájemce už je na světě i další díl

Aviary Phoenix Photo Editor

Jeden z nejšikovnějších a nejoblíbenějších online grafických nástrojů bude Aviary Phoenix Photo Editor, který si mimo fotografií a obrázků poradí také s barevnými paletami, vektorovou grafikou i zvukovými soubory. Není to obyčejná aplikace, která umí u vašich fotografií upravit kontrast a jas a odstranit červené oči od blesku, umí toho mnohem víc a poskytuje příjemné a přehledné uživatelské prostředí podporující mj. vrstvy, řadu nástrojů a efektů.

Photoshop

Možná to nevíte, ale i Photoshop má svoji online free verzi, která poslouží stejně dobře, jako plnohodnotný komerční program. Tak jako v případě předchozího Aviary je vyžadována registrace, ovšem získáte tím tak vždy a všude aktuální verzi profesionálního grafického editoru přístupnou odkudkoli a spustitelnou i na tom nejpomalejším kusu železa. Online Photoshop mi už několikrát vytrhnul trn z paty, když jsem potřeboval lehce upravit některé obrázky a neměl po ruce Gimp.

Sumo Paint

Sumo Paint je další šikovný editor, který nabízí většinu z toho, co ostatní, ale vyniká jednoduchostí a řadou snadno použitelných nástrojů, díky kterým rychle a jednoduše vytvoříte jednoduché i složitější obrazce a vzory. Ideální nástroj pro rychlou tvorbu pozvánek, letáků atd. Vrstvy, výběry, efekty, barevné palety. Prostě vše, co byste od moderního grafického editoru očekávali. Obrovskou výhodou je to, že pro uložení výsledného obrázku se nemusíte registrovat.

Pixlr

Pixlr hodně připomíná grafický program Gimp. V nabídce najdete možnost přepnout celé GUI do češtiny a pak samozřejmě všechny základní a některé pokročilejší grafické funkce a nástroje (lze používat klávesové zkratky), se kterými si jistě vystačí laik i profesionál. Jako hlavní nevýhodu považuji pomalejší odezvu při použití některých náročnějších pomůcek, ale na druhou stranu i zde si můžete hotový obrázek uložit do svého počítače bez nutnosti registrace.

LogoEase

Šikovný prográmek, se kterým si rychle a jednoduše vygenerujete pěkné logo nebo grafické hlavičky je LogoEase, kde je tvorba loga stejně snadná jako vyfukování bublin, jak uvádějí sami autoři na stránkách. Aplikace vám nabídne několik desítek předpřipravených grafických vzorů seřazených do mnoha kategorií, nebo můžete pro inspiraci nahlédnout na již hotové loga. Nevýhodou pro někoho může být nutnost registrace a problém této aplikaci také dělají české znaky.

FaceInHole

No a na závěr prvního dílu ještě několik jednodušších, ale zato oblíbenějších utilitek, které sice nejsou tak komplexní grafické online editory, ale s grafikou (hlavně s fotografiemi) dokáží udělat zajímavé kousky.
Jistě jste někteří z vás už někde na internetu viděli obrázky, na kterých je předkloněná dívka s vyhrnutou sukní a roztaženýma nohama, mezi kterýma má… ano otvor a do toho otvoru… to už je práce například pro funphotobox.com, za jehož pomoci nahrajete vaše fotografie z disku, z webkamery, nebo z internetu a vytvoříte nejrůznější fotomontáže, koláže, animace, efekty, rámečky, obálky časopisů atd atd.
Něco podobného nabízí i FaceInHole, kde máte možnost si vybrat z několika scenérií, nebo si vytvořit svou vlastní a majitelé iPhonů a iPadů budou jistě potěšeni tím, že tato aplikace existuje i ve verzi pro tyto přístroje.
Aby toho nebylo málo, tak tu mám ještě jeden šikovný generátor ročenek a alb v retro stylu. Na YearBookYourself.com si můžete vytvořit album se svými současnými fotografiemi tak, aby vypadaly jako z druhé poloviny 20. století. Mnoho předpřipravených vzorů a šablon se stylovými retro účesy a kostýmy v černobílé verzi. Stačí jen nahrát svoji fotografii :)
No a na úplný konec ten naprosto nejjednodušší, ale efektivní a nenáročný balík online aplikací Personalize It! pro rychlé vytvoření vlastních monumentů, kouřových signálů a vzkazů na mapě, nápisů ve stylu Hollywood a můžete si tam zahrát také zajímavý GEOtetris :)

Komu z vás se někdy stalo, že po vás chtěl kamarád pomoc s něčím na počítači? Že něco nejde, že tomu nerozumí a neví jak se to dělá? Museli jste vážit cestu v lepším případě přes celé město, abyste odškrtli jedno zatržítko?
Mám s tím docela bohaté zkušenosti a radost mi udělala velmi jednoduchá, ale naprosto blbuvzdorná a fungující aplikace pro vzdálenou plochu TeamViewer.
Team Viewer se ve své poslední verzi 5 společně s Win, Mac a Linux kamarádí i s iPhone. Nemám ale vyzkoušeno, takže prosím majitele jablečné cihličky ať zanechají koment o funkčnosti a hlavně o vzhledu, protože i na notebooku s 1280×800 vypadá okno s FullHD obrazovkou stále obstojně (režim zobrazení se dá samozřejmě také nastavit).

V podstatě je to dokonalá kontrola nad celým počítačem na dálku a pokud máte senzibilnější firewall (ani nemusí být v módu paranoic), tak se mu to nemusí líbit, protože TeamView znásilní strašnou spoustu registrů. Navíc se nemusí instalovat, existuje instantní verze pro USB klíčenky, ale samozřejmě k dispozici je i ten instalátor o několika málo MB, který vám pak umožní úplnou kontrolu nad počítačem.
Pochopitelně lze nastavit jakou moc nad svým počítačem dáte kamarádovi třeba na druhém konci světa. Na výběr je mód Prezentace, VPN nebo Vzdálená podpora s bohatým přizpůsobením. Pro propojení s jiným počítačem není potřeba mít veřejnou IP a samotné spojení probíhá přes 256bit AES šifrování a to vzbuzuje větší důvěru, než třeba takový facebook. Vše je v jednoduché a ve Windows počeštěné konzoli, která vám zobrazí jednoduchou a přehlednou nabídku se širokými možnostmi nastavení. TeamViewr neslouží jenom jako klient vzdálené plochy, můžete ho použít k přenosu souborů, vytvořit VPN (Virtuální Privátní Síť – funguje podobně jako Hamachi) a také umožní komunikaci s druhou stranou přes mikrofon nebo webkameru, takže tu máme vynikající řešení i pro ty, kterým se nezamlouvá Skype ;)

Na tom všem je ale nejlepší to, že se opět potvrzuje pravidlo které praví, že nejlepší věci bývají zadarmo, protože TeamViewer je pro osobní použití zcela zdarma a pokud se vám zalíbí natolik, že ho prostě musíte mít, tak si ho můžete za nevelký poplatek koupit. Ne pronajmout na určitou dobu, ale koupit a získat možnost si samotného klienta povýšit na verzi Pro a přidáte si logo nebo název vlastní firmy a několik dalších výhod.

A jak by řekl ten chlápek, kterého jsem jednou časně ráno v deliriu zahlédl v televizi nabízet nějakou pastu (která je na trhu světovou novinkou a sám ji prý používá už 15 let): „Není to báječné? Je to báječné a proto neváhejte a vytočte číslo, které vidíte na obrazovce“
V případě TeamViewer opravdu stačí zadat to číslo na obrazovce společně s heslem a jsme ve spojení.

A pokud jste dočetli až sem a stejně nedokážte vykopírovat nebo opsat ty čísla, tak už po mě nic nechtějte, opravdu vám nedokážu více pomoci…

Bill Drummond a Jimmy Cauty budou pro jedny blázni, kteří spálili milion liber v krbu, pro jiné budou nesmrtelnými postavami hudební historie. I můj hudební rozvoj byl na počátku devadesátých let poznamenán a formován mj. těmito dvěma chlapíky, které asi budete lépe znát pod názvem The KLF.

Bill a Jimmy se rozhodli (vedle hromady dalších šíleností), že sepíšou o své cestě na vrchol hitparád Manuál, jak se prakticky od nuly, bez peněz, zázemí a talentu vypracovat ke svému Číslu jedna, aniž by někdo z nich kdy zahrál jediný tón. Možná to zní podivně, ale je to tak a zástupy hudebníků, kteří se řídili jejich Manuálem a jejich song dosáhl prvních míst v různých hitparádách, jsou dostatečným důkazem toho, že to tak skutečně funguje.
I třeba takový Petr Kotvald se svým hitem Mumuland sice překladatelům knihy popřel, že by se Manuálem řídil, ale kdesi jinde jsem četl, že právě tenhle hit byl inspirován Manuálem od KLF. A jakpak by ne, vždyť už sám název je do očí bijící vykrádačka All Bound For Mu Mu Land z Justified And Ancient a skladba má hitové ambice díky formulce, která je popisována právě v Manuálu. Ač byl Kotvaldův Mumuland sebevětším hitem, já jsem ho bytostně nesnášel, nejen kvůli vykradenému názvu, ale hlavně kvůli tomu, že Manuál opravdu zafungoval a pubertální sousedovic děvče si tenhle hit Číslo jedna neustále dokola pouštělo nahlas na svém kazeťáčku od rána do noci, takže se mi docela zajídal…

Manuál vznikl před více jak 20 lety, čemuž odpovídá pojetí knihy, odkazované reálie, hudební pořady a časopisy, tehdejší technické vybavení nahrávacích studií a celé je to vlastně cíleno pro britské čtenáře. V roce 1988 ještě masivně frčely gramofonové desky a kazety (jo to byl časy;), audio CD byl luxus a nikdo si nedokázal ani představit, že trh s hudebními nosiči jednou bude válcovat formát MP3. I tak se v samotném principu tvorby Čísla jedna za ty roky příliš nezměnilo a v Manuálu jsou trefně a s nadhledem popisovány věci, události a principy, které spolehlivě fungují dodnes (např. zmínka o fungování bank, z čehož máme dnes celosvětovou finanční krizi). Manuál radí nejen jak vytvořit track s ambicemi na Číslo jedna, ale také na co se připravit, co je nezbytné si do začátku sehnat, jakými lidmi se obklopit a jak s nimi jednat.

Podíváte-li se na první příčky hitparád dnes (a neudělá-li se vám špatně), najdete u něčeho méně, u něčeho více, inspiraci z toho, co je popisováno v Manuálu. Časový odstup 22 let je dost propastný a v dnešní době si může každý přizdisráč doma na počítači naklikat skladbu podle svého gusta. Nemusí se ale dostat na Číslo jedna, i když se bude řídit Manuálem. Do skladby je potřeba vložit trochu víc, než je bezduché splácání několika smyček, trendy zvuků a žádaných tanečních riffů. Autor do skladby musí dát také něco ze sebe, mít určité know-how…. a ta energie, sexuální náboj a autorovo charisma musí být z tracku cítit. To neumí jen tak někdo, Manuál ale dokáže nasměrovat správným směrem.

Více informací o této brožurce a odkazy na obchody, kde se dá koupit je na stránce www.klf-manual.cz. Zájemci o koupi by neměli příliš váhat, na pultech je už druhý dotisk a i ten bude brzy rozebrán…

Mezi pokročilejšími a profesionálními DJs budete těžko hledat takového, který by pěl chválu na značku Behringer.
Možná že se budu opakovat, ale dnešní článek berte jako dobrou radu, která vám může ušetřit několik zbytečně vyhozených tisícovek, pocuchaných nervů a zničených ideálů.

Za svoji několikaletou djskou kariéru jsem měl pod rukama nespočet mixáků různých značek a provedení. Tento týden jsem se ocitl před mixpultem Behringer DJX 750 a mezi těmi všemi mixy, na které jsem kdy narazil, patří právě tahle hračka (doslova) na ty nejnižší příčky. Nebudu do podrobna popisovat kde a jak jsem na něj narazil, abyste si nemysleli, že se stýkám s lůzrama, ale jako profesionální mixpult se označit nedá ani omylem (ostatně jako jakýkoli jiný výrobek značky Behringer).

Z obchodního hlediska chápu trend designově imitovat populárnější a o krapet spolehlivější přístroje známých značek, nechápu ale jak se výrobce vůbec odváží takový zmetek označit jako Professional. Samozřejmě že i DJX 750 je napodobenina známějšího Pioneeru, který má možná o třídu lepší zvuk a přibližně o půl roku delší výdrž komponent.
Tam, kde jsem měl možnost si tuhle příšernost osahat, je v kurzu techno a trance, takže nějaké fundovanější zvukové hodnocení nyní vynechám, každopádně i to málo, co jsem měl možnost si pustit, znělo skutečně příšerně (a teď nemluvim o hudebních stylech, ale o zvukovém podání mixáku).
Behringer nijak nepřekvapil, ani Philip TBC z tohoto mixu není nijak odvázaný a já mu musím dát za pravdu, nemluvě o tom, že Philip TBC jistě testoval fungl nový přístroj, zatímco já jsem hrál na mixáku, který měl už asi něco za sebou a u kterého praskaly korekce…

DJX750 už na první pohled působí velmi laciným dojmem, že se to musí rozsypat, jen se na to člověk špatně podívá. Jako největší pitomost považuji umístění killů hned vedle crossfaderu. Při zběsilejším šavlování si můžete lámat hlavu nad tím „proč to kurva nehraje?“ a až po chvíli zjistíte, že to malé světélko signalizuje ořez některého pásma. Záběr šavlí a nastavení průběhu crossfaderu taky nejsou nijak přesvědčivé a scratchovat bych se na tom vážně bál. Do laborování s efekty se uživatel pouští na vlastní nebezpečí, protože se to dá jedním slovem označit jako chaos. Použití efektů v mixu vyžaduje patřičnou přípravu a trénink, každopádně pokud plánujete s DJX 750 někde vystupovat a s těmi suprovými efekty se blýsknout před publikem, dost možná, že vás obecenstvo vypíská…

Důrazně varuji všechny potencionální zájemce před koupí tohoto mixáku! Leda že byste se chtěli před kamarády předvést, jak vám hezky svítí a bliká mixák, pokud ovšem do některého výstupu zapojíte zesilovač a bedny, budete akorát pro smích!

Dal jsem dohromady jednoduchý návod na zvýšení výkonu v demu Mafia 2, který mi pomohl a jistě pomůže i vám.
Na internetu lze narazit na několik jednoduchých, ale fungujících triků, jak si v demu Mafia II dopřát PhysX efekty, aniž by se to nějak výrazně projevilo na plynulosti hry. Většina z nich je na zahraničních fórech, takže pro non-ingliš hráče s výkoným alespoň čtyř-jádrovým CPU krátké shrnutí jak jsem to vyřešil já:

Jako první došlo na smazání modulů pro realistický vzhled oblečení postav ve složce \Steam\steamapps\common\mafia ii – public demo\edit\APEX\Cloth
Tady (po zálohování samozřejmě) odstraňte všechny soubory kromě „m2skeleton.ms„, „ClothRemapTable.xml“ a těch, které začínají na „VIT*“
Jak ti bystřejší z vás už jistě tuší, realistický vzhled oblečení zůstane pouze Vitovi a u ostatních NPC to stejně ani nepoznáte a získáte tím nezanedbatelné zvýšení výkonu! V plné hře kdyžtak ponechejte soubory i Joemu, protože vás bude často doprovázet.
Lze také pročistit složku Effects, ale v tomto případě zvýšení výkonu bude minimální a ochudíte se tak prakticky o veškeré PhysX efekty, které se aktivují pouze při určité akci (rozbití okna, kusy omítky ze zdi, kouř od pneumatik atd) a ve většině hracího času na ně tak často nenarazíte (zatímco na NPC postavy téměř všude). Není nutné mazat vše. Kupříkladu, pokud se vám při protáčení kol na asfaltu zpomaluje framerate, odstraňte soubor burnout.aea ve složce Steam\steamapps\common\mafia ii – public demo\edit\APEX\Effects\Assets\Emitters. Připravíte se tak o dynamickou mlhu, ale nebude se vám to škubat. Pokud třeba pozorujete klesání výkonu při odlamování omítky ze zdí, ve stejné složce odeberte příslušné .aea soubory. EN i CZ verze dema má tyto všechny soubory pojmenované v češtině, takže si stím už snad každý dokáže poradit…
PhysX efetky počítané procesorem by se měly přestat škubat, osvědčilo se mi lehké přetaktování procesoru na takovou úroveň, kdy se výkon zvýšil a zároveň se to nepřehřívalo, nebo neházelo BSOD.

Pokud by i tohle bylo málo, tak dalším krokem může být přeinstalování nejnovějších PhysX driverů (řeší problém, kdy byl PhysX na nVidia kartách standartně vypnut, ale mají význam i pro nás s ATI), které stáhnete tady, nebo soubor PhysX_9.10.0513_SystemSoftware.msi naleznete ve složce \Steam\steamapps\common\mafia ii – public demo\3rd.

Pokud to na vás při instalaci vyplivne Error 1316. Spusťte instalátor znova a dejte odinstalování. Doporučuje se pro jistotu kontrola utilitkou Revo Uninstaller a určitě nic nezkazí ani CCleaner.

Nyní by měl jít PhysX nainstalovat bez problémů a následně můžete sami otestovat, jak se výkon v demu Mafia 2 zlepšil.
Můžeme doufat ve zlepšení po vydání hry. Jak už bývá zvykem, demoverze se většinou od plných her dost liší a neobsahují pokročilé a konečné úpravy a optimalizační postupy, kterých se snad dočkáme už za pár dní…

Nikdo není dokonalý ani neomylný. Dnes pro Vás mám velmi jednoduchý návod, jak se stát lepším člověkem, jak si zvýšit sebevědomí, IQ, sociální postavení, přestat být za hlupáka a vylepšit mezilidské vztahy. V jednoduchosti je krása a ačkoli to na první pohled nevypadá, skutečně to funguje a tisíce spokojených uživatelů jsou jasným důkazem.

Neustále nemáte čas v dnešní uspěchané a stresující době? Máte problémy ve škole? Problémy v práci? Máte vůbec nějakou práci? Nemůžete v noci spát? Bolí Vás hlava, záda, oči? Ve Vašem okolí se setkáváte s nepochopením? S Vašimi přáteli si nerozumíte tak jako dříve? Cítíte, že se ve Vašem životě něco změnilo? Máte pocit, že jste něčemu podlehli? Cítíte se ohroženě? Komunikace s přáteli se Vám zúžila pouze na virtuální podobu? Dělá se vám občas špatně? …

Nemusíte se za to stydět, je to nemoc moderní doby a nemoci vždy přicházejí neohlášené a nezvané.

Možnost jak s tím jednou provždy skoncovat je na této stránce.

Stačí potvrdit a prokázat, že ještě nejste úplné trosky a beznadějné negramotné stroje, dohráním jednoduché textové hry o dvou řádcích a pak odjet na dvoutýdenní zaslouženou dovolenou někam do přírody bez mobilů, počítačů a internetu…

Občas je dobré někam směřovat, mít svou cestu, cíle a představy. Ještě lepší pocit je, když zjistíte, že všichni vaši přátelé jdou s vámi. Když se občas dobře podíváte a uvidíte směr, kam ta cesta směřuje, nenapadlo vás někdy se v tom proudu zastavit, otočit se a jít proti? Když se otočíte v hustém proudu lidí, tak vás pravděpodobně nějaký ten šťouchanec a strkanec nemine. A pokud to jsou statisíce nebo miliony lidí, tak vás zcela jistě ušlapou i někteří vaši dobří kamarádi. Není potřeba znova rozebírat (definitivně) poslední Loveparade 2010…
Ale tím nechci strašit, protože těch lidí, co jdou stále proti proudu je pořád dost, takže v tom nebudete sami a čím víc nás bude, tím to bude lepší a tlak se bude rozmělňovat o ostatní zabržděné a otočené, kteří se přeci jen tak nenechají ušlapat stádem pitomých ovcí. Jako kdyby vás ten honácký pes neměl rád.
Internete k noze a lehni!

A ať už proudíte jakýmkoli směrem, snažte se tento odkaz zalinkovat a šířit dál všude tam, kde to bude možné. Třeba se to jednou podaří a proud se rozmělní natolik, že se v něm bude dobře žít sladkovodním i těm mořským rybám ;)