Apinův kekel

Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?“. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.

I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:

Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?

Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.
Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..

Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.
Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.
Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.
Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.
No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas?
Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)

Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)
Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).
Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!

I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…
Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.
Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)

Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…

A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.

Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!
Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?

Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž.

Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.

Dnes to bude trochu jednodušší testík vašich zvukovodů. Tento test není zameřen na hudební sluch, ale na kondici a citlivost sluchového ústrojí.

Na noiseaddicts.com je prostý test sluchu, kde si jednoduše pouštíte tóny o vysokých frekvencích a sami poznáte, jaké pásmo ještě slyšíte a jaké už ne. Začíná se na 8kHz a můžete si vybrat signál až do 22kHz.
Rád bych podotknul, že s věkem se ta horní hranice citlivosti snižuje. Do 18 let by zdravý člověk měl ještě vnímat 20kHz a někteří jedinci i o malinko více. S přibývajícími roky to jde dolů.

Vybavuje se mi příhoda z mládí, kdy jsem v programovacím jazyce Basic experimentoval s příkazem BEEP a v zacykleném procesu postupně zvyšoval výšku tónu. PC speaker spustil od zvuku sirény až po vysoký pískot a vedle sedící tatík brzy poté prohlásil, že nic neslyší, přičemž já jsem stále vnímal intenzivní pískot a krátce na to začal venku výt pes. Jo tehdejší 486ka měla ve své case parádní speaker.
Dnes už se stím tolika nesetkáváme, ale poměrně nedávno mělo hodně lidí jako zvonění na mobilu právě takový rostoucí tón, který (stejně jako různé softwarové odpuzovače komárů) na některých telefonech likvidoval integrované reproduktory.

V tomto testu mi obstarožní sluchátka Sennheiser HD 202 přehrála ještě 18kHz ukázku. U těch vyšších už registruji pouze počáteční a koncový ořez 0 dB. Tak nějak doufám, že to bude rozsahem sluchátek a ne ušima, vždyť mi ještě nebylo ani třicet :)
Za okny zpěv ptáků přibližující se občas k takovým 14 kHz je po dlouhé zimě dobré znamení. A jestli u vás ještě nezačíná jaro a ptáci stále nikde nezpívají, zkuste si v tomto testu, jestli je ještě vůbec budete šlyšet ;)

Rok 2010 začíná pořádnou sněhovou kalamitou. Takřka celá Evropa je pod sněhem, všechna zpravodajství se předhánějí v tom, kdo přinese nejkatastrofálnější zprávy a varování. A protože zprávy o počasí, dopravní situaci a dalším sněžení jsou v těchto dnech nejžádanější, jsou to právě novináři, kteří společně se silničáři, doktory a autoopravnami mají plné ruce práce. Týká se to vlastně každého, kdo má ruce a nohy a vyšla na něj lopata, fréza, rolba, traktor… Takže i já jsem vedle uklízení chodníku, silnice a parkoviště musel vylézt na střechu a odklidit 60 cm vysokou sněhovou nadílku, protože do toho začal v neděli večer padat další mokrý sníh. Probuzení druhého dne do nekonečných kup bílého zla bylo k neuvěření. Posledně to bylo ještě v pohodě, tentokrát to opravdu stálo za to. Snad jediná pistolka měla radost z bílých cílů kam jen oko dohlédne.

Ikdyž ve zprávách stále upozorňovali pokud nemusíte, nevyjíždějte, já jsem bohužel musel a vyjížděl. Od pátku do pondělí (tedy v tom nejhorším počasí a nejhorší silnici) jsem musel absolvovat cestu do práce a zpátky. Potýkal jsem se s klasickými zimními radovnánkami, jako jsou zasněžené klouzající cesty, rozježděná břečka (ze začátku stále sníh, protože se nesolilo ani neshrnovalo), dopravu blokující nepojizdné náklaďáky a autobusy, nebo kompletně zamrzlé auto, které nakonec vyústilo ve zničený zámek ve dveřích u spolujezdce. Potkal jsem i jednu dopravní nehodu (opravu jenom jednu) dva odvážné cyklisty (opravdu dva) a při čtyřicetikilo­metrové rychlosti ve třech vyjetých pruzích mě jeden šílenec předjížděl…

Víte kdo je nejmenší na světě? Silničáři, napadnou tři centimetry sněhu a už je není vidět :)
Během těch tří dnů jsem potkal pouze dva vozy technických služeb. Oba pouze projížděli. Jeden nesypající sypač a druhý den to byl shrnovač se zvednutou radlicí…
S autem jsem uvíznul jenom třikrát. Dvakrát to nebylo tak beznadějné a byl bych se z toho býval dostal sám, naštěstí se ale vždy kolem našla dobrá duše, která zatlačila. Na prvního jsem přes zamrzlé a zapocené sklo ani neviděl (tímto patří neznámému dík) a jednou mi pomáhal řidič autobusu, kterému jsem dával přednost a pak už měl problém se hnout dál. Naposledy při nočním stoupání do křižovatky jsem už musel volat pomoc. Proto od té doby ke smetáčku, jakožto základní výbavě auta, přibyla i lopatka. Samozřejmě že jsem i sem tam šťouchnul do bezradných řidíčů marně spalující ten drahý benzín. Já už chci zase jezdit na kole!

Screnlet na ploše z weather.com mi aktuálně ukazuje mlha –10°C v Pardubicích. Naštěstí sněžení se předpokládá minimální. Kdy už tohle skončí? Nebudu sám, kdo si přeje, aby už byl tomu všemu konec, ovšem roztávání tolika sněhu nepotěší obyvatele žijící v blízkosti řek a vodních toků, vlastně ani obyvatele měst, na které budou padat tuny sněhu a rampouchy ze střech a parapetů.
Tak nějak si říkám, že ono je to opravdu za trest a to nadělení je uměle vyvolané s cílem ochromit dopravu, způsobit výpadky elektřiny a zpomalit internetové připojení. Někdo může namítat, že je zima, tak se nemůžu divit, ale on ten sníh je opravdu nějaký divný…

S Novým rokem jsem se rozhodl protřídit RSS zdroje. Jak už to tak bývá, několik oblíbených blogů jsem přesunul do složky příznačně pojmenované dead, některé jsem zcela smazal, protože přestaly generovat RSS. Buďto expirovaly, nebo je skoupili spekulanti… Škoda tomu, protože na mnoha nadějných projektech bylo možné nalézt zajímavé postřehy, návody nebo prostě jenom informace, které by mi někdy docela přišly vhod a Archive.org o většinu z nich ani nezavadil…
Jak pomíjivá je ta virtuální existence a jak snadno lze někoho nebo něco ztratit, smazat, upadnout do zapomění. Jako se například stalo v těchto dnech se serverem mustwatch.cz…

Naštěstí tu je stále spousta jiných zajímavých zdrojů a nové pozvolna objevuji, nebo nacházím zalíbení u těch méně navštěvovaných portálů a blogů, takže na nedostatek čtiva si nestěžuji:)
Proto jsem udělal další menší update i ve zdejším seznamu RSS.
Tento seznam už podruhé aktualizuji, protože z některých webů se staly MFA, případně se původní autoři přejmenovali, píší na jiné doméně a nebo prostě pozastavili virtuální činnost (jako třeba Jakub Šimeček) a dělají svým čtenářům takový nepořádek v seznamech.
„Blogová éra“ se nevytrácí, dle mého se pouze mění, vyvíjí, metamorfuje díky Twitteru nebo Facebooku a v budoucnu se bude stále někam ubírat především díky technologickému rozvoji a datové propustnosti komunikátorů zítřka. Je spousta lidí, kteří mají stále potřebu plodit písmenka, proto jich mnoho přešlo na Twitter, ale tradičních (a hlavně kvalitních) blogů bude stále dostatek. RSS člověku velmi usnadňuje život, protože nejenom blogy ho generují. O novinklách vám už dneska sama dá vědět každá moderní databáze (aukce, databanky fontů, návštěvní knihy, nebo třeba oblíbený fotograf na rajčeti), které z pochopitelných důvodů neuvádím, ale jsou jich také mraky.
Stále nepřicházím na chuť novým sociálním službám, protože tím se ten přísun povětšinou neužitečných informací nafukuje a znamená to dalšího žrouta času. Blogy zanikají a nové zase vyrůstají. Každý by měl dostat šanci, každý autor potřebuje motivaci a tou může být komentář, nebo alespoň přihlášení k odběru RSS. Někteří si kvůli blogování zvolili slušnou řeholi, tak jim držme palce, ať toho zajímavého čtení (nejen v roce 2010) je stále víc :)

Mám tu další ohlédnutí za rokem 2009. Tentokrát to nebudou statistiky vyhledávání, ale zvukové záznamy, ke kterým jsem přišel přímo nebo nepřímo, úmyslně nebo náhodně, každopádně je mám uložené a mohl bych se o ně podělit.

Je tam schránka?

Aneb proč je dobré si na noc vypínat telefon.

Jednoho rána se vzbudím a nastartuju telefon, který hlásí, že si mám na jisté wap adrese vyzvednout novou mms zprávu od jednoho kontaktu z tel. seznamu. Přiznávám se, nemám v telefonu nastaveny mms zprávy a ani na tom nehodlám nic měnit, protože mms zprávičky považuji za zbytečnost a ani já, ani nikdo z mých kontaktů je nepoužívá a jednou za dva roky mi něco takového pošle akorát operátor… Navíc technické limity mms zpráv byly už v době svého vzniku nedostačující.

Každopádně tuto mms zprávu jsem si na určené adrese po zadání hesla vyzvednul a zjistil, že jejím obsahem je krátká zvuková stopa. Kamarádi se mi snažili dovolat o půl čtvrté ráno, když je vyhodili z hospody. Už se asi nedozvíme, co potřebovali takhle ráno nutně vyřešit, ale kdybych si ten telefon na noc nevypnul, asi bych neměl radost za takový budíček. A protože byl telefon vypnutý ten neodkladný rozhovor za mě vyřídila technika (o jejíž existenci jsem vlastně ani nevěděl a volající také ne :)

Nechrápej

Také pořízeno v noci k ránu, ovšem ne díky kouzlu nechtěného, ale zcela úmyslně a při smyslech :)

Usvědčující důkaz ve sporu, když někoho obviňujete, že kvůli němu nemůžete spát. Navíc ani ne tak hlasitý, jako spíše dobře zazpívaný :) Opravdu nezvykle znějící chrápání, bohužel větší vzdálenost spolunocležníka s nočním tichem (v telefonu šumem) dost degradují a znehodnocují celou nahrávku.

Tímto bych rád vyhlásil takovou malou hitparádu chrápání :) Pokud můžete, přidejte do komentářů odkaz na audio záznam nejotřesnějšího nebo nejzajímavějšího chrápání, kterým vaše okolí disponuje :) V některém z příštích článků udělám anketu ze všech obdržených záznamů chrápání a o nejlepším rozhodnou čtenáři :) Beru i mluvení ze spánku :) Vše zcela anonymně, protože vaše vlastní chrápání sami asi těžko zaznamenáte nebo rozeznáte, takže tou obětí a hvězdou zároveň může být kdokoli…
Můžu dnes jen litovat, že jsem neměl telefon schopný zaznamenat zvuk před osmi lety na vojně, kdy jsem spolu s dalšíma třema klukama musel několik dní a hlavně nocí snášet neobvykle hlasité chrápání vojína Holečka, který často budil celou letku a jeho chrápání bylo slyšet i v okolních budovách! Jeho spánek byl tak akusticky výrazný, že jednu noc upadly dvířka u skříňky poblíž jeho postele. Ikdyž druhý den se rozjela debata, jestli ty dvířka povolily kvůli chrápání, nebo kvůli tomu, že mu tak smrděly nohy :) Chudák vojín Tvrdík, který byl později se stotřicetikilovým Holečkem odvelen na odloučené stanoviště, kde spolu sdíleli jednu stavební buňku a druhou (plnou myší) měli jako kuchyň…

A to je vše

Jak tak procházím zvukové záznamy, tak zjištuji, že ty publikovatelné a ne tolik osobní jsem už vlastně vyčerpal a další bych musel zveřejnit se souhlasem hlavních aktérů, případně hodně zcenzurovat :)

Takže pro letošek přehled nočních záznamů končí a můžeme se těšit na ty v příštím roce. Posílejte svoje chrápání, zkusíme udělat soutěž. Uploadovat můžete třeba na edisk, nebo zkusit humyo, možností je fůra.
Při přidávání odkazu v komentářích se Váš příspěvek nezobrazí okamžitě, protože čeká na schválení -antispamové opatření

Včera večer a během noci napadalo bílé zlo a to s sebou přináší několik změn oproti zaběhnutým zvyklostem.
Tak předně jsem včera v noci poprvé za tuto zimu spal při zcela zavřeném okně. Venkovní teplota –7°C je ještě v pohodě a to mívám okno alespoň trochu pootevřené (vertikálně vyklopené), ale –9°C už je trochu zima, tak jsem ho zabouchnul. S uzavřeným a nevětraným pokojem přicházejí bláznivé sny.
První sen byl o futuristických novinách ze svítícího papíru. Na první pohled klasické papírové noviny s tištěným textem, ale nadpisy svítily červeně (i ve tmě) a fotografie byly pohyblivé. Co v těch novinách psali si už nepamatuju, ale pamatuju si, že jsem přehýbáním poškodil svítící reklamu v levém dolním rohu, kde byl žlutou a hnědou barvou vyobrazen jakýsi prehistorický velociped a ulámal jsem mu několik drátů, takže svítila jenom půlka reklamy :) Takové interaktivní a svítící noviny budou za pár let běžnou věcí, dnes jenom sen…
Z druhého snu si pamatuju akorát, jak loupu pomeranč a když jsem ho celý oloupal a rozpůlil, tak bylo ve středu propiskou napsáno AHOJ :)

Po třech hodinách spánku nastal čas vstávat a při otevírání zcela zavřeného okna mi bylo jasné, že dneska si na kole asi nevyšlápnu. Asi ten předchozí sen s polámaným kolem v novinách, nebo tři centimetry sněhu byly dostatečným varováním, ať jedu dneska autobusem a xvačině si vezmu pomeranč.

Čekala mě lopata, shrnovák a asi 4 tuny sněhu a to nejen před barákem… Dnes zařval jeden padesátikilový pytel soli a docela dobře jsem si zamr*al… teda alespoň boty od sněhu a soli, když už ne jinak:)

No a tím dnešní kratičký článeček končí. Se sněhem na mě padla i taková ta vánoční nálada, tak jsem vám chtěl popřát klidné, veselé a bílé Vánoce. Ale nepopřeju, protože ono to do týdne stejnak zase všechno roztaje a vánoční svátky budou hektické, namáhavé a vůbec nebudou radostné ani veselé…

Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…
Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.
Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)
Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)

DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči. Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!

Říjen je na sportovní a kulturní události v Pardubicích nesmírně bohatý.
Jen vyhlídky na týden jsou celkem vyčerpávající. Dnes Zlatá přilba, potom extraligový zápas Pardubice vs Mladá Boleslav, za týden v sobotu Ruský ledový cirkus, v neděli Velká pardubická steeplechase, hned po skončení opět hokej, přijede Sparta z Prahy, takže to bude zajímavý souboj, ve středu se hraje basketball…

Výhledově na další období si z hlavy vybavím koncert Suzi Quatro, Tleskač, Horkýže Slíže, Tarja Turunen (tři koncerty v jeden den), No name a v listopadu Tatabojs, Ewa Farná a Bořek stavitel.
V prosinci budou na zimáku Mistři shaolinu a do toho všeho se samozřejmě bude mísit extraliga a basketbal a slyšel jsem i něco ještě o Pardubicích na bruslích a Městských slavnostech :)

Když si to tak prohlížím a uvědomuju si, že většiny z toho se zůčastním, tak mám o zábavu postaráno :)

I přes upadající traffic na tyto stránky včera večer zavítal 50ooo. návštěvník. Ve stejné tichosti a zapomění, jaké se těší tyto stránky poslední dobou, se počítadlo Toplistu přehouplo přes magickou hodnotu 50k návštěv. Pravděpodobně to bylo právě v okamžiku, kdy zhruba 7tisíc lidí zvedlo ruce nad hlavu, protože Petr Sýkora vstřelil Vítkovicím druhou branku a pomohl tím pardubickému týmu ke třem bodům. Vůbec celé to včerejší utkání bylo zajímavé a napínavé a nebýt stanice Nova Sport, která odteď bude vybrané zápasy přenášet, byl by to zápas na jedničku. Kvůli Nově a jejím reklamám se muselo všechno protahovat. Čekalo se u vhazování, delší byly i přestávky mezi třetinami.

Nemusíte se bát, že bych následoval kroky mnoha ostatních bloggerů, ktěří svoji činnost přesunuli na některou sociální síť. Na žádné sociální síti nejsem, nechci být a pokud to budu mít v hlavě stále vpořádku, tak ani nikdy nebudu. O tom možná někdy příště… Včera jsem byl na Novasportu, nemusím být i na Fakebooku:)

Jo a abych nezapoměl. Jako asi všichni se v těchto dnech klepu na přepočet GTPR a čistě náhodou jsem zjistil, že seznam.cz má větší PR než google.cz :) Nevim jestli to tak bylo i v minulosti, já na to narazil až dnes a docela mě to překvapilo :)

Nejkrásnější roční období nastalo přesně včera ve 23:18, a právě dnes jsou den i noc stejně dlouhé. Slunce zapadá již před 19.hodinou, ale teploty těchto dní se ještě pohybují u příjemných letních hodnot. Přes den kolem 25˚C, dnes krátce po půlnoci bylo dokonce krásných 15˚C. Podle teploměru to stále vypadá na léto, ale padající kaštany, žloutnoucí lisí na stromech a vzdalující se slunce vrhající delší stíny, naznačují, že tomu tak dlouho nebude.

Kdyby takovéhle počasí vydrželo až do března, vůbec bych se nezlobil. Přes den se dá chodit jen tak v tričku, holky nosí ještě minisukně a i ty romantické letní noci stále přetrvávají. Na noční obloze už ale lze spatřit souhvězdí Orion a to znamená, že zima pomalu ale jistě přebírá vládu nad severní polokoulí. Podle předpovědi by letní dny měly v následujících dnech skončit a podzimní počasí se projeví naplno. Vůbec mi to ale nevadí, tohle období mám rád! Ne pro všechny bude tenhle podzim příjemný a romantický. Nejde tak ani o předpověď počasí, ale o předpověď ekonomickou!
Klasický nástup chladných dnů se u mě projevil mírným nachlazením. Zasvinil jsem několik kapesníků, ale zase jsem si připravil imunitu na horší časy, třeskuté mrazy a zvýšil odolnost proti prasečí chřipce, kdy budu moci zůstat v klidu, až všichni kolem mě podlehnou mánii a budou jako šílení shánět vakcínu, tak já se budu jenom smát neuvěřitelné naivitě a blbosti.

Taky mi tento den konečně skončilo martyrium se zubem, kvůli kterému jsem od května nesčetněkrát navštívil zubní ordinaci. Asi šestkrát na čištění, pak provizorní plnění, pak už to pořádné plnění, pak mi bylo řečeno, že laborantka má dovolenou, takže jsem měl asi na měsíc klid, pak na broušení, na obtisk (u kterého jsem se málem poblil), pak na zkušební nasazení a dneska cementování. Celá tahle anabáze mě stála zhruba 4tisíce a přibližně 14 dní až měsíc bolesti.