Archive for the ‘Nezařazené’ Category

BV8000Pro po roce používání

Nestává se tak často, že mi jeden telefon vydrží více než rok a navíc, že s ním budu spokojený.
Rok se s rokem sešel a od minulého srovnání odolných telefonů jsem obdržel hned několik dotazů na spokojenost používání telefonu Blackview BV8000 Pro a tak by bylo dobré se na tento telefon podívat s ročním odstupem. Prvotní nadšení mírně vyprchalo (jako asi u všeho) a ačkoli všechny pozitiva telefonu jsem vypsal v minulém článku, tak teď bych se rád soustředil na ty horší stránky přístroje, které potenciální kupce pochopitelně zajímají nejvíce.

Pojďme si tedy připomenout ty pozitiva, které nijak neomrzely, ani se vlastně za ten rok nijak nezměnily a trochu je doplnit nebo upřesnit i těmi negativy:

Na prvním místě musím znovu vyzdvihnout odolnost vůči vodě i prachu. Ať už se s telefonem koupete, sprchujete nebo ho jen oplachujete pod tekoucí vodou, stále se můžete spolehnout na to, že se voda do telefonu prostě nedostane. S koupáním a oplachováním telefonu souvisí první nešvar zmiňovaný i minule: Pokud máte hodně tvrdou vodu a proud nasměrujete přímo na vrchní hranu přístroje, může si telefon myslet, že jsou v něm zapojená sluchátka. Stává se to i po delším pobytu ve vaně, když máte hodně pěny, nebo jako když naschvál čekáte důležitý hovor a zrovna si telefon opláchnete u studny, tak se s volajícím prostě neuslyšíte. Musíte telefon vypnout, vysušit zdířku na sluchátka a znova zapnout. S vodou souvisí i citlivost displeje a čtečky otisků prstů. Pokud chcete fotit pod vodou, docela běžně se stává, že se vám to nepovede, protože hladina vody nejčastěji stáhne oznamovací panel dolů, přesouvá ikonky, zapíná Bluetooth nebo navigaci a prostě tak různě náhodně dělá brikule na displeji. To je ovšem problém u všech displejů u všech voděodolných telefonů. Telefon se prostě pod vodou ovládá velmi obtížně. On i takový déšť za vás dokáže napsat smsku nebo vám schovat nějakou ikonku na ploše :) Čtečka otisků prstů funguje pouze za sucha. Pokud máte na rukách nebo na čtečce vodu, je prakticky nemožné odemknout telefon. Koho by to zajímalo, tak čtečka otisků prstů sejme i kočičí tlapky :)

baterieAni po roce nepozoruji žádnou degradaci baterie. Udrží telefon v chodu klidně celý den intenzivního používání a při šetrném provozu stačí nabíjet jednou za 4 dny. V prvních dnech, kdy telefon ještě nedostal poslední aktualizaci, se docela rychle vybíjela baterie při zapnuté úspoře dat. V současné verzi ta spotřeba energie není tak výrazná, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že se zapnutým spořičem dat ta baterie ubývá rychleji… Největší žrout baterie je roaming. Pokud máte obsazeny oba sim sloty, tak se vám baterie dokáže vybít I klidně za půl dne.

Volání, data, konektivita. Ani po roce se nic nezměnilo. Pokud je při telefonátu špatně slyšet druhá strana, většinou bývá problém právě tam nebo u operátora. Telefon si drží signál, hovory jsou krásně zřetelné a hlasité (pokud má protistrana kvalitní telefon nebo volá z pevné linky), hlasitý odposlech je slyšet na celou místnost, navigace je přesná bez výpadků, wi-fi chytá nejlépe ze všech dostupnýh přístrojů, co mám doma. Spárování s okolními BT zařízeními je bezproblémové. Kamarád si také koupil tento telefon a zaskočilo ho, že do něj nezapojí audio jack od reproduktorů. Někde se určitě dá pořídit redukce na delší jack, ale já mu rovnou doporučil BT modul k reprákům, alespoň nemusí tahat kabely a při poslechu může mít telefon pořád v kapse.

Konstrukční nedostatky se tu také najdou. Na odolnost si stěžovat nemohu. Telefon mi již mnohokrát spadnul displejem na beton nebo dlažbu z mnohem větších výšek, než z té, která byla pro BV5000 fatální. Na fólii na displeji je již mnoho nehezkých škrábanců a vrypů, nicméně sklo pod ní by mělo být netknuté. To ale nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ta fólie tam je celý rok a zatím slouží jak má. Nešetrné zacházení a nespočet pádů je znát hlavně na hliníkových bočnicích a zadním krytu SIM karet.
Právě ty hliníkové bočnice jsou trochu nešťastně řešené. Protože telefonu chybí jakékoli očko nebo tvor, na který by se dalo zavěsit poutko, musel jsem si ve vnitřní straně levé bočnice vypilovat malou drážku, kterou vedu lanko obtočené kolem prvního šroubku. Vyzkoušel jsem mnoho materiálů od režné nitě až po vlasec na sumce. A ano několikrát obmotaný vlasec zatím vydržel nejdéle. Přesto se čas od času přetrhne nebo se rozláme plastové poutko na jeho konci a je potřeba ho vyměnit. To znamená rozšroubovat všechny 4 mini šroubky s hvězdicovou hlavou a navléknout nový vlasec za spodní šroubek. Konstruktéři tohoto telefonu ale nepočítali s tím, že budu ty bočnice co 4 měsíce rozdělávat, takže už hned po prvním rozdělání se hlavice šroubků trochu zdeformovaly a jeden se dokonce protáčí a to ani nebylo potřeba vyvinout žádnou extra sílu. Ovšem i běžný uživatel, který neplánuje žádný takový tuning by měl čas od času bočnice odmontovat a vyčistit to pod nimi. Pod těmi bočnicemi se totiž zaržuje ohromné množství špíny a prachu!

Musím také upozornit na hlasitý reproduktor. Pokud budete příliš dlouho poslouchat hudbu přes repráček na maximální hlasitost, tak ho můžete zničit! Můj repráček se asi po hodině a půl hlasité reprodukce dost znatelně opotřebil. Chrčí a od té doby přehrávané upozornění, vyzvánění nebo hudba není v takové kvalitě, než byla před touto diskotékou…

Začátkem tohoto léta dostal telefon další aktualizaci, která na první pohled žádné velké změny nepřinesla. Subjektivně prodloužil výdrž baterie a trochu usměrnil neposlušné widgety na ploše, které se ne vždy správně aktualizovaly po restartech telefonu. Jestliže se některé widgety před aktualizací nechtěly správně zobrazovat po sedmi z deseti restartů, tak nyní se to děje „jen“ ve třech z deseti restartů. Ono prve zmiňované „lupání“ při projíždění Twitteru nebo jiné aktivitě procesoru bylo odstraněno v některé z předchozích verzí a pokud si nyní chcete poslechnout šveholení elektroniky, tak musíte přiložit ucho k repráčku v naprostém tichu.

I navzdory extrémně horkému létu mi telefon nikdy nezobrazil hlášku o přehřívání. A že při rychlonabíjení nebo hraní náročnějších her zadní hliníkový kryt vážně hodně „topí“. Nicméně to nabíjení není vždy rychlé. Už několikrát se mi stalo, že se telefon originálním kabelem a originální nabíječkou nenabil za hodinu, ale trvalo mu to celou noc. Způsobují to nečistoty v konektoru nebo špatně zasunutý kabel. Stačí konektor profoukout stlačeným vzduchem nebo kompresorem a nabíjení zase frčí bleskovou rychlostí.

Nikdy se mi nestalo, že by telefon vytuhnul. Pouze u dřívějších verzích firmwaru bylo znát, že k tomu inklinuje, ale nikdy se nezaseknul, ale prostě se samovolně restartoval. Nikdy nebylo potřeba obnovovat telefon do továrního nastavení nebo řešit nějaký reset. 6GB RAM je dostatečně velká, přesto se občas stane, že při odemykání otiskem prstu telefon zavibruje okamžitě, ale trvá mu další třeba i 4 sekundy, než rozsvítí obrazovku. To je věc, která se výjimečně stane, pokud má telefon spuštěnou špatně optimalizovanou aplikaci a docela mi vadí. Vůbec poprvé a naposledy mi telefon zobrazil hlášku o vyplnění RAM z 91% v zahraničí při roamingu, zapnuté navigaci a několika náročných aplikací na pozadí. Jinak jsem varování na využití RAM nikdy nezaznamenal.

Automatické otáčení displeje mám v 90% času vypnuté, protože to nefungovalo úplně dokonale a plynule. Po nějakém čase jsem zjistil, že je totálně rozhasená kalibrace senzorů. A nejlíp se mi to podařilo zkalibrovat přes servisní menu *#87#, stejně tam je ale pořád odchylka asi 2°. Naštěstí nepoužívám aplikace vyžadující gyroskop, takže mi to tolik nevadí…

Co říci závěrem? Nic není dokonalé. Chyby a nedostatky se najdou na každém přístroji jakékoli značky. S BV8000 Pro jsem nadmíru pokojen i po roce používání. To, co se dá označit za problémy jsou jen maličkosti a na pohodlné a spolehlivé používání má takřka nulový vliv.

Kekel slaví 10 let

Je to skoro neuvěřitelné, ale tenhle můj blogísek funguje přesně 10 let. Doba velmi rychle pokročila, v internetovém prostředí je jedna dekáda skutečně mimořádně dlouhá doba, během které se odehraje obrovské množsví věcí, mnoho menších, ale i větších projektů nepřežije a ty začátky se z dnešního pohledu jeví jako středověk.

Někdo se zmůže na svůj vymazlený profilek na sociální síti, někdo si zmonetizuje blog.

Ještě před založením tohoto blogu jsem vytvořil a spravoval hned několik projektů, které ale nebyly tak úplně moje. Chybělo mi něco čistě vlastního, do čeho mi nikdo nebude kecat a budu si to moci tvořit a spravovat tak, jak chci já a jak uznám za vhodné.
S blogováním jsem začal ještě dříve na blogger.com. Nicméně blogovací systém od Googlu byl v mnoha ohledech značně limitující a já věděl, že potřebuji vlastní píseček, kde budu mít možnost pořádně roztáhnout křídla a důkladně vyzkoušet všechny ty lákadla a možnosti, které se nabízejí a umožňují dát volný prostor kreativitě. Hodně věcí jsem tak zkusil, objevil, naučil se a poznal.

V roce 2008 byl WordPress již nějakou dobu celosvětově oblíbeným a docela dobře použitelným redakčním systémem. Blogy na vlastní doméně něco znamenaly (a stále znamenají), Facebook tehdy ještě skoro nikdo neznal, místo něj frčel Myspace (resp. zažíval svůj úpadek), čeští uživatelé používali hlavně lide.cz, libimseti a xchat. Stále převažovalo nepsané pravidlo, že vystupovat na internetu pod svým skutečným jménem je nemyslitelné. Připojení přes drahý a pomalý Dial-up se stávalo raritou, přesto se na něj leckde ještě dalo narazit. Tou dobou již vyšel druhý iPhone, ale v našich kapsách převažovaly tlačítkové telefony, které nebyly větší než krabička od cigaret, postrádaly OS a na jedno nabití vydržely fungovat klidně i dva týdny. Twitter ještě skoro nikdo nepoužíval, Blockchain už nebyl jen sci-fi a internet byl celkově ještě pořád relativně svobodné médium a úředníci v EU o jeho fungování věděli zhruba asi tolik, co dnes, akorát u nich zatím nikdo nelobboval za regulace a nesmyslné zákony a nařízení.

Tehdy se ještě hrálo na Pagerank (jednou jsem tu měl i PR5!) a SEO byl obor, ve kterém jsem se docela dobře orientoval, bavilo mě sledovat statistiky, vylepšovat svoje strategie, naučil jsem se psát a používat klíčová slova tak, aby se to ve vyhledávačích objevovalo co možná nejvýše. A celkově jsem si to vážně užíval a zjišťoval, že to v té době byla vlastně hračka a i bez placených kampaní se podle tehdejších pravidel dalo dostat na první pozice docela jednoduše. To byly mety, které mě bavilo dobývat.
V nejlepším se má přestat a taky jsem byl jeden čas velmi vytížený, že mi už nezbývalo moc času ani energie na psaní dalších článků. A tak nějak to vlastně trvá do současnosti.

Rád bych publikoval častěji. Témata by byla, chybí čas. Pár lidí mi vyčítalo, že kvůli Twitteru nevydávám články tak často. Tak trochu na tom něco bude, ale Twitter není tím hlavním viníkem. V reálném světě teď řeším důležitější věci, během kterých se na některá témata nedostane, nebo mám hromadu rozepsaných článků, ale nejspíše se už nikdy nedostanu k jejich dokončení, protože určitá témata prostě přestanou být aktuální.
Míval jsem období, kdy se tu články objevovaly denně. Občas mi někdo známý třeba v hospodě nebo na akci sdělil svůj názor na ten nebo onen článek, já ale nikdy primárně nepsal pro lidi, kteří mě znají. Mým cílem bylo publikovat (třeba i kontroverzní) témata, která zajímají širokou veřejnost. Soustředil jsem se na uživatele, kteří se k mým textům dostali přes vyhledávač a ideálně mi kliknuli na reklamu nebo se prokliknuli někam dál přes monetizovaný link.

Mám tu několik žhavých uhlíků, které stále přivádí návštěvníky a generují zisk. Díky tomu si na sebe blog vydělá. Už mnohokrát jsem chtěl migrovat z drahého a nespolehlivého Station hostingu třeba k Wedos, který se spolehlivostí sice také pokulhává, ovšem je výrazně levnější a tak by mi z toho výdělku z reklam mohlo po zaplacení domény a hostingu i něco zbýt. Na to bych si ale musel udělat čas a důkladně vše prostudovat a naplánovat. Deset let je dost dlouhá doba, během které se nahromadí spousta bordelu a také se několik věcí metodou pokus-omyl nepovedlo a tak mi tu třeba ze stále nezjištěného důvodu nefunguje část galerie. Byly i nějaké pokusy o průniky a za ty léta se tu také snažilo mnoho komentářových spam botů zanechat své vzkazy, přesné číslo vám ale nedokáži říct. Budou to miliony, málokterý byl úspěšný a navíc v poslední době příliv spamů ustal. Některé věci mám povypínané a už si nepamatuji, jak je zase zapnout a u jiných se bojím, že když se v tom začnu vrtat, tak se to rozesere ještě víc.

No prostě by to chtělo začít znova úplně od začátku, provést migraci na levnější hosting, nastavit redirecty, obnovit zálohu a mít zase zpátky všechno funkční a jako nové. To ale vyžaduje laborování, studování a třídění, co se přesune a co se už může smazat. Mám tu několik neveřejných pokusných nebo pomocných projektů, redakčních systémů a databází, některé jsou sloučené a bojím se, abych tím nenadělal více škody než užitku. Nejvíce se asi obávám toho, že bych při přesouvání musel mít nějaký výpadek a než by se to všechno zase ustálilo, ztratil bych pozice ve vyhledávání.
Navíc celá tahle anabáze si vyžádá určitý čas, který si ale teď prostě nemůžu dovolit. Alespoň ne tento rok, takže dlouho odkládaná migrace se opět odkládá minimálně do příštího léta. Ale v té druhé dekádě to už vážně přesunu, blog bude dostupnější, na rychlejším hostingu. Bude méně výpadkú a více článků. Slibuji ;)

Trezor T

Tímto článkem bych rád navázal na původní článek Dogecoinmánie z roku 2014, následně aktualizovaný v divokém roce 2017, kdy se ceny kryptoměn vyšplhaly do závratných výšin. A zároveň opět trochu popíchnul a naštval těch několik nepřejících nocoinerů, kteří mi posílají katastrofické články o tom, jak je bitcoin (a kryptoměny obecně) bublina a jak to celé špatně dopadne. Nutno podotknout, že nocoineři (nocoiner = frustrovaný závistivec, který nestihl nakoupit kryptoměny za levno a tak je teď bude proklínat a usvědčovat se o tom, jak jsou špatné) nejčastěji přeposílají články na novinky.cz a obecně kryptoměnám rozumí asi tak stejně, jako diskutující na zmiňovaném zpravodajském webu.

No, pokud jste nocoineři, nemá smysl vám vyvracet vaši mantru. My, co máme informace i z jiných zdrojů, než z Novinek, se tomuhle hysterčení můžeme jenom smát, HODLovat a diverzifikovat své coiny, které se jen během toho loňského roku zhodnotily o tisíce procent.

Na druhou stranu zase jiný můj kamarád o kryptoměnách ještě nedávno nevěděl vůbec nic a před pár měsíci jim zcela propadl, je nadšený z technologie blockchainu (největšího vynálezu 21.století) i možností, které kryptoměny nabízejí, byť je ještě dnes mnoho lidí nedokáže pojmout, nebo jim chybí ten správný nadhled a informace. Sice začal na krypto burzách obchodovat až koncem roku, kdy se ta tzv. „bublina“ blížila vrcholu, ale přistupuje k tomu velmi zodpovědně, zjistil si informace, nastudoval whitepapery a dnes po několika měsících má větší přehled, než mám já po několika letech. A daří se mu. A i já mám radost z jeho nadšení a vždycky dobře pokecáme o tom, co je nového, jaké zprávy zahýbaly s trhem, co očekávat a na co vsadit. Tak to má být!

Ano, diverzifikoval jsem, investoval, re-investoval, riskoval, neprohloupil. Vsadil na litecoin, ethereum, dash, zcash atd. Kdybych to neudělal, asi bych se proklínal a dnes bych měl víceméně to, co jsem měl i před tím rokem. Přesto i letos platí to, že největší zisky mi plynou z virtuálního těžení a pasivního zhodnocování na freebit.co.in. Dává mi to vážně moc pěkné vyhlídky na to, že hypotéku nebudu splácet 30let, ale celou ji splatim třeba už za 3 roky…

Asi mi to nebudete věřit, ale vážně mě potěšilo, že bitcoin začal zase klesat. Očekával jsem podobný vývoj, jako byl po roce 2014, kdy byl na grafu relativně klid a tři roky byl bitcoin mimo pozornost. Rád bych si vychytal ten vzácný okamžik, kdy bude cena bitcoinu na minimu a já si tak mohl levně přikoupit. Bohužel ceny pod 1000$ za jeden bitcoin se už pravdpodobně nikdy nedočkáme, takže teď nezbývá nic jiného, než sledovat grafy, informace ze světa kryptoměn, analýzy a porovnávat s minulým obdobím (protože historie se opakuje), věřit předpovědím znalců v oboru a hlavně spoléhat se na svůj vlastní úsudek a ve správný okamžik ještě pár coinů přikoupit. Přikoupil jsem něco málo bitcoinů, když teď nedávno cena klesla k 6000USD. Spíš jsem jen potřeboval vyzkoušet jednu platební metodu, abych byl připraven na větší nákup. Čekám teď ještě na další pokles k 5000USD, kdy plánuji přikoupit další coiny a pak očekávám otočení trendu a je docela dost možné, že koncem roku bitcoin udělá další ATH. A pokud ne, nic se neděje. Když kurz půjde do strany nebo bude dále klesat, budu spokojený, protože to budou další výhodné dokupy a samozřejmě také odměny na všech faucetech se rapidně zvýší. Jsem člověk co hledí dopředu a právě minulý rok se moc hezky ověřilo, že získané výhry v halířových hodnotách budou jednoho dne mít stokorunové hodnoty :) Nicméně moc bych nesázel na paralelu s rokem 2011 a 2014 a na to, že takhle nízko ceny vydrží zase několik let. Kryptoměny obecně už urazily obrovský kus cesty, jen samotný bitcoin má za sebou několik technologických vylepšení, vývojáři výrazně zapracovali na technologii, přidali a stále přidávají spousty dalších funkcí, které dříve nebo později jeho cenu ještě mnohonásobně zvýší. Netvrdím, že bitcoin zůstane jedničkou a že ho z pomyslného trůnu nesesadí nějaká jiná kryptoměna, ale stále jsme ještě pořád na začátku něčeho revolučního a kdo si tento vlak nechá ujet, velice prohloupí!

A protože si finanční odborníci a poradci šuškají, že jejich „100% přesné analytické centrum“ spočítalo, že letos nebo nejpozději příští rok přijde další finanční krize, je právě teď ten nejvyšší čas rozvrhnout si své úspory i do kryptoměn. Ono je to vcelku i docela pochopitelné, protože ty finanční krize se cyklicky opakují a v reakci na tu poslední finanční krizi v roce 2009 vlastně vznikl bitcoin. A bitcoin je zásadní gamechanger, který tu nikdy v historii ještě nebyl. Čekejme krizi a s ní i revoluci ve světě financí. Neřeknu vám přesně kdy, ale určitě dlouho čekat nebudeme.

Trezor model T

Už v létě 2017, kdy se při pohledu do krypto peněženek ukázalo, že podle aktuálních kurzů už tam nejsou čtyřciferné sumy, ale šesticiferné, mi bylo jasné, že bude potřeba pořídit hardwarovou peněženku, a že mít v peněženkách v mobilu v kryptoměnách statisíce korun není příliš bezpečné a ty zbytky, které mám v papírových peněženkách, si chci sjednotit na jedno místo, do jednoho zařízení. Dlouho jsem čekal, až Satoshi Labs vydají druhý Trezor a nedávno jsem se konečně dočkal.
Takže nyní vlastním Trezor T a mám o něco klidnější spaní. Po několika odkladech se drtivá většina mého portfolia konečně ocitla v Trezoru (vlastně tam fyzicky jsou pouze privátní klíče) a v peněžence na mobilu jsem si nechal jen několik mBTC a ETH pro příležitostné platby.

Trezor T mě překvapil svoji titěrností. Trochu jsem se obával, jak se budu strefovat na číslice a na tlačítka na tak malém dotykovém displeji, ale jde to bez problémů. Displej má trochu horší pozorovací úhly, ale u takového zařízení to je vlastně výhoda a je dostačující i na ofocení zobrazených QR kódů. Webová administrace je částečně i v češtině, jen pro posílání ETH a ETC se využívá stránky MyEtherWallet. Posílání a odesílání je dle očekávání snadné a přehledné. Netvrdím, že je úplně blbuvzdorné, ale dá se v tom zorientovat celkem rychle. Trochu jsem zklamaný z mobilní aplikace Trezor Manager, která prakticky nic neumí a prozatím se mi nepodařilo přesvěčit Mycelium, aby mi ukazoval všechny účty uložené na Trezoru a jejich zůstatky. Budu se muset ještě začíst do odborných diskuzí, nebo prostě jen počkat na nový firmware, protože to je stále ještě novinka.

Moje první titulky

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mě vážně baví sci-fi filmy z 80. let. Nejspíš mě na nich přitahují ty naivní a mnohdy fantasmagorické vize budoucnosti a předtuchy technologií, u kterých si dnes můžeme říci, že tohle nebo tamto scénáristé vážně neodhadli.
Prostě v té době zažívaly počítače svůj rozmach a autoři scénářů správně tušili, že to bude něco, co bude mít v budoucnu velký potenciál, ale jejich představy o fungování i vzhledu takových přístrojů budou na dnešního člověka působit úsměvně. Ať už jde o Návštěvníky, Vetřelce nebo Robocopa, krátce po jejich premiéře bylo jasné, že tyto filmové rekvizity se budou hodně lišit od těch skutečných, které si diváci zanedlouho mohli sami koupit.

Dalším poznávacím znamením mnohých sci-fi filmů minulého století jsou logické i příběhové díry a faily ve scénářích. Dialogy a postavy bývají napsané tak, aby něco řekli, a o pár scén později totálně popřeli to, co říkali před chvílí a udělali nebo řekli přesný opak…

No a když jsem se začátkem roku porozhlížel po nějakém takovém snímku, narazil jsem na legendární Max Headroom. Pilotní film, podle kterého byl natočen seriál. Pátrání po českých titulcích bylo neúspěšné a když se ukázalo, že časování u nepříliš kvalitních anglických titulků sedí na tu verzi filmu, která byla v té době na Youtube, bral jsem to jako výzvu. Po neustálém konzumování audiovizuálního obsahu, se tu otevírá možnost také něčím přispět a dát i ostatním divákům možnost podívat se na film, který má na čsfd 80%.

Právě jsem zjistil, že oněch 57minut má verze, kterou stáhnete zde.

Vždycky jsem si chtěl zkusit přeložit titulky k nějakému filmu. Jednou jsem se do toho málem pustil, ale už je to drahně let zpátky, že si už ani nepamatuji, co to bylo za snímek a proč jsem od toho tenkrát upustil. Už tehdy jsem si zjišťoval informace o překládání titulků, na co si dát pozor a jak správně překládat. V podstatě jsem nezjistil nic, co bych nevěděl a co mi bylo jasné i z pozice diváka, který na nějakém tom filmu v kině už byl a sám ví, že mnohdy se v originále mluví úplně jinak, než co pak český divák vyčte z titulků, které vlastně ani číst nemusí.

Max Headroom byla dobrá zkušenost, u které jsem narazil hned na několik výzev. A to ani nemusím počítat první dvě popsané v úvodu dnešního článku.
Ačkoli by se názvy neměly překládat, přišlo mi vhodnější v kontextu celého filmu a pozdější návaznosti přeložit Network 23 jako Stanice 23. Nejobtížnější asi bylo vymyslet, jak přeložit „blipverts“. Bude se tomu říkat „koncentrované reklamy“. Stopáž filmu necelou hodinu beru jako dobrý případ pro začátek. Technických a odborných termínů tu také mnoho nezazní. Nesmysly a protiřečení v dialozích se prostě opraví a přepíší tak, aby to dávalo smysl a celkově zapadlo do děje a nijak zásadně nenarušilo kontinuitu a vyprávění. Vím, že některé věty by se daly přeložit lépe, nebo je lze vyložit i jiným způsobem, ale pokud to nejsou stěžejní dialogy, tak mohou zůstat takhle…

Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale dohromady mi to zabralo možná i 20hodin. Každou volnou chvilku jsem na tabletu s gumovou klávesničkou přepisoval řádek po řádku, místy přečasoval nebo kompletně měnil věty a dialogy, ale snažil se zachovat kontext. Jestli se mi to povedlo, můžete posoudit sami. Moje titulky jsou ke stažení zde.
A pochopitelně hned po nahrání jsem narazil na několik chybějících znaků vinou nekvalitní klávesnice. Samozřejmě že jsem to celé několikrát kontroloval, ale jak už to tak bývá, chyby se objeví, až když už s nimi nelze nic dělat. Snad mi to odpustíte…

Dalo by se i říct, že mě to docela bavilo i přesto, že to celkově zabralo tolik času. Není to ale tak monotónní práce, jak by se zdálo. Každá věta, každý řádek textu je nová výzva. Mám to přeložit doslovně, nebo jim dát do huby synonyma? Nemůžu tohle natahovat, nevejde se to na řádek a divák to nestihne přečíst. Tahle postava právě popřela to, co řekla před minutou, mám to opravit tady, nebo tam? Bude to dávat smysl? Ani v originále to nedává smysl. Nemůžu to takhle nechat…

Využil jsem volných chvílí u něčeho smysluplného, co umožní divákům neznalých angličtiny podívat se na jeden zásadní sci-fi snímek minulého století. Možná, že si zase někdy vytipuji nějaký film a přeložím ho. Překládání titulků má svoje kouzlo a asi mě to začalo bavit, i když za to nikdy nic nedostanu :)

Suchej říjen

Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.

Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…

A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.

Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.

První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.

Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.

Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)

Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.

V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.

Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.

Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.

Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)

Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.

Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)

Velké očekávání od roku 2016

Do konce roku 2015 zbývá už jen pár dní. Až na několik vyjímek byl mnohokrát lepší než rok 2014 a pokud se vše vyvede tak jak má a nestanou se žádné mimořádné události, které nelze ovlivnit, bude rok 2016 ještě úspěšnější :)

Nechci uvádět, co všechno a kolik mě toho čeká, nicméně nakročeno mám správným směrem a příští rok se budou dít velké věci!
Nebude ale všechno tak jednoduché, mám před sebou závažná rozhodnutí, několik překážek i spoustu práce a ani vlastně nevim, jak to všechno stihnu. Nic nebude zadarmo, ale jdu svému štěstí naproti.

Již rok si eviduji své každodenní úspěchy. Prozatím jen elektronicky, ale na rok 2016 jsem si koupil diář, kam si budu nadále zapisovat vše co se povedlo, zadařilo, veškerý progres a posun k úspěchu. Můj očekávaný úspěch má takový přesah, že mám v novém diáři už několik poznámek z tohoto roku s návazností na události a úkoly, které mám teprve naplánované :) Papírový diář má své výhody a už se těším, jak si v něm za rok touhle dobou budu listovat a rekapitulovat všechny úspěchy, dobré skutky, i co jsem se naučil, co vytvořil, co získal…

Pozitivní myšlení. To je to, co dokáže motivovat a umí s ledasčím pohnout. Stačí správná nálada, to správné vybavení a správní lidé a za jeden víkend jsem v jedné oblasti své činnosti udělal větší pokrok, než za dva roky. S úsměvem jde všechno líp. Ověřeno mnohokrát, proto keep smiling :)

Vy ještě nesvítíte LED žárovkami?

schéma led žárovkyJestlipak uhádnete, čím jsem letos (loni) udělal všem na Vánoce radost? Nemusel jsem si ani moc lámat hlavu nad tím, co komu nadělit pod stromeček, volba byla jasná, všichni dostali to samé.
Vy, kteří sledujete i můj Twitter asi víte, že moje vánoční dárečky byly praktického a v mnoha ohledech velice užitečného charakteru. Přál bych vám vidět ty rozzářená očička, když obdarovaní nalezli v krabici sadu LED žárovek.
No, pravdou je, že ono to nebylo nebylo ani tak velké tajemství a doma jsem tyto LED žárovky namontoval už dávno před Vánocemi, takže prázdné krabičky zabalené do vánočního papíru sloužily jen jako dekorace. Ten, kdo to ale nevěděl, měl z LED žárovek opravdovou radost.

Taková výhodnost LED žárovek je zřejmá a pro ty, kteří o nejúspornějším svícení LED žárovkami ještě neslyšeli, níže vypíchnu ty hlavní přednosti.
Pokud bych chtěl vypsat nevýhody svícením LED žárovkami, tak budu muset hodně přemýšlet – žádné skutečné nevýhody LED žárovky nemají. Nejčastějším proti-argumentem může být vyšší cena. To platilo před lety, kdy byly LED žárovky novinkou a byly pochopitelně i o dost dražší, než jsou dnes. V současné době jsou cenové rozdíly LED žárovek oproti klasickým nebo „úsporným“ žárovkám v řádech desetikorun, v případě luxusnějších modelů s prodlouženou zárukou maximálně stokorun.
Návratnost takové investice je ovšem (podle toho, jak a kde svítíte) do několika týdnů, maximálně měsíců, protože úspora za „prosvícenou“ elektřinu je 80-90%! Šetříte tak i životní prostředí, neodebíráte tolik energie a elektrárny díky tomu vyprodukují méně CO2. Každý inteligentní člověk už sice dneska ví, že žádné globální oteplování neexistuje a je to jen další uměle vytvořený strašák, který má vytáhnout z vaších peněženek další peníze (daň za dýchání) a okleštit vaše práva. Přesto ten pocit z toho, že při stejném (ba i lepším) světle propálíte desetinu toho, co byste propálili běžnými „tepelnými koulemi“, stojí za to :)

Superúsporný zdroj světla

Chtěl jsem tento článek doplnit i nějakými čísly o uspořených penězích, jenže vyúčtování nám chodí jednou za rok a vzhledem k tomu, že LEDky máme teprve pár měsíců, tak zatím nemůžu nic doložit a můžeme se těšit na vrácení přeplatků za elekřinu :)




Kdo dosud nesvítí LED žárovkami, dělá obrovskou chybu. Například v bytovkách a panelákách, když si rozsvítíte na chodbě, rozsvítí se také ve všech ostatních patrech. Na každém patře jsou třeba tři 60W žárovky, z toho se mi vždycky zatočí hlava, když si představím, jaký by to byl rozdíl, kdyby tam měli LED žárovky…

Představte si modelovou situaci:
1kWh stojí 4Kč
Když budete s jednou 80W vakuovou žárovkou svítit průměrně 4 hodiny denně, spotřebuje toho dne 0,32kWh, za rok to bude 117 kWh, to znamená 468Kč za rok. LED žárovka se stejným světelným výkonem, ale desetinovou spotřebou vám tedy z vaší peněženky vysvítí 47Kč za rok. A teď si tyhle čísla vynásobte počtem žárovek ve vaší domácnosti… A přestože pravděpodobně nebudete mít všude 80W žárovky, ani nemusíte svítit 4 hodiny denně, taky se vám z toho zatočila hlava?

Důležité parametry LED žárovek

světelné spektrum u LED žárovek

LED žárovky mají také další skvělou vlastnost. Můžete si vybrat barvu světla. Tato hodnota se označuje teplou nebo studenou variantou bílé a hodnota se udává v Kelvinech (K). Na výběr máte od „teplé bílé“ (2700-2800 K) tedy naoranžovělých nebo žlutých odstínů známých z klasických vakuových žárovek, až po „studené bílé“ – čistě bílých a jasných a čirých bílých odstínů podobných dennímu světlu.
Obecně platí, že „teplá bílá“ by se měla používat v místnostech, kde se relaxuje a odpočívá – obýváky, ložnice, společenské místnosti atd.
„Studená bílá“ zase udržuje pozornost a koncentraci, je tedy vhodná v pracovnách a učebnách. Také se mi osvědčila studená bílá v koupelně, kde (podle typu obkladů a sanity) je vše jakoby více rozzářené, jasnější, fleky od vodního kamene a zašlost spárovačky se v bílém denním světle ztrácí a celá koupelna působí lépe, luxusněji i čistěji.
Rozdíl ze světla klasické a LED žárovky pravděpodobně na první, druhý ani desátý pohled nepoznáte. Rozdíly byste mohli zaznamenat pouze pokud budete mít tyto dvě žárovky rozsvícené vedle sebe. Přesto u některých typů LED žárovek může vynikat za mimořádných situací jistá odlišnost, viz tweet Tomáše Tintěry
led vs klasická žárovka
Tomáš ale neuvádí, jaký typ LEDky a jaká barva jsou na obrázku použity. Jistě existují LED žárovky, které lze bez problémů použít i pro fotografování, to vám ale ani nepotvrdím, ani nevyvrátím, protože prostě nemám na ověření podmínky ani techniku…

Další důležitou vlastností každé LED žárovky je svítivost udávaná v lumenech (lm). Každá žárovka má tuto hodnotu na sobě uvedenou. Čím více lumenů, tím více to bude svítit.
Souvislost se svítivostí má i výše elektrického příkonu. Na ten ale není potřeba tolik koukat, protože spotřeba LED žárovek je v jednotkách Wattů a čím modernější žárovka, tím více vám vyzáří lumenů i při nízkém příkonu. Obecně platí, že čím více lm/W LED žárovka má, tím je lepší a efektivnější. Například sedmiwattová LED žárovka se svítivostí 570lm je ekvivalent 50W klasické vakuové žárovky. Každý lepší obchod toto přirovnání u svých produktů uvádí…

Jak vybírat LED žárovky

Pokud chcete také ušetřit značnou sumu za elektřinu a nahradit vaše stávající wolframové nebo „úsporné“ halogenové žárovky LED technologií, koukejte při výběru na dva výše uvedené parametry, tedy barvu světla a intenzitu jasu. Úhel vyzařování bývá u všech LEDek více jak 180° a vyrovná se tedy klasické žárovce. Pokud potřebujete nasvítit jen určitou výseč (například ve výloze) i pro vás jistě existují LED žárovky s užším vyzařovacím úhlem, dokonce i s možností přepínání až 16 barev (jednu takovou na dálkové ovládání mám a je to velice šikovná žárovka). Patice se vyrábějí ve všech myslitelných variantách, takže LED žárovku bez problémů našroubujete nebo nasadíte do stávající objímky.

Dávejte si pozor na neznačkové laciné LED žárovky z Číny. Jsou také úsporné, svítí pravděpodobně úplně stejně jako ty značkové, parametrově stejné a dražší, ale jejich provedení bývá tristní. Může se vám u čínských LED žárovek snadno stát, že vám při vyšroubovávání zůstane patice v objímce, vyšroubujete pouze tělo žárovky a vytáhnete „střeva“. Taková žárovka se pak stává životu nebezpečnou!
Pokud lacinou LED žárovku zapojíte do okruhu se schodišťovým vypínáním, tak vám může ve vypnutém stavu problikávat. Je to způsobeno tím, že u „schodišťáků“ nebo celkově zfušovaných elektroinstalací jsou v drátech a obvodech naindukované malé hodnoty proudu a protože LED žárovkám pro inicializaci stačí opravdu málo, tak si takhle problikávají. Kvalitní značkové LED žárovky v sobě mají kondenzátor, který zamezuje problikávání a zhasnutá žárovka je skutečně zhasnutá.
Vnitřní obvody čínských LED žárovek jsou z nejlevnějších materiálů, takže ani ta životnost nemusí být tak vysoká, jak se u LED žárovek běžně udává a taky vám mohou více „topit“.



Výhody a nevýhody LED žárovek

    Výhody LED žárovek:

  • Okamžitý start i zhasínání – plného jasu dosahují po stisknutí vypínače během několika milisekund.
  • Neobsahují žádné toxické látky – LED žárovky jsou plně recyklovatelné.
  • Minimální odpadní teplo – LED žárovku, která svítila třeba celý den, bezproblémů vyšroubujete a nepopálíte se o ni.
  • Životnost – udávané hodnoty životnosti LED žárovek jsou desítky tisíc hodin nepřetržitého svícení, pravděpodobně vás přežijí.
  • Příkon – desetina spotřeby elektrické energie oproti klasikým žárovkám.
  • Nevadí časté rozsvěcení a zhasínání – v klasické žárovce by vám při intenzivním blikání brzy prasklo vlákno.
  • Vysoká odolnost vůči otřesům, vibracím, poškození i vůči chladu – pokud vám upadne klasická žárovka na zem, už ji nelze použít. Upuštěné LED žárovce můžou prasknout plastové součásti, ale velmi pravděpodovbně bude dál svítit.
  • Široký výběr barev světla – od studených až po teplé zabarvení bílé i různé barvy celého spektra a také žádné ultrafialové nebo infračervené záření

    Nevýhody LED žárovek:

  • Nemusí vyhovovat ve fotoateliérech a studiích.
  • Vyšší pořizovací cena (návratnost je ovšem během několika dnů až týdnů).
  • Nekteré typy se nehodí do svítidel s nastavitelnou regulací jasu.
  • Informace o životnosti jsou relativní (tato technologie tu zatím není tak dlouho, aby se prokázala jejich trvanlivost desítky let)
  • Ty laciné čínské modely nejsou příliš kvalitní (ostatně jako všechno)

To by bylo asi tak všechno, co jsem vám chtěl o LED žárovkách povědět. Neexistuje důvod, proč byste nemohli LED žárovky používat i vy. Pocítíte to hlavně ve vaší peněžence při příštím vyúčtování za elektřinu :)
Další informace: http://www.digilidi.cz/test-led-zarovek-usporne-i-vyhodne

ANKETA: co bude 21.12.2012?

Dnes jsem se zúčastnil velmi zajímavé diskuze na téma: Co se stane 21.12.2012?
Co člověk to názor. Média se konce mayského kalendáře často chytají a velmi rádi přifukují tuto bublinu a tak na nás chrlí nejrůznější hypotézy a „zaručeně odborné vědecké odhady“, co se ten osudný den vlastně stane.
Nikdo samozřejmě nemůže vědět, ani co bude zítra, takže všechny dohady a spekulace působí spíše úsměvně, ačkoli často zvěstují katastrofické předpovědi počínaje totálním koncem světa, přes pozoruhodné postavení planet a galaxií a konče prostým tvrzením, že se nic dít nebude…
Jisté je jedno. S blížícím se zimním slunovratem 21.12.2012 bude takových předpovědí přibývat a pochopitelně bude přibývat i podnikavců, kteří se na bublině zvané Armageddon 2012 budou chtít přiživit.
A protože tento zvěstovaný konec světa připadá na pátek, tak bych to viděl na pořádnou kalbu, co když bude fakt poslední? :)

No a jak jsou na tom moji čtenáři? Dal jsem do ankety události, se kterými sdělovací prostředky a informační zdroje nejčastěji straší a rád bych tedy věděl, která z předpovědí je podle vás nejvíce pravděpodobná.

[poll id=“3″]

Do rozuzlení naší ankety zbývá:

1111 dní

Dnešní příspěvek bude lehce netradiční a zároveň taková záplata dlouhodobé neaktivity.
Nečinnost na blogu je způsobena řadou povinností, aktivit i několika dalšími projekty, kvůli kterým mi na blogování prostě nezbývá čas. Nemyslete si že se flákám nebo užívám prázdnin. Jsem v zápřahu prakticky neustále a často musím odříkat svou účast na mnoha akcích a naučil jsem se nic neslibovat. Ikdyž se příliš nenadřu, nezbývá mi na nic jiného čas. Nicméně veškeré vynaložené úsilí a investovaný čas se mi dříve nebo později bohatě vyplatí a zúročí nejen v podobě jistých výhod a privilegií.
V posledních dnech získávám mnoho cenných informací, životních i profesních zkušenností a cenných kontaktů, kvůli kterým si nechám ujít mnohé kulturní i nekulturní a společneské akce a party.
Děje se toho teď vážně hodně a dělám věci a zabývám se aktivitami, kterými jsem dříve pohrdal, nebo si říkal, že je nikdy v životě dělat nebudu. Nyní vidím, že mě to dokáže bavit a najít si v tom něco, co jsem nemohl vidět, dokud jsem to nezkusil (tak jako je to se vším)

To vytížení není tak extrémní, ale sotva stíhám pročítat Twitter.
No a konečně taky zrovna vyšel Deus Ex: Human Revolution. Potřeboval bych, aby den měl minimálně 30 hodin :)

Co se týče blogu, opět jsme tedy prošvihli nevýznamné jubileum v návštěvnosti. Dalších 10 tisíc návštěv na blogu a opět beze změny designu.
Snad jen jedna nezajímavá zajímavost: Tento blog právě dnes funguje přesně 1111 dní :)

Taky vás pronásleduje jedna písnička?

Pokud jsme se během posledního týdne někde potkali, tak jste jistě zaregistrovali, jak si pobrukuji jistou melodii a prozpěvuji si něco o ženách, ačkoli jsem v uších žádné sluchátka neměl.

Je to už týden, co se mi neustále v mysli cyklí jedna jediná písnička a tou je She’s a lady od Toma Jonese. Ačkoli by v těchto dnech byla favorizovaná Jó, třešně zrály, lehce říznutá Růží z Texasu, ten chytlavý funky motiv, geniální hlas Toma Jonese a solo na trubku prostě nemůžu dostat z hlavy.
Neváže se to na žádnou konkrétní osobu, asi jsem tuhle písničku zaslechl v nějaké reklamě a úplně vytlačila Cooliovu předělávku Fantastic Voyage, která mě také nějakou dobu pronásledovala a od té doby se She’s a lady nemůžu zbavit.

Je vážně zajímavé, jaké nejrůznější melodie a písničky se mi uchytí v mysli a derou se neustále na povrch. Od jednoduchých monotónních pianových motivů ze všelijakých znělek nebo primitivních konceptů, rozličné posloupnosti amen breaků až po nesmyslné smyčky elektronické muziky.

Věřte mi, že jsem za ten týden naposlouchal mnoho nejrůznějších hudebních stylů i nestylů od živých hudebníků i náhodných automatických bubeníků, přesto v hlavě pořád slyším She’s a lady :)

A jak jste na tom vy? Také míváte období, kdy vás pronásleduje jedna melodie nebo skladba, kterou si i nevědomky pískáte nebo pobrukujete?
Pochlubte se v komentářích, která to je, třeba se mi tou vaší písničkou podaří vytěsnit tu, kterou tam mám teď :)

A pokud se chcete komentářem podělit o momentální hitovku vašeho mozku, ale nevíte přesně, co si prozpěvujete, lze to jednoduše zjistit :)

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links