Apinův kekel

Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?“. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.

I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:

Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?

Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.
Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..

Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.
Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.
Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.
Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.
No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas?
Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)

Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)
Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).
Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!

I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…
Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.
Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)

Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…

A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.

Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!
Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?

Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž.

Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.

Ačkoli jsou těžké časy a investovat do hardware se nevyplatí, již nějaký čas se mi postupně shromažďovaly jednotlivé PC komponenty. Tento týden mi dorazil poslední kousek do stavebnice a proto jsem se mohl pustit do stavby výkoného herního ULN počítače. Ne že bych nevěděl kam narvat peníze (někde se ten celý život neutrácení za cigarety musí projevit), ale tak nějak jsem měl nutkání zkusit si sám postavit počítač, protože když jsem naposledy skládal celý počítač, měl CPU ještě s pasivním chladičem. Takže jsem si vlastně potřeboval dokázat, že na to mám a také jsem si chtěl ověřit všude omílané tvrzení, že na skládání počítače vlastně dneska už nic není. Pryč jsou doby nastavování jumperů, volby voltáže a časování na desce, dnes stačí poskládat dohromady, zapojit a je to. Jednotlivé komponenty jsou tzv. „foolproof“, tedy že by člověk musel vyvinout hodně síly, aby některý konektor nacpal do nesprávné patice.
I přes pocit jednoduchosti jsem před samotnou montáží prošmejdil na internetu několik fór a článků, a na jednom italském blogu objevil užitečný článek o stavbě herního ULN počítače a několikrát se pousmál, když překladač od Googlu vypsal výrazy jako instalace vzpomínek nebo orientace fanoušků. No a další důvod je ten, že budu mít v únoru pár dní volna, tak abych si mohl ve Full HD na vysoké detaily s 5.1 zvukem zahrát Bioshock 2, který mi dle předpokladů zrovna ve středu dorazil :)

Základem je skříň. Ne ledajaká, ale speciálně odhlučněná Cooler Master Sileo 500, ze které jsem vymontoval osazené větráčky a nahradil je párem ultratichých 120×120×25mm ventilátorů Noctua NF-S12–800 bulk. Do skříně přišel namontovat ještě zdroj Enermax PRO82+ II 525W Bronze, který by měl mít drobné rezervy pro případný budoucí hardwarový upgrade a tuning (a taky jsem s ním jednou vyhodil pojistky ;) Dále tu je pevný disk WD Caviar Black 3.5" 640GB schovaný v zařízení Scythe Himuro, které plní funkci chladiče HDD a zároveň zvukového izolátoru (co by to bylo za ULN PC s neodhlučněným diskem), potom jsem do skříně osadil černou OEM optickou mechaniku Samsung SH-S223C a do volné 3,5" pozice čtečku karet Apacer USB 2.0 AE700 Black.

Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu a tím je platforma. Zvolit AMD nebo Intel? Původně jsem přemýšlel o Core i5, ale pak jsem byl několika znalými lidmi ujištěn, že pro herní PC je to zbytečnost a výkonově srovnatelných výsledků dosáhnu i s AMD za poměrně levnější peníz. Do základní desky Gigabyte GA-MA770T-UD3P (rev. 1.0) tedy přišel AMD Phenom II X4 955 Black Edition a na něj opět ultratichý chladič Noctua NH-C12P. Když jsem si to tak předtím na stole všechno porovnával a poměřoval, tak mě napadlo, si před instalací chladiče osadit paměti Zeppelin Gold 4GB, protože jakmile na procesor vrazim tu velkou mrchu, tak už tam moc místa pro operování s operační pamětí nezbyde.

Celou desku pěkně nasadit na distanční sloupky ve skříni a upevnit šroubky. Jeden šroubek jsem vynechal, protože k němu byl přístup jako k penězům, ale i bez něj deska drží parádně na svém místě.
Poslední a vlastně i nejdražší díl z celé sestavy je grafická karta Sapphire ATI Radeon HD 5850 1GB DDR5 se kterou jsem získal i kód na stažení hry Colin McRae: DiRT 2 jež oplývá DirectX11 efekty.
Ke konci se musím obrátit na manuály a brožury, protože přichází na řadu asi nenáročnější fáze celého sestavování – zapojování té spousty drátů a kabelů. Asi hodinka usilovného soustředění a všechny kabely byly pozapojované tam kde měly být a může se provést první testovací spuštění.

Připojuji potřebné kabely, přepínač na zdroji do polohy zapnuto, kontrolka na čtečce karet se rozsvítí, nádech a mačkám vypínač na předním panelu, který se zároveň s tím i rozsvítí. Něco je špatně, nějak málo to hučí, pomyslim si. Nic není špatně, všechny větráčky se točí, ozývá se pípnutí a než se stačí vzpamatovat monitor, proběhne POST a počítač se snaží bootovat, nejprve z pevného disku, potom z mechaniky. To už se mi i rozsvítí monitor, kde je vypsaná výzva o vložení startovacího disku. Strkám do mechaniky první Live CD, které mi padne do ruky. Je to Ubuntu 9.10 64bit. Zjišťuji, že v tomhle USB portu mi nějak zlobí klávesnice, ale v dalším už je všechno ok. Ubuntu se spustí, provedu základní otestování, všechno se zdá být ok. Restart a tentokrát se taky podívám do BIOSu a nastavím pár věcí. Napoprvé je všechno ok až na kontrolku signalizující činnost disku na předním panelu, asi jsem otočil kablík. To je maličkost, stejně to musím ještě vevnitř vyvázat a zadeklovat…

Za jedno necelé odpoledne mám nový počítač, který je opravdu tak tichý, že ho můžu mít vedle sebe na stole a vůbec ho neslyším. Jediná nejhlučnější komponenta je grafická karta, kterou jsem slyšel akorát při běhu programu FurMark, kdy se při testu zahřívala na 85°C, jinak ani při hraní Crysis (nebo jakékoli jiné hry) tolik nehučí. Hlučnější je pouze jenom optická mechanika při instalaci programů, jinak dokonce i ten notebook nadělá větší kravál.
V budoucnu přibude SSD disk pro systém a výkonější grafická karta. Rád bych se vrátil k nVidii, nejenom kvůli Phys-X, ale také kvůli tomu, že s touto značkou mám lepší zkušenosti než s ATI. Bohužel v současnosti jsou i přes řadu známých problémů grafické karty řady HD 5×xx bezkonkurenční, takže ukáže až čas s čím se nVidia brzo předvede.
Předpokládaná životnost a aktuálnost hardwaru je 3–5 let. To je doba, kdy by měl tento počítač stačit na nové herní tituly, které by byl schopen zobrazovat ve full HD rozlišení (na jednom monitoru) a na nějaké rozumné detaily. Do té doby ovšem jistě přijdou nové procesory a grafické karty na ještě promyšlenějších a rychlejších architekturách, případně bude uspokojivě vyřešena otázka zpětného využití a zužitkování odpadního tepla, které tyhle hračky vyprodukují při svém provozu…


 

Časy se mění, doba pokročila, světem hýbe každou chvíli něco jiného a samozřejmě lidé se o to zajímají.
Budou to skoro dva roky, co jsem článek na toto téma psal naposledy a tehdy jsem se zabýval spíše obecněji hudební tematikou. Dnes jsem se zajímal o všeobecné události a dění ve světě, moderní trendy a pokusil odhadovat vývoj do budoucna.

Jako první bude vyhledávání výrazu „Obama“. Nynějšího prezidenta USA a nejmocnějšího muže planety lidé USA a kanady nejvíce vyhledávali v roce 2008 a největší slávu a pozornost na internetu si získal svým vítězstvím ve volbách. Předtím po něm ani pes neštěkl.

Další velmi diskutovaný a vyhledávaný výraz byl (a vlastně stále je) „Avatar“, který podle Google Trends největší zájem vzbudil ve Vietnamu. Pojem Avatar je tu již mnoho let, teprve s novým filmem Jamese Camerona se dostal do všeobecného podvědomí miliónů lidí po celém světě.

S Avatarem souvisí i další pojem, který je v současnosti na vzestupu a upadajícího zájmu se v budoucnosti nemusí obávat. Jednoduchý výraz „3D“ je v ČR opravdu populární, protože po státech bývalého Sovětského Svazu jsme druzí největší tazatelé třetí dimenze. V těsném závěsu za námi se na třetím místě drží Vietnam, což může být předzvěst toho, že nás trhovci brzy začnou zásobovat nejrůznějšími produkty s označením 3D…

Psal se rok 2009 a kde se vzal tu se vzal pojem „h1n1“, který nejvíce zajímá především asijské země. Je zajímavé, že výraz „prasečí chřipka“ byl podstatně známější a vyhledávanější v Irsku a Británii před vzestupem výrazu H1N1…

Událostí číslo jedna posledních dní je „zemětřesení“ a jak vidíte sami, každé seismické zachvění se projevilo i ve vyhledávání. S tím souvisí i obrovský nárůst dotazu „Haiti“, který paradoxně nejvíce vyhledávali sami Haiťané…

Další věcí o které se často mluví je „Windows 7“ a největšího zájmu se těší v Ruských zemích a u nás. Windows 7 vesele válcuje ostatní operační systémy, protože třeba takový „MAC OS“ má křivku mírně směřující dolů. Stejně tomu je i u výrazu „linux“, který taktéž klesá.
U linuxu bych se rád na chvíli ještě zastavil, protože tu je jedna distribuce, která sice v současnosti zažívá menší úpadek, ale v našich končinách má světové prvenství: „Slax“. Další v ČR poměrně dost oblíbenou linuxovou distribucí, která měla ze začátku postupný nárůst, nyní stagnující, nemůže být nic jiného než „Ubuntu“ (všimněte si pravidelných půlročních skokových nárůstů, kdy v dubnu a říjnu vychází vždy nová verze). Podobné pravidelné špičky můžeme pozorovat například i u distribuce „Fedora“, která jak vidno ztrácí na popularitě a největší obliby se těší v Asijských zemích, ale Česky mluvící uživatelé jsou také na špici. Jak to tak vypadá, tak budeme společně s Ruskem asi linuxové země, protože taková „Mandriva“ i přes klesající grafy má opět své jasné vítěze…

Přesuňme se od open source k uzavřeným systémům jedné jablečné společnosti, která svými nepoužitelnými, zbytečnými a předraženými produkty dokáže pobláznit celý svět a svými oblbujícími marketingovými řečičkami dokáže miliony oveček přesvědčit, že právě jejich řešení v podobě nanicovatých a předražených výrobků je „revoluční“ a že ho všichni potřebujete. Obliba „iPhone“ stále stoupá, zatímco třeba takový „iPod“ si drží své skromné pozice a jak můžete sami vidět, jeho inovace bývají nejčastějším vánočním dárkem už více jak 5 let. „MacBook“ je jeden z nejdražších výstřelků společnosti Apple a zřejmě právě cena má vliv na pomalý nárůst zájmu společnosti. Vrchol zbytečnosti byl představen teprve před několika dny, jmenuje se „iPad“ a na grafu je krásně vidět, jak lehce manipulovatelné a ovlivnitelné jsou stáda oveček především v Brazílii a Singaporu…

Budoucnost patří moderním technologiím. Díky Google Trends můžeme jednoduše sledovat, co je v současnosti nejvyhledávanější a díky znázorněným grafům odhadovat, co se udrží a co upadne v zapomění. Již zmiňovaná obliba 3D dává tušit nástupu 3D HD televizorů a zobrazovacích jednotek, které budou pohánět grafické akcelerátory vyšších a středních tříd – v ČR třeba nejžádanější „HD 5850“ s procesory „Core i7“, u nás spíše levnější „Core i5“, případně alternativa od „AMD“ a jejich nástupců. Data budou uložená na rychlých a tichých „SSD discích“, které zaplníte „nasdíleným online obsahem“, převážně „pornem“, protože „BlueRay“ disky čeká stejný osud jako „DVD“ a stanou se z nich sezónní dárky pod vánočním stromečkem. Tohle všechno budou mít v sobě malé přenosné „netbooky“ nebo „tablety“, které budou ovšem hodně odlišné od těch značky Apple a umožní vám být na „facebooku“ prakticky vždy a všude…

Před nějakým časem jsem si pořídil novou zvukovku, abych mohl konečně zase začít zaznamenávat, protože moji nahrávací stanici jsem zbavil Window 7, nainstaloval poslední Ubuntu a věnoval jsem ji jinému uživateli pro pohodlné a bezpečné surfování na internetu.
Měl jsem několik kritérií, které bych od nové zvukové karty očekával: připojení přes USB (kvůli přenositelnosti mezi notebooky), 5.1 zvukový výstup pro příležitostné hry a filmy, line-in vstup pro již zmiňované nahrávání z mixpultu.

Procházel a porovnával jsem mnoho produktů, které by splňovaly moje požadavky a nakonec po dlouhém zvažování padla volba na americkou značku Creative Labs a jejich produkt X-Fi Surround 5.1 USB. S předchozí zvukovou kartou Sound Blaster Audigy 2 v PCI slotu jsem byl víceměně spokojen a na domácí nenáročné využití a občasné nahrávání dostačovala. Avšak její morální zastaralost a špatná podpora ovladačů v nových Windows ji odsoudili s celým počítačem k tomu, abych se zbavil dalšího zbytečného krámu.

X-Fi Surround 5.1 USB může být pro mnoho uživatelů dobrá volba, já jsem se o tom zatím ještě zcela nepřesvědčil. Creative Labs je značka známá převážně svými cenově dostupnými produkty střední třídy. Kdo chce opravdu kvalitu, musí si připravit větší finanční obnos a hledat u jiných výrobců. Jak jistě víte, na věci související s audiem jsem tak trochu vysazený, ale zase nemám uši netopýra abych musel bazírovat na detailech a navíc pro použití s reprosoustavou Genius Home Theater 5.1 by bylo zbytečné pořizovat drahou zvukovku. Protože s Creative Labs jsem měl předtím převážně dobré zkušenosti, tak nebyl důvod investovat do jiného výrobce.

Zvukovku po připojení k USB bezproblémů detekuje Windows i Linux s jádrem 2.6.31–17, ačkoli u toho linuxu není zvuková kvalita nijak omračující (dá se říct neposlouchatelná) a výrobce dodává oficiální ovladače pouze pro Windows. Nedá se svítit, tahle zvukovka najde své využití hlavně ve Windows při hraní.
Po nainstalování ovladačů a hromady zbytečného balastu (pokud si ho při instalaci nevyberete, bude vás to nepravidelně upozorňovat na aktualizace a doinstalace mnohdy naprosto zbytečných aplikací a featurek) se z reproduktorů ozývá poměrně slušně znějící a dobře čitelná hudba (záleží na zvolené nahrávce). Požitek z hudby se dá údajně ještě umocnit zapnutím technologie X-Fi Crystalize (odtud název této zvukové karty), což je taková berlička, která ze komprimovaných zvukových souborů (MP3 nebo DivX) dokáže vymáčknout detaily a nahrávku jakoby oživit. Bohužel asi nemám ty správné nahrávky, protože rozdíl se zapnutým nebo vypnutým X-FI Crystalize prostě nijak nepoznám. Stejně tak i X-Fi CMSS-3D se nijak neprojeví, ikdyž by měla údajně rozšiřovat prostorové vnímání. Alespoň že na zatížení CPU má tato věc minimální vliv.
Podíváme-li se na udávané parametry, tak zjistíme, že přehrávat i nahrávat Stereo umí až do 24 bit/96 kHz, prostorově pak hraje 16 bit/48 kHz. Klasickými stereojacky připojíte zadní pár reproduktorů a subwoofer/center. Pro přední reproduktory jsou pozlacené cinche, které si můžete upravit na stereojack přiloženou redukcí. Samozřejmostí je i optický SPIDF výstup (který jsem dosud neměl možnost vyzkoušet). Na boku najdete výstup pro sluchátka, linkový a mikrofonní vstup. Součástí zvukovky je instalační CD a IR dálkový ovladač, se kterým uživatel něco málo zvládne zapnout, vypnout, přepnout, nejlépe však ovládat hlasitost, ale komfortní a uživatelsky přívětivé to rozhodně není. Celé to působí neomaleně a nepřehledně. Regulace hlasitosti je moc skoková (možná že pujde přenastavit na jemnější někde v registrech) a na obrazovce zabírá zbytečně mnoho místa. Navíc regulační kolečko na těle zvukovky je malino nakřivo a při otáčení „plave“. Je to detail, ale jediný ovládací prvek na zvukovce v Creative Labs vycentrovat mohli… Nejlépe si dálkový ovladač bude rozumět s aplikací Entertainment Center, která je ve flashi a navíc kvůli zbytečným grafickým efektům je příšerně pomalá a prakticky nic neumí. Součástí instalace je i možnost si zdarma stáhnout aplikaci CyberLink PowerDVD 9.
Popravdě řečeno, těmito věcmi jsem se zase až tak do podrobna nezabýval, protože kvůli nim jsem jedenáct stovek za zvukovku nedával. Šlo mi hlavně o 5.1 zvuk ve hrách a u filmů, který je pro moji skromnost dostačující a příležitostně něco zaznamenat přes line-in.

Zvukovka přes line-in nahrává, což je fajn, ale ne tak, jak bych si představoval. Zaznamenávaný signál je přijatelné kvality, ovšem je tam něco navíc. Amplitudové špičky a maxima (které nejsou zase tak na maximu) způsobují v nahrávce nepříjemné praskání a lupání!
Laboroval jsem několik dní jak to odstranit. Na internetu jsou pouze PR články, nebo vychvalující popisky v e-shopech, ale informace o tomto problému nikde nejsou, což se dalo očekávat, protože většina uživatelů s touto zvukovkou nahrávat skrze line-in asi nebude…
Zkoušel jsem všemožné nastavení a různé kombinace formátu i rychlosti vzorkování jak v Audacity (který ve verzi 1.2.6 ve Win 7 samovolně občas padá), tak i v ovládacím panelu zvukovky. Praskání se objevuje i v nahrávce pořízené balastem Creative Wave Studio, takže softwarem to není. Odstíněný kabel, přes který jsem nahrával poslední set zapojený do jednoho ze dvou master výstupů je taky v pořádku, pro jistotu ho vyměním za jiný, zkouším i nahrávat přes vlastní kabel, který jsem si kdysi dávno sbastlil sám… Zkoušel jsem odpojit veškeré ostatní USB zařízení s tím, že by mohlo něco kolidovat se zvukovkou-taktéž bez úspěchu.
Pomohlo pouze snížení vstupní úrovně v ovládacím panelu na takovou mez, kdy se zvukovka příliš nepřebudí. Každý pořádný dj si úroveň na masteru hlídá, aby nezacházel do červených segmentů. Tak to mám i já-nechávám oranžové jen problikávat, většinou se úrovní zvuku pohybuji v bezpečných zelených oblastech a proto jsem si zvukovku tak trochu zkalibroval (možná na přehnaně málo), takže praskání by se teď mělo objevovat už jenom při enormním zatížení. Musel jsem zvolit takový kompromis, aby mi toho do zvukovky nešlo moc a zároveň úroveň signálu byla na dostatečné hodnotě aby nahrávka nebyla příliš potichu.
Teď už si jenom najít čas a náladu a pustit se do záznamů :)

Přehrávání hudby, sledování filmů a hraní her je na X-Fi Surround 5.1 USB v pořádku, problém nastává při snaze něco zaznamenat – na to si musí člověk dát opravdu pozor a zkalibrovat si line-in vstup. Budu ještě nějaký čas testovat, zkoušet a hrát si s nastavením, každopádně tato zkušenost mě utvrdila v tom, že pokud chci ušetřit čas a nervy, mám se produktům od Creative Labs obloukem vyhnout a místo toho pořídit kvalitnější a spolehlivější značky, třeba M-AUDIO.

Někdy v průběhu minulého týdne se mi začala samovolně aktualizovat Opera Mini 4.x a při spuštění se objevil nápis instaluji a pak to chtělo přijmout licenční podmínky. Říkám si fajn, už se to dlouho neaktualizovalo, tak dneska po dlouhé době budu mít v mobilu aktuální prohlížeč.
Úvodních devět záložek, historie a uložené stránky zůstaly jak byly, co mi ale trochu zkazilo náladu byl seznam RSS, kde mých zhruba 15 zdrojů bylo nahrazeno zdrojem z Novinky.cz, Sport.cz a dva odkazy na zdroje Opery… Znova jsem se tedy přihlásil k odběru na několika stránkách, které uvízly v historii a ručně doplnil ostatní zdroje a Operu mini ukončil, protože jsem měl něco na práci. Po chvíli opět staruji Operu mini a koukám, že se při startu instaluje nová verze a zase to chce potvrdit přijmutí licence. Na první pohled se zdá, že všechno zůstalo, jen seznam RSS je zase smazaný! A takhle stále do nekonečna při každém novém spuštění této java aplikace…

Je zřejmé, že si ze mě bude tenhle prohlížeč utahovat a při každém spuštění bude něco instalovat a chtít potvrdit licenční podmínky, takže dochází na jeho mazání a poohlédnutí se po aktuální verzi.
Nacházím Opera Mini 5 beta a podle screenů vypadá dobře, proto ji hned přes opravené Bluetooth posílám do mobilu a instaluji. Při prvním spuštění si řeknu WOW, tohle vypadá skoro jako desktopový prohlížeč nad kterým budou jásat především majitelé větších dotykových displejů (bohužel nejásají, jak jsem později googlováním zjistil).
Tenhle prohlížeč konečně umí otevírat více tabů (tzn. můžu mít otevřeno více stránek najednou), má vylepšený systém stahování a údajně podporuje copy&paste a tím výčet kladných vlastností vlastně končí.
Po ukončení a při dalším spuštění se mi už nezobrazuje spouštěcí obrazovka s logem (jen zčerná displej a nic se neděje) a kdybych několikrát nemačkal libovolné klávesy, tak by se asi ani nespustil… V nové úplně přepracované (beta)verzi Opery mini je dost tragické menu (které sice vypadá efektně, ale v použitelnosti to je krok, možná dva, zpátky), úvodní obrazovka kam si lze zazáložkovat devět stránek pro rychlý přístup. Bohužel jsem ani po celodenním používání nepřišel na to, jak takovou záložku editovat nebo úplně smazat, dále tu máme neexistující RSS čtečku. Na stránkách generující RSS se sice můžete přihlásit k odběru, ale nikde se už pak nedostanete k tomu, abyste si RSS mohli procházet, což je dost fatální nedostatek, protože internet v mobilu používám v nouzových případech pro prohlížení statistik a čtení novinek z vybraných zpravodajských webů. Víc od mobilního internetu nevyžaduji a s touhle novou Operou mini si můžu akorát prohlížet statistiky, kde navíc správce hesel pokaždé obtěžuje s dotazem, jestli si má dané heslo zapamatovat…

Pokud se v Opera Software ASA vzpamatují a finální verze bude použitelná, odladěná, s fungující RSS čtečkou a vše dotažené do konce, tak si ji znova nainstaluji, prozatím bych se rád vrátil k verzi 4.2, ale jak právě zjištuji, tak to nebude vůbec jednoduché, protože všude mi cpou tu mizernou a nepoužitelnou pětkovou beta verzi…

Mám tu další ohlédnutí za rokem 2009. Tentokrát to nebudou statistiky vyhledávání, ale zvukové záznamy, ke kterým jsem přišel přímo nebo nepřímo, úmyslně nebo náhodně, každopádně je mám uložené a mohl bych se o ně podělit.

Je tam schránka?

Aneb proč je dobré si na noc vypínat telefon.

Jednoho rána se vzbudím a nastartuju telefon, který hlásí, že si mám na jisté wap adrese vyzvednout novou mms zprávu od jednoho kontaktu z tel. seznamu. Přiznávám se, nemám v telefonu nastaveny mms zprávy a ani na tom nehodlám nic měnit, protože mms zprávičky považuji za zbytečnost a ani já, ani nikdo z mých kontaktů je nepoužívá a jednou za dva roky mi něco takového pošle akorát operátor… Navíc technické limity mms zpráv byly už v době svého vzniku nedostačující.

Každopádně tuto mms zprávu jsem si na určené adrese po zadání hesla vyzvednul a zjistil, že jejím obsahem je krátká zvuková stopa. Kamarádi se mi snažili dovolat o půl čtvrté ráno, když je vyhodili z hospody. Už se asi nedozvíme, co potřebovali takhle ráno nutně vyřešit, ale kdybych si ten telefon na noc nevypnul, asi bych neměl radost za takový budíček. A protože byl telefon vypnutý ten neodkladný rozhovor za mě vyřídila technika (o jejíž existenci jsem vlastně ani nevěděl a volající také ne :)

Nechrápej

Také pořízeno v noci k ránu, ovšem ne díky kouzlu nechtěného, ale zcela úmyslně a při smyslech :)

Usvědčující důkaz ve sporu, když někoho obviňujete, že kvůli němu nemůžete spát. Navíc ani ne tak hlasitý, jako spíše dobře zazpívaný :) Opravdu nezvykle znějící chrápání, bohužel větší vzdálenost spolunocležníka s nočním tichem (v telefonu šumem) dost degradují a znehodnocují celou nahrávku.

Tímto bych rád vyhlásil takovou malou hitparádu chrápání :) Pokud můžete, přidejte do komentářů odkaz na audio záznam nejotřesnějšího nebo nejzajímavějšího chrápání, kterým vaše okolí disponuje :) V některém z příštích článků udělám anketu ze všech obdržených záznamů chrápání a o nejlepším rozhodnou čtenáři :) Beru i mluvení ze spánku :) Vše zcela anonymně, protože vaše vlastní chrápání sami asi těžko zaznamenáte nebo rozeznáte, takže tou obětí a hvězdou zároveň může být kdokoli…
Můžu dnes jen litovat, že jsem neměl telefon schopný zaznamenat zvuk před osmi lety na vojně, kdy jsem spolu s dalšíma třema klukama musel několik dní a hlavně nocí snášet neobvykle hlasité chrápání vojína Holečka, který často budil celou letku a jeho chrápání bylo slyšet i v okolních budovách! Jeho spánek byl tak akusticky výrazný, že jednu noc upadly dvířka u skříňky poblíž jeho postele. Ikdyž druhý den se rozjela debata, jestli ty dvířka povolily kvůli chrápání, nebo kvůli tomu, že mu tak smrděly nohy :) Chudák vojín Tvrdík, který byl později se stotřicetikilovým Holečkem odvelen na odloučené stanoviště, kde spolu sdíleli jednu stavební buňku a druhou (plnou myší) měli jako kuchyň…

A to je vše

Jak tak procházím zvukové záznamy, tak zjištuji, že ty publikovatelné a ne tolik osobní jsem už vlastně vyčerpal a další bych musel zveřejnit se souhlasem hlavních aktérů, případně hodně zcenzurovat :)

Takže pro letošek přehled nočních záznamů končí a můžeme se těšit na ty v příštím roce. Posílejte svoje chrápání, zkusíme udělat soutěž. Uploadovat můžete třeba na edisk, nebo zkusit humyo, možností je fůra.
Při přidávání odkazu v komentářích se Váš příspěvek nezobrazí okamžitě, protože čeká na schválení -antispamové opatření

Přiblížil se konec roku a opět mi to nedá, abych nenahlédnul do statistik a nepodělil se o ty nejšílenější výrazy, které uživatelé skutečně zadávali do vyhledávačů a dostali se na tento blog. Vedle stále více oblíbenějšího dětského porna, onanující školačky, různých cracků a hacků do GTA 4 i jiných her (nic z toho tu ovšem není), nesmyslných dotazů s www. a podobných, se najdou zajímavé vyhledávací výrazy. Téměř 12000 různých klíčových slov a frází přivedlo návštěvníky až sem, pojďme si některé nejlepší představit:

čím vyšší bpm, tím větší -no schválně co? rychta?
10 snímků za vteřinu gta 4 – není moc (taky mi to občas kleslo :)
3d porno bryle -nedokážu si představit, jak na to…
big brother vyzváněcí melodie – jen to ne
dechová hudba mp3 -nejste tu správně
dj skřípání -jste tu správně
fullhd porno 3d download -nechcete toho zrovna málo
čištění uší ohněm -fireshow ušima? odvážný návštěvník :)
všetky gta iv na pc rapidshare – určitě tam budou, ale možná že by bylo jednodušší najít to 3D porno :)
vlády tají planetu x  – já myslím, že toho ty bastardi tají víc :)
tekno na kazetě – před pár lety běžná věc
3d střilečka nizke požadavky – to by mohl být Doom
onanovala „v autobuse“ – a proč to máte v uvozovkách? v autobuse ne? :)
nesmrtelnost do wolfenstein – po dohrání hry se v menu zpřístupní cheaty a tam by to mělo jít zapnout
nejlepší díl futuramy -je zcela jistě 4×01.Roswell That Ends Well jak se Fry stal svým vlastním dědečkem
lysohlávka špiní -tak si ji umej
3gp.mariuhana -a jste si jisti, že jste to napsali správně?
ako vyčistím windows – formatováním disku a nainstalováním Ubuntu :)
american audio je smejd -jak u čeho, například model 4.5 HDT v mnohém předčí Technicsy
breakcore uz neni in – a co je podle vás in?
bílo žluté porno -raději nedomýšlet :)
co je to biomasa jacques – Kateřiny se raději neptejte :)
dj pousti hudbu z youtube -to musí být odvážný dj, nebo si to pouští jenom doma na bedýnkách od počítače
download gramafon technic for dj -až bude doba replikátorů, kdy si budeme moci stáhnout cokoli…
hledat české kodi na 3 díl san andreas liberti citi stories -u některých dotazů člověk neví, jestli se má smát nebo brečet
hledat newim -se asi někdo nudil a na klávesnici mu nefungovala klávesa „V“
jak se naucit tancovat na diskotéky – nejlépe si sáhnout do elektrické zásuvky
jaka hudba ted je nej – pokud chcete být za mamlase, tak stačí sledovat televizní/rádiové hitparády
jitka ti volá zdarma – bohužel, nevolá
jsem technař – styď se!
mimozemská technologie microsoft – tak je to jasné, takový balast, co vyrábí Microsoft je donebevolající :)
vinyl jako priloha v casopise – chtěl bych vidět, jestli by alespoň jeden vinyl přežil expedici v tiskárně a následnou distribuci…
pri instalaci pocitac zcerna – to vypadá na hw chybu, uhaste plamen, otevřete okna, vyvětrejte kouř a jděte si koupit nový počítač

Je to měsíc zpátky, co se naskytla příležitost získat notebook DELL Vostro 1220 za velmi výhodných podmínek. Protože svými parametry plně odpovídá mé představě o ideálním notebooku, Ježíšek letos naděloval o něco dřív :)

Výborně přenositelný notebook s optimálním výkonem, který i přes malou uhlopříčku (12") má v základní výbavě DVD vypalovačku (kterou stejnak už dneska používá málokdo-snad tam místo ní půjde dát něco jiného). Rozměry notebooku se dají přirovnat nejlépe k telefonímu seznamu. Stejně velký, o malinko těžší. Vejde se do každé tašky nebo batohu. Napájecí adaptér je taktéž uzpůsoben na přenášení malými rozměry a nízkou hmotností doplněný stahovacím řemínkem na upevnění kabelů.
Konfigurace následující:
DELL Vostro V1220 T6670/3GB/250­GB(7200ot)/DVDRW/W/BT/C/­12"LED. Mohl být ještě výhodněji, bohužel jiná sestava než s předinstalovaným OS Windows Vista nebyla, tak mám i operační systém, který mi je k ničemu a v notebooku vydržel asi 3 minuty ;)
Proč se trápit se zmrveným, nebezpečným a nepoužitelným operačním systémem, když tyhle notebooky jsou skvěle uzpůsobeny alternativám?
Windows a záložní oddíly šly okamžitě pryč. Ani tu nebylo předinstalováno tolik zbytečného balastu, pouze jakási pomůcka pro pálení disků. Zbytečnost, já budu používat K3b nebo Brasero (jestli vůbec-cd mechaniku takřka vůbec nepoužívám :) Nainstaloval jsem si na to Ubuntu 8.10 z USB flashky (protože instalační cd 9.10 bylo asi na konci své životnosti-leželo několik let v šuplíku a na pálení jiného letitého cdčka jsem neměl odvahu) a měl tak možnost si projít dvě předchozí verze až jsem se dostal k Ubuntu 9.10. Po instalaci bylo zapotřebí jenom povolit nesvobodný ovladač pro wifi. Tři kliknutí a mám před sebou spolehlivý, plně funkční a vybavený operační systém, který si následně můžu snadno přizpůsobit svým potřebám. Ještě jsem se nesetkal s notebookem, na kterém by takhle parádně v Ubuntu všechno fungovalo.

Ovšem první týden jsem musel volat mechanika. Po několika zapnutí a vypnutí přepínače na bezdrátovou komunikaci přestalo fungovat Bluetooth. Prostě notebook byl bez BT, zapnula se jen wifina. Prošel jsem všechno možné nastavení a spustil všechny dostupné testy a nic. Bluetooth prostě přestalo existovat. Volám na infolinku a jsem ujištěn, že už je po 17 hodině, tak nemůžou zaručit servis do druhého dne. OK nevadí, přesto za méně než 24 hodin předemnou mechanik rozdělává notebook. Takto jsem si mohl prohlédnout i vnitřek notebooku a zjistil několik faktů:
Klávesnice má ze spodu nataženou fólii, takže několik kapek nežádané tekutiny by nemuselo být fatální. Protože se jednalo o výměnu BT modulu, musel se mechanik prošroubovat úplně celým notebookem a celý ho rozebrat. Po odmontování posledního dílu se ukázal BT modul a také harddisk.
To znamená, že se celý notebook musí rozdělat i při výměně disku.
Mechanik si při rozdělávání a následném montování nebyl zcela jist, protože se jedná o nový typ a prý ho ještě nerozdělával. Takže se z mého jiného počítače přihlásil na servis site, kde si zobrazil asi třicetistránkový foto návod jak rozebrat a složit tento model.
Neuběhla ani půlhodinka a notebook byl zase v kupě tentokrát už se svítící kontrolkou signalizující chod Bluetooth, které od té doby funguje na jedničku včetně dálkového ovládání přes mobilní telefon nebo připojení k internetu.

Mechanicky je znát, že se DELL za těch 25 let ve výrobě počítačů někam dopracoval. Nikde nic nevrže ani se neprohýbá, panty drží, dotykový ovládací panel slouží jak má, touchpad mi také vyhovuje, na klávesnici se píše pohodlně, snad jen tmavě modrá funkčí klávesa a stejnou barvou malé příslušné znaky na ostatních klávesách si mohli odpustit. Stejně tak jako u mnoha jiných přístrojů, toto značení není ve tmě vidět.
Průměrná provozní teplota při mém běžném používání se pohybuje kolem 42–45˚C. Při zátěži se dostaneme i přes padesátku. CULV dvoujádro od Intelu tolik netopí, o grafice se nedá říct že by byla herní (ale efekty Compizu zvládá levou zadní – malinko jí dochází dech po připojení full HD monitoru a ze čtyř ploch je najednou osum z toho polovina má rozlišení 1920 X 1080) a disk je ve svojí oddělené komůrce v místech pod pravým Ctrl, takže větráček se zapíná při 43°C, vyfouká na 39°C a zase se vypne. Zajímavé je, že při používání venku (teplota lehce nad bodem mrazu) senzory uvnitř stále ukazují teploty kolem 40˚C. Na chladící podložce se to ale dá stáhnout i na 36˚C.

Nic není dokonalé a i u tohoto notebooku lze nalézt několik vad na kráse. Tou nejvýznamnější bude hlučný pevný disk, který při otáčkách 7200rpm dokáže rozdrnčet i pračku (nebo jinou dutou škatuli, na kterou si notebook položíte). Odezva webkamery i za dobrých podmínek je trhaná, to mě zase tolik nevadí, protože videohovory uskutečňuji sotva jednou za rok. Nešvar z předchozích verzí Ubuntu, kdy se zastrčí do zdířky pro sluchátka jack a reproduktory stále hrají, je i u tohoto produktu. Spíše je to mojí leností, ale myslím, že jsem na internetu řešení někde už viděl… Občas se stane, že se zblázní zvukový správce při zběsilém přetáčení filmu se zvukovou stopou na 128kbps. Nejrychlejší řešení je notebook uspat do paměti a zase vzbudit. A posledním nedostatkem je 12" obrazovka. Je to daň za mobilitu. U takhle malé obrazovky se při rozlišení 1280×800 snadno unaví oči a střídavý pohled na 15" notebook je pak jako na velkoplošnou obrazovku :) Větší konektorová výbava by také neuškodila, místo optické mechaniky mohli v DELLu přidat HDMI port, nebo USB navíc.

Pozitivní dojmy převládají, výdrž je taktéž dostačující. Neřeknu vám tu přesné časové údaje, ale v úsporném režimu při zapnuté wifi, vypnutém BT a zeslabeném jasu dokáže notebook s novou 62Wh baterkou pracovat více jak šest hodin. Při maximální hlasitosti integrovaného repráčku a BT dálkovým ovládáním na mobilu si v pohodě shlédnete dva celovečerní DVDRip filmy a ještě si stihnete vyřídit e-maily a podívat na statistiky :) Notebook uspaný do paměti spotřebuje přibližně 1% za hodinu a půl. To je ovšem také dost zavádějící, protože jednou jsem notebook vzbudil asi po šesti hodinách spánku v batohu a baterie ukazovala 98% a po připojení adaptéru se okamžitě dobila na 100%… Na výdrži se podepisuje hlavně CULV dvoujádrový procesor a LED podsvícení matné obrazovky, mít tak SSD disk, výdrž by byla ještě zajímavější :)
DELL Vostro 1220 mě zatím nevypekl (až na to BT) a okamžitě jsem si ho zamiloval díky mobilitě, výborné funkčnosti, výdrži, výkonu a užitnosti. Tento notebook se rozměrově přibližuje atomáckým kalkulačkám, ovšem výkonem a výbavou je srovnatelný s klasickým počítačem a přiznám se, že se mi stalo snad jenom jednou, že bych ho vytížil natolik, abyse zpomalila odezva (při kopírování z externího disku v Gnome commanderu, současně se přehrává video, na další ploše otevřen XLS soubor a na další ploše je několik Firefoxů, Pidgin a otevřená statistika napájení).
Malý, lehký, výkoný s dlouhou výdrží na baterii. Víc od notebooku nevyžaduji, proto jsem s DELL Vostro 1220 velmi spokojen a můžu jen doporučit :)

Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…
Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.
Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)
Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)

DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči. Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!

Jistě jste podobný problém řešili taky. Slabý signál, úroveň na hranici použitelnosti a výpadky. Na internetu naleznete několik řešení, jak zesílit wi-fi signál, případně jak ho dostat do míst, kde předtím nikdy nebyl. Můžete sáhnout po komerčních řešeních (a jistě i funkčních), ale ne každý si to může dovolit a ne každý snese pocit jako v mikrovlnce. Pak tu jsou i DIY řešení, které prakticky nic nestojí a mají také své výsledky. Zkoušel jsem si vyrobit praktický nástavec na wi-fi anténku podle tohoto návodu Honzy Kuthana a tak nějak jsem si u toho říkal, proč propalovat spodek lahve, když nahoře je díra jak do … hrdla flašky a proč nepoužít místo spodku lahve vršek? Pro upevnění anténky do větší díry poslouží gumová průchodka a efekt by to mělo mít stejný.
Vzal jsem tedy 2l PET láhev a hrdlo upnul do svěráku, které jsem následně uříznul v úrovni pod víčkem. Z lahve jsem vyříznul takový líbivý tvar lopatičky, protože lahev se uprostřed zužovala, myslel jsem si, že to bude „jakože více parabolické“. Brusným papírem ohladil hrany a vnitřní část lahve zdrsnil, aby lépe drželo lepidlo a nalepil alobal.
A teď hurá vyzkoušet. V pokoji, kde je signál na 12–13%(tedy žalostně málo) se po nasazení anténky téměř nic nestalo, maximálně signál poposkočil na 14%. Nějak to nefunguje pomyslel jsem si, nebo je ta anténka prostě moc blízko u zdi a moc paprsků se tam neodrazí a nebo jsem prostě neschopnej.
Bohužel anténku dále od zdi moc dát nejde, protože dál nevystačí kablík a jelikož to je tažené už přes jeden prodlužovací USB kablík, tak přes dva to prostě nejde (zajímavé), takže pobíhání po místnosti s anténou v ruce a chytání nejlepší pozice se nekoná. A tak mě napadlo zkusit udělat nástavec z toho spodního dílu flašky, jak bylo v návodu. A tentokrát přesně půlkruh, žádná lopatička!
Nažhavil jsem páječku, proškvařil díru a vystřihnul téměř stejný tvar, jako v návodu. Sbrousim, zahladim, zdrsnim, nalepim a hotový výrobek navleču na anténku a zase nic. Zkouším tento výtvor připojit i k notebooku, opět bez výsledku.
Buďto mám šmejdskou anténu – což je dost pravděpodobné, co bych za těch pár dolarů taky chtěl. Nicméně hrabat se v tom nebudu, jsem rád, že to funguje alespoň takhle. A nebo je tu ještě jedna možnost: dělám něco špatně, ale co?