Archive for the ‘PC a Mobil’ Category

Dual SIM Blackview BV5000

blackview bv 5000 předek zadekAsi to bude vypadat trochu divně, ale pořídil jsem si opět nový telefon.
Necelý rok, co mám Huawei Honor 3C, ho vystřídá parametrově víceméně stejný telefon, který je ale v ledasčem lepší. Opět v tom asi sehrál roli alkohol a taky neodolatelná částka v asijském e-shopu umocněná slevovou poukázkou. I přes nejčernější vize vysokého cla a absence záruky byla cenovka stále více jak o polovinu nižší, než je v tuzemských e-shopech, byla dokonce hodně podobná té, když jsem Honor 3C svého času kupoval, takže se telefon iGET Blackview BV 5000 společně ještě s několika dalšími cetkami koncem listopadu loňského roku ocitnul ve virtuálním nákupním košíku. No co, ze svého na to nedám ani korunu, stačilo převést pár Bitcoinů, které jsem zdarma získal už dříve :)

Když se Blackview BV5000 poprvé objevil v několika preview na specializovných webech, okamžitě mě napadlo, že tohle je přesně ten telefon, jaký jsem si vždycky přál a svrběla mě ruka ho hned objednat. Chvíli jsem ale odolával. Přeci jen ty ceny v českých obchodech nejsou u tohoto přístroje zrovna příznivé a několik lidí z oboru mě přesvědčovalo o tom, že iGETy se dost serou. Jakmile mi ale z DX poslali slevový kupón s tím, že se dá kombinovat ještě se současně probíhajícími předvánočními akcemi, byl to ten pravý kupní signál.

Po kladných zkušenostech s Honor 3C, jsem se zařekl, že už nikdy nechci Android zřízení s měnší než 2GB RAM. BV5000 tohle splňuje, ba co víc, má neuvěřitelnou kapacitu baterie 5000mAh a odolnost proti vodě i prachu. Bylo mi jasné, že je to trochu cihlička (229g) za ty prachy to nebude top přístroj, fotky asi nebude pořizovat v suprové kvalitě a možná že někde bude něco skřípat.

Čtyřjádrový procesor MT6735 1GHz, 5″ HD IPS s 1280×720, 2GB RAM, 16GB interní paměť, microSD až 32GB, 13MPx + 5MPx fotoaparát, BT4.0, GPS, FM rádio, 4G/LTE, baterie Li-pol 4700-5000 mAh, Dual SIM, IP65 (někde udávaná i IP67), Google Android 5.1 Lollipop

Občas to zaskřípe hlavně v softwaru, takže rovnou přejdu k těm negativům.

Na všech pracovních plochách je vyhledávací řádek Google, který nejde odstranit. Pracovní plocha se občas sama od sebe (nebo po ukončení aplikace) „resetuje“. Asi vteřinu nebo dvě je vidět jen obrázek pozadí, pak postupně doskakují ikonky a widgety, které tam mají být. Pracovní plochy jsou v základu 4, ale společně s nimi tu jsou také natrvalo umístěné dvě pracovní plochy, které nelze odstranit a které způsobují právě toto „resetování plochy“, takže je dobře, že se občas nenačtou, když se plocha sama „resetuje“. Doskočí třeba po minutě používání. Jedna z těchto dvou trvalých ploch slouží k přehrávání hudby, jež se mi ale odsud nikdy nepodařila spustit. Kliknutím na tlačítko Play se objeví jen „Searching songs, Please wait…“, nic se nepřehraje a po chvíli se plocha sama zresetuje na domovskou plochu. Další trvalá plocha je jakási galerie fotek, které jste nafotili ne foťákem, ale právě přes integrovanou funkci fotoaparátu této plochy. Pořízené fotky jsou navíc docela nepřirozeně široce oříznuté do podoby pohlednic a zobrazují se v jakési timeline a odesílají kamsi do cloudu. Dvě naprosto zbytečné pracovní plochy, které pro běžného uživatele nemají prakticky žádné využití a nelze je normálně odstranit… Od posledního vypnutí a zapnutí telefonu jsou tyto dvě neužitečné plochy pryč, prostě se vůbec nenačetly při bootování a již nezpůsobují výše popsaný problém s resetováním. Je to záhada, do engineer modu jsem se zatím hlouběji neponořil, ale mám takový pocit, že jsem to tam nikde na první pohled nenašel ani nevypínal…
Když už jsme u těch pracovních ploch, není tu nikde možnost odebrat nebo přidat další. Kdybyste chtěli vytvořit další plochu, prostě musíte zaplnit všechny plochy ikonami a widgety, aby na nich nezbývalo místo a po instalaci další aplikace se objevila nová plocha s jednou ikonkou právě nainstalované aplikace. Ovšem pozor! Pokud necháte jednu plochu nad-limit prázdnou, telefon ji automaticky maže!

Přístroji chybí notifikační dioda. Respektive vedle senzoru světa je diodka, jednou jsem ji dokonce viděl slabě svítit červeně (už si ale nepamatuji při jaké příležitosti – spíš to byla nějaká chyba, protože svítila neustále a musel jsem restartovat telefon, aby zhasla). Její zprovoznění přes několik aplikací zatím nebylo úspěšné a diskuze na internetu hovoří o tom, že to ani nejde.
Funkce Smart Lock fungovala jen první den. Nastaveno to bylo tak, aby se mi telefon doma nezamykal. Polohu si to našlo přes signál SIM karty, rádius cca 100m. Když jsem se druhý den vrátil z práce, telefon se už zase zamykal. Možná to bude tím, jak jsem si hrál s nastavením dalších věcí, nebo taky že už jsem vyplácal FUP (ale to je hodně nepravděpodobné), ukáže se časem. Mrzí mě, že reaguje jen na polohu telefonu na mapě a ne třeba podle toho, k jaké je připojen wi-fi síti. Každopádně je to šikovná funkce, zklamalo by mě, kdyby kvůli její funkčnosti musela být neustále zapnutá GPS.

Konstrukce telefonu vypadá, že by se do něj skutečně nemusela dostat voda při sprchování. Odzkoušeno opláchnutím špinavého telefonu pod proudem vlažné vody :) Možná že by i mohl přežít krátké ponoření do vody (o čemž svědčí několik testovacích videí na YouTube). To ale zkoušet nebudu, stejně jako zatloukání hřebíků nebo rozbíjení ořechů, demonstrované na promo videu. Plastový zadní kryt, rámeček na bocích a zesílené hrany telefonu nepůsobí nijak robustně a ačkoli se jedná o outdoor telefon, pády na zem nebo hrubší zacházení by mu ruku v ruce s jeho hmotností asi mohly ublížit. Ostatně i některé recenze uživatelů hovoří o prasklých displejích po pádech na zem z půlmetrové výšky. Displej je totiž nepochopiteně vystouplý a při pádu je první na ráně. Je na něm sice nalepená ochranná folie již z výroby, ta ale prasknutí nejspíše nezabrání. Vystouplý a po stranách zaoblený displej mi trochu připomíná Samsung Galaxy Edge, jenže zde je zaoblený displej ještě více nepraktický a nic na něm z boku není vidět. Navíc i tyto okraje jsou citlivé na dotyk a může se často stávat, že si neopatrným dotykem právě tohoto zaobleného okraje stisknete na displeji něco co nechcete.
Dalším drobným konstrukčním nedostatkem jsou příliš zapuštěné konektory pro nabíjení a sluchátka pochopitelně schované pod gumovými krytkami, které pro jejich plnou funkčnost musíte důkladně zavírat, jinak zůstávají odchlíplé. Pokud chcete nabíjet telefon jiným, než dodávaným kabelem, musí mít dostatečně dlouhý konektor, jinak ho přes kolejničku, která slouží k utěsnění podél gumové krytky, prostě nenasadíte. Stejný problém je i u dodávaných sluchátek (i u těch, co mám doma), jejichž jack konektor taktéž nelze úplně zasunout. Kvalitu zvukového výstupu do sluchátek nemám možnost posoudit, každopádně dodávná handsfree sluchátka s mikrofonem nejsou žádná sláva a na poslouchání muziky třeba při sportu rovnou zapomeňte právě kvůli tomu, že jack konektor nelze zcela zasunout do zdířky, při pohybu se vám bude uvolňovat a sluchátka vám budou bručet a prskat…

Integrovaný reproduktor umí být i docela hlasitý, zvuková kvalita je odpovídající ceně, není to žádná hrůza, ale ani žádná nádhera. Na hlasitý odposlech telefonátů to stačí. Telefonování nijak nevybočuje z normálu, druhá strana mě slyší normálně, já je také. Signál se neztrácí, pokud kvalitu signálu porovnám s Honor 3C, budou na tom laickým odhadem přibližně stejně.




Výpis sms zpráv (ty bublinky konverzace pro každý kontakt) nelze zvětšovat ani zmenšovat. Prostě jedna stálá velikost písma a nic víc. U jiných telefonů to jde.
Neukazují se stavy komunikace pro jednotlivá připojení. U jiných telefonů se v ukazateli úrovně signálu SIM karty zobrazují šipečky nahoru nebo dolů symbolizující příchozí a odchozí provoz. Tady jen na ukazateli wi-fi. Také mi přijde, že citlivost wi-fi i GPS byla na Honoru lepší. Honor GPS signál našel i v místnosti a wi-fi si udržel připojenou i přes několik stěn od routeru, Blackview BV5000 je v tomhle znatelně slabší. Fotografie snad ani nemá cenu zmiňovat. Jednoduše jsou oba foťáky odpovídající ceně. Zdá se mi, že má trochu potíže se zachycením zelené barvy. Pěknou fotku s tímhle telefonem neuděláte. V šeru nebo při horších světelných podmínkách například v klubu na fotkách nic nepoznáte ani při použití blesku. Videa jsem zatím nijak zvlášť nezkoumal a nepořizoval, lze natáčet údajně i v HD, kvalitu bych ale přirovnal k dobám, kdy se foťáky začaly objevovat v prvních telefonech před patnácti lety. Jedinu pozitivní věcí na zadním foťáku je to, že nevyčnívá, tak jako to je nepochopiteně u většiny mobilů a telefon se tak nekolíbe na stole.
Malá drobnost o aktivovaném budíku, ale žádném údaji o času buzení v liště nebo u hodin, mi chyběla i na Honoru. I sem si musím doinstalovat widget.

výdrž baterie bv 5000Pojďme si taky povědět o těch lepších stránkách telefonu.

Baterie je jednoznačně to nejlepší, co tenhle telefon nabízí. Po prvním nabití a následném zkoušení a obzvláště intenzivním testování všeho možného, mi telefon vydržel v provozu přibližně 65hodin a to jsem si v závěru při posledních procentech omylem pustil písničku na max hlasitost. Při běžném používání se s výdrží baterie hravě dostanete přes 3 dny, troufám si tvrdit, že při úspornějším provozu klidně i týden! Díky obří baterii lze telefon díky přibalené OTG redukci použít jako powerbanku a dobíjet jiná zařízení.

Trochu jsem se bál velikosti. Vždyť už i 5″ lopata je značně nepraktická. Nakonec to není tak strašné. Při 5″ displeji je sice o malinko větší, než klasické telefony stejné uhlopříčky, ale rozhodně je menší, než jiné outdoor telefony, které nabízejí menší obrazovku, ale mnohem větší i širší rozměry. Při jeho hmotnosti jsou jeho rozměry konečně smysluplné. Když ho porovnám s jeho předchůdcem, tak mi je už jasné, proč mi jeho velikost tak vadila. U těžšího telefonu mi takový rozměr nevadí, možná že i vyhovuje. Člověk má konečně pocit, že drží v ruce něco pořádného, lépe se drží, potěžkává, nevyklouzne z ruky.
Přední stranu nad-pod displejem nehyzdí žádný nápis ani logo a telefon v černé barvě působí elegantně. 4G mi na Honoru ani tak nechybělo, nicméně během toho roku se rozšířilo i tam, kde stěží chytnete Edge a protože se na takových místech pohybuji docela často, je to vítaná změna.

Probuzení obrazovky poklepáním funguje bezchybně a mnohem spolehlivěji než na Honoru, kde ve 4 z 10 pokusů nefungoval. Také se nemusím bát si vzít tento telefon do vany nebo k bazénu. Je to spíš taková psychologická věc, a její praktičnost se určitě projeví až časem, každopádně utopený nebo vybitý telefon je noční můrou většiny uživatelů. Moje už ne :)

Speciálně pro tento telefon je v nabídce zdarma ke stažení hned několik témat ikon i vzhledů, vybrat by si měli všichni. Ke každému kontaktu si můžete nastavit různá vyzvánění a dokonce i zvuk sms. Bohužel některými uživateli dual sim telefonů vyžadované rozdílné zvonění pro různou SIM telefon neumí. 2GB paměti zaručují rychlý chod aplikací, zatím jsem se zamrzáním nebo zpomalováním telefonu neměl problém, ani když je na pozadí spuštěno několik desítek aplikací. Bohužel u jejich výpisu chybí možnost je ukončit všechny najednou, ani tu není údaj o využití RAM. Chytré somatické senzory, ani sdílení přes HotKnot nemám zatím otestovány.

I přes několik výhrad hlavně k UI je dojem z nového telefonu vesměs pozitivní. Pokud jsou mezi čtenáři potenciální zájemci o tento telefon, na otázku jestli koupit nebo nekoupit mám odpověď: počkat, jestli s novou ROM výše popsané problémy zmizí. Nejaktuálnější verze ROM je z listopadu loňského roku a obsahuje výše popsané neduhy. Nečekám zázraky, ale softwarově vyladěný bude tento telefon bezkonkurenční a můj rok starý Honor 3C si už našel nového majitele :)

Linux Mint 17.3

Stalo se takovým pravidlem, že vždycky kolem Vánoc experimentuji s nejrůznějšími linuxovými distribucemi uplynulého roku a zjišťuji, co se za ten rok urodilo a co bych si mohl zase na ten rok nainstalovat jako hlavní operační systém.

Protože si to Canonical u mnohých uživatelů (včetně mně) s pracovním prostředím Unity ve svém Ubuntu dost posral, s čistým Ubuntu jako takovým jsem nadobro skoncoval před několika lety. Pokusy o varianty Ubuntu s Gnome, KDE, Xfce atd., skončily nakonec u posledního trojkového Gnome, který ale nemá na starou dobrou dvojku především použitelností. Neustálým experimentováním a poslepováním jiných prostředí a jejich nadstaveb jsem nakonec chvíli setrvával u Gnome 3, ale v mnohém mi nevyhovoval. Nejenom že je to takový nehezky náročný kočkopes s mizernou stabilitou a odladěností některých systémových komponent, ale hlavně velice časté zasekávání a havárie prohlížeče Firefox mi bránily v normálním používání počítače. I stávalo se několikrát denně, že jsem musel otevírat konzoli a zadávat kouzelný příkaz „sudo killall … „mint logo

A tak jsem se dostal k Mintu. Odrůda Ubuntu s Cinnamonem. To by mohlo být to, co hledám.
A skutečně. Po nabootování z instalačního disku jsem velice mile překvapen nejen příjemným vzhledem Cinnamonu, ale i přehledným ovládáním a nabídkou nastavení, která byla v Ubuntu 14.04 nepochopitelně sesekána a spousta věcí v ní chyběla.
Na Cinnamonu je znát, že tohle pracovní prostředí navrhoval někdo s estetickým cítěním a smyslem pro použitelnost. Navíc se dá velice jednoduše přeskládat podle potřeb uživatele. To, co v Gnome 3 nešlo, nebo šlo docela obtížně, lze tady udělat doslova na pár kliknutí myší a přitom si zachovat blbuvzdornost a nemožnost si to rozhasit tak, aby to nešlo dát zpátky do pořáku.

Protože mám různé činnoti na internetu striktně rozdělené na rozdílné prohlížeče, bylo doslova vysvobozením shledat se s prostředím, ve kterém Firefox nepadá, nebo nespotřebovává všechnu operační paměť, tolika neswapuje a nezasekává se. No, pravdou je, že mi už taky jednou spadnul, ale to byla asi taková zátěžová zkouška, kdy jsem schválně listoval timeline jednoho Twitterového účtu, který postuje převážně videa, pohyblivé obrázky a výpočetně a paměťově náročné příspěvky… Oproti trápení v Ubuntu, kdy Firefox havaroval nebo jsem ho musel sám zabíjet i několikrát denně, je tohle příjemná změna.
Nebylo co řešit. Z live CD Mintu jsem byl naprosto unešen a velice potěšen, že všechno funguje jak má, všechno je tam, kde by mělo být, působí jako jednotný celek a docela to i vypadá k světu. Instalace dualboot vedle stávajícího Ubuntu, ke kterému se již s největší pravděpodobností nikdy nevrátím, proběhla během několika minut. Nejvíce času asi zabralo kopírování několikagigové složky z Thunderbirdu s obsáhlým seznamem různých e-mailových účtů. Zálohy mám zarchivované na Dropboxu, stačí jen exportovat záložky z prohlížečů a během necelé hodiny mám až překvapivě jednoduše zmigrované do nového systému vše, co potřebuji pro práci.

První den si hraji s nastavením, doinstalovávám potřebné programy, objevuji všechny krásy tohoto báječného systému a pochvaluji si, jak z toho Gimpu šlo udělat pracovní prostředí, které si může uživatel přizpůsobit přesně podle sebe a nemusí kvůli tomu doinstalovávat hromadu kravin nebo provádět složité hackování. Ještě z hecu zkouším Xwax a Mixxx. Xwax nyní ve verzi 1.5 funguje parádně, Mixxx již tentokrát nepadá, ale opět se ujišťuji, že je to stále nepoužitelný DVS program. Možná, že někde v nastavení má možnost výstupu do klasického mixáku jakože ze dvou gramofonů a ne jen nepochopitelně jeden master výstup, ale tím jsem se již dále nezabýval. Zjistil jsem prostě, že na domácí hraní by to možná někomu stačit mohlo, na akci to není…

Linux Mint 17.3 je ve všech ohledech a směrech tisíckrát lepší, než to, co jsem používal donedávna. Můj stařičký Dell Vostro 1220 se již nezadýchává a opět šlape jako hodinky. Neirituje mě třeba tím, že se sám náhodně neprobudí hned po uspání do paměti, má konečně použitené rozšíření na externí obrazovku, Firefox je (relativně) stabilní, a třeba taková otravná maličkost, jako neustálé obnovování náhledu právě stahovaného multimediálního souboru, která neúnosně vytěžuje procesor, jsou minulostí.

Když se budu hodně snažit a hodně přemýšlet, tak najdu i pár nedostatků. Tím prvním je chybějící účet hosta v základu. Vím, že starší verze Ubuntu to měly. Zrovna v sobotu přišel bratr, ať mu pujčím počítač, že si potřebuje něco zadat do databáze na internetu. V ten okamžik jsem přišel na to, že tu není možnost odhlásit se a přihlásit se jako host… Dalším neduhem (ale to není problém Mintu) je ukončení vývoje nejlepšího dockovacího appletu Avant, který už ani není v repozitářích. Místo něj je Docky, který se ale náhodně sám ukončuje, nebo nepříliš vhodný Cairo dock, který zase umí zbytečně moc věcí, ale ne to, co chci já… No a pak klasická anabáze zprovoznění tiskárny, která ale nejde na vrub Mintu, ale HP, který má bordel v databázích a jejich hplip vlastně ani neví, který ovladač a certifikát chce…

Linux Mint mi přijde tak boží, že jsem se ho jal instalovat i na všechny ostatní počítače v domě (kde to kapacita dovolí). Pokud se nic závažnějšího nestane nebo nevzniknou neočekávané nároky na jiný OS, příští Vánoce asi nebudu muset zkoušet jiná distra, protože s Mintem jsem velice spokojen a vím, že mi vydrží hodně dlouho :)

Můj nový telefon Huawei Honor 3C

Doba pokročila a to, co se před lety zdálo jako dostačující a vyhovující, je dnes nepoužitelné a k vzteku. Řeč je o dual sim mobilním telefonu. Jestli si vzpomínáte, tak před lety jsem sháněl chytrý telefon na dvě simky. V té době prakticky neřešitelný problém a z toho mála, co bylo tehdy na výběr, to vyhrálo Lenovo A789.
Připadám si trochu jako vizionář, protože se již mnohokrát stalo, že když si na něco postěžuji a navrhnu jednoduché řešení, tak se jako zázrakem dají věci do pohybu. V tomto případě hned potom, co jsem si pořídil dual sim telefon (na svou dobu velice exotický a u nás téměř nesehnatelný artikl), začali výrobci zaplavovat trh nejrůznějšími variantami dual sim mobilů. A netýká se to jen vyloženě asijských značek. Dokonce i velcí a renomovaní výrobci konečně pochopili, že zákazníci nechtějí nosit po kapsách dvě zařízení, které dělají totéž, a sice pozdě, ale přeci, začali nabízet dual sim varianty svých oblíbených a úspěšných modelů… Dnes je situace taková, že je na trhu převaha dual sim telefonů nad těmi single sim. Od hloupých, odolných nebo seniorských telefonů, takřka v každém segmentu naleznete variantu na dvě simky. Najednou to jde, když to člověk potřeboval před lety, byl to neskutečný problém…

Takže co mě tedy vedlo k tomu, abych vyměnil Lenovo (LeHovno) za jiný model? Byl to samotný Lenovo telefon s malou pamětí, velice slabou výdrží na baterii, vysoce nekvalitní ROM, která se podepisovala na mizerné správě napájení, rozbitým uživatelským prostředím (mizející a znovu se objevující aplikace, chybějicí nebo nepřeložené dialogy a nastavení), žádná podpora nebo updaty od Lenova, prakticky nepoužitelná GPS a také skutečnost, že když všechno dopadne jak má, tak tento rok budu zase trochu více telefonovat a smskovat. Takže potřebuji telefon, ktery se nevybije hned po několika hodinách od odpojení z nabíječky a udrží mě na příjmu ideálně celý den…

A789 má ale i několik dobrých vlastností: 4″ displej, FM vysílačku a root. Dnes ale už je na výběr z takového množství dual sim telefonů, že pohár trpělivosti se značkou Lenovo a jejím nepovedeným telefonem dávno přetekl a nejraději bych s ním udělal crash test o chodník. Budu na něm ale jestě chvíli testovat nejrůznější ROMky a pokavaď ho tím dočista nedokurvím, tak pak půjde do bazaru.

Jak už asi z názvu článku tušíte, nástupce Lenova se po složitém vybírání a vyhodnocování stal Huawei Honor 3C. Po nepříliš dobrých zkušenostech s Lenovem jsem byl malinko na vážkách, zda-li opět pořídit čínského výrobce, ale samé pozitivní recenze (přečetl jsem jich fakt hodně) na tento telefon mě stále více utvrzovaly v tom, že nic lepšího v této kategorii v současnosti není. Takže jednoho podvečera, kdy jsem se trochu posilněn několika pivy motal po obchodním centru, že si koupím něco k večeři, jsem zabloudil i do obchodu s telefony. A protože tam nebyla fronta a slečna za pultem měla docela veliký výstřih a já měl náhodou z prodeje drog a hraní automatů (no dobře, byly to novoroční prémie z práce) přebytečné čtyři tisíce, tak jsem si ten telefon prostě spontánně koupil.
Ano, čtete správně, Honor 3C má cenovku pod čtyři tisíce, přestože má parametry srovnatelné s telefony, které stojí okolo 6-8tisíc: 2GB RAM, čtyřjádrový procesor 1,3GHz, 8MPx zadní foťák s přisvětlením, 5MPx přední foťák, notifikační dioda(!), 2300mAh baterie, 5″ HD displej, Android 4.2 bez zbytečného balastu a možností cokoli z předinstalovaných aplikací smazat (ano, hádáte správně, jako první šla aplikace pro idioty)

huawei honor 3c s krabičkou

Pozitivní recenze nelhaly. Honor 3C je skutečně nádherně rychlý a svižný. Nestalo se mi, že bych někdy zaplnil paměť a telefon se nějak zpomalil nebo se začal sekat. Baterie o velikosti 2300mAh udrží telefon v provozu více jak dva dny (neustále online přes wi-fi nebo mobilní internet, asi 6 krátých hovorů a 10 smsek, chvilku zapnutá GPS a vyfoceno několik fotek), při šetrnějším používání určitě přežije i přes tři nebo čtyři dny! GPS se chytne okamžitě i bez přímého výhledu na oblohu, wi-fi anténka má dostačující citlivost, připojí se i přes několik zdí a signál dvou mobilních operátorů je všude dostatečný (kolega má nějaký typ Lenova a v práci nemá signál, zatímco ostatní telefony mají plný signál).
Uživatelské prostředí eye candy je velice povedené a zatím jsem se u žádného jného zařízení nesetkal s takhle vymazleným a použitelným UI, jako má tenhle Huawei.
Oceňuji nejen vekou paměť, ale i (v dnešní době nevídanou) notifikační diodu, slušnou kvalitu hovorů a přítomnost různých praktických nástrojů přímo v systému, které se jinde musí doinstalovávat, jako je například volba aplikací, které se spouští se startem telefonu, co má a nemá běžet na pozadí při zamčené obrazovce, která aplikace může přistupovat na internet přes mobilní data nebo přes wi-fi atd.huawei honor 3c výdrž baterie
Asi jedinou výtku bych měl k budíku, respektive k jeho znázornění někde v liště nebo ve widgetu. Pokud máte zapnutý budík, můžete si sice zobrazit ikonku v horním panelu, nikde ale již nezjistíte, kdy ten budík bude vlastně zvonit. To je asi jediná věc, na kterou je potřeba stáhnout alternativu z obchodu Play. Vše ostatní je perfektní…
Fotí to… No, rozhodně lépe, než LeHovno. Už třeba také díky tomu, že má přisvětlovací diodu, o které si A789 mohl nechat zdát. Opravdu jsem s tím toho zatím moc nevyfotil, takže o kvalitě fotek zatím nemůžu nic moc napsat, ale zatím z toho mála, co jsem vyfotil je kvalita více než ucházející i za šera a bez blesku. Foťák má takové ty klasické funkce jako je panorma, HDR, portrét atd. Video také nevypadá nejhůř a také lze při záznamu zoomovat :) Určitě sem někdy v budoucnu doplním galerii fotek pořízených tímto telefonem. Můžu vás ujistit, že Honor 3C fotí minimálně o 300% lépe, než „fotomobil“ Sony Ericsson C702, který pořizoval mimořádně hnusné fotky
Někteří si v recenzích stěžovali i na lacině vyhlížející lesklý zadní kryt, který je lapačem otisků prstů. To je vážně docela kontrastní neduh s jinak celkem obstojně zpracovaným provedením. Nicméně k dispozici je skutečně široký výběr nejrůznějších krytů a obalů i konkrétně pro tento model, díky čemuž lze lacině vypadající zadní kryt schovat za méně než dvě stovky. I já jsem si jeden takový obal společně s ochranou folií na displej pořídil (Gorilla Glass to fakt nemá) a telefon díky tomu vypadá vážně epesně. Celý líbivý vzhled ještě umocňuje fakt, že na přední straně není žádný nápis nebo logo okolo dipleje, jako to mají třeba Samsungy nebo LeHovna. Tento telefon se tak tedy stává předmětem diskuzí, když se ostatní ptají, co že to je za značku a nechtějí uvěřit, že takto nadupaný přístroj nestojí ani 4 tisíce…

Musím si samozřejmě i postěžovat, protože nic není dokonalé a jsou věci, které nelze odpustit ani tak skvělému přístroji, jako je Honor 3C.

První a největší fail (doslova) je jeho velikost (ostatně to je nepochopitelný fail u drtivé většiny současných telefonů). Už se 4palcovým Lenovem jsem měl problém s velikostí. Během té doby, co se mi do ruky dostalo i pár tabletů o velikostech 7-10palců, tak jsem na 4″ uhlopříčku trochu změnil názor. Pokud vám rukama projde pár větších obrazovek, tak i ta velká 4″ obrazovka se pak na koukáni zdá taková nějaká malá a nedostačující, ale nakonec jste za ní vlastně rádi. Přesto je 5″ telefon velice nepraktický nejenom do kapsy, ale i na používání jednou rukou. Používat se sice dá, má i v nastavení volbu ovládání jednou rukou, což jednoduše znamená to, že vám posune ke straně klávesnici nebo ovládací prvky, abyste nemuseli tolik natahovat palec, ale není to nic příjemného a telefon nelze pořádně bezpečně udržet v ruce. Pokud nemáte nějak mimořádně veliké dlaně a chcete telefon používat s pocitem, že vám nevypadne z ruky, musíte používat obě ruce… Za tu dobu jsem si na 4″ telefon docela zvykl a tak nějak mi padnul do ruky a do kapsy se vždy vešel, tohle pádlo už to bude mít o mnoho těžší. Ještě bych asi snesl uhlopříčku 4,5″, možná i 4,7″ ale pět palců je už opravdu moc a za to má odemě bodíky dolů. Nevejde se do kapsy, když už ho tam nacpete, překáží, blbě se z kapsy vytahuje i drží v ruce…
Další fail tak trochu navazuje i na tu velikost. Samotný Honor 3C také nelze nijak přivázat nebo přichytit na sponku nebo klíčenku. To jsem stejne jako u Lenova musel vyřešit přes pouzdro. Kdy už konečně výrobci pochopí, že když vyrábějí tak obrovské nepraktické krávy, které se tak strašně špatně ovládají jednou rukou, mají na nich udělat dírku pro provlečení očka, aby se telefon dal přichytit na klíčenku nebo nějaky kus špagátu. Telefon, ktery nejde pořádně udržet v ruce, by měl mít možnost nějakého přichycení na očko!
Mikro SIM je zdánlivě nepodstatný fail, ale také dokáže pěkně nasrat, speciálně když používáte SIMku ve více telefonech. Když už se ty nabíječky podařilo sjednotit na mikro USB, tak proč to kurva nejde i se SIM kartama?
Další negativa často zmiňovaná v uživatelských recenzích jsou nepodsvícená ovládací tlačítka. Taky mi to trochu vadí, speciálně ve tmě, když člověk neví, kam se má trefovat a pokud ovládá telefon pravou rukou, tak neviditelné tlačítko zpět je kvůli nepraktické velikosti telefonu velmi špatně dosažitelné a opět hrozí vypadnutí telefonu z ruky…
Chybějící LTE nebo NFC mě možná budou trápit za pár let. Dnes jim ještě nepřikládám takový význam. Dalo by se říct, že právě tyto dvě technologie konkrétně pro mě mají dnes nulový význam, hlavně kvůli rozšíření a limitům…
Co mi v tomto telefonu ještě chybí je gyroskop. Chtěl jsem vyzkoušet Google Cardboard VR, ale to zase není taková tragédie, vždyť jde jen o takovou kravinku :)
honro 3c a jeho lesklý zadní kryt
Telefon má ale převahu pozitivních vlasností. Drobnosti jako je odemykání poklepem na obrazovku, snadno dostupné zamykací/odemykací tlačítko pod ovládáním hlasitosti, notifikační dioda, minimálně vystouplá čočka fotoaparátu (s použitím krytu není vystouplá vůbec), skvělá baterie atd.





Po posledních několika mizerných telefonech, které byly akorát k vzteku a sám sebe obdivuji, jakou jsem s nimi měl svatou trpělivost, jsem snad konečně narazil na přístroj, se kterým budu spokojený, na velikost si doufám zvyknu a bude mi sloužit hodně dlouho, nebo alespoň do té doby než ho rozbiju nebo utopím, a věřte mi, že by případné poškození nebo ztráta mnohem dražšího telefonu o to více zamrzela…
Pokud o Huawei Honor 3C také uvažujete, rozhodně dlouho neváhejte, dokavaď jsou kurzy Koruny tam kde jsou. Vzhledem k současné situaci bych zlevňování neočekával, spíše naopak.
Máte-li nějaký dotaz na tento telefon, ptejte se v komentářích, pokud budu vědět, rád odpovím :)

Retenční nabídky českých mobilních operátorů [update]

simČasy se mění a s nimi možnosti, ceny, trh i konkurenční prostředí. Zatímco ještě před rokem si běžný uživatel spílal na nehorázné platby za volání z mobilních telefonů, tak dnes, po mobilní cenové revoluci, a příchodu celé řady virtuálních operátorů, je situace malinko jiná, avšak také trochu nepřehledná a ne tolik uklidňující.
S vývojem času a cen se některé body z mého dřívějšího (tehdy velmi oblíbeného) článku o smlouvání u operátora, můžou už dnes vyškrtnout. Každopádně ten psychologický základ a komunikační předpoklady stále platí. Jen se nemusíte dočkat takových výsledků, jako tomu bylo v dřívějších dobách.

Obecně řečeno, retence už dnes nefungují takovým způsobem, jako fungovaly nedávno. Operátoři jakoby si řekli „dali jsme vám neomezené tarify okolo sedmi stovek, tak co byste chtěli ještě víc“ a v rámci úspor zavřeli krám a zrušili retenční oddělení…

Podívejme se tedy, jak to dnes chodí na retencích a jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými operátory:

O2

Nebudu zastírat, že v dobách „předrevolučních“ mělo O2 jedno z nejhouževnatějších retenčních oddělení na mobilním trhu vůbec. Dnes, když pohrozíte odchodem ke konkurenci, tak vás nijak nebudou přemlouvat. Vlastně nemají ani co nabídnout. O2 má ze svých současných sedmi tarifů pouze tři veřejné. Smlouvání už neexistuje. Na podpultové tarify se musíte poptat sami nebo si je zjistit jinak. Ale ani to není žádný zázrak a větší část zákazníků, která nevyžaduje přímo neomezené volání a sms, velmi těžko hledá v současné nabídce vhodnou alternativu k právě končícím Neonům. Retence fungují pouze na fixní služby (xDSL internet nebo O2TV, případně i tarify na pevné lince), kde si lze vyhádat (většinou na rok) o několik desítek korun výhodnější tarifikaci, než má O2 v oficiálních nabídkách. Pokud chcete výhodnější mobilní volání, tak narazíte. A je úplně jedno, jestli jste firemní zákazník, nebo rezident.
Moje rada: Pokud nevyužíváte žádné další služby od této společnosti a nevyberete si ze stávající nabídky, retence ani nezkoušejte a přejděte k virtuálnímu operátorovi. Pravděpodobně nezměníte síť, ale budete mít na výběr z více možností podle toho, jak voláte.
Ještě bych se krátce zmínil o velmi diskutovaném většinovém odkupu společností PPF. Podle mě to Kellner nekoupil kvůli tomu, aby O2 potopil, ale aby zabránil růstu konkurenčního prostředí. Dle analýz na internetu se v nejbližší době žádné výrazné změny v nabídkách ani cenách nedočkáme. A já to vidím úplně stejně. Podle mého střízlivého odhadu se změn a restrukturalizace dočkáme až v dobách, kdy budou stávajícím zákazníkům končit současné závazky. Do té doby nemá pro O2 žádný větší smysl měnit zaběhlý a osvědčený systém. Letos už to stačilo…

Vodafone

Z dnešního souboje retenčních oddělení bude vítězem právě Vodafone. Musíte ovšem překousnout mnohé známé nedostatky tohoto operátora. Slabé pokrytí signálem na většině území, často nefungující samoobsluha a občasně pravidelné větší výpadky v síti musí společnost kompenzovat alespoň zajímavou nabídkou pro zákazníky se zaječími úmysly. Přiznám se, že na retenční Vodafonu zase tak často nevolám, ale z dosavadních poznatků můžu říci, že se ledasčemu přiučili od tehdejšího O2. Dobrou zprávou je, že na retencích můžete dostat leckdy zajímavé nabídky, tou špatnou jsou závazky. Velmi vzácně a individuálně podle své zákaznické historie dostanete výhodnější službu i bez závazku.
Přirovnání k turecké tržnici je zde tedy na místě, protože pokud k volání a sms nepožadujete například internet v mobilu, neměli by vám ho nutit. Zde je to ale opět velmi individuální a dosud mi není moc jasné, jak a kam vás přepojí, protože když budete mluvit s vícero telefonisty, tak každý vám nabídne něco jiného. Jeden bude nabízet extra minuty, jiný žádné zvýhodnění mít nebude, jen zvýhodněný telefon, ovšem se závazkem. Obecně ale s cenou se moc hýbat nebude, spíše vám přidají na datech nebo volných minutách do zahraničí. Nejvíce tedy rozesmutní rychlost mobilního internetu po vyčerpání FUP.
Moje rada: Zkuste Tarifomat, pokud si ani zde nevyberete, začněte studovat nabídky virtuálních operátorů. Přinejmenším si pomůžete alespoň tím, že budete fungovat na spolehlivější síti.

T-Mobile

T-mobile má nejdelší čekací časy na lince. Přednostní přepojení za poplatek jsem neměl odvahu zkoušet a posílení kapacit by společnosti určitě neuškodilo. Když už se nakonec někomu dovoláte, může se stát, že budete mluvit s nedostatečně proškolenou operátorkou a celý rozhovor může působit lehce bizarně. To je také jeden z faktorů, proč jsou nejnasranější majitelé mobilních telefonů právě zákazníci T-mobilu. Když se mě tehdy před lety operátorka ptala, proč od nich utíkám, tak na odpověď „Protože máte v reklamě Kotka“ neměla argument…
Veřejná nabídka tarifů je takřka identická s nabídkou O2. Chybí mu ale zvýhodnění ke stávajícím službám (protože xDSL internet provozuje po kabelech Telefónicy) a jediný rozdíl oproti O2 je levnější MMS (používá to vůbec někdo?) a trochu vyšší mobilní internet u tarifů. T-mobile se sice honosí tím, že má nejrychlejší mobilní síť, k čemu to ale zákazníkovi je, když po vyčerpání FUP je jejich rychlost takřka nepoužitelná…
Pokud si na tyto neduhy budete stěžovat na retencích, tak zjistíte, že na tom budete stejně jako u O2, vlastně jen o dost hůř. T-mobile se u O2 inspiroval nejen u tarifů a splátkování nezvýhodněných telefonů, on okopíroval i retence! Prostě při dožadování lepších parametrů vašeho tarifu nepochodíte! Stejně tak jako u O2 vám maximálně nabídnou přisypání balíčků volných minut, dat nebo sms navíc, avšak za běžné ceny.
Moje rada: Všechno si dobře propočítejte. I kdybyste využívali od T-mobile xDSL internet (což je kapitola sama pro sebe), žádné další zvýhodnění nemůžete očekávat. O2 má alespoň Extra výhody, T-mobile nemá vůbec nic a ani není originální. Technicky vyspělou síť T-mobilu si můžete užívat i přes virtuálního operátora.
Update: Je možné, že i tento článek trochu popíchnul vedení T-M a v roce 2014 se při troše štěstí na retencích dovoláte zajímavých úprav stávajících služeb. nepotřebujete internet v mobilu? Co takhle neomezené volání a sms bez ivm za krásných 499Kč? Na tuto nabídku jsem už několikrát narazil při vypovídání služeb nebo uvolňování čísla pro přechod k jinému operátorovi. Z e-mailových reakcí od vás čtenářů se dozvídám, že se dají vyhádat i jiné zajímavé nabídky. Rozhodně to je krok správným směrem a TM si tak alespoň trochu napravuje špatnou reputaci…



Po zavedení Free tarifů u O2 a logickém a nevyhnutelném opičkování zbylých dvou operátorů se na retence tak často nevolá. Musím se přiznat, že moje osobní zkušenosti s retencemi nejsou tohoto času tak bohaté, jako tomu bylo dříve a tak jsem při sepisování těchto poznatků čerpal především z diskuzních fór, kde si uživatelé sdělovali své vyhádané výsledky na infolinkách svých operátorů. Přesto je to docela zajímavý pohled do současných nabídek našich mobilních operátorů.
Jestli jste rozhodnutí jít si vyhádat lepší ceny na telefonování nebo data, znovu vás odkáži na dnes již ne tolik aktuální, ale stále přínosný starší článek na toto téma. Pokud máte i vy vlastní zkušenosti s dohadováním lepších podmínek se svým operátorem (ať už na pobočce nebo po telefonu), budu velmi rád, pokud se s nimi podělíte v diskuzi pod článkem.
Sami vidíte, že pokud nemáte u určitého operátora vícero služeb dohromady nebo alespoň přátel, kterým nejčastěji voláte, bude lepší si vybrat z nabídky virtuálního operátora, nebo si počkat na čtvrtého hráče, kterého se zřejmě ale jen tak ještě nedočkáme (jestli vůbec).

Nástupce Google Glass

Moje sny bývají poslední dobou velmi kreativní a inspirativní plné technologických a futuristických vychytávek, že si vždycky ráno říkám, jestli bych s tím neměl zajít na patentový úřad:)
Onehdá jsem měl další zajímavý sen, který se ale jednoho dne může stát běžnou realitou. Sen byl natolik působivý a svojí podstatou v teoretické rovině velmi jednoduchý a uvěřitelný, že by mě vůbec nepřekvapilo, až se s tímhle jednoho dne skutečně setkám :)brain
Zajisté jse už všichni (nebo alespoň většina z vás) četli nebo slyšeli o pojmech augmented reality a Google Glass. Zatímco tyto technologie jsou stále ještě v plenkách, můj sen byl už daleko za technologií Google Glass a augmented reality byla běžnou součástí každodenního života. Rozšířenou realitu a „chytré“ brýle od Googlu tu máme hlavně díky pokroku v elektronice a její miniaturizaci, v mé vizi byla rozšířená realita a její vnímání prosta jakékoli elektroniky. Žádně brýle na nose, dokonce ani žádné implantované čipy nebo vylepšované oční bulvy, tato technologie je dostupná komukoli, zadarmo a není nijak energeticky náročná! Všechno vnímání rozšířené reality bylo na bázi jakéhosi šestého smyslu a probíhalo díky pokrokům v biotechnologii, chemii, neurologii a psychologii.

Ve svém snu jsem se ocitl v nedaleké budoucnosti a můj průvodce tímto světem mne zasvěcoval do vnímání rozšířené reality, až jsem se sám podivoval nad tím, jak je tento princip velmi jednoduchý a proč na to lidstvo nepřišlo už dříve…
V principu to fungovalo velmi podobně jako funguje dnešní rozšířená realita a koncepty Google Glass, jenže veškeré zobrazování dodatečných informací neprobíhalo pomocí displejů nebo projektorů na sítnici oka, ale odehrávalo se přímo v mozku. Vpodstatě všechny přidané informační, zvukové a obrazové vjemy byly jistou formou halucinací nebo reakcí na objekty, loga, zvuky a barvy různých vlnových délek.
K takovému vnímání nebyly potřeba žádné implantáty nebo modifikace. Vnímání rozšířené reality bylo v několika stupních a ty nejzákladnější se mohl „naučit“ prakticky kdokoli a zadarmo. Už si dost dobře nepamatuji, jak takové učení přesně probíhalo, ale vzpomínám si, že jsem si postupně osvojoval pokročilejší vize augmentované reality a dostal jsem se na level 3 :) Existovaly dva způsoby, jak se tyto schopnosti naučit, prvním způsobem bylo něco na způsob jednoduché meditace, tím druhým způsobem jste augmentaci získali díky tzv. chytrým drogám.
V tom prvním nejnižším stupni jste viděli pouze reklamy (které byly doslova všude – i na Měsíci), ve druhém (který se dal také ještě „naučit“) už byly do prostředí přidány také nějaké informace. Třetí úroveň se někteří obdařenější jedinci také dokázali naučit, ale nebylo jich mnoho a tak řešením pro ty méně nadané byly malé injekce (to mám asi z těch her typu Bioshock), které samozřejmě nebyly zadarmo a umožňovaly jistou formu interakce s objekty a informacemi v augmentované realitě. Čtvrtý level byl běžným způsobem nedosažitelný a umožňoval „napojení“ na jistou formu telepatického internetu a ještě více rozšiřoval interakci a dovoloval hrát sofistikované hry. Byla mi nabízena injekce s nanoboty (zdarma-přestože normálně stála ohromnou sumu peněz), kteří by mi receptory v mozku naformátovali na level 4, ale to už jsem z nějakého důvodu odmítl.
use your brain deviantart

Vnímání informačních bublin a objektů v rozšířené realitě také nebylo jen tak, ale muselo mít základ v reálném světě (alespoň pro ty nižší úrovně). Prodávaly se různě odstupňované spreje a fólie, které po aplikaci třeba na zeď nebo přední sklo automobilu nebyly normálně vidět, ale pohled augmentovaným šestým smyslem už za neviditelnou vrstvu dosadil ty správné aplikace nebo informace, které se daly velmi dobře personifikovat. Takže například řidiči se v autě na předním skle zobrazuje navigace a informace o cestě, spolujezdec sleduje film nebo hraje hru.
Logicky, kdo byl na první úrovni nemohl vidět objekty nastříkané sprejem „dvojkou“ a vyšším, naopak kdo měl level 4, mohl vidět všechny vrstvy od jedničky do čtyřky a jednoduše si mezi nimi přepínat. Tím se daly snadno odfiltrovat reklamy na prvním levelu, kombinovat vrstvy a dívat se na svět hned několika pohledy…
Další rozšíření schopností jako je například fotografování, uchovávání dat nebo videohovory by už obstarávali nanoboti samozřejmě za nemalý příplatek.

V této budoucnosti byly šesté smysly obrovským hybatelem ekonomiky a zároveň se tím rozdělovala společnost do nižších a vyšších vrstev. Ti chudí, kteří si nemohli dovolit koupit upgrade svého šestého smyslu, žili v bídě obklopeni reklamami a neužitečnými informacemi, které v reálném světě vlastně neexistovaly, zatímco ti bohatí byli na nejvyšších úrovních a dosahovali ještě většího bohatství a úspěchu díky svým superschopnostem. Velká většina augmentovaného obsahu podléhala licencím a regulacím a trochu to připomínalo dnešní koncesionářské poplatky, kde vlastně platíte za to, že máte oči a uši, tak tady se platilo za to, že máte mozek.

Tento princip ať už by byl ve skutečnosti realizovatelný nebo ne, by znamenal totální překopání schopností i hodnot, které jsme dosud používali a znali. Nastala by ohromná změna v komunikaci, zábavě, navigaci, příjmu informací i vnímání světa. Byl by to obrovský pokrok v neurologii i psychologii a umožňovalo by to v jistém smyslu pochopení paranormálních nebo spirituálních jevů a úkazů. Ovšem nesprávné naložení a experimentování s takovým potenciálem by znamenalo u mnohých jedinců rozvoj schizofrenie a jiných duševních poruch. Problémů by jistě vznikalo mnohem více a uživatel by pro správné a bezpečné využití takových možností musel disponovat určitými psychologickými předpoklady…

A co vy? Pustili byste si do hlavy něco takového?

Mobilní revoluce

Dlouho to nešlo a najednou tu máme mobilní revoluci a všichni si můžou volat a esemeskovat neomezeně za nějakých 700Kč měsíčně. A cena pujde ještě níž, to mi věřte. Třeba ne hned, ale určitě se dočkáme :)
Zatímco neomezené volání, neomezené sms ve vlastní síti a 3GB internet v mobilu se ještě ve středu 10.4.2013 u O2 dalo pořídit i za 1300Kč měsíčně, ve čtvrtek přišlo mobilní zemětřesení a cenovka se u toho samého operátora za trochu upravené neomezené služby dostala na 749Kč.
tarify O2





Dalo se to očekávat, ovšem že to bude až taková revoluce neočekával nikdo ještě alespoň půl roku. Telefónice se to podařilo ututlat velmi dobře a první náznaky se objevily už v pondělí jen pro pár zasvěcených, v úterý se o tom začínalo opatrně mluvit, ve středu O2 na sociálních sítích dávalo nějaké náznaky a ve čtvrtek, respektive ještě ve středu v noci, už to bylo venku. Této mobilní revoluci předcházely úpravy podmínek u fixních služeb v první polovině minulého měsíce a takovýto „předvoj“ dával tušit, že se něco stane i u mobilů.

Co následovalo po uvedení nových tarifů, bylo pochopitelné. Ostatní operátoři museli reagovat okamžitě a tak na rychlo splácali svoje „neomezené“ tarify.
Vodafone se hned nechal slyšet, že pro své zákazníky chystá také revoluční balíčky a neomezený tarif s cenou pod 700Kč a že je představí na konci května. U prolhané společnosti se dá očekávat, že nedodrží slib a hned v pátek jste se na jeho stránkách mohli pobavit pohledem na dvě neomezené položky „Neomezené volání do všech sítí“ s 600MB IvM za 691Kč a „Fér tarif 3 299“ s 1,2GB IvM za krásných férových 3299Kč.
T-Mobile v reakci na čtvrteční krok Telefónicy prohlásil, že zlevňovat chtěl už dávno, ale čekal na tu správnou chvíli a ta správná chvíle zřejmě přišla v sobotu, kdy nabídl dokonale přesnou kopii neomezeného tarifu od O2.
tarify vodafone
Pochopitelně se vyrojily spekulace, co za tím odtrhnutím od kartelových dohod stojí a co bylo příčinou. Hovořilo se o politickém tlaku, znesnadnění nástupu čtvrtého operátora, nebo dle tiskového oddělení Telefónicy rozpohybování trhu. Ať je to jak chce, Telefónica si opět posílila svoji pozici jedničky na telekomunikačním trhu.
Může se to zdát jako oslavný článek pro O2, ale fakta jsou fakta a mluví za vše. Opičkování po O2 předvedli ostatní operátoři již několikrát. Například minulé Vánoce, kdy O2 snížilo cenu za minutu nad rámec volných minut na 3,50Kč a SMS za 1,50Kč, tak s tím po pár dnech najednou přišel T-mobile i Vodafone. Ostatní operátoři ale nikdy nedostihnou Telefónicu, která tu v oblasti mobilních služeb byla jako první (tehdy ještě Eurotel), tudíž má nejlepší pokrytí signálem a vlastní veškeré telefonní linky v zemi (tehdy patřily Telecomu). Jejich „volání do vlastní sítě“ se tak vztahuje jak na mobily O2, tak na všechny pevné linky a na čísla Bleskmobilu, které provozuje na infrastruktuře O2.
Navíc má Telefónica mnohem širší portfolio nabídek, které vzájemně zlevňují ostatní služby. Například pokud máte ADSL/VDSL internet nebo televizi od O2, který se pro nové zákazníky dá aktuálně pořídit za 505Kč, tak si z ceny všech Free tarifů odečtěte stovku. Pokud vám ještě nebylo 26let (nebo naopak jste starší 60ti let), odečtěte si dalších 50Kč. Kombinací těchto faktorů získáváme například u neomezeného tarifu cenu 599Kč a to už si myslím, že je celkem slušné :)
Ceny i nabídky se neustále mění, takže článek nemusí být po nějaké době aktuální!

tarify t-mobile
Samozřejmě že se tato revoluční změna netýká jen „neomezených“ tarifů. Přehled i těch nižších se zredukoval a zjednodušil a zas tak výhodný už není speciálně pro zákazníky, kteří nepotřebují volat a esemeskovat neomezeně. Doba si to žádá a veřejnost už dlouho volá po pořádných mobilních datových službách. Bohužel ani jeden z operátorů touto nabídkou za rozumnou cenu nedisponuje. Neomezené volání využije jeden z deseti zákazníků, zatímco neomezený internet v mobilu si přeje 7 z deseti zákazníků. Velmi úsměvně působí u T-Mobilu nejnižší tarif „S námi 390“, kde je pouhých 20MB na internet v mobilu a který se na LTE síti dá vyčerpat za 4-5 sekund :)
Upřímně dost dobře tento požadavek na neomezený internet nechápu, protože osobně se mi podařilo překročit 150MB FUP snad jenom jednou a to používám internet v mobilu celkem aktivně. Samozřejmě že si na mobilu nepouštím videa z YouTube, jako většina puberťáků, ale při běžném používání (internet, foursquare, twitter, e-maily, dropbox, navigace) mi 150MB bohatě stačí. A když se náhodou stane, že překročím FUP, dostanu se na rychlost 200 kbps, což je stále ještě použitelné (3G mám na svém telefonu stejně vypnuté kvůli delší výdrži baterie), oproti Vodafonu a T-mobilu, kde se rychlost sníží na nepoužitelných 32 kbps.

Ať je to jak chce, i přes to, že se ceny u všech tří operátorů dostaly na relativně stejnou hladinu, O2 zůstává jedničkou, protože nám jako první ukázalo, že to jde. Retenční oddělení opět pojedou na plné obrátky a pokud se tam nic nezměnilo s příchodem nových revolučních neomezených tarifů, tak se zase budou vesele přisypávat jednotky, v tomto případě především data. Bohužel retence od uvedení těchto tarifů již nefungují. Retence u T-mobile jsou poněkud oříšek a často se tam dozvíte, že si vás milý T-mobile uvázal na další dva roky, aniž by vám o tom dal jakkoli vědět a tudíž máte smůlu. U Vodafonu už to je s retencemi o malinko lepší, ale kdo by chtěl setrvávat u operátora, který má nejhorší pokrytí, problémy se dovolat a pravidelně co tři měsíce nějaký větší výpadek sítě? Zbývá nám tu O2, které konečně přišlo s cenovou revolucí a udalo směr, kterým se bude český mobilní trh zase nějakou dobu ubírat.

Politika plánovaného zastarávání elektroniky a dopad na ekologii

Stává se mi čas od času, že mi někdo ze známých donese nějaký elektrický spotřebič se slovy „Rozbilo se to, na oprav to“.
Není na místě ptát se, jestli se to rozbilo „samo“, nebo tomu uživatel pomohl. Rozhodující je, jestli je spotřebič ještě v záruce. Pokud už výrobek používáte déle jak dva roky, je velmi pravděpodobné, že se v něm sepnulo tzv. kurvítko a přístroj se odebral do křemíkového nebe.
Kurvítko je velmi důležitá věc z pohledu trhu. Ekonomika se musí hýbat a správně načasované kurvítko se sepne ideálně hned druhý den, co vypršela záruka. Zákazníkovi tak nezbývá nic jiného, než nefunkční výrobek zahodit a koupit si nový. Kurvítko zajišťuje výrobci odbyt a koloběh peněz v našem konzumním světě.
O tomto tématu pojednává i dnešní dokument se slovenským dabingem. Nech sa páči :)

Další zkušenosti s Lenovo A789

Chytrý mobilní telefon na dvě SIM karty Lenovo A789 už používám téměř 2 týdny, takže nadešel čas podívat se na další zkušenosti a poznatky. Bude to nejspíše soubor těch nepovedených věcí a failů, protože pozitiva jsem vyčerpal hned v prvních dojmech.

Takže problémy se kterými jsem se doposud setkal:

Telefon se zasekl – Způsobila to aplikace In-počasí a její vestavěný browser, díky kterému se telefon natvrdo zaseknul a musel jsem ho vypnout a zase zapnout. Aplikaci jsem okamžitě odinstaloval a již se mi to víckrát nestalo.

Baterie – Poctivě zabíjím nepotřebné procesy na pozadí a pročištuji paměť od zbytečných aplikací, které by se na spotřebě mohly podílet. Stejně tak si hlídám datové přenosy, bezdrátové sítě a podsvětlení displeje. Přesto mi telefon i při šetrném a občasném používání nevydrží na baterku více jak jeden den.

Rozhasil jsem si systém – Trochu to souvisí s předchozím bodem, kdy jsem v přehnané snaze snížit spotřebu, zabil i aplikaci Xperia, která se stará o zobrazování a provoz widgetů a aplikací na plochách. To jsem tehdy ještě nevěděl. Při aktualizaci jednoho programu a současné instalaci jiné aplikace najednou vyskočila hláška, že Google Play přestal pracovat. No co, stane se, říkám si. Překvapením ovšem bylo, že přestala fungovat jakákoli jiná aplikace, kterou jsem chtěl spustit. Vypnutí a zapnutí telefonu by to mělo spravit. Po zapnutí telefonu, zadání PINů a odemykacího kódu na mě čekalo nemilé překvapení. Telefon byl v takovém stavu, jako když jsem ho zapínal poprvé. Všechny plochy prázdné, zůstal jen widget základního vyhledávacího políčka. Všechny widgety, aplikace a záložky jsou z plochy pryč. Naštěstí nainstalované aplikace a jejich nastavení a účty v telefonu zůstaly, takže je stačilo znovu natahat na plochy a znovu vytvořit složky a záložky.

Počitadlo využití dat se samo vymazalo – Jak graf mobilních dat, tak i graf wi-fi měří od minulého víkendu od nuly, přestože počitadla aplikací si svoje hodnoty zachovaly. Bylo to po jedné vcelku brutální prohibiční akci, kde si telefon pujčovalo hned několik lidí, že si potřebují zavolat (proč bych jim ho nepujčil, když mám volání zadarmo). Stejně mi není jasné, jak by se jim podařilo vymazat graf využití dat, když ani já sám nevím, jak a kde se taková věc dá vynulovat…

Fotoaparát – Trochu jsem vystřízlivěl z prvotního nadšení mechanické spouště a možnosti zoomování videa. Samotné fotografie i videa už tolik kvalitní nejsou. Stačí třeba jen fotit v místnosti s horšími světelnými podmínkami a pohybující předměty jsou rozmazané, neostré a snímky jsou plné šumu. Ani příliš nepomáhá, že si na obrazovce můžete dotykem určit, na co má čočka ostřit. Prostě se s tímhle mobilem musí fotit pouze za slunečných dnů a nečekat žádné zázraky…

Vyzváněcí profily – Naprosto zásadní a nepochopitelný fail je to, že si nemůžete nastavit vyzvánění pro skupiny kontaktů ani sms tóny k jednotlivým kontaktům! Dost krkolomě a neprakticky se dá akorát přiřadit vyzváněcí tón pro jednotlivé kontakty u kterých se vám ale nikde nezobrazí, jaký tón jste komu přiřadili. Nezbývá než čekat, až vám prostě zavolá. Ta nejdůležitější a nejzákladnější věc jako je přiřazení sms tónů pro různé kontakty a události zde chybí. Na starém telefonu jsem jen poslechem věděl, kdo píše, co se stalo a jestli je to důležité, nebo to počká. Takhle se musím do telefonu podívat, abych věděl, co se děje. Kdybych tento big fail byl býval věděl předem, tak si tento telefon nekupuji!

USB port na horní straně – je to jen taková designová prkotina, ale kdyby byl USB konektor na spodku telefonu, bylo by to o dost lepší. Protože jsou všechny USB kablíky sotva půl metru dlouhé, tak když vám někdo zavolá a máte telefon zrovna na nabíječce (což bývá dost často) a nechce se vám ho vypojovat, vypadáte u toho hovoru jako po obrně…

Je to pádlo – Nepochopím současný trend všech výrobců telefonů dělat takové obrovské krávy. Zlomený palec už mám sice vyléčený, ale i tak je přejíždění palcem po tak velkém dislpeji vyčerpávající a unavující. Ne že bych měl malé ruce, ale taková velikost je prostě nepraktická, zvlášť, když má telefon zamykací tlačítko až na horním boku. Designéři dnešních mobilních telefonů se vracejí o dvacet let zpátky, kdy se rozměry přibližují přístrojům z té doby, jen hmotnost se snižuje… Nejvíce mi velikost přístroje vadí asi při telefonování, kdy si připadám, jako kdybych si k uchu přikládal školní sešit nebo externí harddisk…




Tak to by byl výčet těch špatností, které mě doposud u Lenova nejvíce trápí. Teď dám dohromady odpovědi na otázky, na které jste se nejčastěji ptali:

Navigace – Chytání GPS signálu není žádná sláva, ale přesto se s tím dá navigovat, protože je přesný maximálně na pár metrů. Telefonu to trvá zhruba minutu, když popojdete trochu dál od budov a vyšších objektů, tak se chytne dříve. V telefonu je předinstalováno hned několik navigačních programů, ale jsou bohužel placené. Jediná slušně použitelná aplikace pro navigaci a která je zdarma je ta základní a tahá si mapy z Google maps, takže pozor na datové přenosy a FUP.

Displej – Má několik úrovní podsvětlení. Automatika rozlišuje akorát denní světlo potažmo sluneční svit, na vše ostatní (nebo alespoň většinu) reaguje snížením jasu na krajní minimum. Netvrdím, že na sluníčku je displej vyloženě nečitelný, ale moc pohodlné čtení to není. Už mám fólii na displeji celkem nehezky poškrábanou, takže i to na čitelnosti dost ubírá…

Hovory – Když voláte z jednoho čísla a někdo vám v ten okamžik zavolá na druhou SIM, tak ta SIM se v ten okamžik jeví jako nedostupná! Je to další fail a zatím jsem nepřišel na způsob, jak to v telefonu nastavit nebo nějak ošetřit. Popravdě pravděpodobnost, že by mě někdo naháněl na dvou číslech současně je malá a po ukončení hovoru vždy přijde sms informující o tom, že se mi ten a ten snažil tehdy a tehdy dovolat. Na opačnou stranu také přijde od operátora informační sms, že už jsem na tomto čísle dostupný. Obecně dual sim telefon má ještě jednu nevýhodu: když se vám telefon vybije (což není nic nemožného) jste nedostupní na obou číslech…

Dual sim Lenovo A789 v kapse

Čekání na konec září, kdy se mají na trhu objevit pořádné dual-sim mobily bylo velmi úmorné a během zjišťování všech možných informací a parametrů jsem narazil i na značku Lenovo.
Lenovo je jak známo bývalý IBM a většina uživatelů si Lenovo bude asociovat hlavně s osobními počítači nebo jejich periferiemi. Nevěděl jsem ještě do nedávna ani já, že má Lenovo docela pěkné portfolio dual-sim mobilních telefonů, které jsou svými parametry velice zajímavé.lenovo A789

Mám tedy ještě měsíc čekat na Samsung, který příliš nezapadá do mých požadavků a nebo si rovnou pořídit telefon Lenovo A789, který se až na pár maličkostí tváří jako ideální přístroj pro moje potřeby?
Volba byla poměrně jednoduchá. Po pročtení snad všech dostupných recenzí a zkušeností od uživatelů, důkladném porovnávání a vyhledávání informací bylo rozhodnuto. Trochu paradoxně ve dnech, kdy si celý svět připomíná výročí největšího inside jobu v historii lidstva, který pod zástěrkou „boje proti terorismu“ umožnil a legalizoval masivní šmírování a monitorování lidstva, si pořizuji krabičku, která vlastně k ničemu jinému ani neslouží…

Skeptický přístup k neověřeným značkám, modelům a malým hráčům na poli mobilních telefonů (viz šmejdy od Gigabyte) větší vahou přemáhaly pozitivní zkušenosti i jistota dvouleté záruky a klasické čtrnáctidenní lhůty vrácení zboží.
Telefon už mám několik dní a můžu říct, že jsem s ním relativně spokojen.
Na nějaké objektivnější zhodnocení je stále ještě brzo. Ještě nemám pořádně otestovány funkce, jako jsou například hudební přehrávač, navigaci, organizaci kontaktů a událostí, FM transmitter a další věci, ale prozatím mohu dát dokupy několik bodů, které se mi na telefonu líbí a které naopak ne.

Co se mi nelíbí:
Telefon nemá očko na připevnění poutka – Naprosto klíčová a nejdůležitější věc na jakémkoli telefonu! Mívám občas období, kdy mi všechno padá z rukou a kdybych neměl všechny dosavadní telefony uvázané na poutko, jejich spotřeba by značně vzrostla a zahýbala s mým rozpočtem. Nakonec jsem to vyřešil poměrně jednoduše, řešení tohoto problému se nabízelo s příslušenstvím (viz. níže)menu v nastavení
Klávesnice na obrazovce – Je to asi jen věc zvyku. Na 10″ tabletu to je v pohodě, ale na 4″ pádlu je psaní na qwerty klávesnici problém i při svislém natočení. Ještě jsem nepřišel na to, jak na obrazovku dostat klasickou numerickou klávesnici se sadou písmenek pro každou číslici (jestli vůbec jde)
Výdrž baterie – Ačkoli se kapacita 2000mAh může zdát jako dostačující, telefon mi vydrží pouze jeden den. Zatím jsem sice stále ve fázi formátování baterie (tzn. několik prvních nabíjecích cyklů maximální vybití a nabití). Je to také způsobeno tím, že mám telefon krátce a neustále si s ním hraju. Přesto pár sms, cca hodina telefonování, datové přenosy a občas spuštěná GPS znamenají necelých 13hodin provozu.
Nekompletní lokalizace – Byl jsem podle recenzí připraven na to, že většina menu a nabídek je v češtině, avšak občas se najdou anglické texty a v případě výpisů hovorů se pod neznámými čísly objevují čínské klikyháky. To by ani tolik nevadilo, ale že výběr v nastavení datových přenosů bude metodou ententýky (viz. obrázek), dojem trochu kazí.
Podivný telefonát – Stalo se mi jednou u jednoho příchozího hovoru, že telefon normálně zvonil, ale na obrazovce se vůbec neukázalo, kdo volá (byla to kamarádka, která ale nemá skryté číslo), pouze kruh s možnostmi přijmout, odmítnout nebo poslat rychlou sms o nedostupnosti, nic dalšího. Je to trochu zvláštní, ale vícekrát se mi to nestalo…
Tento poslední a předposlední bod je práce FW, což je věc, která se dá napravit, takže to nebude snad tak bolestivý nedostatek…

Co se mi líbí.



Dual SIM – Ten hlavní důvod ke koupi. Správa a organizace dvou telefonních čísel v jednom telefonu je snadná a přehledná. Jednoduše si nastavíte co která simkarta může a nesmí, případně nechá na výběr před provedením činnosti. Momentálně mám vyplácanou FUP na hlavní simkartě, takže jsem do druhého slotu vrazil simku mobilního internetu, ze které se sice nedá telefonovat, ale má výrazně vyšší FUP. Nastavení je tedy v tomto případě jednoduché: Hovory a sms na hlavní simce, datové přenosy obstarává MBB simkarta :)
Fotoaparát – Prozatím jsem toho příliš nenafotil, ale potěšila HW spoušť foťáku a možnost zoomování během nahrávání videa(!). To, že foťák nemá přisvětlovací diodu není nic tragického. Stejně obyčejná suprasvítivá LEDka ve tmě scéně nepřidá absolutně na ničem a funkci lampičky jsem za posledních 5 let využil asi dvakrát…
Rádio i bez sluchátek – Pravděpodobně nikdy nevyužiji, ale velmi mě potěšilo, že držím v ruce telefon, který dokáže přehrávat rádiové stanice tak jak je. Tedy pro běh rádia nevyžaduje zapojená sluchátka, která plní funkci antény.
Rychlost – Rychlý procesor, svižný systém, na nic se nečeká, nic se nezasekává ani nepadá, odezvy na dotyk jsou plynulé a takřka okamžité. To jsou prostě věci, které používání telefonu zpříjemňují a oblíbíte si je víc a víc. Druhé jádro duálního procesoru je výkonná grafika, která si údajně poradí i s náročnými 3D hrami (zatím nemám vyzkoušeno)
Příslušenství – Zpracování telefonu působí dobrým a precizním dojmem. Všechno má ale svoji životnost a proto dodavatel k telefonu přibalil i plastikové pouzdro, které dostatečně ochrání telefon před poškozením nebo rozbitím. Do pouzdra jsem si udělal dírku a rázem mám očko na klíčenku. Když chci mít telefon bez houpajícího se provázku, jednoduše telefon z pouzdra vyndám, jak jednoduché a přitom praktické. Displej také nebude zrovna Gorilla Glass, ale nijak se neprohýbá a ani nevypadá lacině, přesto byla v krabičce i ochranná fólie, která životnost telefonu dále prodlužuje.

Hromada aplikací a služeb v Marketu dělají z chytrého telefonu velmi užitečného pomocníka a nástroj pro mnohoúčelové využití. Například jsem míval vždy problém si rozpomenout, kdy jsem kde byl naposled kvůli práci nebo povinostem a kdy se tam mám vrátit. Díky chytrému telefonu jsem si konečně zřídil foursquare a mám po problému. Dalších takových užitečností bude přibývat.
Primární funkce mobilního telefonu nijak nevybočují ze standardu. Telefonování (jak příchozí, tak i odchozí) se zdá v pořádku, doručenky od poslaných sms jsou příliš jednoduché, ale to se snad na Androidu dá nějak doladit a všechno ostatní donastavovat a přizpůsobit. Chce to jen čas se tím vším prokousat :)

Telefon je sice obrovské „pádlo“, které jsem zavrhoval, ale snad si na to zvyknu. V porovnáním s jeho předchůdcem je rozdíl markantní. Nyní působí můj starý Samsung hrozně titěrně, ačkoli má pro mě ideální rozměry, ale pomalu začínám přicházet na to, že větší je lepší (ale nic se nemá přehánět).
Tím bych první poznatky s novým telefonem asi zakončil. Až si ohmatám a pořádně vyzkouším všechny jeho funkce, tak napíšu další informace v příštím článku.

Vybírám dual SIM telefon

Nadešel čas vyměnit hloupý mobilní telefon Samsung S8000Jet, který je už dnes takřka relikvie a jeho ukrutně pomalé a omezené funkce, které mě vytáčejí každým dnem.
Po pročtení spousty recenzí, testů a důkladném porovnávání všech možností v cenové relaci do deseti tisíc, jsem byl rozhodnutý pro Sony Ericsson Xperia Ray a nechybělo moc a málem jsem si pro něj nakráčel do nejbližší prodejny telefonů…

Jenomže.

Jistým nedopatřením a zvláštní shodou okolností se stalo, že musím používat další SIM kartu, takže budu potřebovat dual-sim telefon, protože tahat po kapsách minimálně tři telefony (konkrétně bych jich potřeboval ještě více) se mi vážně nechce (dva stačí) .

Takže jsem opět na začátku a teď opravdu nevím, co si mám vybrat, protože výběr z dual-sim telefonů není nijak široký a bohužel ani nijak zajímavý (nebo neumím hledat).
Poradí mi někdo z mých čtenářů?

Několik bodů, které od telefonu vyžaduji:
Ty důležité:


  • Baterie – výdrž na baterie většiny současných telefonů je žalostná hlavně kvůli obřím dotykovým displejům a nejrůznější bezdrátové konektivitě do všech možných sítí. Některé telefony i běžným uživatelům díky tomu umírají klidně i po půl dne provozu. Já potřebuji telefon, který vydrží alespoň dva až tři dny i déle! Někdy netelefonuji skoro vůbec, jindy provolám většinu volných minut i během několika dní… Bohužel dual SIM telefony jsou energeticky také dvojnásob náročné.
  • Foťák – nevím jestli patří mezi důležité, ale čas od času potřebuji ofotit nějaké lejstro nebo zajímavou momentku v okolí (a stává se to hlavně večer na akci). 5Mpx by snad mělo stačit. Už vím, že i fotomobil je hrozný shit, ale určitou kvalitu v roce 2012 už snad požadovat můžu ne? Určitě by i potěšila funkce zoom při natáčení videa, ale to je u mnohých modelů prostě utopie kvůli pevně daným parametrům pořizovaného záznamu
  • Android 4.X – tady asi není co řešit. Mnohé telefony na trhu mají dvojkový Android s příslibem upgradu na čtyřku, kterou by měly zvládat právě ty výkonější přístroje. Nepotřebuji zrovna dvou-čtyř jádrový procesor, klidně se spokojím s jednojádrovým, ale výkoným a osazeným slušnou pamětí (obávám se toho, že 512MB RAM bude málo, možná ne dnes, ale v budoucnu určitě, ale to už můžu zase pošilhávat po jiném telefonu)
  • Dvě mini SIM – rozhodně nechci ořezávat žádnou ze simek už kvůli zpětné kompatibilitě s jinými telefony bez dalšího nastavování. Ostatní důvody viz. výše.
  • Organizace – tak především potřebuji pořádný, přehledný a použitelný telefonní seznam s vyzváněcími a pípacími profily u jednotlivých kontaktů, skupin i událostí. U některých typů to je stále ještě problém stejně tak i záznam hovorů nebo diktafon. Budíky, stopky a kalendář jsou už snad samozřejmostí.
  • Výrobce, kvalita hovorů a signál – pořizovat si telefon se kterým se nedovolám nebo nebudu rozumět druhé straně nebo ona mě je dost závažný nedostatek. Telefonování a kvalita signálu je u telefonu celkem klíčová věc. Jeden můj kolega bere telefon jako spotřební zboží (ono to vlastně tak je) a vysazuje se na značky z asijských zemí nebo výrobců, kteří by se do výroby telefonů raději ani pouštět neměli. Proto mu v telefonu nebývá rozumět, neslyšíme se, nefunguje mikrofon, nelze zvednout příchozí hovor, zamrzá, vypíná se a v neposlední řadě se mu rozesírá celý systém
  • Ty méně důležité požadavky:

  • Dotykový displej – pokud nebude zbytí, dokážu se spokojit i s hw klávesnicí. Ovšem asi v podobě vysouvací. Raději displej přes celý telefon a možnost výběru.
  • Žádné pádlo – potřebuji telefon na používání a ne na zápasení s tím, jak ho narvat do kapsy a ne aby někde překážel a sám někam telefonoval. Původně zamýšlená Xperia Ray se mi líbila právě kvůli menšímu displeji (který je také úspornější) a kompaktním rozměrům. Zase ale požaduji nějaké rozumné rozlišení hlavně kvůli prohlížení internetu.
  • 3.5mm jack na sluchátka – většinou bývá na všech současných telefonech, ale raději ho také zmíním, protože občas si po večerech něco poslechnu nebo je potřeba něco nakrmit muzikou právě přes kablík.
  • Navigace – je už dnes snad v každém telefonu. S navigováním zdarma a možností offline map, to už tak jednoduché není. Právěže když už chci telefon s Androidem, tak nejspíš asi začnu taky s 4sq nebo geocachingem, protože cestuji téměř každý den a určitě se mi zalíbí i augmented reality.
  • Snadné odstranění FB alikace – ten nádor lidské komunikace a snižovač IQ parazituje prakticky v každém moderním telefonu. Uvítal bych takový, ze kterého se aplikace pro idioty dá jednoduše vypreparovat.
  • Slot na microSD kartu – telefon bez možnosti rozšíření paměti kartami je prostě fail. Některé můžou mít třeba 8GB interní úložiště, ale i to se jednoho dne zaplní a k čemu mi potom budou ty spousty kartiček schované ve skříni?
  • Hovadinky jako NFC, DLNA a podobné asi nebudou potřeba. Samozřejmostí jsou wi-fi, BT a 3G sítě, proto je není potřeba nějak zvlášťě zmiňovat

    Chci snad příliš? Výrobci zaspali dobu a neumí splnit mé požadavky?
    Pravděpodobně ano.
    Budu muset najít spousty kompromisů a ubrat na některých požadavcích a nebo dál nosit po kapsách více přístrojů, co dělají stejnou práci?

    EDIT září 2012: Nakonec jsem vybral Lenovo A789

    Orcs Must Die! CZ funsite
    Ikonky
    paypal podpořte apina




  • Partner links