Apinův kekel

Pokud patříte k předlistopadové generaci, jistě si vzpomenete, jak bylo obtížné opatřit si nějaký ten film. Video nebylo běžnou výbavou každého obýváku a kazety se zahraničními filmy se sháněly na burzách, vyměňovaly, nebo duplikovaly pomocí vypůjčeného videorekordéru. Taková kvalita páté kopie z páté kopie nebyla nijak omračující a většinou ještě obsahovala nezáživný překlad/monolog jediného dabéra (vzpomeňte na scénku se zaměněnou kazetou ve filmu Slunce seno a pár facek). To ovšem tehdy nikomu nevadilo a u obrazovek se skákajícím občas černobílým obrazem a šumem se scházely rodiny nebo sousedé, aby společně shlédli film, ke kterému tenkrát ani jinak přístup nebyl.
Video coby zprostředkovatel audiovizuálního vjemu tu vydrželo dlouho (mnozí ho jistě ještě máte dodnes doma, nebo jako učební pomůcku ve škole), ale pokrok nelze zastavit a proto se do domácností postupně dostával jeho nástupce – DVD přehrávač. Vzpomínám si na povídání Jana Svěráka ml. v jednom díle Kinoboxu, jak prorokoval, že nikdo nebude chtít tahat ty velké nepohodlné krabice a čekat až se mu přetočí páska a že DVD má oproti videu jasnou a perspektivní budoucnost. Měl pravdu jen z části. Ani dnes nikdo nechce tahat ty (trochu tenčí) nepohodlné krabice a čekat až se mu přehraje milion upoutávek, protipirátských varování a reklam. Na tohle téma je trefný postřeh na redsnake.cz. Padesátikorunové DVD v trafikách je takový poslední křečovitý záchvěv před smrtí, protože přichází doba (nebo už nastala?), kdy budou diváci natolik líní, aby se vůbec zvedli z křesla ke svým DVD nebo BlueRay přehrávačům a vyměnili nebo otočili disk. Není pohodlnější vzít notebook nebo přenosný přehrávač s již nahraným filmem, zapnout a jen se dívat? Kdo by ještě dneska chtěl vytahovat disky, které moje mechanika třeba vůbec nemusí přehrát, nebo se disk ztratí či poškrábe?

To jsou fakta, které filmové a nahrávací společnosti jistě neradi vidí, ale nedá se svítit, směřuje se k tomu. Producenti se musí smířit s tím, že jejich DVD a BlueRay zůstanou pouze neoriginálním dárkem pod stromeček, jinak si je nikdo kupovat nebude. S výměnou kazet na burze se už dnes asi taky nikde nesetkáte, stejně tak jako s pálením DVD pro vlastní potřebu (spíše pro několik jedinců bez internetu). Ano, všechny filmy jsou dnes na síti, jsou nasdílené nebo uložené a čekají právě na vás, až si je stáhnete nebo shlédnete online.

Kdo umí alespoň trochu hledat, bezproblémů nalezne libovolný film, na který si vzpomene. Všechny filmy jsou na torrentech, kterými se ovšem dnes zabývat nebudu, protože tu je tolik jiných možností, jak přijít ke svému oblíbenému snímku.
Všechno začíná tím, že nějaká dobrá duše uploadne rip verzi filmu na veřejný úložný server. Linky ke stažení vyvěsí v příslušném fóru, kde k nim mají přístup ostatní členové diskuze. Pokud byste k těmto linkům také chtěli mít přístup, musíte se většinou zaregistrovat.
Existuje ale i jiná cesta. Nikam se registrovat nemusíte, stačí jen hledat. Film má jen jeden scénář, kvality jednotlivých ripů se téměř neliší a tak když se nedostaneme k jedné verzi uploadu, jistě tam budou desítky dalších. O tom, že je nějaká filmová nebo herní novinka ripnutá/cracknutá se dozvíte třeba zde. Linky ke stažení tam ovšem nenajdete, ty si musíte opatřit sami. Kde? Třeba pomocí filestube.com. Pokud je to na vás ještě příliš složité, nebo se vám prostě nechce hledat, stačí sledovat vybrané blogy. Za všechny můžu doporučit třeba tento.
V souvislosti s výše uvedeným se dostáváme k nejčastějšímu místu pro uložení těchto souborů: servery Rapidshare. Pokud by měl s Rapidshare kdokoli problém, nebo třeba jenom neměl na premium verzi, nemusí chodit daleko. Nejenom Angličtiny neznalí uživatelé vyhledávájí na uloz.to

Uloz.to je univerzální především pro multimediální soubory, takže dnes zmiňované filmy naleznete velmi snadno díky vyhledávači a ani nemusíte být členem dalšího warfóra. Dostupnost pro free uživatele je asi nejvyšší ze stovek možných úložišť v poměru obsah/výkon. Ve většině případů najdete alespoň jeden free download slot. V případě filmů lze narazit na zajímavé a dlouhé seznamy filmů, které sem tam obsahují snímky v ucházející obrazové i zvukové kvalitě (Dolby Surround).
Máte raději seriály protože na filmy vám nezbývá čas? I seriály stáhnete z uloz.to. Brouzdáním na internetu jsem narazil třeba na tuto obyčejnou návštěvní knihu (ikdyž méně často aktualizovanou) plnou odkazů na aktuální díly několika seriálů (The Big Bang Theory, Flashpoint, Stargate Universe a další Blueray nebo DVDRipy). Podobných seznamů existují stovky, chce to jen hledat.

Možná si někdo řekne, jestli to není krádež. Není, můžete mít čisté svědomí. Je to jako s náboženstvím, prostě jste podlehli masáži, při které zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud jste si poctivě koupili počítač, harddisk, vypalovačku, flashku, nebo jenom prázdné DVD, můžete být klidní. V ceně těchto výrobků jsou zahrnuty autorské polatky pro různé hudební a nahrávací mafie a jiné zloděje, čímž si vpodstatě legalizujete případný pirátský obsah! Takže stahujte, zaplatili jste si to. Stahuje, než si ty bastardi vymyslí nějaký další zákon/polatek/cen­zuru, aby nám to znemožnili a chtíc nechtíc se budeme muset vrátit z pohodlí sedaček a křesel na tržnice a burzy…

A jak jste na tom vy? Stahujete? Podělte se v komentářích o svůj zdroj ;)

Dnes to bude trochu jednodušší testík vašich zvukovodů. Tento test není zameřen na hudební sluch, ale na kondici a citlivost sluchového ústrojí.

Na noiseaddicts.com je prostý test sluchu, kde si jednoduše pouštíte tóny o vysokých frekvencích a sami poznáte, jaké pásmo ještě slyšíte a jaké už ne. Začíná se na 8kHz a můžete si vybrat signál až do 22kHz.
Rád bych podotknul, že s věkem se ta horní hranice citlivosti snižuje. Do 18 let by zdravý člověk měl ještě vnímat 20kHz a někteří jedinci i o malinko více. S přibývajícími roky to jde dolů.

Vybavuje se mi příhoda z mládí, kdy jsem v programovacím jazyce Basic experimentoval s příkazem BEEP a v zacykleném procesu postupně zvyšoval výšku tónu. PC speaker spustil od zvuku sirény až po vysoký pískot a vedle sedící tatík brzy poté prohlásil, že nic neslyší, přičemž já jsem stále vnímal intenzivní pískot a krátce na to začal venku výt pes. Jo tehdejší 486ka měla ve své case parádní speaker.
Dnes už se stím tolika nesetkáváme, ale poměrně nedávno mělo hodně lidí jako zvonění na mobilu právě takový rostoucí tón, který (stejně jako různé softwarové odpuzovače komárů) na některých telefonech likvidoval integrované reproduktory.

V tomto testu mi obstarožní sluchátka Sennheiser HD 202 přehrála ještě 18kHz ukázku. U těch vyšších už registruji pouze počáteční a koncový ořez 0 dB. Tak nějak doufám, že to bude rozsahem sluchátek a ne ušima, vždyť mi ještě nebylo ani třicet :)
Za okny zpěv ptáků přibližující se občas k takovým 14 kHz je po dlouhé zimě dobré znamení. A jestli u vás ještě nezačíná jaro a ptáci stále nikde nezpívají, zkuste si v tomto testu, jestli je ještě vůbec budete šlyšet ;)

Ačkoli jsou těžké časy a investovat do hardware se nevyplatí, již nějaký čas se mi postupně shromažďovaly jednotlivé PC komponenty. Tento týden mi dorazil poslední kousek do stavebnice a proto jsem se mohl pustit do stavby výkoného herního ULN počítače. Ne že bych nevěděl kam narvat peníze (někde se ten celý život neutrácení za cigarety musí projevit), ale tak nějak jsem měl nutkání zkusit si sám postavit počítač, protože když jsem naposledy skládal celý počítač, měl CPU ještě s pasivním chladičem. Takže jsem si vlastně potřeboval dokázat, že na to mám a také jsem si chtěl ověřit všude omílané tvrzení, že na skládání počítače vlastně dneska už nic není. Pryč jsou doby nastavování jumperů, volby voltáže a časování na desce, dnes stačí poskládat dohromady, zapojit a je to. Jednotlivé komponenty jsou tzv. „foolproof“, tedy že by člověk musel vyvinout hodně síly, aby některý konektor nacpal do nesprávné patice.
I přes pocit jednoduchosti jsem před samotnou montáží prošmejdil na internetu několik fór a článků, a na jednom italském blogu objevil užitečný článek o stavbě herního ULN počítače a několikrát se pousmál, když překladač od Googlu vypsal výrazy jako instalace vzpomínek nebo orientace fanoušků. No a další důvod je ten, že budu mít v únoru pár dní volna, tak abych si mohl ve Full HD na vysoké detaily s 5.1 zvukem zahrát Bioshock 2, který mi dle předpokladů zrovna ve středu dorazil :)

Základem je skříň. Ne ledajaká, ale speciálně odhlučněná Cooler Master Sileo 500, ze které jsem vymontoval osazené větráčky a nahradil je párem ultratichých 120×120×25mm ventilátorů Noctua NF-S12–800 bulk. Do skříně přišel namontovat ještě zdroj Enermax PRO82+ II 525W Bronze, který by měl mít drobné rezervy pro případný budoucí hardwarový upgrade a tuning (a taky jsem s ním jednou vyhodil pojistky ;) Dále tu je pevný disk WD Caviar Black 3.5" 640GB schovaný v zařízení Scythe Himuro, které plní funkci chladiče HDD a zároveň zvukového izolátoru (co by to bylo za ULN PC s neodhlučněným diskem), potom jsem do skříně osadil černou OEM optickou mechaniku Samsung SH-S223C a do volné 3,5" pozice čtečku karet Apacer USB 2.0 AE700 Black.

Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu a tím je platforma. Zvolit AMD nebo Intel? Původně jsem přemýšlel o Core i5, ale pak jsem byl několika znalými lidmi ujištěn, že pro herní PC je to zbytečnost a výkonově srovnatelných výsledků dosáhnu i s AMD za poměrně levnější peníz. Do základní desky Gigabyte GA-MA770T-UD3P (rev. 1.0) tedy přišel AMD Phenom II X4 955 Black Edition a na něj opět ultratichý chladič Noctua NH-C12P. Když jsem si to tak předtím na stole všechno porovnával a poměřoval, tak mě napadlo, si před instalací chladiče osadit paměti Zeppelin Gold 4GB, protože jakmile na procesor vrazim tu velkou mrchu, tak už tam moc místa pro operování s operační pamětí nezbyde.

Celou desku pěkně nasadit na distanční sloupky ve skříni a upevnit šroubky. Jeden šroubek jsem vynechal, protože k němu byl přístup jako k penězům, ale i bez něj deska drží parádně na svém místě.
Poslední a vlastně i nejdražší díl z celé sestavy je grafická karta Sapphire ATI Radeon HD 5850 1GB DDR5 se kterou jsem získal i kód na stažení hry Colin McRae: DiRT 2 jež oplývá DirectX11 efekty.
Ke konci se musím obrátit na manuály a brožury, protože přichází na řadu asi nenáročnější fáze celého sestavování – zapojování té spousty drátů a kabelů. Asi hodinka usilovného soustředění a všechny kabely byly pozapojované tam kde měly být a může se provést první testovací spuštění.

Připojuji potřebné kabely, přepínač na zdroji do polohy zapnuto, kontrolka na čtečce karet se rozsvítí, nádech a mačkám vypínač na předním panelu, který se zároveň s tím i rozsvítí. Něco je špatně, nějak málo to hučí, pomyslim si. Nic není špatně, všechny větráčky se točí, ozývá se pípnutí a než se stačí vzpamatovat monitor, proběhne POST a počítač se snaží bootovat, nejprve z pevného disku, potom z mechaniky. To už se mi i rozsvítí monitor, kde je vypsaná výzva o vložení startovacího disku. Strkám do mechaniky první Live CD, které mi padne do ruky. Je to Ubuntu 9.10 64bit. Zjišťuji, že v tomhle USB portu mi nějak zlobí klávesnice, ale v dalším už je všechno ok. Ubuntu se spustí, provedu základní otestování, všechno se zdá být ok. Restart a tentokrát se taky podívám do BIOSu a nastavím pár věcí. Napoprvé je všechno ok až na kontrolku signalizující činnost disku na předním panelu, asi jsem otočil kablík. To je maličkost, stejně to musím ještě vevnitř vyvázat a zadeklovat…

Za jedno necelé odpoledne mám nový počítač, který je opravdu tak tichý, že ho můžu mít vedle sebe na stole a vůbec ho neslyším. Jediná nejhlučnější komponenta je grafická karta, kterou jsem slyšel akorát při běhu programu FurMark, kdy se při testu zahřívala na 85°C, jinak ani při hraní Crysis (nebo jakékoli jiné hry) tolik nehučí. Hlučnější je pouze jenom optická mechanika při instalaci programů, jinak dokonce i ten notebook nadělá větší kravál.
V budoucnu přibude SSD disk pro systém a výkonější grafická karta. Rád bych se vrátil k nVidii, nejenom kvůli Phys-X, ale také kvůli tomu, že s touto značkou mám lepší zkušenosti než s ATI. Bohužel v současnosti jsou i přes řadu známých problémů grafické karty řady HD 5×xx bezkonkurenční, takže ukáže až čas s čím se nVidia brzo předvede.
Předpokládaná životnost a aktuálnost hardwaru je 3–5 let. To je doba, kdy by měl tento počítač stačit na nové herní tituly, které by byl schopen zobrazovat ve full HD rozlišení (na jednom monitoru) a na nějaké rozumné detaily. Do té doby ovšem jistě přijdou nové procesory a grafické karty na ještě promyšlenějších a rychlejších architekturách, případně bude uspokojivě vyřešena otázka zpětného využití a zužitkování odpadního tepla, které tyhle hračky vyprodukují při svém provozu…


 

Časy se mění, doba pokročila, světem hýbe každou chvíli něco jiného a samozřejmě lidé se o to zajímají.
Budou to skoro dva roky, co jsem článek na toto téma psal naposledy a tehdy jsem se zabýval spíše obecněji hudební tematikou. Dnes jsem se zajímal o všeobecné události a dění ve světě, moderní trendy a pokusil odhadovat vývoj do budoucna.

Jako první bude vyhledávání výrazu „Obama“. Nynějšího prezidenta USA a nejmocnějšího muže planety lidé USA a kanady nejvíce vyhledávali v roce 2008 a největší slávu a pozornost na internetu si získal svým vítězstvím ve volbách. Předtím po něm ani pes neštěkl.

Další velmi diskutovaný a vyhledávaný výraz byl (a vlastně stále je) „Avatar“, který podle Google Trends největší zájem vzbudil ve Vietnamu. Pojem Avatar je tu již mnoho let, teprve s novým filmem Jamese Camerona se dostal do všeobecného podvědomí miliónů lidí po celém světě.

S Avatarem souvisí i další pojem, který je v současnosti na vzestupu a upadajícího zájmu se v budoucnosti nemusí obávat. Jednoduchý výraz „3D“ je v ČR opravdu populární, protože po státech bývalého Sovětského Svazu jsme druzí největší tazatelé třetí dimenze. V těsném závěsu za námi se na třetím místě drží Vietnam, což může být předzvěst toho, že nás trhovci brzy začnou zásobovat nejrůznějšími produkty s označením 3D…

Psal se rok 2009 a kde se vzal tu se vzal pojem „h1n1“, který nejvíce zajímá především asijské země. Je zajímavé, že výraz „prasečí chřipka“ byl podstatně známější a vyhledávanější v Irsku a Británii před vzestupem výrazu H1N1…

Událostí číslo jedna posledních dní je „zemětřesení“ a jak vidíte sami, každé seismické zachvění se projevilo i ve vyhledávání. S tím souvisí i obrovský nárůst dotazu „Haiti“, který paradoxně nejvíce vyhledávali sami Haiťané…

Další věcí o které se často mluví je „Windows 7“ a největšího zájmu se těší v Ruských zemích a u nás. Windows 7 vesele válcuje ostatní operační systémy, protože třeba takový „MAC OS“ má křivku mírně směřující dolů. Stejně tomu je i u výrazu „linux“, který taktéž klesá.
U linuxu bych se rád na chvíli ještě zastavil, protože tu je jedna distribuce, která sice v současnosti zažívá menší úpadek, ale v našich končinách má světové prvenství: „Slax“. Další v ČR poměrně dost oblíbenou linuxovou distribucí, která měla ze začátku postupný nárůst, nyní stagnující, nemůže být nic jiného než „Ubuntu“ (všimněte si pravidelných půlročních skokových nárůstů, kdy v dubnu a říjnu vychází vždy nová verze). Podobné pravidelné špičky můžeme pozorovat například i u distribuce „Fedora“, která jak vidno ztrácí na popularitě a největší obliby se těší v Asijských zemích, ale Česky mluvící uživatelé jsou také na špici. Jak to tak vypadá, tak budeme společně s Ruskem asi linuxové země, protože taková „Mandriva“ i přes klesající grafy má opět své jasné vítěze…

Přesuňme se od open source k uzavřeným systémům jedné jablečné společnosti, která svými nepoužitelnými, zbytečnými a předraženými produkty dokáže pobláznit celý svět a svými oblbujícími marketingovými řečičkami dokáže miliony oveček přesvědčit, že právě jejich řešení v podobě nanicovatých a předražených výrobků je „revoluční“ a že ho všichni potřebujete. Obliba „iPhone“ stále stoupá, zatímco třeba takový „iPod“ si drží své skromné pozice a jak můžete sami vidět, jeho inovace bývají nejčastějším vánočním dárkem už více jak 5 let. „MacBook“ je jeden z nejdražších výstřelků společnosti Apple a zřejmě právě cena má vliv na pomalý nárůst zájmu společnosti. Vrchol zbytečnosti byl představen teprve před několika dny, jmenuje se „iPad“ a na grafu je krásně vidět, jak lehce manipulovatelné a ovlivnitelné jsou stáda oveček především v Brazílii a Singaporu…

Budoucnost patří moderním technologiím. Díky Google Trends můžeme jednoduše sledovat, co je v současnosti nejvyhledávanější a díky znázorněným grafům odhadovat, co se udrží a co upadne v zapomění. Již zmiňovaná obliba 3D dává tušit nástupu 3D HD televizorů a zobrazovacích jednotek, které budou pohánět grafické akcelerátory vyšších a středních tříd – v ČR třeba nejžádanější „HD 5850“ s procesory „Core i7“, u nás spíše levnější „Core i5“, případně alternativa od „AMD“ a jejich nástupců. Data budou uložená na rychlých a tichých „SSD discích“, které zaplníte „nasdíleným online obsahem“, převážně „pornem“, protože „BlueRay“ disky čeká stejný osud jako „DVD“ a stanou se z nich sezónní dárky pod vánočním stromečkem. Tohle všechno budou mít v sobě malé přenosné „netbooky“ nebo „tablety“, které budou ovšem hodně odlišné od těch značky Apple a umožní vám být na „facebooku“ prakticky vždy a všude…

Mám tu další ohlédnutí za rokem 2009. Tentokrát to nebudou statistiky vyhledávání, ale zvukové záznamy, ke kterým jsem přišel přímo nebo nepřímo, úmyslně nebo náhodně, každopádně je mám uložené a mohl bych se o ně podělit.

Je tam schránka?

Aneb proč je dobré si na noc vypínat telefon.

Jednoho rána se vzbudím a nastartuju telefon, který hlásí, že si mám na jisté wap adrese vyzvednout novou mms zprávu od jednoho kontaktu z tel. seznamu. Přiznávám se, nemám v telefonu nastaveny mms zprávy a ani na tom nehodlám nic měnit, protože mms zprávičky považuji za zbytečnost a ani já, ani nikdo z mých kontaktů je nepoužívá a jednou za dva roky mi něco takového pošle akorát operátor… Navíc technické limity mms zpráv byly už v době svého vzniku nedostačující.

Každopádně tuto mms zprávu jsem si na určené adrese po zadání hesla vyzvednul a zjistil, že jejím obsahem je krátká zvuková stopa. Kamarádi se mi snažili dovolat o půl čtvrté ráno, když je vyhodili z hospody. Už se asi nedozvíme, co potřebovali takhle ráno nutně vyřešit, ale kdybych si ten telefon na noc nevypnul, asi bych neměl radost za takový budíček. A protože byl telefon vypnutý ten neodkladný rozhovor za mě vyřídila technika (o jejíž existenci jsem vlastně ani nevěděl a volající také ne :)

Nechrápej

Také pořízeno v noci k ránu, ovšem ne díky kouzlu nechtěného, ale zcela úmyslně a při smyslech :)

Usvědčující důkaz ve sporu, když někoho obviňujete, že kvůli němu nemůžete spát. Navíc ani ne tak hlasitý, jako spíše dobře zazpívaný :) Opravdu nezvykle znějící chrápání, bohužel větší vzdálenost spolunocležníka s nočním tichem (v telefonu šumem) dost degradují a znehodnocují celou nahrávku.

Tímto bych rád vyhlásil takovou malou hitparádu chrápání :) Pokud můžete, přidejte do komentářů odkaz na audio záznam nejotřesnějšího nebo nejzajímavějšího chrápání, kterým vaše okolí disponuje :) V některém z příštích článků udělám anketu ze všech obdržených záznamů chrápání a o nejlepším rozhodnou čtenáři :) Beru i mluvení ze spánku :) Vše zcela anonymně, protože vaše vlastní chrápání sami asi těžko zaznamenáte nebo rozeznáte, takže tou obětí a hvězdou zároveň může být kdokoli…
Můžu dnes jen litovat, že jsem neměl telefon schopný zaznamenat zvuk před osmi lety na vojně, kdy jsem spolu s dalšíma třema klukama musel několik dní a hlavně nocí snášet neobvykle hlasité chrápání vojína Holečka, který často budil celou letku a jeho chrápání bylo slyšet i v okolních budovách! Jeho spánek byl tak akusticky výrazný, že jednu noc upadly dvířka u skříňky poblíž jeho postele. Ikdyž druhý den se rozjela debata, jestli ty dvířka povolily kvůli chrápání, nebo kvůli tomu, že mu tak smrděly nohy :) Chudák vojín Tvrdík, který byl později se stotřicetikilovým Holečkem odvelen na odloučené stanoviště, kde spolu sdíleli jednu stavební buňku a druhou (plnou myší) měli jako kuchyň…

A to je vše

Jak tak procházím zvukové záznamy, tak zjištuji, že ty publikovatelné a ne tolik osobní jsem už vlastně vyčerpal a další bych musel zveřejnit se souhlasem hlavních aktérů, případně hodně zcenzurovat :)

Takže pro letošek přehled nočních záznamů končí a můžeme se těšit na ty v příštím roce. Posílejte svoje chrápání, zkusíme udělat soutěž. Uploadovat můžete třeba na edisk, nebo zkusit humyo, možností je fůra.
Při přidávání odkazu v komentářích se Váš příspěvek nezobrazí okamžitě, protože čeká na schválení -antispamové opatření

Včera večer a během noci napadalo bílé zlo a to s sebou přináší několik změn oproti zaběhnutým zvyklostem.
Tak předně jsem včera v noci poprvé za tuto zimu spal při zcela zavřeném okně. Venkovní teplota –7°C je ještě v pohodě a to mívám okno alespoň trochu pootevřené (vertikálně vyklopené), ale –9°C už je trochu zima, tak jsem ho zabouchnul. S uzavřeným a nevětraným pokojem přicházejí bláznivé sny.
První sen byl o futuristických novinách ze svítícího papíru. Na první pohled klasické papírové noviny s tištěným textem, ale nadpisy svítily červeně (i ve tmě) a fotografie byly pohyblivé. Co v těch novinách psali si už nepamatuju, ale pamatuju si, že jsem přehýbáním poškodil svítící reklamu v levém dolním rohu, kde byl žlutou a hnědou barvou vyobrazen jakýsi prehistorický velociped a ulámal jsem mu několik drátů, takže svítila jenom půlka reklamy :) Takové interaktivní a svítící noviny budou za pár let běžnou věcí, dnes jenom sen…
Z druhého snu si pamatuju akorát, jak loupu pomeranč a když jsem ho celý oloupal a rozpůlil, tak bylo ve středu propiskou napsáno AHOJ :)

Po třech hodinách spánku nastal čas vstávat a při otevírání zcela zavřeného okna mi bylo jasné, že dneska si na kole asi nevyšlápnu. Asi ten předchozí sen s polámaným kolem v novinách, nebo tři centimetry sněhu byly dostatečným varováním, ať jedu dneska autobusem a xvačině si vezmu pomeranč.

Čekala mě lopata, shrnovák a asi 4 tuny sněhu a to nejen před barákem… Dnes zařval jeden padesátikilový pytel soli a docela dobře jsem si zamr*al… teda alespoň boty od sněhu a soli, když už ne jinak:)

No a tím dnešní kratičký článeček končí. Se sněhem na mě padla i taková ta vánoční nálada, tak jsem vám chtěl popřát klidné, veselé a bílé Vánoce. Ale nepopřeju, protože ono to do týdne stejnak zase všechno roztaje a vánoční svátky budou hektické, namáhavé a vůbec nebudou radostné ani veselé…

Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…
Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.
Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)
Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)

DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči. Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!

Po prvotních nepříznivých ohlasech mnoha hráčů, které byly vyvolány ohlášením druhého dílu L4D, se vlna nevole a protestů pomalu rozplývá, protože druhý díl slibuje opravdu hodně nových a nevídaných prvků. Sice využívá stejný engine jako první díl, ale nabídne nové zbraně (střelné i na blízko), munici, částečně interaktivní a proměnlivé mapy v novém prostředí, drobné změny v invertáři (adrenalinové injekce, nebo extra munice, která zabere slot pro lékárnu). Noví budou i zombíci a ke starým známým special infected z prvního dílu přibudou i tři noví: Charger, Spitter a Jockey.
Změny se dočkaly i hlavní charaktery hry. Za přeživší bude bojovat středoškolský fotbalový trenér Coach, novinářka Rochelle, mechanik Ellis a zlodějíček a gambler Nick
Hra více hráčů nabídne klasické herní módy coop, versus, survive, nově scavange a má(mají) být ještě další.
Druhý díl vychází krátce po prvním pravděpodobně kvůli množství inovací, nových módů, přepracovaným AI i map directorem, které by do klasického DLC bylo těžké zakomponovat. Nicméně u většiny titulů je zvykem, že pokračování s sebou přináší nový engine a nové technologie a herní principy, nic takového se u Left4Dead2 nestalo, hru opět pohání Source engine a proto můžeme mít jistotu, že ji rozeběhnou hráči i na slabších strojích nebo noteboocích.

L4D2 vychází za tři týdny, ale já si stejnak zase počkám na recenze a poznatky hráčů a podle toho se budu rozhodovat, až se tento titul objeví ve slevě, nebo nějaké výhodné nabídce :)

Říjen je na sportovní a kulturní události v Pardubicích nesmírně bohatý.
Jen vyhlídky na týden jsou celkem vyčerpávající. Dnes Zlatá přilba, potom extraligový zápas Pardubice vs Mladá Boleslav, za týden v sobotu Ruský ledový cirkus, v neděli Velká pardubická steeplechase, hned po skončení opět hokej, přijede Sparta z Prahy, takže to bude zajímavý souboj, ve středu se hraje basketball…

Výhledově na další období si z hlavy vybavím koncert Suzi Quatro, Tleskač, Horkýže Slíže, Tarja Turunen (tři koncerty v jeden den), No name a v listopadu Tatabojs, Ewa Farná a Bořek stavitel.
V prosinci budou na zimáku Mistři shaolinu a do toho všeho se samozřejmě bude mísit extraliga a basketbal a slyšel jsem i něco ještě o Pardubicích na bruslích a Městských slavnostech :)

Když si to tak prohlížím a uvědomuju si, že většiny z toho se zůčastním, tak mám o zábavu postaráno :)