Archive for the ‘Zábava’ Category

Něco se stane

Začíná mě to bavit čím dál tím víc. Řeč bude opět o budoucnosti, protože mi připadá, že to mnoho lidí nejen že nechápe, ale i odmítá akceptovat.
Jsme cestovatelé časem. Časem se posouváme neustále vpřed. Cestovat zpátky v čase zatím podle současných vědeckých a fyzických možností nelze, pouze dopředu. Všichni bez rozdílu. Ať se vám to líbí nebo ne. Čas nejde zastavit, ani vrátit. Pro všechny živé i neživé věci a tvory čas na této planetě ubíhá všem stejně.

Hodina má 60 minut, to je známý fakt. Pokud ji budete trávit v práci nebo ve škole, bude se to zdát jako věčnost. Pokud budete trávit hodinu v klubu nebo v příjemné společnosti, uteče to, ani nevíte jak. Pokud budete mít na důležitou cestu hodinu i s přestupy na další spoje, leckdy nemusí hodina ani stačit.
A to je ta relativita. Čas každému ubíhá stejně, ale neznamená to, že ho všichni vnímají stejně.

Time-travelers

Jsou mezi námi tací, kteří nějak vnímají přítomnost, vzpomínají na minulost a nepřipouští si, že se nevědomky posouvají do budoucnosti. Co už bylo, nemůžeme nijak ovlivnit. To, co se děje teď, jistým způsobem ovlivňuje nás. Můžeme ovlivnit pouze to, co nás čeká (v určitých mantinelech) v budoucnosti. Jak se říká: Nějak bylo, nějak bude.

Původně mi měl tento článek sloužit jako odkladiště několika odkazů na užitečné služby, které v posledních měsících využívám nejčastěji a ke kterým chci mít přístup, i když zrovna nejsem u svého počítače. Tenhle úvod stejně asi někteří jedinci nepochopí, ale je zásadním vodítkem pro to, co se tu dneska budu snažit prezentovat. Jednoduše řečeno: Myslete na budoucnost! Dostihne vás ať chcete nebo ne!
TL&DR: Odkazy jsou na konci článku

Nechci tu rozvádět filozofické myšlenky, ale i já sám jsem se dost posunul v tom, jak vnímám čas. Je to důležitá jednotka, se kterou se musíme všichni naučit pracovat a využít ve svůj prospěch. Nelze ho natáhnout, ani smrštit (alespoň ne v našem vesmíru), ani přesně předpovědět události, které nám přinese. Všechny jeho veličiny se musíme naučit respektovat a přizpůsobit se jim, protože je nijak neovlivníme.

Vždycky jsem se snažil myslet dopředu. Doslova hltám každou zprávu nebo informaci o nějakém zásadním úspěchu, důležitém vynálezu, technologickém pokroku, nebo o vzniku nebo spolupráci firem a společností, které budou mít nějakým způsobem vliv na dění v budoucnosti. Rád nasávám informace, které nějak souvisí s tím, co nás čeká v blízké nebo vzdálenější budoucnosti. Miluji sci-fi.
Chtěl bych se tu zabývat pouze technologickými tématy, které nás mohou někam posunout a pomoci. Nechci rozebírat politiku, která nás naopak žene do záhuby, chudoby a otroctví. Ale i ta má svůj významný podíl na misce vah, přesto ji v tomto článku vynecháme.

Kdy jindy, když ne teď?

A dospěl jsem k tomu, že rok 2019 je a bude velmi důležitým rokem pro tu další cestu do budoucnosti. Je tu možná na dlouhou dobu jedinečná příležitost udělat něco, co bude (optikou následujících 5-10 let) ne nemožné, ale velmi obtížné a pro budoucí generace naprosto nepředstavitelné.

Asi jste už pochopili, že když píšu o budoucnosti, mám na mysli kryptoměny. A protože dost bedlivě sleduji veškeré zprávy a dění v této oblasti, troufám si publikovat tento článek s možná trochu netradičním úvodem.

Máme za sebou kryptoměnovou bublinu, kdy se na konci roku 2017 jeden bitcoin obchodoval za 20 000 dolarů a protože bitcoin byl a zatím stále je tím hlavním lídrem, jeho křivku věrně kopírují všechny ostatní altcoiny, z nichž některé vyrostly o tisíce procent.
Protože trh s kryptoměnami ovlivňuje a určuje několik velryb, normální uživatel nemá prakticky žádnou šanci ho ovlivnit. To ale není důvod odsuzovat nebo zatracovat kryptoměny.
Cenu a její vývoj normální člověk neovlivní. Může to ale začít respektovat a přizpůsobit se. Naučit se několik základních principů fungování trhu a přijmout, že všechno se opakuje. V případě kryptoměn to jsou čtyřleté cykly a s tím se naučit pracovat. Jako malý bezvýznamný uživatel nemohu mít na cokoli v této oblasti vliv, ale pokud se naučím respektovat určité zásady a nepsané zákony, můžu je využít ve svůj prospěch právě v té budoucnosti.

Dnes mnoho lidí vnímá kryptoměny jen jako číslo ve své peněžence, případně hodnotu na burze. V budoucnu budou kryptoměny a tokeny určovat vaše vlastnictví nemovitostí, vozidel, spotřebičů, audiovizuálních a umělěckých děl, dálniční známku, nebo třeba emisní povolenku na ně, či měnu nebo postavu ve vaší oblíbené počítačové hře…

Už dlouhou dobu jsem si tohle říkal a dlouhou dobu jsem si také říkal, že až bude ten správný čas a ceny na správných hladinách, budu diverzifikovat, zhodnotím a rozšířím své kryptoměnové portfolio. A tohle bych si vlastně mohl říkat neustále, protože vždycky je tu šance, že ceny půjdou ještě níž a nastane příležitost pořídit krypto za ceny, které budou za pár let nepředstavitelné.

A najednou přišel ten zlom. Řekl jsem si: „Kdy jindy, když ne teď? Třeba už lepší příležitost nikdy nebude“ Samozřejmě, že jsem i v minulosti diverzifikoval a z toho víceméně čerpám dodnes, ale letos se do toho chci obout pořádně. Pokrok se nedá zastavit, kryptoměny budou tím hybatelem a nejdůležitějším nástrojem budoucích událostí. Kdo se alespoň trochu zajímá, sleduje jaký neuvěřitelný pokrok a vývoj se v této oblasti odehrává, musí mít stejnou (nebo hodně podobnou) vizi budoucnosti, jakou mám já. Například ještě dneska přesně nevíme, co si představit pod termínem Web 3.0, s jistotou ale můžeme říct, že kryptoměny, tokeny a blockchain toho budou velice důležitou součástí.

Možná trochu děsivě může působit skutečnost, jak extrémně rychle se ten pokrok posouvá, ale nikde není nic vidět. Třeba jen za poslední 2 roky. Pro některé se to dost špatně představuje konkrétně třeba v oblasti kryptoměn, protože to je zrovna věc, která fyzicky neexistuje, nemůžete si na ni sáhnout, nemůžete ji vidět, nemůžete ji cítit ani ochutnat. Nikde není vidět ta ohromná spousta práce, kterou odvedli vývojáři, ten nepředstavitelný pokrok, který se udál ve vývoji a kryptografii jen za několik posledních let. Nejsou vidět ani ty startupy a akvizice firem zabývající se blockchainem. Nevidíte ani ty miliardové investice do dalšího vývoje, výzkumu, infrastruktury a zabezpečení. A přesto tu jsou.
Některé vlády i velké banky konečně začínají chápat, jaký obrovský význam bude mít blockchain na prakticky veškerou myslitelnou lidskou činnost a začínají investovat do vývoje a výzkumu právě v této oblasti. Troufám si tvrdit, že země nebo státy, které podcení důležitost blockchainu a jeho roli v budoucnosti, na tom budou do deseti let velice špatně (pokud budou v té době ještě existovat) a nebudou mít šanci dohnat to, co zaspali nebo ve své zaslepenosti nechtěli akceptovat.

Píšu tu o obrovském pokroku a miliardových investicích a při pohledu na graf s vývojem ceny libovolné kryptoměny (březen 2019) si můžete říct, že plácám nesmysly, všechny grafy padají dolů, krypto jde do záhuby. O pár řádků výše jsem psal o pravidelném čtyřletém cyklu i o tom, že nás ovlivňuje přítomnost. Ceny kryptoměn sice jsou z krátkodobého hlediska na historicky nejnižších hodnotách, ale vezměme v potaz strašení s blížící se další hospodářskou či ekonomickou krizí (zde se například opakuje desetiletý cyklus) a s tím obrovským vývojem a pokrokem v oblasti kryptoměn, který sice zatím není vidět, ale doceníme ho právě v té budoucnosti. Během tohoto medvědího trhu mají vývojáři klid na práci, krypto už zase není středem pozornosti a to jim umožňuje efektivněji pracovat.

Do roka a do dne

Abych se tedy konečně dostal k jádru tohoto článku a aby získali něco i moji čtenáři, chci tu dát k porovnání jednu takovou srandu, kterou jsem tu již jednou inzeroval a která bude pro potřeby tohoto článku nejlepší demonstrací toho, o čem tu tak dlouze píšu.

Eobot je ve svém principu jednoduchá, ale skutečně progresivní služba a umožňuje si i naprostým začátečníkům udělat přehled o fungování kryptosvěta a pochopení základů, které ve skutečnosti nejsou nijak složité, pouze tak vypadají v představách nováčků.
Eobot je cloud mining, který spolehlivě funguje od roku 2013 a ať už si o takových službách myslíte cokoli, v současném medvědím trendu je to ten nejlepší cloud mining v poměru cena/výkon. A hlavně stále spolehlivě funguje a vyplácí. A navíc s tím můžete začít i bez jakékoli investice.

Dlouhá léta jsem to měl spíš jen tak jako zábavu, měl jsem tam natěženo pár desítek korun a plánoval jsem, že bych na tom mohl trochu rozmělnit své portfolio. A právě 1. března tohoto roku jsem si řekl Kdy jindy, když ne teď?
Vzal jsem 10 000 dogecoinů, které se mi jen tak hromadí v trezoru i bez nějaké další akce. Těch 10 000 DOGE (v té době nějakých 450Kč) jsem si poslal na Eobot a směnil je za ty kryptoměny, o které se zajímám a které tak běžně nejde sehnat, aniž bych se musel registrovat na některé burze a také přikoupil výpočetní výkon GHS 5.0. Za směnu si Eobot pochopitelně účtuje nějaký ten procentuální poplatek, ale nejde o nic hrozného.

eobot portfolio 1.3.2019

Proč se zbavit DOGE? Dogecoin je forknutý bitcoin z roku 2013 původně zamýšlený jako takový sranda coin bez nějakých větších ambicí. Přesto se uchytil, něco už zažil i dokázal, stále ho spousta lidí těží a setrvačností trhu si tak přežívá dodnes. Občas se ho nějaká velryba rozhodne pumpnout, ale aktuálně je DOGE mrtvá kryptoměna, protože už dlouhou dobu nemá žádného vývojáře, který by se o ni staral nebo ji někam posouval a inovoval a hlavně řešil bezpečnostní výzvy, které se mohou v budoucnu objevit. Proto jsem se rozhodl diverzifikovat dogecoiny za něco, o čem se aktuálně mluví, na čem probíhá ten výše zmiňovaný neviditelný vývoj a do čeho tečou ty obrovské investice. A takhle mi dogecoiny pravidelně přicházejí bez práce. Vlastně jsem si ve všech doge faucetech nastavil výplatní adresu tu, která slouží pro deposit v Eobot. Několikrát do měsce mi tam takhle přijde pár desítek dogecoinů a já se můžu rozhodovat, za co je směním tentokrát…

Pro představu. Takhle můj Eobot účet vypadal 1.3.2019
eobot portfolio 1.3.2019

A takhle vypadá dnes 20.3.2019. Od té doby tam přibyl i GRIN a hodnota mého portfolia hezky vzrostla. Cena bitcoinu určuje i cenu ostatních altcoinů, přestože ho konkrétně tady vůbec netěžím a cena za posledních 20 dní šla spíše do boku. Vybral jsem správně a třeba EOS, STEEM i XLM šly hezky nahoru navzdory celému trendu na trzích a nemusel jsem na to zhodnocení čekat ani tak dlouho. Protože se zajímám a čerpám informace, prostě jsem věděl, že bude dobrý nápad vsadit na tyto kryptoměny, protože teď půjdou nahoru…
eobot portfolio 20.3.2019

Chcete si taky zkusit vsadit si na některý coin a sledovat, kam se posune třeba za ten rok? Není potřeba žádná investice, ale s ní to pak jde rychleji. Potřebujete mít do začátku nějaký výpočetní výkon, se kterým budete pak těžit vybrané kryptoměny. Ten získáte tak, že hned po registraci si v úvodním přehledu vlevo nahoře z roletové nabídky Mining vyberete nabídku GHS 5.0. Tím se vám označí Cloud Mining jako aktivní. Teď už to jen stačí nastartovat faucetem. V horní nabídce kliknete na Products > Faucet (pokud používáte překladač, bude tu napsáno „Kohoutek“). Eobot totiž není jenom cloud mining, ale má tu i faucet, který dává 1x za 24 hodin to, co zrovna těží. Právě odsud se odrazíte. faucet vám přidá trochu výpočetního výkonu, kterým můžete těžit kryptoměny nebo i další výpočetní výkon. Nechte to pár dní běžet na Cloud Mining, pravidelně 1x denně vybírejte odměnu na faucetu, až budete mít třeba po týdnu nějakou uspokojivou hodnotu výpočetního výkonu. Můžete si vybrat k těžbě i další kryptoměny.
Opět si na přehledu vlevo nahoře rozkliknete nabídku Mining a tentokrát tu vyberete Diversify. Na následující stránce si zaškrtáte ty kryptoměny, které chcete těžit a nakonec to uložte dole tlačítkem Save. Pro inspiraci přikládám screenshot, jak to mám rozvrženo já. Těžení vybraných položek se náhodně střídá každou hodinu. Nezapomeňte si mezi kryptoměnami zaškrtnout i Cloud Mining úplně v pravo dole, aby se vám neustále zvyšoval výpočetní výkon. Čím více výpočetního výkonu budete mít, tím rychleji budete težit.
eobot portfolio diversify

Můžete spekulovat na budoucí nebo probíhající nárůst ceny, ale nenechte se unést jen vidinou peněz a zbohatnutí. Některé coiny prostě bude nutné v budoucnosti vlastnit čistě jen z praktických nebo materiálních i virtuálních důvodů. Všechno se bude tokenizovat. Jednoho dne je budou používat všichni, tak proč si neudělat náskok.

Pokud to chcete celé urychlit a rozhodnete se investovat, nezapomeňte, že všechno děláte na vlastní zodpovědnost. Do ničeho vás nenutím, nikdo nemůže zaručit, že zrovna zítra Eobot nescamne a přestane vyplácet. Funguje už 6 let, často přidává nové coiny, scam coiny (nadějně vypadající coiny, které z různých důvodů zanikají) selektuje a vyřazuje. Zrovna v březnu jedno takto uvolněné místo vyplnil GRIN. V současné situaci na trhu ani není dobrý nápad scamnout, protože by to případnému podvodníkovi nic nepřineslo. Prostě je velice nepravděpodobné, že by měl Eobot v nejbližší době zaniknout, ale stát se může cokoli… A i kdyby, nevrazil jsem do toho ani korunu ze svého :)

A teď ty odkazy

A kvůli tomuhle to celé píšu. Mám tu několik záložek, které pravidelně a rád navštěvuji a pečlivě studuji a chci je mít dostupné odkudkoli a samozřejmě mohou stejně dobře posloužit i ostatním:

  • Multicoincharts. Na tomto odkazu je současný přehled coinů, o které se momentálně nejvíce zajímám, i když některých mám třeba jen 0.000nic. Není v mých silách pojmout všechny existujcí coiny. Proto je to dost vyselektováno a odkaz se může v průběhu let měnit.
  • Coin306.io Asi není potřeba dlouze představovat báječné znázornění kapitálu všech coinů, nově i burz a směnáren. Několik možností zobrazení i řazení. Spodní lišta roluje nejaktuálnější dění ze světa financí. I zde je vidět pořádný kus vývoje a posunu do budoucna.
  • Coinmarketcap Další přehled, kde můžete podrobně studovat historické události na cenových grafech většiny coinů.
  • 30rates.com. Spíše jen tak pro zajímavost koukám i na matematický model předpovědi ceny bitcoinu na následující dny měsíce i roky. V denní předpovědi se už dlouho netrefil, v těch dlouhodobějších je podle mého názoru hodně nízko.
  • Cryptowat.ch Sledujte co nejvíc frčí a co se aktuálně nejvíce obchoduje na burzách.
  • Kryptomagazin.cz Když chcete čerpat informace ze světa kryptoměn. Zpravodajství bez zbytečných odborných termínů, kterým porozumí i začátečník.
  • Kmcap.eu Nedávno spuštěný československý projekt od Kryptomagazínu, kde oceníte především chat a bude zajímavé sledovat, kam se to celé bude posouvat, protože podobnou tabulku si můžete zobrazit i na coin360.
  • Tensorcharts.com Jednoduché a přehledné vyobrazení probíhajících obchodních nabídek na vybraných burzách. Tady na tom grafu si můžeme demonstrovat to, o čem byl dnešní článek. Graf zobrazuje minulost a v jednom bodě přítomnost. Co bude dál a jak je to daleko neví nikdo. Dá se to ale poměrně dobře odhadovat na základě historických dat a připravit se na to. Hodně lidí si do toho maluje čáry a dělá podle nich analýzy a predikce. Já jsem si do 1D grafu taky jednu čáru nakreslil. A podle všeho to spoustě lidí taky tak vyšlo, protože se začíná hodně spekulovat o tom, že se právě teď má něco zásadního stát.

Bude to teď o úplňku? Co je schovaného tam v té nepopsané oblasti na grafu? Půjdeme ještě níž, nebo se konečně nastartuje býčí trh?
něco se stane

Upgrade herního PC

Zatím to vypadá, že v roce 2019 budu čerpat a navazovat na staré články. A jak na potvoru opět musím hned v úvodu odkázat na článek z roku 2010, abych mohl dál rozvíjet svůj dnešní text.

Začátkem roku 2010 jsem stavěl ULN herní PC. Ve své době výkonná mašina, u které jsem předpokládal, že bude zastaralá už za 5 let. Jenže se tak nestalo. Vlastně by dobře sloužil i dnes a možná ještě i několik dalších let. Neměl jsem vlastně žádný důvod upgradovat, protože mi na hry nezbýval čas, ale především za poslední roky nevyšla žádná pořádná hra, která by za to stála. Akorát vyšlo GTA 5, v roce 2016 DOOM a naposledy Wolfenstein 2.

První neplánovaný a nárazový ugrade přišel někdy v roce 2015, kdy se prodávaly RAMky za naprosto směšné ceny a tak jsem si (nejspíš v opilosti) přikoupil 8GB modul. A rázem měl počítač 12GB RAM, ani nevím pořádně jak. Čas plynul a nově vycházející tituly mě nechávaly chladným. Po zklamání ze všech her jsem věděl, že tyhle nové hry budou naprostá ztráta času i peněz, jako v případě předešlých titulů plných bugů, naskriptovaných scén a nasíracích momentů. Kupodivu GTA 5 jsem na tomto PC rozjel úplně v pohodě, sice ne na full HD rozlišení, ale stabilních 30fps to mělo. Hodně se mluvilo o třetí Mafii. Už z trailerů a ukázek před vydáním bylo jasné, že to bude strašná sračka a ještě větší průser, než byla dvojka. Což se potvrdilo a nebyl tedy důvod pořizoval silnější železo, protože tohle fakt nikdy hrát nebudu a ani nechci. Když vyšel DOOM, tak jsem věděl, že tohle si už na svém PC asi nezahraju. Přesto nebyl důvod nijak upgradovat, nějak v tu dobu prostě nebyl čas na hraní. DOOM jsem si přesto pořídil na konci roku 2018 ve výprodeji za necelých 250Kč. Jaké bylo mé překvapení, když se mi ho podařilo spustit. Vážně, HD 5850 s 1GB VRAM, která se ani nepřibližuje minimálním požadavkům pro hru DOOM, ji rozjela. Musel jsem snížit rozlišení a všechny detaily nastavit na minimum, aby se to rozhýbalo na 40-12fps. Tohle už ale byl ten spouštěč, u kterého jsem uvažoval o upgradu.

DOOM

DOOM je přeci jenom tak skvělá hra, že by byl hřích ji hrát v takhle nízkých detailech. Navíc na pětimetrové uhlopříčce těch 1400x700px už nevypadá zrovna nejlépe. Ovšem na druhou stranu mi to poodhalilo, jak důmyslně to ta Bethseda s ID soft nakódovaly. DOOM je vpodstatě neustále dynamická a rychlá akce a pokud se toho na obrazovce děje hodně, že slabší procesor nebo grafika nestíhá, nedochází k důvěrně známému trhání (samozřejmě o plynulosti se hovořit nedá), ale celkovému zpomalení celého děje. Prostě při přetížení nastane takový bullet time, který způsobí, že nepřijdete o žádný snímek, žádné škubání, žádné trhání, ale prostě se jen zpomalí všechno okolo. Takže fireball od Impa na hráče neletí půl vteřiny, ale třeba tři. Nakonec to je výhoda, protože tak má hráč na všechny reakce a akce více času a o nic nepřijde. Na multiplayer jsem si s tím ale netroufnul…

Pořád to ale nebyl ten pravý důvod pro upgrade. To rozhodutí přišlo, když jsem si do Trezoru posílal výdělky z faucetů za několik posledních měsíců. A hele, ona by se teď za tuhle sumu dala pořídit GTX 1050 a k tomu i 128GB SSD disk. Není to škoda, když jsou teď ty ceny bitcoinu tak nízko? Třeba ke konci roku si za tuhle sumu bitcoinů budu moct pořídit celej novej nadupanej herní počítač. Kdo ví, třeba dva. A třeba za dva roky bych si za to mohl koupit motorku… Pokud chcete obchodovat s bitcoinama, nesmíte takhle uvažovat. Je to prostě teď a tady. Nemá význam se ohlížet na to, kolik by to bylo kdyby… Bitcoiny byly jsou a budou (alespoň ještě dalších 105 let). Prostě vyšší moc rozhodla, že na to teď mám, tak si to pořídím. Naštěstí jsem to stihnul ještě před lednovým dumpem, takže to je stále výhodná koupě.

O tom, jakou grafiku pořídit bylo rozhodnuto docela rychle. Podle benchmarků k té mojí desce není moc na výběr. Z těch, co se dneska ještě prodávají, vychází nejlépe GTX 1050. Pořizovat výkonnější nemá smysl, protože by ji zase brzdil 9 let starý procesor. Zbývalo akorát rozhodnout se jestli variantu 2GB nebo 4GB Ti. Jako na zavolanou se v nabídce Alzy objevila GTX 1050 3GB. A bylo rozhodnuto. To je rozumný kompromis a ještě ušetřím pár stovek, za které pořídím OEM licenci Windows 10.

Je to tak. Nebylo zbytí. Pokud si chci užívat všech výhod nové grafiky a hrát na DX12, nemám jinou možnost, než pořídit i ty prokleté desítky. Statečně jsem odolával upgradu ze sedmiček na desítky v době, kdy to bylo zadarmo. Navzdory tomu jsem pečlivě odinstalovával telemetrické aktualizace a schválně udržoval sedmičky neaktualizované, aby se mi náhodou nestalo to, co se stalo mnoha uživatelům, kteří přišli ke svému počítači s Win 7 a byli nemile překvapeni, že se jim přes noc samovolně aktualizovaly na desíky. Je to skoro neuvěřitelné, ale Windows 7 mi vydržely celých 9 let.

Takové oznámení musí zneklidnit úplně každého…

Tohle je ovšem úplně nová instalace na nový SSD disk. Pravda, když úvodní okno při vytváření instalačky napíše strohé „Připravujeme pár věcí“, tak to moc důvěry nevzbudí. Ale nakonec jsou to jenom Windows a když víte, jaké utility použít a kde v registrech upravit pár hodnot, tak budou Windows poslouchat vás a ne vy je :)

Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Počítač teď nestartuje 3 minuty, ale jen několik vteřin. Neobjevují se náhodné občasné BSODy a DOOM běží o poznání plynuleji. Pokud to vydrží dalších 9 let a bude zvládat nové tituly (o čemž pochybuji – ale takový RAGE 2 by mohl být fajn), budu více než spokojen. O ty hry vlastně ani tak nejde. PC mi slouží hlavně na zobrazování grafů a tabulek portfolia, které jsou na tak velké uhlopříčce hezky přehledné, sem tam přehrání nějakého toho videa a nakonec když je čas a nálada, tak i to hraní a na to by mi vlastně stačil i nějaký současný notebook, ale to by znamenalo větší investici. Tohle si na ten upgrade vlastně vydělalo samo :)

Radio Garden

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí a jak technologie pokročila. Hned v úvodu bych rád připomněl můj článek z roku 2010 Romantika na středních vlnách a volně na něj navázal v roce 2019.

Stále platí vše, co je v něm napsáno, avšak je zajímavé s odstupem času porovnat možnosti, které nám dnes technologie a aplikace umožňují a kam nás to posouvá. Ukážu vám tentokrát jen jednu aplikaci, která ten feeling z článku z roku 2010 přináší do dnešní doby do vašich internetových prohlížečů a na obrazovky vašich smartphonů.

Jedná se o službu Radio Gaden, která od roku 2016 nabízí k poslechu stovky radiových stanic z celého světa hezky geograficky vyznačené na glóbu. Stanice si vybíráte prostým kliknutím na mapu. A když jsem loni na podzim tuhle aplikaci objevil, byl jsem z toho úplně paf a vzpomněl jsem si na svůj starý článek, že k němu musím tohle doplnit, ať se to dostane i k dalším lidem. Asi nějak takhle jsem si to představoval v tom roce 2010 při večerním poslechu středních vln. Tohle se tomu hodně přibližuje i přesto, že tu jsou převážně lokální stanice vysílající v FM pásmu a zdaleka tu nejsou všechny. Nicméně i zde se dá najít pár šumících stanic, které svým rušeným a nekvalitním vysíláním evokují dávné časy a poslech AM pásma se sluchátky na uších, avšak bez sluchátek a klidně i za bílého dne.

Jedna stanice je jedna malá tečka na mapě. Ve větších městech, kde vysílá více stanic, jsou tečky větší a aplikace vám dole zobrazí seznamy i ostatních stanic, které tu vysílají a na které můžete jednoduše přeladit. Samozřejmostí je možnost osrdíčkoat si svoje oblíbené rádia, protože jich je na mapě vážně hodně a hledat mezi nimi zrovna tu, kterou jste poslouchali třeba včera, by bylo značně demotivující.

TIP: Co kdy hrály CZ a SK rádia?

Výhody jsou jednoznačné, při poslechu nepotřebuji sluchátka, nalezená rádiová stanice mi po chvíli nikam nezmizí, vidím přesně co a kde poslouchám a ve většině případů mi to ukáže i www stránku daného rádia.

Poslechem rádií celého světa to ale nekončí. Vedle položky Live tu je také položka History, která nabízí neméně úžasný wow efekt. Ukrývají se zde různé dochované dobové záznamy nebo úryvky z vysílání, které byly v té době významné nebo unikátní z historického hlediska, nebo prostě jen dochovávají poselství třeba z 80 let starého rádiového vysílání…

No a nakonec položka Jingles mapuje hudební znělky různých rozhlasových pořadů. Samozřejmě celosvětově.

Tuto aplikaci naleznete na stránce http://radio.garden/ případně si do smartphonu nainstalujte z app storu stejnojmennou aplikaci.

Chcete si poslechnout rádiové stanice, které vám hrály z autorádia při vašich cestách po zahraničí? Máte známé nebo někoho z rodiny třeba za oceánem a zajímá vás, co by asi tak mohli právě teď poslouchat v místním rádiu? Přestěhovali jste se z jednoho konce republiky na druhý a stýská se vám po vašem oblíbeném rádiu, které na nové adrese nemůžete naladit? A nebo si prostě jen chcete užít ten těžko popsatelný pocit celého světa na dlani při procházení nabídky stovek rádiových stanic? Radio Garden vám to umožní.

Sdílejte, než to smažou!

Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.

Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.

Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…

Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
zakazou nam videa na youtube
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!

Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.

Nejlepší DAW zdarma

Říká se, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. O tom jste se tu mohli sami přesvědčit v rubrice Grafické aplikace online. Tentokrát se ale nebudeme pohybovat v online prostředí, ba ani v grafických editorech, protože pokud chcete všechny dnes představené programy vyzkoušet, musíte je nejprve nainstalovat do svého počítače.
No a co že bude dnešním tématem? Co je to DAW? V tomto článku se budeme zabývat hudebními a audio editory, protože DAW je zkratka pro Digital Audio Workstation. Ale nebudou to ledajaké audio editory, ale ty nejlepší, které jsou k dispozici zdarma. S některými DAW programy jste se již určitě setkali, pravděpodobně i některé zde představené programy sami využíváte, třeba hned ten první a nejznámější:

Audacity

(Win, Mac, Linux)
Tohle je must have aplikace a najdete ji v počítači snad u každého hudebníka nebo zvukaře. Ačkoli to není plně profesionální DAW, nabízí obrovské množství nástrojů a pomůcek pro nahrávání a editaci zvukových souborů, že se těm placeným profesionálním DAW programům v mnoha oblastech vyrovnává. Díky své univerzálnosti a jednoduchosti je Audacity nejoblíbenějším a nejpoužívanějším zvukovým editorem vůbec, používá se například v radiu Beat a i všechny moje sety byly nahrány právě v Audacity.



Pyramix

(Win)
Tuhle aplikaci používají profesionální studia a hudebníci po celém světě na mastering a post-produkci televizních, filmových a hudebních pořadů hlavně pro svoji zvukovou preciznost. Je to velmi užitečná pomůcka pro současnou práci se zvukem i videem. Pyramix se skládá z mnoha užitečných modulů a vyniká také skvělou optimalizací pro více obrazovek, výpisem akcí s možností vrácení konkrétních úprav a řadou dalších drobností, které ocení nejeden zvukový mistr nebo producent. Bezplatné stažení vyžaduje jednoduchou registraci na stránkách Merging.

Qtractor

(Linux)
Čistě pro OS Linux tu máme Qtractor, který se chlubí vícestopým nahráváním a sekvenčním softwarem s podobným layoutem, který můžete vídat v komerčních profesionálních DAW. Široká škála možností a funkcionalit obsažená v překvapivě malém souboru optimalizovaném pro nepříliš rozšířený systém.

Studio One Prime

(Win, Mac)
Studio One Prime je free verze brilantního hudebního softwaru PreSonus. Nemá sice všechny featury, ale jistě uspokojí nejednoho hudebního producenta. Ačkoli jde o free verzi, nabídne neomezený počet audio a midi stop a také neomezený počet použitých efektů. Navíc jeho ovládání je jednoduché a intuitivní na principu drag-and-drop, takže je skutečně pro každého.

Ohm Studio

(Win, Mac)
Ohm Studio je další software pro tvorbu muziky, která má ale jednu unikátnost. Díky Ohm Studiu můžete přizvat ostatní hudebníky nebo členy vaší kapely k vytváření sklaby v reálném čase a nemusíte být fyzicky v jednom studiu. Spolupracovat na právě tvořeném tracku tak mohou členové kapely i když je každý na jiném konci světa. Připočtěte si k tomu širkokou nabídku instrumentů a efektů a přijemné UI.

MixPad

(Win, Mac)
Další profesionální DAW, který je zdarma a nabízí nahrávací a mixovací funkce v kompaktním balení. Mezi přednosti vyzdvihněme neomezený počet stop, schopnost nahrávat více zdrojů najednou, vybrané efekty zdarma, zvukovou knihovnu a podporu mnoha audio formátů.

Marbles On Stream

Ačkoli to bylo spuštěno už někdy v létě, já to zaznamenal teprve zhruba před týdnem a vlastně úplnou náhodou.
Marbles on Stream je smělý počin kanadského vývojářského studia Pixel by Pixel, studentského projektu, založeného minulý rok.

A čím si mě jejich „hra“ tolik získala, že o ní musím napsat?
To se těžko popisuje, protože těch lahůdek má tahle neuvěřitelná blbost víc. Je to asi ta čirá jednoduchost a nenáročnost pro zúčastněné hráče. Nebo to bude ten cit pro detail? Nebo to bude ta skutečnost, že o výsledku rozhoduje náhoda nebo štěstí? Nebo to bude tím, že každý závod zpravidla trvá jen několik minut? Nebo to bude tím, že zapojit se může opravdu kdokoli a všichni mají stejné šance? Nebo to bude tím, že je to naprostá pitomost, ale prostě tak jednoduchá a geniální, že na tom denně ulítnou tisíce „hráčů“?

Hra je stále ve vývoji a v současné podobě to funguje tak, že na streamovací plaformě Twitch si streamer otevře hru, on sám, diváci hlasováním v chatu, nebo vítěz poslední hry vybere jednu ze 36 map a umožní svým divákům se přidat do závodu. Do hry se přidáte napsáním příkazu !play do chatu. Pochopitelně před vaší vůbec první hrou musíte nejprve této hře udělit přístup k vašem Twitch účtu prostým odkliknutím tlačítka Grant Access, které se vám někde v obraze ukáže. Různí streameři mají odemčené různé verze kuliček (ale v jádru je hra všude stejná), a tak před začátkem každého závodu mohou svým platícím i neplatícím divákům nabízet zajímavé barevné a otexturované varianty kuliček, případně i klikací možnost volby podoby kuličky a vstupu do hry. Nemusíte tak do chatu zadávat např. příkaz !play 4, ale vyberete číslo a kliknete na tlačítko Join Race. To je veškerá interakce, která je od vás pro tuto hru vyžadována. Každý zúčastněný divák představuje jednu malou kuličku. Pro kvalifikaci do celosvětových výsledků musí být v závodu přihlášeno alespoň 7 hráčů, maximálně se do jednoho závodu může přihlásit až 500 hráčů. Co hráč, to kulička.

Pak se ještě můžete přihlásit do takového Royale modu, ve kterém jsou kuličky spuštěny na bitevní pole a vzájemným otloukáním spolu bojují. Vyhrává poslední kulička, která přežije. Zde už můžete mírně ovlivňovat chování kuličky během zápasu a určovat, na kterého hráče má útočit příkazem !target @jméno_hráče

Po odpočítání času začne fungovat gravitace a všechny kuličky se spustí na dráhu. Hra běží na Unreal Enginu 4 a simulace fyziky je zde opravdu věrohodná, bez toho by to vážně nefungovalo. Většina map má na začátku trasy obrovskou krabici s pohyblivýmy koly, točícími se lopatkami, vyjíždějícími kůly nebo jinými nástrahami, ve kterých se všechny kuličky důkladně promíchají, většinou se dál přes šikmou plochu svažují do trychtýře, odkud putují na další části trasy. Těmi jsou nejrůznější tobogány, rozcestí, spirálové tunely, kolotoče, urychlovače a další trychtýře. Na některých mapách jsou i jakési výtahy nebo teleporty, které s pořadím probíhajcího závodu umí hezky zamíchat. Je to napínavá podívaná do poslední chvíle a pokud se vaše kulička v průběhu závodu drží ve vedení, nemusíte mít ještě vyhráno. Před cílem zpravidla bývají zpomalovací plošinky a nejrůznější nástrahy, které mohou vaše vedení velice snadno zvrátit, případně vaši kuličku katapultovat pryč z mapy.
Jakmile první kulička dopadne do cíle, začne dvouminutové odpočítávání a od startu se k cíli pomalu sune void zóna, která postupně nemilosrdně eliminuje zbývajcí kuličky, které se loudají na dráze. Je to jen takové spravedlivé opatření, aby kvůli opozdilcům netrval závod zbytečně dlouho. Většinou do cíle dojedou všechny kuličky, ale existují tu i tratě, na kterých víc kuliček skončí mimo mapu, než které se dovalí do cílové misky.

Podle počtu hráčů se pak na konci rozdělují body. Pokud si budete vybírat závody, ve kterých se zůčastní třeba jen deset kuliček, máte pochopitelně větší pravděpodobnost, že dojedete první, než v závodu, ve kterém jsou přihlášeny stovky dalších kuliček. Nicméně v závodě s nižší účastí obdržíte méně bodů, než v závodě se stovkami závodníků, kde je na konci bodovaná i dvacátá pozice. I v této hře narazíte na hráče, kteří to berou jako full time job a potkáte je takřka v každém závodu u každého streamera. Tahle hra totiž nemá omezení a tak sami brzy přijdete na to, jak se ty hráči na první pozice celosvětových tabulek dostali. Mají v prohlížeči otevřené taby se všemi dostupnými závody a v každém soutěží. Také jsem to jednou zkusil, ale nedokážu stíhat víc jak 4 závody najednou. Nakonec to stejně skončilo zjištěním, že tenhle postup dokáže urychlit nárůst bodů a u závodů s nízkou účastí zvyšuje praděpodobnost prvního místa, ale už to není zábava, ale nesmyslné honění se za jakousi virtuální ikonkou. Raději dojedu jako poslední a budu se u toho bavit, než abych sjížděl desítky závodů naráz, naháněl body a pořádně si neužil žádný z těch všech závodů, které ani nemám šanci stíhat sledovat. Navíc honění se za co nejlepším skóre nemá žádný smysl, protože se hra stále vyvíjí a upravuje, přibývají nové mapy a modifikují se ty stávající, a když vývojáři začnou novou sezónu, vymažou veškeré tabulky a všichni začínají zase od nuly :)

 

Za ten necelý týden se mi v této sezóně z odehraných cca 110 závodů povedlo dvakrát dojet první, jednou dokonce celých 8 minut držet světový rekord na jedné mapě, 47x vypadnout z dráhy a nahrát 67 bodů, což aktuálně znamená 9039. pozici ve světové tabulce . Celosvětově mají tuto hru spuštěnou desítky streamerů po celý den, takže se nemusíte bát, že by jste si někdy nemohli zahrát. Český stream jsem jednou zaznamenal jen jeden. Bohužel kromě samotných vývojářů, kteří až na vyjímky jedou stream takřka nonstop, hrají ostatní streameři jen nárazově a dá se říci náhodně. Přesto se začíná objevovat několik trvalek, kteří streamují Marbles on Stream docela pravidelně. Může se vám podařit narazit na streamera s mimořádným komentátorským talentem, čímž se celý závod stane ještě zábavnější a bude vás to motivovat přihlásit se mu i do dalšího závodu. A věřte mi, že pokud zkusíte jeden závod, budete se chtít zapojit i do toho dalšího, a dalšího, a dalšího…

A takhle nějak by to mělo vypadat se všemi hrami libovolného žánru. Nemusí ji zrovna vytvářet tři studenti, ale to, co současným hrám škodí, tu nenajdete:
Není to nijak originální, ale je to precizně zpracované a uchopeno za správný konec, že se z toho stává masová záležitost. Navíc se na hře stále pracuje a je tu spousta potenciálu a prostoru pro další vylepšení a vychytávky.
Žádné regionální omezení – hra je od prvního okamžiku dostupná komukoli na světě.
F2P – nemusíte za hru zaplatit ani halíř a stejně si ji užijete, jako všichni ostatní. Pokud budete chtít podpořit vývojáře, můžete jim poslat nějaký ten donate na Twitchi nebo si v jednoduché aplikaci na telefon zakoupit různé vizuální vylepšení.
Ano, plusové budy přidává i ta mobilní aplikace, která zatím slouží jen pro checkování vašeho skóre a nákupu skinů, přesto je tu znát potenciál pro budoucí rozšiřování a růst.

Tuhle skvělou hru na podporu prokrastinace, najdete na adrese https://www.twitch.tv/directory/game/Marbles%20On%20Stream A pokud tomu taky tak propadnete, máte postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery :)

Kekel slaví 10 let

Je to skoro neuvěřitelné, ale tenhle můj blogísek funguje přesně 10 let. Doba velmi rychle pokročila, v internetovém prostředí je jedna dekáda skutečně mimořádně dlouhá doba, během které se odehraje obrovské množsví věcí, mnoho menších, ale i větších projektů nepřežije a ty začátky se z dnešního pohledu jeví jako středověk.

Někdo se zmůže na svůj vymazlený profilek na sociální síti, někdo si zmonetizuje blog.

Ještě před založením tohoto blogu jsem vytvořil a spravoval hned několik projektů, které ale nebyly tak úplně moje. Chybělo mi něco čistě vlastního, do čeho mi nikdo nebude kecat a budu si to moci tvořit a spravovat tak, jak chci já a jak uznám za vhodné.
S blogováním jsem začal ještě dříve na blogger.com. Nicméně blogovací systém od Googlu byl v mnoha ohledech značně limitující a já věděl, že potřebuji vlastní píseček, kde budu mít možnost pořádně roztáhnout křídla a důkladně vyzkoušet všechny ty lákadla a možnosti, které se nabízejí a umožňují dát volný prostor kreativitě. Hodně věcí jsem tak zkusil, objevil, naučil se a poznal.

V roce 2008 byl WordPress již nějakou dobu celosvětově oblíbeným a docela dobře použitelným redakčním systémem. Blogy na vlastní doméně něco znamenaly (a stále znamenají), Facebook tehdy ještě skoro nikdo neznal, místo něj frčel Myspace (resp. zažíval svůj úpadek), čeští uživatelé používali hlavně lide.cz, libimseti a xchat. Stále převažovalo nepsané pravidlo, že vystupovat na internetu pod svým skutečným jménem je nemyslitelné. Připojení přes drahý a pomalý Dial-up se stávalo raritou, přesto se na něj leckde ještě dalo narazit. Tou dobou již vyšel druhý iPhone, ale v našich kapsách převažovaly tlačítkové telefony, které nebyly větší než krabička od cigaret, postrádaly OS a na jedno nabití vydržely fungovat klidně i dva týdny. Twitter ještě skoro nikdo nepoužíval, Blockchain už nebyl jen sci-fi a internet byl celkově ještě pořád relativně svobodné médium a úředníci v EU o jeho fungování věděli zhruba asi tolik, co dnes, akorát u nich zatím nikdo nelobboval za regulace a nesmyslné zákony a nařízení.

Tehdy se ještě hrálo na Pagerank (jednou jsem tu měl i PR5!) a SEO byl obor, ve kterém jsem se docela dobře orientoval, bavilo mě sledovat statistiky, vylepšovat svoje strategie, naučil jsem se psát a používat klíčová slova tak, aby se to ve vyhledávačích objevovalo co možná nejvýše. A celkově jsem si to vážně užíval a zjišťoval, že to v té době byla vlastně hračka a i bez placených kampaní se podle tehdejších pravidel dalo dostat na první pozice docela jednoduše. To byly mety, které mě bavilo dobývat.
V nejlepším se má přestat a taky jsem byl jeden čas velmi vytížený, že mi už nezbývalo moc času ani energie na psaní dalších článků. A tak nějak to vlastně trvá do současnosti.

Rád bych publikoval častěji. Témata by byla, chybí čas. Pár lidí mi vyčítalo, že kvůli Twitteru nevydávám články tak často. Tak trochu na tom něco bude, ale Twitter není tím hlavním viníkem. V reálném světě teď řeším důležitější věci, během kterých se na některá témata nedostane, nebo mám hromadu rozepsaných článků, ale nejspíše se už nikdy nedostanu k jejich dokončení, protože určitá témata prostě přestanou být aktuální.
Míval jsem období, kdy se tu články objevovaly denně. Občas mi někdo známý třeba v hospodě nebo na akci sdělil svůj názor na ten nebo onen článek, já ale nikdy primárně nepsal pro lidi, kteří mě znají. Mým cílem bylo publikovat (třeba i kontroverzní) témata, která zajímají širokou veřejnost. Soustředil jsem se na uživatele, kteří se k mým textům dostali přes vyhledávač a ideálně mi kliknuli na reklamu nebo se prokliknuli někam dál přes monetizovaný link.

Mám tu několik žhavých uhlíků, které stále přivádí návštěvníky a generují zisk. Díky tomu si na sebe blog vydělá. Už mnohokrát jsem chtěl migrovat z drahého a nespolehlivého Station hostingu třeba k Wedos, který se spolehlivostí sice také pokulhává, ovšem je výrazně levnější a tak by mi z toho výdělku z reklam mohlo po zaplacení domény a hostingu i něco zbýt. Na to bych si ale musel udělat čas a důkladně vše prostudovat a naplánovat. Deset let je dost dlouhá doba, během které se nahromadí spousta bordelu a také se několik věcí metodou pokus-omyl nepovedlo a tak mi tu třeba ze stále nezjištěného důvodu nefunguje část galerie. Byly i nějaké pokusy o průniky a za ty léta se tu také snažilo mnoho komentářových spam botů zanechat své vzkazy, přesné číslo vám ale nedokáži říct. Budou to miliony, málokterý byl úspěšný a navíc v poslední době příliv spamů ustal. Některé věci mám povypínané a už si nepamatuji, jak je zase zapnout a u jiných se bojím, že když se v tom začnu vrtat, tak se to rozesere ještě víc.

No prostě by to chtělo začít znova úplně od začátku, provést migraci na levnější hosting, nastavit redirecty, obnovit zálohu a mít zase zpátky všechno funkční a jako nové. To ale vyžaduje laborování, studování a třídění, co se přesune a co se už může smazat. Mám tu několik neveřejných pokusných nebo pomocných projektů, redakčních systémů a databází, některé jsou sloučené a bojím se, abych tím nenadělal více škody než užitku. Nejvíce se asi obávám toho, že bych při přesouvání musel mít nějaký výpadek a než by se to všechno zase ustálilo, ztratil bych pozice ve vyhledávání.
Navíc celá tahle anabáze si vyžádá určitý čas, který si ale teď prostě nemůžu dovolit. Alespoň ne tento rok, takže dlouho odkládaná migrace se opět odkládá minimálně do příštího léta. Ale v té druhé dekádě to už vážně přesunu, blog bude dostupnější, na rychlejším hostingu. Bude méně výpadkú a více článků. Slibuji ;)

Moje první titulky

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mě vážně baví sci-fi filmy z 80. let. Nejspíš mě na nich přitahují ty naivní a mnohdy fantasmagorické vize budoucnosti a předtuchy technologií, u kterých si dnes můžeme říci, že tohle nebo tamto scénáristé vážně neodhadli.
Prostě v té době zažívaly počítače svůj rozmach a autoři scénářů správně tušili, že to bude něco, co bude mít v budoucnu velký potenciál, ale jejich představy o fungování i vzhledu takových přístrojů budou na dnešního člověka působit úsměvně. Ať už jde o Návštěvníky, Vetřelce nebo Robocopa, krátce po jejich premiéře bylo jasné, že tyto filmové rekvizity se budou hodně lišit od těch skutečných, které si diváci zanedlouho mohli sami koupit.

Dalším poznávacím znamením mnohých sci-fi filmů minulého století jsou logické i příběhové díry a faily ve scénářích. Dialogy a postavy bývají napsané tak, aby něco řekli, a o pár scén později totálně popřeli to, co říkali před chvílí a udělali nebo řekli přesný opak…

No a když jsem se začátkem roku porozhlížel po nějakém takovém snímku, narazil jsem na legendární Max Headroom. Pilotní film, podle kterého byl natočen seriál. Pátrání po českých titulcích bylo neúspěšné a když se ukázalo, že časování u nepříliš kvalitních anglických titulků sedí na tu verzi filmu, která byla v té době na Youtube, bral jsem to jako výzvu. Po neustálém konzumování audiovizuálního obsahu, se tu otevírá možnost také něčím přispět a dát i ostatním divákům možnost podívat se na film, který má na čsfd 80%.

Právě jsem zjistil, že oněch 57minut má verze, kterou stáhnete zde.

Vždycky jsem si chtěl zkusit přeložit titulky k nějakému filmu. Jednou jsem se do toho málem pustil, ale už je to drahně let zpátky, že si už ani nepamatuji, co to bylo za snímek a proč jsem od toho tenkrát upustil. Už tehdy jsem si zjišťoval informace o překládání titulků, na co si dát pozor a jak správně překládat. V podstatě jsem nezjistil nic, co bych nevěděl a co mi bylo jasné i z pozice diváka, který na nějakém tom filmu v kině už byl a sám ví, že mnohdy se v originále mluví úplně jinak, než co pak český divák vyčte z titulků, které vlastně ani číst nemusí.

Max Headroom byla dobrá zkušenost, u které jsem narazil hned na několik výzev. A to ani nemusím počítat první dvě popsané v úvodu dnešního článku.
Ačkoli by se názvy neměly překládat, přišlo mi vhodnější v kontextu celého filmu a pozdější návaznosti přeložit Network 23 jako Stanice 23. Nejobtížnější asi bylo vymyslet, jak přeložit „blipverts“. Bude se tomu říkat „koncentrované reklamy“. Stopáž filmu necelou hodinu beru jako dobrý případ pro začátek. Technických a odborných termínů tu také mnoho nezazní. Nesmysly a protiřečení v dialozích se prostě opraví a přepíší tak, aby to dávalo smysl a celkově zapadlo do děje a nijak zásadně nenarušilo kontinuitu a vyprávění. Vím, že některé věty by se daly přeložit lépe, nebo je lze vyložit i jiným způsobem, ale pokud to nejsou stěžejní dialogy, tak mohou zůstat takhle…

Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale dohromady mi to zabralo možná i 20hodin. Každou volnou chvilku jsem na tabletu s gumovou klávesničkou přepisoval řádek po řádku, místy přečasoval nebo kompletně měnil věty a dialogy, ale snažil se zachovat kontext. Jestli se mi to povedlo, můžete posoudit sami. Moje titulky jsou ke stažení zde.
A pochopitelně hned po nahrání jsem narazil na několik chybějících znaků vinou nekvalitní klávesnice. Samozřejmě že jsem to celé několikrát kontroloval, ale jak už to tak bývá, chyby se objeví, až když už s nimi nelze nic dělat. Snad mi to odpustíte…

Dalo by se i říct, že mě to docela bavilo i přesto, že to celkově zabralo tolik času. Není to ale tak monotónní práce, jak by se zdálo. Každá věta, každý řádek textu je nová výzva. Mám to přeložit doslovně, nebo jim dát do huby synonyma? Nemůžu tohle natahovat, nevejde se to na řádek a divák to nestihne přečíst. Tahle postava právě popřela to, co řekla před minutou, mám to opravit tady, nebo tam? Bude to dávat smysl? Ani v originále to nedává smysl. Nemůžu to takhle nechat…

Využil jsem volných chvílí u něčeho smysluplného, co umožní divákům neznalých angličtiny podívat se na jeden zásadní sci-fi snímek minulého století. Možná, že si zase někdy vytipuji nějaký film a přeložím ho. Překládání titulků má svoje kouzlo a asi mě to začalo bavit, i když za to nikdy nic nedostanu :)

Přeprojektorováno

Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.

Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!

Acer P1385WB TCO

DLP, nat. WXGA (1280×800), max. FullHD (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, USB, RJ45, VGA, HDMI

První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.

Acer H6517ABD

DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI

Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.

Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.

Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…

Acer A1500

DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA

Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…



Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.

Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.

Epson EH-TW5350

3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi

V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.

Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru „hrabe pevný disk“, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…

Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.

Epson EB-U32

3LCD, WUXGA (1920×1200), 16:10, 3200 ANSI lm, kontrast 15000:1, 2× HDMI, MHL, USB,VGA, LAN,


Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.

Up In Beats Vol.1

Dneska se podíváme do hodně vzdálené historie.
Tím, že nemám čas, ani moc podnětů pro publikování nových článků, přišlo docela vhod, když jsem při jednom velkém letním úklidu našel toto hudební CD s tímto mým prvním promo setem, v jehož existenci jsem již dávno nedoufal.
Ano byly i takové sety, které jsem nikdy na internet nenahrával a byly určeny jen a pouze jako dárek pro návštěvníky akcí před těmi dvanácti lety.

Je to opravdu kus historie, možná ještě nahrávaný na řemínkových gramofonech. V roce 2005 vyšla spousta zajímavých desek a mnohé jako pre-releasy na whitelabelech, které ještě v tu dobu ani nebyly na discogs, takže jsem u některých vinylů ani nevěděl, co vlastně vůbec míchám :)
Nyní máte jedinečnou příležitost si poslechnout něco, co ve své době slyšelo jen pár vyvolených, ke kterým se tyhle sety dostaly na CD…

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links
    Fatal error: Call to undefined function backlinks_links() in /users/zalohovane/5324/kekel.cz/subdomeny/apinuv/wp-content/themes/KEKEL06/footer.php on line 29