Apinův kekel

Archive for the ‘Zábava’ Category

Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
Pili jste Colu nebo Pepsi? Napadlo vás někdy, jestli je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl? A jestli je, jak ho poznat?
Protože jsem při jedné promo akci získal lahev Coca Coly, napadlo mě si pořídit ještě lahev Pepsi Coly a svým neodborným degustátorským jazýčkem zjistit odpověď na klíčovou otázku, kterou si lidstvo pokládá už více jak jedno století.

Když se podíváme na internetu, tak tu nějaké náznaky srovnávání nalezneme, ale velmi stručné a nicneříkající informace, případně všeobecně známá fakta, se kterými si ale většina konzumentů určitě nevystačí…
Například na rozdíly.cz se dozvíme, že rozdíl mezi Colou a Pepsi je ten, že Coca-Cola má rozinkovo-vanilkovou příchuť a Pepsi-Cola má příchuť citrusovou, že někdo je alergický na Coca-Colu a Pepsi snáší bez problémů, u někoho to je naopak. Coca-cola se podává u McDonald’s, Pepsi je zavedená u KFC.

Trochu stručné srovnání nemyslíte? Nezbývá nic jiného, než to vzít do vlastních rukou (respektive úst) a zjistit si odpověď sám…

Historie

Nejprve se podíváme, jak to všechno začalo.
Lékárník John Stith Pemberton z Atlanty jednoho květnového dne roku 1886 smíchal výtažky z listů koky, extrakt z jader ořechů koly a osladil to karamelovým sirupem a vanilkou. Vznikl tak nápoj prodávaný v lékárnách jako léčivo proti bolestem hlavy, zažívacím potížím, impotenci a jako nervový lék. Jeho společník Frank Robinson pro tento nápoj vymyslel název Coca Cola a navrhl logo, které se používá dodnes. Začátkem 20. století to cola neměla moc jednoduché kvůli kokainu, který obsahovala asi 1 miligram na lahev. Proto se původní receptura roku 1906 musela pozměnit a od té doby už je Coca-Cola prodávána bez kokainu. Nejen logo, ale i tvar lahve je od roku 1960 chráněn patentem a jistě si všichni dokážete vybavit ladné linie lahve Coca-Coly. V těch dobách, kdy konkurenční boj mezi CocaColou a PepsiColou běsnil na plné obrátky, CocaCola experimentovala a vznikl tak nápoj Coke s jemnější a výraznější chutí. Bohužel se moc neuchytil.
Coca Colu po světě distribuuje The Coca Cola Company a u nás má zastoupení Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o, která vedle Coca-Coly v klasických i nejrůznějších podobách a příchutích dodává řadu jiných nápojů jako jsou např. Fanta, Sprite, Kinley, Lift, Bonaqua, Cappy atd.

Pepsi Cola byla vynalezena o něco později, ale také pochází z lékárny původně určená jako lék na nechutenství (dyspepsii – odtud název Pepsi). Konkrétně to bylo roku 1898, kdy lékárník Caleb Bradham namíchal tento lektvar, aby si o pár let později zaregistroval značku a rozjel akciovou společnost. Podrobnější historická fakta naleznete přímo na stránkách Pepsi, je zbytečné to tu vypisovat.
Pepsi-Colu v nejrůznějších slazených i neslazených a příchuťových podobách dnes vyrábí společnost PepsiCo, Inc., u nás General Bottlers CR s.r.o., která dodává další nápoje jako jsou např. Mirinda, 7UP, Schweppes, Dr Pepper, Canada Dry, Toma – džusy a vody, Lipton Ice Tea atd.

Pepsi a Cola jsou odvěkými rivaly. Další informace o jejich porovnání a soupeření naleznete například v knize Mžik – jak myslet bez přemýšlení. Úryvek z knihy zde.

Ochutnávka

Konečně se dostávám k nebezpečnému experimentu, za který by mě můj lékař nepochválil. Otevírám obě lahve a chystám se na sobě otestovat účinky a chuťové vjemy těchto chemických sloučenin. Obě limonády mají stejnou teplotu okolo 5°C a já mám připraveny dvě sklenice, jazyk, brčko, papír a tužku, abych si mohl dělat poznámky.
Při prvním otevření uzávěru Coca-Coly, doprovázeného charakteristickým zasyčením, se z lahve uvolní nasycený klasický colový odér. Otevírání Pepsi má stejné průvodní jevy, jen ten odér působí více synteticky.
Při nalévání do sklenice je Coca-cola slyšitelně hlučnější, protože Pepsi méně pění, pravděpodobně je méně nasycená, zdá se mi, že má o malinko větší bublinky, které rychleji vyprchávají. Při přiťuknutí, nebo při poklepání plné sklenice o stůl se ze stěn sklenice s Colou uvolní více bublinek (sklenice byly stejně čisté), přesto jich tam zůstává stále více než v Pepsi. Barvou i vůní se od sebe nijak výrazně neliší, možná že Pepsi je tmavší, ale to může být jen zdání – obě limonády používají stejné barvivo viz. níže.
Při prvním loku Coca Coly jsem měl v ústech pocit sladké pěny, zatímco Pepsi-Cola byla na první doušek výraznější, nemá tolik pěny a kdybych si měl vybrat, tak žízeň lépe zažene Pepsi.
Při dalším a větším loku Coca-Coly se mi dere na mysl, že v tom něco chybí. Ano, s touto chutí se mi asociuje rum, bez kterého jsem tuto limonádu už hezky dlouho nepil. Ostatně o rumu s Coca-colou zpívali už před pětašedesáti lety The Andrew Sisters a i dnes je to známá a oblíbená kombinace a jistě ještě dlouho bude. Coca-cola rozhodně obsahuje více cukru, o čemž se přesvědčuji střídavým upíjením z obou sklenic.
Čím více ochutnávám a porovnávám, tím více zjišťuji, že už nevím, co bych o nich ještě mohl napsat, protože tyhle dvě limonády jsou skutečně jedna jako druhá. Neliší se od sebe ani při pití brčkem, ani nijak výrazně druhý den, kdy v ochutnávce pokračuji…
Teď mě trochu mrzí, že jsem neměl víc vzorků a neopatřil si chemickou laboratoř, lakmusový papírek, neměřil pH, nekapal na těhotenský test, neodstraňoval rez z auta, nečistil s tím záchodovou mísu a nevyváděl další hovadiny, ze kterých by nějaké odlišnosti možná vzešly…

Reklama

Znovu se vrátíme k Vánocům, protože v tomto období svou masivní mediální masáží zcela jistě vítězí Coca-Cola až z toho někteří slabomyslní mohou nabývat pocitu, že symbolem Vánoc je právě Coca-Cola.
Obecně má Coca-Cola barevnější, nápaditější, agresivnější a viditelnější promo (alespoň všude tam, kde jsem se pohyboval). Zatímco manažeři Pepsi se z mého pohledu v reklamě moc neangažují, nebo alespoň ne tak agresivně a tak podbízivě, jako jeho konkurent. Pokud si mám vzpomenout na nějakou reklamu na Pepsi, vybaví se mi pouze nudná a nicneříkající modrá reklamní tabule na autobusové zastávce s logem Pepsi, nebo jedna starší televizní reklama s Britney Spears, pak „jsem tvoje nová sousedka…“ a víc mi toho v paměti neutkvělo. Oproti tomu je reklamní tabule na Coca Colu pestrobarevná, plná nejrůznějších nepravidelných obrazců a tvarů (v reklamní agentuře očividně experimentují s LSD) s jasnou převahou červené, siluetou známé lahve a svým logem. Dokonce i v televizi má hned několik druhů reklam. Zkuste se sami v centru města rozhlédnout po reklamních poutačích a hospodských a barových vývěskách. Čeho je převaha? Modré nebo červené?

Když si koupíte lahev Coca-Coly a lahev Pepsi-Coly, zkuste si tipnout, pod kterým víčkem najdete soutěžní kód a na druhé straně etikety telefonní číslo, kam tento kód zaslat? Coca-Cola v tomto jednoznačně vede. Sice se pro účast v některé jejich soutěži musíte většinou zaregistrovat a vyhrajete maximálně tapetu nebo vyzvánění do mobilu (tzn. nulové náklady), ale je zřejmé, že tu někdo chytil příležitost za pačesy a neúnavně chrlí nové a nové soutěže, ankety a snaží se o jistou interakci se zákazníky a vlastně tak s každou prodanou lahví CocaColy vydělává i na sms zprávách.

Složení

V tomto souboji titánů je ta nejstřeženější a nejutajovanější část právě složení, ingredience a příměsi a jejich poměr obsažené v těchto limonádách.
Žádný z výrobců své výrobní tajemství nikomu nepovolanému neprozradí a tak si musíme vystačit s tím, co je napsáno na etiketě.
Pro lepší přehled to zařadím do tabulky

Sami vidíte, že na etiketách je víceméně to samé.

Zdraví škodlivé

Když budete ve větší míře konzumovat tyto nealkoholické nápoje, jistě vás váš zubař nepochválí. Nepochválí vás ani ostatní doktoři, protože jak známo, tyto nápoje obsahují kofein, představují zvýšenou zátěž na srdce, žaludek i játra a je to dobrý základ pro obezitu, cukrovku nebo osteoporózu. Light verze těchto nápojů obsahují náhradní sladidla, které jsou údajně rakovinotvorné. Něco bude i na oblíbeném tvrzení, že jedna lahev coly je srovnatelná s třiceti kostkami cukru…
Několik lžiček koly může pomáhat při zažívacích potížích (prapůvodní využití tohoto nápoje) a v některých státech USA se prý také používá na odstranění krve ze silnic po autonehodách. Více o zdravotních rizicích zde a zde.

Tak jaký je tedy rozdíl?

Pokud to tedy mám shrnout a rozhodnout, tak rozdíl mezi Colou a Pepsi je asi jako mezi ODS a ČSSD – odlišuje je od sebe opravdu jen logo, obojí vám škodí úplně stejně, důležité pro ně je, jestli jste zaplatili…

Takže pokud jste při četní tohoto srovnání dostali žízeň a máte chuť na černou limonádu a chcete po mě rozhodnutí, po které sáhnout, doporučím vám českou Kofolu, která koncem padesátých let vznikla na truc imperialistickým limonádám. Je to sice trochu něco jiného, ale alespoň podpoříte domácího výrobce a domácí trh:)

Začátek roku 2011 s sebou přináší hodně změn. Špatné události jsou předzvěstí toho, že může být hůř, ale je potřeba myslet pozitivně a proto si říkám, že je krize, aby bylo brzy zase dobře. A nebo také na všem špatném je potřeba hledat to pozitivní, což se mi vcelku daří…

Jedna z těch pozitivnějších informací (a se vším ostatním přímo nesouvisící) je ta, že počitadlo Toplistu dnes po necelých 2,5 letech činnosti zaznamenalo 100 000. návštěvníka tohoto blogu a k tomuto malému bezvýznamnému výročí jsem se rozhodl realizovat již dlouho plánovanou změnu grafického kabátku.
Jak je známo, nelze se na toto počitadlo 100% spoléhat a ostatní měřidla ukazují trochu jiné hodnoty, ale já to už od samého počátku beru jako takový kalibrační bod a střed vesmíru, od kterého potom vyhodnocuji odchylky dalších počitadel. Člověk potřebuje mít nějakou (byť falešnou) víru…
Při prvním převlečení jsem neměl ještě dost odvahy se do toho pustit sám, ale poté, co jsem přišel na chuť programu Inkscape po nedávném návrhu skládanky, se mi to začalo celkem zamlouvat a výsledku jste si určitě sami všimli.
Znovu podotýkám, že nejsem grafik a ani nemám žádné zkušenosti s tvorbou webové grafiky, nicméně někteří z vás jistě poznali, že inspirací a částečně i zdrojem mi bylo jedno mé oblíbené hudební vydavatelství a covery desek vydané na tomto labelu :) A hlavně jsem si také řekl, že se chci zdokonalovat nejen v hudební oblasti, ale také i v té vizuální a kde jinde začít, než na svém písečku :)
Pár týdnů tuto nádheru po troškách dávám do kupy a nynější masivní příliv návštěvníků (převážně z Nyxu) na jeden starší článek zapříčinil to, že stanovená meta 100 000 přístupů se přiblížila neočekávaně rychle a proto v konečném návrhu ještě spousta původně plánovaných věcí chybí, několik drobností není hotovo a stále se potýkám s problémy, které byly zřejmé i v předchozím designu. Ještě by tam mělo být víc RCA kablíků, nějaká ta třiadvacítka, Big Daddy z Bioshocku a tak trochu to celé učesat a sladit… Současné tvůrčí sucho mělo být dobrou pojistkou, že se denní návštěvnost bude nadále pohybovat okolo stovky a já tak budu mít na tohle celé zhruba ještě týden čas, ale nestalo se…
Hlavně ještě nemám pořádně otestováno korektní zobrazování a plynulou návaznost všech částí stránky na sebe ve všech operačních systémech a prohlížečích (ano, browsershots znám, ale ten zbytečně zmate počitadlo o několik desítek neplatných přístupů) a také bych rád v budoucnu měl mezi tím vším i nějaké klikací prvky (to bude nejspíš největší oříšek a největší výzva). Takže počítejte s tím, že ani toto rozhodně není konečná podoba a bude se s tím ještě hýbat…

Tímto se tedy omlouvám Seekerovi, že jsem jeho návrh vyměnil tak brzy a také se omlouvám majitelům notebooků, že je nový header trochu vyšší a musí tedy více rolovat. A také vám trochu naroste datová zátěž. Původně to měl být průhledný png s rozumnou kompresí, ale na to už se nedostalo…

Doufám, že se vám nový vzhled nelíbí, to byl účel, je to kekel :)

Přiblížil se konec roku a je tedy na čase se opět podívat, co se uchytilo v síti. Řetězovku šíleného vyhledávání jsem před lety skromně odstartoval a nejlépe se ji teprve nedávno naplno a správně ujala Rionka, od které se to pak rozšířilo i na další blogy. Opět tedy otevírám statistiky Google Analytics a ze Zdrojů návštěvnosti vybírám ty nejlepší Klíčová slova za období od poslední květnové sklizně až po současnost.

podraz jmenem alex jones = zajímavý dokument, jehož autorem je sám Barrack Obama

mafia 2 jak se dostat přes 1 misi = no jestli se nedostaneš přes první misi, tak tuhle hru asi nedohraješ

párd repubkliky cz = tohle byl určitě řádně opilý člověk

www.mariuhana = tenhle byl zase moc zkouřenej

smazal jsem si profil na facebooku = blahopřeji

vyznam slova krypl = Karel Schwarzenberg

s facebookem nebudeš nikdy sám = určitě, vaše osobní data již byla mnohokrát prodána a zneužita

11 září pravda = co myslíte? přiletí letadlo a mrakodrap se rozpadne na prach?

2012, jednou za tisíc let = Kapitán Zapp Brannigan si poradí i s fenoménem 3012

22khz vyzvánění na mobil = to se obávám, že až vám někdo zavolá, tak to neuslyšíte :)

3d porno s brýlemi = někteří mají rádi porno i s ponožkami

800 nm laserové ukazovátko = to je hodně malé ukazovátko

apin tracklist už nebude = potěšilo mě, jak se moje sety (i zkomoleniny jejich názvů) hezky ujaly

cesky dabovane pornovidea = ano, ta komunikace mezi herci je u těchto snímků naprosto klíčová

chci hodit virus na facebook = nač nosit dříví do lesa, Faceboook je mnohem nebezpečnější!

co se deje kdyz si prohlizis nekoho profil na facebooku = bůh zabije koťátko

co znamena na badoo setkani = to netuším, cokoli s názvem badoo nebo facebook blokuji

crack serato = to bych raději nedělal, pokud chcete DVS zdarma, zkuste Xwax

diskuze jdou odstranit porno stránky z internetu = to možná zvládne jen Chuck Norris

djing na telefonu = nechtěl bych

dokázal zmizet lusknutím prstů = kdysi jsem to taky uměl, ale od té doby, co netrénuji, už to není ono

free porno 5.1zvuk = po řadě dotazů na 3D porno tu někdo myslí i na prostorové ozvučení

funguje pidgin = vydržte, podívám se… ano funguje, děkuji za optání :)

gta 4 hrat zadarmo hned ted = opravdu je to tak jednoduché :)

http://www.nahaté protesty = takovou stránku neznám

jak si vylepsit iq = měl bych tu jeden tip

kde najdu záznam mejdanu roku michala davida = tady rozhodně ne

ktera leta jsou osumdesata = myslím, že to bylo 1480-1489, ale ruku do ohně za to nedám

na čem přehrát staré gramofonové desky = že by na gramofonu?

nahravaci program kubase dovland = o tom jsem ještě neslyšel :)

program proti hučení zdroje v pc = ve win velmi jednoduché. Stiskněte win+R a napište: shutdown -s

sibenice stahnout vypalovacku = brzy nastane doba, kdy se za pirátský obsah bude dávat provaz!

simpsonovský penis = zajímalo by mě, co jste tím jako mysleli… a hlavně jestli jste to tu našli :)

svěcená voda hygienická závadnost = Bůh ví, co do toho ty pánbíčkáři lejou…

světlo k vestax = u gramofonů je na 12V, jak jsme se nedávno přesvědčili…

ton budíku vuvuzela = vy se fakt chcete probouzet při tomhle?

uzivatel je snad to nejhorsi, co muze kazdou aplikaci potkat = svatá pravda :)

vyfoť si svuj bordel = to byla kdysi nějaká řeťezovka, ale já se nezapojil :)

zvyseni vykonu mafie 3 = sakryš, sotva vyšla dvojka a už byste chtěli ladit trojku?

šablony k narození dítěte ke stažení = děti se nedělají podle šablon :)

Nejezdím zase tak často do Prahy, ale když už se tam dostanu třeba vlakem, oklepu holínky od hnoje, odložím prouťěný košík s vajíčkama, opřu si vidle o tu škatuli na jízdenky a začnu si ji prohlížet. A vždycky se strašně podivím, kolik že to do ní musím naházet peněz, aby mi vyblila jednu pitomou jízdenku.
S každou další návštěvou Prahy jsou ty jízdenky dražší a dražší a když se nedostávají dukáty, tak si lístek prostě kupovat nikdo nebude a zazní oblíbená věta „Praha přeci není tak veliká, jdeme pěšky“. Když se ale destinace nachází na druhé straně města, tak už to skutečně chce nějaký rychlejší teleport a tak zazní „jedeme na černo“. Ať mi lístek koupí ten, kdo si na tomhle tunelu nahrabal, proč bych jim to měl platit znova, když byla tato lukrativní zakázka vlastně zaplacena z mých daní?

Hodně pražáků by mohlo mít další otázky jako třeba proč je kvalita a úroveň cestování hromadnou dopravou za ty prachy taková a maková. Nepovozil jsem se celým vozovým parkem možná ani z desetiny, ale z toho mála vagónů co mě vezlo, bych čekal nějakou lepší modernizaci, než jsou LCD panely s reklamou…

A že nebudu jediný nespokojený cestující je více než jasné. Chudáci lidi, kteří musí těmito prostředky hromadné dopravy cestovat každý den. Řada z nich jezdí na černo, proč taky ne, vždyť celá ta drahá sranda měla původně zlepšit, zrychlit a zlevnit cestování veřejnou dopravou. Že značná část těch peněz na tento projekt skončila v něčí kapse, za to přeci cestující nemůžou, tak se potom nelze divit, že vznikla skupina černých pasažérů, která využívá Twitter a Google mapy pro monitorování a vzájemné informování o výskytu revizorů na nástupištích.
Na stránce Černí Pasažéři United – Praha naleznete více informací a také tam Maestro Smiley vyhlásil soutěž o crack neprolomitelné OpenCard.

Do celého systému zabezpečení OpenCard sice nevidim, ale chválim snahu podívat se tomu na zoubek. A pokud se skutečně nikomu nepodaří do půl roku slavnou drahou a hlavně neprolomitelnou OpenCard cracknout, tak se nezaplacené jízdenky magistrátu nakonec vrátí v podobě OpenJackpotu a to je fér.

Celá věc bude dalším olejem do ohně, který je v posledních dnech hodně rozdmýcháván kauzou WikiLeaks až si skoro říkám, že už tohle musí být ten spouštěcí moment, kdy se začne ve velké míře omezovat svoboda i na internetu, což je vlastně ta poslední svoboda, která nám zbývá.
Chtějí si vás zotročit i přes tramvajenky, vždyť revizor už má takové pravomoce, že vás může pronásledovat a zadržet!
Celý projekt černých pasažérů chválím, protože se konečně někdo odhodlal říci veřejně:
Prdel jste si s námi vytírali dost dlouho, je na čase vám to vrátit!

Takže pokud se vám nelíbí, když z vás zloději dělají zloděje, navštivte
https://sites.google.com/site/cpunitedpraha/, kde získáte podrobnosti a můžete peníze ušetřené za jízdenku přihodit do OpenJackpotu ;)

Jimmy Kimmel přichází s ušlechtilým doporučením pro celý svět. Jestliže patříte mezi půl miliardy hlupáků s certifikátem „jsem něčí tupá ovečka, protože jsem si nepřečetla podmínky používání„, nezapomeňte si ve středu odebrat všechny svoje přebytečné kámoše z friendlistu. A nejenom ty, co jsou jako Gina. Nejlépe uděláte, když si odeberete úplně všechny a svůj účet (respektive jejich databázi s vašimi údaji) nadobro zrušíte.
Na to je ale v kalendáři silnou červenou fixkou vyznačeno 31.5., ale určitě nic nezkazíte, když to uděláte nyní :)

V jednoduchosti je krása a když něco tak jednoduchého skutečně funguje, tak je to krásnější o to víc.

Budete potřebovat tiskárnu, papír, nůžky a trochu lepidla.
Máme?
Ok, nyní jděte na stránku sundial.damia.net/vertical/sundial.php, zazoomujte na váš barák a označte na něm jednu stěnu, na kterou plánujete umístit sluneční hodiny (nejlépe tam, kam po celý den dopadá sluneční svit, tzn. na jižní straně)

Vytiskněte, vystřihněte, slepte, instalujte a zkontrolujte čas.

Pravda, tahle sranda patří spíše do letního období, kdy toho sluníčka je přeci jenom víc, ale kdo na to má celý půlrok myslet, že…

Výhodou je to, že z toho lezou šablony ve formátu PDF, takže pokud máte pořádnou tiskárničku, můžete mít sluneční hodiny klidně i obřích rozměrů :)

Na internetu existují dvě skupiny lidí: První má osobní profil na facebooku a ta druhá četla jeho podmínky používání.

Ano, opět se bude mluvit o Facebooku a nekonečné lidské blbosti a rád bych, aby si lidé uvědomili jaká nebezpečná aplikace to je a jaké může mít důsledky její používání. A to tu nechci znovu rozpitvávat můj postoj k této monstrózní kartotéce lidských osudů, protože ho již všichni znají a vždy mě majitelé fb účtu ujišťují o tom, že tam nic nedělají, nic na sebe neprozrazují a mají ho jen na „koukání“. Ovšem když se večerní zábava ve skutečném světě přehoupne přes půlnoc, vypije se pár panáků, bývám svědkem hromadného fotografování a pořizování společných snímků za účelem vystavení a „olajkování“ na fb. Není vyjímkou, když použitý telefon nebo fotoaparát disponuje funkcí okamžitého publikování stiskem jediného tlačítka…

Název dnešního příspěvku jsem si vypujčil z řady nekonečných flame-war diskuzí, kde tato věta často padá v mnoha podobách. Samozřejmě že je to název poměrně dost nadnesený, protože ta aplikace sama o sobě není vůbec hloupá, ale velmi chytře a důmyslně navržená tak, aby ji hloupí uživatelé důvěřovali a hlavně svěřovali veškeré podrobnosti a aplikace přitom nenesla žádnou zodpovědnost, záruky a vymezovala si sama pro sebe sakra výhodné podmínky a pravidla. Jinýmy slovy: aplikace je na takovém levelu, jak moc hloupí jsou její uživatelé, ale v obráceném slova smyslu.

V poslední době mě docela vyděsilo (sebe)destruktivní počínání mnohých nebožáků, kteří si to ještě ani neuvědomují, ale jednoho dne se to nejen jim škaredě vymstí a s některými jsem na toto téma vedl vášnivé diskuze.

Dnes bych rád vyvrátil jeden mylný stále se opakující argument „já tam na sebe přece žádný podrobnosti nevyzradím„, nebo „to, co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám„. Už samotnou existencí vašeho osobního profilu a na první pohled nevinnými vazbami na vaše přátele a činnostmi tuto domněnku zašlapáváte hodně hluboko do země.

Tuhle jsem vedl docela zajímavou řeč s jednou slečnou z HR a ta mi potvrdila to, co jsem věděl už dávno. Kdybych se v jejich společnosti ucházel o místo a do životopisu bych uvedl, že jsem nekuřák (to tam mj. mám a díky tomu jsem prošel mnohem více pohovory, než kdy předtím) a také že nevlastním účet na fb, šance na získání zaměstnání by se o dost zvýšila. Pro lidi z personálního je to sice drobné komplikování jejich práce (personální oddělení existovaly před facebookem, dokonce i před samotným internetem), ale zase pro ně začnete být více zajímaví. Je to ovšem velmi individuální, někde to nemusí hrát vůbec roli, jinde budou zase vybírat z těch uchazečů, u kterých nehrozí, že polovinu pracovní doby stráví farmařením, nebo že budou zveřejňovat urážlivé zprávy o svých nadřízených…
Facebook se spolehlivě integroval do skutečného života a mnoho lidí ovlivnil. Některé ovlivnil jen mírně, některé poměrně silně a je potřeba si přiznat skutečnost, že nastane doba, kdy zcela zásadně změní a zmaří mnohé osudy a životy a takové věci bývají fatální a jsou nezvratné!

Facebook je ve škatulce „zábavná aplikace“ a když se lidi baví, jsou uvolnění a bezstarostní. Když jsou uvolnění, je pro ně snažší otevřeně mluvit o různých věcech a často nevědomky prozradit nějaké informace, které mohou být pro někoho důležité. Vzpomeňte si na panákovou foto-mánii v úvodu. Svítící lampička namířená na „pachatele“ se běžně mění za monitor a „výslech“ probíhá v pohodlí domova a je mnohem efektivnější než na policejní stanici.
Už několikrát jsem musel řešit případy, kdy byl někdo uvolněný, spokojený a bezstarostný a tak bezstarostně vyzradil hesla, přístupy nebo citlivé informace někomu nepovolanému. „Je to kamarád, ten to přeci může vědět a nikomu to nepoví, na to dám ruku do ohně.“ Bohužel realita je taková, že po šesti panácích se ten kamarád začne také cítit uvolněně a začne podobně přemýšlet a bude stejně sdílný, jako kolega, který mu tajemství svěřil..

Vraťme se ale k dnešnímu hrůznému tématu.
Facebook je z marketingového pohledu mocný nástroj, ale je potřeba ho vnímat jako hrozbu a ne jako zábavnou aplikaci! Když se hodinové taxy za pronájem jednoho windows botnetu pohybují okolo několika centů (Mac až 0,5$), jakou hodnotu asi může mít databáze půl miliardy osobních profilů?
V případě facebooku nejde o nakažený zombie-počítač, jde tu doslova o lidské životy!

Dosti svíravý pocit v žaludku se mi dostavil při zcela náhodném objevení fotogalerií novorozenců. Když už jsem objevil jeden archiv fotek, snažil jsem si rozpomenout na ostatní známé, co byli tou dobou v očekávání a za jedno odpoledne bych na jedné ruce napočítal nově narozené děti vzdálenějších i bližších přátel řekněme za poslední půlrok.

Věšina galerií měla několik společných prvků:

• narození dítěte je ohromná událost a ve většině případů je potřeba ukázat ho všem na facebooku silnější než mateřský pud, což dokazují desítky, v extrémním případě stovky zveřejněných fotografií
• věděl jsem kdy se miminka narodila, porodní váhu a výšku a samozřejmě také jak vypadají
• věděl jsem kdo jsou jejich rodiče (a další příbuzní) , často i jejich věk a bydliště a plány do budoucna
• u většiny dětí jsem věděl jaké prodělaly/prodělávají nemoce, na co mají alergii a jakou mají dietu a v neposlední řadě také kolik to rodiče už stálo a kolik ještě bude stát (zdravotnictví je v 21. století zlatý důl kvůli řadě vyšlechtěných nemocí se kterými se lidi už rodí díky zásahům do DNA)
• dokázal jsem si poměrně přesně udělat obrázek o uspořádání jejich bytu nebo pozemku a majetkových poměrech; jaké mají televize, mobily, sporáky, žehličky, počítače a spousty dalších věcí a zdánlivých nepodstatných maličkostí jako např. kde přesně jim doma visí klíče od auta (a kdyby u jedné fotografie byl objektiv jen o několik centimetrů víc vpravo, věděl bych vedle SPZ a značky vozidla i stav tachometru)
• přístup k poměrně velkému množství informací o sourozencích a dalších rodinných příslušnících (kdo z nich kreslí levou rukou, značku dětské sedačky, plínek, mastiček a krémů, cigaret rodičů, batohů do škol(k)y, bot a jiných věcí, jaké knihy mají v knihovně, co nejčastěji snídají, škola, kamarádi, hračky, domácí zvířata…)
• pod mnoha fotografiemi bývají nekonečné sloupy doplňujících informací v podobě komentářů (často sice plkání o ničem nebo jak nádherné to miminko a rodičové jsou, ale z některých se dalo pochytit mnohem více- třeba to, že jejich pes není ani tak hlídací jako spíše vítací). Což je trochu nevýhoda pro špióny neznalé českého jazyka, protože překladač jim pomůže pouze za předpokladu, že by autoři komentářů psali spisovnou češtinou.
• žádné z nově narozených dětí ještě nemá svůj profl na facebooku. Zvláštní, ale alespoň jedna dobrá zpráva, která ovšem nemá vůbec žádnou váhu, protože životy těch dětí jsou od jejich prvních okamžiků podrobně zaevidovány a zdokumentovány v cizí databázi u naprosto neznámých lidí, kteří si s ní mohou dělat co chtějí, protože jsou jejich majetkem. A teď nemluvim jen o majiteli facebooku, ale o kterémkoli člověku na světě, protože i kdyby ty informace byly sebevíc „zabezpečené“, na facebooku se stávají veřejnými ať chcete nebo ne.

Mnohem více děsivé je ale to, že v některých případech lze vyšťourat ještě více informací a že se to týká tisíců, možná milionů dětí, které o takovém počínání svých rodičů nemají tušení a nemohou ho vlastně nijak ovlivnit…

„Co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám“
Je sice dojemné, že střežíte to, že tajně čůráte do dřezu, ale tyto informace stejně nikoho nezajímají, vůbec už ne bytové zloděje, vyděrače, únosce dětí a pedofily. Ti se zajímají o to, kdy půjdete jako spořádaná rodinka hrát si s ratolestí do parku, nebo na kašpárka do divadla, případně do kolika je starší sestřička v družině a kudy chodí domů… Tohle všechno z vás dostat je mnohem snažší, než si vůbec myslíte a velmi rádi a ochotně všechny tyto informace ať už přímo nebo nevědomky poskytujete a přitom vás hřeje, že nějaké vaše intimnosti se nikdo nedozví, protože je sem nikdy nenapíšete…

Poměrně dost výmluvná může být největší mediální masírka těchto dní o ztracené devítileté Aničce.
Proč se ztratila a za jakých okolností? Nenesou náhodou její rodiče nebo spolužáci vinu? Nebo si za to může sama?
Pod její fotografií mělo být napsáno become a friend ale na to už si netroufám. Protože to už si může některý komisař vyložit třeba jako dětskou pornografií a jsem nahranej :)

Jedno miminko z tohoto seznamu jsem nedávno potkal v kočárku na ulici a jeho maminku udivil tím, co všechno o ní i jejím děcku vím a že ty záclony u nich v obýváku by chtěly vyprat. Zakončil jsem to otázkou, kterou bych rád osobně položil všem vzpomínaným maminkám:
Jak by se ti líbilo, kdyby stovky fotografií a veškeré podrobnosti o tobě a hlavně o tvých dětech vlastnil nějaký úplně cizí člověk a mohl si s nimi dělat co chce?

Asi každou starostlivou matku taková otázka zaskočí a ještě víc ji zaskočí, když si uvědomí, že to tak bohužel je. Samozřejmě že nejprve zpanikařila a hned se zajímala o to, co proti tomu může udělat. Nejhorší na tom je, že nemůže dělat vůbec nic a ani to nemůže nijak zvrátit, může si akorát přiznat svoji blbost, že udělala obrovskou chybu a svému potomkovi možná zničila život. Jedinou radu jsem ji poskytl: prevence. Pokud nechceš věnovat osud svého dítěte někomu cizímu a ani nevíš, jaké má se získanými informacemi úmysly, zruš svůj facebook profil! Již jednou zveřejněné informace a fotografie sice žádným způsobem nedostaneš nikdy zpátky, ani je nesmažeš, ale předejdeš tak dalšímu trestuhodnému zahrávání si s osudem svého dítěte!
Zrušení osobního profilu je pro některé slabší jednice naprosto nepřijatelná věc, ani téhle mladé mamince se útěk od stáda příliš nezamlouval, ale docílil jsem alespoň toho, že o tom začala vážně přemýšlet a v zájmu své vlastní rodiny jednou určitě zruší svou nesmyslnou virtuální existenci a možná že k tomu přemluví i svého manžela a ostatní maminky a já budu mít dobrý pocit, že jsem alespoň trochu přispěl k vymýcení ďábla…

Není pravda, že digitalizace je vždy přínosná a prospěšná ve všech ohledech. Žijeme v době, kdy se digitalizuje snad úplně všechno a tím se vytrácí vzácná a neopakovatelná romantika dob minulých. Přesto se najde řada lidí, kteří na staré analogové přístroje a zařízení nedají dopustit. Nebude řeč o nesmrtelných vinylech (které nahradil, ale nepřekonal formát mp3), ale o rádiovém vysílání.

Mohou být dnešní mp3 a mp4 přehrávače sebevíc moderní a miniaturní, přesto můj nejpoužívanější „osobní přehrávač“ není mobil nebo mptrojka, ale prehistorický walkman Panasonic, ve kterém jsem za svých školních let obrousil stovky kazet.
Poslední kazetu jsem si v něm sice naposledy pustil před několika lety, přesto nezůstal zapomenutý v šuplíku nebo někde v bazaru a díky kvalitnímu tuneru s vynikající selektivitou se stal věcí častého použití. Dokonce tolik, že jsem si už musel jednou přepájet opotřebovanou sluchátkovou/anténní zdířku za novou.

Ne že bych neměl k dispozici vyspělejší přístroje, ale prostě ty moderní digitální hračky neumí tak dobře (nebo vůbec) naladit rádiové vysílání na středních vlnách, které si takhle po nocích občas chytám. Je to sice trochu taková úchylka, ale není to žádný hřích a rozhodně bych se více styděl za sledování Dementmanie nebo podobných hovadin.

Po západu slunce se amplitudově modulovaný signál šíří odrazem od ionosféry, takže k příjmu AM signálu není potřeba přímá viditelnost vysílače a antény přijímače a dá se tak zachytit vysílání třeba až ze severní Afriky nebo Arabských zemí.
Internet nám sice dnes dokáže zprostředkovat vysílání z druhého konce světa v té nejlepší digitální kvalitě, ale postrádá tak všechno to kouzlo a romantiku, kterou v sobě má šumící a pomíjivá zvuková mono informace a nestabilní a stále se měnící rádiové vlny v éteru.
Nemám odpovídající technické vybavení ani seznam stanic a kmitočtů, nemůžu tak přesně určit, odkud vysílání přichází, pouze odhadovat podle jazyků a exotických národních melodií a písní. Od chrochtavé turečtiny a arabštiny přes španělštinu, italštinu, maďarštinu k angličtině a ruštině. Nejkrásnější na tom je, že naladím neuvěřitelné množství nejrůznějších hudebních stylů, lidové songy, písničky, zpravodajství, interview, podcasty i tu záhadnou morseovku, datové přenosy, kódovací signály a atmosférické šumy a ruchy, které na tuzemských stanicích nikdy nenaladíte a ze kterých je cítit to kouzlo minulosti, protože právě na středních a krátkých vlnách se za minulých režimů ladily (a rušičkami odfiltrovávaly) zakázané stanice a na mnohých přístrojích visely cedulky s upozorněním, že poslech zahraničních stanic se trestá žalářem.
Technologie dospěla do současné podoby a s tím se postupně většina radiových stanic přesunula na velmi krátké vlny a dokonce mnozí výrobci současných radiových tunerů zcela opomíjejí pásmo amplitudové modulace. Máme přeci mnohem kvalitnější FM pásmo se stereo zvukem a RDS, dokonce už i DAB, tak kdo by se chtěl trápit poslechem nekvalitních a šumících rozhlasových stanic, kterých navíc zdánlivě ubývá, protože je večer přehluší ty zahraniční…

Je zajímavé sledovat a učit se od zkušenějších radistů, jak ladí, dolaďují, čistí a odfiltrovávají signál, aby zachytili a snažili se dekódovat nejrůznější hlasové i datové signály. Některé jsou v lidské řeči, některé v morseovce, některé v datové podobě. Už několikrát mě napadlo nahrát si některé to pískání a pípání na kazetu, vyhrabat ze skříně staré ZX Spectrum a zkusit mu něco poslat, protože mnohdy tam jsou dobře zřetelné datové hlavičky a láká mě vyzkoušet, jestli by starý osmibit dokázal alespoň reagovat na takový signál :)

Občas někdy uvažuji o malé radiostanici a že bych se přidal k ostatním bláznům, tzv. DXákům, co mají na střeše pětimetrový drát, nařizují si budíky na 2 ráno, aby mohli poslouchat čínské nebo australské vysílání. Nebo k těm radioamatérům, co odposlouchávají komunikaci mezi taxikáři, policií, vozy záchranné služby nebo letišti. Nejsem na to asi dost veliký blázen, protože kdybych byl, nejprve bych se pokusil si nějaký ten přijímač zbastlit sám (naposledy jsem kutil radiopřijímač ve škole), ale zatím si vystačím se svým starým walkmanem a časová i finanční investice do něčeho sice hezkého, ale nevyužitelného, mě trochu odrazuje…

Dnes bych vám rád představil několik zajímavých grafických programů, které vám zdarma umožní vytvořit, upravit nebo modifikovat vaše obrázky a fotografie, aniž byste si museli cokoli instalovat do svého počítače. Všechny programy jsou totiž přístupné online z vašeho prohlížeče a samotné úpravy obrázků probíhají ve flashi, nebo na serveru dané aplikace.
Jako grafický antitalent jsem dlouho hledal šikovné nástroje, které by těžkou a nesnadnou práci dokázaly udělat za mě, nebo alespoň trochu usnadnily nebo zautomatizovaly některé obtížné činnosti.
A protože těch programů je na internetu strašná spousta, udělám z toho takový nepravidelný seriál, kdy vám budu v každém díle představovat několik zajímavých free online aplikací pro úpravu grafiky a fotek.

První část bude pojednávat o programech, které svými funkcemi a nabídkou dokáží zastoupit nebo zcela nahradit drahé komplexní grafické aplikace a studia náročné na paměť i výkon počítače. Zjistíte, že většinu toho, s čím si vystačí průměrný grafik používající např. Photoshop zvládnou některé online aplikace také a přitom mají mnohem menší nároky na hardware i peněženku.
Pro zájemce už je na světě i další díl

Aviary Phoenix Photo Editor

Jeden z nejšikovnějších a nejoblíbenějších online grafických nástrojů bude Aviary Phoenix Photo Editor, který si mimo fotografií a obrázků poradí také s barevnými paletami, vektorovou grafikou i zvukovými soubory. Není to obyčejná aplikace, která umí u vašich fotografií upravit kontrast a jas a odstranit červené oči od blesku, umí toho mnohem víc a poskytuje příjemné a přehledné uživatelské prostředí podporující mj. vrstvy, řadu nástrojů a efektů.

Photoshop

Možná to nevíte, ale i Photoshop má svoji online free verzi, která poslouží stejně dobře, jako plnohodnotný komerční program. Tak jako v případě předchozího Aviary je vyžadována registrace, ovšem získáte tím tak vždy a všude aktuální verzi profesionálního grafického editoru přístupnou odkudkoli a spustitelnou i na tom nejpomalejším kusu železa. Online Photoshop mi už několikrát vytrhnul trn z paty, když jsem potřeboval lehce upravit některé obrázky a neměl po ruce Gimp.

Sumo Paint

Sumo Paint je další šikovný editor, který nabízí většinu z toho, co ostatní, ale vyniká jednoduchostí a řadou snadno použitelných nástrojů, díky kterým rychle a jednoduše vytvoříte jednoduché i složitější obrazce a vzory. Ideální nástroj pro rychlou tvorbu pozvánek, letáků atd. Vrstvy, výběry, efekty, barevné palety. Prostě vše, co byste od moderního grafického editoru očekávali. Obrovskou výhodou je to, že pro uložení výsledného obrázku se nemusíte registrovat.

Pixlr

Pixlr hodně připomíná grafický program Gimp. V nabídce najdete možnost přepnout celé GUI do češtiny a pak samozřejmě všechny základní a některé pokročilejší grafické funkce a nástroje (lze používat klávesové zkratky), se kterými si jistě vystačí laik i profesionál. Jako hlavní nevýhodu považuji pomalejší odezvu při použití některých náročnějších pomůcek, ale na druhou stranu i zde si můžete hotový obrázek uložit do svého počítače bez nutnosti registrace.

LogoEase

Šikovný prográmek, se kterým si rychle a jednoduše vygenerujete pěkné logo nebo grafické hlavičky je LogoEase, kde je tvorba loga stejně snadná jako vyfukování bublin, jak uvádějí sami autoři na stránkách. Aplikace vám nabídne několik desítek předpřipravených grafických vzorů seřazených do mnoha kategorií, nebo můžete pro inspiraci nahlédnout na již hotové loga. Nevýhodou pro někoho může být nutnost registrace a problém této aplikaci také dělají české znaky.

FaceInHole

No a na závěr prvního dílu ještě několik jednodušších, ale zato oblíbenějších utilitek, které sice nejsou tak komplexní grafické online editory, ale s grafikou (hlavně s fotografiemi) dokáží udělat zajímavé kousky.
Jistě jste někteří z vás už někde na internetu viděli obrázky, na kterých je předkloněná dívka s vyhrnutou sukní a roztaženýma nohama, mezi kterýma má… ano otvor a do toho otvoru… to už je práce například pro funphotobox.com, za jehož pomoci nahrajete vaše fotografie z disku, z webkamery, nebo z internetu a vytvoříte nejrůznější fotomontáže, koláže, animace, efekty, rámečky, obálky časopisů atd atd.
Něco podobného nabízí i FaceInHole, kde máte možnost si vybrat z několika scenérií, nebo si vytvořit svou vlastní a majitelé iPhonů a iPadů budou jistě potěšeni tím, že tato aplikace existuje i ve verzi pro tyto přístroje.
Aby toho nebylo málo, tak tu mám ještě jeden šikovný generátor ročenek a alb v retro stylu. Na YearBookYourself.com si můžete vytvořit album se svými současnými fotografiemi tak, aby vypadaly jako z druhé poloviny 20. století. Mnoho předpřipravených vzorů a šablon se stylovými retro účesy a kostýmy v černobílé verzi. Stačí jen nahrát svoji fotografii :)
No a na úplný konec ten naprosto nejjednodušší, ale efektivní a nenáročný balík online aplikací Personalize It! pro rychlé vytvoření vlastních monumentů, kouřových signálů a vzkazů na mapě, nápisů ve stylu Hollywood a můžete si tam zahrát také zajímavý GEOtetris :)

Jeden z nespočtu klípků vytvořených v RAGE enginu, tedy v tom zabugovaném a špatně optimalizovaném enginu, na kterém běží hra GTA IV.
Všechny chyby a doskakující textury a objekty jsou zde prominuty, protože tu nejde o hraní, ale o šílený příběh utahující si z mnoha akčních snímků i počítačových her (např. Mafia 1/2), který zaručeně pobaví