Archive for the ‘Zábava’ Category

Ukulele nová meta

Když máte kamarády, co umí akorát chlastat a hulit a vyměníte je za jiné, kteří umí to samé, ale navíc u toho hrají na hudební nástroje, zanechá to ve vás následky a budete se snažit zapadnout.

Ačkoli tohle nebyl ten pravý impuls k tomu, abych si pořídil ukulele, něco pravdy na tom bude. Již dlouho jsem uvažoval nad tím, že pokud nechci v muzice stagnovat nebo spíše upadat, je na čase se od gramců posunout někam jinam, naučit se něco nového, přijmout výzvu, dokázat si, že když to zvládli jiní, tak to dokážu i já.

A konečně jsem se odhodlal. Na co jsem vlastně čekal? Proč jsem to neudělal dřív? To jsou otázky, které si teď často pokládám.

ukulele náhledJeden z těch důležitých impulsů byla jedna deštivá noc v kempu na břehu Vltavy, kde jsme se v altánu schovávali před bouřkou spolu s ostatními vodáky. Naše výprava klasicky s kytarou a tamburínou a ve skupince dalších jeden kytarista, který když viděl, že máme taky kytaru (a spoustu piva), tak se zvedl, odešel do stanu, za chvíli se vrátil a v ruce držel… ukulele. Uměl zahrát hromadu skvělých písniček, ale tu jednu jedinou v repertoáru neměl. Ano, mám na mysli legendární Somewhere Over the Rainbow od Israel Kamakawiwo’ole. To jsem vážně nečekal, nečekal to vlastně nikdo a právě tady se zrodil ten nápad, že když to neumí, tak se to naučím sám. To je totiž tak skvělá písnička, že bych ji chtěl zahrát i na pohřbu.

Dalšími těmi impulsy pro pořízení ukulele je skutečnost, že když takhle sedíte v hospodě s ostatními muzikanty a máte v ruce nějaký hudební nástroj, tak na něj ani nemusíte hrát a přesto v něm cítíte ty vibrace, tu pozitivní složku, ten rytmus, ten spirit, kterým rezonuje každý strunový, perkusový nebo dechový nástroj u stolu. Ačkoli zvuk maličkého ukulele naprosto zanikne v tom kraválu vedle několika kytar, houslí, flétny (která mimochodem také není moc slyšet), heligonky, harmoniky, bubínků, cajonu atd., dá se vždycky otočit vzhůru nohama a použít jako další bubínek :) Ukulele je spíše solo nástroj, nebo doprovod maximálně tak pro jednu kytaru, harmoniku nebo třeba kazoo (které mám také), jinak ho více nástrojů snadno přehluší.

Ukulele mám teprve pár týdnů a přes počáteční rozpaky jsem již přišel na to, že to nebude příliš složité. Pár písniček již víceméně umím zahrát zpaměti. Začínat písničkou Somewhere over the Rainbow nebyl úplně nejlepší nápad, ačkoli tahle píseň sama o sobě není příliš obtížná a existuje několik způsobů, jak ji hrát. Brzy jsem zjistil, že na stovky skladeb a písniček postačí jen 3 akordy, začal si dělat zpěvník z písniček, které se nejčastěji hrají v hospodě a přišel na jednu šokující věc.
Když jsem si hledal ukulele akordy k jednotlivým skladbám a pouštěl si originální písničky na Youtube, u většiny skladeb jsem shledal fakt, že tyhle muzikanti tuhle nebo tamtu písničku umí zahrát mnohem lépe, než původní autor :) Jsou tak dobří, že to platí u více jak 90 % všech písniček, co mají ve zpěvnících! To je docela dobrá motivace. Tomuhle se chci také přiblížit! I když tuším, že ukulele bude jen vstupní drogou a po čase přejdu na šest (nebo dvanáct?) strun nebo klávesy. Ale nejvíc mě teď láká cajón. Ten si plánuji pořídit v nejbližších dnech.

Chtělo by to více času na učení, zkoušení a trénování. Nejvíce jsem se toho zatím naučil v práci, kam si ukulele nosím na delší směny. Jinde prostě času moc nemám. Potřeboval bych ho ale mnohem více, abych se zvládl naučit všechny důležité riffy a rychle přehmatávat z akordu na akord. Také ještě potřebuji napilovat hraní a současně do toho zpívat, což mi u složitějších skladeb dělá neskutečné problémy. Stále si zatím troufám jen na ty jednodušší písně a bez náhledu do zpěvníku se občas ztratím. Nicméně mě naplňuje fakt, že toho mám před sebou ještě hodně a neztrácím tak motivaci učit se nové a složitější písničky.
Nebudu zastírat fakt, že ukulele mám také kvůli jedné slečně a učím se její oblíbené písničky. A samozřejmě narozeninová mělodie Happy Birthday byla jedna z prvních, kterou jsem se naučil :)

S djingem je to nesrovnatelné. Míchat desky vždy bylo a je až směšně triviální. Nevýhoda je u djingu ve finanční i prostorové náročnosti, dále v závislosti na elektřině a taky je velmi pravděpodobné, že se kolem budou motat smažky a jiní zmrdi. Na pořízení nejlevnějšího ukulele vám bude stačit necelá tisícovka, můžete na něj hrát i v nejodlehlejších koutech přírody, skoro nic neváží a vejde se vám do středně velké brašny. Abyste na gramofonech odehráli třeba dvě hodiny, váš recordbag vinyly ztěžkne o několik kilogramů. Na ukulele postačí pár listů ze zpěvníku (a někteří nepotřebují ani to).

Až se vás někdo zeptá, co jste dělali o prázdninách, co mu odpovíte? Marnil jsem čas na mobilu u x-té varianty Clash of Shits nebo chytal debilní Pokémony?
Já měl na mobilu otevřený zpěvník a učil se písničky.
Kdo bude mít větší společenský kredit?



Jak jsem přežil Suchej únor

Akce Suchej únor (www.suchejunor.cz) již běží několikátý ročník a já ji vlastně poprvé pořádně zaznamenal až tento rok hlavně díky Twitteru a jakési mediální kampani.

no alcohol suchej únorJde vpodstatě o to se hecnout a celý měsíc nevypít ani kapku alkoholu. To zní jako výzva, tak proč ji nezkusit. Ne že bych byl tak beznadějný případ a těžký alkoholik, v životě už jsem měl i mnohem delší abstinenční období (a teď nemyslím dětství), ale samotného mě zajímalo, jaký vliv bude mít hlídaná a kontrolovaná abstinence a jestli se to nějak projeví.

Ze začátku se zdálo, že to bude velice jednoduché a snadné, alkohol přeci není tou nejdůležitější součástí mého života a proto bude Suchej únor vlastně taková sranda. Pro mnohé zúčastněné je to lehčí tím, že únor je nejkratší měsíc (i v přestupném) roce. Já to bral jako takovou zkoušku a zajímavý pokus, který bude velice snadné úspěšně dokončit.
No, nalijme si čistého vína (i když to zní v souvislosti s touto akcí jakkoli divně) nebylo to zase až tak snadné a únor nebyl zrovna ten nejšťastnější měsíc v roce, jak jsem si původně představoval

1.2.2016 vycházelo zrovna na pondělí. Já začal Suchej únor vpodstatě o dva dny dříve, protože poslední pivo jsem měl v pátek 29.1. večer, v sobotu se k tomu už nějak nedostal a v neděli před prací zpravidla nepiji a nepil jsem ani teď. A když jsem v pondělí 1.2. narazil znova na hashtag #suchejunor, tak jsem si říkal, že to taky zkusím. Nebude to přeci nic složitého.
To jsem ovšem ještě netušil, jaké klacky pod nohy mi osud bude házet…

5.týden roku 2016 se dodatečně oslavovaly hned několikery lednové narozeniny. Naštěstí jsem z toho vyvázl naprosto střízlivý. 5.týden byl ale také ve znamení zlomeného srdce, velikého emočního vypětí a depresivních stavů. Nešťastná láska a žal se zpravidla musí pořádně zapít. Zatnul jsem zuby a odhodlal se s tím nějak vypořádat i bez alkoholu. Srdce už mám roztrhané a rozlámané tolikrát, že by mě tohle nemělo nějak zvlášť vyvést z míry. Tenhle heartbreak byl ovšem o to víc bolestivější, že u ní jsem vlastně vůbec poprvé v mém životě poznal něco, co jsem u žádné jiné dosud nevycítil. O této slečně s jistotou vím, že je to ta, se kterou chci mít děti. Noční můry, smutek a deprese přetrvávající do teď. Ze začátku to bylo těžké, ale dokázal jsem se s tím nějak srovnat i bez alkoholu.

6.týden roku 2016 se zase hodně vyjednávalo a domlouvalo. Kde jinde než v hospodě. Má přítomnost se tedy v hospodách zkrátila na nejkratší nutnou dobu, kdy jsem u debatování vypil vždy jednu velkou Kofolu. Opodstatňoval jsem to také tím, že pak musím ještě do práce nebo řídit. I několik akcí jsem musel odříct a naplánovat místo nic něco jiného, protože jsem věděl, že bych tam střízlivý nevydržel…

7. a 8.týden roku 2016 probíhaly nějaké menší či větší oslavy a výročí (nedostaly mě), ale nejvíce je poznamenalo úmrtí v rodině. I tohle se obešlo bez mé interakce s alkoholem a na obřad jsem dělal řidiče, svážel a odvážel smuteční hosty, takže jsem pochopitelně nemohl pít. A bylo to asi nejtěžší období celého února. Ten poslední týden se na mě sesypaly prožité události posledních dní a celkem jasně jsem si uvědomil, že mě na tom světě vlastně vůbec nic netěší. Chuť stavit se v hospodě byla neuvěřitelně silná. Po čtyřech pivech by ten svět byl hned hezčí a veselejší. Ale nakonec jsem tomu pokušení nepodlehl. Když už jsem to vydržel tak dlouho, zbývá už jen necelý týden… Také jsem si uvědomil, že kdybych šel na 4 piva, dal bych si jich nakonec minimálně 7, po zbytek dne bych už nic neudělal a ráno by mi bylo akorát blbě.

Suchej únor mi nakonec v sobotu 27.2. neočekávaně ukončil soused, který naléhal, ať se stavím, že se mu rozbil notebook a jestli bych se na to nemohl přijít podívat. U sousedů probíhalo takové neformální setkání se vzdálenými příbuznými a než jsem stačil odklopit víko notebooku, bylo přede mnou pivo a panák Myslivce (fuj). No vysvětlujte sedmdesátiletému pánovi, co je to Suchej únor… Já jsem to v ten okamžik regulérně vzdal, neměl jsem už energii na nic. Pivo zachutnalo, Myslivec už tolik ne, ale ze slušnosti jsem ho do sebe vylil a hned dostal dalšího… Díky dvoudennímu náskoku jsem ale nakonec těch 29 dní vydržel.

Nebudu vám lhát, asi dvě hodiny poté jsem se posral, jako už dlouho ne. A co teď? Můžu si vlastně dát pivo, když už se to takhle neplánovaně ukončilo. Nakonec jsem si pivo nedal, ani žádný jiný alkohol od té doby. Místo toho jsem si sesumíroval, co mi ten měsíc střízlivosti dal a co vzal:

    Zápory:

  • Hořkost těžkých životních situací si musím pěkně vychutnat plnými doušky a při všech smyslech. Alkohol není řešení, jen krátkodobé anestetikum.
  • Musel jsem odříct několik akcí a přehodnocovat svojí účast na nejrůznějších událostech, kde se pije alkohol. Ale ve své podstatě jsem zase o tolik nepřišel…

    Klady:

  • Shodil jsem 4 kila. Když už teda má ten detox k něčemu být, snažil jsem se poctivě cvičit, udržovat se v kondici a trochu eliminovat OTP (okrasné tukové prstence) v břišní části. To se docela i povedlo, jeden měsíc je ale málo, nějaké očekávání by se mohlo naplnit až po druhém měsíci… Každopádně po fyzické stránce se cítím o deset let mladší :)
  • Střízlivost. Prostě je skvělý pocit vědět, že můžu kdykoli sednout za volant a nemusím si vzpomínat a počítat, kdy jsem naposledy něco pil.
  • Paměť. Nečekal jsem to, ale zjišťuji, že měsíční nepřetržitá střízlivost má hlavně v práci pozitivní vliv na to zapamatovat si, co se kdy a čím dělalo, nemusím pořád běhat sem a tam přečíst si několik čísel, protože si je zapamatuju. Také jsem měl dostatek času a energie na dělání dalších věcí.
  • Úspora peněz. Jestli jsem dříve chodíval jednou týdně do hospody, dal si tam v průměru deset dvanáctek, útrata byla 250Kč. Občas se i stalo, že také něco k jídlu. Moje měsíční útrata v restauračních zařízeních se tedy pohybovala okolo tisícovky. Měsíční abstinence mi podle této prosté formulky ušetřila zhruba tisícikorunu.
  • Další úspory do budoucna. Přibližně 2 roky zpátky jsem míval období, kdy jsem pil docela hodně a díky tomu si vypěstoval tzv. toleranci. Celou noc jsem na baru do sebe lil všechno možné, hýřil s děvčaty a ráno v 7hodin v pohodě nasednul na kolo a jel třeba 8km domů a ještě u toho bezproblémů psal smsky. Teď v sobotu máme opět takové nepravidelné posezení s muzikanty v hospodě a já vím, že tam tentokrát svých obvyklých 12 dvanáctek a několik panáků slivovice jen tak nevypiju, protože jsem se prostě dostal z formy (a pokud ano, tak nechci vidět, jak to dopadne)

Abych to nějak shrnul. Očekávání bylo trochu jiné, než krutá realita. Suchej únor byl chvílemi velká řehole a osud se rozhodl, že mi vítězství nedá zadarmo. Nicméně povedlo se mi celých 29 dní vydržet bez kapky alkoholu a s neplánovaným přerušením jedním pivem a dvěma Myslivci v tom dále pokračuji, alespoň do soboty.
Kdykoli bych to nejspíše dokázal zopakovat. Klidně zase příští rok v únoru, to snad budou lepší podmínky. Zkusíte to také?

Android Dj aplikace

Někteří si možná vzpomenete, že jsem tu onehdá rozebíral Online DJ aplikace, umožňující mixování hudebních souborů bez potřeby hardwarového nebo softwarového vybavení.
Dnes se podívám na hudební mixovací aplikace, které si můžete nainstalovat do svého telefonu nebo tabletu s operačním systémem Android.

tucet dj programůNa začátek musím říct, že to není nic jednoduchého, protože všechny aplikace dělají (nebo alespoň měly by dělat) víceméně to samé, skoro stejně vypadají a v obchodě Play jich je nepřeberné množství. Vyzkoušet a pojmout tolika aplikací, které se od sebe liší jen v detailech, je docela výzva. A pokud máte zájem si zkusit na svém telefonu míchat svoje oblíbené tracky a nechce se vám zkoušet jednu po druhé, přináším tento přehled těch, které mi připadají jako nejlepší nebo nejpoužitelnější. Vyzkoušel jsem jich tucet a z toho vybral pouze 3, které stojí za pozornost. Ty, které neprošly sítem, mají vážnější nedostatky nebo prostě nesplňují všechny požadavky plnohodnotného mobilního DJ softwaru a jsou to spíše jen hudební přehrávače plné reklam, kterým zpravidla chybí možnost regulace rychlosti přehrávání, která je pro prolínání skladeb klíčová.

Vývojáři těchto aplikací to nemají vůbec jednoduché, protože mixování digitálních nahrávek vyžaduje nejen značnou míru optimalizace jak po stránce výkonu, tak i v UI. Aby taková aplikace obsáhla všechny potřebné prvky pro synchronizaci dvou hrajících skladeb, musí být rafinovaně komplexní a přitom na malé dotykové obrazovce poskytnout uživateli všechen potřebný uživatelský komfort a přehled a když nabízí i něco navíc, získává body k dobru a jen tak nezapadne mezi desítkami ostatních.

Jak už asi bude všem jasné, všechny tyto mobilní dj aplikace slouží jen k ukrácení dlouhé chvíle nebo pobavení. Tomu odpovídá i cena, všechny jsou v základu zdarma. Pokud to s mixováním myslíte vážně a plánujete vystupovat na akcích a večírcích, doporučím vám to samé, co v případě online dj aplikací: musíte zainvestovat do hardwarového vybavení. Pokud ale zainvestujete do mobilních dj aplikací, získáte užitečné pomocníky pro snadné a rychlé mixování hudebních podkresů nebo jinglů pro vaše videa nebo podcasty.

Při testování jsem se zaměřil hlavně na použitelnost a přehlednost uživatelského rozhraní, rychlost odezvy a věrnosti simulace scratchování. Jako referenční tracky jsem používal převážně vinyl ripy Révolution od Dj Mutante, Turn it up od Las Vegas 909 a The Prophet od CJ Bolland na otestování synchronizace rozdílného bpm i rozdílu zvukových hladin a zkoušky scratchování na rovných výrazných beatech. Dalšími mixovanými tracky byly Deeper love od Noisia, Hitman (Dream Team Remix) od Marvellous Cain a kvůli vokálům i Junglist od Congo Natty. Dost rozdílné hudební styly, které ale hodně lidí zaměňuje. V základu mají hodně společného, i začínající dj by je podle stejné rytmiky i posloupnosti bicích dokázal na gramofonech snadno srovnat, automatická synchronizace s tím může mít problém.

Cross DJ Free

Jeden z mála favoritů mnou testovaných androidích DJ aplikací. Mixvibes je známá značka v oblasti hardwarových i softwarových hudebních udělátek a neudělá ostudu ani na mobilech. Cross DJ free má přehledný a přitom jednoduchý design, rychlou odezvu, všechny potřebné funkce, nechybí podpora velkých souborů i široké možnosti nastavení a přizpůsobení. Dokázal bych si ho představit i jako efektivní samostatný hudební přehrávač díky funkci automix, kterou si ale (stejně jako většinu dalších funkcí) musíte samostatně dokoupit. Tak jako drtivá většina ostatních dj aplikací, má Cross DJ Free obrácený pitch control. Také občas nesedí náhledy souborů ve výběru tracků. Synchronizaci rovných beatů zvládá bez potíží, nebojí se ani kombinace rovných a zlomených beatů a kvůli tomu bezokolků až příliš výrazně zpomalí nebo zrychlí přehrávanou skladbu. Synchronizace funguje podle signálových špiček bez větších výhrad, pravda ne vždy se to povede napoprvé a chytání podle dob a pasáží tu nečekejte. Přestože scratchování není příliš věrohodné, z náhledu tracku v detailu prakticky nic nepoznáte a s programem nezvládnete věrně reprodukovat ani baby scratch, můžu ho doporučit jako vhodného kandidáta pro investici, pokud chcete odemknout další funkce jako nahrávání, keylock, efekty, nebo výše zmiňovaný automix. Scratchování na malém displeji telefonu je už samo o sobě dost zvláštní…



PLay cross dj free

Djay FREE

Je sympatický software od méně známého vývojáře Algoriddim, kterému na první pohled nic nechybí. Poradí si se skladbami ze Spotify i s těmi ve vašem telefonu. Nerozumí si ale s playlisty z jiných přehrávačů. Sync může někdy hlásit, že dvě zvolené skladby mají příliš rozdílné bpm, ale když to zkusíte znova, programu se zpravidla podaří sladit rychlosti bez větších problémů. Je sice trochu náročnější, odezva může být trochu pomalejší na slabších telefonech, ale scratchování a chování ploten je tu asi nejlépe zpracováno ze všech dostupných mobilních dj programů. S trochou úsilí se vám podaří palcem na displeji vyloudit slušný baby scratch, současné použití crossfaderu je ale už velmi obtížné. Tenhle program má vše jak má být, není tu zbytečně nic navíc. Zdarma tu jsou dostupné základní efekty, smyčkování i tři cue-pointy. Nahrávání, automix, zvukové banky a širší možnosti nastavení jsou dostupné za necelou stokorunu. I zde by se dalo hovořit o dobře investovaných penězích, pokud plánujete vytvářet mixované hudební podkresy pro svá videa nebo podcasty.







Play djay free

edjing 5 DJ Music Mixer Studio

Asi jediný software tohoto druhu, který umí v základu automix bez příplatků. Je to tak první vážný kandidát na efektní hudební přehrávač, který vám sám prolne skladby v určeném pořadí a vy se nemusíte už o nic dalšího starat. Sync si poradí jen se soubory s pobobným bpm, případně musíte rychlost upravit ručně a pak to zkusit znova. Pitch je zajímavě schován ve středu kotoučů a potěší i keylock nebo možnost nahrávání vašeho mixu. Scratchování a chování decků není příliš věrné, ale je znát snaha a snaha se cení. Bude na vás vyskakovat hodně reklam, ale zase je hodně funkcí odemčeno už v základní free verzi. Cena za plnou verzi bez reklam s přístupnými všemi efekty, příslechem do sluchátek a několika skiny je trochu přemrštěná 293Kč, nicméně jednotlivé funkce lze odemykat i za body, které získáváte za sdílení, doporučení, stažení dalších aplikací atd. Je to tedy takový RPG DJ soft. Někomu to může vyhovovat, mně to připadá přinejmenším zvláštní, ale nakonec proč ne.



Play edjing

Androiďácké dj aplikace jsou o krůček dále, než ty online. Dá se říci, že to, co se od nich vyžaduje, zvládají pro domácí a nenáročné použití celkem uspokojivě. Synchronizace je povětšinou bezproblémová, jen nečekejte, že se bude trefovat do dob nebo začátků pasáží. To si budete muset chytit sami a při troše štěstí vám to následný sync nerozhodí. Při testování jsem nehodnotil zvukovou kvalitu výstupu ani rozsahy ekvalizerů, protože sluchátka jsou pro můj současný telefon tak trochu problém. Každopádně se nepředpokládá, že by se s tímhle softwarem na hraní (od slova hrát si, ne hrát muziku) dalo někde vystupovat na akcích. Nikdo snad nebude tak slabomyslný, aby zapojoval telefon k výkonné aparatuře. I když pár takových expertů už jsem taky zažil…

Stupidní sitcomy

Už to bude pěkná řádka let, co jsem televizní vysílání zcela vyřadil ze svého života. Bohužel se televizním obrazovkám nedá vyhnout úplně a tak když někde zastihnu debiloskop zapnutý, bývají to nepříjemné zážitky. Není to sice tak vyčerpávající jako ve filmu Akumulátor (ačkoli…), ale i tak to na mě působí evidentně přesně opačně, než na většinu ostatních diváků.
Televize mi způsobuje utrpení.

Jako rudá barva na býka, tak na mě působí z režie přidávaný smích do stupidních seriálů. To je věc, která bude dnešním hlavním tématem. Musí to ven, protože jsem nedávno zjistil, že mě chytá amok už při prvních vteřinách v přítomnosti televize, ve které běží nějaký nejlépe americký sitcom, ale ani ty domácí nebývají pozadu…

Zažil to snad každý civilizovaný člověk: V televizi se odehrává nepříliš duchaplná zápletka. Dialogy i děj mezi postavami nebývají nijak kvalitně napsány, zpravidla dvojsmyslné až perverzní. Nesmí to být nic složitého nebo komplikovaného, protože cílovka nepřesahuje 100 bodů IQ. Sami autoři těchto nevalných scénářů evidentně nebývají příliš kapacitní, nedivil bych se, kdyby byli permanentně na drogách. Aby to ale působilo tím požadovaným dojmem, dá se za každou větu smích z publika a bude z toho hit pro masy.

Sami si udělejte takový „out of box“ test sami na sobě. Zkuste si vybrat libovolnou scénku z libovolného dílu libovolného sitkomu. Pusťte si ji bez zvuku jen s titulkami tak, abyste nevěděli, „kdy se máte smát“. Přijdou vám teď ty dialogy vtipné? Zjistíte, že jsou neskutečně trapné a ubohé. Díky zásahu z režie se potrháte smíchy nad texty, u kterých si normální člověk řekne „Co to doprdele je? Dělaj ze mě totálního vylízanýho idiota?„. Tu největší žumpu, ty největší hovna s radostí a s úsměvem sežerete a ještě budete chtít víc.

Smích je základní lidská reakce a emoce, myslím si, že by nám neměla být podsouvána vždy, když to vyžaduje scénář mimořádně podřadného televizního produktu.

Je smutné, že právě tento výkvět televizní zábavy, to největší dno útočící na základní lidské emoce, mají v oblibě i docela inteligentní lidé, kteří se pak na Twitteru rádi pochlubí tím, že promarnili celý večer sledováním celé série nějakého seriálu, který je v jádru naprosto stupidní a idiotský…

Nemusíme ale pro stupidní a idiotské scénáře chodit až k americkým sitcomům.
Zábavná, kulturní, informační i umělecká hodnota drtivé většiny ostatních seriálů ze záporných čísel nebezpečně atakuje nulu. Je až téměř trestuhodné, že existuje tolik lidí, kteří dobrovolně a s očekáváním hltají každou scénu z některého nesmyslného seriálu, kterými nás televizní stanice bombardují každý den.
Bohužel znám dost lidí ve svém okolí, kteří si bez pravidelné nálože pitomostí následované poctivou dávkou hovadin z některého těžce retardovaného seriálu, nedokáží představit večer… Například ultra dementní nekonečný seriál Ulice, bez nějakého cíle, vidiny konce, nebo náznaku jakéhokoli vývoje, si tento týden, před prázdninovou pauzou, odvysílá svůj 2855. díl. Vezmeme-li, že každý díl má s reklamami něco přes hodinu a jestli dobře počítám, tak poctivý pravidelný divák u tohoto vysoce kvalitního a hodnotného kinematografického počinu promarnil téměř 1/4 roku života! Čtvrt roku lobotomie a nalévání sraček do hlavy! To už přece musí zanechat nějaké následky… Co byste za čtvrt roku stihli udělat vy?

Když už jsme u toho počítání promarněného času, který vám už nikdy nikdo nevrátí, je tu šikovná online aplikace http://tiii.me/, kam zadáte název seriálu a kolik sérií jste shlédli a ona vám ukáže, kolik vám ten který odpad sebral času z vašeho života, který se určitě dal využít mnohem lépe, zábavněji a produktivněji. Píčoviny typu Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo Teorie velkého třesku jsou v této databázi pochopitelně zahrnuty, zadávejte jejich originální názvy, našeptávač už vám nabídne tu správnou volbu…

Blikající obrazovky vám vymývají mozky, programují vás na to, co si máte myslet, co máte poslouchat, koho máte volit, co si máte kupovat, co máte jíst, pít i kdy se máte smát. Informují vás o zmanipulovaných a zaplacených průzkumech veřejného mínění nebo volebních preferencích, pečlivě odfiltrovávají informace, které se k vám nemají dostat, straší vás válkami, chřipkami nebo uprchlíky a zaručeně dobře poradí, co dělat v případě mimořádných situací. Mafie ovládající politiky a vlastnící všechny média vás tímhle systematicky formují do poslušných oveček, kterým stačí říct klíčové slovo „Neodcházejte od obrazovek„.
tv krade životy

Každý den úspěšný

Ten loňský rok byl naprosto nahovno. Plácal jsem se od ničeho k ničemu, potýkal se s akutním nedostatkem peněz a celkově byly ty časté bídné a nouzové situace vážně stresující a vyčerpávající. Proto jsem si na konci roku 2014 řekl, že ten další rok 2015 bude lepší a úspěšnější než tenhle zkurvenej posranej rok.

Nevěděl jsem sice, jak toho dosáhnout, ale prostě jsem věděl, že už nechci zažít to, s čím jsem se potýkal v roce 2014. Věděl jsem z předchozích let a předchozích zaměstnání, že nejrůznější motivační videa a poučky od rádoby úspěšných kravaťákú jsou naprosto k hovnu. Nic to člověku nedá, nikam ho to neposune, v ničem ho to nezdokonalí, jenom mu to zabere čas a zpravidla ho to akorát nasere, když se mu nebude dařit. Vždyť už i Homer Simpson říkal, že pokus je prvním krokem k neúspěchu :)

Ale přeci jen nejsou všechny ty tipy na úspěch tak nesmyslné a zbytečné. Jeden z mnoha tipů mi přišel jako dobrý nápad a proto ho již půl roku praktikuji: Každý den si poznamenat, co se mi ten den povedlo, co jsem udělal dobře, v čem jsem uspěl. Opravdu si každý den zapíšu něco, co se mi podařilo, co nového jsem se naučil, získal cenný kontakt nebo zkušenost, nebo udělal něco, co bude mít v budoucnu pozitivní efekt nebo vydělá nějakou tu kačku. Když se mi ten den povede víc věcí (že se to stává často), poznamenám si jen tu nejdůležitější událost, případně všechny, které spolu nějak souvisí. Je to sice jen takový placebo efekt, ale skutečně mi to umožňuje zpětně nahlédnout, kolik práce už jsem udělal, co jsem získal, nebo komu pomohl…

V minulosti se mi sem tam také něco zadařilo, nějaký úspěch se občas také dostavil, ale když si to člověk nezapíše, tak na to rychle zapomene a nemůže si pak vybavit a prohlédnout, co se podařilo. Takhle máte před sebou jen ty pozitiva z každého dne a nutí vás to hledat a dělat další! Na negativa nezbývá místo. Nevynechal jsem zatím ani jeden den. Nedokážu prostě celý den jen tak nečinně ležet, je toho pořeba udělat ještě hodně a vždy se najde něco, co se dá zapsat jako úspěch :) Skutečně raději místo sledování filmu (promarněná hodina a půl) píšu texty, ořezávám a upravuji obrázky, nebo dělám tabulky. Vždyť i u sledování toho hokeje jsem dodělával jeden PR článek a vydělával bitcoiny (ale faucety si do seznamu nepíšu, to beru jako automatickou činnost).

A zatím se v tomto roce daří. Nebude to sice tím, že si každý den zapisuji kdejaký úspěch, ale jistý efekt to má. Ono se vlastně muselo dříve nebo později začít dařit, i kdybych si nic nezapisoval. Tahle alespoň mám přehled o tom, jaké kroky vedly k tomu nebo onomu zdařilému konci, vím, co je ještě potřeba udělat a dokážu si udělat bližší představu o tom, kdy to bude hotové, nebo jaké výsledky očekávat.
V plánu mám ještě hodně věcí. Prakticky každý den vytvářím, upravuji, překládám, píšu nebo edituji pro jeden z několika projektů, na kterých v současnosti dělám. A bude toho ještě hodně :)

Kunda sem, kunda tam

Bylo zařízeno, aby se ze všech prezidentských kandidátů dostaly do finále pouze ty dva, kteří jsou jistotou pro destabilizaci, zesměšnění a úpadek naší země. Úkolem prezidenta bylo rozhádat, nikoli sjednotit náš lid. V konečném výběru kandidátů tak ne náhodou skončili ty dva nejhorší a nejzkázonosnější kandidáti ze všech možných. Češi si pak už měli sami svou volbou vybrat svůj osud a volbou jednoho ze dvou zel připravit ornou půdu pro mezinárodní zásahy, restruktualizace a regulace z vyšších míst.
Buďme rádi, že ty prezidentské volby tenkrát nevyhrál ten šišlavej vlastizrádnej kripl. Kdyby je byl býval vyhrál, destabilizace naší země by probíhala mnohem rychleji a dnes by v zájmu cizích států žádná Česká Republika již neexistovala. Nebo alespoň neexistovala v takové podobě a struktuře, jako byla známá do nedávné doby. Volbou Zemana jsme náš nezvratný fatální osud neodvrátili, pouze na nějakou dobu oddálili…

Těžko předvídat, co by ospalý dementní stařík na hradě vyváděl, kdyby ve volbách porazil Zemana, určitě by nám ale nebylo do smíchu a jistě bychom se dnes tak skvěle nebavili na účet pana prezidenta.

Asi nemá cenu tu připomínat médii dobře propírané faux pas, které prezident Miloš Zeman ztropil za poslední dny. Reakce na tyto události byly takřka bleskové a kreativní internetová komunita se dala do díla :)

Zapomeňte na opraváře traktoru Luboše, řadu jeho předělávek a výtažků do nejrůznějších aplikací.

Naše těžce zkoušená a rozkradená vlast už toho zažila hodně a ještě toho hodně snese. Naše politické špičky nám ukazují, že lze jít ještě níž, než by si kdo vůbec pomyslel. Tyto materiály tak nikoho nemohou pohoršovat. A pokud ano, je mi vás líto, zkuste se nad tím povznést a pobavit se, pro tento účel to vzniklo…
Já vím, je to rouhání, ale zvolili jsme v prezidentských volbách to menší zlo :)

hanobení prezidenta republiky

Výlet do Karlsruhe

Pokud sledujete web orcs-must-die.cz, jistě vám neunikla soutěž Heroes on tour, ve které se soutěžilo o cestu do Německa do evropské divize Gameforge. Jako správný fanda série Orcs Must Die jsem hned v prvních vteřinách začátku soutěže posílal e-mail… a vyhrál, což mě těšilo o to víc, protože to vyšlo zrovna na moje narozeniny :)
Zorganizované to bylo naprosto perfektně a precizně. Všechny informace a cestovní dokumenty všichni vítězové dostali s dostatečným předstihem a mohli jsme se těšit na nezapomenutelný víkend.
heroes on tour

Trnitá cesta po Německu

Asi každý má před velkým cestováním tak trochu obavy co se kde vytelí, na co se zapomene a podobně. Samozřejmě i mně se komplikace nevyhnuly. Poprvé to byl můj fail, kdy jsem si den před odletem dal na balkón vyvětrat boty a jaksi na ně zapomněl. Po několika hodinách se navečer zčista jasna přihnal mrak a dokonale mi je prochcal. Než jsem se stačil vzpamatovat, bylo pozdě. Boty byly durch. V jiných bych nevydržel a sandály (s ponožkami) jsem si chtěl obout až v Německu :) Takže promočené boty vycpat novinami a doufat, že to do rána za těch necelých 7 hodin alespoň trošku uschne.
Ráno budíček ve 4:00, boty stále ještě trochu mokré. No nevadí, ve vlaku a v letadle si je zuji a snad to doschne.
Ačkoli jsem během mapování a plánování cesty dospěl k tomu, že nejhorší to asi bude v ČR s přestupními a dobíhacími časy, dopadlo to všechno až podezřele hladce i přestože riziko zmeškání letu bylo docela vysoké…
vítejte ve vídni

Vítejte ve Vídni, problémy začínají

První problém nastal ve Vídni, kde mi paní za přepážkou sdělila, že moje navazující letadlo do Frankfurtu má problémy a budu muset letět jiným o hodinu později. Tím pádem nestihnu vlak – přímý dálkový spoj do Karlsruhe. Ok, nevadí, keep smiling, takové věci se prostě stávají a nakonec vlaky jezdí skoro každou hodinu i v sobotu.

Batoh má zpoždění

Přiletěl jsem tedy do Frankfurtu o více jak hodinu později a nastal další problém. Pás nevyblil moji krosnu. Někde se ve Vídni zpozdila a že mi ji tedy pošlou do hotelu, případně domů, kdyby to nestihli do neděle do devíti ráno, kdy se opouští pokoje. Anabáze trasování mého zavazadla zabrala další hodinu, takže zase opět nestíhám vlak, musím hledat další spoj.
Nezbylo nic jiného, než se tomu smát. Dostal jsem tedy jako kompenzaci overnight set, pracovně jsem ho nazval „survival kit“ a vlastně jsem byl za zpoždění zavazadla rád, protože jsem si vzpoměl, že jsem doma zapomněl kartáček s pastou a „survival kit“ toto mimo jiné obsahoval.
Takže vybaven příruční taštičkou přes rameno a toaletní taštičkou „survival kit“ v ruce se vysmátý vydávám na poslední etapu cesty.
Kdybych se nezeptal průvodčího, tak by to mohlo být ještě zajímavější a já možná bloudil po Německu ještě teď, protože jsem vůbec netušil, že ještě musím v Mannhaimu přestoupit na další vlak. Navíc vlak z Frankfurtu měl zpoždění a na přestup mi tak zbývala necelá minuta.

Konečně v Karlsruhe

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a s více jak tříhodinovým zpožděním přijíždím na nádraží v Karlsruhe, kde mě čeká komunitní manažerka FaTeReLLa a odváží mě přímo do centrály Gameforge, kde už jsou ostatní účastníci této akce, kteří zrovna shlédli prezentaci novinek. I přestože jsem přijel pozdě a to nejdůležitější zmeškal, tak nějak jsem se v průběhu večera vše podstatné dozvěděl, ale podepsal jsem prohlášení o mlčenlivosti, takže stejně nemůžu prozradit víc. Snad jen to, že se máte na co těšit, novinky jsou vážně zajímavé ;)
Byl jsem občerstven, podarován tričkem, komixem, odznáčky a dalšími drobnostmi, o které se bude někdy soutěžit na webu orcs-must-die.cz.
tričko, odznáčky a komix

tričko, odznáčky a komix

Prohlédli jsme si kanceláře Gameforge, zahráli si několik matchů a nakonec ještě dostali parádní brašnu s poznámkovým blokem a propiskou. Poté se vydali do Stadtu podívat se do obchodů, protože Daeforce si chtěl koupit grafickou kartu, aby ušetřil za poštovné. Pár obchodů jsme prolezli, ale než se rozhoupal, tak už měli všude zavřeno. To se také dalo v sobotu v 8 hodin večer čekat a v neděli mají kromě kaváren a hospod zavřeno úplně všude. Ve 20:30 byl naplánován sraz před hotelem, tak jsem se alespoň rychle ubytoval, oznámil, že by mi měl dorazit batoh a honem rychle na tramvaj, která nás odvezla na večeři do restaurace s extrémně pomalou a zapomětlivou obsluhou. Zde se potkáváme s dalšími manažery z Gameforge. Obdiv zaměstnancům Gameforge patří také za to, že se o své práci dokáží bavit i v sobotu večer u piva.
Řešili jsme, jestli zůstat a ožrat se a nebo vyrazit na festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum, který byl mimochodem také na programu našeho výletu. Ožrat se v této hospodě dost dobře nelze, nejenom proto, že německé pivo nestojí za nic, ale Daeforce se třeba vůbec nedočkal objednané a dvakrát urgované whisky…

Mittelalterlich Phantasie Spectaculum 2014

Karlsruhe v mnohém připomíná Pardubice a přesto je tak odlišné. Taky je rozkopané a je tu spousta cyklistů. Ovšem vše asi tak stonásobně. Pardubice jsou rozkopané permanentně, zatímco v Karlsruhe to je jen dočasně a dopravní omezení kvůli stavebním pracím je minimální. Cyklisti tu jsou na každém kroku. Všude, ale naprosto úplně všude po celém městě jsou zamčená i nezamčená jízdní kola.
Noční Karlsruhe je zase trochu podobné Praze. Spousty ožralých cizinců a šrumec až do rána.
Něco podobného, jako byl festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum v zámeckém parku, byste u nás těžko hledali. Pro představu: https://www.youtube.com/watch?v=nNZHBqTLl8Y https://www.youtube.com/watch?v=GMDPL6RuX8E https://www.youtube.com/watch?v=l_sdAhn-T2M. Naštěstí v noci nebyla nijak extra velká zima ani nepršelo, protože jsem měl na sobě jen to, v čem jsem přijel: tričko a tříčtvrťáky. Mikina nebo bunda byly nejspíš ještě ve Frankfurtu na letišti…
tričko, odznáčky a komix

festival v zámeckém parku

Nejvíce mě na tomto festivalu udivil pořádek a celková organizace, větší zápal pro věc, než by tomu bylo v Čechách. Spousta návštěvníků totiž přišla ve středověkých a tematických kostýmech. V celém areálu jsem objevil jen dva odpadkové koše, nikoho jsem neviděl uklízet a přesto bylo v celém parku takřka vzorně uklizeno. V Českých podmínkách by při takové účasti, odhadem 2000 lidí, bylo bordelu po kolena, účast policie a kupa reklam. Tady nebyli žádní security s nevraživým pohledem ani žádné rušivé reklamy, byl to vážně takový středověký jarmark. Vstup kontroloval akorát jeden člověk a vedle u pokladny jste si mohli zakoupit festivalové platidla. Nejednalo se o nějaké obyčejné ohmatané žetony, ale velmi povedené mince, ražené speciálně pro tento festival, takže pokud jste nestihli utratit všechny mince, nemuselo vás to mrzet, protože taková povedená mince je krásnou památkou na skvělý festival.
Jak už jsem zmiňoval, vše zde bylo ve středověkém duchu. Jedinými moderními vymoženostmi bylo technické zázemí na třech pódiích, elektrické světlo u vstupu, možná i nějaké ty lednice na barech a několik volně přístupných sprch (!) rozmístěných různě po parku. Osvětlení zajišťovaly kahany a louče všude u barů a u dekorací. Určitě jsem si nestihl projít a prohlédnout vše, byla už tma, spousta lidí, zážitků a převážně jsem se zdržoval u hlavní stage, protože vrcholem sobotního večera byl koncert Saltatio Mortis (http://www.saltatio-mortis.com/) a vystoupení FeuerSchwanz (http://www.feuerschwanz.de/) následované grandiózní fireshow a ohnivou performancí, jaká se jen tak nevidí.
Před jednou hodinou ráno sobotní program festivalu skončil a odebrali jsme se tedy spát. Možná že bych ještě šel trochu popít a užít si trochu exotiky, ale se šesti eury v kapse se toho moc vypít a zažít nedá. Možná tak maximálně nějaký průser…
Recepční v hotelu byl zrovna na cigáru, tak jsem se ho ani neptal, jestli náhodou nedorazila moje krosna. Sice by se mi čisté prádlo hodilo, ale nejsem přeci nějaká slečinka, vlka snad nechytnu, na našich akcích bývají mnohem horší hygienické podmínky, takže přenocování ve dvouhvězdičkovém hotelu byl velký luxus a měl jsem přeci „survival kit“, to mi stačilo :)

Neděle

Do devíti hodin se měly opustit pokoje. Já si tedy buzení naplánoval tak, abych to hezky stihl. Na chodbě už poskakoval Daeforce vyhlížející ostatní a jelikož po nich nebylo ani vidu ani slechu, tak jsme šli na snídani. Předtím jsem se na recepci ještě optal na můj batoh a světe div se, batoh dorazil :) Takže jsem si vyměnil alespoň ponožky, protože to po úvodním nedokonalém vysušení byla celkem síla :)

Kolem desáté se objevil Artimunor s ustaraným výrazem, protože nemohl najít peněženku. Ztratit peněženku v cizí zemi je celkem problém, ale nakonec zjistil, že jí má zapadlou v tom složeném tričku, které jsme dostávali v Gameforge…
Takže všechno bylo ok, FaTeReLLa si nás po desáté hodině vyzvedla před hotelem a šli jsme se podívat do liduprázdného nedělního Karlsruhe. Přidala se k nám krásná SiS a odebrali se opět k zámku do botanické zahrady, kde jsme si před obědem zazevlovali v parku z druhé klidnější strany, kde nebyl festival a objevili jsme krásné místo na killbox :)
Celý výlet jsme zakončili výtečným obědem v restauraci Vapiano a já, ačkoli v sobotu přijel jako poslední, musel v neděli odjíždět jako první, protože mi jel vlak. Tentokrát přímé spojení do Frankfurtu bez přestupu a tam nasedat na letadlo, také přímý let do Prahy.
Návštěva botanické zahrady v zámeckém parku

botanická zahrada v zámeckém parku

Cesta zpátky už byla naštěstí bez větších komplikací, žádné problémy na nádražích a letištích i odbavovací a čekací časy byly tak akorát. Oproti sobotě se to podělalo zase v Čechách, protože vlak z Prahy musel jet objížďkou kvůli překážce na trati.

Konečně v Čechách

Ani nevíte, jak jsem rád zase slyšel češtinu. Německy jsem se sice učil čtyři roky, ale neumím německy kváknout ani fň. Možná pár základních frází a nebo několik sprostých slov. Každopádně za celý víkend jsem nemusel ani jednou použít připravenou větu „Es tut mir leid. Ich verstehe Scheiße, sprechen Sie Englisch?“, protože anglicky se dá docela dobře domluvit po celém Německu :)
Nebýt toho odporného místního jazyka, asi bych neměl problém žít v Německu. Je tam sice oproti minulosti znát úpadek a degradace všeho kvůli Euru, ale zase na druhou stranu se mi nestalo, že bych tam potkal vyloženě ošklivou Němku. To v Čechách často narazíte na nebezpečně ošklivé škatule, ale v Německu byste museli hodně hledat (nebo tam prostě ty ošklivky nevycházejí ven).
Vadila mi tam ale jedna věc. A to bylo připojení k internetu přes T-mobile. Takřka všude, na nádražích, na letištích, ve vlaku i v hotelu, bylo připojení k internetu zajištěno přes u nás druhého nejhoršího operátora. Prvních 30 minut zdarma, další si už musíte zaplatit. Samozřejmě že jsem si svoji třicetiminutovku vyplácal hned ve Vídni a celý víkend tak byl offline. To pak člověk přijede domů a zjistí, že na MoonBitcoin má 5 nových referralů, hromadu nepřečtených e-mailů a na vyřízení spoustu dalších věcí…

Velké díky Gameforge za takovou akci. Líbilo se moc! Pokud bude někdy v budoucnu další podobná soutěž, velice rád se zase zůčastním ;)

Nálož Pitomostí

Jak si spolehlivě zkazit úterní večer, snížit si hodnotu IQ o několik desítek bodů a přivodit duševní i fyzickou slabost?
Ano, pusťte si Televizní Noviny (aka Nálož Pitomostí) na TV Nova.

Možná si vzpomínáte na můj minulý experiment, který málem nedopadl dobře. Protože mám volný večer a od minulého pokusu už uběhlo hodně času, odvysílaly se tisíce (možná miliony) dílů idiotských seriálů, jejichž děj, smysl i úroveň se od té doby nikam neposunuly, budu sledovat pravidelnou večerní Nálož Pitomostí, abych mohl porovnat, co se od té doby vlastně změnilo.
Samozřejmě že se tomuto vysoce kvalitnímu, přínosnému a zaručeně pravdivému a nezmanipulovanému zpravodajství nedá v běžném civilizovaném životě normálně ubránit. Několikrát jsem tyhle splašky koutkem oka zahlédl třeba v hospodě nebo na návštěvě. Já se chci teď ale pokusit nerušeně vnímat tuto obohacující podívanou všemi smysly a při plné koncentraci a soustředění, abych zjistil, kam se kvalita zpravodajství TV Nova za ty roky posunula a čím se vlastně každý večer krmí průměrný tupý ovčan. Pěkně nahlas a z blízka.

Pět minut před touto nejdůležitější událostí je mezi reklamami krátká upoutávka, na co se dnes diváci mají připravit. Nějak mi uniká smysl tohoto rychlého vstupu, když nám to za chvíli hezky naservírují v plné parádě…

Takže pozor, půl osmá právě odbila a známá znělka oznamuje začátek vrcholu dnešního večera.
Hned si všímám první výrazné změny oproti minulému pokusu: Ve studiu sedí pipka s černouškem a za sebou a vedle sebe mají obrovské obrazovky zobrazujíc ke konkrétním reportážím velice nepovedené grafické koláže s pravopisnými chybami. tv lies!

První (a tedy nejdůležitější) zpráva pojednává o atentátu na ruského mafiána. Nic konkrétního se ale divák z této reportáže nedozví, jen to, že se někdo rusáka pokusil zabít, nikdo nemá žádné další informace. Informaci o ničem ještě rozpatlají živým vstupem a shrnutím několika dalších atentátů na jiné mafiány.
Následuje nalákání na další zprávy, které se ještě dozvíte (Proč? Není to zbytečné?)
Dále tu je tříminutová reportáž o odložené rekonstrukci dálnice umocněná samostaným poskakováním reportéra před obří obrazovkou.
Nezvěstný býk se hledá už druhý den, TV Nova má jako jediná přesné informace o jeho pohybu… Býk má stejný medailonek jako hledaný zločinec :)
Další reportáž o dodávkách tepla je poměrně chaotická s nepřirozenými prostřihy.
Následuje opravdu velmi důležitá informace: pozvánka na další díl dalšího mimořádně dementního seriálu z produkce TV Nova (to jsou zprávy?)
Konečně první mrtví na silnici, trvalo to necelou čtvrthodinu, než Nova dala do reportáže první krev…
Dále tu je tragická zpráva s dramatickým hudebním podkresem a hodně špatnou kamerou. Informační hodnota 0.
Před rokem se v Praze kvůli povodním muselo zavřít metro. To jsme potřebovali vědět!
Z další reportáže se dozvíme, že konečně došlo k tomu, na co jsme dlouho čekali: OpenKrad končí
Syntetická Borhyová pak oznamuje další reportáž o podvodech v autoškole. Opět mizerná kamera s opakovanými záběry a s trapnými rozhovory.

Začínám být mírně otupělý a to ještě není ani 20hodin. Další reportáže už nedokážu tak bystře vstřebávat, ale vesměs pojednávají o kriminálních tématech. Připadá mi, že už mají reportáže větší spád a režie to do otupělých diváků láduje s mnohem větší razancí. Hodnota a úroveň sdělení se ale stále drží v mínusových hodnotách…
Zpráva o fotbalovém mančaftu z vidlákova to vážně zabíjí a já cítím, že už toho začínám mít dost. Chci si ale počkat, kdy zazní magická věta: „Více na tn.cz“. Naštěstí se dočkám hned v další reportáži o počasí. A to by už jako vážně stačilo!

Krátce po osmé hodině již více nedokážu vstřebávat tak intenzivně otupující a degradující mediální masírku.
Kdejaké amatérské internetové zpravodajství má mnohem vyšší úroveň i kvalitu, než to, co se Nova nestydí prezentovat národu každý večer. Tohle mi opravdu stačí zase na několik let dopředu. Opravdu nesnesu další přísun sraček a hovadin z „nejsledovanější zpravodajské relace“ a vypínám přijímač.
Je mi úzko z toho, že je to možná pravda a tahle doslovná Nálož Pitomostí má opravdu tak vysokou sledovanost. Pomyslel vůbec někdo taky na skutečnost, že se na to třeba mohou také dívat i děti?

Orcs Must Die!

Prokrastinace je hrozná věc. Leckomu by se mohlo zdát, že i já jsem jí podlehl, když se zde na blogu dlouho nic nedělo.

omd artworkOpak je ale pravdou. V reálném světě nevím kam dřív skočit a v tom virtuálním mám taky celkem dost napilno a hromadu rozdělaných projektů.
Jednou z těch již téměř hotových věcí jsou fanstránky o prvním a druhém díle hry Orcs Must Die! umístěných prozatím zde na kekelu. Uvidím, jak se to rozjede, kolik se najde dalších příznivců Tower Defense her a kdyžtak tomu časem pořídím vlastní doménu.
Web běží na wordpressu (jak jinak), grafiku jsem si udělal sám (nejsem grafik), obsahově tam mám takových 85% věcí, které bych tam chtěl mít a jelikož se okolo tematiky orků nebo tvůrců z Robot Entertainment stále něco děje, tak o novinky a informace do článků není nouze:)

Proč mě tedy vůbec napadlo něco takového vytvořit?
Když před dvěma roky vyšel první díl, tak mě ingame záběry a obrázky ze hry nijak zvláště neuchvátily. Přesto jsem hru později v nějaké slevové akci na Steamu pořídil. Jakožto příznivce strategií tohoto typu mě hra bavila, ovšem nijak zvláštní dojem nezanechala.
Kvality se ale docení až po čase a ještě více s příchodem druhého dílu, který nejenže rozšiřuje mapy, arzenál i herní charaktery, ale umožňuje naprosto zásadní co-op hraní se spoluhráčem, přináší Endless mód a Weekly challenge a přepracovává systém vylepšování zbraní a pastí.

Postupem ve hře si vylepšovat zbraně a pasti a díky tomu dohrát hru na střední obtížnost by neměl být žádný větší problém pro zkušeného hráče. Ovšem na Nightmare obtížnost už začíná ta správná zábava a je to pořádná výzva. A právě zde se naplno ukáže kouzlo co-op hraní, kdy vás jiní hráči dokáží inspirovat a kdy zjistíte, že existuje hned několik rozličných a zajímavých způsobů, jak mapu dohrát na maximální hodnocení.

To byl právě asi ten podnět, který mi vštípil myšlenku přiblížit tyto možnosti i českým hráčům. A protože do té doby neexistoval žádný CZ web a jakékoli informace o těchto hrách se v češtině nikde nevyskytovaly, začal jsem už od jara dávat do kupy materiály a v každé volné chvilce je zpracovával pro publikování na stránkách.

I já jsem ze začátku ve hře dost tápal a potýkal se s neúspěchy. Bylo mi jasné, že jsem nebyl sám a tak jak jsem se probíjel hrou (aktuálně nahráno přes 260hodin – už z toho občas magořím, když jdu např. podchodem, tak přemýšlím o tom, kam umístit jaké pasti, dokonce se mi někdy o hře v noci zdá), tak mě napadlo, že bych mohl získané zkušenosti poskytnout dál právě touto cestou a získat pro tuto hru nové hráče a nebo tak získat zpět hráče, které odradily nezdary na některých mapách.

Cílem je tedy přiblížit tyto dvě hry širší veřejnosti, ukázat, že jde o opravdu povedené a chytlavé strategie, poskytnout informace v češtině a také sdružovat hráče pro společné co-op hraní a výměnu informací nebo sběratelských kartiček.

Pokud tedy také vlastníte (nebo plánujete vlastnit) některou z her Orcs Must Die! nebo Orcs Must Die!2, sháníte informace, spoluhráče, nebo jen máte rádi Tower Defense hry, jste zváni na první a jediný český fanweb o OMD!

Google toho umí víc, než si myslíte

Velký bratr Google není jen vyhledávač, Android a shromaždiště citlivých údajů. Jeho vývojáři do různých částí služeb Google poschovávali nejrůznější legrácky a minihry a to se nebudeme bavit jen o Google Doodle. Na tak zvané Easter Eggy narazíte téměř ve všech produktech, které vznikly v laboratořích Googlu. Nejsou to ale vždy jen srandičky, ale mnohdy i velmi užitečné pomůcky a aplikace, které by byla škoda neznat. Dnes se tedy podíváme na některé nejoblíbenější a nejznámější skryté fičurky ze Silicon Valley.

  • Vyhledávání v Klingonštině

    klingon search
    Pokud jste velký fanoušek série Star Trek, jistě vás poteší Klingon Search. Pokud ale neumíte Klingonsky, nemusíte být hned smutní. Google má svůj vlastní překladač i slovník, který vám s tím pomůže.

  • Do a Barrel Roll

    Do a Barrel Roll
    Zkuste si do vyhledávání v Googlu zadat „Do a Barrel Roll“. Spustí se vám HTML 5 efekt, který má odkazovat na hru Star Fox 64 z roku 1997 pro Nintendo. Ve hře to byl povel k provedení otočky, aby se hráč se svým letounem vyhnul laserům. Manévr se spouštěl dvojím stisknutím klávesy Z nebo R, takže zafunguje i výraz „Z or R twice“.

  • Sledování letů

    sledování letů na googlu
    Zadejte do vyhledávače název letecké společnosti a číslo letu. Okamžitě se vám zobrazí přílety a odlety hledaného letu. Můžete tak sledovat aktuální informace o každém letu, aniž byste museli navštívit stránky letecké společnosti.

  • Letadlo v Google Earth

    letadlo na google earth
    Věděli jste, že si v aplikaci Google Earth stisknutím kláves Ctrl+Alt+A vyvoláte nabídku, ve které si vyberete letadlo, se kterým pak létáte nad krajinou? Aplikace podporuje i joystick, což určitě doporučuji, protože ovládání klávesnicí nebo myší je trochu obtížné.

  • Použití Google jako proxy serveru

    google proxy
    Pokud vám v práci nebo ve škole blokují přístup na některé internetové stránky, můžete toto omezení jednoduše obejít zadáním jednoduchého příkazu „cache: WEBSITENAME.com“

  • Kalkulačka nebo převodník měn

    převodník měny
    O použití vyhledávacího políčka jako kalkulačky ví poměrně dost uživatelů. Málokdo ale zná další vymoženosti, kterými Google disponuje. Například rychlý a jednoduchý převaděč měn. Stačí napsat částku v jedné měně a nechat si jí převést na jinou. Stejně tak dobře Google poslouží i k převodu SI jednotek. Napříkald zadáním dotazu „1 inch in cm“ vám Google zobrazí kolik centimetrů měří jeden palec a pod.

  • Hra na YouTube

    youtube hra
    Otevřete si na You Tube libovolné video a při jeho přehrávání zadejte 1980. Automaticky se spustí obranná hra známá ze starých automatovek. Vaším úkolem bude ubránit video před zničením. Myší to jde přeci jen snadněji, než pomocí obrovského těžkého trackbalu na automatech před třiceti lety :)

Google denně najde odpovědi na více jak miliardu dotazů z celého světa. Těžko uvěřit, že při vší své vytíženosti s hledáním ještě zvládá řadu dalších funkcí.
Znáte nějaké další skryté vlastnosti Googlu? Podělte se o ně v komentářích.

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links