Archive for the ‘Zlo’ Category

Přeprojektorováno

Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.

Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!

Acer P1385WB TCO

DLP, nat. WXGA (1280×800), max. FullHD (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, USB, RJ45, VGA, HDMI

První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.

Acer H6517ABD

DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI

Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.

Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.

Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…

Acer A1500

DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA

Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…



Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.

Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.

Epson EH-TW5350

3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi

V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.

Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru „hrabe pevný disk“, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…

Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.

Epson EB-U32

3LCD, WUXGA (1920×1200), 16:10, 3200 ANSI lm, kontrast 15000:1, 2× HDMI, MHL, USB,VGA, LAN,


Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.

Suchej říjen

Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.

Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…

A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.

Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.

První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.

Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.

Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)

Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.

V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.

Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.

Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.

Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)

Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.

Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)

Selský rozum

Dlouho tu nebylo žádné video z kategorie Must Watch.
No a protože se Česká televize rozhodla, že tento velmi zásadní dokument uvede až po volbách, je mojí povinností na něj upozornit nyní, a pokud by alespoň jednoho voliče ANO přimělo k tomu, aby na podzim u voleb neudělal tu fatální chybu, bude to sloužit dobré věci.
Andrej Bastard Babiš. Lhář, zloděj a podvodník, který patří na šibenici a ne do sněmovny, je bezpochyby jeden z nejnebezpečnějších lidí v naší zemi. Jeho slogan „Řídit stát jako firmu“ může vzbuzovat dojem ušlechtilosti ovšem jen do té doby, než zjistíte, jak on vlastně tu firmu řídí a jakým způsobem ji získal. Dokumentární film Selský rozum – Žlutý baron – Pravda o Andreji Babišovi od režisérské dvojice Zuzana Piussi & Vít Janeček ukazuje, čeho je tenhle sráč schopný, jak se podle něj řídí firmy, a jaké prasárny provádí.

Původní originální dokument již není na Youtube k dispozici, kvůli nárokům ČT. Přesto ho lze dohledat i na jiných kanálech.
Takže sdílejte a snažte se, aby to vidělo co nejvíce lidí, dokud to tam je!

Vylhané a zmanipulované volební preference nahánějí strach a mají za cíl navodit dojem, že zločinecké hnutí ANO má tak vysoké šance na vítězství. Uvěřit tomu může snad jen průměrný hloupý televizní divák. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl rád Bureše, nebo by mu dal ve volbách hlas. Podporu mu vyjadřují jen jeho fake profily na sociálních sítích. Lidi mají krátkou paměť, ale věřím, že ještě nezapomněli na cenzuru internetu nebo EET…

A jak sám bastard Babiš uvedl svůj program: „Teď nebo nikdy“. Tato věta má opravdu velký význam, protože pokud mu dáte svůj hlas, žádné příště už nebude a zasloužíte si také provaz!

https://selskyrozum.online/

Jak jsem přežil Suchej únor

Akce Suchej únor (www.suchejunor.cz) již běží několikátý ročník a já ji vlastně poprvé pořádně zaznamenal až tento rok hlavně díky Twitteru a jakési mediální kampani.

no alcohol suchej únorJde vpodstatě o to se hecnout a celý měsíc nevypít ani kapku alkoholu. To zní jako výzva, tak proč ji nezkusit. Ne že bych byl tak beznadějný případ a těžký alkoholik, v životě už jsem měl i mnohem delší abstinenční období (a teď nemyslím dětství), ale samotného mě zajímalo, jaký vliv bude mít hlídaná a kontrolovaná abstinence a jestli se to nějak projeví.

Ze začátku se zdálo, že to bude velice jednoduché a snadné, alkohol přeci není tou nejdůležitější součástí mého života a proto bude Suchej únor vlastně taková sranda. Pro mnohé zúčastněné je to lehčí tím, že únor je nejkratší měsíc (i v přestupném) roce. Já to bral jako takovou zkoušku a zajímavý pokus, který bude velice snadné úspěšně dokončit.
No, nalijme si čistého vína (i když to zní v souvislosti s touto akcí jakkoli divně) nebylo to zase až tak snadné a únor nebyl zrovna ten nejšťastnější měsíc v roce, jak jsem si původně představoval

1.2.2016 vycházelo zrovna na pondělí. Já začal Suchej únor vpodstatě o dva dny dříve, protože poslední pivo jsem měl v pátek 29.1. večer, v sobotu se k tomu už nějak nedostal a v neděli před prací zpravidla nepiji a nepil jsem ani teď. A když jsem v pondělí 1.2. narazil znova na hashtag #suchejunor, tak jsem si říkal, že to taky zkusím. Nebude to přeci nic složitého.
To jsem ovšem ještě netušil, jaké klacky pod nohy mi osud bude házet…

5.týden roku 2016 se dodatečně oslavovaly hned několikery lednové narozeniny. Naštěstí jsem z toho vyvázl naprosto střízlivý. 5.týden byl ale také ve znamení zlomeného srdce, velikého emočního vypětí a depresivních stavů. Nešťastná láska a žal se zpravidla musí pořádně zapít. Zatnul jsem zuby a odhodlal se s tím nějak vypořádat i bez alkoholu. Srdce už mám roztrhané a rozlámané tolikrát, že by mě tohle nemělo nějak zvlášť vyvést z míry. Tenhle heartbreak byl ovšem o to víc bolestivější, že u ní jsem vlastně vůbec poprvé v mém životě poznal něco, co jsem u žádné jiné dosud nevycítil. O této slečně s jistotou vím, že je to ta, se kterou chci mít děti. Noční můry, smutek a deprese přetrvávající do teď. Ze začátku to bylo těžké, ale dokázal jsem se s tím nějak srovnat i bez alkoholu.

6.týden roku 2016 se zase hodně vyjednávalo a domlouvalo. Kde jinde než v hospodě. Má přítomnost se tedy v hospodách zkrátila na nejkratší nutnou dobu, kdy jsem u debatování vypil vždy jednu velkou Kofolu. Opodstatňoval jsem to také tím, že pak musím ještě do práce nebo řídit. I několik akcí jsem musel odříct a naplánovat místo nic něco jiného, protože jsem věděl, že bych tam střízlivý nevydržel…

7. a 8.týden roku 2016 probíhaly nějaké menší či větší oslavy a výročí (nedostaly mě), ale nejvíce je poznamenalo úmrtí v rodině. I tohle se obešlo bez mé interakce s alkoholem a na obřad jsem dělal řidiče, svážel a odvážel smuteční hosty, takže jsem pochopitelně nemohl pít. A bylo to asi nejtěžší období celého února. Ten poslední týden se na mě sesypaly prožité události posledních dní a celkem jasně jsem si uvědomil, že mě na tom světě vlastně vůbec nic netěší. Chuť stavit se v hospodě byla neuvěřitelně silná. Po čtyřech pivech by ten svět byl hned hezčí a veselejší. Ale nakonec jsem tomu pokušení nepodlehl. Když už jsem to vydržel tak dlouho, zbývá už jen necelý týden… Také jsem si uvědomil, že kdybych šel na 4 piva, dal bych si jich nakonec minimálně 7, po zbytek dne bych už nic neudělal a ráno by mi bylo akorát blbě.

Suchej únor mi nakonec v sobotu 27.2. neočekávaně ukončil soused, který naléhal, ať se stavím, že se mu rozbil notebook a jestli bych se na to nemohl přijít podívat. U sousedů probíhalo takové neformální setkání se vzdálenými příbuznými a než jsem stačil odklopit víko notebooku, bylo přede mnou pivo a panák Myslivce (fuj). No vysvětlujte sedmdesátiletému pánovi, co je to Suchej únor… Já jsem to v ten okamžik regulérně vzdal, neměl jsem už energii na nic. Pivo zachutnalo, Myslivec už tolik ne, ale ze slušnosti jsem ho do sebe vylil a hned dostal dalšího… Díky dvoudennímu náskoku jsem ale nakonec těch 29 dní vydržel.

Nebudu vám lhát, asi dvě hodiny poté jsem se posral, jako už dlouho ne. A co teď? Můžu si vlastně dát pivo, když už se to takhle neplánovaně ukončilo. Nakonec jsem si pivo nedal, ani žádný jiný alkohol od té doby. Místo toho jsem si sesumíroval, co mi ten měsíc střízlivosti dal a co vzal:

    Zápory:

  • Hořkost těžkých životních situací si musím pěkně vychutnat plnými doušky a při všech smyslech. Alkohol není řešení, jen krátkodobé anestetikum.
  • Musel jsem odříct několik akcí a přehodnocovat svojí účast na nejrůznějších událostech, kde se pije alkohol. Ale ve své podstatě jsem zase o tolik nepřišel…

    Klady:

  • Shodil jsem 4 kila. Když už teda má ten detox k něčemu být, snažil jsem se poctivě cvičit, udržovat se v kondici a trochu eliminovat OTP (okrasné tukové prstence) v břišní části. To se docela i povedlo, jeden měsíc je ale málo, nějaké očekávání by se mohlo naplnit až po druhém měsíci… Každopádně po fyzické stránce se cítím o deset let mladší :)
  • Střízlivost. Prostě je skvělý pocit vědět, že můžu kdykoli sednout za volant a nemusím si vzpomínat a počítat, kdy jsem naposledy něco pil.
  • Paměť. Nečekal jsem to, ale zjišťuji, že měsíční nepřetržitá střízlivost má hlavně v práci pozitivní vliv na to zapamatovat si, co se kdy a čím dělalo, nemusím pořád běhat sem a tam přečíst si několik čísel, protože si je zapamatuju. Také jsem měl dostatek času a energie na dělání dalších věcí.
  • Úspora peněz. Jestli jsem dříve chodíval jednou týdně do hospody, dal si tam v průměru deset dvanáctek, útrata byla 250Kč. Občas se i stalo, že také něco k jídlu. Moje měsíční útrata v restauračních zařízeních se tedy pohybovala okolo tisícovky. Měsíční abstinence mi podle této prosté formulky ušetřila zhruba tisícikorunu.
  • Další úspory do budoucna. Přibližně 2 roky zpátky jsem míval období, kdy jsem pil docela hodně a díky tomu si vypěstoval tzv. toleranci. Celou noc jsem na baru do sebe lil všechno možné, hýřil s děvčaty a ráno v 7hodin v pohodě nasednul na kolo a jel třeba 8km domů a ještě u toho bezproblémů psal smsky. Teď v sobotu máme opět takové nepravidelné posezení s muzikanty v hospodě a já vím, že tam tentokrát svých obvyklých 12 dvanáctek a několik panáků slivovice jen tak nevypiju, protože jsem se prostě dostal z formy (a pokud ano, tak nechci vidět, jak to dopadne)

Abych to nějak shrnul. Očekávání bylo trochu jiné, než krutá realita. Suchej únor byl chvílemi velká řehole a osud se rozhodl, že mi vítězství nedá zadarmo. Nicméně povedlo se mi celých 29 dní vydržet bez kapky alkoholu a s neplánovaným přerušením jedním pivem a dvěma Myslivci v tom dále pokračuji, alespoň do soboty.
Kdykoli bych to nejspíše dokázal zopakovat. Klidně zase příští rok v únoru, to snad budou lepší podmínky. Zkusíte to také?

Nové Tyršovy sady v Pardubicích

Protože se mi nechce psát do nejrůznějších diskuzí pod články o zmršené rekonstrukci pardubických Tyršových sadů, vystavím si to sem, aby to nezapadlo mezi dalšími kritickými názory mnohých Pardubáků.

Takže. Pardubice mají nově zrekonstruovaný park v centru města. Investice to nebyla nikterak malá a ani samotná revitalizace neprobíhala podle plánu. To se dalo ale očekávat, že když jde o stomiliónovou sumu, že se bude šmelit…

Onehdá jsem se po nových Tyršových sadech konečně prošel i já. Nesmí se tu jezdit na kole, venčit psy, pít alkohol, kouřit, jíst, šlapat po trávě, dívat se na stromy, přebalovat batolata, používat sluchátka, nosit modré boty, psát SMS velkými písmeny, dloubat se v nose a já nevím co ještě…
Ten první zákaz, jízda na kole, je v parku ve městě, které si na cyklistice zakládá, už sám o sobě obrovský fail. Ono to ovšem má své opodstatnění, protože se tím parkem nedá bezpečně projít ani pěšky, natož ho pak projet na kole!

Musel jsem se tedy parkem vydat zanedlouho ještě jednou a tentokrát ve dne za světla, abych si tu nádheru prohlédl v celé své kráse a ujistil se, že takhle strašně zmršená rekonstrukce se mi nezdá jen pod rouškou tmy.

Nejprve bych ale rád popsal svoji první cestu ve večerních hodinách od zatím uzavřené kavárny (ani se nedivím prvnímu nájemci, že z toho vycouval poté, co viděl žalostný stav „nových“ Tyršových sadů) přes celý bulvár až ke zdymadlu: Sesedám tedy z kola a snesu ho po schodech abych ho mohl celou cestu vést. Naštěští jsem nešel sám a kolega mi poradil, že vhodná (ale ani ne nejlepší) bude cesta prostřední dřevěnou trasou. Stejně tam i tam dříve nebo později potkáte překážky, kterým se bude potřeba vyhnout.
Nejprve si pojďme povědět o osvětlení večerního parku. Doufejme, že na jaře ty velice špatně umístěné světla zarostou zelení a nebudou oslňovat kolemjdoucí a že tráva a rostliny zacloní nepříjemně ostré světlomety při zemi, které místo toho, aby osvětovaly cestu, svítí procházejícím návštěvníkům parku do očí a znemožňují jim orientaci na jinak místy velice špatně osvětleném (i vyvedeném) chodníku. Docela jsem se podivil nad osvětlením uvnitř dřevěných laviček(!) Mezi prkny laviček to prosvítá a škvírami je vidět, jak tam jsou jen tak ledabyle pohozené svítící trubice včetně kabeláže. Tyhle svítící trubice (zcela jistě super neúsporné) by měly osvětlovat cestu a ne být schované v lavičkách, kde jsou platné jako mrtvému zimník… Krizové části trasy, kde jsou v cestě sloupy nebo stromy jsou v naprosté tmě a kdyby se jim nevyhýbal předemnou jdoucí obyvatel Pardubic (který to tu musel znát), tak bych do nich určitě narazil…

tyršovy sady pardubice failZa denního světla zjišťuji, jaké jsem měl obrovské štěstí, že se na mojí večerní procházce nestalo nic vážného, protože nové Tyršovy sady jsou velice nebezpečné místo! Spekulanti a vyčůránci, pokud chcete z města vysoudit nějaké peníze, zajděte si někdy večer na procházku Tyršovými sady. Přijít zde k zvrtnuté noze nebo dokonce zlomenině je až překvapivě jednoduché. Terénní úprava tu je řešena vskutku zajímavě. Betonová trasa je místy až o 15cm výše než jsou záhony. Nebohý nicnetušící chodec oslněný špatně navrženým světlem tak snadno může šlápnout do prázdna a upadnout do záhonu přes okraj, který ve tmě prostě neměl šanci vidět…
Bohužel ve dne jsem zjistil další smutnou skutečnost. Ona naděje na zelení zarostlé oslňující osvětlení, zmiňovaná v odstavci výše, padla, protože jsou světlomety zabudované do betonu dost daleko od okraje. Nejsem si úplně jist, ale mám ten pocit, že ten večer již několik světýlek nesvítilo. Snad se tedy brzy pokazí i ostatní nepříjemné lucerničky… Vedle zdraví ohrožujícího faktu jsou další nedostatky, jako třeba špatné odvodnění, opravdu prokotinami.

Pokud letošní zimní počasí bude skutečně zimní, mám takový nemilý pocit, že zmetkovitost a špatně odvedená práce se projeví i na dalších částech parku. A co teprve další roční období? Nechci strašit, ale rekonstrukce nově zrekonstruovaného parku bude pravděpodobně nutná dříve, než by si zastupitlé města chtěli připustit…

Novým Tyršovým sadům se budu snažit co nejvíce vyhýbat. Nejenom, že se mi nelíbí, ale je to velice nebezpečné místo!

Veškeré větší renovační práce v Pardubicích za poslední dobu jsou prostě katastrofa. Ať už jde o tu frašku s novou Třídou Míru, či nová autobusová zastávka U Kapitána… Designově to možná někomu může připadat zajímavé, nicméně o použitenosti, praktičnosti nebo bezpečnosti se tu bohužel mluvit nedá. Je evidentní, že koncepty, návrhy a modely všech těchto projektů museli vypadat úchvatně a chlapci na radnici si za ně určitě zatleskali a připili drahým šampaňským, ale jaksi už zapomněli, že po tom budou chodit lidi. Skvělá práce, zatleskejte si ještě jednou…

Milí zastupitelé Pardubic. Příště až budete zase jednat o realizaci některé obnovy nebo rekonstrukce, bude mi stačit jen desetina toho, co máte v rozpočtu pro architekty. Já už jim pak někde u piva vysvětlím, jak navrhovat parky nebo zastávky, aby byly praktické, použitelné a nikoho neohrožovaly….

Tento web používá cookies

Nikým nezvaná a nevolená Europakáž vymyslela další z fantastických Euronesmyslů. Tentokrát se jejich Eurošikana týká provozovatelů www stránek, kteří musí své návštěvníky informovat o tom, že web si pro svou optimální funkci může do jejich počítače ukládat malé textové soubory tzv. cookies.

A zde se cookies používají hlavně pro statistiky návštěvnosti a zobrazování reklam.

Koláčky, nebo-li cookies jsou malé textové informace, které si stránka ukládá do vašeho počítače, aby tak při vaší další návštěvě snadno poznala, že jste daný web již navštívili a nemusí tak znova nastavovat některé preference a může vám zobrazit jen to, co jste ještě nečetli (například nové nepřečtené komentáře). Více informací o cookies hledejte třeba na wikipedii. Cookies nejsou nijak nebezpečné, nicméně Eurosráčové si to zřejmě nemyslí. Uprchlíci nebo finanční krize v celé Evropě jsou malichernost. COOKIES ve vašem počítači jsou skutečnou hrozbou a buďme rádi, že nás milá Europakáž před nimi dostatečně chrání svými skvělými nařízeními…

Takže… Pokud se vám cookies z jakéhokoli důvodu nelíbí, můžete si je jednoduše zablokovat v nastavení vašeho prohlížeče.

Zatím jsem se nikde nedočetl, jak by o této skutečnosti měl návštěvník webu být správně informován. Opravdu se mi nechce zasírat WordPress dalším plug-inem, který by novým návštěvníkům cpal plovoucí lištičku s textem „Tento web používá cookies, jeho dalším používáním s touto skutečností souhlasíte“ Takže tuto kouzelnou větičku nacpu do patičky a budeme se tvářit, jakože to je všechno OK a podle regulí Eurobastardů, kteří doufejme nebudou mít dlouhou existenci, stejně jako jejich nesmyslné nařízení a zákony :)

Stupidní sitcomy

Už to bude pěkná řádka let, co jsem televizní vysílání zcela vyřadil ze svého života. Bohužel se televizním obrazovkám nedá vyhnout úplně a tak když někde zastihnu debiloskop zapnutý, bývají to nepříjemné zážitky. Není to sice tak vyčerpávající jako ve filmu Akumulátor (ačkoli…), ale i tak to na mě působí evidentně přesně opačně, než na většinu ostatních diváků.
Televize mi způsobuje utrpení.

Jako rudá barva na býka, tak na mě působí z režie přidávaný smích do stupidních seriálů. To je věc, která bude dnešním hlavním tématem. Musí to ven, protože jsem nedávno zjistil, že mě chytá amok už při prvních vteřinách v přítomnosti televize, ve které běží nějaký nejlépe americký sitcom, ale ani ty domácí nebývají pozadu…

Zažil to snad každý civilizovaný člověk: V televizi se odehrává nepříliš duchaplná zápletka. Dialogy i děj mezi postavami nebývají nijak kvalitně napsány, zpravidla dvojsmyslné až perverzní. Nesmí to být nic složitého nebo komplikovaného, protože cílovka nepřesahuje 100 bodů IQ. Sami autoři těchto nevalných scénářů evidentně nebývají příliš kapacitní, nedivil bych se, kdyby byli permanentně na drogách. Aby to ale působilo tím požadovaným dojmem, dá se za každou větu smích z publika a bude z toho hit pro masy.

Sami si udělejte takový „out of box“ test sami na sobě. Zkuste si vybrat libovolnou scénku z libovolného dílu libovolného sitkomu. Pusťte si ji bez zvuku jen s titulkami tak, abyste nevěděli, „kdy se máte smát“. Přijdou vám teď ty dialogy vtipné? Zjistíte, že jsou neskutečně trapné a ubohé. Díky zásahu z režie se potrháte smíchy nad texty, u kterých si normální člověk řekne „Co to doprdele je? Dělaj ze mě totálního vylízanýho idiota?„. Tu největší žumpu, ty největší hovna s radostí a s úsměvem sežerete a ještě budete chtít víc.

Smích je základní lidská reakce a emoce, myslím si, že by nám neměla být podsouvána vždy, když to vyžaduje scénář mimořádně podřadného televizního produktu.

Je smutné, že právě tento výkvět televizní zábavy, to největší dno útočící na základní lidské emoce, mají v oblibě i docela inteligentní lidé, kteří se pak na Twitteru rádi pochlubí tím, že promarnili celý večer sledováním celé série nějakého seriálu, který je v jádru naprosto stupidní a idiotský…

Nemusíme ale pro stupidní a idiotské scénáře chodit až k americkým sitcomům.
Zábavná, kulturní, informační i umělecká hodnota drtivé většiny ostatních seriálů ze záporných čísel nebezpečně atakuje nulu. Je až téměř trestuhodné, že existuje tolik lidí, kteří dobrovolně a s očekáváním hltají každou scénu z některého nesmyslného seriálu, kterými nás televizní stanice bombardují každý den.
Bohužel znám dost lidí ve svém okolí, kteří si bez pravidelné nálože pitomostí následované poctivou dávkou hovadin z některého těžce retardovaného seriálu, nedokáží představit večer… Například ultra dementní nekonečný seriál Ulice, bez nějakého cíle, vidiny konce, nebo náznaku jakéhokoli vývoje, si tento týden, před prázdninovou pauzou, odvysílá svůj 2855. díl. Vezmeme-li, že každý díl má s reklamami něco přes hodinu a jestli dobře počítám, tak poctivý pravidelný divák u tohoto vysoce kvalitního a hodnotného kinematografického počinu promarnil téměř 1/4 roku života! Čtvrt roku lobotomie a nalévání sraček do hlavy! To už přece musí zanechat nějaké následky… Co byste za čtvrt roku stihli udělat vy?

Když už jsme u toho počítání promarněného času, který vám už nikdy nikdo nevrátí, je tu šikovná online aplikace http://tiii.me/, kam zadáte název seriálu a kolik sérií jste shlédli a ona vám ukáže, kolik vám ten který odpad sebral času z vašeho života, který se určitě dal využít mnohem lépe, zábavněji a produktivněji. Píčoviny typu Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo Teorie velkého třesku jsou v této databázi pochopitelně zahrnuty, zadávejte jejich originální názvy, našeptávač už vám nabídne tu správnou volbu…

Blikající obrazovky vám vymývají mozky, programují vás na to, co si máte myslet, co máte poslouchat, koho máte volit, co si máte kupovat, co máte jíst, pít i kdy se máte smát. Informují vás o zmanipulovaných a zaplacených průzkumech veřejného mínění nebo volebních preferencích, pečlivě odfiltrovávají informace, které se k vám nemají dostat, straší vás válkami, chřipkami nebo uprchlíky a zaručeně dobře poradí, co dělat v případě mimořádných situací. Mafie ovládající politiky a vlastnící všechny média vás tímhle systematicky formují do poslušných oveček, kterým stačí říct klíčové slovo „Neodcházejte od obrazovek„.
tv krade životy

Sirius – utajovaná pravda

Všichni víme moc dobře, že dokumenty s výrazem „Pravda“ ve svém názvu, jsou dosti zavádějící. Nemusí to být ale vždy a opět tu je jeden z těch zajímavějších dokumentů, jehož existence na internetu je nežádoucí, takže je možné, že toto vložené video po nějakém čase nebude fungovat.
Během týdne, kdy jsem se chystal tento příspěvek publikovat (protože má tento dokument skoro 2 hodiny, z časových důvodů pro mě nebylo možné ho shlédnout najednou), „zmizely“ hned dva zdroje na video. Našel jsem tedy ještě tento a ten snad nějakou dobu vydrží…
A kdyby náhodou ne, lze to stáhnout zde http://ulozto.cz/xbv965xC/sirius-2013-utajovana-pravda-cz-titulky-steven-greer-mp4

Sirius je celovečerní dokument, který vznik díky Dr. Stevenovi Greerovi – lékaři, který se stal hledačem pravdy ohledně UFO. Dokument se snaží odhalit přísně tajné informace o utajovaných zdrojích energie a pohoných technikách. Dále dokument odhaluje, že Země byla navštěvována návštěvníky z mimozemských civilizací, kteří se mohou šířit v prostoru prostřednictvím jiných dimenzích rychleji, než rychlost světla. Používají energetické systémy pohonu, které nás mohou přivést do nové éry. Lidé také vyvinuli tyto systémy, ale ty jsou v moci lidí, kteří si přejí aby nás udržely na milost a nemilost fosilních paliv. Výzkumný projekt snaží zveřejnit fakta o UFO, mimozemské inteligenci, a utajovaných pokročilích zdrojích energie.

Sirius 2013- UTAJOVANÁ PRAVDA /CZ Titulky/ Steven Greer

Předpověděl tohle Nostradamus?

Dnes opět na konspirační notičku.
Začalo to tím, že se mi dostal do ruky časopis Enigma. Některé články v tomto časopise jsou hodně přitažené za vlasy, ale zaujala mě stránka pojednávající o Nostradamových proroctvích.
Nostradamus, proslulý věštec, předpověděl spousty významných událostí našich dějin. Jeho proroctví je děsivé hlavně v tom, že se ve svých předpovědích docela trefoval (Napoleon, Hitler, smrt Jindřicha II, smrt princezny Diany, 11. září a další) a ještě tu je jedno proroctví o antikristovi nazývaném Mobus, který má stát za prolitím spousty krve, žízní a zkázou mnoha lidí i zvířat.
Asi bych to jen tak přešel, ale protože z rádia zrovna hlásili zprávy, téma bylo zrovna o novém strašáku Ebola, tak mi to s tímhle časopisem otevřeným na stránce o Nostradamovi nějak zapadlo do sebe. Onen v časopise zmiňovaný Mobus je vylučovací metodou určen právě Obama.

‚Mabus‘ then will soon die, there will come
Of people and beasts a horrible rout:
Then suddenly one will see vengeance,
Hundred, hand, thirst, hunger when the comet will run.

Přichází zima, depresivní období. Nevyšlo to s nejrůznějšími modifikacemi chřipky, tak co takhle krvácivou chřipku ebolu? Války ve světě jsou jen lokálního charakteru a Rusko je nyní vážnou hrozbou. Ebola 1.3 by mohla pokračovat tam, kde nejrůznější chřipky 0.x skončily. Může způsobit, že umírání a smrt se začne šířit po celém světe a bude se tak týkat všech, tedy i nás, co dosud nejsme zasaženi válkou ani nemocemi a vymírání u nás zatím neprobíhá takovou rychlostí, jakou by si mocní představovali…
Poznámka na http://christwire.org/2014/08/obama-is-infecting-christians-with-ebola-to-destroy-jesus-and-start-a-new-age-of-liberal-darkness/ že slovo eBOla v sobě nese iniciály Barrack Obama, který má veškeré léky na Ebolu. Teď si k tomu ještě dosaďte mOBus…

Yes we can Obamacare.

Přeživším se při povinném „očkování“ píchne i RFID čip, aby konečně byl zbytek lidstva pod kontrolou.
Výhodu to pro uživatele bude mít tu, že na každý upgrade nebudete muset čekat fronty u doktora, ale bude ji provádět plošně HAARP.

No jo, ale co když bude vakcínu chtít i Rusko?

Nejsou ty povídačky o Nostradamovi jen výmysly?

Nálož Pitomostí

Jak si spolehlivě zkazit úterní večer, snížit si hodnotu IQ o několik desítek bodů a přivodit duševní i fyzickou slabost?
Ano, pusťte si Televizní Noviny (aka Nálož Pitomostí) na TV Nova.

Možná si vzpomínáte na můj minulý experiment, který málem nedopadl dobře. Protože mám volný večer a od minulého pokusu už uběhlo hodně času, odvysílaly se tisíce (možná miliony) dílů idiotských seriálů, jejichž děj, smysl i úroveň se od té doby nikam neposunuly, budu sledovat pravidelnou večerní Nálož Pitomostí, abych mohl porovnat, co se od té doby vlastně změnilo.
Samozřejmě že se tomuto vysoce kvalitnímu, přínosnému a zaručeně pravdivému a nezmanipulovanému zpravodajství nedá v běžném civilizovaném životě normálně ubránit. Několikrát jsem tyhle splašky koutkem oka zahlédl třeba v hospodě nebo na návštěvě. Já se chci teď ale pokusit nerušeně vnímat tuto obohacující podívanou všemi smysly a při plné koncentraci a soustředění, abych zjistil, kam se kvalita zpravodajství TV Nova za ty roky posunula a čím se vlastně každý večer krmí průměrný tupý ovčan. Pěkně nahlas a z blízka.

Pět minut před touto nejdůležitější událostí je mezi reklamami krátká upoutávka, na co se dnes diváci mají připravit. Nějak mi uniká smysl tohoto rychlého vstupu, když nám to za chvíli hezky naservírují v plné parádě…

Takže pozor, půl osmá právě odbila a známá znělka oznamuje začátek vrcholu dnešního večera.
Hned si všímám první výrazné změny oproti minulému pokusu: Ve studiu sedí pipka s černouškem a za sebou a vedle sebe mají obrovské obrazovky zobrazujíc ke konkrétním reportážím velice nepovedené grafické koláže s pravopisnými chybami. tv lies!

První (a tedy nejdůležitější) zpráva pojednává o atentátu na ruského mafiána. Nic konkrétního se ale divák z této reportáže nedozví, jen to, že se někdo rusáka pokusil zabít, nikdo nemá žádné další informace. Informaci o ničem ještě rozpatlají živým vstupem a shrnutím několika dalších atentátů na jiné mafiány.
Následuje nalákání na další zprávy, které se ještě dozvíte (Proč? Není to zbytečné?)
Dále tu je tříminutová reportáž o odložené rekonstrukci dálnice umocněná samostaným poskakováním reportéra před obří obrazovkou.
Nezvěstný býk se hledá už druhý den, TV Nova má jako jediná přesné informace o jeho pohybu… Býk má stejný medailonek jako hledaný zločinec :)
Další reportáž o dodávkách tepla je poměrně chaotická s nepřirozenými prostřihy.
Následuje opravdu velmi důležitá informace: pozvánka na další díl dalšího mimořádně dementního seriálu z produkce TV Nova (to jsou zprávy?)
Konečně první mrtví na silnici, trvalo to necelou čtvrthodinu, než Nova dala do reportáže první krev…
Dále tu je tragická zpráva s dramatickým hudebním podkresem a hodně špatnou kamerou. Informační hodnota 0.
Před rokem se v Praze kvůli povodním muselo zavřít metro. To jsme potřebovali vědět!
Z další reportáže se dozvíme, že konečně došlo k tomu, na co jsme dlouho čekali: OpenKrad končí
Syntetická Borhyová pak oznamuje další reportáž o podvodech v autoškole. Opět mizerná kamera s opakovanými záběry a s trapnými rozhovory.

Začínám být mírně otupělý a to ještě není ani 20hodin. Další reportáže už nedokážu tak bystře vstřebávat, ale vesměs pojednávají o kriminálních tématech. Připadá mi, že už mají reportáže větší spád a režie to do otupělých diváků láduje s mnohem větší razancí. Hodnota a úroveň sdělení se ale stále drží v mínusových hodnotách…
Zpráva o fotbalovém mančaftu z vidlákova to vážně zabíjí a já cítím, že už toho začínám mít dost. Chci si ale počkat, kdy zazní magická věta: „Více na tn.cz“. Naštěstí se dočkám hned v další reportáži o počasí. A to by už jako vážně stačilo!

Krátce po osmé hodině již více nedokážu vstřebávat tak intenzivně otupující a degradující mediální masírku.
Kdejaké amatérské internetové zpravodajství má mnohem vyšší úroveň i kvalitu, než to, co se Nova nestydí prezentovat národu každý večer. Tohle mi opravdu stačí zase na několik let dopředu. Opravdu nesnesu další přísun sraček a hovadin z „nejsledovanější zpravodajské relace“ a vypínám přijímač.
Je mi úzko z toho, že je to možná pravda a tahle doslovná Nálož Pitomostí má opravdu tak vysokou sledovanost. Pomyslel vůbec někdo taky na skutečnost, že se na to třeba mohou také dívat i děti?

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links