Posts Tagged ‘DOOM’

Upgrade herního PC

Zatím to vypadá, že v roce 2019 budu čerpat a navazovat na staré články. A jak na potvoru opět musím hned v úvodu odkázat na článek z roku 2010, abych mohl dál rozvíjet svůj dnešní text.

Začátkem roku 2010 jsem stavěl ULN herní PC. Ve své době výkonná mašina, u které jsem předpokládal, že bude zastaralá už za 5 let. Jenže se tak nestalo. Vlastně by dobře sloužil i dnes a možná ještě i několik dalších let. Neměl jsem vlastně žádný důvod upgradovat, protože mi na hry nezbýval čas, ale především za poslední roky nevyšla žádná pořádná hra, která by za to stála. Akorát vyšlo GTA 5, v roce 2016 DOOM a naposledy Wolfenstein 2.

První neplánovaný a nárazový ugrade přišel někdy v roce 2015, kdy se prodávaly RAMky za naprosto směšné ceny a tak jsem si (nejspíš v opilosti) přikoupil 8GB modul. A rázem měl počítač 12GB RAM, ani nevím pořádně jak. Čas plynul a nově vycházející tituly mě nechávaly chladným. Po zklamání ze všech her jsem věděl, že tyhle nové hry budou naprostá ztráta času i peněz, jako v případě předešlých titulů plných bugů, naskriptovaných scén a nasíracích momentů. Kupodivu GTA 5 jsem na tomto PC rozjel úplně v pohodě, sice ne na full HD rozlišení, ale stabilních 30fps to mělo. Hodně se mluvilo o třetí Mafii. Už z trailerů a ukázek před vydáním bylo jasné, že to bude strašná sračka a ještě větší průser, než byla dvojka. Což se potvrdilo a nebyl tedy důvod pořizoval silnější železo, protože tohle fakt nikdy hrát nebudu a ani nechci. Když vyšel DOOM, tak jsem věděl, že tohle si už na svém PC asi nezahraju. Přesto nebyl důvod nijak upgradovat, nějak v tu dobu prostě nebyl čas na hraní. DOOM jsem si přesto pořídil na konci roku 2018 ve výprodeji za necelých 250Kč. Jaké bylo mé překvapení, když se mi ho podařilo spustit. Vážně, HD 5850 s 1GB VRAM, která se ani nepřibližuje minimálním požadavkům pro hru DOOM, ji rozjela. Musel jsem snížit rozlišení a všechny detaily nastavit na minimum, aby se to rozhýbalo na 40-12fps. Tohle už ale byl ten spouštěč, u kterého jsem uvažoval o upgradu.

DOOM

DOOM je přeci jenom tak skvělá hra, že by byl hřích ji hrát v takhle nízkých detailech. Navíc na pětimetrové uhlopříčce těch 1400x700px už nevypadá zrovna nejlépe. Ovšem na druhou stranu mi to poodhalilo, jak důmyslně to ta Bethseda s ID soft nakódovaly. DOOM je vpodstatě neustále dynamická a rychlá akce a pokud se toho na obrazovce děje hodně, že slabší procesor nebo grafika nestíhá, nedochází k důvěrně známému trhání (samozřejmě o plynulosti se hovořit nedá), ale celkovému zpomalení celého děje. Prostě při přetížení nastane takový bullet time, který způsobí, že nepřijdete o žádný snímek, žádné škubání, žádné trhání, ale prostě se jen zpomalí všechno okolo. Takže fireball od Impa na hráče neletí půl vteřiny, ale třeba tři. Nakonec to je výhoda, protože tak má hráč na všechny reakce a akce více času a o nic nepřijde. Na multiplayer jsem si s tím ale netroufnul…

Pořád to ale nebyl ten pravý důvod pro upgrade. To rozhodutí přišlo, když jsem si do Trezoru posílal výdělky z faucetů za několik posledních měsíců. A hele, ona by se teď za tuhle sumu dala pořídit GTX 1050 a k tomu i 128GB SSD disk. Není to škoda, když jsou teď ty ceny bitcoinu tak nízko? Třeba ke konci roku si za tuhle sumu bitcoinů budu moct pořídit celej novej nadupanej herní počítač. Kdo ví, třeba dva. A třeba za dva roky bych si za to mohl koupit motorku… Pokud chcete obchodovat s bitcoinama, nesmíte takhle uvažovat. Je to prostě teď a tady. Nemá význam se ohlížet na to, kolik by to bylo kdyby… Bitcoiny byly jsou a budou (alespoň ještě dalších 105 let). Prostě vyšší moc rozhodla, že na to teď mám, tak si to pořídím. Naštěstí jsem to stihnul ještě před lednovým dumpem, takže to je stále výhodná koupě.

O tom, jakou grafiku pořídit bylo rozhodnuto docela rychle. Podle benchmarků k té mojí desce není moc na výběr. Z těch, co se dneska ještě prodávají, vychází nejlépe GTX 1050. Pořizovat výkonnější nemá smysl, protože by ji zase brzdil 9 let starý procesor. Zbývalo akorát rozhodnout se jestli variantu 2GB nebo 4GB Ti. Jako na zavolanou se v nabídce Alzy objevila GTX 1050 3GB. A bylo rozhodnuto. To je rozumný kompromis a ještě ušetřím pár stovek, za které pořídím OEM licenci Windows 10.

Je to tak. Nebylo zbytí. Pokud si chci užívat všech výhod nové grafiky a hrát na DX12, nemám jinou možnost, než pořídit i ty prokleté desítky. Statečně jsem odolával upgradu ze sedmiček na desítky v době, kdy to bylo zadarmo. Navzdory tomu jsem pečlivě odinstalovával telemetrické aktualizace a schválně udržoval sedmičky neaktualizované, aby se mi náhodou nestalo to, co se stalo mnoha uživatelům, kteří přišli ke svému počítači s Win 7 a byli nemile překvapeni, že se jim přes noc samovolně aktualizovaly na desíky. Je to skoro neuvěřitelné, ale Windows 7 mi vydržely celých 9 let.

Takové oznámení musí zneklidnit úplně každého…

Tohle je ovšem úplně nová instalace na nový SSD disk. Pravda, když úvodní okno při vytváření instalačky napíše strohé „Připravujeme pár věcí“, tak to moc důvěry nevzbudí. Ale nakonec jsou to jenom Windows a když víte, jaké utility použít a kde v registrech upravit pár hodnot, tak budou Windows poslouchat vás a ne vy je :)

Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Počítač teď nestartuje 3 minuty, ale jen několik vteřin. Neobjevují se náhodné občasné BSODy a DOOM běží o poznání plynuleji. Pokud to vydrží dalších 9 let a bude zvládat nové tituly (o čemž pochybuji – ale takový RAGE 2 by mohl být fajn), budu více než spokojen. O ty hry vlastně ani tak nejde. PC mi slouží hlavně na zobrazování grafů a tabulek portfolia, které jsou na tak velké uhlopříčce hezky přehledné, sem tam přehrání nějakého toho videa a nakonec když je čas a nálada, tak i to hraní a na to by mi vlastně stačil i nějaký současný notebook, ale to by znamenalo větší investici. Tohle si na ten upgrade vlastně vydělalo samo :)

Wolfensteini

Pokaždé, když mě rýmička uvrhne v pracovní neschopnost, mám dostatek času dohnat herní resty. Stalo se to začátkem tohoto roku, kdy jsem se na týdení neschopence začal poohlížet po nějaké dobré pařbě, kterou bych si to marodění trochu zpříjemnil. No a protože v tu dobu měli v nějakém obchodě s herními klíči zrovna akci na nedávno vydaný Wolfenstein: New Order, který byl za pár stovek, tak volba byla celkem jasná.

Wolfenstein: New Order

Hype kolem vydání tohoto titulu jsem pochopitelně zaznamenal, ale nějak mě nechával klidným. Pár gameplay videí jsem také jedním okem zahlédl, ale nijak mě to neoslovovalo. Zarazily mě docela vysoké hodnocení snad ve všech recenzích a vesměs pozitivní ohlasy od hráčů, tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude, tak tomu jednoho dne taky dám šanci. A ten den nastal jednoho lednového dopoledne a od té doby se plavim na celé Wofenstein vlně, pro kterou by ale už konečně mohl vyjít další dodatek.

U těchto nesmrtelných titulů si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Kdy že jsem to naposledy hrál Wolfensteina? 2009? Vypadal sice jako by byl z roku 2002, ale i tak už to je celkem dost času, tak uvidíme, jestli to nebude stejný fail, jako byl ten předchozí „Wolf“…

wolfenstein new order 1 wolfenstein new order 2 wolfenstein new order 3

Wolfenstein: New Order běží sice na tom nepříliš vydařeném Id 5 tech enginu, který poháněl už Rage (Rage se mi nepodařilo vůbec spustit kvůli dosud neopravené chybě – patřím do těch 0,05% hráčů s unikátní hw sestavou, na které tahle hra prostě neběží, ačkoli výkonově dostačuje) má ošklivě rozplizlé textury, které při rychlejším pohybu doskakují z ještě rozplizlejších nebo žádných (na desetinu sekundy vidím za zavřené dveře), ale jinak v tom všechno funguje jak má…
Nekvalitní textury jsou vlastně téměř jediný neduh, který se dá odpustit, protože jinak je Wolfenstein: New Order střílečka jako víno. Krásný uvítací bug, který se ale už nikdy neopakoval. Když mi hra poprvé dala kontrolu nad Williamem, tak jsem se propadl z letadla do moře a ještě hloub :) No a taky se občas zasekne při úvodním logu Bethesdy…
Přesto je to hra, která vypadá jako hra z roku 2014 a netrpí žádnými nasíracími momenty a faily, kterých jsou v jiných hrách kupy. Perfektně napsané charaktery postav zapadajících do vcelku ucházejícího a gradujícího příběhu. Klíčové rozhodnutí, které určuje další dění ve hře. Laserová řezačka a bohatý arzenál zbraní s uspokojujícím modelem střílení. Několik parádních bossů i variabilita misí a prostředí.
Jediný nejslabší moment je ta plavací mise, ve které je jasně vidět, že Id5 engine není na vodní hrátky příliš stavěný a vesele tak popírá fyzikální zákony s hladinami vody a i ten pohyb od hladinou, kdy vlastně vůbec nevidíte, kde že se ta hladina nachází, je až příliš iritující. Opravdu se mi stalo, že jsem si po dohrání řekl, že to chci ještě jednou a na nejtěžší obtížnost. Takže jsem po nocích místo spánku mastil Über obtížnost a skvěle se bavil.

Asi bych to i dohrál znova do konce, kdyby se nenaskytla možnot mít datadisk Wolfenstein: Old Blood v předstihu před krabicovou verzí.

Wolfenstein: Old Blood

Takže rovnou z Měsíce jsem putoval na pevnost Wolfenstein a hned rovou na Über obtížnost, když ta předchozí hra byla tak snadná :) Spíše bych raději uvítal pokračování tam, kde New Order skončil, ale události před, také nejsou k zahození.
Někdy začátkem června se mi podařilo zabít finálového Bosse a opět jsem si říkal, že to chci ještě jednou, tentokrát ale ne znova na Über, ale na Bring’em on, protože si chci projít všechny Nightmare levely a v pohodě zkusit najít všechno zlato a vůbec tam je ještě spousta zajímavých detailů a zapomenutých dopisů, kterých si napoprvé člověk nevšimne a na Über obtížnost se neodemykají perky i některé achievementy, takže i o toto nechci přijít.


wolfenstein old blood 1 wolfenstein old blood 2 wolfenstein old blood 3

Recenzenti udávají 4 hodiny hraní na normální obtížnost. Já mám na Über 10 hodin a to si myslim, že jsem nepřečetl všechny zápisky a zprávy a hra má ještě challenge mody, které vypadají také zajímavě.
Wolfenstein: Old Blood je za těch pár stovek dostatečně bohatý datadisk, ačkoli pochopitelně není tolik veliký a rozvinutý jako hlavní hra. Herecké výkony NPCček a rozmanitost misí a prostředí jsou také slabší, nicméně hra je po vizuální stránce o něco líbivější než mateřský titul, je tu pár vylepšení a potěšující je i více Nightmare misí a v poslední i boss.

Přesto se v obou hrách nelze zbavit lehce nahořklé příchutě z toho dobře známého herního klišé, kdy je celá mapa prakticky jeden velký koridor s různě poházenými tunami zbraní, léčení, brnění a munice, čekajících jen na vás. Ultra tupí nepřátelé, kteří si nevšimnou, že hráč metr od nich zrovna brutálně popravil kolegu a povalující se těla dalších mrtvých nácků je nijak nevyvedou z míry, ani je nenapadne zpozornět. Se zvyšující se obtížností se zvyšuje akorát účinost nepřátelských střel, IQ zůstává stále na nulových hodnotách a náckové si vesele házejí svoje granáty pod nohy a nabíhají vám před mušku i na tu nejtěžší obtížnost… Brutální scény a popravovací momentky ospravedlňuje fakt, že ve hře zabíjíte nacisty v alternativní historii. Je to přeci jen všechno hodně zjednodušeno a nastaveno tak, aby měl hráč co nejintenzivnější a nejzábavnější zážitek ze hry. Nějakou realističnost tu opravdu nečekejte. Ale to pokračování by už konečně mohlo vyjít, vážně se na něj klepu :)

Crysis 3

Sváteční dny volna v kombinaci s nemocí jsou příležitostí dohnat herní resty, na které během roku nebyl čas.
I dostal jsem se tedy ke hře Crysis 3, která mě opět utvrdila v tom, že opakuji stejné chyby a že než se vůbec odhodlám ke koupi nějakého herního titulu, měl bych si nejprve stáhnout cracklou verzi a vyzkoušet si hru zadarmo, abych pak nelitoval vyhozených peněz.

Nebudu vás dlouho napínat. Lituji vyhozených peněz, Crysis3 opravdu nestojí za koupi, ani ve slevě!

Crysis3-1/Crysis3-2/Crysis3-3/

Pokaždé se snažím ve svých dojmech z her k výčtu negativ nalézt i nějaká pozitiva. Ať se snažím, jak se snažím, ke Crysis 3 žádná pozitiva napsat nemohu. Za půl dne dohrajete (nijak extra zajímavou) příběhovou část a za dalšího půl dne se v multiplayeru při troše snahy dostanete na 15. úroveň. Na každou další úroveň už potřebujete nahrát více XP a na maximální 50. úroveň se zkušenější hráč dostane za několik dní, max týden. To je docela málo.

Teď už ale jednotlivě k bodům, kvůli kterým je Crysis3 takový průser:

Origin

Proč si musím kvůli jedné hře instalovat do počítače další balast a registrovat se do další databáze? Přijde mi naprosto uhozené, že co díl, to jiná platforma. Proč jsem v případě druhého dílu musel provádět registraci do MyCrysis, která mi je u pokračování tak nějak k hovnu? Když si neplánuji kupovat žádnou další hru od EA (a po těchto zkušenostech se příště budu spoléhat pouze a jen na warez), proč musím mít kvůli jedné hře jakýsi pochybný účet v pochybné službě bez záruky a nějaké další přidané hodnoty? Proč to nemohlo vyjít i pro Steam jako předchozí díly?

AI

Umělá inteligence je další fail, kterým tato hra trpí. Celkem běžně protivníci sobě nebo svým spolubojovníkům házejí granáty pod nohy. To bude nejspíše díky novému prvku, kdy si v singleplayeru můžete zobrazit pomyslnou dráhu letu granátu. Protivníci nic takového evidentně nevyužívají a granát odhodí vaším směrem bez nějakého dalšího odměřování. Škoda jen, že jim v trajektorii překáží futra od dveří, nebo jiné překážky, takže jim granát spadne k nohám a už na to neumějí zareagovat (reagují pouze na vámi věnované granáty). Opět protivníci v blízkém i dalekém dohledu naprosto přesně ví, kde se nacházíte, dokud nemáte zapnuté maskování. Ale i tak pomateně pobíhají po bojišti a s minimálním kladením odporu se nechají postřílet jako králíci (i na tu nejvyšší obtížnost). V prvním díle a Crysis Warhead alespoň nějak taktizovali a snažili se vás třeba obejít, tady nepřátelská umělá inteligence (respektive umělá težká demence) není vůbec žádným prvkem, který znesnadňuje postup hrou. Spawnování už nejspíš není tak intenzivní a otravné, jako ve dvojce, ale také to není nic potešujícího, když vyčistíte kousek mapy a najednou se vám tam odnikud začnou objevovat další cíle…

Crysis3-4/Crysis3-5Crysis3-6/

Grafika

Cryengine3 je vskutku mocný engine, dokazují to mnohé mody od komunity. Proč to ale Crytek v této hře tak strašně odfláknul? Doskaující detaily, několikanásobné překreslování textur, odporně trhané animace kouře v cutscénách, hnusné nasvícení a nepřirozené odlesky od vodních ploch byly i ve dvojce. Proč ale ty samé chyby udělali i v pokračování? Kompromisy kvůli konzolím, které ponižují grafiku o několik generací zpátky oproti prvnímu dílu na Cryengine2, hráč musí chtě nechtě překousnout. Když už teda mají vývojáři takhle svázané ruce, mohli si alespoň dát záležet na doladění detailů. Běžně se tak setkáváte s podivně mihotavě nasvícenými rohy, ovšem nikde není zdroj světla, nebo když už zdroj světla je a osvětluje část scény, tak už tam jaksi nejsou žádné stíny. Zeleň a porost v dáli (a ani nemusí být v dáli) jsou odporně přes sebe naskládané kusy textur. Kulisy rozbořeného New Yorku působí opravdu jen jako špatně rozmístěné a nepříliš věrohodné kulisy. Sutě a části objektů, které se vykreslují jen pod určitými úhly atd…
Stejně jako ve dvojce, i tady nemáte šanci rozeznat vizuální rozdíly mezi maximálním a minimálním nastavením grafiky. Pouze v plynulosti framerate, jinak to graficky v 90% vypadá naprosto stejně. Taktéž na tesellaci nějak nemohu narazit. Komunitní dění kolem této hry nijak zvlášť nesleduji, ale připadá mi to, že se nejspíše zase čeká na vydání nějakého hi-res balíčku, který vylepší textury a povolí tesellaci?

Příběh

Jak rozvinout a ukončit nakousnutý (ne)navazující příběh nepříběh o záchraně světa z předchozích dílů? Trochu se mi asociuje Babicovo vaření: Nějak to dopadne, chutnat to bude všelijak, ale důležité je, že máme výsledek. Nechci spoilovat, ale je to chabé, skutečně vážně slabé a nezáživné, příběh předvídatelný a nepřekvapující. Naštěstí se tvůrci vyvarovali failu z předchozího dílu a dali do hry alespoň nějakého finálového bosse. Stejně to spíše připomíná série CoD, kdy se hra vlastně hraje sama a nedovolí vám udělat nic jiného než to, co by mělo za následek aktivaci triggeru nebo spuštění nějaké další akce (viz váš úplně poslední úkol ve hře). S tím úzce souvisí i další bod.

Hratelnost

Zapomeňte na úchvatné tankové souboje, na poletování v mikrogravitaci, na epické bitvy s bossy v prvním díle, zapomeňte na neskutečnou svobodu a rozsáhlé herní prostředí s variabilitou a volností řešení situace. Zapomeňte na takové svázání hráče a koridorové pojetí postupu hrou jako v Crysis 2. Crysis 3 vás přesvědčí o tom, že oproti dvojce lze ještě více omezit operační prostor i možnosti, jak danou mapu projít. V každé misi jeden cíl (plus slabé vedlejší úkoly) a jeden jediný způsob jak se k němu dostat a jak ho splnit. Hra vás na mapě nepustí ani o centimetr dál, než je vytyčený koridor. Nedá se nikam odbočit (a když už, tak minimálně) ani si nepřátele pořádně obejít. Pokud máte klaustrofobii, tato hra není pro vás. Stejně tak se Crysis3 vyhněte, pokud nemáte rádi stereotyp. Stále stejné postupy likvidace nepřátel a ubohé hackovací minihry velmi rychle omrzí.

Hra samotná

Celkově to působí (a ono to tak je) jako ždímání a recyklování zbytků z již vyždímaného kusu. Minimum inovací, lehká změna prostředí, stejné bugy a faily z dvojky a může se prodávat. Není tu žádný wow efekt, není tu nic zajímavého ani inovativního. Staronová mapa a herní režimy v multiplayeru, bojová kuše nebo návrat divoké zvěře (mimochodem úžasně dementní) to nijak nezachrání. Navíc si ani se svoji zbraní nemůžete vytvořit vztah sbíráním zaměřovačů a jiných doplňků. Tvůrci s hráčem prostě vymrdali, jinak se to nazvat nedá.
Debilně rozmístěné savepointy (ukládat ve hře jinak nelze), zbytečně moc matoucích informací ve výhledu, omezení na každém kroku, úplně jiný model Psycha, chabý příběh i zážitek ze hry. To je jen stručný výčet toho, čím vás hra bude trápit.

Crysis3-7Crysis3-8Crysis3-9

Nevim, jestli se to děje jenom mě, ale poslední dobou mívám pocit, že ve hrách narážím na bugy a faily, které se měly odladit při betatestování a ne je prodávat se hrou. Musel jsem se přemáhat, abych hru vůbec dohrál. Tak moc dokázal Crytek znechutit dokonalou a precizní značku, která svého času znamenala (a vlastně ještě znamená) téměř mistrovskou hru ať už po grafické stránce, hratelností i širokou škálou možností.
Pokud se vám líbil první Crysis nebo datadisk Crysis Warhead, se slzou v oku si ho znova zahrajte (já jsem to musel udělat, abych si spravil náladu) a od tohoto paskvilu dejte raději ruce pryč. Ke dvojce alespoň dělal hudbu Hans Zimmer, tady se opravdu nedá najít nic pozitivního ani při dobrém rozmaru…
Kdybych měl dát této hře nějaké hodnocení, tak i pod vlivem antibiotik a nemoci by to při hodně dobré vůli bylo 2/10. Jeden bod je za luk a mimozemské bambitky a taky že se vrátily svítilny na zbraně (na malý okamžik), druhý za rozšířený multiplayer z dvojky. Ať se snažím sebevíc, tak žádné další klady tu nevidím…
Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis!

Crysis Revival mod

Asi málokdo bude pochybovat o tom, že první Crysis byl ve všech směrech lepší, než Crysis2, který příliš utrpěl po všech stránkách kvůli konzolovým kompromisům.
Přeci jenom současné grafické karty na DirectX 11 dovolují v roce 2011 (jen) o malinko více kouzel, než ty z roku 2007.

Jak by tedy vypadal původní Crysis na Cryengine 3?

Odpověď přináší šikovní modeři z Crydev.net, kteří využili obrovský potenciál Crysis 2 Mod SDK a díky jejich píli se můžete opět vypravit na tropický ostrov a prosluněné pláže.
Zatímco se v Cryteku zrovna snaží první Crysis věrně natlačit na konzolový Cryengine 3, někde jinde vznikají více i méně povedené mapy atmosférou i prostředím připomínající skutečnou zelenou džungli místo té betonové, kterou na Cryenginu3 už velmi dobře známe :)

Co si asi jen tak nezahraju

Prázdniny nám skončily a herní vývojáři na nás opět začínají chrlit jednou herní pecku za druhou.
Já to mám už vymyšlené. Nechám se naklonovat a jeden klon bude pracovat a zarábat chechtáky a ten druhý bude pařit.
Dnes vám představím několik očekávaných her, na které se velmi těším, ale které si kvůli enormní vytíženosti asi jen tak nezahraju.

Deus Ex: Human Revolution

Třetí Deus Ex před pár dny už vyšel a já zakusil pouze několik kroků na začátku. Předchozí díly mě vážně bavily jak celkovým příběhem, atmosférou i možnostmi, tak i RPG prvky, díky kterým hráč získává slušnou motivaci posouvat se dál a po dohrání hrát znovu, volit ve hře jiná rozhodnutí a dopracovat se k jinému konci. Údajná herní doba jsou desítky hodin, které bohužel nemám…

Dead Island

Jedna z velmi slibně vypadajících her, o kterých jsem si zatím moc informací nezjišťoval a chci se nechat překvapit. Zatím to vypadá jako docela dobrá rubačka ve stylu Left4Dead na tropickém ostrově. Vyjít by měla někdy v těchto dnech.

Modern Warfare 3

Ne že by mě nějak braly série Call of Duty. Přiznám se, že zrovna střílečky CoD nemusím skoro vůbec, protože je to všechno na jedno brdo. Nicméně tohle vypadá velmi dobře hlavně po grafické stránce a chtěl bych to, když už ne hrát, tak alespoň vidět a zkusit. Dočkat bysme se měli v listopadu.

Batman: Arkham City

Batmana jsem taky ještě pořádně nehrál a tak bych chtěl alespoň tady zkusit, co takový netopýří muž umí a neumí. Opět nemám žádná očekávání ani příliš informací, ale trochu mi to připomíná Protoype. Chci se nechat překvapit. Už v říjnu.

Rage

ID software to před dvaceti lety s 3D střílečkami vlastně začali, takže se nebojím toho, že by Rage pohnojili. Ikdyž z gameplay záběrů a preview to nevypadá na nic revolučního ani inovativního, hodnotit budu až po několika odehraných hodinách. Zatím se k Rage vyjadřovat nebudu. Vyjít by mělo v říjnu.

XCOM

Ačkoli má XCOM vyjít až v březnu příštího roku. Už teď je mi jasné, že to pro mě, jakožto pro pamětníka prvních sérií UFO: Enemy Unknown, bude žrout času jako blázen.

Serious Sam 3: BFE

Kdo by neznal klasickou rubačku s neohroženým hrdinou Serious Samem prokládanou nejrůznějšími vtípky. Hra, u které nemusíte přemýšlet a jen držet spoušť se dočká příjemného faceliftu i zbraní na blízko. Na říjen si nic neplánujte, protože to je další hra, která vychází v tomto měsíci!

Hard Reset

Hard Reset slibuje návrat ke kořenům poctivých FPS. A vlastně proč ne, rád se nechám překvapit, čeho že se to v Hard Resetu vlastně dočkáme a co nám přinese. Ikdyž tato PC only gamesa ze záběrů může vypadat lacině, šanci bych jí určitě dal. Vychází za pár dní.

Driver San Francisco

Občas je potřeba si od toho střílení a zabíjení taky trochu odpočinout. K tomu nám snad dopomohou autíčka, která mají tak trochu chaotická data vydání napříč celým světem, takže je možné, že to už někdo z vás právě hraje…

Call of Juarez – The Cartel

Tahle hra už je nějaký ten pátek venku a opět šla úplně mimo mě. A teď když to tak sleduju, tak mě to trochu mrzí, protože bych si po dlouhé době zase zahrál něco ve stylu GTA.

A takhle bych mohl pokračovat ještě s Borderlands 2, Halo 4, Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, Metro 2034, Max Payne 3, BioShock Infinite a další a další…
A teď mi prosím pěkně řekněte, kde na tohle všechno mám vzít čas?

Escape from City 17 part 2

Před pár dny se objevila druhá část krátkého amatérského snímku Escape from City 17 (první díl shlédněte zde), který už v roce 2009 natočila parta příznivců legendární hry Half Life 2 a náklady na vyvtoření takového krátkého filmečku se údajně pohybovaly okolo 250$. Velmi rychle se video šířilo a dosahovalo závratných počtů shlédnutí i oblíbenosti.

Ve Valve si samozřejmě tohoto počinu všimli a začali s autory prvního dílu jednat a poskytli jim podporu a zázemí pro vznik pokračování.
No trvalo to tedy nějaký ten rok, ale druhý díl je konečně na světě a opět si jeho produkce vystačila s pár dolary a opět se počet shlédnutí velmi rychle šplhá k astronomickým hodnotám.

Duke Nukem 3D HRP

Protože nejméně počítačově gramotný z naší třídy byl učitel, byla hodina výpočetní techniky nejoblíbenějším předmětem ve škole mnoha studentů. Učitel si u bílé tabule odříkával svoji látku, kterou měl v osnovách a žáci se oddávali paření her po síti, případně sledováním porna :)

Internet byl v těch dobách ještě v plenkách a jeho rychlost se ani zdaleka nepřibližovala dnešnímu podprůměru, ale na nesmyslné plkání na xchatu to stačilo. Přes všechny vymoženosti, které tehdejší Pentium 120MHz umožňovalo byl nejčastější kratochvílí v hodině deathmatch v Duke Nukem 3D nebo Quake.

Těžko budete hledat někoho, kdo by nukleárního blonďáčka s nevybíravými poznámkami neznal. Přesto by bylo dobré připomenout, že v těch dobách se zažívala revoluce v 3D akcích, kterou definoval Doom a Duke Nukem 3D se svým Build enginem představoval v PC hraní další krůček. Build engine poháněl i další úchylné ale přesto zábavné gamesy jako např. Blood, Redneck Rampage nebo Shadow Warrior a další. Vznikalo spousta 3D stříleček, ovšem Duke Nukem 3D byl jeden z mála hlavních hrdinů, který uměl mluvit a svými buranskými hláškami dokázal pobavit i své odpůrce. Oblíbenost trojrozměrného Atomového Vévody stoupala také díky dosud nevídaným efektům a pokrokovostí (po kulkách zůstávají ve zdech díry, krev nepřátel stéká po stěnách, Duke za sebou zanechává stopy, když se projde v kaluži krve/vody/slizu), také díky interaktivitě prostředí (vypínače na zdech zhasínají a rozsvěcí světla, na záchodě se můžete vyčůrat, kurvy se dají uplácet atd) a samozřejmě ve hře samotné byly desítky povedených parodií nebo odkazů na jiné herní nebo filmové tituly (jistě si vzpomínáte na hlavního hrdinu z Dooma v tajné místnosti, nebo na Terminátora v hydraulickém lisu). Prostě v této hře byly prvky, které jsou dnes už technologicky triviální a běžné (přesto se s nimi v mnoha titulech nesetkáte) a 3D Realms byli první, kdo přišel s hrou, která toto všechno umožňovala. Duke Nukem 3D bylo možné rozběhnout i na 486DX2 s 8MB RAM, tomu také odpovídala grafika, přesto se jednalo o velmi podařenou a hlavně zábavnou hru.

Přestože Duke Nukem 3D zaznamenal nebývalý úspěch a má své čestné místo v síni slávy PC her, nikdy se nedočkal dalšího plnohodnotného pokračování (nepočítám hopsačku Duke Nukem: Manhattan Project z roku 2002, která spíše připomínala první dva díly jen v moderní grafice). Plánované pokračování Duke Nukem Forever je už téměř 15 let ve vývoji a i přesto, že 3D Realms jako takové už neexistuje a několikrát oficiálně „zavřeli krám“, se na internetu čas od času objeví několik videí z gameplaye, ale stále nic nenasvědčuje tomu, že se Duke Nukem Forever (never) vůbec někdy hráči dočkají.

Spousty fanoušků nevydrželo nekonečné čekání na další 3D střílečku se svým oblíbeným hrdinou a tak se pustilo do portování a modifikací původní hry z roku 1996. Duke Nukem se ocitl na konzolích, v mobilech, ale i znova na PC s výrazným faceliftingem.
Díky tomu lze dnes za hubičku nebo zcela zadarmo znova zkusit tuto nezapomenutelnou střílečku, kde původní 2D sprity postav i objektů ve hře nahrazují skutečné 3D modely a dá se díky tomu už zcela normálně používat mj. mouse look tak, jak v té době (nebo ještě dříve?) nastolil The Terminator: Future Shock.

Když se budete správně ptát svého oblíbeného vyhledávače na High Resolution Pack (HRP), můžete si zahrát tuto hru s výrazně vylepšeným enginem (ano, i zbytky nepřátel uvízlé ve dveřích jsou v 3D), který 3D Realms uvolnili pod GPL a pro hraní budete vlastně jenom potřebovat zdrojový soubor s mapami. Tím to ve většině modifikovaných enginech nekončí. Můžete si navolit výdrž a účinek zbraní nepřátel, nebo některé zbraně prohodit za jiné, volit velikost jejich zásobníku, váhu a další drobnosti…. Tedy to, co se dříve editovalo v některém konfiguráku, má tady samostatné menu atd…

Duke Nukem 3D HRP dnes už sice tolik nenadchne, jako před lety, ale přesto si zaslouží pozornost a přinejmenším může zkrátit čekání na druhé díly Crysis nebo Mafie ;)

Zlatá padesátá

Polovina dvacátého století je evidentně dobrý zdroj inspirace pro mnoho herních vývojářů. Proč tomu tak ale je? Proč si herní designéři a scénáristé toto období tolik oblíbili a když už se jejich titul neodehrává v (po)válečné době, tak na ni alespoň nějak odkazují?

Bioshock, Wolfenstein, TimeShift, Saboteur, Mafia II a také Singularity a jistě budou další hry, na které si zrovna nevzpomenu.

Jak mnozí z vás tuší, polovina dvacátého století bylo takové renesanční období a většina věcí měla zakulacené nebo prostě oblé tvary. Příběh z padesátých let může být zajímavý, ale přesto si spisovatelé tituly z této doby mohli ještě nachvíli schovat do šuplíku, minimálně alespoň pro další generaci grafických karet. Podívejte se třeba na obrázky z připravované Mafie 2, na níž byly před pár dny odhaleny HW nároky (nejsou zrovna nejnižší, mnoho hráčů zrovna nepotěšily, ale já se můžu vesele smát a užívat si plných detailů ve Full HD). Městská příběhová akce, kde narazíte na dobové reálie s pěkně kulatými tvary. Vemte si třeba taková auta. V té době měla všechna auta kulaté světlomety, jak to bude vypadat na našich monitorech? Vepředu místo kulatých světel jsou osmiúhelníky, na střeše špička a až budete chtít spravit motor, dávejte pozor, ať se neporaníte o ostrou hranatou kapotu, alespoň že ty pneumatiky působí kulatým domem…

taxi mafia 2

Jak by třeba zrovna Mafii2 slušela tesselace a podobné vyhlazovací fičurky, které by z hranatých polygonových hrůz vytvořily reálně vyhlížející vozy, které mají mimo jiné prý i dost dobře promakaný jízdní model a každý díl v autě má svoji hmotnost, která se v chování a řízení auta projeví… Každopádně odkladů Mafie2 bylo už nepočítaně a nyní se na konci prázdnin konečně dočkáme. Musíme doufat, že příběh a pověstný smysl pro detail bude natolik silný, že na hranaté světla úplně zapomenem :)

O nějaký ten vyčuhující polygon jsem zavadil i při několika nepravidelných sezeních u počítače (když je v noci takové vedro, že se nedá dělat nc jiného než pařit) kdy jsem se dopracoval k dalšímu hernímu zklamání v již zmiňovaném Singularity.

Zklamání hned z několika důvodů a to nebylo primárně z hranatých modelů (které byly celkem obstojně vyhlazeny). Singularity vlastně nepřináší nic nového a když už, tak v žalostně malých a krátkých dávkách. Neskutečně krátká hrací doba, stále dokola se opakující principy (obnov nástěnku, bednu, nebo magnetofon), které svou repetetivností rychle unaví, totální linearita a koridor, chybějící textury (úprava registrů nepomáhá) a předvídatelný konec bez nějakého tuhého bosse. Naštěstí je hra nadabována docela hezky srozumitelnou angličtinou, čímž se malinko kompenzují chybějící titulky, které by možná leckdo ocenil. Plus se této hře musí přičíst za používání lékárniček (věc, která se v dnešních hrách už příliš nenosí) a způsob augmentací. Ruku na srdce, i bez těchto vylepšení by se hra dala bezproblémů dohrát, protože nepřátelé i v pozdějších fázích hry jsou stále stejně tupí a ve hře to je jenom proto, aby se tím trochu natáhnul hrací čas.

Singularity hodně silně připomíná Time Shift, jak hrátkami s časem, linearitou, jednoduchostí, tak i grafikou. I tak se musí nechat, že Time Shift měl puzzle a design úrovní využívající časové posuny promakanější. Dále tu jsou cítit prvky Wolfensteina, ikdyž zde můžete zapomenout na paprskomety a jiné fantasmagorické stříkačky, které kdyby ve své době existovaly, byly by prostorově srovnatelné s nákladním vagónem a rozhodně by nepřipomínaly příruční zbraně. A nakonec z toho kouká Bioshock nejen různě pohozenými magnetofony (nejčastěji vedle nich naleznete dřepící mumie) a kouzelnými plasmidy, pardom TMD.
Dost často se mi stávalo, že se za mnou zavřely dveře, když jsem se chtěl ještě vrátit a podívat se, jestli tam někde nebude „jen tak“ pohozené E99, které pak hráč utrácí v augmentačních nebo zbrojních automatech (stejně mu to je k prdu, protože ve finále žádný boss není).

Singularity si zaslouží hodnocení 60 ze 100 a to jen díky tomu, že autoři neupustili od používání lékárniček. Pokud plánujete koupi Singularity, dobře si to ještě rozmyslete a peníze raději propijte v hospodě, možná že si v deliriu taky prožijete nějaký ten flashback z minulého století :)

Crysis 2 gameplay

Crysis 2 a Mafia II jsou moje nejočekávanější hry tohoto roku. Nebude to dlouho trvat a oba tituly budou na max detaily roztápět můj počítač, abych si nemusel lajnovat kokain :)

Letošní herní výstava E3 přináší každý den množství informací a videí o chystaných titulech, až se v tom možná leckdo ztrácí. Jistě zaujme opravdu pěkné video z hraní druhého dílu Crysis, který byl kvůli konzolím situován do města, kde se dá očekávat, že se (stejně tak jako ve videu) bude mnoho soubojů a lokalit odehrávat v místnostech, nebo v koridoru mezi domy, čímž se kompenzuje slabý výkon konzolí, které by nějaké větší vyhlídky, třepotající se listí na stromech ani mořský příboj neutáhly. Všimněte si nemotorného a pomalého konzolového ovládání a spousty nacriptovaných událostí, které ale vypadají hodně dobře. Doufejme že Crysis2 nezklame.

Taky už jsem dohrál Metro 2033

Zhruba asi 3 nebo 4 večery mi trvalo, než jsem se dopracoval na konec této nové Dx11 střílečky.

Tak nějak jsem to celé prošel bez nějakého výraznějšího nadšení nebo herní extáze a vlastně i ten příběh mi tak trochu utíkal, protože v samotné hře není žádná motivace se čímkoli podrobněji zabývat, nebo někam směřovat. Takže vlastně ani nevím, jak jsem se dostal k tomu tzv. Evil Ending (viz video).

Metro 2033 nedostávalo v recenzích tak vysoké hodnocení, jak se z počátku očekávalo a ani se tomu nedivím. Samotný koncept hry (dostat se z místa A do místa B jedinou lineární cestou a postřílet při tom všechno co se hne) tu už byl ve stovkách podob u jiných FPS titulů. Hlavního hrdinu slyšíte mluvit pouze v úvodním intru, jinak máte často pocit, že to je Half Life s DX11 nestvůrama a horším ovládáním. No a ve finále neskutečná hardwarová náročnost, která se dá přirovnávat k Crysis svého času.

Jenomže Crysis byla o mnoho akčnější, graficky hezčí a propracovanější hra s otevřeným světem na rozlehlých mapách, zatímco Metro 2033 je povětšinou průchod tunelem, kde stejně vidíte na pár metrů před sebe a porovnání rozdílů DX9, DX10 a DX11 není prakticky vůbec znát. Tak proč to sakra potřebuje tak výkonné železo? S novými Catalyst 10.3 se plynulost malinko zvedla, ale ani tak není průměrných 14fps na mém novém PC ve FullHD při maximálním nastavení a zapnutým DX11, nic moc. Naštěstí rozdíl mezi High a Low nastavením se na grafice nijak výrazně neprojeví a hra je plynulejší… Nemluvě o tom, že tahle hra je nejenom špatně optimalizovaná, protože jsem míval vždy po spuštění hry místo černé bílou a naopak a musely se vždycky dělat brikule s nastavením, aby se to zobrazovalo správně, ale taky používá fyzikální engine, který je v moderní hře jako pěst na oko – stačí se jenom projít po místnosti a za vámi lítají židle a sudy…

Metro 2033 nijak neoslňuje, nepřináší nic nového a ani nijak nevybočuje ze zažitého konceptu FPS her, hrát to znova asi nemá význam, pokud váháte nad koupí, dobře si to ještě rozmyslete.

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links
    Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function backlinks_links() in /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-content/themes/KEKEL06/footer.php:29 Stack trace: #0 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-includes/template.php(722): require_once() #1 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-includes/template.php(671): load_template('/data/web/virtu...', true) #2 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-includes/general-template.php(76): locate_template(Array, true) #3 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-content/themes/KEKEL06/archive.php(183): get_footer() #4 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-includes/template-loader.php(78): include('/data/web/virtu...') #5 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-blog-header.php(19): require_once('/data/web/virtu...') #6 /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/index.php(17): requir in /data/web/virtuals/226092/virtual/www/domains/apinuv.kekel.cz/wp-content/themes/KEKEL06/footer.php on line 29