Posts Tagged ‘Games’

Marbles On Stream

Ačkoli to bylo spuštěno už někdy v létě, já to zaznamenal teprve zhruba před týdnem a vlastně úplnou náhodou.
Marbles on Stream je smělý počin kanadského vývojářského studia Pixel by Pixel, studentského projektu, založeného minulý rok.

A čím si mě jejich „hra“ tolik získala, že o ní musím napsat?
To se těžko popisuje, protože těch lahůdek má tahle neuvěřitelná blbost víc. Je to asi ta čirá jednoduchost a nenáročnost pro zúčastněné hráče. Nebo to bude ten cit pro detail? Nebo to bude ta skutečnost, že o výsledku rozhoduje náhoda nebo štěstí? Nebo to bude tím, že každý závod zpravidla trvá jen několik minut? Nebo to bude tím, že zapojit se může opravdu kdokoli a všichni mají stejné šance? Nebo to bude tím, že je to naprostá pitomost, ale prostě tak jednoduchá a geniální, že na tom denně ulítnou tisíce „hráčů“?

Hra je stále ve vývoji a v současné podobě to funguje tak, že na streamovací plaformě Twitch si streamer otevře hru, on sám, diváci hlasováním v chatu, nebo vítěz poslední hry vybere jednu ze 36 map a umožní svým divákům se přidat do závodu. Do hry se přidáte napsáním příkazu !play do chatu. Pochopitelně před vaší vůbec první hrou musíte nejprve této hře udělit přístup k vašem Twitch účtu prostým odkliknutím tlačítka Grant Access, které se vám někde v obraze ukáže. Různí streameři mají odemčené různé verze kuliček (ale v jádru je hra všude stejná), a tak před začátkem každého závodu mohou svým platícím i neplatícím divákům nabízet zajímavé barevné a otexturované varianty kuliček, případně i klikací možnost volby podoby kuličky a vstupu do hry. Nemusíte tak do chatu zadávat např. příkaz !play 4, ale vyberete číslo a kliknete na tlačítko Join Race. To je veškerá interakce, která je od vás pro tuto hru vyžadována. Každý zúčastněný divák představuje jednu malou kuličku. Pro kvalifikaci do celosvětových výsledků musí být v závodu přihlášeno alespoň 7 hráčů, maximálně se do jednoho závodu může přihlásit až 500 hráčů. Co hráč, to kulička.

Pak se ještě můžete přihlásit do takového Royale modu, ve kterém jsou kuličky spuštěny na bitevní pole a vzájemným otloukáním spolu bojují. Vyhrává poslední kulička, která přežije. Zde už můžete mírně ovlivňovat chování kuličky během zápasu a určovat, na kterého hráče má útočit příkazem !target @jméno_hráče

Po odpočítání času začne fungovat gravitace a všechny kuličky se spustí na dráhu. Hra běží na Unreal Enginu 4 a simulace fyziky je zde opravdu věrohodná, bez toho by to vážně nefungovalo. Většina map má na začátku trasy obrovskou krabici s pohyblivýmy koly, točícími se lopatkami, vyjíždějícími kůly nebo jinými nástrahami, ve kterých se všechny kuličky důkladně promíchají, většinou se dál přes šikmou plochu svažují do trychtýře, odkud putují na další části trasy. Těmi jsou nejrůznější tobogány, rozcestí, spirálové tunely, kolotoče, urychlovače a další trychtýře. Na některých mapách jsou i jakési výtahy nebo teleporty, které s pořadím probíhajcího závodu umí hezky zamíchat. Je to napínavá podívaná do poslední chvíle a pokud se vaše kulička v průběhu závodu drží ve vedení, nemusíte mít ještě vyhráno. Před cílem zpravidla bývají zpomalovací plošinky a nejrůznější nástrahy, které mohou vaše vedení velice snadno zvrátit, případně vaši kuličku katapultovat pryč z mapy.
Jakmile první kulička dopadne do cíle, začne dvouminutové odpočítávání a od startu se k cíli pomalu sune void zóna, která postupně nemilosrdně eliminuje zbývajcí kuličky, které se loudají na dráze. Je to jen takové spravedlivé opatření, aby kvůli opozdilcům netrval závod zbytečně dlouho. Většinou do cíle dojedou všechny kuličky, ale existují tu i tratě, na kterých víc kuliček skončí mimo mapu, než které se dovalí do cílové misky.

Podle počtu hráčů se pak na konci rozdělují body. Pokud si budete vybírat závody, ve kterých se zůčastní třeba jen deset kuliček, máte pochopitelně větší pravděpodobnost, že dojedete první, než v závodu, ve kterém jsou přihlášeny stovky dalších kuliček. Nicméně v závodě s nižší účastí obdržíte méně bodů, než v závodě se stovkami závodníků, kde je na konci bodovaná i dvacátá pozice. I v této hře narazíte na hráče, kteří to berou jako full time job a potkáte je takřka v každém závodu u každého streamera. Tahle hra totiž nemá omezení a tak sami brzy přijdete na to, jak se ty hráči na první pozice celosvětových tabulek dostali. Mají v prohlížeči otevřené taby se všemi dostupnými závody a v každém soutěží. Také jsem to jednou zkusil, ale nedokážu stíhat víc jak 4 závody najednou. Nakonec to stejně skončilo zjištěním, že tenhle postup dokáže urychlit nárůst bodů a u závodů s nízkou účastí zvyšuje praděpodobnost prvního místa, ale už to není zábava, ale nesmyslné honění se za jakousi virtuální ikonkou. Raději dojedu jako poslední a budu se u toho bavit, než abych sjížděl desítky závodů naráz, naháněl body a pořádně si neužil žádný z těch všech závodů, které ani nemám šanci stíhat sledovat. Navíc honění se za co nejlepším skóre nemá žádný smysl, protože se hra stále vyvíjí a upravuje, přibývají nové mapy a modifikují se ty stávající, a když vývojáři začnou novou sezónu, vymažou veškeré tabulky a všichni začínají zase od nuly :)

 

Za ten necelý týden se mi v této sezóně z odehraných cca 110 závodů povedlo dvakrát dojet první, jednou dokonce celých 8 minut držet světový rekord na jedné mapě, 47x vypadnout z dráhy a nahrát 67 bodů, což aktuálně znamená 9039. pozici ve světové tabulce . Celosvětově mají tuto hru spuštěnou desítky streamerů po celý den, takže se nemusíte bát, že by jste si někdy nemohli zahrát. Český stream jsem jednou zaznamenal jen jeden. Bohužel kromě samotných vývojářů, kteří až na vyjímky jedou stream takřka nonstop, hrají ostatní streameři jen nárazově a dá se říci náhodně. Přesto se začíná objevovat několik trvalek, kteří streamují Marbles on Stream docela pravidelně. Může se vám podařit narazit na streamera s mimořádným komentátorským talentem, čímž se celý závod stane ještě zábavnější a bude vás to motivovat přihlásit se mu i do dalšího závodu. A věřte mi, že pokud zkusíte jeden závod, budete se chtít zapojit i do toho dalšího, a dalšího, a dalšího…

A takhle nějak by to mělo vypadat se všemi hrami libovolného žánru. Nemusí ji zrovna vytvářet tři studenti, ale to, co současným hrám škodí, tu nenajdete:
Není to nijak originální, ale je to precizně zpracované a uchopeno za správný konec, že se z toho stává masová záležitost. Navíc se na hře stále pracuje a je tu spousta potenciálu a prostoru pro další vylepšení a vychytávky.
Žádné regionální omezení – hra je od prvního okamžiku dostupná komukoli na světě.
F2P – nemusíte za hru zaplatit ani halíř a stejně si ji užijete, jako všichni ostatní. Pokud budete chtít podpořit vývojáře, můžete jim poslat nějaký ten donate na Twitchi nebo si v jednoduché aplikaci na telefon zakoupit různé vizuální vylepšení.
Ano, plusové budy přidává i ta mobilní aplikace, která zatím slouží jen pro checkování vašeho skóre a nákupu skinů, přesto je tu znát potenciál pro budoucí rozšiřování a růst.

Tuhle skvělou hru na podporu prokrastinace, najdete na adrese https://www.twitch.tv/directory/game/Marbles%20On%20Stream A pokud tomu taky tak propadnete, máte postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery :)

Wolfensteini

Pokaždé, když mě rýmička uvrhne v pracovní neschopnost, mám dostatek času dohnat herní resty. Stalo se to začátkem tohoto roku, kdy jsem se na týdení neschopence začal poohlížet po nějaké dobré pařbě, kterou bych si to marodění trochu zpříjemnil. No a protože v tu dobu měli v nějakém obchodě s herními klíči zrovna akci na nedávno vydaný Wolfenstein: New Order, který byl za pár stovek, tak volba byla celkem jasná.

Wolfenstein: New Order

Hype kolem vydání tohoto titulu jsem pochopitelně zaznamenal, ale nějak mě nechával klidným. Pár gameplay videí jsem také jedním okem zahlédl, ale nijak mě to neoslovovalo. Zarazily mě docela vysoké hodnocení snad ve všech recenzích a vesměs pozitivní ohlasy od hráčů, tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude, tak tomu jednoho dne taky dám šanci. A ten den nastal jednoho lednového dopoledne a od té doby se plavim na celé Wofenstein vlně, pro kterou by ale už konečně mohl vyjít další dodatek.

U těchto nesmrtelných titulů si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Kdy že jsem to naposledy hrál Wolfensteina? 2009? Vypadal sice jako by byl z roku 2002, ale i tak už to je celkem dost času, tak uvidíme, jestli to nebude stejný fail, jako byl ten předchozí „Wolf“…

wolfenstein new order 1 wolfenstein new order 2 wolfenstein new order 3

Wolfenstein: New Order běží sice na tom nepříliš vydařeném Id 5 tech enginu, který poháněl už Rage (Rage se mi nepodařilo vůbec spustit kvůli dosud neopravené chybě – patřím do těch 0,05% hráčů s unikátní hw sestavou, na které tahle hra prostě neběží, ačkoli výkonově dostačuje) má ošklivě rozplizlé textury, které při rychlejším pohybu doskakují z ještě rozplizlejších nebo žádných (na desetinu sekundy vidím za zavřené dveře), ale jinak v tom všechno funguje jak má…
Nekvalitní textury jsou vlastně téměř jediný neduh, který se dá odpustit, protože jinak je Wolfenstein: New Order střílečka jako víno. Krásný uvítací bug, který se ale už nikdy neopakoval. Když mi hra poprvé dala kontrolu nad Williamem, tak jsem se propadl z letadla do moře a ještě hloub :) No a taky se občas zasekne při úvodním logu Bethesdy…
Přesto je to hra, která vypadá jako hra z roku 2014 a netrpí žádnými nasíracími momenty a faily, kterých jsou v jiných hrách kupy. Perfektně napsané charaktery postav zapadajících do vcelku ucházejícího a gradujícího příběhu. Klíčové rozhodnutí, které určuje další dění ve hře. Laserová řezačka a bohatý arzenál zbraní s uspokojujícím modelem střílení. Několik parádních bossů i variabilita misí a prostředí.
Jediný nejslabší moment je ta plavací mise, ve které je jasně vidět, že Id5 engine není na vodní hrátky příliš stavěný a vesele tak popírá fyzikální zákony s hladinami vody a i ten pohyb od hladinou, kdy vlastně vůbec nevidíte, kde že se ta hladina nachází, je až příliš iritující. Opravdu se mi stalo, že jsem si po dohrání řekl, že to chci ještě jednou a na nejtěžší obtížnost. Takže jsem po nocích místo spánku mastil Über obtížnost a skvěle se bavil.

Asi bych to i dohrál znova do konce, kdyby se nenaskytla možnot mít datadisk Wolfenstein: Old Blood v předstihu před krabicovou verzí.

Wolfenstein: Old Blood

Takže rovnou z Měsíce jsem putoval na pevnost Wolfenstein a hned rovou na Über obtížnost, když ta předchozí hra byla tak snadná :) Spíše bych raději uvítal pokračování tam, kde New Order skončil, ale události před, také nejsou k zahození.
Někdy začátkem června se mi podařilo zabít finálového Bosse a opět jsem si říkal, že to chci ještě jednou, tentokrát ale ne znova na Über, ale na Bring’em on, protože si chci projít všechny Nightmare levely a v pohodě zkusit najít všechno zlato a vůbec tam je ještě spousta zajímavých detailů a zapomenutých dopisů, kterých si napoprvé člověk nevšimne a na Über obtížnost se neodemykají perky i některé achievementy, takže i o toto nechci přijít.


wolfenstein old blood 1 wolfenstein old blood 2 wolfenstein old blood 3

Recenzenti udávají 4 hodiny hraní na normální obtížnost. Já mám na Über 10 hodin a to si myslim, že jsem nepřečetl všechny zápisky a zprávy a hra má ještě challenge mody, které vypadají také zajímavě.
Wolfenstein: Old Blood je za těch pár stovek dostatečně bohatý datadisk, ačkoli pochopitelně není tolik veliký a rozvinutý jako hlavní hra. Herecké výkony NPCček a rozmanitost misí a prostředí jsou také slabší, nicméně hra je po vizuální stránce o něco líbivější než mateřský titul, je tu pár vylepšení a potěšující je i více Nightmare misí a v poslední i boss.

Přesto se v obou hrách nelze zbavit lehce nahořklé příchutě z toho dobře známého herního klišé, kdy je celá mapa prakticky jeden velký koridor s různě poházenými tunami zbraní, léčení, brnění a munice, čekajících jen na vás. Ultra tupí nepřátelé, kteří si nevšimnou, že hráč metr od nich zrovna brutálně popravil kolegu a povalující se těla dalších mrtvých nácků je nijak nevyvedou z míry, ani je nenapadne zpozornět. Se zvyšující se obtížností se zvyšuje akorát účinost nepřátelských střel, IQ zůstává stále na nulových hodnotách a náckové si vesele házejí svoje granáty pod nohy a nabíhají vám před mušku i na tu nejtěžší obtížnost… Brutální scény a popravovací momentky ospravedlňuje fakt, že ve hře zabíjíte nacisty v alternativní historii. Je to přeci jen všechno hodně zjednodušeno a nastaveno tak, aby měl hráč co nejintenzivnější a nejzábavnější zážitek ze hry. Nějakou realističnost tu opravdu nečekejte. Ale to pokračování by už konečně mohlo vyjít, vážně se na něj klepu :)

Výlet do Karlsruhe

Pokud sledujete web orcs-must-die.cz, jistě vám neunikla soutěž Heroes on tour, ve které se soutěžilo o cestu do Německa do evropské divize Gameforge. Jako správný fanda série Orcs Must Die jsem hned v prvních vteřinách začátku soutěže posílal e-mail… a vyhrál, což mě těšilo o to víc, protože to vyšlo zrovna na moje narozeniny :)
Zorganizované to bylo naprosto perfektně a precizně. Všechny informace a cestovní dokumenty všichni vítězové dostali s dostatečným předstihem a mohli jsme se těšit na nezapomenutelný víkend.
heroes on tour

Trnitá cesta po Německu

Asi každý má před velkým cestováním tak trochu obavy co se kde vytelí, na co se zapomene a podobně. Samozřejmě i mně se komplikace nevyhnuly. Poprvé to byl můj fail, kdy jsem si den před odletem dal na balkón vyvětrat boty a jaksi na ně zapomněl. Po několika hodinách se navečer zčista jasna přihnal mrak a dokonale mi je prochcal. Než jsem se stačil vzpamatovat, bylo pozdě. Boty byly durch. V jiných bych nevydržel a sandály (s ponožkami) jsem si chtěl obout až v Německu :) Takže promočené boty vycpat novinami a doufat, že to do rána za těch necelých 7 hodin alespoň trošku uschne.
Ráno budíček ve 4:00, boty stále ještě trochu mokré. No nevadí, ve vlaku a v letadle si je zuji a snad to doschne.
Ačkoli jsem během mapování a plánování cesty dospěl k tomu, že nejhorší to asi bude v ČR s přestupními a dobíhacími časy, dopadlo to všechno až podezřele hladce i přestože riziko zmeškání letu bylo docela vysoké…
vítejte ve vídni

Vítejte ve Vídni, problémy začínají

První problém nastal ve Vídni, kde mi paní za přepážkou sdělila, že moje navazující letadlo do Frankfurtu má problémy a budu muset letět jiným o hodinu později. Tím pádem nestihnu vlak – přímý dálkový spoj do Karlsruhe. Ok, nevadí, keep smiling, takové věci se prostě stávají a nakonec vlaky jezdí skoro každou hodinu i v sobotu.

Batoh má zpoždění

Přiletěl jsem tedy do Frankfurtu o více jak hodinu později a nastal další problém. Pás nevyblil moji krosnu. Někde se ve Vídni zpozdila a že mi ji tedy pošlou do hotelu, případně domů, kdyby to nestihli do neděle do devíti ráno, kdy se opouští pokoje. Anabáze trasování mého zavazadla zabrala další hodinu, takže zase opět nestíhám vlak, musím hledat další spoj.
Nezbylo nic jiného, než se tomu smát. Dostal jsem tedy jako kompenzaci overnight set, pracovně jsem ho nazval „survival kit“ a vlastně jsem byl za zpoždění zavazadla rád, protože jsem si vzpoměl, že jsem doma zapomněl kartáček s pastou a „survival kit“ toto mimo jiné obsahoval.
Takže vybaven příruční taštičkou přes rameno a toaletní taštičkou „survival kit“ v ruce se vysmátý vydávám na poslední etapu cesty.
Kdybych se nezeptal průvodčího, tak by to mohlo být ještě zajímavější a já možná bloudil po Německu ještě teď, protože jsem vůbec netušil, že ještě musím v Mannhaimu přestoupit na další vlak. Navíc vlak z Frankfurtu měl zpoždění a na přestup mi tak zbývala necelá minuta.

Konečně v Karlsruhe

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a s více jak tříhodinovým zpožděním přijíždím na nádraží v Karlsruhe, kde mě čeká komunitní manažerka FaTeReLLa a odváží mě přímo do centrály Gameforge, kde už jsou ostatní účastníci této akce, kteří zrovna shlédli prezentaci novinek. I přestože jsem přijel pozdě a to nejdůležitější zmeškal, tak nějak jsem se v průběhu večera vše podstatné dozvěděl, ale podepsal jsem prohlášení o mlčenlivosti, takže stejně nemůžu prozradit víc. Snad jen to, že se máte na co těšit, novinky jsou vážně zajímavé ;)
Byl jsem občerstven, podarován tričkem, komixem, odznáčky a dalšími drobnostmi, o které se bude někdy soutěžit na webu orcs-must-die.cz.
tričko, odznáčky a komix

tričko, odznáčky a komix

Prohlédli jsme si kanceláře Gameforge, zahráli si několik matchů a nakonec ještě dostali parádní brašnu s poznámkovým blokem a propiskou. Poté se vydali do Stadtu podívat se do obchodů, protože Daeforce si chtěl koupit grafickou kartu, aby ušetřil za poštovné. Pár obchodů jsme prolezli, ale než se rozhoupal, tak už měli všude zavřeno. To se také dalo v sobotu v 8 hodin večer čekat a v neděli mají kromě kaváren a hospod zavřeno úplně všude. Ve 20:30 byl naplánován sraz před hotelem, tak jsem se alespoň rychle ubytoval, oznámil, že by mi měl dorazit batoh a honem rychle na tramvaj, která nás odvezla na večeři do restaurace s extrémně pomalou a zapomětlivou obsluhou. Zde se potkáváme s dalšími manažery z Gameforge. Obdiv zaměstnancům Gameforge patří také za to, že se o své práci dokáží bavit i v sobotu večer u piva.
Řešili jsme, jestli zůstat a ožrat se a nebo vyrazit na festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum, který byl mimochodem také na programu našeho výletu. Ožrat se v této hospodě dost dobře nelze, nejenom proto, že německé pivo nestojí za nic, ale Daeforce se třeba vůbec nedočkal objednané a dvakrát urgované whisky…

Mittelalterlich Phantasie Spectaculum 2014

Karlsruhe v mnohém připomíná Pardubice a přesto je tak odlišné. Taky je rozkopané a je tu spousta cyklistů. Ovšem vše asi tak stonásobně. Pardubice jsou rozkopané permanentně, zatímco v Karlsruhe to je jen dočasně a dopravní omezení kvůli stavebním pracím je minimální. Cyklisti tu jsou na každém kroku. Všude, ale naprosto úplně všude po celém městě jsou zamčená i nezamčená jízdní kola.
Noční Karlsruhe je zase trochu podobné Praze. Spousty ožralých cizinců a šrumec až do rána.
Něco podobného, jako byl festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum v zámeckém parku, byste u nás těžko hledali. Pro představu: https://www.youtube.com/watch?v=nNZHBqTLl8Y https://www.youtube.com/watch?v=GMDPL6RuX8E https://www.youtube.com/watch?v=l_sdAhn-T2M. Naštěstí v noci nebyla nijak extra velká zima ani nepršelo, protože jsem měl na sobě jen to, v čem jsem přijel: tričko a tříčtvrťáky. Mikina nebo bunda byly nejspíš ještě ve Frankfurtu na letišti…
tričko, odznáčky a komix

festival v zámeckém parku

Nejvíce mě na tomto festivalu udivil pořádek a celková organizace, větší zápal pro věc, než by tomu bylo v Čechách. Spousta návštěvníků totiž přišla ve středověkých a tematických kostýmech. V celém areálu jsem objevil jen dva odpadkové koše, nikoho jsem neviděl uklízet a přesto bylo v celém parku takřka vzorně uklizeno. V Českých podmínkách by při takové účasti, odhadem 2000 lidí, bylo bordelu po kolena, účast policie a kupa reklam. Tady nebyli žádní security s nevraživým pohledem ani žádné rušivé reklamy, byl to vážně takový středověký jarmark. Vstup kontroloval akorát jeden člověk a vedle u pokladny jste si mohli zakoupit festivalové platidla. Nejednalo se o nějaké obyčejné ohmatané žetony, ale velmi povedené mince, ražené speciálně pro tento festival, takže pokud jste nestihli utratit všechny mince, nemuselo vás to mrzet, protože taková povedená mince je krásnou památkou na skvělý festival.
Jak už jsem zmiňoval, vše zde bylo ve středověkém duchu. Jedinými moderními vymoženostmi bylo technické zázemí na třech pódiích, elektrické světlo u vstupu, možná i nějaké ty lednice na barech a několik volně přístupných sprch (!) rozmístěných různě po parku. Osvětlení zajišťovaly kahany a louče všude u barů a u dekorací. Určitě jsem si nestihl projít a prohlédnout vše, byla už tma, spousta lidí, zážitků a převážně jsem se zdržoval u hlavní stage, protože vrcholem sobotního večera byl koncert Saltatio Mortis (http://www.saltatio-mortis.com/) a vystoupení FeuerSchwanz (http://www.feuerschwanz.de/) následované grandiózní fireshow a ohnivou performancí, jaká se jen tak nevidí.
Před jednou hodinou ráno sobotní program festivalu skončil a odebrali jsme se tedy spát. Možná že bych ještě šel trochu popít a užít si trochu exotiky, ale se šesti eury v kapse se toho moc vypít a zažít nedá. Možná tak maximálně nějaký průser…
Recepční v hotelu byl zrovna na cigáru, tak jsem se ho ani neptal, jestli náhodou nedorazila moje krosna. Sice by se mi čisté prádlo hodilo, ale nejsem přeci nějaká slečinka, vlka snad nechytnu, na našich akcích bývají mnohem horší hygienické podmínky, takže přenocování ve dvouhvězdičkovém hotelu byl velký luxus a měl jsem přeci „survival kit“, to mi stačilo :)

Neděle

Do devíti hodin se měly opustit pokoje. Já si tedy buzení naplánoval tak, abych to hezky stihl. Na chodbě už poskakoval Daeforce vyhlížející ostatní a jelikož po nich nebylo ani vidu ani slechu, tak jsme šli na snídani. Předtím jsem se na recepci ještě optal na můj batoh a světe div se, batoh dorazil :) Takže jsem si vyměnil alespoň ponožky, protože to po úvodním nedokonalém vysušení byla celkem síla :)

Kolem desáté se objevil Artimunor s ustaraným výrazem, protože nemohl najít peněženku. Ztratit peněženku v cizí zemi je celkem problém, ale nakonec zjistil, že jí má zapadlou v tom složeném tričku, které jsme dostávali v Gameforge…
Takže všechno bylo ok, FaTeReLLa si nás po desáté hodině vyzvedla před hotelem a šli jsme se podívat do liduprázdného nedělního Karlsruhe. Přidala se k nám krásná SiS a odebrali se opět k zámku do botanické zahrady, kde jsme si před obědem zazevlovali v parku z druhé klidnější strany, kde nebyl festival a objevili jsme krásné místo na killbox :)
Celý výlet jsme zakončili výtečným obědem v restauraci Vapiano a já, ačkoli v sobotu přijel jako poslední, musel v neděli odjíždět jako první, protože mi jel vlak. Tentokrát přímé spojení do Frankfurtu bez přestupu a tam nasedat na letadlo, také přímý let do Prahy.
Návštěva botanické zahrady v zámeckém parku

botanická zahrada v zámeckém parku

Cesta zpátky už byla naštěstí bez větších komplikací, žádné problémy na nádražích a letištích i odbavovací a čekací časy byly tak akorát. Oproti sobotě se to podělalo zase v Čechách, protože vlak z Prahy musel jet objížďkou kvůli překážce na trati.

Konečně v Čechách

Ani nevíte, jak jsem rád zase slyšel češtinu. Německy jsem se sice učil čtyři roky, ale neumím německy kváknout ani fň. Možná pár základních frází a nebo několik sprostých slov. Každopádně za celý víkend jsem nemusel ani jednou použít připravenou větu „Es tut mir leid. Ich verstehe Scheiße, sprechen Sie Englisch?“, protože anglicky se dá docela dobře domluvit po celém Německu :)
Nebýt toho odporného místního jazyka, asi bych neměl problém žít v Německu. Je tam sice oproti minulosti znát úpadek a degradace všeho kvůli Euru, ale zase na druhou stranu se mi nestalo, že bych tam potkal vyloženě ošklivou Němku. To v Čechách často narazíte na nebezpečně ošklivé škatule, ale v Německu byste museli hodně hledat (nebo tam prostě ty ošklivky nevycházejí ven).
Vadila mi tam ale jedna věc. A to bylo připojení k internetu přes T-mobile. Takřka všude, na nádražích, na letištích, ve vlaku i v hotelu, bylo připojení k internetu zajištěno přes u nás druhého nejhoršího operátora. Prvních 30 minut zdarma, další si už musíte zaplatit. Samozřejmě že jsem si svoji třicetiminutovku vyplácal hned ve Vídni a celý víkend tak byl offline. To pak člověk přijede domů a zjistí, že na MoonBitcoin má 5 nových referralů, hromadu nepřečtených e-mailů a na vyřízení spoustu dalších věcí…

Velké díky Gameforge za takovou akci. Líbilo se moc! Pokud bude někdy v budoucnu další podobná soutěž, velice rád se zase zůčastním ;)

Co tu chcete?

Víte, co jsme tu už hodně dlouho neměli? Všemi oblíbený náhled do statistik a výběr nejšílenějších vyhledávacích dotazů, přes které návštěvníci našli tyto stránky. Nebudu vás unavovat extrémně dlouhým výčtem za celou tu dobu od posledního sčítání lidu. Vypisuji jen ty nejlepší za poslední cca rok a vyplývá mi z toho, že jste hrozný zvrhlíci a disgrafici!
Vyberu opět ty nejunikátnější a snad se i vy pobavíte, tak jak jsem se u toho bavil i já :)

jak hezky tancovat – Nějak tancuj, ale hlavně hezky :)
hry kde se smi krast auta – Nikde se nesmí krást auta! Ať vás to ani nenapadne!
porno sex mobyl – Co je to ten mobyl? Nějaká sexuální pomůcka?
stare baby pri uklizeni porno zdarma – To nechceš
kdo blokuje mustwatch – to bude nějakej neřád, kterému vadí nepohodlná stránka
augmentaci bodu g – Blbě se augmentuje, protože se blbě hledá :)
každou minutu se rodí zákazník – Super, kdyby to byli moji zákazníci, tak si nestěžuji
nova hovna – Myslíte tu televizní stanici, nebo že ta stará se už nedají žrát?
hoblovani babicky porno zdarma – Co že to té babičce chcete dělat?
chrochtavé zvuky u novorozence – Tak to se vám asi narodilo prasátko :) Vy čuňata!
jak se sklada pisen na gramce – Hodně blbě, musíte toho složit alespoň tucet plných trakařů
jak se smirit s blbosti – Deal with it
jsem hloupá – Každý jsme nějaký
kde muzu stahnout novinky zdarma fylmy – To je tak krásné slovo: Fylmy
mariuhana v přelouči – Co já vím, tak svého času ji tam bylo dost
zvukoví překladač dowland – Ty by jsi spíš potřeboval překladač z debilštiny
číslo kua význam – Kua to je vysoký číslo
kvalitní tekno desky ke stažení – A pak si je můžete vytisknout na 3D tiskárně :)
načetla se ikona windous ale pak z černala obrazovka – Fakt někdo používá windous?
vychledat skladbi podle not – Jak tohle může někdo vůbec napsat?
zuby vs drogy – myslím si, že v tomhle souboji vyhrají asi drogy
jak se zbavit hudebniho sluchu? – Na to stačí dva hřebíky, každý do jednoho ucha
stadnartně – správně se to píše „srandantně“
test mariuhana sladidlo – co to ten nebožák asi chtěl?
facebook pro hloupe – ano ano, fejsbukvici mají jen hloupé ovečky
jak si zvisim mobylni internet – komu by se chtělo viset na drátě v době mobylňýho yntrenetu
jsem hloupý nebo hloupí – pokud tohle nevíš, tak jsi asi fakt hloupý
sekal filmi – taky mi není moc jasné, co ten člověk vlastně hledal
lze použít dětský olejíček jako lubrikační – Tohle jsem nikdy nezkoušel, ale zaráží mě, že od začátku roku na to je přes 40 přístupů…

Crysis 3

Sváteční dny volna v kombinaci s nemocí jsou příležitostí dohnat herní resty, na které během roku nebyl čas.
I dostal jsem se tedy ke hře Crysis 3, která mě opět utvrdila v tom, že opakuji stejné chyby a že než se vůbec odhodlám ke koupi nějakého herního titulu, měl bych si nejprve stáhnout cracklou verzi a vyzkoušet si hru zadarmo, abych pak nelitoval vyhozených peněz.

Nebudu vás dlouho napínat. Lituji vyhozených peněz, Crysis3 opravdu nestojí za koupi, ani ve slevě!

Crysis3-1/Crysis3-2/Crysis3-3/

Pokaždé se snažím ve svých dojmech z her k výčtu negativ nalézt i nějaká pozitiva. Ať se snažím, jak se snažím, ke Crysis 3 žádná pozitiva napsat nemohu. Za půl dne dohrajete (nijak extra zajímavou) příběhovou část a za dalšího půl dne se v multiplayeru při troše snahy dostanete na 15. úroveň. Na každou další úroveň už potřebujete nahrát více XP a na maximální 50. úroveň se zkušenější hráč dostane za několik dní, max týden. To je docela málo.

Teď už ale jednotlivě k bodům, kvůli kterým je Crysis3 takový průser:

Origin

Proč si musím kvůli jedné hře instalovat do počítače další balast a registrovat se do další databáze? Přijde mi naprosto uhozené, že co díl, to jiná platforma. Proč jsem v případě druhého dílu musel provádět registraci do MyCrysis, která mi je u pokračování tak nějak k hovnu? Když si neplánuji kupovat žádnou další hru od EA (a po těchto zkušenostech se příště budu spoléhat pouze a jen na warez), proč musím mít kvůli jedné hře jakýsi pochybný účet v pochybné službě bez záruky a nějaké další přidané hodnoty? Proč to nemohlo vyjít i pro Steam jako předchozí díly?

AI

Umělá inteligence je další fail, kterým tato hra trpí. Celkem běžně protivníci sobě nebo svým spolubojovníkům házejí granáty pod nohy. To bude nejspíše díky novému prvku, kdy si v singleplayeru můžete zobrazit pomyslnou dráhu letu granátu. Protivníci nic takového evidentně nevyužívají a granát odhodí vaším směrem bez nějakého dalšího odměřování. Škoda jen, že jim v trajektorii překáží futra od dveří, nebo jiné překážky, takže jim granát spadne k nohám a už na to neumějí zareagovat (reagují pouze na vámi věnované granáty). Opět protivníci v blízkém i dalekém dohledu naprosto přesně ví, kde se nacházíte, dokud nemáte zapnuté maskování. Ale i tak pomateně pobíhají po bojišti a s minimálním kladením odporu se nechají postřílet jako králíci (i na tu nejvyšší obtížnost). V prvním díle a Crysis Warhead alespoň nějak taktizovali a snažili se vás třeba obejít, tady nepřátelská umělá inteligence (respektive umělá težká demence) není vůbec žádným prvkem, který znesnadňuje postup hrou. Spawnování už nejspíš není tak intenzivní a otravné, jako ve dvojce, ale také to není nic potešujícího, když vyčistíte kousek mapy a najednou se vám tam odnikud začnou objevovat další cíle…

Crysis3-4/Crysis3-5Crysis3-6/

Grafika

Cryengine3 je vskutku mocný engine, dokazují to mnohé mody od komunity. Proč to ale Crytek v této hře tak strašně odfláknul? Doskaující detaily, několikanásobné překreslování textur, odporně trhané animace kouře v cutscénách, hnusné nasvícení a nepřirozené odlesky od vodních ploch byly i ve dvojce. Proč ale ty samé chyby udělali i v pokračování? Kompromisy kvůli konzolím, které ponižují grafiku o několik generací zpátky oproti prvnímu dílu na Cryengine2, hráč musí chtě nechtě překousnout. Když už teda mají vývojáři takhle svázané ruce, mohli si alespoň dát záležet na doladění detailů. Běžně se tak setkáváte s podivně mihotavě nasvícenými rohy, ovšem nikde není zdroj světla, nebo když už zdroj světla je a osvětluje část scény, tak už tam jaksi nejsou žádné stíny. Zeleň a porost v dáli (a ani nemusí být v dáli) jsou odporně přes sebe naskládané kusy textur. Kulisy rozbořeného New Yorku působí opravdu jen jako špatně rozmístěné a nepříliš věrohodné kulisy. Sutě a části objektů, které se vykreslují jen pod určitými úhly atd…
Stejně jako ve dvojce, i tady nemáte šanci rozeznat vizuální rozdíly mezi maximálním a minimálním nastavením grafiky. Pouze v plynulosti framerate, jinak to graficky v 90% vypadá naprosto stejně. Taktéž na tesellaci nějak nemohu narazit. Komunitní dění kolem této hry nijak zvlášť nesleduji, ale připadá mi to, že se nejspíše zase čeká na vydání nějakého hi-res balíčku, který vylepší textury a povolí tesellaci?

Příběh

Jak rozvinout a ukončit nakousnutý (ne)navazující příběh nepříběh o záchraně světa z předchozích dílů? Trochu se mi asociuje Babicovo vaření: Nějak to dopadne, chutnat to bude všelijak, ale důležité je, že máme výsledek. Nechci spoilovat, ale je to chabé, skutečně vážně slabé a nezáživné, příběh předvídatelný a nepřekvapující. Naštěstí se tvůrci vyvarovali failu z předchozího dílu a dali do hry alespoň nějakého finálového bosse. Stejně to spíše připomíná série CoD, kdy se hra vlastně hraje sama a nedovolí vám udělat nic jiného než to, co by mělo za následek aktivaci triggeru nebo spuštění nějaké další akce (viz váš úplně poslední úkol ve hře). S tím úzce souvisí i další bod.

Hratelnost

Zapomeňte na úchvatné tankové souboje, na poletování v mikrogravitaci, na epické bitvy s bossy v prvním díle, zapomeňte na neskutečnou svobodu a rozsáhlé herní prostředí s variabilitou a volností řešení situace. Zapomeňte na takové svázání hráče a koridorové pojetí postupu hrou jako v Crysis 2. Crysis 3 vás přesvědčí o tom, že oproti dvojce lze ještě více omezit operační prostor i možnosti, jak danou mapu projít. V každé misi jeden cíl (plus slabé vedlejší úkoly) a jeden jediný způsob jak se k němu dostat a jak ho splnit. Hra vás na mapě nepustí ani o centimetr dál, než je vytyčený koridor. Nedá se nikam odbočit (a když už, tak minimálně) ani si nepřátele pořádně obejít. Pokud máte klaustrofobii, tato hra není pro vás. Stejně tak se Crysis3 vyhněte, pokud nemáte rádi stereotyp. Stále stejné postupy likvidace nepřátel a ubohé hackovací minihry velmi rychle omrzí.

Hra samotná

Celkově to působí (a ono to tak je) jako ždímání a recyklování zbytků z již vyždímaného kusu. Minimum inovací, lehká změna prostředí, stejné bugy a faily z dvojky a může se prodávat. Není tu žádný wow efekt, není tu nic zajímavého ani inovativního. Staronová mapa a herní režimy v multiplayeru, bojová kuše nebo návrat divoké zvěře (mimochodem úžasně dementní) to nijak nezachrání. Navíc si ani se svoji zbraní nemůžete vytvořit vztah sbíráním zaměřovačů a jiných doplňků. Tvůrci s hráčem prostě vymrdali, jinak se to nazvat nedá.
Debilně rozmístěné savepointy (ukládat ve hře jinak nelze), zbytečně moc matoucích informací ve výhledu, omezení na každém kroku, úplně jiný model Psycha, chabý příběh i zážitek ze hry. To je jen stručný výčet toho, čím vás hra bude trápit.

Crysis3-7Crysis3-8Crysis3-9

Nevim, jestli se to děje jenom mě, ale poslední dobou mívám pocit, že ve hrách narážím na bugy a faily, které se měly odladit při betatestování a ne je prodávat se hrou. Musel jsem se přemáhat, abych hru vůbec dohrál. Tak moc dokázal Crytek znechutit dokonalou a precizní značku, která svého času znamenala (a vlastně ještě znamená) téměř mistrovskou hru ať už po grafické stránce, hratelností i širokou škálou možností.
Pokud se vám líbil první Crysis nebo datadisk Crysis Warhead, se slzou v oku si ho znova zahrajte (já jsem to musel udělat, abych si spravil náladu) a od tohoto paskvilu dejte raději ruce pryč. Ke dvojce alespoň dělal hudbu Hans Zimmer, tady se opravdu nedá najít nic pozitivního ani při dobrém rozmaru…
Kdybych měl dát této hře nějaké hodnocení, tak i pod vlivem antibiotik a nemoci by to při hodně dobré vůli bylo 2/10. Jeden bod je za luk a mimozemské bambitky a taky že se vrátily svítilny na zbraně (na malý okamžik), druhý za rozšířený multiplayer z dvojky. Ať se snažím sebevíc, tak žádné další klady tu nevidím…
Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis!

Orcs Must Die!

Prokrastinace je hrozná věc. Leckomu by se mohlo zdát, že i já jsem jí podlehl, když se zde na blogu dlouho nic nedělo.

omd artworkOpak je ale pravdou. V reálném světě nevím kam dřív skočit a v tom virtuálním mám taky celkem dost napilno a hromadu rozdělaných projektů.
Jednou z těch již téměř hotových věcí jsou fanstránky o prvním a druhém díle hry Orcs Must Die! umístěných prozatím zde na kekelu. Uvidím, jak se to rozjede, kolik se najde dalších příznivců Tower Defense her a kdyžtak tomu časem pořídím vlastní doménu.
Web běží na wordpressu (jak jinak), grafiku jsem si udělal sám (nejsem grafik), obsahově tam mám takových 85% věcí, které bych tam chtěl mít a jelikož se okolo tematiky orků nebo tvůrců z Robot Entertainment stále něco děje, tak o novinky a informace do článků není nouze:)

Proč mě tedy vůbec napadlo něco takového vytvořit?
Když před dvěma roky vyšel první díl, tak mě ingame záběry a obrázky ze hry nijak zvláště neuchvátily. Přesto jsem hru později v nějaké slevové akci na Steamu pořídil. Jakožto příznivce strategií tohoto typu mě hra bavila, ovšem nijak zvláštní dojem nezanechala.
Kvality se ale docení až po čase a ještě více s příchodem druhého dílu, který nejenže rozšiřuje mapy, arzenál i herní charaktery, ale umožňuje naprosto zásadní co-op hraní se spoluhráčem, přináší Endless mód a Weekly challenge a přepracovává systém vylepšování zbraní a pastí.

Postupem ve hře si vylepšovat zbraně a pasti a díky tomu dohrát hru na střední obtížnost by neměl být žádný větší problém pro zkušeného hráče. Ovšem na Nightmare obtížnost už začíná ta správná zábava a je to pořádná výzva. A právě zde se naplno ukáže kouzlo co-op hraní, kdy vás jiní hráči dokáží inspirovat a kdy zjistíte, že existuje hned několik rozličných a zajímavých způsobů, jak mapu dohrát na maximální hodnocení.

To byl právě asi ten podnět, který mi vštípil myšlenku přiblížit tyto možnosti i českým hráčům. A protože do té doby neexistoval žádný CZ web a jakékoli informace o těchto hrách se v češtině nikde nevyskytovaly, začal jsem už od jara dávat do kupy materiály a v každé volné chvilce je zpracovával pro publikování na stránkách.

I já jsem ze začátku ve hře dost tápal a potýkal se s neúspěchy. Bylo mi jasné, že jsem nebyl sám a tak jak jsem se probíjel hrou (aktuálně nahráno přes 260hodin – už z toho občas magořím, když jdu např. podchodem, tak přemýšlím o tom, kam umístit jaké pasti, dokonce se mi někdy o hře v noci zdá), tak mě napadlo, že bych mohl získané zkušenosti poskytnout dál právě touto cestou a získat pro tuto hru nové hráče a nebo tak získat zpět hráče, které odradily nezdary na některých mapách.

Cílem je tedy přiblížit tyto dvě hry širší veřejnosti, ukázat, že jde o opravdu povedené a chytlavé strategie, poskytnout informace v češtině a také sdružovat hráče pro společné co-op hraní a výměnu informací nebo sběratelských kartiček.

Pokud tedy také vlastníte (nebo plánujete vlastnit) některou z her Orcs Must Die! nebo Orcs Must Die!2, sháníte informace, spoluhráče, nebo jen máte rádi Tower Defense hry, jste zváni na první a jediný český fanweb o OMD!

Google toho umí víc, než si myslíte

Velký bratr Google není jen vyhledávač, Android a shromaždiště citlivých údajů. Jeho vývojáři do různých částí služeb Google poschovávali nejrůznější legrácky a minihry a to se nebudeme bavit jen o Google Doodle. Na tak zvané Easter Eggy narazíte téměř ve všech produktech, které vznikly v laboratořích Googlu. Nejsou to ale vždy jen srandičky, ale mnohdy i velmi užitečné pomůcky a aplikace, které by byla škoda neznat. Dnes se tedy podíváme na některé nejoblíbenější a nejznámější skryté fičurky ze Silicon Valley.

  • Vyhledávání v Klingonštině

    klingon search
    Pokud jste velký fanoušek série Star Trek, jistě vás poteší Klingon Search. Pokud ale neumíte Klingonsky, nemusíte být hned smutní. Google má svůj vlastní překladač i slovník, který vám s tím pomůže.

  • Do a Barrel Roll

    Do a Barrel Roll
    Zkuste si do vyhledávání v Googlu zadat „Do a Barrel Roll“. Spustí se vám HTML 5 efekt, který má odkazovat na hru Star Fox 64 z roku 1997 pro Nintendo. Ve hře to byl povel k provedení otočky, aby se hráč se svým letounem vyhnul laserům. Manévr se spouštěl dvojím stisknutím klávesy Z nebo R, takže zafunguje i výraz „Z or R twice“.

  • Sledování letů

    sledování letů na googlu
    Zadejte do vyhledávače název letecké společnosti a číslo letu. Okamžitě se vám zobrazí přílety a odlety hledaného letu. Můžete tak sledovat aktuální informace o každém letu, aniž byste museli navštívit stránky letecké společnosti.

  • Letadlo v Google Earth

    letadlo na google earth
    Věděli jste, že si v aplikaci Google Earth stisknutím kláves Ctrl+Alt+A vyvoláte nabídku, ve které si vyberete letadlo, se kterým pak létáte nad krajinou? Aplikace podporuje i joystick, což určitě doporučuji, protože ovládání klávesnicí nebo myší je trochu obtížné.

  • Použití Google jako proxy serveru

    google proxy
    Pokud vám v práci nebo ve škole blokují přístup na některé internetové stránky, můžete toto omezení jednoduše obejít zadáním jednoduchého příkazu „cache: WEBSITENAME.com“

  • Kalkulačka nebo převodník měn

    převodník měny
    O použití vyhledávacího políčka jako kalkulačky ví poměrně dost uživatelů. Málokdo ale zná další vymoženosti, kterými Google disponuje. Například rychlý a jednoduchý převaděč měn. Stačí napsat částku v jedné měně a nechat si jí převést na jinou. Stejně tak dobře Google poslouží i k převodu SI jednotek. Napříkald zadáním dotazu „1 inch in cm“ vám Google zobrazí kolik centimetrů měří jeden palec a pod.

  • Hra na YouTube

    youtube hra
    Otevřete si na You Tube libovolné video a při jeho přehrávání zadejte 1980. Automaticky se spustí obranná hra známá ze starých automatovek. Vaším úkolem bude ubránit video před zničením. Myší to jde přeci jen snadněji, než pomocí obrovského těžkého trackbalu na automatech před třiceti lety :)

Google denně najde odpovědi na více jak miliardu dotazů z celého světa. Těžko uvěřit, že při vší své vytíženosti s hledáním ještě zvládá řadu dalších funkcí.
Znáte nějaké další skryté vlastnosti Googlu? Podělte se o ně v komentářích.

Nástupce Google Glass

Moje sny bývají poslední dobou velmi kreativní a inspirativní plné technologických a futuristických vychytávek, že si vždycky ráno říkám, jestli bych s tím neměl zajít na patentový úřad:)
Onehdá jsem měl další zajímavý sen, který se ale jednoho dne může stát běžnou realitou. Sen byl natolik působivý a svojí podstatou v teoretické rovině velmi jednoduchý a uvěřitelný, že by mě vůbec nepřekvapilo, až se s tímhle jednoho dne skutečně setkám :)brain
Zajisté jse už všichni (nebo alespoň většina z vás) četli nebo slyšeli o pojmech augmented reality a Google Glass. Zatímco tyto technologie jsou stále ještě v plenkách, můj sen byl už daleko za technologií Google Glass a augmented reality byla běžnou součástí každodenního života. Rozšířenou realitu a „chytré“ brýle od Googlu tu máme hlavně díky pokroku v elektronice a její miniaturizaci, v mé vizi byla rozšířená realita a její vnímání prosta jakékoli elektroniky. Žádně brýle na nose, dokonce ani žádné implantované čipy nebo vylepšované oční bulvy, tato technologie je dostupná komukoli, zadarmo a není nijak energeticky náročná! Všechno vnímání rozšířené reality bylo na bázi jakéhosi šestého smyslu a probíhalo díky pokrokům v biotechnologii, chemii, neurologii a psychologii.

Ve svém snu jsem se ocitl v nedaleké budoucnosti a můj průvodce tímto světem mne zasvěcoval do vnímání rozšířené reality, až jsem se sám podivoval nad tím, jak je tento princip velmi jednoduchý a proč na to lidstvo nepřišlo už dříve…
V principu to fungovalo velmi podobně jako funguje dnešní rozšířená realita a koncepty Google Glass, jenže veškeré zobrazování dodatečných informací neprobíhalo pomocí displejů nebo projektorů na sítnici oka, ale odehrávalo se přímo v mozku. Vpodstatě všechny přidané informační, zvukové a obrazové vjemy byly jistou formou halucinací nebo reakcí na objekty, loga, zvuky a barvy různých vlnových délek.
K takovému vnímání nebyly potřeba žádné implantáty nebo modifikace. Vnímání rozšířené reality bylo v několika stupních a ty nejzákladnější se mohl „naučit“ prakticky kdokoli a zadarmo. Už si dost dobře nepamatuji, jak takové učení přesně probíhalo, ale vzpomínám si, že jsem si postupně osvojoval pokročilejší vize augmentované reality a dostal jsem se na level 3 :) Existovaly dva způsoby, jak se tyto schopnosti naučit, prvním způsobem bylo něco na způsob jednoduché meditace, tím druhým způsobem jste augmentaci získali díky tzv. chytrým drogám.
V tom prvním nejnižším stupni jste viděli pouze reklamy (které byly doslova všude – i na Měsíci), ve druhém (který se dal také ještě „naučit“) už byly do prostředí přidány také nějaké informace. Třetí úroveň se někteří obdařenější jedinci také dokázali naučit, ale nebylo jich mnoho a tak řešením pro ty méně nadané byly malé injekce (to mám asi z těch her typu Bioshock), které samozřejmě nebyly zadarmo a umožňovaly jistou formu interakce s objekty a informacemi v augmentované realitě. Čtvrtý level byl běžným způsobem nedosažitelný a umožňoval „napojení“ na jistou formu telepatického internetu a ještě více rozšiřoval interakci a dovoloval hrát sofistikované hry. Byla mi nabízena injekce s nanoboty (zdarma-přestože normálně stála ohromnou sumu peněz), kteří by mi receptory v mozku naformátovali na level 4, ale to už jsem z nějakého důvodu odmítl.
use your brain deviantart

Vnímání informačních bublin a objektů v rozšířené realitě také nebylo jen tak, ale muselo mít základ v reálném světě (alespoň pro ty nižší úrovně). Prodávaly se různě odstupňované spreje a fólie, které po aplikaci třeba na zeď nebo přední sklo automobilu nebyly normálně vidět, ale pohled augmentovaným šestým smyslem už za neviditelnou vrstvu dosadil ty správné aplikace nebo informace, které se daly velmi dobře personifikovat. Takže například řidiči se v autě na předním skle zobrazuje navigace a informace o cestě, spolujezdec sleduje film nebo hraje hru.
Logicky, kdo byl na první úrovni nemohl vidět objekty nastříkané sprejem „dvojkou“ a vyšším, naopak kdo měl level 4, mohl vidět všechny vrstvy od jedničky do čtyřky a jednoduše si mezi nimi přepínat. Tím se daly snadno odfiltrovat reklamy na prvním levelu, kombinovat vrstvy a dívat se na svět hned několika pohledy…
Další rozšíření schopností jako je například fotografování, uchovávání dat nebo videohovory by už obstarávali nanoboti samozřejmě za nemalý příplatek.

V této budoucnosti byly šesté smysly obrovským hybatelem ekonomiky a zároveň se tím rozdělovala společnost do nižších a vyšších vrstev. Ti chudí, kteří si nemohli dovolit koupit upgrade svého šestého smyslu, žili v bídě obklopeni reklamami a neužitečnými informacemi, které v reálném světě vlastně neexistovaly, zatímco ti bohatí byli na nejvyšších úrovních a dosahovali ještě většího bohatství a úspěchu díky svým superschopnostem. Velká většina augmentovaného obsahu podléhala licencím a regulacím a trochu to připomínalo dnešní koncesionářské poplatky, kde vlastně platíte za to, že máte oči a uši, tak tady se platilo za to, že máte mozek.

Tento princip ať už by byl ve skutečnosti realizovatelný nebo ne, by znamenal totální překopání schopností i hodnot, které jsme dosud používali a znali. Nastala by ohromná změna v komunikaci, zábavě, navigaci, příjmu informací i vnímání světa. Byl by to obrovský pokrok v neurologii i psychologii a umožňovalo by to v jistém smyslu pochopení paranormálních nebo spirituálních jevů a úkazů. Ovšem nesprávné naložení a experimentování s takovým potenciálem by znamenalo u mnohých jedinců rozvoj schizofrenie a jiných duševních poruch. Problémů by jistě vznikalo mnohem více a uživatel by pro správné a bezpečné využití takových možností musel disponovat určitými psychologickými předpoklady…

A co vy? Pustili byste si do hlavy něco takového?

Další zkušenosti s Lenovo A789

Chytrý mobilní telefon na dvě SIM karty Lenovo A789 už používám téměř 2 týdny, takže nadešel čas podívat se na další zkušenosti a poznatky. Bude to nejspíše soubor těch nepovedených věcí a failů, protože pozitiva jsem vyčerpal hned v prvních dojmech.

Takže problémy se kterými jsem se doposud setkal:

Telefon se zasekl – Způsobila to aplikace In-počasí a její vestavěný browser, díky kterému se telefon natvrdo zaseknul a musel jsem ho vypnout a zase zapnout. Aplikaci jsem okamžitě odinstaloval a již se mi to víckrát nestalo.

Baterie – Poctivě zabíjím nepotřebné procesy na pozadí a pročištuji paměť od zbytečných aplikací, které by se na spotřebě mohly podílet. Stejně tak si hlídám datové přenosy, bezdrátové sítě a podsvětlení displeje. Přesto mi telefon i při šetrném a občasném používání nevydrží na baterku více jak jeden den.

Rozhasil jsem si systém – Trochu to souvisí s předchozím bodem, kdy jsem v přehnané snaze snížit spotřebu, zabil i aplikaci Xperia, která se stará o zobrazování a provoz widgetů a aplikací na plochách. To jsem tehdy ještě nevěděl. Při aktualizaci jednoho programu a současné instalaci jiné aplikace najednou vyskočila hláška, že Google Play přestal pracovat. No co, stane se, říkám si. Překvapením ovšem bylo, že přestala fungovat jakákoli jiná aplikace, kterou jsem chtěl spustit. Vypnutí a zapnutí telefonu by to mělo spravit. Po zapnutí telefonu, zadání PINů a odemykacího kódu na mě čekalo nemilé překvapení. Telefon byl v takovém stavu, jako když jsem ho zapínal poprvé. Všechny plochy prázdné, zůstal jen widget základního vyhledávacího políčka. Všechny widgety, aplikace a záložky jsou z plochy pryč. Naštěstí nainstalované aplikace a jejich nastavení a účty v telefonu zůstaly, takže je stačilo znovu natahat na plochy a znovu vytvořit složky a záložky.

Počitadlo využití dat se samo vymazalo – Jak graf mobilních dat, tak i graf wi-fi měří od minulého víkendu od nuly, přestože počitadla aplikací si svoje hodnoty zachovaly. Bylo to po jedné vcelku brutální prohibiční akci, kde si telefon pujčovalo hned několik lidí, že si potřebují zavolat (proč bych jim ho nepujčil, když mám volání zadarmo). Stejně mi není jasné, jak by se jim podařilo vymazat graf využití dat, když ani já sám nevím, jak a kde se taková věc dá vynulovat…

Fotoaparát – Trochu jsem vystřízlivěl z prvotního nadšení mechanické spouště a možnosti zoomování videa. Samotné fotografie i videa už tolik kvalitní nejsou. Stačí třeba jen fotit v místnosti s horšími světelnými podmínkami a pohybující předměty jsou rozmazané, neostré a snímky jsou plné šumu. Ani příliš nepomáhá, že si na obrazovce můžete dotykem určit, na co má čočka ostřit. Prostě se s tímhle mobilem musí fotit pouze za slunečných dnů a nečekat žádné zázraky…

Vyzváněcí profily – Naprosto zásadní a nepochopitelný fail je to, že si nemůžete nastavit vyzvánění pro skupiny kontaktů ani sms tóny k jednotlivým kontaktům! Dost krkolomě a neprakticky se dá akorát přiřadit vyzváněcí tón pro jednotlivé kontakty u kterých se vám ale nikde nezobrazí, jaký tón jste komu přiřadili. Nezbývá než čekat, až vám prostě zavolá. Ta nejdůležitější a nejzákladnější věc jako je přiřazení sms tónů pro různé kontakty a události zde chybí. Na starém telefonu jsem jen poslechem věděl, kdo píše, co se stalo a jestli je to důležité, nebo to počká. Takhle se musím do telefonu podívat, abych věděl, co se děje. Kdybych tento big fail byl býval věděl předem, tak si tento telefon nekupuji!

USB port na horní straně – je to jen taková designová prkotina, ale kdyby byl USB konektor na spodku telefonu, bylo by to o dost lepší. Protože jsou všechny USB kablíky sotva půl metru dlouhé, tak když vám někdo zavolá a máte telefon zrovna na nabíječce (což bývá dost často) a nechce se vám ho vypojovat, vypadáte u toho hovoru jako po obrně…

Je to pádlo – Nepochopím současný trend všech výrobců telefonů dělat takové obrovské krávy. Zlomený palec už mám sice vyléčený, ale i tak je přejíždění palcem po tak velkém dislpeji vyčerpávající a unavující. Ne že bych měl malé ruce, ale taková velikost je prostě nepraktická, zvlášť, když má telefon zamykací tlačítko až na horním boku. Designéři dnešních mobilních telefonů se vracejí o dvacet let zpátky, kdy se rozměry přibližují přístrojům z té doby, jen hmotnost se snižuje… Nejvíce mi velikost přístroje vadí asi při telefonování, kdy si připadám, jako kdybych si k uchu přikládal školní sešit nebo externí harddisk…




Tak to by byl výčet těch špatností, které mě doposud u Lenova nejvíce trápí. Teď dám dohromady odpovědi na otázky, na které jste se nejčastěji ptali:

Navigace – Chytání GPS signálu není žádná sláva, ale přesto se s tím dá navigovat, protože je přesný maximálně na pár metrů. Telefonu to trvá zhruba minutu, když popojdete trochu dál od budov a vyšších objektů, tak se chytne dříve. V telefonu je předinstalováno hned několik navigačních programů, ale jsou bohužel placené. Jediná slušně použitelná aplikace pro navigaci a která je zdarma je ta základní a tahá si mapy z Google maps, takže pozor na datové přenosy a FUP.

Displej – Má několik úrovní podsvětlení. Automatika rozlišuje akorát denní světlo potažmo sluneční svit, na vše ostatní (nebo alespoň většinu) reaguje snížením jasu na krajní minimum. Netvrdím, že na sluníčku je displej vyloženě nečitelný, ale moc pohodlné čtení to není. Už mám fólii na displeji celkem nehezky poškrábanou, takže i to na čitelnosti dost ubírá…

Hovory – Když voláte z jednoho čísla a někdo vám v ten okamžik zavolá na druhou SIM, tak ta SIM se v ten okamžik jeví jako nedostupná! Je to další fail a zatím jsem nepřišel na způsob, jak to v telefonu nastavit nebo nějak ošetřit. Popravdě pravděpodobnost, že by mě někdo naháněl na dvou číslech současně je malá a po ukončení hovoru vždy přijde sms informující o tom, že se mi ten a ten snažil tehdy a tehdy dovolat. Na opačnou stranu také přijde od operátora informační sms, že už jsem na tomto čísle dostupný. Obecně dual sim telefon má ještě jednu nevýhodu: když se vám telefon vybije (což není nic nemožného) jste nedostupní na obou číslech…

Další demonstrace 15.4.2012

Výsledky první demonstrace a dění okolo krásně ukázaly, komu slouží média a jaká je jejich úloha.
Zacímco organizátoři byli hlavní mediální masírkou diskreditováni až zesměšňováni, politici na tisícová shromáždění reagovali suchým konstatováním, že reformy jsou nutné a že žádné kompromisy nebudou…

Myslim si ale, že nebylo primární ukázat to, že organizátoři protestů sami neznají východisko ze současné situace, ale to, že naše země je v takových sračkách a že ti, kteří nás do nich dostali, nesou přímou zodpovědnost za aktuální stav a lidé chtějí jejich hlavy!

Každopádně takováto obrovská shromáždění jsou známkou toho, že to, co politici dělají, nám není lhostejné a není to tak úplně v pořádku. Ještě několik takových demonstrací proběhne a lidem na náměstích dojde trpělivost s neutuchající arogancí a patolízalstvím stávajících kašpárků a snad konečně dojde na defenestraci…

Takže pro velký úspěch se demonstrace z 15.3.2012 bude znovu opakovat v neděli 15.4.2012 v 17.00 na náměstích všech větších měst. Tentokrát doufejme v ještě větší účast a žádnou ignoraci ze strany médií a politiků.

http://holesovskavyzva.zacit.cz

UPDATE 4.4.2012: Věci (veřejné) se dějí a podle současné situace to vypadá, že demonstrace jako taková ani nebude potřeba a část požadavků bude splněna. Každopádně moc se mi nechce věřit tomu, že tyhle dobytci by se dobrovolně zbavovali svých koryt. Viděl bych v tom zastírací manévr, při kterém trojský kůň VV opět slouží jako prostředek k odvedení pozornosti od mnohem většího a závažnějšího průseru v jinačích sférách politiky, lobbingu nebo úplatkářství, kdo ví…

No a aby to nebylo tak stručné, na závěr článku o demonstraci si dovolím opět nějaké to videjko z YT.
Je to písnička Pánubohu do oken, kterou nazpíval Tomáš Klus. Neznám jinou, která se k tomuto tématu lépe hodí :)

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links