Posts Tagged ‘hardcore’

Stupidní sitcomy

Už to bude pěkná řádka let, co jsem televizní vysílání zcela vyřadil ze svého života. Bohužel se televizním obrazovkám nedá vyhnout úplně a tak když někde zastihnu debiloskop zapnutý, bývají to nepříjemné zážitky. Není to sice tak vyčerpávající jako ve filmu Akumulátor (ačkoli…), ale i tak to na mě působí evidentně přesně opačně, než na většinu ostatních diváků.
Televize mi způsobuje utrpení.

Jako rudá barva na býka, tak na mě působí z režie přidávaný smích do stupidních seriálů. To je věc, která bude dnešním hlavním tématem. Musí to ven, protože jsem nedávno zjistil, že mě chytá amok už při prvních vteřinách v přítomnosti televize, ve které běží nějaký nejlépe americký sitcom, ale ani ty domácí nebývají pozadu…

Zažil to snad každý civilizovaný člověk: V televizi se odehrává nepříliš duchaplná zápletka. Dialogy i děj mezi postavami nebývají nijak kvalitně napsány, zpravidla dvojsmyslné až perverzní. Nesmí to být nic složitého nebo komplikovaného, protože cílovka nepřesahuje 100 bodů IQ. Sami autoři těchto nevalných scénářů evidentně nebývají příliš kapacitní, nedivil bych se, kdyby byli permanentně na drogách. Aby to ale působilo tím požadovaným dojmem, dá se za každou větu smích z publika a bude z toho hit pro masy.

Sami si udělejte takový „out of box“ test sami na sobě. Zkuste si vybrat libovolnou scénku z libovolného dílu libovolného sitkomu. Pusťte si ji bez zvuku jen s titulkami tak, abyste nevěděli, „kdy se máte smát“. Přijdou vám teď ty dialogy vtipné? Zjistíte, že jsou neskutečně trapné a ubohé. Díky zásahu z režie se potrháte smíchy nad texty, u kterých si normální člověk řekne „Co to doprdele je? Dělaj ze mě totálního vylízanýho idiota?„. Tu největší žumpu, ty největší hovna s radostí a s úsměvem sežerete a ještě budete chtít víc.

Smích je základní lidská reakce a emoce, myslím si, že by nám neměla být podsouvána vždy, když to vyžaduje scénář mimořádně podřadného televizního produktu.

Je smutné, že právě tento výkvět televizní zábavy, to největší dno útočící na základní lidské emoce, mají v oblibě i docela inteligentní lidé, kteří se pak na Twitteru rádi pochlubí tím, že promarnili celý večer sledováním celé série nějakého seriálu, který je v jádru naprosto stupidní a idiotský…

Nemusíme ale pro stupidní a idiotské scénáře chodit až k americkým sitcomům.
Zábavná, kulturní, informační i umělecká hodnota drtivé většiny ostatních seriálů ze záporných čísel nebezpečně atakuje nulu. Je až téměř trestuhodné, že existuje tolik lidí, kteří dobrovolně a s očekáváním hltají každou scénu z některého nesmyslného seriálu, kterými nás televizní stanice bombardují každý den.
Bohužel znám dost lidí ve svém okolí, kteří si bez pravidelné nálože pitomostí následované poctivou dávkou hovadin z některého těžce retardovaného seriálu, nedokáží představit večer… Například ultra dementní nekonečný seriál Ulice, bez nějakého cíle, vidiny konce, nebo náznaku jakéhokoli vývoje, si tento týden, před prázdninovou pauzou, odvysílá svůj 2855. díl. Vezmeme-li, že každý díl má s reklamami něco přes hodinu a jestli dobře počítám, tak poctivý pravidelný divák u tohoto vysoce kvalitního a hodnotného kinematografického počinu promarnil téměř 1/4 roku života! Čtvrt roku lobotomie a nalévání sraček do hlavy! To už přece musí zanechat nějaké následky… Co byste za čtvrt roku stihli udělat vy?

Když už jsme u toho počítání promarněného času, který vám už nikdy nikdo nevrátí, je tu šikovná online aplikace http://tiii.me/, kam zadáte název seriálu a kolik sérií jste shlédli a ona vám ukáže, kolik vám ten který odpad sebral času z vašeho života, který se určitě dal využít mnohem lépe, zábavněji a produktivněji. Píčoviny typu Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo Teorie velkého třesku jsou v této databázi pochopitelně zahrnuty, zadávejte jejich originální názvy, našeptávač už vám nabídne tu správnou volbu…

Blikající obrazovky vám vymývají mozky, programují vás na to, co si máte myslet, co máte poslouchat, koho máte volit, co si máte kupovat, co máte jíst, pít i kdy se máte smát. Informují vás o zmanipulovaných a zaplacených průzkumech veřejného mínění nebo volebních preferencích, pečlivě odfiltrovávají informace, které se k vám nemají dostat, straší vás válkami, chřipkami nebo uprchlíky a zaručeně dobře poradí, co dělat v případě mimořádných situací. Mafie ovládající politiky a vlastnící všechny média vás tímhle systematicky formují do poslušných oveček, kterým stačí říct klíčové slovo „Neodcházejte od obrazovek„.
tv krade životy

Wolfensteini

Pokaždé, když mě rýmička uvrhne v pracovní neschopnost, mám dostatek času dohnat herní resty. Stalo se to začátkem tohoto roku, kdy jsem se na týdení neschopence začal poohlížet po nějaké dobré pařbě, kterou bych si to marodění trochu zpříjemnil. No a protože v tu dobu měli v nějakém obchodě s herními klíči zrovna akci na nedávno vydaný Wolfenstein: New Order, který byl za pár stovek, tak volba byla celkem jasná.

Wolfenstein: New Order

Hype kolem vydání tohoto titulu jsem pochopitelně zaznamenal, ale nějak mě nechával klidným. Pár gameplay videí jsem také jedním okem zahlédl, ale nijak mě to neoslovovalo. Zarazily mě docela vysoké hodnocení snad ve všech recenzích a vesměs pozitivní ohlasy od hráčů, tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude, tak tomu jednoho dne taky dám šanci. A ten den nastal jednoho lednového dopoledne a od té doby se plavim na celé Wofenstein vlně, pro kterou by ale už konečně mohl vyjít další dodatek.

U těchto nesmrtelných titulů si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Kdy že jsem to naposledy hrál Wolfensteina? 2009? Vypadal sice jako by byl z roku 2002, ale i tak už to je celkem dost času, tak uvidíme, jestli to nebude stejný fail, jako byl ten předchozí „Wolf“…

wolfenstein new order 1 wolfenstein new order 2 wolfenstein new order 3

Wolfenstein: New Order běží sice na tom nepříliš vydařeném Id 5 tech enginu, který poháněl už Rage (Rage se mi nepodařilo vůbec spustit kvůli dosud neopravené chybě – patřím do těch 0,05% hráčů s unikátní hw sestavou, na které tahle hra prostě neběží, ačkoli výkonově dostačuje) má ošklivě rozplizlé textury, které při rychlejším pohybu doskakují z ještě rozplizlejších nebo žádných (na desetinu sekundy vidím za zavřené dveře), ale jinak v tom všechno funguje jak má…
Nekvalitní textury jsou vlastně téměř jediný neduh, který se dá odpustit, protože jinak je Wolfenstein: New Order střílečka jako víno. Krásný uvítací bug, který se ale už nikdy neopakoval. Když mi hra poprvé dala kontrolu nad Williamem, tak jsem se propadl z letadla do moře a ještě hloub :) No a taky se občas zasekne při úvodním logu Bethesdy…
Přesto je to hra, která vypadá jako hra z roku 2014 a netrpí žádnými nasíracími momenty a faily, kterých jsou v jiných hrách kupy. Perfektně napsané charaktery postav zapadajících do vcelku ucházejícího a gradujícího příběhu. Klíčové rozhodnutí, které určuje další dění ve hře. Laserová řezačka a bohatý arzenál zbraní s uspokojujícím modelem střílení. Několik parádních bossů i variabilita misí a prostředí.
Jediný nejslabší moment je ta plavací mise, ve které je jasně vidět, že Id5 engine není na vodní hrátky příliš stavěný a vesele tak popírá fyzikální zákony s hladinami vody a i ten pohyb od hladinou, kdy vlastně vůbec nevidíte, kde že se ta hladina nachází, je až příliš iritující. Opravdu se mi stalo, že jsem si po dohrání řekl, že to chci ještě jednou a na nejtěžší obtížnost. Takže jsem po nocích místo spánku mastil Über obtížnost a skvěle se bavil.

Asi bych to i dohrál znova do konce, kdyby se nenaskytla možnot mít datadisk Wolfenstein: Old Blood v předstihu před krabicovou verzí.

Wolfenstein: Old Blood

Takže rovnou z Měsíce jsem putoval na pevnost Wolfenstein a hned rovou na Über obtížnost, když ta předchozí hra byla tak snadná :) Spíše bych raději uvítal pokračování tam, kde New Order skončil, ale události před, také nejsou k zahození.
Někdy začátkem června se mi podařilo zabít finálového Bosse a opět jsem si říkal, že to chci ještě jednou, tentokrát ale ne znova na Über, ale na Bring’em on, protože si chci projít všechny Nightmare levely a v pohodě zkusit najít všechno zlato a vůbec tam je ještě spousta zajímavých detailů a zapomenutých dopisů, kterých si napoprvé člověk nevšimne a na Über obtížnost se neodemykají perky i některé achievementy, takže i o toto nechci přijít.


wolfenstein old blood 1 wolfenstein old blood 2 wolfenstein old blood 3

Recenzenti udávají 4 hodiny hraní na normální obtížnost. Já mám na Über 10 hodin a to si myslim, že jsem nepřečetl všechny zápisky a zprávy a hra má ještě challenge mody, které vypadají také zajímavě.
Wolfenstein: Old Blood je za těch pár stovek dostatečně bohatý datadisk, ačkoli pochopitelně není tolik veliký a rozvinutý jako hlavní hra. Herecké výkony NPCček a rozmanitost misí a prostředí jsou také slabší, nicméně hra je po vizuální stránce o něco líbivější než mateřský titul, je tu pár vylepšení a potěšující je i více Nightmare misí a v poslední i boss.

Přesto se v obou hrách nelze zbavit lehce nahořklé příchutě z toho dobře známého herního klišé, kdy je celá mapa prakticky jeden velký koridor s různě poházenými tunami zbraní, léčení, brnění a munice, čekajících jen na vás. Ultra tupí nepřátelé, kteří si nevšimnou, že hráč metr od nich zrovna brutálně popravil kolegu a povalující se těla dalších mrtvých nácků je nijak nevyvedou z míry, ani je nenapadne zpozornět. Se zvyšující se obtížností se zvyšuje akorát účinost nepřátelských střel, IQ zůstává stále na nulových hodnotách a náckové si vesele házejí svoje granáty pod nohy a nabíhají vám před mušku i na tu nejtěžší obtížnost… Brutální scény a popravovací momentky ospravedlňuje fakt, že ve hře zabíjíte nacisty v alternativní historii. Je to přeci jen všechno hodně zjednodušeno a nastaveno tak, aby měl hráč co nejintenzivnější a nejzábavnější zážitek ze hry. Nějakou realističnost tu opravdu nečekejte. Ale to pokračování by už konečně mohlo vyjít, vážně se na něj klepu :)

10 let na vinylu

Na Velikonoce 2005 jsme si s Ježourem jeli do Slavkova u Brna pro naše první gramofony a od té doby se roztočil kolotoč (nebo spíše deska) pozoruhodných událostí, že by se o tom dal napsat blog :) Tak nějak jsem cítil, že už mi nestačí si jen skládat muziku na počítači, což nikam nevedlo. Potřeboval jsem vyšší level, někam se posunout, pustit se do toho ve velkém, zkusit něco pořádného. Techniky jsme za tu dobu vystřídali několik typů i značek, poznali řadu zajímavých lidí i projeli „kus světa“ :) Začali jsme hrát s FDC a zatímco Ježour s FDC zůstal, já v tichosti přesídlil k Figuře, protože mi nestačí pouze jeden hudební styl a taky mi je bližší free scéna.

Jenomže nic není takové, jaké si to člověk ze začátku maluje. Před deseti lety plný ideálů a nadějí, dnes skoro znechucen tím, kam se celá scéna dostala, respektive co se z ní stalo…
Už před deseti lety byly všechny hudební žánry vyčerpané, nic nového se dodnes pořádně neobjevilo a stále se vlastně jen remixuje a opakuje to, co už bylo dávno vynalezeno a vymyšleno. Co na tom, že už tehdy byla hudba slepá ulička a stroj na peníze, já měl gramce a chtěl si to všechno zkusit sehnat na vinylu a namíchat. Některé staré klasiky se prostě neoposlouchají a pro mě to byl nový svět :)

Vinyl forever

Kdo si to nikdy nezkusil, nikdy nepochopí. To je prostě něco úplně jiného, než si pouštět kazety, cédéčka nebo mptrojky. Pokud hudba vychází na vinylu, je tím povýšena na něco mnohem víc, než jen souzvuk tonů a rytmů. Pokládání přenosky na gramofonovou desku je takový malý magický rituál, který i po těch letech neztratil nic ze svého kouzla.
Není to jen ta nepřekonatelná dynamika zvuku, nenahraditelná kvalita a hutnost nahrávky, jakou poskytují gramofonové desky. Je v tom i cosi materiálního. Pořádná sbírka vinylů váží víc než její majitel! I to vás donutí do toho nacpat statisíce.
Ano, za těch deset let mi celá tahle sranda vytahala z kapes víc jak čtvrt míče. Když něco máte rádi, peněz vám není líto. To něco málo, co jsem dostával za hraní, nepokrylo náklady ani z tisíciny…
A pak nastalo období, kdy jsem si nové desky prostě nemohl dovolit. Ono to období vlastně trvá dodnes. Nemluvím tu ale jen o deskách. Taková slušná přenoska, nejmenší a jedna z nejdůležitějších komponent kvalitní sestavy, může vyjít i na více jak 3 tisíce! Navíc na dva gramce potřebujete přenosky dvě, potom samozřejmě také mixák, kabely, sluchátka, repráky, kufry nebo tašky na desky i techniku… Vystřídáte několik typů techniky za desetitisíce, než zjstíte, co vlastně chcete a očekáváte. A pak ze začátku také spoustu času a trpělivosti si to všechno naposlouchat a naučit se s tím…
apin Figura-bobr

Mp3 vs analog

Nejen finanční tíseň, ale i trend a zvědavost byli tím hybatelem, kvůli kterému se mi jednoho podzimního dne podařilo rozchodit DVS. Proč si kupovat drahý licencovaný software, když to jde i zadarmo? Navíc to chci jen vyzkoušet a dokázat si, že to dokážu a třeba mě to může někam posunout, nebo alespoň rozšířit obzory i působnost a odbourat omezení vyplývající z hudby, která vychází jen na vinylu :)
Když už si nějakou tu desku pořídím, zpravidla to není žánr, který by se dal pouštět na takových akcích, kde jsem dříve hrával.
Aby si člověk neohrál originály, tak na domácí pouštění nebo soukromé party DVS bohatě postačuje. Důvod, proč už roky nehraju na žádných akcích, nejsou jen potíže s ušima, nebo že nemám žádné nové desky…

Nechci hrát pro zfetované opice!

Člověka děsně motivuje fakt, že se díky této muzice pohybuje ve společnosti, kde se krade, fetuje i umírá :( Ačkoli na debila narazíš všude…

Kde bych mohl dneska být, kdybych si místo gramců koupil třeba kytaru? Ale já už od mládí inklinoval k elektronické muzice, která zatím ze všech hudebních stylů došla nejdále a ze které je stále cítit taková výzva a radost zároveň. Přesto musím říct, že čím jsem starší, tím více mě to táhne spíše k posezení v nekuřácké společnosti s kytarami a houslemi, než někam k uřvanému reproduktoru do zahuleného klubu a již několikrát jsem uvažoval, že by bylo skvělé svůj talent projevovat i jinak :) Kdybych teď začal s kytarou nebo s klávesami, dopadlo by to ale stejně jako s deskami – nezbyl by na to čas.

Ano, čas je v současnosti ta nejdražší komodita, kterou je tomu potřeba věnovat. Ne že bych zapomínal jak se mixuje, ale spíše to je o objevování nových skládeb a také trénink je pořeba, aby člověk při náhlém hraní nebyl za největšího sypače brambor večera… Poslech, zkoušení a blbnutí. Bohužel na to je stále méně času, protože bych chtěl dělat taky milion dalších věcí. A to jsem se kdysi dávno pokoušel i o turntablismus a uvažoval o mašince. To by ale skutečně vyžadovalo pravidelný trénink několik hodin denně…

Měl jsem od toho jiné očekávání

Máte svoje oblíbené skladby? Tak si je zkuste pustit hlasitostí 90bB a k tomu další do sluchátek tak, abyste ji slyšeli. A teď je srovnejte do sebe :) Pro mnoho lidí neskutečný blázinec.
Vždyť ono to tak vlastně je. Jde o to, ten blázinec urovnat a potěšit ucho posluchačovo.
Zkuste si jako nekuřák tenhle kravál užít celou noc v zahuleným klubu. Navíc, když je to takhle nahlas, tak stejně nic neslyšíte, respektive slyšíte jenom kravál, ze kterého stejně nelze rozeznat ty detaily, které slyšíte doma při poklidném poslechu a už vůbec vám takhle uřvaná muzika nedělá takové potěšení…

Když takovou akci pořádáte, musíte všechno zařídit, domluvit a sehnat. Zpravidla kvůli jedné akci řešíte, domlouváte, zařizujete a lítáte mnoho dní.
V den D musíte dorazit na místo s mnohahodinovým předstihem, aby se všechno nanosilo, poskládalo, pověsilo, zapojilo. Pak aby se zjistilo, že něco chybí nebo nefunguje, nebo že někdo nedorazí a začít zase lítat a shánět, teď již v mnohem vetším pressu, protože party má za chvíli začít a ještě to nehraje a situace ani nenasvěčuje tomu, že to hrát bude… Pak se modlíte, aby přišlo dost lidí, aby se alespoň vydělalo na pronájem klubu nebo na benzín do centrály… A během akce dohlížejte na průběh, jestli vám někde lidi nedělaj bordel, jestli nepřijeli policajti kvůli hluku, jestli nedochází něco na baru nebo benzín v centrále, jestli se třeba někdo neutopil v jezeře, nebo se vám někdo neoběsil na zpětném zrcátku na dodávce…
Pro běžného návštěvníka to s vypnutím muziky končí, pro organizátory tímto okamžikem začíná další fáze, kdy se to musí sbalit, uklidit, odvézt. Nebývá vyjímkou, že na vás ráno majitel klubu nebo pozemku tlačí, ať to je co nejdřív, protože nastupují uklízečky a za chvíli tu jsou organizátoři další party, nebo vám končí nájemní smlouva na pozemek a zavolá na vás policajty…
Takové akce pořádají dva typy lidí. Jedni to dělají pro komunitu, pro tu radost udělat party a pobavit se s kámošema a pak tu jsou taky zmrdi, kteří na tom chtějí vyvařit co nejvíc peněz, které ale nedávají na amortizaci nebo rozvoj sound systému, ale do svojí kapsy a djům naserou. S oběma typy pořadatelů mám bohaté zkušenosti a bohužel ten první typ, až na pár vyjímek, už zcela vymizel…

Samozřejmě že I s vystupováním na akcích přišla menší popularita. Lidi mě najednou poznávali a nebylo mi to ani nějak moc příjemné, přestože jsem měl díky svému hraní spoustu dveří otevřených, tak jsem toho nikdy moc nevyužíval. Přes léto 2007 jsem měl prakticky každý víkend nějaké hraní, až jsem si najednou řekl:

“Kurva co z toho vůbec mám? Kam jsem se to vlastně dostal? Baví mě to takhle? Proč mám táhnout ten těžkej bágl s deskama někam 120km na nějakej fesťák, abych tam za pivo a pár stovek, hodinu a půl hrál?”

Mohl bych se tu teď chlubit na jakých tisícových akcích jsem všude hrál a s jakými světovými hvězdami jsem vystupoval na jednom pódiu… Tak jak si to nejeden diskotékový pouštěč rád napíše do svého medailonku na idj nebo na svých stránkách. Já o popularitu nestojím a stejně už si ani nepamatuju kde a s kým jsem všude hrál. Já se chci na akci bavit, a ne bejt za “hvězdu”, kterou vždycky nejvíc nasere otázka “kdy budeš hrát?”, kterou během večera uslyší asi tak 60x…

Ale nekončím

Ale i přes to všechno to stálo a vlastně pořád stojí za to :) Jen se nic nesmí přehánět, přeci jen už nám není dvacet, už nám není ani třicet… Nemůžu mluvit za ostatní, ale já tak nějak cítím, a současná situace tomu tak i nasvědčuje, že je možná na čase to přenechat mladším, pokud tedy vůbec bude někdo, kdo by se do toho hrnul… Rád se takových akcí zúčastním jen jako host a už ani nemám potřebu (vlastně jsem nikdy neměl) být jeden z organizátorů.

Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, jak kdyby to psal vysloužilý veterán :) Závidím třeba Merkurákům, kteří podobné akce pořádají mnohem déle a právě od nich jsem nedávno ve 4 hodiny ráno, když přestali hrát, slyšel tu bájnou větu „Už nám není dvacet…“ Shodou okolností jsme se na této party sešli s několika bývalými spolužáky a cestou zpátky na vlak to rozebírali a já si najednou uvědomil, jak mě všechno bolí… Stejnak na dobré párty se vydržím bavit klidně do dopoledních hodin, případně několik dní. Nemám to ale nastavené tak (ani jsem nikdy neměl), že bych musel vymetat každý víkend nějakou akci. I přes víkend mám práci a povinnosti, takže to fakt nemůžu přehánět, i kdybych sám chtěl.

Uvidí se za dalších deset let :)

Předpověděl tohle Nostradamus?

Dnes opět na konspirační notičku.
Začalo to tím, že se mi dostal do ruky časopis Enigma. Některé články v tomto časopise jsou hodně přitažené za vlasy, ale zaujala mě stránka pojednávající o Nostradamových proroctvích.
Nostradamus, proslulý věštec, předpověděl spousty významných událostí našich dějin. Jeho proroctví je děsivé hlavně v tom, že se ve svých předpovědích docela trefoval (Napoleon, Hitler, smrt Jindřicha II, smrt princezny Diany, 11. září a další) a ještě tu je jedno proroctví o antikristovi nazývaném Mobus, který má stát za prolitím spousty krve, žízní a zkázou mnoha lidí i zvířat.
Asi bych to jen tak přešel, ale protože z rádia zrovna hlásili zprávy, téma bylo zrovna o novém strašáku Ebola, tak mi to s tímhle časopisem otevřeným na stránce o Nostradamovi nějak zapadlo do sebe. Onen v časopise zmiňovaný Mobus je vylučovací metodou určen právě Obama.

‚Mabus‘ then will soon die, there will come
Of people and beasts a horrible rout:
Then suddenly one will see vengeance,
Hundred, hand, thirst, hunger when the comet will run.

Přichází zima, depresivní období. Nevyšlo to s nejrůznějšími modifikacemi chřipky, tak co takhle krvácivou chřipku ebolu? Války ve světě jsou jen lokálního charakteru a Rusko je nyní vážnou hrozbou. Ebola 1.3 by mohla pokračovat tam, kde nejrůznější chřipky 0.x skončily. Může způsobit, že umírání a smrt se začne šířit po celém světe a bude se tak týkat všech, tedy i nás, co dosud nejsme zasaženi válkou ani nemocemi a vymírání u nás zatím neprobíhá takovou rychlostí, jakou by si mocní představovali…
Poznámka na http://christwire.org/2014/08/obama-is-infecting-christians-with-ebola-to-destroy-jesus-and-start-a-new-age-of-liberal-darkness/ že slovo eBOla v sobě nese iniciály Barrack Obama, který má veškeré léky na Ebolu. Teď si k tomu ještě dosaďte mOBus…

Yes we can Obamacare.

Přeživším se při povinném „očkování“ píchne i RFID čip, aby konečně byl zbytek lidstva pod kontrolou.
Výhodu to pro uživatele bude mít tu, že na každý upgrade nebudete muset čekat fronty u doktora, ale bude ji provádět plošně HAARP.

No jo, ale co když bude vakcínu chtít i Rusko?

Nejsou ty povídačky o Nostradamovi jen výmysly?

Only one in 2014

Už několik lidí se mě ptalo, jestli jsem nenahrál něco nového.
Máte pravdu, nenahrál, nějak není čas.
Ale protože už je červen, tak by to na tento rok možná nějaký ten mix chtělo…
Alespoň jeden. Jeden jediný v tomto roce. Opravdu bude asi jediný, protože výhledově to s časem zatím nijak růžově nevypadá…

Rýmička mě uvrhla v pracovní neschopnost, tak si při tom najdu chvíli a něco v Xwaxu smíchám. Dal jsem tedy dokupy skladby a písničky, které mi za poslední dobu tak nějak často přicházejí na mysl a znějí v hlavě z nějakých neznámých příčin (hlavně Paper Planes už několik měsíců nemůžu dostat z hlavy, tak je tam originál i v remixu;)).

Kdo mě znáte a znáte můj hudební vývoj za poslední dobu, tak jistě tušíte, že vás nebudu nudit jedním jediným hudebním stylem. Prakticky tu za sebou nejsou dvě skladby, které by žánrově byly stejné. A přesto jsem se snažil, aby to (alespoň rytmicky) nějak navazovalo. Takže je tu zastoupeno opravdu hodně hudebních stylů, od reggeatonu až třeba po rock :) Nicméně, jako u drtivé většiny mých setů, tracklist nedodávám.

Měla by to být taková pohodička třeba do auta, žádné zběsilosti, jaké se mi občas povedou. Samozřejmě, že si ameny nemůžu odpustit ani zde, když to tam pasuje, tak si tím prostě musim udělat radost ;) Od 17. minuty začíná regulérní československá (tedy hlavně česká) diskotéková dvacetiminutovka :) Všechno vesměs oldskůlovky 10 i více let staré.

Omluvte kvalitu záznamu, všichni stárneme, i technika…
Rád bych si otestoval tuhle zajímavou věcičku, takže stahujte zde:
Only One In 2014

Doufám, že se vám výběr skladeb bude líbit, je to pravděpodobně můj jediný set roku 2014, takže si ho užijte!

Co tu chcete?

Víte, co jsme tu už hodně dlouho neměli? Všemi oblíbený náhled do statistik a výběr nejšílenějších vyhledávacích dotazů, přes které návštěvníci našli tyto stránky. Nebudu vás unavovat extrémně dlouhým výčtem za celou tu dobu od posledního sčítání lidu. Vypisuji jen ty nejlepší za poslední cca rok a vyplývá mi z toho, že jste hrozný zvrhlíci a disgrafici!
Vyberu opět ty nejunikátnější a snad se i vy pobavíte, tak jak jsem se u toho bavil i já :)

jak hezky tancovat – Nějak tancuj, ale hlavně hezky :)
hry kde se smi krast auta – Nikde se nesmí krást auta! Ať vás to ani nenapadne!
porno sex mobyl – Co je to ten mobyl? Nějaká sexuální pomůcka?
stare baby pri uklizeni porno zdarma – To nechceš
kdo blokuje mustwatch – to bude nějakej neřád, kterému vadí nepohodlná stránka
augmentaci bodu g – Blbě se augmentuje, protože se blbě hledá :)
každou minutu se rodí zákazník – Super, kdyby to byli moji zákazníci, tak si nestěžuji
nova hovna – Myslíte tu televizní stanici, nebo že ta stará se už nedají žrát?
hoblovani babicky porno zdarma – Co že to té babičce chcete dělat?
chrochtavé zvuky u novorozence – Tak to se vám asi narodilo prasátko :) Vy čuňata!
jak se sklada pisen na gramce – Hodně blbě, musíte toho složit alespoň tucet plných trakařů
jak se smirit s blbosti – Deal with it
jsem hloupá – Každý jsme nějaký
kde muzu stahnout novinky zdarma fylmy – To je tak krásné slovo: Fylmy
mariuhana v přelouči – Co já vím, tak svého času ji tam bylo dost
zvukoví překladač dowland – Ty by jsi spíš potřeboval překladač z debilštiny
číslo kua význam – Kua to je vysoký číslo
kvalitní tekno desky ke stažení – A pak si je můžete vytisknout na 3D tiskárně :)
načetla se ikona windous ale pak z černala obrazovka – Fakt někdo používá windous?
vychledat skladbi podle not – Jak tohle může někdo vůbec napsat?
zuby vs drogy – myslím si, že v tomhle souboji vyhrají asi drogy
jak se zbavit hudebniho sluchu? – Na to stačí dva hřebíky, každý do jednoho ucha
stadnartně – správně se to píše „srandantně“
test mariuhana sladidlo – co to ten nebožák asi chtěl?
facebook pro hloupe – ano ano, fejsbukvici mají jen hloupé ovečky
jak si zvisim mobylni internet – komu by se chtělo viset na drátě v době mobylňýho yntrenetu
jsem hloupý nebo hloupí – pokud tohle nevíš, tak jsi asi fakt hloupý
sekal filmi – taky mi není moc jasné, co ten člověk vlastně hledal
lze použít dětský olejíček jako lubrikační – Tohle jsem nikdy nezkoušel, ale zaráží mě, že od začátku roku na to je přes 40 přístupů…

Slyšíte dobře?

Koncerty, kluby, hlučné prostředí. Ať už pobyt v kraválu aktuálně absolvujete, nebo jste ve věku, když už tyto radovánky máte za sebou, jednoho dne to bude mít vliv na vaše uši a to, jak dobře uslyšíte.
Tím vás straší MRC Institute of Hearing Research, který připravil následující sluchový test, ve kterém se zohledňuje právě to, jak často navštěvujete diskotéky a hlučná místa.

Na stránce www.100yearsofamplifiedmusic.org naleznete stručné informace o tom, jak zesilovače a walkmany v průběhu let ovlivnily naše vnímání a konzumování hudby. Na konci této infografiky naleznete vcelku jednoduchý test skládající se ze dvou částí.

V té první části budete odpovídat na otázky o vás, vašem věku, pohlaví, jestli máte nějaké sluchové potíže, jak často jste v různých etapách vašeho života navštěvovali koncerty, kluby a diskotéky a nebo poslouchali hudbu ve sluchátkách, jak jste spokojeni s tím, jak v současnosti slyšíte, jak často vám píská v uších, jestli jste někdy v minulosti pracovali v hlučném zaměstnání, jestli jste za posledních 24 hodin vystavovali nadměrnému hluku a konečně, na čem budete test poslouchat.

Následuje stručný úvod do toho, co po vás v testu bude požadováno.
Uslyšíte ženský hlas, který vždy řekne tři číslice (anglicky pochopitelně). Vaším úkolem bude vyťukat to, co jste právě slyšeli na připraveném číselníku. Může se to zdát jednoduché, ale na pozadí uslyšíte ještě hluk, který vám bude celé odchytávání číslic znesnadňovat. Čím budete v testu dále, tím bude řeč méně zřetelná a budete muset hodně natahovat uši, abyste správně pochytili číselnou kombinaci.
Narazil jsem na jeden malý problém. Pokud vám test přehraje kombinaci 656, tak nelze dál pokračovat a musíte ho spustit znovu…

Výsledek vás situuje na grafu vedle ostatních testovaných subjektů. Když koukám na svůj výsledek, tak mě může těšit akorát to, že jiní jsou na tom ještě hůř :)

test sluchu výsledek

Další zkušenosti s Lenovo A789

Chytrý mobilní telefon na dvě SIM karty Lenovo A789 už používám téměř 2 týdny, takže nadešel čas podívat se na další zkušenosti a poznatky. Bude to nejspíše soubor těch nepovedených věcí a failů, protože pozitiva jsem vyčerpal hned v prvních dojmech.

Takže problémy se kterými jsem se doposud setkal:

Telefon se zasekl – Způsobila to aplikace In-počasí a její vestavěný browser, díky kterému se telefon natvrdo zaseknul a musel jsem ho vypnout a zase zapnout. Aplikaci jsem okamžitě odinstaloval a již se mi to víckrát nestalo.

Baterie – Poctivě zabíjím nepotřebné procesy na pozadí a pročištuji paměť od zbytečných aplikací, které by se na spotřebě mohly podílet. Stejně tak si hlídám datové přenosy, bezdrátové sítě a podsvětlení displeje. Přesto mi telefon i při šetrném a občasném používání nevydrží na baterku více jak jeden den.

Rozhasil jsem si systém – Trochu to souvisí s předchozím bodem, kdy jsem v přehnané snaze snížit spotřebu, zabil i aplikaci Xperia, která se stará o zobrazování a provoz widgetů a aplikací na plochách. To jsem tehdy ještě nevěděl. Při aktualizaci jednoho programu a současné instalaci jiné aplikace najednou vyskočila hláška, že Google Play přestal pracovat. No co, stane se, říkám si. Překvapením ovšem bylo, že přestala fungovat jakákoli jiná aplikace, kterou jsem chtěl spustit. Vypnutí a zapnutí telefonu by to mělo spravit. Po zapnutí telefonu, zadání PINů a odemykacího kódu na mě čekalo nemilé překvapení. Telefon byl v takovém stavu, jako když jsem ho zapínal poprvé. Všechny plochy prázdné, zůstal jen widget základního vyhledávacího políčka. Všechny widgety, aplikace a záložky jsou z plochy pryč. Naštěstí nainstalované aplikace a jejich nastavení a účty v telefonu zůstaly, takže je stačilo znovu natahat na plochy a znovu vytvořit složky a záložky.

Počitadlo využití dat se samo vymazalo – Jak graf mobilních dat, tak i graf wi-fi měří od minulého víkendu od nuly, přestože počitadla aplikací si svoje hodnoty zachovaly. Bylo to po jedné vcelku brutální prohibiční akci, kde si telefon pujčovalo hned několik lidí, že si potřebují zavolat (proč bych jim ho nepujčil, když mám volání zadarmo). Stejně mi není jasné, jak by se jim podařilo vymazat graf využití dat, když ani já sám nevím, jak a kde se taková věc dá vynulovat…

Fotoaparát – Trochu jsem vystřízlivěl z prvotního nadšení mechanické spouště a možnosti zoomování videa. Samotné fotografie i videa už tolik kvalitní nejsou. Stačí třeba jen fotit v místnosti s horšími světelnými podmínkami a pohybující předměty jsou rozmazané, neostré a snímky jsou plné šumu. Ani příliš nepomáhá, že si na obrazovce můžete dotykem určit, na co má čočka ostřit. Prostě se s tímhle mobilem musí fotit pouze za slunečných dnů a nečekat žádné zázraky…

Vyzváněcí profily – Naprosto zásadní a nepochopitelný fail je to, že si nemůžete nastavit vyzvánění pro skupiny kontaktů ani sms tóny k jednotlivým kontaktům! Dost krkolomě a neprakticky se dá akorát přiřadit vyzváněcí tón pro jednotlivé kontakty u kterých se vám ale nikde nezobrazí, jaký tón jste komu přiřadili. Nezbývá než čekat, až vám prostě zavolá. Ta nejdůležitější a nejzákladnější věc jako je přiřazení sms tónů pro různé kontakty a události zde chybí. Na starém telefonu jsem jen poslechem věděl, kdo píše, co se stalo a jestli je to důležité, nebo to počká. Takhle se musím do telefonu podívat, abych věděl, co se děje. Kdybych tento big fail byl býval věděl předem, tak si tento telefon nekupuji!

USB port na horní straně – je to jen taková designová prkotina, ale kdyby byl USB konektor na spodku telefonu, bylo by to o dost lepší. Protože jsou všechny USB kablíky sotva půl metru dlouhé, tak když vám někdo zavolá a máte telefon zrovna na nabíječce (což bývá dost často) a nechce se vám ho vypojovat, vypadáte u toho hovoru jako po obrně…

Je to pádlo – Nepochopím současný trend všech výrobců telefonů dělat takové obrovské krávy. Zlomený palec už mám sice vyléčený, ale i tak je přejíždění palcem po tak velkém dislpeji vyčerpávající a unavující. Ne že bych měl malé ruce, ale taková velikost je prostě nepraktická, zvlášť, když má telefon zamykací tlačítko až na horním boku. Designéři dnešních mobilních telefonů se vracejí o dvacet let zpátky, kdy se rozměry přibližují přístrojům z té doby, jen hmotnost se snižuje… Nejvíce mi velikost přístroje vadí asi při telefonování, kdy si připadám, jako kdybych si k uchu přikládal školní sešit nebo externí harddisk…




Tak to by byl výčet těch špatností, které mě doposud u Lenova nejvíce trápí. Teď dám dohromady odpovědi na otázky, na které jste se nejčastěji ptali:

Navigace – Chytání GPS signálu není žádná sláva, ale přesto se s tím dá navigovat, protože je přesný maximálně na pár metrů. Telefonu to trvá zhruba minutu, když popojdete trochu dál od budov a vyšších objektů, tak se chytne dříve. V telefonu je předinstalováno hned několik navigačních programů, ale jsou bohužel placené. Jediná slušně použitelná aplikace pro navigaci a která je zdarma je ta základní a tahá si mapy z Google maps, takže pozor na datové přenosy a FUP.

Displej – Má několik úrovní podsvětlení. Automatika rozlišuje akorát denní světlo potažmo sluneční svit, na vše ostatní (nebo alespoň většinu) reaguje snížením jasu na krajní minimum. Netvrdím, že na sluníčku je displej vyloženě nečitelný, ale moc pohodlné čtení to není. Už mám fólii na displeji celkem nehezky poškrábanou, takže i to na čitelnosti dost ubírá…

Hovory – Když voláte z jednoho čísla a někdo vám v ten okamžik zavolá na druhou SIM, tak ta SIM se v ten okamžik jeví jako nedostupná! Je to další fail a zatím jsem nepřišel na způsob, jak to v telefonu nastavit nebo nějak ošetřit. Popravdě pravděpodobnost, že by mě někdo naháněl na dvou číslech současně je malá a po ukončení hovoru vždy přijde sms informující o tom, že se mi ten a ten snažil tehdy a tehdy dovolat. Na opačnou stranu také přijde od operátora informační sms, že už jsem na tomto čísle dostupný. Obecně dual sim telefon má ještě jednu nevýhodu: když se vám telefon vybije (což není nic nemožného) jste nedostupní na obou číslech…

Back to vinyl

Dlouho jsem rozmýšlel, jak se vůbec postavit k mé současné pasivitě v oblasti DJování a muziky obecně.
První myšlenka byla kompletně se na všechno vykašlat a akcí se účastnit pouze jako návštěvník konzument. Zhodnotil jsem všechna pro a proti, všechny pozitiva a negativa.

Ze začátku mě žádná pozitiva nenapadala, pouze negativa.
Celý večer v kraválu, pak se na chvíli postavit za gramce a hrát pro ožralé a zfetované děti, než se mi za zády objeví nějakej vometák, že by si chtěl taky zahrát/zkusit si to/nebo že chce zahrát Pixieho… Vymaštěnci, vykalenci, sem tam se něco ztratí, rozbije, často se s někým nedohodnete…

Na druhou stranu každý, kdo podlehl kouzlu vinylu mi musí dát za pravdu, že se ničemu nevyrovná ten hřejivý příval endorfinů při pořizování nových desek. A protože se mi po tomto těžko popsatelném pocitu zase zastesklo, začnu si zase pořizovat muziku na vinylu. Nebudu ovšem tak fanatický jako v letech 2006 a 2007, kdy se výdaje jenom za desky každý rok přehouply přes 30.000 Kč (trochu ostuda, když se roky 2011 a 2012 zatím stále drží na nule, pokud tedy nepočítám TC vinyly).

Tím nijak nezatracuji Xwax. Je to výborný program, který se již několikrát náramně osvědčil, ale jeho regulérní použití přichází v úvahu při zkouškách, zahradních party nebo menších lokálních akcích pro několik desítek lidí. Ale stejně tak dobře se dá použít i na větších akcích, jenže vinylu se prostě žádná mp3 nikdy nevyrovná a taky nelze spoléhat jen na techniku pochybných značek!
Tak jak se mi kdysi na party při hraní z klasických desek často stávalo, že už nemám co hrát, tak tady funguje přesně opačný efekt, který má ovšem paradoxně mnohem větší demotivační účinky. Člověk má před sebou najednou 40tisíc hudebních souborů a jen dva decky a nedokáže si vybrat. Alespoň mě toto tak otráví, že počítač zase uspím a jdu raději dělat něco jiného…

Celkově chci přerušit stagnaci až úpadek v oblasti hudební a začít s tím něco dělat. Tak trochu cítím, že tomu něco dlužím a je potřeba na tom něco změnit. Pokud dva gramofony přestávají stačit, je na čase je nahradit klávesami nebo strunami. Možnosti jsou naučit se hrát na nějaký hudební nástroj a nebo kdyby bylo financí víc, tak vážně uvažuji nad pořízením sekvenceru a syntetizátoru a kreativním řáděním, které mě velmi láká ;) Člověk se musí někam posouvat a pouze reprodukovat něčí muziku po těch letech zevšední.
Chci přijít s vlastními nápady a realizovat je.
Materiálu mám v archivu dost, nápady by také nějaké byly, teď to po deseti letech na něčem zase poskládat dohromady, protože ne všechno se dá vyscratchovat a vyloopovat.
A i když si časem pořídím Korga nebo Rolanda, tak vím, že Xwax zůstane užitečným doplňkem toho všeho.
Musím taky podpořit Figuru nejen na akcích a znova přispět k jejímu rozvoji a hudebním obohacení ;)
Jistě někteří z vás zaznamenali, že mám poslední dobou absenci na Figuráckých akcích. Není to tak, že bych nechtěl, ale vždycky se mi to tluče s nějakou jinou akcí jiného typu, kde je víc srandy, rajcovnější ženský a jiná muzika než elektronické bouchání, kterého jsem za ty roky tak trochu přesycen.

Tak dobře, brzy vám opět zvednu vaše špinavé pracky nad hlavu. Nevim kdy to bude, tohle léto to určitě ještě nestihnu. Co se týče nových desek, tak rád bych to stihl ještě před koncem světa (že máš radost Hulíne?:)). Teď mě tak napadá, že k novým deskám to bude také chtít i nové přenosky, protože Concordy jsem před lety dal do erárního užívání na akcích (a sám jsem z nich moc nenahrál) a když jsem je viděl naposled, tak nevypadaly moc fit…

Ohledně vlastní produkce zatím nebudu nic slibovat. Nejdřív potřebuji mašinu, pak se s tím budu muset naučit, nasbírat know-how od zkušenějších, něco na tom dát dohromady a až pak s tím přijít před lidi.
Motivace je, finanční a časové prostředky se dle současných vyhlídek snad také brzy najdou, takže se určitě máme na co těšit ;)

Burn That Bitch

Když už se konečně po sto letech přihlásím do administrace blogu promazat stovky spamů zachycených ve spamovém koši, tak bych sem také mohl nahodit pozvánku na letošní pálení čarodějnic.
Freeparty v Liticích se bude konat od pátka do neděle. Přes noc se můžete tešit na digitální i vinylové bušení a řádný zvukový teror a přes den se bude hlavně experimentovat a viděl bych to na solidní disko a kvalitní úchylárny ;)
Pak jakože pálení čarodějnic v parádním kempu u řeky, opékání buřtů, nějaká ta fireshow, chlast a žrádlo na baru tu asi není potřeba vypisovat, protože všechny ostatní informace naleznete na stránkách Figury.
Takže se budeme těšit ;)

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links