Posts Tagged ‘kekel’

Blackview GBV9500

Myslete si, že je to třeba posedlost. Ale je to prostě jen moje blbost. Na ty odolné telefony jsem tak trochu vysazený a tak shodou okolností nadešel okamžik, kdy se moje preference a požadavky na mobilní telefon opět rozšířily o jednu vcelku důležitou vlastnost. Požadavky v počátcích byly vcelku nenáročné: Dual-sim provedení, slušná baterie, žádná lopata a alespoň 2 GB RAM. Postupně se k tomu přidalo prachu a vodě odolné provedení a měl by vydržet hrubé zacházení. Poslední přidaný požadavek vzešel z fatálnch nedostatků posledního modelu: Bezdrátové nabíjení.

Není to ani tak dávno, co jste si tu mohli přečíst porovnání odolných telefonů, ve kterém byl favoritem v té době nový a moderní Blackview BV8000. U něj jsem tipoval, že nejslabší článek bude USB-C konektor. Můj tip byl správný. Ale spíš to bylo také způsobeno mou blbostí, kdy jsem se (možná i opakovaně) snažil nabíjet mokrý telefon bez vysušení zmiňovaného konektoru. Každé další nabíjení se tak stává nechtěným dobrodružným zážitkem o správnou polohu kabelu. Nepomůže výměna kabelů, pročištění vzduchem ani mezizubním kartáčkem. A pokud si takhle odpálíte jediný způsob, jak nabíjet telefon, je to vážný problém a je na čase se poohlédnout po nástupci.

Potřebuju novej mobil

A protože výše aktualizovaným požadovaným vlastnostem neodpovídá vskutku ani jeden telefon na trhu, bylo potřeba přijmout kompromisy. Na trhu nenajdete jediný odolný-vodotěsný telefon s přijatelnou velikostí displeje (tj. do 5″), který by podporoval 2 sim karty, 4G síť, velikost RAM, se kterou by se dalo telefon normálně používat a zároveň disponoval funkcí bezdrátového nabíjení.

Vyřazovacím způsobem začínám slevovat na požadavcích na rozměry. Smířen s tím, že se takové telefony v normálních přijatelných velikostech nevyrábí, mi filtrování ve vyhledávači předhodilo zajímavou novinku, náhodou i mé dobře známé značky. Porovnáním skutečné velikosti GBV9500 s BV8000 mi vyšlo, že ten novější model není zase tak o moc větší, než ten, co mám teď a na který jsem si tak zvykl. Na šířku se fyzicky rozdíl skoro nedá poznat, je jen trochu delší, trochu silnější a díky tomu i o poznání těžší.
Ok, získal jsi moji pozornost, co ještě umíš?

5.7″ FHD displej s rozlišením 1080x2160p Corning Gorilla Glass 3. generace. Osmijádrový procesor Helio P23 MTK6737T 2,5 GHz. Grafický čip MALI-G71 770MHz. 4GB RAM. 64GB úložiště. Duální fotoaparát SONY 16 + 0,3MPx F2.0. Přední fotoaparát Samsung 13MPx F2.0. Baterie 10.000mAh Li-polymer.Digitální kompas. GPS. GLONNAS. Proximity senzor. Světelný senzor. Akcelerometr. Barometr. Gyroskop. Čtečka otisku prstu. FACE-ID. Notifikační dioda. Wi-Fi. 3G/4G. Bluetooth v4.2. NFC. USB-C. Jack 3.5mm. Certifikované krytí IP68 a IP69K

Fajn, za tohle ti tu lopatu odpustím :)

Značku Blackview už znám, ten předchozí model nebyl vůbec špatný a kdybych si neodpálil USB konektor, spokojeně bych ho využíval dodnes. Ještě si před koupí prohlédnu několik recenzí, crashtestů a jdu do něj.

Následující řádky by měly sloužit pro zájemce o tento telefon, kteří hledají informace, které jiné recenze nezmiňují.

Těžká váha

360 g se dá srovnávat jedině s těmi prvními mobily, kterým je dnes přes 20 let. Výbavou je na tom ovšem dobře připraven na budoucnost. Ale už i u BV8000 Pro jsem si uvědomil, že čím těžší, tím lepší. Pro někoho může být taková hmotnost nepraktická. Obvzlášť pokud dlouho držíte telefon v jedné ruce v jedné pozici (třeba v posteli nebo ve vaně), tak taková hmotnost bývá na obtíž. Majitelé malých a slabých rukou asi spokojeni nebudou. Nic pro děti. Avšak já si na to zvyknul prakticky hned a když pak beru do ruky i starý BV8000, tak se dostavuje ten wtf moment, který se projevil i u BV8000 (který se mi tehdy zdál těžký) vs ostatní telefony. Proboha, vždyť je to tak lehoučké nic. Jak se vlastně dá takhle tenoučká placička držet v ruce, aby nevypadla?

Tenký lehký telefon je teď extrémně nepraktický! GBV9500 je těžký a tlustý a nechtěl bych jiný. Silnější tělo telefonu se lépe drží v ruce, opora celé dlaně, nemá tendenci vypadávat z ruky a člověk hned ví, že něco v té ruce drží. Už by se to dalo i použít jako zbraň. Když si na tohle zvyknete, budete mít potom problém uchopit normální tenké a lehké telefony. Budete se bát, že se vám to zlomí v ruce. Budete se bát, že vám při psaní zprávy vyklouzne…

Vyšší hmotnost a tloušťka je daň za vynikající Li-Pol baterii s kapcitou 10 000mAh. To je opravdu věc, na kterou si hodně rychle zvyknete a díky čemu tomu telefonu odpustíte, že když si ho dáte do kapsy u kalhot, tak si musíte dobře utáhnout opasek, jinak vám je stáhne. Když vám po dvou dnech intenzivního používání zbývá 40% baterie, tak víte, že na tom ještě zítra dokoukáte hokej. Telefon bez problémů vydrží 4 dny bez nabíjení při běžném provozu (2-3hovory denně, pár zpráv, občasný internet mobilní i přes wi-fi, pravidelné aktualizace widgetů, jednoduché aplikace).

Nenáročným uživatelům s jednou simkou určitě vydrží přes týden. Ostatně udávaná pohotovostní doba 1200 hodin mluví za vše. Musíte také počítat s tím, že se kvůli své tloušťce telefon nemusí vejít do každé kapsy, pouzdra, stojánku nebo držáku.

Co se týče samotného nabíjení, tak jsem se zařekl, že do tohodle telefonu budu strkat kabel jen v krajních případech, aby nedopadl jako jeho předchůdce. Byla k němu bezdrátová nabíječka, tak proč ji nevyužít.

Je docela znát, jak ten telefon na tu nabíječku položíte. Když ho zády položíte přesně na místo, kde je v nabíječce cívka (bohužel to přesné místo ale není poznat – chce to ještě trochu zkoušení), za pár hodin máte nabito na 100%. Pokud k sobě cívky nepřiložíte přesně, tak se nabíjení sice také spustí, ale ne tak efektivně. Jestli jste zvyklí dávat telefon na nabíječku přes noc, tu správnou polohu si brzy osvojíte, protože vás buďto ve 2 ráno vzbudí zelené světélko notifikační diody (opravdu velmi silné světlo, při kterém si můžete i číst knížku), nebo budete mít ráno nabito jen na 60%. Ale jak už jsem zmiňoval, pokud nemáte telefon nabitý na 100%, rozhodně nejde o žádnou katastrofu a pokud máte víc jak 50%, můžete si být jisti, že 2 dny bez nabíječky zvládne v pohodě.

Asi nemá cenu rozebírat ty věci, které jsou samozřejmostí a které spolehlivě fungovaly v předchozím modelu a u GBV9500 byly ještě vylepšeny. Například odemykání otiskem prstu sice nezavibruje, ale funguje hned a bez prodlev. Voděodolnost není potřeba nijak dlouze představovat, když to je jedna z klíčových vlastností těchto telefonů. Prostě stačí telefon každý večer vydrhnout pod proudem vody nanohoubičkou, osušit a je jako nový. Už mi i spadnul na podlahu a není to na něm nijak znát.

Konečně v Blackview vyslyšeli mé nářky a udělali na telefonu prostor pro připojení poutka. Mnohé uživatele určitě potěší fakt, že na nabíjení nebo poslech muziky nepotřebujete speciální prodloužené USB-C konektory, jako musely mít telefony nižších řad. Na spodní levé straně vedle USB-C zdířky je stereo jack, kam zapojíte i běžná sluchátka (nejsou potřeba redukce ani speciální sluchátka s prodlouženm jackem). Umístění jacku je vskutku praktické pokud telefon strkáte do kapsy vrchem dolů. Sluchátkový jack tak akorát vyčuhuje z kapsy a nikde se neláme.
Zadní dvojitý fotoaparát malinko leze z profilu. Každopádně on ten celý telefon je docela bachratý, takže to ani nijak moc nevadí. Prozatím jsem toho tolik nenafotil, takže nemůžu referovat, ale na první pocit je znát, že to je opět o něco lepší, než u těch starších modelů. Dokonce i ty přídavné čočky na to jde při troše snahy nasadit a fotit makro snímky atd.

Musím také vyzdvihnout, že přední stranu nehyzdí žádné nápisy nebo loga. Po designové a hardwarové stránce mu není co vytknout. Pokud se ale podíváme na sw, tak tady to už docela skřípe a hodně to sráží celkový dojem z telefonu.

A tohle se nepovedlo

Moje první hlubší zkušenost s Androidem 8.1 je dost rozporuplná, hlavně v nastavení a uživatelské přívětivosti. Základní nabídka nastavení je docela strohá. Hromada věcí, která v Androidu 7.0 byla jednoduše přístupná a zařazená je tady nesmyslně poschovávaná v různých podnabídkách nebo úplně chybí a celkově z toho vůbec nemám dobrý pocit. No, chaotické nastavení nebude taková katastrofa, protože tam se nechodí tak často, takže to mě asi tolik trápit nebude.

Jako největší fail považuji automatickou změnu barvy vysouvacího menu pod horním panelem. Když máte světlý wallpaper, menu je bílé, při tmavém pozadí je černé (wtf?) Nejenom tohle musíte řešit aplikacemi třetích stran. Ve skrytém vývojářském menu je několik novinek, ale stejně tady zmrvený Android 8.1 nepředěláte ani výrazně nepřizpůsobíte a opět musíte stahovat doplňky a aplikace třetích stran…
Naprosto nepřijatený je základní launcher, který se stará o zobrazování plochy, widgetů a ikonek. Navíc na domovské obrazovce má skoro přes půl obrazovky vyhledávací lištu Google. Mnou nikdy nepoužitá zbytečnost, která nejde odstranit. Nejde tu nastavit nekonečné posouvání ploch, mřížka pro ikonky atd. Prostě naprostá hrůza, která mě donutila nainstalovat Nova Launcher, kde si můžu chování a rozvržení ploch jednoduše přizpůsobit podle sebe. Díky za tuhle možnost, jinak bych telefon musel vrátit.

V recenzích si uživatelé stěžovali na nekvalitní zvuk při telefonování. Pokud bych měl porovnat BV8000 a GBV9500, tak ten starší model má skutečně o několik tříd lepší zvuk. Ne že by si volající nerozuměli, ale zvuk je jakoby zastřený a nezřetelný, co na tom, že je opravdu hodně hlasitý. Několikrát se mi stalo, že při hovoru zhasne obrazovka a nechce se znovu rozsvítit. Malým řešením je nastavit si vypínací tlačítko na ukončování hovorů.

A to si telefon při prvním spuštění našel aktualizaci a nainstaloval nejnovější fw. Asi si na zlepšení kvality hovorů budeme muset ještě počkat na další aktualizaci.

Pár postřehů na závěr

Věděli jste, že se Bluetooth nešíří pod vodou? Voda v jack konektoru (prozatím) neošálí telefon jako zapojená sluchátka. 4GB RAM jsou dnes asi už minimum. Asi to bude občas postřehnutelné nepatrnými škubnutími při náročných aplikacích nebo hrách a pomalejším doskakováním widgetů při návratu na plochu Nova launcheru. Ale díky tomu se widgety nezasekávají.  GBV9500 Pro má 6GB RAM. Věřím, že rozdíl by byl patrný, ale úplně se spokojim i s 4GB. GBV9500 je první telefon, který má použitelné automatické nastavení jasu. Mnoho věcí jsem ještě pořádně neotestoval a ani asi jen tak neotestuji. PTT funkce (vysílačka) údajně vyžadují montáž přídavné antény (u telefonu nebyla) a stejně využívá datového přenosu.

Softwarové nedostatky se můžou doladit časem aktualizací, hardwarové nedostatky budete na GBV9500 hledat velmi obtížně. Asi si ho nechám. Díky tomuto telefonu už s sebou nemusím tahat powerbanku nebo nabíječku. Vlastně všechny telefony Blackview se totiž dají použít jako powerbanka, u GBV9500 už to dává větší smysl..

Nečekejte crash test BV8000. Dám opravit konektor, pár pokusů, tovární nastavení a pak udělá radost jinému uživateli. Snad mi GBV9500 vydrží bez závad déle, než jeho předchudce.

Něco se stane

Začíná mě to bavit čím dál tím víc. Řeč bude opět o budoucnosti, protože mi připadá, že to mnoho lidí nejen že nechápe, ale i odmítá akceptovat.
Jsme cestovatelé časem. Časem se posouváme neustále vpřed. Cestovat zpátky v čase zatím podle současných vědeckých a fyzických možností nelze, pouze dopředu. Všichni bez rozdílu. Ať se vám to líbí nebo ne. Čas nejde zastavit, ani vrátit. Pro všechny živé i neživé věci a tvory čas na této planetě ubíhá všem stejně.

Hodina má 60 minut, to je známý fakt. Pokud ji budete trávit v práci nebo ve škole, bude se to zdát jako věčnost. Pokud budete trávit hodinu v klubu nebo v příjemné společnosti, uteče to, ani nevíte jak. Pokud budete mít na důležitou cestu hodinu i s přestupy na další spoje, leckdy nemusí hodina ani stačit.
A to je ta relativita. Čas každému ubíhá stejně, ale neznamená to, že ho všichni vnímají stejně.

Time-travelers

Jsou mezi námi tací, kteří nějak vnímají přítomnost, vzpomínají na minulost a nepřipouští si, že se nevědomky posouvají do budoucnosti. Co už bylo, nemůžeme nijak ovlivnit. To, co se děje teď, jistým způsobem ovlivňuje nás. Můžeme ovlivnit pouze to, co nás čeká (v určitých mantinelech) v budoucnosti. Jak se říká: Nějak bylo, nějak bude.

Původně mi měl tento článek sloužit jako odkladiště několika odkazů na užitečné služby, které v posledních měsících využívám nejčastěji a ke kterým chci mít přístup, i když zrovna nejsem u svého počítače. Tenhle úvod stejně asi někteří jedinci nepochopí, ale je zásadním vodítkem pro to, co se tu dneska budu snažit prezentovat. Jednoduše řečeno: Myslete na budoucnost! Dostihne vás ať chcete nebo ne!
TL&DR: Odkazy jsou na konci článku

Nechci tu rozvádět filozofické myšlenky, ale i já sám jsem se dost posunul v tom, jak vnímám čas. Je to důležitá jednotka, se kterou se musíme všichni naučit pracovat a využít ve svůj prospěch. Nelze ho natáhnout, ani smrštit (alespoň ne v našem vesmíru), ani přesně předpovědět události, které nám přinese. Všechny jeho veličiny se musíme naučit respektovat a přizpůsobit se jim, protože je nijak neovlivníme.

Vždycky jsem se snažil myslet dopředu. Doslova hltám každou zprávu nebo informaci o nějakém zásadním úspěchu, důležitém vynálezu, technologickém pokroku, nebo o vzniku nebo spolupráci firem a společností, které budou mít nějakým způsobem vliv na dění v budoucnosti. Rád nasávám informace, které nějak souvisí s tím, co nás čeká v blízké nebo vzdálenější budoucnosti. Miluji sci-fi.
Chtěl bych se tu zabývat pouze technologickými tématy, které nás mohou někam posunout a pomoci. Nechci rozebírat politiku, která nás naopak žene do záhuby, chudoby a otroctví. Ale i ta má svůj významný podíl na misce vah, přesto ji v tomto článku vynecháme.

Kdy jindy, když ne teď?

A dospěl jsem k tomu, že rok 2019 je a bude velmi důležitým rokem pro tu další cestu do budoucnosti. Je tu možná na dlouhou dobu jedinečná příležitost udělat něco, co bude (optikou následujících 5-10 let) ne nemožné, ale velmi obtížné a pro budoucí generace naprosto nepředstavitelné.

Asi jste už pochopili, že když píšu o budoucnosti, mám na mysli kryptoměny. A protože dost bedlivě sleduji veškeré zprávy a dění v této oblasti, troufám si publikovat tento článek s možná trochu netradičním úvodem.

Máme za sebou kryptoměnovou bublinu, kdy se na konci roku 2017 jeden bitcoin obchodoval za 20 000 dolarů a protože bitcoin byl a zatím stále je tím hlavním lídrem, jeho křivku věrně kopírují všechny ostatní altcoiny, z nichž některé vyrostly o tisíce procent.
Protože trh s kryptoměnami ovlivňuje a určuje několik velryb, normální uživatel nemá prakticky žádnou šanci ho ovlivnit. To ale není důvod odsuzovat nebo zatracovat kryptoměny.
Cenu a její vývoj normální člověk neovlivní. Může to ale začít respektovat a přizpůsobit se. Naučit se několik základních principů fungování trhu a přijmout, že všechno se opakuje. V případě kryptoměn to jsou čtyřleté cykly a s tím se naučit pracovat. Jako malý bezvýznamný uživatel nemohu mít na cokoli v této oblasti vliv, ale pokud se naučím respektovat určité zásady a nepsané zákony, můžu je využít ve svůj prospěch právě v té budoucnosti.

Dnes mnoho lidí vnímá kryptoměny jen jako číslo ve své peněžence, případně hodnotu na burze. V budoucnu budou kryptoměny a tokeny určovat vaše vlastnictví nemovitostí, vozidel, spotřebičů, audiovizuálních a umělěckých děl, dálniční známku, nebo třeba emisní povolenku na ně, či měnu nebo postavu ve vaší oblíbené počítačové hře…

Už dlouhou dobu jsem si tohle říkal a dlouhou dobu jsem si také říkal, že až bude ten správný čas a ceny na správných hladinách, budu diverzifikovat, zhodnotím a rozšířím své kryptoměnové portfolio. A tohle bych si vlastně mohl říkat neustále, protože vždycky je tu šance, že ceny půjdou ještě níž a nastane příležitost pořídit krypto za ceny, které budou za pár let nepředstavitelné.

A najednou přišel ten zlom. Řekl jsem si: „Kdy jindy, když ne teď? Třeba už lepší příležitost nikdy nebude“ Samozřejmě, že jsem i v minulosti diverzifikoval a z toho víceméně čerpám dodnes, ale letos se do toho chci obout pořádně. Pokrok se nedá zastavit, kryptoměny budou tím hybatelem a nejdůležitějším nástrojem budoucích událostí. Kdo se alespoň trochu zajímá, sleduje jaký neuvěřitelný pokrok a vývoj se v této oblasti odehrává, musí mít stejnou (nebo hodně podobnou) vizi budoucnosti, jakou mám já. Například ještě dneska přesně nevíme, co si představit pod termínem Web 3.0, s jistotou ale můžeme říct, že kryptoměny, tokeny a blockchain toho budou velice důležitou součástí.

Možná trochu děsivě může působit skutečnost, jak extrémně rychle se ten pokrok posouvá, ale nikde není nic vidět. Třeba jen za poslední 2 roky. Pro některé se to dost špatně představuje konkrétně třeba v oblasti kryptoměn, protože to je zrovna věc, která fyzicky neexistuje, nemůžete si na ni sáhnout, nemůžete ji vidět, nemůžete ji cítit ani ochutnat. Nikde není vidět ta ohromná spousta práce, kterou odvedli vývojáři, ten nepředstavitelný pokrok, který se udál ve vývoji a kryptografii jen za několik posledních let. Nejsou vidět ani ty startupy a akvizice firem zabývající se blockchainem. Nevidíte ani ty miliardové investice do dalšího vývoje, výzkumu, infrastruktury a zabezpečení. A přesto tu jsou.
Některé vlády i velké banky konečně začínají chápat, jaký obrovský význam bude mít blockchain na prakticky veškerou myslitelnou lidskou činnost a začínají investovat do vývoje a výzkumu právě v této oblasti. Troufám si tvrdit, že země nebo státy, které podcení důležitost blockchainu a jeho roli v budoucnosti, na tom budou do deseti let velice špatně (pokud budou v té době ještě existovat) a nebudou mít šanci dohnat to, co zaspali nebo ve své zaslepenosti nechtěli akceptovat.

Píšu tu o obrovském pokroku a miliardových investicích a při pohledu na graf s vývojem ceny libovolné kryptoměny (březen 2019) si můžete říct, že plácám nesmysly, všechny grafy padají dolů, krypto jde do záhuby. O pár řádků výše jsem psal o pravidelném čtyřletém cyklu i o tom, že nás ovlivňuje přítomnost. Ceny kryptoměn sice jsou z krátkodobého hlediska na historicky nejnižších hodnotách, ale vezměme v potaz strašení s blížící se další hospodářskou či ekonomickou krizí (zde se například opakuje desetiletý cyklus) a s tím obrovským vývojem a pokrokem v oblasti kryptoměn, který sice zatím není vidět, ale doceníme ho právě v té budoucnosti. Během tohoto medvědího trhu mají vývojáři klid na práci, krypto už zase není středem pozornosti a to jim umožňuje efektivněji pracovat.

Do roka a do dne

Abych se tedy konečně dostal k jádru tohoto článku a aby získali něco i moji čtenáři, chci tu dát k porovnání jednu takovou srandu, kterou jsem tu již jednou inzeroval a která bude pro potřeby tohoto článku nejlepší demonstrací toho, o čem tu tak dlouze píšu.

Eobot je ve svém principu jednoduchá, ale skutečně progresivní služba a umožňuje si i naprostým začátečníkům udělat přehled o fungování kryptosvěta a pochopení základů, které ve skutečnosti nejsou nijak složité, pouze tak vypadají v představách nováčků.
Eobot je cloud mining, který spolehlivě funguje od roku 2013 a ať už si o takových službách myslíte cokoli, v současném medvědím trendu je to ten nejlepší cloud mining v poměru cena/výkon. A hlavně stále spolehlivě funguje a vyplácí. A navíc s tím můžete začít i bez jakékoli investice.

Dlouhá léta jsem to měl spíš jen tak jako zábavu, měl jsem tam natěženo pár desítek korun a plánoval jsem, že bych na tom mohl trochu rozmělnit své portfolio. A právě 1. března tohoto roku jsem si řekl Kdy jindy, když ne teď?
Vzal jsem 10 000 dogecoinů, které se mi jen tak hromadí v trezoru i bez nějaké další akce. Těch 10 000 DOGE (v té době nějakých 450Kč) jsem si poslal na Eobot a směnil je za ty kryptoměny, o které se zajímám a které tak běžně nejde sehnat, aniž bych se musel registrovat na některé burze a také přikoupil výpočetní výkon GHS 5.0. Za směnu si Eobot pochopitelně účtuje nějaký ten procentuální poplatek, ale nejde o nic hrozného.

eobot portfolio 1.3.2019

Proč se zbavit DOGE? Dogecoin je forknutý bitcoin z roku 2013 původně zamýšlený jako takový sranda coin bez nějakých větších ambicí. Přesto se uchytil, něco už zažil i dokázal, stále ho spousta lidí těží a setrvačností trhu si tak přežívá dodnes. Občas se ho nějaká velryba rozhodne pumpnout, ale aktuálně je DOGE mrtvá kryptoměna, protože už dlouhou dobu nemá žádného vývojáře, který by se o ni staral nebo ji někam posouval a inovoval a hlavně řešil bezpečnostní výzvy, které se mohou v budoucnu objevit. Proto jsem se rozhodl diverzifikovat dogecoiny za něco, o čem se aktuálně mluví, na čem probíhá ten výše zmiňovaný neviditelný vývoj a do čeho tečou ty obrovské investice. A takhle mi dogecoiny pravidelně přicházejí bez práce. Vlastně jsem si ve všech doge faucetech nastavil výplatní adresu tu, která slouží pro deposit v Eobot. Několikrát do měsce mi tam takhle přijde pár desítek dogecoinů a já se můžu rozhodovat, za co je směním tentokrát…

Pro představu. Takhle můj Eobot účet vypadal 1.3.2019
eobot portfolio 1.3.2019

A takhle vypadá dnes 20.3.2019. Od té doby tam přibyl i GRIN a hodnota mého portfolia hezky vzrostla. Cena bitcoinu určuje i cenu ostatních altcoinů, přestože ho konkrétně tady vůbec netěžím a cena za posledních 20 dní šla spíše do boku. Vybral jsem správně a třeba EOS, STEEM i XLM šly hezky nahoru navzdory celému trendu na trzích a nemusel jsem na to zhodnocení čekat ani tak dlouho. Protože se zajímám a čerpám informace, prostě jsem věděl, že bude dobrý nápad vsadit na tyto kryptoměny, protože teď půjdou nahoru…
eobot portfolio 20.3.2019

Chcete si taky zkusit vsadit si na některý coin a sledovat, kam se posune třeba za ten rok? Není potřeba žádná investice, ale s ní to pak jde rychleji. Potřebujete mít do začátku nějaký výpočetní výkon, se kterým budete pak těžit vybrané kryptoměny. Ten získáte tak, že hned po registraci si v úvodním přehledu vlevo nahoře z roletové nabídky Mining vyberete nabídku GHS 5.0. Tím se vám označí Cloud Mining jako aktivní. Teď už to jen stačí nastartovat faucetem. V horní nabídce kliknete na Products > Faucet (pokud používáte překladač, bude tu napsáno „Kohoutek“). Eobot totiž není jenom cloud mining, ale má tu i faucet, který dává 1x za 24 hodin to, co zrovna těží. Právě odsud se odrazíte. faucet vám přidá trochu výpočetního výkonu, kterým můžete těžit kryptoměny nebo i další výpočetní výkon. Nechte to pár dní běžet na Cloud Mining, pravidelně 1x denně vybírejte odměnu na faucetu, až budete mít třeba po týdnu nějakou uspokojivou hodnotu výpočetního výkonu. Můžete si vybrat k těžbě i další kryptoměny.
Opět si na přehledu vlevo nahoře rozkliknete nabídku Mining a tentokrát tu vyberete Diversify. Na následující stránce si zaškrtáte ty kryptoměny, které chcete těžit a nakonec to uložte dole tlačítkem Save. Pro inspiraci přikládám screenshot, jak to mám rozvrženo já. Těžení vybraných položek se náhodně střídá každou hodinu. Nezapomeňte si mezi kryptoměnami zaškrtnout i Cloud Mining úplně v pravo dole, aby se vám neustále zvyšoval výpočetní výkon. Čím více výpočetního výkonu budete mít, tím rychleji budete težit.
eobot portfolio diversify

Můžete spekulovat na budoucí nebo probíhající nárůst ceny, ale nenechte se unést jen vidinou peněz a zbohatnutí. Některé coiny prostě bude nutné v budoucnosti vlastnit čistě jen z praktických nebo materiálních i virtuálních důvodů. Všechno se bude tokenizovat. Jednoho dne je budou používat všichni, tak proč si neudělat náskok.

Pokud to chcete celé urychlit a rozhodnete se investovat, nezapomeňte, že všechno děláte na vlastní zodpovědnost. Do ničeho vás nenutím, nikdo nemůže zaručit, že zrovna zítra Eobot nescamne a přestane vyplácet. Funguje už 6 let, často přidává nové coiny, scam coiny (nadějně vypadající coiny, které z různých důvodů zanikají) selektuje a vyřazuje. Zrovna v březnu jedno takto uvolněné místo vyplnil GRIN. V současné situaci na trhu ani není dobrý nápad scamnout, protože by to případnému podvodníkovi nic nepřineslo. Prostě je velice nepravděpodobné, že by měl Eobot v nejbližší době zaniknout, ale stát se může cokoli… A i kdyby, nevrazil jsem do toho ani korunu ze svého :)

A teď ty odkazy

A kvůli tomuhle to celé píšu. Mám tu několik záložek, které pravidelně a rád navštěvuji a pečlivě studuji a chci je mít dostupné odkudkoli a samozřejmě mohou stejně dobře posloužit i ostatním:

  • Multicoincharts. Na tomto odkazu je současný přehled coinů, o které se momentálně nejvíce zajímám, i když některých mám třeba jen 0.000nic. Není v mých silách pojmout všechny existujcí coiny. Proto je to dost vyselektováno a odkaz se může v průběhu let měnit.
  • Coin306.io Asi není potřeba dlouze představovat báječné znázornění kapitálu všech coinů, nově i burz a směnáren. Několik možností zobrazení i řazení. Spodní lišta roluje nejaktuálnější dění ze světa financí. I zde je vidět pořádný kus vývoje a posunu do budoucna.
  • Coinmarketcap Další přehled, kde můžete podrobně studovat historické události na cenových grafech většiny coinů.
  • 30rates.com. Spíše jen tak pro zajímavost koukám i na matematický model předpovědi ceny bitcoinu na následující dny měsíce i roky. V denní předpovědi se už dlouho netrefil, v těch dlouhodobějších je podle mého názoru hodně nízko.
  • Cryptowat.ch Sledujte co nejvíc frčí a co se aktuálně nejvíce obchoduje na burzách.
  • Kryptomagazin.cz Když chcete čerpat informace ze světa kryptoměn. Zpravodajství bez zbytečných odborných termínů, kterým porozumí i začátečník.
  • Kmcap.eu Nedávno spuštěný československý projekt od Kryptomagazínu, kde oceníte především chat a bude zajímavé sledovat, kam se to celé bude posouvat, protože podobnou tabulku si můžete zobrazit i na coin360.
  • Tensorcharts.com Jednoduché a přehledné vyobrazení probíhajících obchodních nabídek na vybraných burzách. Tady na tom grafu si můžeme demonstrovat to, o čem byl dnešní článek. Graf zobrazuje minulost a v jednom bodě přítomnost. Co bude dál a jak je to daleko neví nikdo. Dá se to ale poměrně dobře odhadovat na základě historických dat a připravit se na to. Hodně lidí si do toho maluje čáry a dělá podle nich analýzy a predikce. Já jsem si do 1D grafu taky jednu čáru nakreslil. A podle všeho to spoustě lidí taky tak vyšlo, protože se začíná hodně spekulovat o tom, že se právě teď má něco zásadního stát.

Bude to teď o úplňku? Co je schovaného tam v té nepopsané oblasti na grafu? Půjdeme ještě níž, nebo se konečně nastartuje býčí trh?
něco se stane

Nejlepší DAW zdarma

Říká se, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. O tom jste se tu mohli sami přesvědčit v rubrice Grafické aplikace online. Tentokrát se ale nebudeme pohybovat v online prostředí, ba ani v grafických editorech, protože pokud chcete všechny dnes představené programy vyzkoušet, musíte je nejprve nainstalovat do svého počítače.
No a co že bude dnešním tématem? Co je to DAW? V tomto článku se budeme zabývat hudebními a audio editory, protože DAW je zkratka pro Digital Audio Workstation. Ale nebudou to ledajaké audio editory, ale ty nejlepší, které jsou k dispozici zdarma. S některými DAW programy jste se již určitě setkali, pravděpodobně i některé zde představené programy sami využíváte, třeba hned ten první a nejznámější:

Audacity

(Win, Mac, Linux)
Tohle je must have aplikace a najdete ji v počítači snad u každého hudebníka nebo zvukaře. Ačkoli to není plně profesionální DAW, nabízí obrovské množství nástrojů a pomůcek pro nahrávání a editaci zvukových souborů, že se těm placeným profesionálním DAW programům v mnoha oblastech vyrovnává. Díky své univerzálnosti a jednoduchosti je Audacity nejoblíbenějším a nejpoužívanějším zvukovým editorem vůbec, používá se například v radiu Beat a i všechny moje sety byly nahrány právě v Audacity.



Pyramix

(Win)
Tuhle aplikaci používají profesionální studia a hudebníci po celém světě na mastering a post-produkci televizních, filmových a hudebních pořadů hlavně pro svoji zvukovou preciznost. Je to velmi užitečná pomůcka pro současnou práci se zvukem i videem. Pyramix se skládá z mnoha užitečných modulů a vyniká také skvělou optimalizací pro více obrazovek, výpisem akcí s možností vrácení konkrétních úprav a řadou dalších drobností, které ocení nejeden zvukový mistr nebo producent. Bezplatné stažení vyžaduje jednoduchou registraci na stránkách Merging.

Qtractor

(Linux)
Čistě pro OS Linux tu máme Qtractor, který se chlubí vícestopým nahráváním a sekvenčním softwarem s podobným layoutem, který můžete vídat v komerčních profesionálních DAW. Široká škála možností a funkcionalit obsažená v překvapivě malém souboru optimalizovaném pro nepříliš rozšířený systém.

Studio One Prime

(Win, Mac)
Studio One Prime je free verze brilantního hudebního softwaru PreSonus. Nemá sice všechny featury, ale jistě uspokojí nejednoho hudebního producenta. Ačkoli jde o free verzi, nabídne neomezený počet audio a midi stop a také neomezený počet použitých efektů. Navíc jeho ovládání je jednoduché a intuitivní na principu drag-and-drop, takže je skutečně pro každého.

Ohm Studio

(Win, Mac)
Ohm Studio je další software pro tvorbu muziky, která má ale jednu unikátnost. Díky Ohm Studiu můžete přizvat ostatní hudebníky nebo členy vaší kapely k vytváření sklaby v reálném čase a nemusíte být fyzicky v jednom studiu. Spolupracovat na právě tvořeném tracku tak mohou členové kapely i když je každý na jiném konci světa. Připočtěte si k tomu širkokou nabídku instrumentů a efektů a přijemné UI.

MixPad

(Win, Mac)
Další profesionální DAW, který je zdarma a nabízí nahrávací a mixovací funkce v kompaktním balení. Mezi přednosti vyzdvihněme neomezený počet stop, schopnost nahrávat více zdrojů najednou, vybrané efekty zdarma, zvukovou knihovnu a podporu mnoha audio formátů.

Marbles On Stream

Ačkoli to bylo spuštěno už někdy v létě, já to zaznamenal teprve zhruba před týdnem a vlastně úplnou náhodou.
Marbles on Stream je smělý počin kanadského vývojářského studia Pixel by Pixel, studentského projektu, založeného minulý rok.

A čím si mě jejich „hra“ tolik získala, že o ní musím napsat?
To se těžko popisuje, protože těch lahůdek má tahle neuvěřitelná blbost víc. Je to asi ta čirá jednoduchost a nenáročnost pro zúčastněné hráče. Nebo to bude ten cit pro detail? Nebo to bude ta skutečnost, že o výsledku rozhoduje náhoda nebo štěstí? Nebo to bude tím, že každý závod zpravidla trvá jen několik minut? Nebo to bude tím, že zapojit se může opravdu kdokoli a všichni mají stejné šance? Nebo to bude tím, že je to naprostá pitomost, ale prostě tak jednoduchá a geniální, že na tom denně ulítnou tisíce „hráčů“?

Hra je stále ve vývoji a v současné podobě to funguje tak, že na streamovací plaformě Twitch si streamer otevře hru, on sám, diváci hlasováním v chatu, nebo vítěz poslední hry vybere jednu ze 36 map a umožní svým divákům se přidat do závodu. Do hry se přidáte napsáním příkazu !play do chatu. Pochopitelně před vaší vůbec první hrou musíte nejprve této hře udělit přístup k vašem Twitch účtu prostým odkliknutím tlačítka Grant Access, které se vám někde v obraze ukáže. Různí streameři mají odemčené různé verze kuliček (ale v jádru je hra všude stejná), a tak před začátkem každého závodu mohou svým platícím i neplatícím divákům nabízet zajímavé barevné a otexturované varianty kuliček, případně i klikací možnost volby podoby kuličky a vstupu do hry. Nemusíte tak do chatu zadávat např. příkaz !play 4, ale vyberete číslo a kliknete na tlačítko Join Race. To je veškerá interakce, která je od vás pro tuto hru vyžadována. Každý zúčastněný divák představuje jednu malou kuličku. Pro kvalifikaci do celosvětových výsledků musí být v závodu přihlášeno alespoň 7 hráčů, maximálně se do jednoho závodu může přihlásit až 500 hráčů. Co hráč, to kulička.

Pak se ještě můžete přihlásit do takového Royale modu, ve kterém jsou kuličky spuštěny na bitevní pole a vzájemným otloukáním spolu bojují. Vyhrává poslední kulička, která přežije. Zde už můžete mírně ovlivňovat chování kuličky během zápasu a určovat, na kterého hráče má útočit příkazem !target @jméno_hráče

Po odpočítání času začne fungovat gravitace a všechny kuličky se spustí na dráhu. Hra běží na Unreal Enginu 4 a simulace fyziky je zde opravdu věrohodná, bez toho by to vážně nefungovalo. Většina map má na začátku trasy obrovskou krabici s pohyblivýmy koly, točícími se lopatkami, vyjíždějícími kůly nebo jinými nástrahami, ve kterých se všechny kuličky důkladně promíchají, většinou se dál přes šikmou plochu svažují do trychtýře, odkud putují na další části trasy. Těmi jsou nejrůznější tobogány, rozcestí, spirálové tunely, kolotoče, urychlovače a další trychtýře. Na některých mapách jsou i jakési výtahy nebo teleporty, které s pořadím probíhajcího závodu umí hezky zamíchat. Je to napínavá podívaná do poslední chvíle a pokud se vaše kulička v průběhu závodu drží ve vedení, nemusíte mít ještě vyhráno. Před cílem zpravidla bývají zpomalovací plošinky a nejrůznější nástrahy, které mohou vaše vedení velice snadno zvrátit, případně vaši kuličku katapultovat pryč z mapy.
Jakmile první kulička dopadne do cíle, začne dvouminutové odpočítávání a od startu se k cíli pomalu sune void zóna, která postupně nemilosrdně eliminuje zbývajcí kuličky, které se loudají na dráze. Je to jen takové spravedlivé opatření, aby kvůli opozdilcům netrval závod zbytečně dlouho. Většinou do cíle dojedou všechny kuličky, ale existují tu i tratě, na kterých víc kuliček skončí mimo mapu, než které se dovalí do cílové misky.

Podle počtu hráčů se pak na konci rozdělují body. Pokud si budete vybírat závody, ve kterých se zůčastní třeba jen deset kuliček, máte pochopitelně větší pravděpodobnost, že dojedete první, než v závodu, ve kterém jsou přihlášeny stovky dalších kuliček. Nicméně v závodě s nižší účastí obdržíte méně bodů, než v závodě se stovkami závodníků, kde je na konci bodovaná i dvacátá pozice. I v této hře narazíte na hráče, kteří to berou jako full time job a potkáte je takřka v každém závodu u každého streamera. Tahle hra totiž nemá omezení a tak sami brzy přijdete na to, jak se ty hráči na první pozice celosvětových tabulek dostali. Mají v prohlížeči otevřené taby se všemi dostupnými závody a v každém soutěží. Také jsem to jednou zkusil, ale nedokážu stíhat víc jak 4 závody najednou. Nakonec to stejně skončilo zjištěním, že tenhle postup dokáže urychlit nárůst bodů a u závodů s nízkou účastí zvyšuje praděpodobnost prvního místa, ale už to není zábava, ale nesmyslné honění se za jakousi virtuální ikonkou. Raději dojedu jako poslední a budu se u toho bavit, než abych sjížděl desítky závodů naráz, naháněl body a pořádně si neužil žádný z těch všech závodů, které ani nemám šanci stíhat sledovat. Navíc honění se za co nejlepším skóre nemá žádný smysl, protože se hra stále vyvíjí a upravuje, přibývají nové mapy a modifikují se ty stávající, a když vývojáři začnou novou sezónu, vymažou veškeré tabulky a všichni začínají zase od nuly :)

 

Za ten necelý týden se mi v této sezóně z odehraných cca 110 závodů povedlo dvakrát dojet první, jednou dokonce celých 8 minut držet světový rekord na jedné mapě, 47x vypadnout z dráhy a nahrát 67 bodů, což aktuálně znamená 9039. pozici ve světové tabulce . Celosvětově mají tuto hru spuštěnou desítky streamerů po celý den, takže se nemusíte bát, že by jste si někdy nemohli zahrát. Český stream jsem jednou zaznamenal jen jeden. Bohužel kromě samotných vývojářů, kteří až na vyjímky jedou stream takřka nonstop, hrají ostatní streameři jen nárazově a dá se říci náhodně. Přesto se začíná objevovat několik trvalek, kteří streamují Marbles on Stream docela pravidelně. Může se vám podařit narazit na streamera s mimořádným komentátorským talentem, čímž se celý závod stane ještě zábavnější a bude vás to motivovat přihlásit se mu i do dalšího závodu. A věřte mi, že pokud zkusíte jeden závod, budete se chtít zapojit i do toho dalšího, a dalšího, a dalšího…

A takhle nějak by to mělo vypadat se všemi hrami libovolného žánru. Nemusí ji zrovna vytvářet tři studenti, ale to, co současným hrám škodí, tu nenajdete:
Není to nijak originální, ale je to precizně zpracované a uchopeno za správný konec, že se z toho stává masová záležitost. Navíc se na hře stále pracuje a je tu spousta potenciálu a prostoru pro další vylepšení a vychytávky.
Žádné regionální omezení – hra je od prvního okamžiku dostupná komukoli na světě.
F2P – nemusíte za hru zaplatit ani halíř a stejně si ji užijete, jako všichni ostatní. Pokud budete chtít podpořit vývojáře, můžete jim poslat nějaký ten donate na Twitchi nebo si v jednoduché aplikaci na telefon zakoupit různé vizuální vylepšení.
Ano, plusové budy přidává i ta mobilní aplikace, která zatím slouží jen pro checkování vašeho skóre a nákupu skinů, přesto je tu znát potenciál pro budoucí rozšiřování a růst.

Tuhle skvělou hru na podporu prokrastinace, najdete na adrese https://www.twitch.tv/directory/game/Marbles%20On%20Stream A pokud tomu taky tak propadnete, máte postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery :)

BV8000Pro po roce používání

Nestává se tak často, že mi jeden telefon vydrží více než rok a navíc, že s ním budu spokojený.
Rok se s rokem sešel a od minulého srovnání odolných telefonů jsem obdržel hned několik dotazů na spokojenost používání telefonu Blackview BV8000 Pro a tak by bylo dobré se na tento telefon podívat s ročním odstupem. Prvotní nadšení mírně vyprchalo (jako asi u všeho) a ačkoli všechny pozitiva telefonu jsem vypsal v minulém článku, tak teď bych se rád soustředil na ty horší stránky přístroje, které potenciální kupce pochopitelně zajímají nejvíce.

Pojďme si tedy připomenout ty pozitiva, které nijak neomrzely, ani se vlastně za ten rok nijak nezměnily a trochu je doplnit nebo upřesnit i těmi negativy:

Na prvním místě musím znovu vyzdvihnout odolnost vůči vodě i prachu. Ať už se s telefonem koupete, sprchujete nebo ho jen oplachujete pod tekoucí vodou, stále se můžete spolehnout na to, že se voda do telefonu prostě nedostane. S koupáním a oplachováním telefonu souvisí první nešvar zmiňovaný i minule: Pokud máte hodně tvrdou vodu a proud nasměrujete přímo na vrchní hranu přístroje, může si telefon myslet, že jsou v něm zapojená sluchátka. Stává se to i po delším pobytu ve vaně, když máte hodně pěny, nebo jako když naschvál čekáte důležitý hovor a zrovna si telefon opláchnete u studny, tak se s volajícím prostě neuslyšíte. Musíte telefon vypnout, vysušit zdířku na sluchátka a znova zapnout. S vodou souvisí i citlivost displeje a čtečky otisků prstů. Pokud chcete fotit pod vodou, docela běžně se stává, že se vám to nepovede, protože hladina vody nejčastěji stáhne oznamovací panel dolů, přesouvá ikonky, zapíná Bluetooth nebo navigaci a prostě tak různě náhodně dělá brikule na displeji. To je ovšem problém u všech displejů u všech voděodolných telefonů. Telefon se prostě pod vodou ovládá velmi obtížně. On i takový déšť za vás dokáže napsat smsku nebo vám schovat nějakou ikonku na ploše :) Čtečka otisků prstů funguje pouze za sucha. Pokud máte na rukách nebo na čtečce vodu, je prakticky nemožné odemknout telefon. Koho by to zajímalo, tak čtečka otisků prstů sejme i kočičí tlapky :)

baterieAni po roce nepozoruji žádnou degradaci baterie. Udrží telefon v chodu klidně celý den intenzivního používání a při šetrném provozu stačí nabíjet jednou za 4 dny. V prvních dnech, kdy telefon ještě nedostal poslední aktualizaci, se docela rychle vybíjela baterie při zapnuté úspoře dat. V současné verzi ta spotřeba energie není tak výrazná, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že se zapnutým spořičem dat ta baterie ubývá rychleji… Největší žrout baterie je roaming. Pokud máte obsazeny oba sim sloty, tak se vám baterie dokáže vybít I klidně za půl dne.

Volání, data, konektivita. Ani po roce se nic nezměnilo. Pokud je při telefonátu špatně slyšet druhá strana, většinou bývá problém právě tam nebo u operátora. Telefon si drží signál, hovory jsou krásně zřetelné a hlasité (pokud má protistrana kvalitní telefon nebo volá z pevné linky), hlasitý odposlech je slyšet na celou místnost, navigace je přesná bez výpadků, wi-fi chytá nejlépe ze všech dostupnýh přístrojů, co mám doma. Spárování s okolními BT zařízeními je bezproblémové. Kamarád si také koupil tento telefon a zaskočilo ho, že do něj nezapojí audio jack od reproduktorů. Někde se určitě dá pořídit redukce na delší jack, ale já mu rovnou doporučil BT modul k reprákům, alespoň nemusí tahat kabely a při poslechu může mít telefon pořád v kapse.

Konstrukční nedostatky se tu také najdou. Na odolnost si stěžovat nemohu. Telefon mi již mnohokrát spadnul displejem na beton nebo dlažbu z mnohem větších výšek, než z té, která byla pro BV5000 fatální. Na fólii na displeji je již mnoho nehezkých škrábanců a vrypů, nicméně sklo pod ní by mělo být netknuté. To ale nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ta fólie tam je celý rok a zatím slouží jak má. Nešetrné zacházení a nespočet pádů je znát hlavně na hliníkových bočnicích a zadním krytu SIM karet.
Právě ty hliníkové bočnice jsou trochu nešťastně řešené. Protože telefonu chybí jakékoli očko nebo tvor, na který by se dalo zavěsit poutko, musel jsem si ve vnitřní straně levé bočnice vypilovat malou drážku, kterou vedu lanko obtočené kolem prvního šroubku. Vyzkoušel jsem mnoho materiálů od režné nitě až po vlasec na sumce. A ano několikrát obmotaný vlasec zatím vydržel nejdéle. Přesto se čas od času přetrhne nebo se rozláme plastové poutko na jeho konci a je potřeba ho vyměnit. To znamená rozšroubovat všechny 4 mini šroubky s hvězdicovou hlavou a navléknout nový vlasec za spodní šroubek. Konstruktéři tohoto telefonu ale nepočítali s tím, že budu ty bočnice co 4 měsíce rozdělávat, takže už hned po prvním rozdělání se hlavice šroubků trochu zdeformovaly a jeden se dokonce protáčí a to ani nebylo potřeba vyvinout žádnou extra sílu. Ovšem i běžný uživatel, který neplánuje žádný takový tuning by měl čas od času bočnice odmontovat a vyčistit to pod nimi. Pod těmi bočnicemi se totiž zaržuje ohromné množství špíny a prachu!

Musím také upozornit na hlasitý reproduktor. Pokud budete příliš dlouho poslouchat hudbu přes repráček na maximální hlasitost, tak ho můžete zničit! Můj repráček se asi po hodině a půl hlasité reprodukce dost znatelně opotřebil. Chrčí a od té doby přehrávané upozornění, vyzvánění nebo hudba není v takové kvalitě, než byla před touto diskotékou…

Začátkem tohoto léta dostal telefon další aktualizaci, která na první pohled žádné velké změny nepřinesla. Subjektivně prodloužil výdrž baterie a trochu usměrnil neposlušné widgety na ploše, které se ne vždy správně aktualizovaly po restartech telefonu. Jestliže se některé widgety před aktualizací nechtěly správně zobrazovat po sedmi z deseti restartů, tak nyní se to děje „jen“ ve třech z deseti restartů. Ono prve zmiňované „lupání“ při projíždění Twitteru nebo jiné aktivitě procesoru bylo odstraněno v některé z předchozích verzí a pokud si nyní chcete poslechnout šveholení elektroniky, tak musíte přiložit ucho k repráčku v naprostém tichu.

I navzdory extrémně horkému létu mi telefon nikdy nezobrazil hlášku o přehřívání. A že při rychlonabíjení nebo hraní náročnějších her zadní hliníkový kryt vážně hodně „topí“. Nicméně to nabíjení není vždy rychlé. Už několikrát se mi stalo, že se telefon originálním kabelem a originální nabíječkou nenabil za hodinu, ale trvalo mu to celou noc. Způsobují to nečistoty v konektoru nebo špatně zasunutý kabel. Stačí konektor profoukout stlačeným vzduchem nebo kompresorem a nabíjení zase frčí bleskovou rychlostí.

Nikdy se mi nestalo, že by telefon vytuhnul. Pouze u dřívějších verzích firmwaru bylo znát, že k tomu inklinuje, ale nikdy se nezaseknul, ale prostě se samovolně restartoval. Nikdy nebylo potřeba obnovovat telefon do továrního nastavení nebo řešit nějaký reset. 6GB RAM je dostatečně velká, přesto se občas stane, že při odemykání otiskem prstu telefon zavibruje okamžitě, ale trvá mu další třeba i 4 sekundy, než rozsvítí obrazovku. To je věc, která se výjimečně stane, pokud má telefon spuštěnou špatně optimalizovanou aplikaci a docela mi vadí. Vůbec poprvé a naposledy mi telefon zobrazil hlášku o vyplnění RAM z 91% v zahraničí při roamingu, zapnuté navigaci a několika náročných aplikací na pozadí. Jinak jsem varování na využití RAM nikdy nezaznamenal.

Automatické otáčení displeje mám v 90% času vypnuté, protože to nefungovalo úplně dokonale a plynule. Po nějakém čase jsem zjistil, že je totálně rozhasená kalibrace senzorů. A nejlíp se mi to podařilo zkalibrovat přes servisní menu *#87#, stejně tam je ale pořád odchylka asi 2°. Naštěstí nepoužívám aplikace vyžadující gyroskop, takže mi to tolik nevadí…

Co říci závěrem? Nic není dokonalé. Chyby a nedostatky se najdou na každém přístroji jakékoli značky. S BV8000 Pro jsem nadmíru pokojen i po roce používání. To, co se dá označit za problémy jsou jen maličkosti a na pohodlné a spolehlivé používání má takřka nulový vliv.

Bezpečné uchování seedu k Trezoru

V tomto článku budu zase plkat o těch prokletých kryptoměnách, které ať se vám to líbí nebo ne, budeme jednou používat všichni.
Posledně jsem se tu pochlubil, že vlastním nový Trezor T a mám v něm bezpečně uschováno 95% svého portfolia. V době psaní předchozího článku se o bezpečnosti dalo hovořit tak napůl, protože jsem měl obnovovací seed zapsaný pouze tužkou na přiložené kartičce a taky jsem se těch několik slov naučil zpaměti. Jenže nikde nemám záruku toho, že si seed budu pamatovat pořád a také, že onen kousek papíru vydrží věčně.

Každá normální kryptoměnová peněženka vám při svém prvním založení zobrazí tzv. seed. Jedná se o kombinaci 12 nebo 24 slov, díky kterým svoji peněženku můžete kdykoli obnovit, pokud svoji peněženku (hardwarovou nebo v telefonu) rozbijete nebo ji ztratíte a vy tak nepřijdete o kryptoměny, ke kterým vám vaše ztracená peněženka umožňovala přístup. Fakticky je tak nejdůležitějším a klíčovým bezpečnostním prvkem ne samotná peněženka, ale právě tato posloupnost slov. Pokud znáte tyto obnovovací fráze, můžete krypto peněženek ztratit nebo zničit klidně stovky a přesto víte, že se ke svým kryptoměnám bezproblémů dostanete. Vážně je to takhle snadné. Díky těmto jednoduchým pravidlům může kdokoli vlastnit kryptoměny představující určité finanční obnosy i bez drahých a složitých bankovních molochů. Vlastnit peníze a přitom se vyhnout bankovním nástrahám tak díky kryptoměnám mohou i lidé z nejchudších částí světa, dokonce i bez přístupu k internetu. Pokud si i křovák z pralesa zapamatuje prostých 12 slov, může provádět klidně i milionové finanční transakce. Navíc jednodušeji, rychleji a levněji, než kdyby si musel otevírat účet v bance (který by takovému člověku žádná banka stejně nikdy nezřídila)!

Jak již bylo řečeno, obnovovací frázi může uživatel zapomenout a papírek se zapsaným seedem může shořet nebo se rozmočit společně s krypto peněženkou a takhle nejeden uživatel kryptoměn přišel o veškeré své prostředky. Jak tedy uchovat tu svoji super tajnou posloupnost slov pro případ živelných katastrof nebo nenechavých zlodějů?

Prakticky na každém diskuzním fóru zabývajícím se kryptoměnami se toto už řešilo. Nejspolehlivější a nejpraktičtější ze všech možností je vyrazit si svůj seed do odolného kousku oceli. Existují i specializované komerční řešení a o jejich spolehlivosti a odolnosti si můžete přečíst jeden zajímavý článek včetně zatěžkávacích crashtestů.

Já na to šel způsobem DIY. Obvolal jsem svoje kamarády, kteří pracují se železem, jestli by na dílně nenašli nějaký odřezek a všichni shodně: „Není problém, někdy se stav, mám toho tady tuny, určitě něco vybereme, ale jsem teď na dovolený, tak musíš počkat“. A než se kamarádi stihli vrátit z dovolené, tak jsem takhle bloudil po jednom hobby marketu a hledal obkládací lištu k zrcadlu. A narazil jsem na krásný nerezový metr dlouhý pásek za 39Kč. Ten pochromovaný za 150Kč by k zrcadlu pasoval lépe, ovšem odřezek z tohoto levnějšího nerezového kousku bude milionová investice. Pak už jen stačilo pořídit za pár stovek razící znakovou sadu písmen (jehlou ty slova pixel po pixelu fakticky vyťukávat nebudu) a seed bude během pár minut navěky archivován. O odolnost nerezového pásku se nebojím. Vždyť jen uříznutí flexou byl docela problém, takže případný požár nebo jiný destrukční proces zajisté přečká bez úhony. S obtížemi se dá ohnout, čímž se trochu deformují vyražené znaky, ale i po narovnání se to dá normálně přečíst. Je to sice nerez, ale pro jistotu jsem to ještě celé přetřel silnou vrstvou barvy, která krásně schová vyražená písmenka a nikdo na první pohled vůbec nepozná, že tam něco je vyraženo.

Mezitím se oni výše zmiňovaní kamarádi vrátili z dovolených a i u nich jsem si vybral pár šikovných kousků ocelových slitin, které ani nevim z čeho přesně jsou, ale prý je nic a nikdo nedokáže zničit, že to opracovávají laserem a za jednu směnu odříznou jen pár centimetrů, jak je to odolný materiál. No i na tu raznici budu asi muset vzít větší kladivo :)

Každopádně stále držím v oblibě onu první nerezovou lištu, která sice není tak skladná, jako pár cm veliká tabulka ze super oceli, ale zase mě napadá hromada míst, kam bych ji mohl schovat tak, že ji nikdy žádný zloděj nenajde. Kdybyste byl bytový zloděj, napadlo by vás se podívat například do radiátoru, pod práh dveří, na zadní stěnu kraje skříně, nebo nakonec třeba na druhou stranu té lišty na zrcadle? Takových míst, kam se dá taková nenápadná zdánlivě bezcenná lišta 1x30cm schovat, jsou v bytě desítky a hlavně nikoho by nenapadlo, co všechno může ukrývat. Samozřejmě lze dobře schovat i tu malou tabulku ze super oceli, ale pro tu bude většina lidí vybírat samé konvenční úkryty od pancéřového trezoru ve zdi až třeba po zakopání na zahradě. Tahle lišta prostě vyhrává také díky tomu, že se dá snadněji rozdělit a její části uchovávat odděleně. Když by se tam vloupal zloděj a bude mít hodně důvtipu, může ji i objevit, ale nikdy by ho asi nenapadlo, že na druhé straně pod vrstvou barvy najde zakonzervovanou polovinu mnohem cennějšího lupu, než všechno vybavení v bytě dohromady. Rozhodně bude jednodušší si pamatovat, u koho jsem schoval tu druhou polovinu seedu, než celou básničku :)

Tip na závěr: Pokud se také rozhodnete uchovávat svůj seed tímto způsobem, nejprve si na ten kousek železa napište vše lihovkou, ať si uděláte představu o tom, jak to bude vypadat a hlavně se vám bude lépe trefovat raznicí a nebudete muset brát do ruky jedno písmeno třeba 10x pro každé slovo zvlášť. Nechávejte si větší rozestupy v místech, kde chcete lištu rozdělit a nakonec vše zalijte hustou barvou. Zbývá jednotlivé díly šikovně schovat nejlépe několik km od sebe. Možností se nabízí nepřeberné množství.

Kekel slaví 10 let

Je to skoro neuvěřitelné, ale tenhle můj blogísek funguje přesně 10 let. Doba velmi rychle pokročila, v internetovém prostředí je jedna dekáda skutečně mimořádně dlouhá doba, během které se odehraje obrovské množsví věcí, mnoho menších, ale i větších projektů nepřežije a ty začátky se z dnešního pohledu jeví jako středověk.

Někdo se zmůže na svůj vymazlený profilek na sociální síti, někdo si zmonetizuje blog.

Ještě před založením tohoto blogu jsem vytvořil a spravoval hned několik projektů, které ale nebyly tak úplně moje. Chybělo mi něco čistě vlastního, do čeho mi nikdo nebude kecat a budu si to moci tvořit a spravovat tak, jak chci já a jak uznám za vhodné.
S blogováním jsem začal ještě dříve na blogger.com. Nicméně blogovací systém od Googlu byl v mnoha ohledech značně limitující a já věděl, že potřebuji vlastní píseček, kde budu mít možnost pořádně roztáhnout křídla a důkladně vyzkoušet všechny ty lákadla a možnosti, které se nabízejí a umožňují dát volný prostor kreativitě. Hodně věcí jsem tak zkusil, objevil, naučil se a poznal.

V roce 2008 byl WordPress již nějakou dobu celosvětově oblíbeným a docela dobře použitelným redakčním systémem. Blogy na vlastní doméně něco znamenaly (a stále znamenají), Facebook tehdy ještě skoro nikdo neznal, místo něj frčel Myspace (resp. zažíval svůj úpadek), čeští uživatelé používali hlavně lide.cz, libimseti a xchat. Stále převažovalo nepsané pravidlo, že vystupovat na internetu pod svým skutečným jménem je nemyslitelné. Připojení přes drahý a pomalý Dial-up se stávalo raritou, přesto se na něj leckde ještě dalo narazit. Tou dobou již vyšel druhý iPhone, ale v našich kapsách převažovaly tlačítkové telefony, které nebyly větší než krabička od cigaret, postrádaly OS a na jedno nabití vydržely fungovat klidně i dva týdny. Twitter ještě skoro nikdo nepoužíval, Blockchain už nebyl jen sci-fi a internet byl celkově ještě pořád relativně svobodné médium a úředníci v EU o jeho fungování věděli zhruba asi tolik, co dnes, akorát u nich zatím nikdo nelobboval za regulace a nesmyslné zákony a nařízení.

Tehdy se ještě hrálo na Pagerank (jednou jsem tu měl i PR5!) a SEO byl obor, ve kterém jsem se docela dobře orientoval, bavilo mě sledovat statistiky, vylepšovat svoje strategie, naučil jsem se psát a používat klíčová slova tak, aby se to ve vyhledávačích objevovalo co možná nejvýše. A celkově jsem si to vážně užíval a zjišťoval, že to v té době byla vlastně hračka a i bez placených kampaní se podle tehdejších pravidel dalo dostat na první pozice docela jednoduše. To byly mety, které mě bavilo dobývat.
V nejlepším se má přestat a taky jsem byl jeden čas velmi vytížený, že mi už nezbývalo moc času ani energie na psaní dalších článků. A tak nějak to vlastně trvá do současnosti.

Rád bych publikoval častěji. Témata by byla, chybí čas. Pár lidí mi vyčítalo, že kvůli Twitteru nevydávám články tak často. Tak trochu na tom něco bude, ale Twitter není tím hlavním viníkem. V reálném světě teď řeším důležitější věci, během kterých se na některá témata nedostane, nebo mám hromadu rozepsaných článků, ale nejspíše se už nikdy nedostanu k jejich dokončení, protože určitá témata prostě přestanou být aktuální.
Míval jsem období, kdy se tu články objevovaly denně. Občas mi někdo známý třeba v hospodě nebo na akci sdělil svůj názor na ten nebo onen článek, já ale nikdy primárně nepsal pro lidi, kteří mě znají. Mým cílem bylo publikovat (třeba i kontroverzní) témata, která zajímají širokou veřejnost. Soustředil jsem se na uživatele, kteří se k mým textům dostali přes vyhledávač a ideálně mi kliknuli na reklamu nebo se prokliknuli někam dál přes monetizovaný link.

Mám tu několik žhavých uhlíků, které stále přivádí návštěvníky a generují zisk. Díky tomu si na sebe blog vydělá. Už mnohokrát jsem chtěl migrovat z drahého a nespolehlivého Station hostingu třeba k Wedos, který se spolehlivostí sice také pokulhává, ovšem je výrazně levnější a tak by mi z toho výdělku z reklam mohlo po zaplacení domény a hostingu i něco zbýt. Na to bych si ale musel udělat čas a důkladně vše prostudovat a naplánovat. Deset let je dost dlouhá doba, během které se nahromadí spousta bordelu a také se několik věcí metodou pokus-omyl nepovedlo a tak mi tu třeba ze stále nezjištěného důvodu nefunguje část galerie. Byly i nějaké pokusy o průniky a za ty léta se tu také snažilo mnoho komentářových spam botů zanechat své vzkazy, přesné číslo vám ale nedokáži říct. Budou to miliony, málokterý byl úspěšný a navíc v poslední době příliv spamů ustal. Některé věci mám povypínané a už si nepamatuji, jak je zase zapnout a u jiných se bojím, že když se v tom začnu vrtat, tak se to rozesere ještě víc.

No prostě by to chtělo začít znova úplně od začátku, provést migraci na levnější hosting, nastavit redirecty, obnovit zálohu a mít zase zpátky všechno funkční a jako nové. To ale vyžaduje laborování, studování a třídění, co se přesune a co se už může smazat. Mám tu několik neveřejných pokusných nebo pomocných projektů, redakčních systémů a databází, některé jsou sloučené a bojím se, abych tím nenadělal více škody než užitku. Nejvíce se asi obávám toho, že bych při přesouvání musel mít nějaký výpadek a než by se to všechno zase ustálilo, ztratil bych pozice ve vyhledávání.
Navíc celá tahle anabáze si vyžádá určitý čas, který si ale teď prostě nemůžu dovolit. Alespoň ne tento rok, takže dlouho odkládaná migrace se opět odkládá minimálně do příštího léta. Ale v té druhé dekádě to už vážně přesunu, blog bude dostupnější, na rychlejším hostingu. Bude méně výpadkú a více článků. Slibuji ;)

Grafické aplikace online #5

Po nějakém čase se opět podíváme, co nabízí internet v široké oblasti online grafických nástrojů a utilit, díky kterým nepotřebujete pokročilé znalosti složitých grafických programů, ani nemusíte nic instalovat do svého počítače, protože vše probíhá na serveru dané aplikace a vy tak potřebujete jen internetový prohlížeč a být připojeni k internetu.

Canva

Canva je velice šikovný a intuitivní nástroj pro vytváření působivých grafických koláží, infografik, grafiky pro www stránky nebo pro váš profil na sociální síti. K dispozici máte stovky šablon, štítků, nálepek nebo schémat. Vše velice jednoduše nastavíte a naklikáte principem drag-and-drop a výsledek bude srovnatelný s tím, co byste si mohli objednat v drahém grafickém studiu. Canva vám to umožní vytvořit zdarma a během pár minut :)

Fotojet

Fotojet od PearlMountain Technology je mocný nástroj pro vytváření koláží, pohlednic nebo letáčků. Vše vytvoříte velice rychle a jednoduše na několik kliknutí. Pro začátek máte na výběr z více jak 320ti schémat a šablon, samozřejmostí je i možnost nahrát si svoje vlastní obrázky a bezplatný export do JPG/PNG obrázků nebo přímé sdílení na Facebooku.

Imikimi

http://imikimi.com/
Trochu jednodušší, ale uživatelsky stále přívětivý a funkční nástroj pro přidávání rámečků a jednoduchých efektů k vašim fotografiím. Pod stejným názvem si můžete koupit i mobilní aplikaci pro váš telefon nebo tablet.

Sketch.io

Sketch.io na první pohled vypadá, jako další HTML5 kreslící nástroj, kterých jsou na internetu desítky nebo stovky. Má ovšem jednu zajímavou vlastnost, která ho povyšuje nad ostatní. Umí otevřít celou řadu nejrůznějších souborů. Mj. tam můžete exportovat i PDF dokumenty. Odpadá tak tisknutí pdf formulářů, ruční dopisování údajů a následné skenování a ukládání popsaného dokumentu. S trochou šikovnosti tohle všechno zvládnete na jedné obrazovce.

Moje první titulky

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mě vážně baví sci-fi filmy z 80. let. Nejspíš mě na nich přitahují ty naivní a mnohdy fantasmagorické vize budoucnosti a předtuchy technologií, u kterých si dnes můžeme říci, že tohle nebo tamto scénáristé vážně neodhadli.
Prostě v té době zažívaly počítače svůj rozmach a autoři scénářů správně tušili, že to bude něco, co bude mít v budoucnu velký potenciál, ale jejich představy o fungování i vzhledu takových přístrojů budou na dnešního člověka působit úsměvně. Ať už jde o Návštěvníky, Vetřelce nebo Robocopa, krátce po jejich premiéře bylo jasné, že tyto filmové rekvizity se budou hodně lišit od těch skutečných, které si diváci zanedlouho mohli sami koupit.

Dalším poznávacím znamením mnohých sci-fi filmů minulého století jsou logické i příběhové díry a faily ve scénářích. Dialogy a postavy bývají napsané tak, aby něco řekli, a o pár scén později totálně popřeli to, co říkali před chvílí a udělali nebo řekli přesný opak…

No a když jsem se začátkem roku porozhlížel po nějakém takovém snímku, narazil jsem na legendární Max Headroom. Pilotní film, podle kterého byl natočen seriál. Pátrání po českých titulcích bylo neúspěšné a když se ukázalo, že časování u nepříliš kvalitních anglických titulků sedí na tu verzi filmu, která byla v té době na Youtube, bral jsem to jako výzvu. Po neustálém konzumování audiovizuálního obsahu, se tu otevírá možnost také něčím přispět a dát i ostatním divákům možnost podívat se na film, který má na čsfd 80%.

Právě jsem zjistil, že oněch 57minut má verze, kterou stáhnete zde.

Vždycky jsem si chtěl zkusit přeložit titulky k nějakému filmu. Jednou jsem se do toho málem pustil, ale už je to drahně let zpátky, že si už ani nepamatuji, co to bylo za snímek a proč jsem od toho tenkrát upustil. Už tehdy jsem si zjišťoval informace o překládání titulků, na co si dát pozor a jak správně překládat. V podstatě jsem nezjistil nic, co bych nevěděl a co mi bylo jasné i z pozice diváka, který na nějakém tom filmu v kině už byl a sám ví, že mnohdy se v originále mluví úplně jinak, než co pak český divák vyčte z titulků, které vlastně ani číst nemusí.

Max Headroom byla dobrá zkušenost, u které jsem narazil hned na několik výzev. A to ani nemusím počítat první dvě popsané v úvodu dnešního článku.
Ačkoli by se názvy neměly překládat, přišlo mi vhodnější v kontextu celého filmu a pozdější návaznosti přeložit Network 23 jako Stanice 23. Nejobtížnější asi bylo vymyslet, jak přeložit „blipverts“. Bude se tomu říkat „koncentrované reklamy“. Stopáž filmu necelou hodinu beru jako dobrý případ pro začátek. Technických a odborných termínů tu také mnoho nezazní. Nesmysly a protiřečení v dialozích se prostě opraví a přepíší tak, aby to dávalo smysl a celkově zapadlo do děje a nijak zásadně nenarušilo kontinuitu a vyprávění. Vím, že některé věty by se daly přeložit lépe, nebo je lze vyložit i jiným způsobem, ale pokud to nejsou stěžejní dialogy, tak mohou zůstat takhle…

Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale dohromady mi to zabralo možná i 20hodin. Každou volnou chvilku jsem na tabletu s gumovou klávesničkou přepisoval řádek po řádku, místy přečasoval nebo kompletně měnil věty a dialogy, ale snažil se zachovat kontext. Jestli se mi to povedlo, můžete posoudit sami. Moje titulky jsou ke stažení zde.
A pochopitelně hned po nahrání jsem narazil na několik chybějících znaků vinou nekvalitní klávesnice. Samozřejmě že jsem to celé několikrát kontroloval, ale jak už to tak bývá, chyby se objeví, až když už s nimi nelze nic dělat. Snad mi to odpustíte…

Dalo by se i říct, že mě to docela bavilo i přesto, že to celkově zabralo tolik času. Není to ale tak monotónní práce, jak by se zdálo. Každá věta, každý řádek textu je nová výzva. Mám to přeložit doslovně, nebo jim dát do huby synonyma? Nemůžu tohle natahovat, nevejde se to na řádek a divák to nestihne přečíst. Tahle postava právě popřela to, co řekla před minutou, mám to opravit tady, nebo tam? Bude to dávat smysl? Ani v originále to nedává smysl. Nemůžu to takhle nechat…

Využil jsem volných chvílí u něčeho smysluplného, co umožní divákům neznalých angličtiny podívat se na jeden zásadní sci-fi snímek minulého století. Možná, že si zase někdy vytipuji nějaký film a přeložím ho. Překládání titulků má svoje kouzlo a asi mě to začalo bavit, i když za to nikdy nic nedostanu :)

Přeprojektorováno

Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.

Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!

Acer P1385WB TCO

DLP, nat. WXGA (1280×800), max. FullHD (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, USB, RJ45, VGA, HDMI

První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.

Acer H6517ABD

DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI

Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.

Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.

Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…

Acer A1500

DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA

Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…



Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.

Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.

Epson EH-TW5350

3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi

V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.

Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru „hrabe pevný disk“, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…

Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.

Epson EB-U32

3LCD, WUXGA (1920×1200), 16:10, 3200 ANSI lm, kontrast 15000:1, 2× HDMI, MHL, USB,VGA, LAN,


Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.

Orcs Must Die! CZ funsite
Ikonky
paypal podpořte apina




  • Partner links
    Fatal error: Call to undefined function backlinks_links() in /users/zalohovane/5324/kekel.cz/subdomeny/apinuv/wp-content/themes/KEKEL06/footer.php on line 29