Dnes je prvního října.
Nastává období, které mám snad z celého roku nejraději.
Ani zima, ani vedro, prostě tak akorát. Spát se dá ještě u pootevřeného okna, otravný hmyz pomalu ale jistě mizí, venku začíná všechno žloutnout, hnědnout nebo fialovět a na vybraných místech začínají růst lysohlávky. Několik vyvolených ví kde hledat ;) Poslední pěstitelé sklízejí svoje kytky (jestli je nějaká kurva zlodějská nepředběhla), aby si užili veselý podzim a nebo už mají svoji úrodu zhulenou.
Letní radosti a starosti jako třeba sekání trávníku, zalévání zahrady, sbírání mandelinek, propocená trička, zkažené maso, vosí žihadla, čištění bazénu, horké letní noci, dovolené, open airy, teknivaly, ranní opilecké mžourání na vycházející slunce za gramofony s hromadou tancechtivých lidí před bednama, odpolední opilecké mžourání na slunce vysoko nad hlavou zase za gramofony, tentokrát už bez obecenstva, protože jsou všichni u vody, dehydratace a podobné skvělé věci si užijeme zase za deset měsíců.
O víkendu jsem letos snad už naposled jezdil se sekačkou. Teď už jenom zlikvidovat všechno na zahradě, zrýt, shrabat listí, zazimovat a několikrát týdně vylézt na strom a setřást pár ořechů a je pokoj.
Mám rád podzim a podzimní pošmourno i přes to, že do práce vstávám už za tmy a dny se rychle zkracují, musí se nosit svetr a často fouká vítr. Podzim je romantický čas, kdy i ten občasný deštík je prostě fajn. Hodně lidí začíná posmrkovat a já někdy s nima, ale nepodlehnu přeci nějaké nemoci nebo viróze, nechci si ten podzim zkazit.
Je to období čekání na sníh, ikdyž tady ve Východních čechách se sněhu většinou nedočkáme ani na Mikuláše. Slunce už dávno přešlo na jižní polokouli a to hází takové zajímavé stíny a jeho světlo má trochu jinou barvu, a proto je ze čtyř ročních období podzim nejkrásnějším.