Upgrade herního PC

Po devíti letech nadešel čas pořídit do herního stroje novou grafiku a SSD disk.

Zatím to vypadá, že v roce 2019 budu čerpat a navazovat na staré články. A jak na potvoru opět musím hned v úvodu odkázat na článek z roku 2010, abych mohl dál rozvíjet svůj dnešní text.

Začátkem roku 2010 jsem stavěl ULN herní PC. Ve své době výkonná mašina, u které jsem předpokládal, že bude zastaralá už za 5 let. Jenže se tak nestalo. Vlastně by dobře sloužil i dnes a možná ještě i několik dalších let. Neměl jsem vlastně žádný důvod upgradovat, protože mi na hry nezbýval čas, ale především za poslední roky nevyšla žádná pořádná hra, která by za to stála. Akorát vyšlo GTA 5, v roce 2016 DOOM a naposledy Wolfenstein 2.

První neplánovaný a nárazový ugrade přišel někdy v roce 2015, kdy se prodávaly RAMky za naprosto směšné ceny a tak jsem si (nejspíš v opilosti) přikoupil 8GB modul. A rázem měl počítač 12GB RAM, ani nevím pořádně jak. Čas plynul a nově vycházející tituly mě nechávaly chladným. Po zklamání ze všech her jsem věděl, že tyhle nové hry budou naprostá ztráta času i peněz, jako v případě předešlých titulů plných bugů, naskriptovaných scén a nasíracích momentů. Kupodivu GTA 5 jsem na tomto PC rozjel úplně v pohodě, sice ne na full HD rozlišení, ale stabilních 30fps to mělo. Hodně se mluvilo o třetí Mafii. Už z trailerů a ukázek před vydáním bylo jasné, že to bude strašná sračka a ještě větší průser, než byla dvojka. Což se potvrdilo a nebyl tedy důvod pořizoval silnější železo, protože tohle fakt nikdy hrát nebudu a ani nechci. Když vyšel DOOM, tak jsem věděl, že tohle si už na svém PC asi nezahraju. Přesto nebyl důvod nijak upgradovat, nějak v tu dobu prostě nebyl čas na hraní. DOOM jsem si přesto pořídil na konci roku 2018 ve výprodeji za necelých 250Kč. Jaké bylo mé překvapení, když se mi ho podařilo spustit. Vážně, HD 5850 s 1GB VRAM, která se ani nepřibližuje minimálním požadavkům pro hru DOOM, ji rozjela. Musel jsem snížit rozlišení a všechny detaily nastavit na minimum, aby se to rozhýbalo na 40-12fps. Tohle už ale byl ten spouštěč, u kterého jsem uvažoval o upgradu.

DOOM

DOOM je přeci jenom tak skvělá hra, že by byl hřích ji hrát v takhle nízkých detailech. Navíc na pětimetrové uhlopříčce těch 1400x700px už nevypadá zrovna nejlépe. Ovšem na druhou stranu mi to poodhalilo, jak důmyslně to ta Bethseda s ID soft nakódovaly. DOOM je vpodstatě neustále dynamická a rychlá akce a pokud se toho na obrazovce děje hodně, že slabší procesor nebo grafika nestíhá, nedochází k důvěrně známému trhání (samozřejmě o plynulosti se hovořit nedá), ale celkovému zpomalení celého děje. Prostě při přetížení nastane takový bullet time, který způsobí, že nepřijdete o žádný snímek, žádné škubání, žádné trhání, ale prostě se jen zpomalí všechno okolo. Takže fireball od Impa na hráče neletí půl vteřiny, ale třeba tři. Nakonec to je výhoda, protože tak má hráč na všechny reakce a akce více času a o nic nepřijde. Na multiplayer jsem si s tím ale netroufnul…

Pořád to ale nebyl ten pravý důvod pro upgrade. To rozhodutí přišlo, když jsem si do Trezoru posílal výdělky z faucetů za několik posledních měsíců. A hele, ona by se teď za tuhle sumu dala pořídit GTX 1050 a k tomu i 128GB SSD disk. Není to škoda, když jsou teď ty ceny bitcoinu tak nízko? Třeba ke konci roku si za tuhle sumu bitcoinů budu moct pořídit celej novej nadupanej herní počítač. Kdo ví, třeba dva. A třeba za dva roky bych si za to mohl koupit motorku… Pokud chcete obchodovat s bitcoinama, nesmíte takhle uvažovat. Je to prostě teď a tady. Nemá význam se ohlížet na to, kolik by to bylo kdyby… Bitcoiny byly jsou a budou (alespoň ještě dalších 105 let). Prostě vyšší moc rozhodla, že na to teď mám, tak si to pořídím. Naštěstí jsem to stihnul ještě před lednovým dumpem, takže to je stále výhodná koupě.

O tom, jakou grafiku pořídit bylo rozhodnuto docela rychle. Podle benchmarků k té mojí desce není moc na výběr. Z těch, co se dneska ještě prodávají, vychází nejlépe GTX 1050. Pořizovat výkonnější nemá smysl, protože by ji zase brzdil 9 let starý procesor. Zbývalo akorát rozhodnout se jestli variantu 2GB nebo 4GB Ti. Jako na zavolanou se v nabídce Alzy objevila GTX 1050 3GB. A bylo rozhodnuto. To je rozumný kompromis a ještě ušetřím pár stovek, za které pořídím OEM licenci Windows 10.

Je to tak. Nebylo zbytí. Pokud si chci užívat všech výhod nové grafiky a hrát na DX12, nemám jinou možnost, než pořídit i ty prokleté desítky. Statečně jsem odolával upgradu ze sedmiček na desítky v době, kdy to bylo zadarmo. Navzdory tomu jsem pečlivě odinstalovával telemetrické aktualizace a schválně udržoval sedmičky neaktualizované, aby se mi náhodou nestalo to, co se stalo mnoha uživatelům, kteří přišli ke svému počítači s Win 7 a byli nemile překvapeni, že se jim přes noc samovolně aktualizovaly na desíky. Je to skoro neuvěřitelné, ale Windows 7 mi vydržely celých 9 let.

Takové oznámení musí zneklidnit úplně každého…

Tohle je ovšem úplně nová instalace na nový SSD disk. Pravda, když úvodní okno při vytváření instalačky napíše strohé “Připravujeme pár věcí”, tak to moc důvěry nevzbudí. Ale nakonec jsou to jenom Windows a když víte, jaké utility použít a kde v registrech upravit pár hodnot, tak budou Windows poslouchat vás a ne vy je :)

Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Počítač teď nestartuje 3 minuty, ale jen několik vteřin. Neobjevují se náhodné občasné BSODy a DOOM běží o poznání plynuleji. Pokud to vydrží dalších 9 let a bude zvládat nové tituly (o čemž pochybuji – ale takový RAGE 2 by mohl být fajn), budu více než spokojen. O ty hry vlastně ani tak nejde. PC mi slouží hlavně na zobrazování grafů a tabulek portfolia, které jsou na tak velké uhlopříčce hezky přehledné, sem tam přehrání nějakého toho videa a nakonec když je čas a nálada, tak i to hraní a na to by mi vlastně stačil i nějaký současný notebook, ale to by znamenalo větší investici. Tohle si na ten upgrade vlastně vydělalo samo :)

Marbles On Stream

Marbles on Stream jsou závody kuliček pro platformu Twitch.tv, které můžete hrát zdarma kdykoli a kdekoli a svojí nenáročností a zábavností vás jistě pohltí.

Ačkoli to bylo spuštěno už někdy v létě, já to zaznamenal teprve zhruba před týdnem a vlastně úplnou náhodou.
Marbles on Stream je smělý počin kanadského vývojářského studia Pixel by Pixel, studentského projektu, založeného minulý rok.

A čím si mě jejich “hra” tolik získala, že o ní musím napsat?
To se těžko popisuje, protože těch lahůdek má tahle neuvěřitelná blbost víc. Je to asi ta čirá jednoduchost a nenáročnost pro zúčastněné hráče. Nebo to bude ten cit pro detail? Nebo to bude ta skutečnost, že o výsledku rozhoduje náhoda nebo štěstí? Nebo to bude tím, že každý závod zpravidla trvá jen několik minut? Nebo to bude tím, že zapojit se může opravdu kdokoli a všichni mají stejné šance? Nebo to bude tím, že je to naprostá pitomost, ale prostě tak jednoduchá a geniální, že na tom denně ulítnou tisíce “hráčů”?

Hra je stále ve vývoji a v současné podobě to funguje tak, že na streamovací plaformě Twitch si streamer otevře hru, on sám, diváci hlasováním v chatu, nebo vítěz poslední hry vybere jednu ze 36 map a umožní svým divákům se přidat do závodu. Do hry se přidáte napsáním příkazu !play do chatu. Pochopitelně před vaší vůbec první hrou musíte nejprve této hře udělit přístup k vašem Twitch účtu prostým odkliknutím tlačítka Grant Access, které se vám někde v obraze ukáže. Různí streameři mají odemčené různé verze kuliček (ale v jádru je hra všude stejná), a tak před začátkem každého závodu mohou svým platícím i neplatícím divákům nabízet zajímavé barevné a otexturované varianty kuliček, případně i klikací možnost volby podoby kuličky a vstupu do hry. Nemusíte tak do chatu zadávat např. příkaz !play 4, ale vyberete číslo a kliknete na tlačítko Join Race. To je veškerá interakce, která je od vás pro tuto hru vyžadována. Každý zúčastněný divák představuje jednu malou kuličku. Pro kvalifikaci do celosvětových výsledků musí být v závodu přihlášeno alespoň 7 hráčů, maximálně se do jednoho závodu může přihlásit až 500 hráčů. Co hráč, to kulička.

Pak se ještě můžete přihlásit do takového Royale modu, ve kterém jsou kuličky spuštěny na bitevní pole a vzájemným otloukáním spolu bojují. Vyhrává poslední kulička, která přežije. Zde už můžete mírně ovlivňovat chování kuličky během zápasu a určovat, na kterého hráče má útočit příkazem !target @jméno_hráče

Po odpočítání času začne fungovat gravitace a všechny kuličky se spustí na dráhu. Hra běží na Unreal Enginu 4 a simulace fyziky je zde opravdu věrohodná, bez toho by to vážně nefungovalo. Většina map má na začátku trasy obrovskou krabici s pohyblivýmy koly, točícími se lopatkami, vyjíždějícími kůly nebo jinými nástrahami, ve kterých se všechny kuličky důkladně promíchají, většinou se dál přes šikmou plochu svažují do trychtýře, odkud putují na další části trasy. Těmi jsou nejrůznější tobogány, rozcestí, spirálové tunely, kolotoče, urychlovače a další trychtýře. Na některých mapách jsou i jakési výtahy nebo teleporty, které s pořadím probíhajcího závodu umí hezky zamíchat. Je to napínavá podívaná do poslední chvíle a pokud se vaše kulička v průběhu závodu drží ve vedení, nemusíte mít ještě vyhráno. Před cílem zpravidla bývají zpomalovací plošinky a nejrůznější nástrahy, které mohou vaše vedení velice snadno zvrátit, případně vaši kuličku katapultovat pryč z mapy.
Jakmile první kulička dopadne do cíle, začne dvouminutové odpočítávání a od startu se k cíli pomalu sune void zóna, která postupně nemilosrdně eliminuje zbývajcí kuličky, které se loudají na dráze. Je to jen takové spravedlivé opatření, aby kvůli opozdilcům netrval závod zbytečně dlouho. Většinou do cíle dojedou všechny kuličky, ale existují tu i tratě, na kterých víc kuliček skončí mimo mapu, než které se dovalí do cílové misky.

Podle počtu hráčů se pak na konci rozdělují body. Pokud si budete vybírat závody, ve kterých se zůčastní třeba jen deset kuliček, máte pochopitelně větší pravděpodobnost, že dojedete první, než v závodu, ve kterém jsou přihlášeny stovky dalších kuliček. Nicméně v závodě s nižší účastí obdržíte méně bodů, než v závodě se stovkami závodníků, kde je na konci bodovaná i dvacátá pozice. I v této hře narazíte na hráče, kteří to berou jako full time job a potkáte je takřka v každém závodu u každého streamera. Tahle hra totiž nemá omezení a tak sami brzy přijdete na to, jak se ty hráči na první pozice celosvětových tabulek dostali. Mají v prohlížeči otevřené taby se všemi dostupnými závody a v každém soutěží. Také jsem to jednou zkusil, ale nedokážu stíhat víc jak 4 závody najednou. Nakonec to stejně skončilo zjištěním, že tenhle postup dokáže urychlit nárůst bodů a u závodů s nízkou účastí zvyšuje praděpodobnost prvního místa, ale už to není zábava, ale nesmyslné honění se za jakousi virtuální ikonkou. Raději dojedu jako poslední a budu se u toho bavit, než abych sjížděl desítky závodů naráz, naháněl body a pořádně si neužil žádný z těch všech závodů, které ani nemám šanci stíhat sledovat. Navíc honění se za co nejlepším skóre nemá žádný smysl, protože se hra stále vyvíjí a upravuje, přibývají nové mapy a modifikují se ty stávající, a když vývojáři začnou novou sezónu, vymažou veškeré tabulky a všichni začínají zase od nuly :)

 

Za ten necelý týden se mi v této sezóně z odehraných cca 110 závodů povedlo dvakrát dojet první, jednou dokonce celých 8 minut držet světový rekord na jedné mapě, 47x vypadnout z dráhy a nahrát 67 bodů, což aktuálně znamená 9039. pozici ve světové tabulce . Celosvětově mají tuto hru spuštěnou desítky streamerů po celý den, takže se nemusíte bát, že by jste si někdy nemohli zahrát. Český stream jsem jednou zaznamenal jen jeden. Bohužel kromě samotných vývojářů, kteří až na vyjímky jedou stream takřka nonstop, hrají ostatní streameři jen nárazově a dá se říci náhodně. Přesto se začíná objevovat několik trvalek, kteří streamují Marbles on Stream docela pravidelně. Může se vám podařit narazit na streamera s mimořádným komentátorským talentem, čímž se celý závod stane ještě zábavnější a bude vás to motivovat přihlásit se mu i do dalšího závodu. A věřte mi, že pokud zkusíte jeden závod, budete se chtít zapojit i do toho dalšího, a dalšího, a dalšího…

A takhle nějak by to mělo vypadat se všemi hrami libovolného žánru. Nemusí ji zrovna vytvářet tři studenti, ale to, co současným hrám škodí, tu nenajdete:
Není to nijak originální, ale je to precizně zpracované a uchopeno za správný konec, že se z toho stává masová záležitost. Navíc se na hře stále pracuje a je tu spousta potenciálu a prostoru pro další vylepšení a vychytávky.
Žádné regionální omezení – hra je od prvního okamžiku dostupná komukoli na světě.
F2P – nemusíte za hru zaplatit ani halíř a stejně si ji užijete, jako všichni ostatní. Pokud budete chtít podpořit vývojáře, můžete jim poslat nějaký ten donate na Twitchi nebo si v jednoduché aplikaci na telefon zakoupit různé vizuální vylepšení.
Ano, plusové budy přidává i ta mobilní aplikace, která zatím slouží jen pro checkování vašeho skóre a nákupu skinů, přesto je tu znát potenciál pro budoucí rozšiřování a růst.

Tuhle skvělou hru na podporu prokrastinace, najdete na adrese https://www.twitch.tv/directory/game/Marbles%20On%20Stream A pokud tomu taky tak propadnete, máte postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery :)

Wolfensteini

Wolfenstein: New order a Wolfenstein: Old Blood jsou po velmi dlouhé době parádní hry, které potěší nejednoho příznivce FPS her i pamětníky prvního Wolfensteina.

Pokaždé, když mě rýmička uvrhne v pracovní neschopnost, mám dostatek času dohnat herní resty. Stalo se to začátkem tohoto roku, kdy jsem se na týdení neschopence začal poohlížet po nějaké dobré pařbě, kterou bych si to marodění trochu zpříjemnil. No a protože v tu dobu měli v nějakém obchodě s herními klíči zrovna akci na nedávno vydaný Wolfenstein: New Order, který byl za pár stovek, tak volba byla celkem jasná.

Wolfenstein: New Order

Hype kolem vydání tohoto titulu jsem pochopitelně zaznamenal, ale nějak mě nechával klidným. Pár gameplay videí jsem také jedním okem zahlédl, ale nijak mě to neoslovovalo. Zarazily mě docela vysoké hodnocení snad ve všech recenzích a vesměs pozitivní ohlasy od hráčů, tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude, tak tomu jednoho dne taky dám šanci. A ten den nastal jednoho lednového dopoledne a od té doby se plavim na celé Wofenstein vlně, pro kterou by ale už konečně mohl vyjít další dodatek.

U těchto nesmrtelných titulů si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Kdy že jsem to naposledy hrál Wolfensteina? 2009? Vypadal sice jako by byl z roku 2002, ale i tak už to je celkem dost času, tak uvidíme, jestli to nebude stejný fail, jako byl ten předchozí “Wolf”…

wolfenstein new order 1 wolfenstein new order 2 wolfenstein new order 3

Wolfenstein: New Order běží sice na tom nepříliš vydařeném Id 5 tech enginu, který poháněl už Rage (Rage se mi nepodařilo vůbec spustit kvůli dosud neopravené chybě – patřím do těch 0,05% hráčů s unikátní hw sestavou, na které tahle hra prostě neběží, ačkoli výkonově dostačuje) má ošklivě rozplizlé textury, které při rychlejším pohybu doskakují z ještě rozplizlejších nebo žádných (na desetinu sekundy vidím za zavřené dveře), ale jinak v tom všechno funguje jak má…
Nekvalitní textury jsou vlastně téměř jediný neduh, který se dá odpustit, protože jinak je Wolfenstein: New Order střílečka jako víno. Krásný uvítací bug, který se ale už nikdy neopakoval. Když mi hra poprvé dala kontrolu nad Williamem, tak jsem se propadl z letadla do moře a ještě hloub :) No a taky se občas zasekne při úvodním logu Bethesdy…
Přesto je to hra, která vypadá jako hra z roku 2014 a netrpí žádnými nasíracími momenty a faily, kterých jsou v jiných hrách kupy. Perfektně napsané charaktery postav zapadajících do vcelku ucházejícího a gradujícího příběhu. Klíčové rozhodnutí, které určuje další dění ve hře. Laserová řezačka a bohatý arzenál zbraní s uspokojujícím modelem střílení. Několik parádních bossů i variabilita misí a prostředí.
Jediný nejslabší moment je ta plavací mise, ve které je jasně vidět, že Id5 engine není na vodní hrátky příliš stavěný a vesele tak popírá fyzikální zákony s hladinami vody a i ten pohyb od hladinou, kdy vlastně vůbec nevidíte, kde že se ta hladina nachází, je až příliš iritující. Opravdu se mi stalo, že jsem si po dohrání řekl, že to chci ještě jednou a na nejtěžší obtížnost. Takže jsem po nocích místo spánku mastil Über obtížnost a skvěle se bavil.

Asi bych to i dohrál znova do konce, kdyby se nenaskytla možnot mít datadisk Wolfenstein: Old Blood v předstihu před krabicovou verzí.

Wolfenstein: Old Blood

Takže rovnou z Měsíce jsem putoval na pevnost Wolfenstein a hned rovou na Über obtížnost, když ta předchozí hra byla tak snadná :) Spíše bych raději uvítal pokračování tam, kde New Order skončil, ale události před, také nejsou k zahození.
Někdy začátkem června se mi podařilo zabít finálového Bosse a opět jsem si říkal, že to chci ještě jednou, tentokrát ale ne znova na Über, ale na Bring’em on, protože si chci projít všechny Nightmare levely a v pohodě zkusit najít všechno zlato a vůbec tam je ještě spousta zajímavých detailů a zapomenutých dopisů, kterých si napoprvé člověk nevšimne a na Über obtížnost se neodemykají perky i některé achievementy, takže i o toto nechci přijít.


wolfenstein old blood 1 wolfenstein old blood 2 wolfenstein old blood 3

Recenzenti udávají 4 hodiny hraní na normální obtížnost. Já mám na Über 10 hodin a to si myslim, že jsem nepřečetl všechny zápisky a zprávy a hra má ještě challenge mody, které vypadají také zajímavě.
Wolfenstein: Old Blood je za těch pár stovek dostatečně bohatý datadisk, ačkoli pochopitelně není tolik veliký a rozvinutý jako hlavní hra. Herecké výkony NPCček a rozmanitost misí a prostředí jsou také slabší, nicméně hra je po vizuální stránce o něco líbivější než mateřský titul, je tu pár vylepšení a potěšující je i více Nightmare misí a v poslední i boss.

Přesto se v obou hrách nelze zbavit lehce nahořklé příchutě z toho dobře známého herního klišé, kdy je celá mapa prakticky jeden velký koridor s různě poházenými tunami zbraní, léčení, brnění a munice, čekajících jen na vás. Ultra tupí nepřátelé, kteří si nevšimnou, že hráč metr od nich zrovna brutálně popravil kolegu a povalující se těla dalších mrtvých nácků je nijak nevyvedou z míry, ani je nenapadne zpozornět. Se zvyšující se obtížností se zvyšuje akorát účinost nepřátelských střel, IQ zůstává stále na nulových hodnotách a náckové si vesele házejí svoje granáty pod nohy a nabíhají vám před mušku i na tu nejtěžší obtížnost… Brutální scény a popravovací momentky ospravedlňuje fakt, že ve hře zabíjíte nacisty v alternativní historii. Je to přeci jen všechno hodně zjednodušeno a nastaveno tak, aby měl hráč co nejintenzivnější a nejzábavnější zážitek ze hry. Nějakou realističnost tu opravdu nečekejte. Ale to pokračování by už konečně mohlo vyjít, vážně se na něj klepu :)

Výlet do Karlsruhe

Pokud sledujete web orcs-must-die.cz, jistě vám neunikla soutěž Heroes on tour, ve které se soutěžilo o cestu do Německa do evropské divize Gameforge. Jako správný fanda série Orcs Must Die jsem hned v prvních vteřinách začátku soutěže posílal e-mail… a vyhrál, což mě těšilo o to víc, protože to vyšlo zrovna na moje narozeniny :)
Zorganizované to bylo naprosto perfektně a precizně. Všechny informace a cestovní dokumenty všichni vítězové dostali s dostatečným předstihem a mohli jsme se těšit na nezapomenutelný víkend.
heroes on tour

Trnitá cesta po Německu

Asi každý má před velkým cestováním tak trochu obavy co se kde vytelí, na co se zapomene a podobně. Samozřejmě i mně se komplikace nevyhnuly. Poprvé to byl můj fail, kdy jsem si den před odletem dal na balkón vyvětrat boty a jaksi na ně zapomněl. Po několika hodinách se navečer zčista jasna přihnal mrak a dokonale mi je prochcal. Než jsem se stačil vzpamatovat, bylo pozdě. Boty byly durch. V jiných bych nevydržel a sandály (s ponožkami) jsem si chtěl obout až v Německu :) Takže promočené boty vycpat novinami a doufat, že to do rána za těch necelých 7 hodin alespoň trošku uschne.
Ráno budíček ve 4:00, boty stále ještě trochu mokré. No nevadí, ve vlaku a v letadle si je zuji a snad to doschne.
Ačkoli jsem během mapování a plánování cesty dospěl k tomu, že nejhorší to asi bude v ČR s přestupními a dobíhacími časy, dopadlo to všechno až podezřele hladce i přestože riziko zmeškání letu bylo docela vysoké…
vítejte ve vídni

Vítejte ve Vídni, problémy začínají

První problém nastal ve Vídni, kde mi paní za přepážkou sdělila, že moje navazující letadlo do Frankfurtu má problémy a budu muset letět jiným o hodinu později. Tím pádem nestihnu vlak – přímý dálkový spoj do Karlsruhe. Ok, nevadí, keep smiling, takové věci se prostě stávají a nakonec vlaky jezdí skoro každou hodinu i v sobotu.

Batoh má zpoždění

Přiletěl jsem tedy do Frankfurtu o více jak hodinu později a nastal další problém. Pás nevyblil moji krosnu. Někde se ve Vídni zpozdila a že mi ji tedy pošlou do hotelu, případně domů, kdyby to nestihli do neděle do devíti ráno, kdy se opouští pokoje. Anabáze trasování mého zavazadla zabrala další hodinu, takže zase opět nestíhám vlak, musím hledat další spoj.
Nezbylo nic jiného, než se tomu smát. Dostal jsem tedy jako kompenzaci overnight set, pracovně jsem ho nazval “survival kit” a vlastně jsem byl za zpoždění zavazadla rád, protože jsem si vzpomněl, že jsem doma zapomněl kartáček s pastou a “survival kit” toto mimo jiné obsahoval.
Takže vybaven příruční taštičkou přes rameno a toaletní taštičkou “survival kit” v ruce se vysmátý vydávám na poslední etapu cesty.
Kdybych se nezeptal průvodčího, tak by to mohlo být ještě zajímavější a já možná bloudil po Německu ještě teď, protože jsem vůbec netušil, že ještě musím v Mannhaimu přestoupit na další vlak. Navíc vlak z Frankfurtu měl zpoždění a na přestup mi tak zbývala necelá minuta.

Konečně v Karlsruhe

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a s více jak tříhodinovým zpožděním přijíždím na nádraží v Karlsruhe, kde mě čeká komunitní manažerka FaTeReLLa a odváží mě přímo do centrály Gameforge, kde už jsou ostatní účastníci této akce, kteří zrovna shlédli prezentaci novinek. I přestože jsem přijel pozdě a to nejdůležitější zmeškal, tak nějak jsem se v průběhu večera vše podstatné dozvěděl, ale podepsal jsem prohlášení o mlčenlivosti, takže stejně nemůžu prozradit víc. Snad jen to, že se máte na co těšit, novinky jsou vážně zajímavé ;)
Byl jsem občerstven, podarován tričkem, komixem, odznáčky a dalšími drobnostmi, o které se bude někdy soutěžit na webu orcs-must-die.cz.
tričko, odznáčky a komix

tričko, odznáčky a komix

Prohlédli jsme si kanceláře Gameforge, zahráli si několik matchů a nakonec ještě dostali parádní brašnu s poznámkovým blokem a propiskou. Poté se vydali do Stadtu podívat se do obchodů, protože Daeforce si chtěl koupit grafickou kartu, aby ušetřil za poštovné. Pár obchodů jsme prolezli, ale než se rozhoupal, tak už měli všude zavřeno. To se také dalo v sobotu v 8 hodin večer čekat a v neděli mají kromě kaváren a hospod zavřeno úplně všude. Ve 20:30 byl naplánován sraz před hotelem, tak jsem se alespoň rychle ubytoval, oznámil, že by mi měl dorazit batoh a honem rychle na tramvaj, která nás odvezla na večeři do restaurace s extrémně pomalou a zapomětlivou obsluhou. Zde se potkáváme s dalšími manažery z Gameforge. Obdiv zaměstnancům Gameforge patří také za to, že se o své práci dokáží bavit i v sobotu večer u piva.
Řešili jsme, jestli zůstat a ožrat se a nebo vyrazit na festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum, který byl mimochodem také na programu našeho výletu. Ožrat se v této hospodě dost dobře nelze, nejenom proto, že německé pivo nestojí za nic, ale Daeforce se třeba vůbec nedočkal objednané a dvakrát urgované whisky…

Mittelalterlich Phantasie Spectaculum 2014

Karlsruhe v mnohém připomíná Pardubice a přesto je tak odlišné. Taky je rozkopané a je tu spousta cyklistů. Ovšem vše asi tak stonásobně. Pardubice jsou rozkopané permanentně, zatímco v Karlsruhe to je jen dočasně a dopravní omezení kvůli stavebním pracím je minimální. Cyklisti tu jsou na každém kroku. Všude, ale naprosto úplně všude po celém městě jsou zamčená i nezamčená jízdní kola.
Noční Karlsruhe je zase trochu podobné Praze. Spousty ožralých cizinců a šrumec až do rána.
Něco podobného, jako byl festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum v zámeckém parku, byste u nás těžko hledali. Pro představu: https://www.youtube.com/watch?v=nNZHBqTLl8Y https://www.youtube.com/watch?v=GMDPL6RuX8E https://www.youtube.com/watch?v=l_sdAhn-T2M. Naštěstí v noci nebyla nijak extra velká zima ani nepršelo, protože jsem měl na sobě jen to, v čem jsem přijel: tričko a tříčtvrťáky. Mikina nebo bunda byly nejspíš ještě ve Frankfurtu na letišti…
tričko, odznáčky a komix

festival v zámeckém parku

Nejvíce mě na tomto festivalu udivil pořádek a celková organizace, větší zápal pro věc, než by tomu bylo v Čechách. Spousta návštěvníků totiž přišla ve středověkých a tematických kostýmech. V celém areálu jsem objevil jen dva odpadkové koše, nikoho jsem neviděl uklízet a přesto bylo v celém parku takřka vzorně uklizeno. V Českých podmínkách by při takové účasti, odhadem 2000 lidí, bylo bordelu po kolena, účast policie a kupa reklam. Tady nebyli žádní security s nevraživým pohledem ani žádné rušivé reklamy, byl to vážně takový středověký jarmark. Vstup kontroloval akorát jeden člověk a vedle u pokladny jste si mohli zakoupit festivalové platidla. Nejednalo se o nějaké obyčejné ohmatané žetony, ale velmi povedené mince, ražené speciálně pro tento festival, takže pokud jste nestihli utratit všechny mince, nemuselo vás to mrzet, protože taková povedená mince je krásnou památkou na skvělý festival.
Jak už jsem zmiňoval, vše zde bylo ve středověkém duchu. Jedinými moderními vymoženostmi bylo technické zázemí na třech pódiích, elektrické světlo u vstupu, možná i nějaké ty lednice na barech a několik volně přístupných sprch (!) rozmístěných různě po parku. Osvětlení zajišťovaly kahany a louče všude u barů a u dekorací. Určitě jsem si nestihl projít a prohlédnout vše, byla už tma, spousta lidí, zážitků a převážně jsem se zdržoval u hlavní stage, protože vrcholem sobotního večera byl koncert Saltatio Mortis (http://www.saltatio-mortis.com/) a vystoupení FeuerSchwanz (http://www.feuerschwanz.de/) následované grandiózní fireshow a ohnivou performancí, jaká se jen tak nevidí.
Před jednou hodinou ráno sobotní program festivalu skončil a odebrali jsme se tedy spát. Možná že bych ještě šel trochu popít a užít si trochu exotiky, ale se šesti eury v kapse se toho moc vypít a zažít nedá. Možná tak maximálně nějaký průser…
Recepční v hotelu byl zrovna na cigáru, tak jsem se ho ani neptal, jestli náhodou nedorazila moje krosna. Sice by se mi čisté prádlo hodilo, ale nejsem přeci nějaká slečinka, vlka snad nechytnu, na našich akcích bývají mnohem horší hygienické podmínky, takže přenocování ve dvouhvězdičkovém hotelu byl velký luxus a měl jsem přeci “survival kit”, to mi stačilo :)

Neděle

Do devíti hodin se měly opustit pokoje. Já si tedy buzení naplánoval tak, abych to hezky stihl. Na chodbě už poskakoval Daeforce vyhlížející ostatní a jelikož po nich nebylo ani vidu ani slechu, tak jsme šli na snídani. Předtím jsem se na recepci ještě optal na můj batoh a světe div se, batoh dorazil :) Takže jsem si vyměnil alespoň ponožky, protože to po úvodním nedokonalém vysušení byla celkem síla :)

Kolem desáté se objevil Artimunor s ustaraným výrazem, protože nemohl najít peněženku. Ztratit peněženku v cizí zemi je celkem problém, ale nakonec zjistil, že jí má zapadlou v tom složeném tričku, které jsme dostávali v Gameforge…
Takže všechno bylo ok, FaTeReLLa si nás po desáté hodině vyzvedla před hotelem a šli jsme se podívat do liduprázdného nedělního Karlsruhe. Přidala se k nám krásná SiS a odebrali se opět k zámku do botanické zahrady, kde jsme si před obědem zazevlovali v parku z druhé klidnější strany, kde nebyl festival a objevili jsme krásné místo na killbox :)
Celý výlet jsme zakončili výtečným obědem v restauraci Vapiano a já, ačkoli v sobotu přijel jako poslední, musel v neděli odjíždět jako první, protože mi jel vlak. Tentokrát přímé spojení do Frankfurtu bez přestupu a tam nasedat na letadlo, také přímý let do Prahy.
Návštěva botanické zahrady v zámeckém parku

botanická zahrada v zámeckém parku

Cesta zpátky už byla naštěstí bez větších komplikací, žádné problémy na nádražích a letištích i odbavovací a čekací časy byly tak akorát. Oproti sobotě se to podělalo zase v Čechách, protože vlak z Prahy musel jet objížďkou kvůli překážce na trati.

Konečně v Čechách

Ani nevíte, jak jsem rád zase slyšel češtinu. Německy jsem se sice učil čtyři roky, ale neumím německy kváknout ani fň. Možná pár základních frází a nebo několik sprostých slov. Každopádně za celý víkend jsem nemusel ani jednou použít připravenou větu “Es tut mir leid. Ich verstehe Scheiße, sprechen Sie Englisch?”, protože anglicky se dá docela dobře domluvit po celém Německu :)
Nebýt toho odporného místního jazyka, asi bych neměl problém žít v Německu. Je tam sice oproti minulosti znát úpadek a degradace všeho kvůli Euru, ale zase na druhou stranu se mi nestalo, že bych tam potkal vyloženě ošklivou Němku. To v Čechách často narazíte na nebezpečně ošklivé škatule, ale v Německu byste museli hodně hledat (nebo tam prostě ty ošklivky nevycházejí ven).
Vadila mi tam ale jedna věc. A to bylo připojení k internetu přes T-mobile. Takřka všude, na nádražích, na letištích, ve vlaku i v hotelu, bylo připojení k internetu zajištěno přes u nás druhého nejhoršího operátora. Prvních 30 minut zdarma, další si už musíte zaplatit. Samozřejmě že jsem si svoji třicetiminutovku vyplácal hned ve Vídni a celý víkend tak byl offline. To pak člověk přijede domů a zjistí, že na MoonBitcoin má 5 nových referralů, hromadu nepřečtených e-mailů a na vyřízení spoustu dalších věcí…

Velké díky Gameforge za takovou akci. Líbilo se moc! Pokud bude někdy v budoucnu další podobná soutěž, velice rád se zase zůčastním ;)

Crysis 3

Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis
Crysis 3 je průser takového rozměru, že odteď si už žádnou hru od EA už nikdy nekoupím!

Sváteční dny volna v kombinaci s nemocí jsou příležitostí dohnat herní resty, na které během roku nebyl čas.
I dostal jsem se tedy ke hře Crysis 3, která mě opět utvrdila v tom, že opakuji stejné chyby a že než se vůbec odhodlám ke koupi nějakého herního titulu, měl bych si nejprve stáhnout cracklou verzi a vyzkoušet si hru zadarmo, abych pak nelitoval vyhozených peněz.

Nebudu vás dlouho napínat. Lituji vyhozených peněz, Crysis3 opravdu nestojí za koupi, ani ve slevě!

Crysis3-1/Crysis3-2/Crysis3-3/

Pokaždé se snažím ve svých dojmech z her k výčtu negativ nalézt i nějaká pozitiva. Ať se snažím, jak se snažím, ke Crysis 3 žádná pozitiva napsat nemohu. Za půl dne dohrajete (nijak extra zajímavou) příběhovou část a za dalšího půl dne se v multiplayeru při troše snahy dostanete na 15. úroveň. Na každou další úroveň už potřebujete nahrát více XP a na maximální 50. úroveň se zkušenější hráč dostane za několik dní, max týden. To je docela málo.

Teď už ale jednotlivě k bodům, kvůli kterým je Crysis3 takový průser:

Origin

Proč si musím kvůli jedné hře instalovat do počítače další balast a registrovat se do další databáze? Přijde mi naprosto uhozené, že co díl, to jiná platforma. Proč jsem v případě druhého dílu musel provádět registraci do MyCrysis, která mi je u pokračování tak nějak k hovnu? Když si neplánuji kupovat žádnou další hru od EA (a po těchto zkušenostech se příště budu spoléhat pouze a jen na warez), proč musím mít kvůli jedné hře jakýsi pochybný účet v pochybné službě bez záruky a nějaké další přidané hodnoty? Proč to nemohlo vyjít i pro Steam jako předchozí díly?

AI

Umělá inteligence je další fail, kterým tato hra trpí. Celkem běžně protivníci sobě nebo svým spolubojovníkům házejí granáty pod nohy. To bude nejspíše díky novému prvku, kdy si v singleplayeru můžete zobrazit pomyslnou dráhu letu granátu. Protivníci nic takového evidentně nevyužívají a granát odhodí vaším směrem bez nějakého dalšího odměřování. Škoda jen, že jim v trajektorii překáží futra od dveří, nebo jiné překážky, takže jim granát spadne k nohám a už na to neumějí zareagovat (reagují pouze na vámi věnované granáty). Opět protivníci v blízkém i dalekém dohledu naprosto přesně ví, kde se nacházíte, dokud nemáte zapnuté maskování. Ale i tak pomateně pobíhají po bojišti a s minimálním kladením odporu se nechají postřílet jako králíci (i na tu nejvyšší obtížnost). V prvním díle a Crysis Warhead alespoň nějak taktizovali a snažili se vás třeba obejít, tady nepřátelská umělá inteligence (respektive umělá težká demence) není vůbec žádným prvkem, který znesnadňuje postup hrou. Spawnování už nejspíš není tak intenzivní a otravné, jako ve dvojce, ale také to není nic potešujícího, když vyčistíte kousek mapy a najednou se vám tam odnikud začnou objevovat další cíle…

Crysis3-4/Crysis3-5Crysis3-6/

Grafika

Cryengine3 je vskutku mocný engine, dokazují to mnohé mody od komunity. Proč to ale Crytek v této hře tak strašně odfláknul? Doskaující detaily, několikanásobné překreslování textur, odporně trhané animace kouře v cutscénách, hnusné nasvícení a nepřirozené odlesky od vodních ploch byly i ve dvojce. Proč ale ty samé chyby udělali i v pokračování? Kompromisy kvůli konzolím, které ponižují grafiku o několik generací zpátky oproti prvnímu dílu na Cryengine2, hráč musí chtě nechtě překousnout. Když už teda mají vývojáři takhle svázané ruce, mohli si alespoň dát záležet na doladění detailů. Běžně se tak setkáváte s podivně mihotavě nasvícenými rohy, ovšem nikde není zdroj světla, nebo když už zdroj světla je a osvětluje část scény, tak už tam jaksi nejsou žádné stíny. Zeleň a porost v dáli (a ani nemusí být v dáli) jsou odporně přes sebe naskládané kusy textur. Kulisy rozbořeného New Yorku působí opravdu jen jako špatně rozmístěné a nepříliš věrohodné kulisy. Sutě a části objektů, které se vykreslují jen pod určitými úhly atd…
Stejně jako ve dvojce, i tady nemáte šanci rozeznat vizuální rozdíly mezi maximálním a minimálním nastavením grafiky. Pouze v plynulosti framerate, jinak to graficky v 90% vypadá naprosto stejně. Taktéž na tesellaci nějak nemohu narazit. Komunitní dění kolem této hry nijak zvlášť nesleduji, ale připadá mi to, že se nejspíše zase čeká na vydání nějakého hi-res balíčku, který vylepší textury a povolí tesellaci?

Příběh

Jak rozvinout a ukončit nakousnutý (ne)navazující příběh nepříběh o záchraně světa z předchozích dílů? Trochu se mi asociuje Babicovo vaření: Nějak to dopadne, chutnat to bude všelijak, ale důležité je, že máme výsledek. Nechci spoilovat, ale je to chabé, skutečně vážně slabé a nezáživné, příběh předvídatelný a nepřekvapující. Naštěstí se tvůrci vyvarovali failu z předchozího dílu a dali do hry alespoň nějakého finálového bosse. Stejně to spíše připomíná série CoD, kdy se hra vlastně hraje sama a nedovolí vám udělat nic jiného než to, co by mělo za následek aktivaci triggeru nebo spuštění nějaké další akce (viz váš úplně poslední úkol ve hře). S tím úzce souvisí i další bod.

Hratelnost

Zapomeňte na úchvatné tankové souboje, na poletování v mikrogravitaci, na epické bitvy s bossy v prvním díle, zapomeňte na neskutečnou svobodu a rozsáhlé herní prostředí s variabilitou a volností řešení situace. Zapomeňte na takové svázání hráče a koridorové pojetí postupu hrou jako v Crysis 2. Crysis 3 vás přesvědčí o tom, že oproti dvojce lze ještě více omezit operační prostor i možnosti, jak danou mapu projít. V každé misi jeden cíl (plus slabé vedlejší úkoly) a jeden jediný způsob jak se k němu dostat a jak ho splnit. Hra vás na mapě nepustí ani o centimetr dál, než je vytyčený koridor. Nedá se nikam odbočit (a když už, tak minimálně) ani si nepřátele pořádně obejít. Pokud máte klaustrofobii, tato hra není pro vás. Stejně tak se Crysis3 vyhněte, pokud nemáte rádi stereotyp. Stále stejné postupy likvidace nepřátel a ubohé hackovací minihry velmi rychle omrzí.

Hra samotná

Celkově to působí (a ono to tak je) jako ždímání a recyklování zbytků z již vyždímaného kusu. Minimum inovací, lehká změna prostředí, stejné bugy a faily z dvojky a může se prodávat. Není tu žádný wow efekt, není tu nic zajímavého ani inovativního. Staronová mapa a herní režimy v multiplayeru, bojová kuše nebo návrat divoké zvěře (mimochodem úžasně dementní) to nijak nezachrání. Navíc si ani se svoji zbraní nemůžete vytvořit vztah sbíráním zaměřovačů a jiných doplňků. Tvůrci s hráčem prostě vymrdali, jinak se to nazvat nedá.
Debilně rozmístěné savepointy (ukládat ve hře jinak nelze), zbytečně moc matoucích informací ve výhledu, omezení na každém kroku, úplně jiný model Psycha, chabý příběh i zážitek ze hry. To je jen stručný výčet toho, čím vás hra bude trápit.

Crysis3-7Crysis3-8Crysis3-9

Nevim, jestli se to děje jenom mě, ale poslední dobou mívám pocit, že ve hrách narážím na bugy a faily, které se měly odladit při betatestování a ne je prodávat se hrou. Musel jsem se přemáhat, abych hru vůbec dohrál. Tak moc dokázal Crytek znechutit dokonalou a precizní značku, která svého času znamenala (a vlastně ještě znamená) téměř mistrovskou hru ať už po grafické stránce, hratelností i širokou škálou možností.
Pokud se vám líbil první Crysis nebo datadisk Crysis Warhead, se slzou v oku si ho znova zahrajte (já jsem to musel udělat, abych si spravil náladu) a od tohoto paskvilu dejte raději ruce pryč. Ke dvojce alespoň dělal hudbu Hans Zimmer, tady se opravdu nedá najít nic pozitivního ani při dobrém rozmaru…
Kdybych měl dát této hře nějaké hodnocení, tak i pod vlivem antibiotik a nemoci by to při hodně dobré vůli bylo 2/10. Jeden bod je za luk a mimozemské bambitky a taky že se vrátily svítilny na zbraně (na malý okamžik), druhý za rozšířený multiplayer z dvojky. Ať se snažím sebevíc, tak žádné další klady tu nevidím…
Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis!