Všechny sety pohromadě

S novým designem blogu jsem si chtěl také udělat pořádek i v mých doposud nahraných setech. Původní stránka “Moje tvorba” obsahovala hodně věcí od odkazů na www stránky, gif ikonky až po moje dj sety nahrané na nejrůznější hostingy.

Jak ale šel čas, mnoho projektů zaniklo a s nimi i hostingy, na kterých byly uložené zmiňované sety. Tak jsem se pokusil najít většinu setů z offline záloh (ale nejsou všechny) a uploadnul je na Mixcloud a následně to všechno pěkně vyskládal na stránku Nahrávky, kde jsou (u některých) klikací nadpisy, které vás nasměrují k dalšímu povídání o tom či onom setu.

Mimochodem pro tyto účely stále hledám cloud, ze kterého by se dalo normálně stahovat…

Tímto krokem bych tak nějak chtěl zakončit dosavadní čtrnáctiletou kariéru a vstoupit do patnáctého roku djování s úplně jiným přístupem. Protože jsem na jaře dostal nabídku zapojit svoje gramofony k ostatním přístrojům ve zkušebně a celé to rozhýbat v trochu jiném stylu. Ono vlastně nebylo o čem přemýšlet. Doma se mi na gramofony jen prášilo a neudělal jsem si na hraní čas třeba i několik měsíců. Takhle si prostě ten čas udělám alespoň jednou týdně a tím se dostanu i k jiným možnostem a celá ta sestava nás někam posouvá (i když v tom jsou zapojeny i dětské hračky).

Tlačítek a čudlíků je v té sestavě opravdu hodně, já se ale stále držím svého koutu s gramofony. Nejprve jsem starými přenoskami (ano, jsou to stále ty staré Audio Technica) brousil klasické vinyly. Až když byly některé pasáže na deskách šmrdláním ohrané tak, že původní záznam už na nich nebyl slyšet (stále přítlak 4g), bylo jasné, že bude záhodno celou sestavu rozšířit o DVS. Bohužel, původní notebook, na kterém jsem v počátcích provozoval Xwax, se už před lety odporoučel do křemíkového nebe.

Vážně jsem v tu dobu přemýšlel nad zakoupením licence Traktoru nebo Serata. Finanční situace mi ale dovolovala akorát tak vytáhnout ze starého mrtvého notebooku disk s Mintem, zkusit ho vrazit do ještě staršího záložního notebooku ze šuplíku a připojit zvukovku. A světe div se, Mint nastartoval (sice mu to trvá trochu déle, protože slabší procesor a málo RAM) a já měl před sebou kompletní audio aparát, jaký jsem měl před smrtí původního notebooku. Xwax se rozběhl s odezvou 16ms a já se zaradoval, že jsem ušetřil tisíce za licenci Windows a Serata. Od té doby šetřím originální vinylové desky a trápím jen Control vinyly a samozřejmě se mi tím výrazně rozšířily možnosti práce se zvukem.

Taky jsem si u toho uvědomil docela zásadní věc. Scratchování, juggling a samplování jsou v principu vlastně naprosto přirozené a jednoduché věci. Právě až ve zkušebně mi v hlavě secvaklo, co dělám blbě. Nesmím se soustředit na techniku provedení té či oné věci, ale na to, jak má ten výsledný zvuk, sampl, scratch znít. Zatímco dřív se mi lépe scratchovalo na levém gramofonu s pravou rukou na crossfaderu a hromadu věcí jsem na druhé straně nedokázal, teď už tohle prostě nemusím vůbec řešit. Je mi úplně jedno, jestli mám zvukový soubor na levém nebo pravém gramofonu, prostě k tomu přijdu a udělám přesně ten zvuk, jaký chci aby z toho vyšel. Když nebudu vynakládat energii na to, abych se soustředil, jak to provést, ale jen jak to má znít, tak to prostě ty ruce udělají už úplně automaticky. To je právě ta svoboda, kterou scratching skýtá. Nestresovat se s provedením, ale soustředit se jen na to, jak to má ve finále znít. Pak je třeba takový juggling ne o technice, ale o tom, jak rychle dokážu přehazovat z jedné desky na druhou a zpátky…

Takže abych se vrátil k původní myšlence tohoto příspěvku. Sety, které tam doposud jsou nahrané jsou minulost. Koncept obyčejného prolínání skladeb do setu jsem už překonal a v těch dalších letech bude má produkce vypadat trochu jinak. Ačkoli můj jukebox v hlavě má několik tracků, které bych si někdy rád zkusil prolnout do sebe, tak uvidíme (uslyšíme) co z toho bude a nebude :)

Up In Beats Vol.1

Dneska se podíváme do hodně vzdálené historie.
Tím, že nemám čas, ani moc podnětů pro publikování nových článků, přišlo docela vhod, když jsem při jednom velkém letním úklidu našel toto hudební CD s tímto mým prvním promo setem, v jehož existenci jsem již dávno nedoufal.
Ano byly i takové sety, které jsem nikdy na internet nenahrával a byly určeny jen a pouze jako dárek pro návštěvníky akcí před těmi dvanácti lety.

Je to opravdu kus historie, možná ještě nahrávaný na řemínkových gramofonech. V roce 2005 vyšla spousta zajímavých desek a mnohé jako pre-releasy na whitelabelech, které ještě v tu dobu ani nebyly na discogs, takže jsem u některých vinylů ani nevěděl, co vlastně vůbec míchám :)
Nyní máte jedinečnou příležitost si poslechnout něco, co ve své době slyšelo jen pár vyvolených, ke kterým se tyhle sety dostaly na CD…

4G

To se mi někdy minulý týden podařilo po hodně dlouhé době zase něco nahrát. Měl to spíš být takový test těch nových základních přenosek Audio Technica a tak to zvukově není žádná top kvalita, ale poslouchat by se to mohlo nechat.
On by ten rozdíl mezi těmito přenoskami a alespoň o jednu úroveň lepšími, asi nebyl tolik poznat ve zvuku. Možná v životnosti hrotů, opotřebení desek a hlavně v peněžence by to bylo znát o 2 tisíce za jednu… A jak asi už podle názvu tušíte, na tyhle nejlevnější přenosky je potřeba přítlak 4 gramy, aby to neskákalo při běžném djském používání.

Za celý minulý rok jsem vlastně nic nenahrál, protože prostě nebyly jehly a z DVS, na což by stačily ty staré ohrané jehly, to nemá žádnou hodnotu. Prostě vinyl je nesmrtelný a nepřekonatelný zvukový nosič (pokud tedy máte vybavení) a i to hraní z něj je úplně o něčem jiném. Namapovat si mptrojku na control vinyl (nebo ještě hůř na jog na konzoli nebo na CD) zvládne každej jouda. No a taky aby bylo jasno, kdo že tu má Leftfieldy na vinylu :)

Dávám vám tu tedy k poslechu klidnější breakovou padesátiminutovku s občasnými odbočkami i k jiným stylům (však mě znáte). Je to vlastně snad nejpomalejší set, co jsem kdy nahrával. I ten předešlý breakový setík měl o dost širší rychlostní přesahy. Tohle je víceméně všechno jedno tempo bez výraznějších zásahů do rychlosti. Bylo to myšleno na poslech třeba do auta na dlouhé cesty. Jestli se mi to povedlo, musíte posoudit sami. Já mám pochybnosti vždy, hlavně u toho závěru :)

A teď navážu na předchozí článek, protože tu je stále nevyřešený problém s úložištěm. Začal jsem experimentovat i s Mixcloudem. Jako služba to vypadá i funguje parádně, bohužel se nahraný set dá jen poslouchat, ale už ne stáhnout (tedy ne běžným způsobem). Takže aby si případní zájemci mohli tento set stáhnout (a poslouchat třeba v tom autě), vyšetřil jsem ještě trochu místa na Dropboxu, odkud si ho můžete jednoduše stáhnout.

Tak tedy můj poslední setík poslouchejte na Mixcloudu no a samozřejmě lajkujte a komentujte :)

Hledá se Cloud. Zn. zdarma

Už to bude nějaký ten pátek, kdy jsem nahrával nějaký záznam. Dlouhá odmlka a absence alespoň jednoho dj setu v loňském roce byla způsobena technickými nedostatky. Konečně jsem si koupil alespoň ty nejzákladnější nejlevnější přenosky, zvuk nic moc, ale poslouchat se to dá, když se jim dá trochu větší přítlak, tak ani moc neskáčou a rád bych tedy prolnul do setu těch několik desek, co se v mé sbírce za ty roky objevilo.

Mimo jiné začali jsme s pár muzikanty jamovat a není to zase tak špatné, jen nám chybí ještě pár kousků pořádného hardwaru.
Přenosky by tedy už byly, teď zbývají už jen nějaké ty kabely, trochu slušnější elektrické housle a taky mi přestal hrát jeden reprák u odposlechu (na tohle bude stačit snad jen kus cínu a páječka). Ačkoli toto hudební uskupení nejspíše navždy zůstane jen v podobě konceptu a jen takového občasného blbnutí, nějaký ten záznam by mohl někdy vzniknout.

Pokud se podaří vyřešit hardwarové nedostatky, bude tu ještě jeden větší problém. Kam uploadnout pořízenou nahrávku? Na Dropboxu už moc místa nezbývá a jak plyne čas, tak postupně expirují a upadají nejrůznější úložiště a hostingy, na kterých jsem měl uloženy své staré záznamy a nahrávky setů.
mráčky cloud
Momentálně jsou mé hudební záznamy roztříštěné tak různě na různých FTP serverech, Dropboxech, všelijakých úložištích, případně už vůbec neexistují online a rád bych je měl všechny pohromadě na jednom místě v jednom úložišti s veřejným přístupem a pokud možno natrvalo. Se znovuzprovozněním webu sety.cz jsem zjistil, že některé moje sety jsou uploadnuté kdesi na všelijakých FTP serverech, což potěší, ale nejsou tam všechny a nemám možnost je jakkoli ovlivňovat nebo tam nahrávat další.

Pohrával jsem si s myšlenkou založit si Soundcloud, což jsem v jedné slabé chvilce skutečně udělal. Soundcloud je v tomhle ohledu fajn služba, jenže tu má jeden takový nehezký ojeb. Veřejně ukazuje jen dva soubory. Pokud jich tam nahrajete víc, ty starší schová a chce měsíční poplatky… Chápu, že tyto služby musí být z něčeho financovány, tohle je ale z mého pohledu velice nešťastné řešení. Určitě bych strpěl reklamu nebo jednorázový poplatek, ale když tam chci dvakrát do roka uploadnout nějaký záznam, tak určitě nechci platit 5 Euro měsíčně…

U jiných podobných služeb nemám moc důvěru v to, že tu budou třeba ještě za 10 let, nebudou najednou také vyžadovat platby, nebo se prostě pro ukládání-přehrávání-stahování hodinových setů nehodí.

Stačilo by mi cloudové ůložiště zdarma s prostorem o několika GB, které se nebude chtít párovat s nějakou soc. sítí nebo operačním systémem, umožní přehrávání i přímé stahování mp3 souborů i o velikosti přes 100MB a má přehledné webové rozhraní (není podmínkou, v tom případě ale musí mít klienta pro linux nebo Android) a nebude vyžadovat pravidelné přihlašování. Nemám ani nijak přehnané nároky na traffic, ale to se u hudebních souborů opravdu špatně odhaduje…

Existuje něco takového? Poradí mi moji čtenáři?

10 let na vinylu

Na Velikonoce 2005 jsme si s Ježourem jeli do Slavkova u Brna pro naše první gramofony a od té doby se roztočil kolotoč (nebo spíše deska) pozoruhodných událostí, že by se o tom dal napsat blog :) Tak nějak jsem cítil, že už mi nestačí si jen skládat muziku na počítači, což nikam nevedlo. Potřeboval jsem vyšší level, někam se posunout, pustit se do toho ve velkém, zkusit něco pořádného. Techniky jsme za tu dobu vystřídali několik typů i značek, poznali řadu zajímavých lidí i projeli “kus světa” :) Začali jsme hrát s FDC a zatímco Ježour s FDC zůstal, já v tichosti přesídlil k Figuře, protože mi nestačí pouze jeden hudební styl a taky mi je bližší free scéna.

Jenomže nic není takové, jaké si to člověk ze začátku maluje. Před deseti lety plný ideálů a nadějí, dnes skoro znechucen tím, kam se celá scéna dostala, respektive co se z ní stalo…
Už před deseti lety byly všechny hudební žánry vyčerpané, nic nového se dodnes pořádně neobjevilo a stále se vlastně jen remixuje a opakuje to, co už bylo dávno vynalezeno a vymyšleno. Co na tom, že už tehdy byla hudba slepá ulička a stroj na peníze, já měl gramce a chtěl si to všechno zkusit sehnat na vinylu a namíchat. Některé staré klasiky se prostě neoposlouchají a pro mě to byl nový svět :)

Vinyl forever

Kdo si to nikdy nezkusil, nikdy nepochopí. To je prostě něco úplně jiného, než si pouštět kazety, cédéčka nebo mptrojky. Pokud hudba vychází na vinylu, je tím povýšena na něco mnohem víc, než jen souzvuk tonů a rytmů. Pokládání přenosky na gramofonovou desku je takový malý magický rituál, který i po těch letech neztratil nic ze svého kouzla.
Není to jen ta nepřekonatelná dynamika zvuku, nenahraditelná kvalita a hutnost nahrávky, jakou poskytují gramofonové desky. Je v tom i cosi materiálního. Pořádná sbírka vinylů váží víc než její majitel! I to vás donutí do toho nacpat statisíce.
Ano, za těch deset let mi celá tahle sranda vytahala z kapes víc jak čtvrt míče. Když něco máte rádi, peněz vám není líto. To něco málo, co jsem dostával za hraní, nepokrylo náklady ani z tisíciny…
A pak nastalo období, kdy jsem si nové desky prostě nemohl dovolit. Ono to období vlastně trvá dodnes. Nemluvím tu ale jen o deskách. Taková slušná přenoska, nejmenší a jedna z nejdůležitějších komponent kvalitní sestavy, může vyjít i na více jak 3 tisíce! Navíc na dva gramce potřebujete přenosky dvě, potom samozřejmě také mixák, kabely, sluchátka, repráky, kufry nebo tašky na desky i techniku… Vystřídáte několik typů techniky za desetitisíce, než zjstíte, co vlastně chcete a očekáváte. A pak ze začátku také spoustu času a trpělivosti si to všechno naposlouchat a naučit se s tím…

Mp3 vs analog

Nejen finanční tíseň, ale i trend a zvědavost byli tím hybatelem, kvůli kterému se mi jednoho podzimního dne podařilo rozchodit DVS. Proč si kupovat drahý licencovaný software, když to jde i zadarmo? Navíc to chci jen vyzkoušet a dokázat si, že to dokážu a třeba mě to může někam posunout, nebo alespoň rozšířit obzory i působnost a odbourat omezení vyplývající z hudby, která vychází jen na vinylu :)
Když už si nějakou tu desku pořídím, zpravidla to není žánr, který by se dal pouštět na takových akcích, kde jsem dříve hrával.
Aby si člověk neohrál originály, tak na domácí pouštění nebo soukromé party DVS bohatě postačuje. Důvod, proč už roky nehraju na žádných akcích, nejsou jen potíže s ušima, nebo že nemám žádné nové desky…

Nechci hrát pro zfetované opice!

Člověka děsně motivuje fakt, že se díky této muzice pohybuje ve společnosti, kde se krade, fetuje i umírá :( Ačkoli na debila narazíš všude…

Kde bych mohl dneska být, kdybych si místo gramců koupil třeba kytaru? Ale já už od mládí inklinoval k elektronické muzice, která zatím ze všech hudebních stylů došla nejdále a ze které je stále cítit taková výzva a radost zároveň. Přesto musím říct, že čím jsem starší, tím více mě to táhne spíše k posezení v nekuřácké společnosti s kytarami a houslemi, než někam k uřvanému reproduktoru do zahuleného klubu a již několikrát jsem uvažoval, že by bylo skvělé svůj talent projevovat i jinak :) Kdybych teď začal s kytarou nebo s klávesami, dopadlo by to ale stejně jako s deskami – nezbyl by na to čas.

Ano, čas je v současnosti ta nejdražší komodita, kterou je tomu potřeba věnovat. Ne že bych zapomínal jak se mixuje, ale spíše to je o objevování nových skládeb a také trénink je pořeba, aby člověk při náhlém hraní nebyl za největšího sypače brambor večera… Poslech, zkoušení a blbnutí. Bohužel na to je stále méně času, protože bych chtěl dělat taky milion dalších věcí. A to jsem se kdysi dávno pokoušel i o turntablismus a uvažoval o mašince. To by ale skutečně vyžadovalo pravidelný trénink několik hodin denně…

Měl jsem od toho jiné očekávání

Máte svoje oblíbené skladby? Tak si je zkuste pustit hlasitostí 90bB a k tomu další do sluchátek tak, abyste ji slyšeli. A teď je srovnejte do sebe :) Pro mnoho lidí neskutečný blázinec.
Vždyť ono to tak vlastně je. Jde o to, ten blázinec urovnat a potěšit ucho posluchačovo.
Zkuste si jako nekuřák tenhle kravál užít celou noc v zahuleným klubu. Navíc, když je to takhle nahlas, tak stejně nic neslyšíte, respektive slyšíte jenom kravál, ze kterého stejně nelze rozeznat ty detaily, které slyšíte doma při poklidném poslechu a už vůbec vám takhle uřvaná muzika nedělá takové potěšení…

Když takovou akci pořádáte, musíte všechno zařídit, domluvit a sehnat. Zpravidla kvůli jedné akci řešíte, domlouváte, zařizujete a lítáte mnoho dní.
V den D musíte dorazit na místo s mnohahodinovým předstihem, aby se všechno nanosilo, poskládalo, pověsilo, zapojilo. Pak aby se zjistilo, že něco chybí nebo nefunguje, nebo že někdo nedorazí a začít zase lítat a shánět, teď již v mnohem vetším pressu, protože party má za chvíli začít a ještě to nehraje a situace ani nenasvěčuje tomu, že to hrát bude… Pak se modlíte, aby přišlo dost lidí, aby se alespoň vydělalo na pronájem klubu nebo na benzín do centrály… A během akce dohlížejte na průběh, jestli vám někde lidi nedělaj bordel, jestli nepřijeli policajti kvůli hluku, jestli nedochází něco na baru nebo benzín v centrále, jestli se třeba někdo neutopil v jezeře, nebo se vám někdo neoběsil na zpětném zrcátku na dodávce…
Pro běžného návštěvníka to s vypnutím muziky končí, pro organizátory tímto okamžikem začíná další fáze, kdy se to musí sbalit, uklidit, odvézt. Nebývá vyjímkou, že na vás ráno majitel klubu nebo pozemku tlačí, ať to je co nejdřív, protože nastupují uklízečky a za chvíli tu jsou organizátoři další party, nebo vám končí nájemní smlouva na pozemek a zavolá na vás policajty…
Takové akce pořádají dva typy lidí. Jedni to dělají pro komunitu, pro tu radost udělat party a pobavit se s kámošema a pak tu jsou taky zmrdi, kteří na tom chtějí vyvařit co nejvíc peněz, které ale nedávají na amortizaci nebo rozvoj sound systému, ale do svojí kapsy a djům naserou. S oběma typy pořadatelů mám bohaté zkušenosti a bohužel ten první typ, až na pár vyjímek, už zcela vymizel…

Samozřejmě že I s vystupováním na akcích přišla menší popularita. Lidi mě najednou poznávali a nebylo mi to ani nějak moc příjemné, přestože jsem měl díky svému hraní spoustu dveří otevřených, tak jsem toho nikdy moc nevyužíval. Přes léto 2007 jsem měl prakticky každý víkend nějaké hraní, až jsem si najednou řekl:

“Kurva co z toho vůbec mám? Kam jsem se to vlastně dostal? Baví mě to takhle? Proč mám táhnout ten těžkej bágl s deskama někam 120km na nějakej fesťák, abych tam za pivo a pár stovek, hodinu a půl hrál?”

Mohl bych se tu teď chlubit na jakých tisícových akcích jsem všude hrál a s jakými světovými hvězdami jsem vystupoval na jednom pódiu… Tak jak si to nejeden diskotékový pouštěč rád napíše do svého medailonku na idj nebo na svých stránkách. Já o popularitu nestojím a stejně už si ani nepamatuju kde a s kým jsem všude hrál. Já se chci na akci bavit, a ne bejt za “hvězdu”, kterou vždycky nejvíc nasere otázka “kdy budeš hrát?”, kterou během večera uslyší asi tak 60x…

Ale nekončím

Ale i přes to všechno to stálo a vlastně pořád stojí za to :) Jen se nic nesmí přehánět, přeci jen už nám není dvacet, už nám není ani třicet… Nemůžu mluvit za ostatní, ale já tak nějak cítím, a současná situace tomu tak i nasvědčuje, že je možná na čase to přenechat mladším, pokud tedy vůbec bude někdo, kdo by se do toho hrnul… Rád se takových akcí zúčastním jen jako host a už ani nemám potřebu (vlastně jsem nikdy neměl) být jeden z organizátorů.

Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, jak kdyby to psal vysloužilý veterán :) Závidím třeba Merkurákům, kteří podobné akce pořádají mnohem déle a právě od nich jsem nedávno ve 4 hodiny ráno, když přestali hrát, slyšel tu bájnou větu “Už nám není dvacet…” Shodou okolností jsme se na této party sešli s několika bývalými spolužáky a cestou zpátky na vlak to rozebírali a já si najednou uvědomil, jak mě všechno bolí… Stejnak na dobré párty se vydržím bavit klidně do dopoledních hodin, případně několik dní. Nemám to ale nastavené tak (ani jsem nikdy neměl), že bych musel vymetat každý víkend nějakou akci. I přes víkend mám práci a povinnosti, takže to fakt nemůžu přehánět, i kdybych sám chtěl.

Uvidí se za dalších deset let :)