Velké množství střepů z lahví šampaňského vína na Perštýnském náměstí dávalo tušit, že Pardubice slaví něco velkého. Po pěti letech se to podařilo znova.
Dominik Hašek se přes oficiální ukončení své brankářské kariéry ještě jednou vrátil ke špičkovému hokeji, aby pomohl znova vybojovat mistrovský titul pro domácí tým.
Dominik má už všechny možné světové nejvyšší ocenění, trofeje a tituly, které může hokejový brankář získat a k nim přibude ještě ten extraligový 2009-2010.
V takřka infarktovém zápasu posledního utkání nám hokejisti předvedli dramatickou hru opravdu jako ze škatulky.
Oba celky odehrály hokej plný ukázkových zákroků a vypjatých situací. Hned ze začátku Jakub Nakládal za tečování Daniela Rákose vstřelil Vítkovicím branku, ale i tak nebylo příliš jasné, kdo bude určovat tempo a směr hry. V předchozích zápasech měli navrch jednoznačně hokejisté Pardubic, v posledním zápase Vítkovicím už v podstatě moc možností nezbývalo, tak se stím nepáraly a některé Pardubáky to možná trochu zaskočilo.
V čase 58:13 si šel Dominik Hašek sednout na střídačku, aby Aleš Píša mohl zvrátit tristní skore 2:1 a posunul hru do prodloužení, kde se za necelou půlminutu dostal ke střele Radovan Somík a letošní ročník ukončil nejlepším možným způsobem!
Pardubice svým vítězstvím posunuly laťku rekordů na 12 vítězných zápasů v řadě. Obrovská koncentrace všech hráčů, chytrá strategie Václava Sýkory a vydatná podpora pardubických fanoušků v ostravské i pardubické ČEZ aréně. To vše dopomohlo k titulu, nevyššímu ocenění domácí hokejové soutěže.
Po vydařeném zápase se začalo slavit. Na Perštýnském náměstí vystoupila Vypsaná Fixa a večerem na pódiu provázel Pavel Cejnar (jako by nestačilo, že ho strkaj do televize) a do oslavného skandování a skákání zaplněného náměstí občas oznamoval polohu hokejové výpravy mířící domů.
V noci nemohlo být víc jak 2°C a to čekání bylo nekonečné. Když Cejnar oznámil, že jsou u vlakového nádraží a za deset minut, že jsou na Třídě Míru, všichni se ptali, co jim tak dlouho trvá.
Odbíjela druhá hodina ráno a k pódiu přijíždí autobus HCPCE a za vydatného řevu a tleskání vystupují hráči, trenéři a ostatní kolektiv a s radostí zvedají nad hlavu mistrovský pohár.
Takhle rušná noc v Pardubicích už dlouho nebyla. Zhruba 40 minut se hokejisté na pódiu radují a předvádí před fotografy, aby se pak rozprchly pravděpodobně do Patapufu, protože jsem si tam v těch místech s Haškem ještě podával ruku a tím směrem pak mířil ještě Bohuslav Šťastný s dalšími lidmi z HC klubu. To už jsem byl ale příliš ospalý, byla mi zima a po dlouhém dni jsem se potřeboval vyspat, takže jsem se rozloučil a namířil směr postel. Až se z toho vyspíte, tak se uvidí :)