Duke Nukem 3D HRP

Protože nejméně počítačově gramotný z naší třídy byl učitel, byla hodina výpočetní techniky nejoblíbenějším předmětem ve škole mnoha studentů. Učitel si u bílé tabule odříkával svoji látku, kterou měl v osnovách a žáci se oddávali paření her po síti, případně sledováním porna :)

Internet byl v těch dobách ještě v plenkách a jeho rychlost se ani zdaleka nepřibližovala dnešnímu podprůměru, ale na nesmyslné plkání na xchatu to stačilo. Přes všechny vymoženosti, které tehdejší Pentium 120MHz umožňovalo byl nejčastější kratochvílí v hodině deathmatch v Duke Nukem 3D nebo Quake.

Těžko budete hledat někoho, kdo by nukleárního blonďáčka s nevybíravými poznámkami neznal. Přesto by bylo dobré připomenout, že v těch dobách se zažívala revoluce v 3D akcích, kterou definoval Doom a Duke Nukem 3D se svým Build enginem představoval v PC hraní další krůček. Build engine poháněl i další úchylné ale přesto zábavné gamesy jako např. Blood, Redneck Rampage nebo Shadow Warrior a další. Vznikalo spousta 3D stříleček, ovšem Duke Nukem 3D byl jeden z mála hlavních hrdinů, který uměl mluvit a svými buranskými hláškami dokázal pobavit i své odpůrce. Oblíbenost trojrozměrného Atomového Vévody stoupala také díky dosud nevídaným efektům a pokrokovostí (po kulkách zůstávají ve zdech díry, krev nepřátel stéká po stěnách, Duke za sebou zanechává stopy, když se projde v kaluži krve/vody/slizu), také díky interaktivitě prostředí (vypínače na zdech zhasínají a rozsvěcí světla, na záchodě se můžete vyčůrat, kurvy se dají uplácet atd) a samozřejmě ve hře samotné byly desítky povedených parodií nebo odkazů na jiné herní nebo filmové tituly (jistě si vzpomínáte na hlavního hrdinu z Dooma v tajné místnosti, nebo na Terminátora v hydraulickém lisu). Prostě v této hře byly prvky, které jsou dnes už technologicky triviální a běžné (přesto se s nimi v mnoha titulech nesetkáte) a 3D Realms byli první, kdo přišel s hrou, která toto všechno umožňovala. Duke Nukem 3D bylo možné rozběhnout i na 486DX2 s 8MB RAM, tomu také odpovídala grafika, přesto se jednalo o velmi podařenou a hlavně zábavnou hru.

Přestože Duke Nukem 3D zaznamenal nebývalý úspěch a má své čestné místo v síni slávy PC her, nikdy se nedočkal dalšího plnohodnotného pokračování (nepočítám hopsačku Duke Nukem: Manhattan Project z roku 2002, která spíše připomínala první dva díly jen v moderní grafice). Plánované pokračování Duke Nukem Forever je už téměř 15 let ve vývoji a i přesto, že 3D Realms jako takové už neexistuje a několikrát oficiálně “zavřeli krám”, se na internetu čas od času objeví několik videí z gameplaye, ale stále nic nenasvědčuje tomu, že se Duke Nukem Forever (never) vůbec někdy hráči dočkají.

Spousty fanoušků nevydrželo nekonečné čekání na další 3D střílečku se svým oblíbeným hrdinou a tak se pustilo do portování a modifikací původní hry z roku 1996. Duke Nukem se ocitl na konzolích, v mobilech, ale i znova na PC s výrazným faceliftingem.
Díky tomu lze dnes za hubičku nebo zcela zadarmo znova zkusit tuto nezapomenutelnou střílečku, kde původní 2D sprity postav i objektů ve hře nahrazují skutečné 3D modely a dá se díky tomu už zcela normálně používat mj. mouse look tak, jak v té době (nebo ještě dříve?) nastolil The Terminator: Future Shock.

Když se budete správně ptát svého oblíbeného vyhledávače na High Resolution Pack (HRP), můžete si zahrát tuto hru s výrazně vylepšeným enginem (ano, i zbytky nepřátel uvízlé ve dveřích jsou v 3D), který 3D Realms uvolnili pod GPL a pro hraní budete vlastně jenom potřebovat zdrojový soubor s mapami. Tím to ve většině modifikovaných enginech nekončí. Můžete si navolit výdrž a účinek zbraní nepřátel, nebo některé zbraně prohodit za jiné, volit velikost jejich zásobníku, váhu a další drobnosti…. Tedy to, co se dříve editovalo v některém konfiguráku, má tady samostatné menu atd…

Duke Nukem 3D HRP dnes už sice tolik nenadchne, jako před lety, ale přesto si zaslouží pozornost a přinejmenším může zkrátit čekání na druhé díly Crysis nebo Mafie ;)

Do roka a do dne

Podle tohoto ukazatele dojde přesně za rok k vyčerpání IPv4 adresního prostoru.

Různé zdroje v různých obdobích tipovaly konec světa už na letošní květen, nejnovější prognózy odhadují příští rok, tak uvidíme ;)

Laser Beretta #2




Rozbila se. První verzi laserové pistolky jsem dost často vozil s sebou v batohu a několikrát i docela dobře posloužila. Naposledy, když jsem se stavoval za kamarádem v práci a zrovna se tam snažil narovnat šestitunový kus plechu na pás. Chvíli jsem se na něj díval, jak se stím morduje a snaží se vyrovnat plech podle řezačky přejížděním tam a zpět, tak jsem mu tam položil pistolku a podle řezačky namířil paprsek podle kterého si pak už jenom srovnal plech a bylo to raz dva.

Když si plech srovnal jak potřeboval, strčil jsem pistolku do kapsy a později mi vypadla při nasedání na kolo a urazila se hlaveň. On ten plast byl sám o sobě hrozně křehoučký a ani jsem nečekal, že mi vydrží tak dlouho…

Minulý týden jsem cestou z pošty zabloudil do hračkářství a jakože pro syna sháním nějakou pistolku :) Beretta hodně podobná té, co se mi rozbila, akorát v měřítku 1:1 byla přesně to, co jsem potřeboval. Opět na kuličky, opět z křehoučkého plastu, jenomže měla trochu silnější stěny, takže jsem se tentokrát při vnitřní úpravě skoro vůbec neproštípal skrz. Ani nebylo potřeba odlamovat distanční sloupky, protože box na baterie se krásně vešel po mírné úpravě a zahlazení drážek pro kuličky a pak už jenom stačilo ve spoušti vypilovat otvor pro vypínač.

Potom už zbývalo přepájet drátky (konečně mám pořádnou páječku, se kterou se dá normálně pájet), narovnat to všechno do vnitřku, slepit a vyztužit silikonem a trochu dbát nato, aby paprsek směřoval z hlavně rovně. Protože vnitřek neprošel tak drastickou úpravou jako předešlý model, pistolka drží pokupě i bez šroubků (z první mi zbyl jenom jeden šroubek-tak ho mám jako náhradní zavrtaný v silikonu) a není proto potřeba, aby ji hyzdily gumičky.

I přes horký letní den a sluneční svit bylo možné spatřit na protější budově zelenou tečku. 30mW laserový modul je porád dostatečně výkoný kanón i za denního světla, přesto bych si už přál, aby byla zima a dlouhé noci :)

laser beretta toy
Opravdu to je neškodná dětská hračka

laser beretta toy
Velmi jednoduché zapojení

laser beretta toy
Zespodu je konzole pro připevnění dalšího laserového nesmyslu, ale o tom třeba zase někdy jindy :)

Zlatá padesátá

Polovina dvacátého století je evidentně dobrý zdroj inspirace pro mnoho herních vývojářů. Proč tomu tak ale je? Proč si herní designéři a scénáristé toto období tolik oblíbili a když už se jejich titul neodehrává v (po)válečné době, tak na ni alespoň nějak odkazují?

Bioshock, Wolfenstein, TimeShift, Saboteur, Mafia II a také Singularity a jistě budou další hry, na které si zrovna nevzpomenu.

Jak mnozí z vás tuší, polovina dvacátého století bylo takové renesanční období a většina věcí měla zakulacené nebo prostě oblé tvary. Příběh z padesátých let může být zajímavý, ale přesto si spisovatelé tituly z této doby mohli ještě nachvíli schovat do šuplíku, minimálně alespoň pro další generaci grafických karet. Podívejte se třeba na obrázky z připravované Mafie 2, na níž byly před pár dny odhaleny HW nároky (nejsou zrovna nejnižší, mnoho hráčů zrovna nepotěšily, ale já se můžu vesele smát a užívat si plných detailů ve Full HD). Městská příběhová akce, kde narazíte na dobové reálie s pěkně kulatými tvary. Vemte si třeba taková auta. V té době měla všechna auta kulaté světlomety, jak to bude vypadat na našich monitorech? Vepředu místo kulatých světel jsou osmiúhelníky, na střeše špička a až budete chtít spravit motor, dávejte pozor, ať se neporaníte o ostrou hranatou kapotu, alespoň že ty pneumatiky působí kulatým domem…

taxi mafia 2

Jak by třeba zrovna Mafii2 slušela tesselace a podobné vyhlazovací fičurky, které by z hranatých polygonových hrůz vytvořily reálně vyhlížející vozy, které mají mimo jiné prý i dost dobře promakaný jízdní model a každý díl v autě má svoji hmotnost, která se v chování a řízení auta projeví… Každopádně odkladů Mafie2 bylo už nepočítaně a nyní se na konci prázdnin konečně dočkáme. Musíme doufat, že příběh a pověstný smysl pro detail bude natolik silný, že na hranaté světla úplně zapomenem :)

O nějaký ten vyčuhující polygon jsem zavadil i při několika nepravidelných sezeních u počítače (když je v noci takové vedro, že se nedá dělat nc jiného než pařit) kdy jsem se dopracoval k dalšímu hernímu zklamání v již zmiňovaném Singularity.

Zklamání hned z několika důvodů a to nebylo primárně z hranatých modelů (které byly celkem obstojně vyhlazeny). Singularity vlastně nepřináší nic nového a když už, tak v žalostně malých a krátkých dávkách. Neskutečně krátká hrací doba, stále dokola se opakující principy (obnov nástěnku, bednu, nebo magnetofon), které svou repetetivností rychle unaví, totální linearita a koridor, chybějící textury (úprava registrů nepomáhá) a předvídatelný konec bez nějakého tuhého bosse. Naštěstí je hra nadabována docela hezky srozumitelnou angličtinou, čímž se malinko kompenzují chybějící titulky, které by možná leckdo ocenil. Plus se této hře musí přičíst za používání lékárniček (věc, která se v dnešních hrách už příliš nenosí) a způsob augmentací. Ruku na srdce, i bez těchto vylepšení by se hra dala bezproblémů dohrát, protože nepřátelé i v pozdějších fázích hry jsou stále stejně tupí a ve hře to je jenom proto, aby se tím trochu natáhnul hrací čas.

Singularity hodně silně připomíná Time Shift, jak hrátkami s časem, linearitou, jednoduchostí, tak i grafikou. I tak se musí nechat, že Time Shift měl puzzle a design úrovní využívající časové posuny promakanější. Dále tu jsou cítit prvky Wolfensteina, ikdyž zde můžete zapomenout na paprskomety a jiné fantasmagorické stříkačky, které kdyby ve své době existovaly, byly by prostorově srovnatelné s nákladním vagónem a rozhodně by nepřipomínaly příruční zbraně. A nakonec z toho kouká Bioshock nejen různě pohozenými magnetofony (nejčastěji vedle nich naleznete dřepící mumie) a kouzelnými plasmidy, pardom TMD.
Dost často se mi stávalo, že se za mnou zavřely dveře, když jsem se chtěl ještě vrátit a podívat se, jestli tam někde nebude “jen tak” pohozené E99, které pak hráč utrácí v augmentačních nebo zbrojních automatech (stejně mu to je k prdu, protože ve finále žádný boss není).

Singularity si zaslouží hodnocení 60 ze 100 a to jen díky tomu, že autoři neupustili od používání lékárniček. Pokud plánujete koupi Singularity, dobře si to ještě rozmyslete a peníze raději propijte v hospodě, možná že si v deliriu taky prožijete nějaký ten flashback z minulého století :)

Kyberšikana nebo umění?

Jeden z dalších důkazů toho, že sociální sítě nejsou jen k užitku a radosti, ale že mohou člověku sebrat ideály, znepříjemnit a zkomplikovat život prvoplánovým a krutým vtípkem.

Haló lidi, je tu jedna soukromá společnost, která by moc chtěla, abyste jí svěřovali všechny svoje podrobnosti a detaily o vašem životě a životě vašich kamarádů.
Máme tu už spoustu vašich přátel a ten tlak bude tak silný, že brzy podlehnete taky, protože kdo nebude mít profil na naší nové super úžasné sociální síti, bude společenský outsider, nula a bez členství si ani nebude moci koupit lístek na autobus…

Takhle nějak to může začínat. Nikdo přece nechce být nula, společenský vyvrhel, nebo nikam nepatřící otloukánek.

Proto si honem založ svůj profil, vyfoť se v koupelně a uploadni svoje fotečky do galerie, naklikej si všechny kamarády a užívej si toho skvělého pocitu, že někam patříš, že máš svůj vlastní profil a že jsi jako ostatní tupé ovečky. Pokud jsi ještě školák, je to otázka bytí a nebytí a tvého společenského postavení v kolektivu a pokud už do školy nechodíš, měl by jsi mít už trochu rozum. Bohužel existují případy svědomitých rodičů, kteří svému čerstvě narozenému miminku vytvoří profil na některé sociální síti (nejlépe v den narození), do kterého ládují stovky megabajtů fotografií a videí na kterých můžete shlédnout jak miminko hezky papá, spinká a kaká… Až takové miminko vyroste, určitě bude svým rodičům strašně vděčné, že má v seznamu přátel tolik pedofilů a ostudu jako kabát z těch sladkých růžových dupaček…

Nezapomeň se se svojí galerií pochlubit všem ve škole, aby viděli, jak moc přísně se na těch fotkách tváříš a jakej jsi gangsta. Určitě to všem vyrazí dech a budou tě plácat hrdinsky po zádech.

Na jednu věc jsi ale zapoměl. Mezi tvými spolužáky nebudou všichni lapat po dechu z toho, jak moc cool jsi, ale někteří budou lapat po dechu z toho, jak se ti budou smát. A některé zvlášť závistivé a kreativní spolužáky může napadnout si tu zábavu ještě trochu více užít.

Fotky jsi jim už nafotil u vás v koupelně, takže je stačí akorát stáhnout, nahrát s trefnými komentáři do zbrusu nového fake profilu, vyplnit osobní údaje s trochou pikantností ze soukromí (co na tom že to není pravda, důležité přeci je, aby byla sranda) a na světě máme dalšího usmrkánka, s nejistou sexuální orientací, který se v noci počůrává a chlubí se stím na internetu.

Ty jako ještě nic netušící oběť si užíváš popularity, kterou ti měl zajistit tvůj vlastní osobní profil a přitom ti nedochází, že tě lidi poznávají díky tomu fake profilu, který vytvořil některý z tvých imbecilních kamarádů.

Takových případů bylo je a bude stále pořád dost. Většina podvodných účtů jde na první pohled rozeznat a čím hůř vyplněný fake profil, tím horší bude reakce. Pokud si ale takový podvodníček dá opravdu hodně záležet na věrohodnosti, nemusí být rozlišení skutečného a podvodného profilu tolik jednoduché a pro oběť to může znamenat ještě horší následky a trauma.

Co může věrohodnost takového podvodného profilu ještě zvýšit? Fotografie nestačí, což takhle přesvědčit veřejnost, že se oběť dala na dráhu hudebního umělce?

Tento nápad měla skupina vtipálků, kteří mají na svědomí podvodné profily na Bandzone. Asi se nedozvíme, jestli tím chtěli někoho cíleně zdiskreditovat, nebo si prostě jen náhodně vykradli některý z milionů dostupných profilů, každopádně tomu museli věnovat trochu více úsilí a času a po vzoru Levouše Mareše přezpívat některé popové nahrávky a vyplnit profil tak, aby vypadal důvěryhodně. Tím, že budou své oběti presentovat jako zpěváky s nejrůznějšími hendikepy nebo pohnutými osudy, jistě vzbudí soucit a když dokonce dají k poslechu malou ochutnávku z “jejich” tvorby, tak si věrohodnost pojistí. Ty nejznámější fake profily jsou např. Kašík, Psychotronic, Lojza3M a nakonec ten nejlepší Emi101, jehož fake profil je nejzdařilejší (díky za tip Hulínovi, je to vůbec fake nebo vážně tvůj kámoš? ;)) Po detailnějším průzkumu a poslechu jeho opravdu povedených písniček zjistíte, že ta vada řeči, na kterou několikrát sám “autor” poukazuje je hraná a texty v profilu jsou psané podobným stylem s podobnými chybami, jako u předešlých odkazovaných profilů. Každopádně Emil se stává opravdovým hrdinou internetu a člověk, který ho stvořil, má nejen skutečné hudební nadání se kterým by měl uvažovat o přihlášce do některé ze stupidních televizních realityshow-hudebních soutěží, ale obsah profilu musel také dobře promyslet a připravit, protože podle komentů mu to spousta uživatelů baští.

http://media.bandzone.cz/track/aa/aaadam/emil-6-resi-problem.mp3

Aue co když Emiu je opuaudový a vy si tu z něj děuáte pudeu? Sám vám pueci uadí, abyste se mu nesmáui!

Reakce takové oběti bude předvídatelná. Proti fake profilu se nemůže vlastně nijak bránit, nemůže nijak zasáhnout ani nic ovlivnit, protože třeba ani vůbec netuší, kdo si z něj takhle vystřelil a po kom má požadovat smazání obsahu. S největší pravděpodobností smaže ze svého pravého profilu všechny fotky, které vtipálek ukradl a to je chyba. Takové fotky pak nelze reverzně dohledat (jako v případech na Bandzone), aby se dal zjistit skutečný autor nebo alespoň jeho originální internetová identita.

Pátrání po skutečných osobách z fotografií bude obtížné pokud je osobně neznáte a pravděpodobně kdybyste ho skutečně našli, tak by vám všechno popřel. Není se čemu divit, alespoň máme jistotu, že dostal lekci, že sociální sítě v kombinaci s lidskou blbostí dokáží pobavit zrovna na váš účet…

Může se to stát i vám! Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že vám někdo vykradl účet a vaše fotografie použil v podobném fake profilu?