BEWARE Demo

Hororová jízda v alternativní realitě Československa, kde nevystoupíte z auta, i když si do něj strachy naděláte.

Bylo krátce po poledni, ale spíš to vypadalo, jako by byl už večer. Přes hustou mlhu a dešťové kapky bylo vidět jen na pár metrů před sebe . Do tohohle počasí by ani psa nevyhnal a proto raději zůstávám sedět ve své rezavé “stodvacítce” a vydávám se z opuštěného a potemnělého kempu jedinou možnou cestou k nedaleké přehradě.

Hrobovým tichem se nese řev motoru, který s mírnými obtížemi vyhrabe moji Škodovku z bahna na zaplaveném prostranství a konečně najíždím na alespoň trochu zpevněnou polní cestu. Míjím prázdnou samoobsluhu s opuštěným dětským koutkem. Nikde ani živáčka. Tohle je kemp duchů. Co se tady stalo?

Za samoobsluhou už je nájezd na normální asfaltovou cestu podél řeky. Při průjezdu mírnou zatáčkou dostávám “hodiny” a jsem vděčný za ty svodidla u silnice, jinak bych skončil s autem v řece. Otáčím auto správným směrem a po chvíli jízdy se z mlhy vynoří malá přehrada s vodní elektrárnou, ve které kdosi hlídkuje za okny.

Jakmile minu elektrárnu, oslní mě ve zpětném zrcátku světla auta, které se vydalo za mnou. Mám takové tušení, že ta elektrárna bude skrývat tajemství, proč pouliční osvětlení svítí jen tady na tom mostě a celá oblast je zahalena ve tmě, ačkoli je zrovna den.
Zastavuji u krajnice a nechávám to neznámé auto, aby mě předjelo. Naneštěstí projelo pořádnou louží a bláto na předním skle mi zakrylo výhled. Když zapnu stěrače, tak vidím, že to auto také zastavilo a vyskočila z něj čtveřice podivných postav, která mi do obličeje svítí baterkami a pospíchá k mému autu. Mám z toho velice nepříjemný pocit. Na nic nečekám a dupnu na plyn. S těmito osobami se nechci setkat osobně.

Za chvíli v zrcátku vidím, že je mi to auto zase v patách. Za kopcem je odbočka do lesa. Chci se mu ztratit a tak zhasnu světla, třeba mě tu neuvidí. Bohužel opět dostávám hodiny a tentokrát svoji trochu potlučenou škodovku opírám o strom. Není nic vážného a moje auto se s nevolí pomalu rozjíždí směrem k temnému lesu ve snaze uniknout pronásledovatelům. Na to je ale už pozdě. Auto mi teď uvízlo v bahně a v zrcátku sleduji, jak depresivní podzimní hnědo-šedou mlhu prořezávají světla reflektorů a ke mně se zase blíží ty podivné postavy…

Počasí posledních dnů bylo přímo jako vystřižené z následující hororové závodní hry a proto musím i své čtenáře seznámit s geniálním počinem Ondřeje Švadleny, který již několik let pracuje na této neuvěřitelně realistické hře, která vlastně definuje nový herní žánr.

BEWARE mapaJak ale popsat takový herní žánr, kde za celou dobu nevystoupíte z auta, nikdo tu na vás nepromluví ani slovo, nemáte žádné nápovědy, texty, ukazatele zdraví, ani minimapu? Kdyby tu něco z toho bylo, neužili byste si tuto intenzivní hororovou jízdu ani z poloviny. Jediné, co potřebujete sledovat jsou zpětná zrcátka a otáčkoměr, když zapadnete se svou stodvacítkou do bahna.

Beware se odehrává v tak trochu jiném Československu osmdesátých let 20.století. Zdejší kraj postihl blackout a vy jste tu zdánlivě sami ve své Škodovce na opuštěné mapě. Všudypřítomná hustá mlha, vyvrácené stromy nad cestami a opuštěné domy v potemnělých vesničkách dokonale vykreslují krásně hutnou a depresivní atmosféru, jakou ještě žádná jiná hra nedokázala zprostředkovat. Když si k tomu přidáme zasazení do prostředí, které bude pro našince hodně povědomé, dostáváme herní zážitek, který je velmi originální a intenzivní.

Hra, nebo spíše demo běží na Unity enginu. Díky nekonečné mlze není potřeba, aby engine vykresloval obrovské panoramatické výhledy a může se tak soustředit na drobné detaily. Vesměs to je souhra světla a stínu a každá kapička na skle láme přesně tolik světla, kolik je potřeba a výsledek vypadá natolik uvěřitelně, že dokonce ucítíte i to bouchnutí do hlavy o střechu, když najedete na nějaký větší hrbol a budou vám mrznout nohy z toho, jak to topení ve starých Škodovkách netopí…

Střídá se tu den a noc. Zatímco ve dne se dá jet i bez svícení, v noci se zhasnutými světly neuvidíte vůbec nic. A až budete projíždět potemnělým venkovem (nebo když ztratíte oba pronásledovatele, můžete v elektrárně nahodit proud a rozsvítit tak pouliční lampy), budete si říkat “jako bych už tudy někdy jel”.
https://games.tiscali.cz/preview/detaily-o-ceskem-automobilovem-thrilleru-driving-survival-289462
Verze 001 je ke stažení a vyzkoušení zdarma na indiedb.com. Je tu také možnost podpořit autora na patreon.com a získat přístup k nejnovějším verzím této jedinečné hry. Podpora VR posouvá zážitek z hraní na ještě intenzivnější jízdu ;)

Dvě videa pro novou dekádu

Napadlo vás, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050? Co jste měli v roce 1990 a co čekat v roce 2050?

Máme tu rok 2020. Věděli jste, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050?

Zatímco například v roce 1990 byl pro hodně lidí největším technickým pokrokem čtyřhlavý videorekordér, který si ale většina domácností stejně nemohla dovolit, dnes máme nepřeberné množství videoformátů v nejvyšších rozlišeních s prostorovým obrazem a zvukem i služeb, zařízení a možností, na kterých si je můžeme přehrát a přitom ani nemusíme mít nějaký fyzický nosič. O internetu se tou dobou nikomu ani nesnilo… Stačilo k tomu jen 30 let. Kdo ví, jak se budeme dívat na filmy za dalších 30 let.

Vezměte si třeba jenom dekádu 1990 – 2000. Videokazety nahrazují DVD a i ty na konci dekády drtí komprimované video formáty, že si celý film můžete (nechat) vypálit na obyčejné CD a přehrát třeba na počítači.

To byla jen taková demonstrace toho, jak se vývoj a pokrok posouvá třeba i v takové hloupé oblasti, jakou je video.

Co se ale nezměnilo a co zůstává stále stejné? Bylo tu před třiceti lety, dokonce už dávno před tím, ale teprve poslední dobou začíná být stále více jasné, že to nepřežije dvacátá léta jednadvacátého století? Co mělo poslední velkou inovaci naposledy před třiceti lety, ale dodnes to používáme každý den?

Ano, mám na mysli peníze. Jsou to stále ty stejné bankovky a mince, které se používaly po staletí a u kterých největší inovací u nás byla bankovní karta na konci osmdesátých let. Ačkoli se měna z československé změnila na českou, inovace nepřišla takřka žádná. Stále máme ničím nekryté peníze (ať už cash nebo na účtu), které se samy znehodnocují každou minutou a všichni víme, nebo alespoň tušíme, že takhle to do nekonečna jít nemůže…

Rád bych na toto téma do článku přidal tyto dvě krátká videa. V prvním videu se dozvíte, co už tu v minulosti několikrát rozebíraly jiná videa, ale byly to dokumenty dlouhé přes hodinu…

Druhé video naznačuje, jak se to bude ubírat dál. Pokud odmítáte inovace, tak vás zklamu. Tyhle videa nevyšly, ani nevyjdou na VHS. Dnes už nesvítíme svíčkami a nejezdíme v kočárech tažených koňmi, stále ale ještě používáme stejný finanční systém z té doby. Revoluce ve financích je nevyhnutelná, potřebujeme ji jako prase drbání a za pár let se možná dočkáme…

Všechny sety pohromadě

S novým designem blogu jsem si chtěl také udělat pořádek i v mých doposud nahraných setech. Původní stránka “Moje tvorba” obsahovala hodně věcí od odkazů na www stránky, gif ikonky až po moje dj sety nahrané na nejrůznější hostingy.

Jak ale šel čas, mnoho projektů zaniklo a s nimi i hostingy, na kterých byly uložené zmiňované sety. Tak jsem se pokusil najít většinu setů z offline záloh (ale nejsou všechny) a uploadnul je na Mixcloud a následně to všechno pěkně vyskládal na stránku Nahrávky, kde jsou (u některých) klikací nadpisy, které vás nasměrují k dalšímu povídání o tom či onom setu.

Mimochodem pro tyto účely stále hledám cloud, ze kterého by se dalo normálně stahovat…

Tímto krokem bych tak nějak chtěl zakončit dosavadní čtrnáctiletou kariéru a vstoupit do patnáctého roku djování s úplně jiným přístupem. Protože jsem na jaře dostal nabídku zapojit svoje gramofony k ostatním přístrojům ve zkušebně a celé to rozhýbat v trochu jiném stylu. Ono vlastně nebylo o čem přemýšlet. Doma se mi na gramofony jen prášilo a neudělal jsem si na hraní čas třeba i několik měsíců. Takhle si prostě ten čas udělám alespoň jednou týdně a tím se dostanu i k jiným možnostem a celá ta sestava nás někam posouvá (i když v tom jsou zapojeny i dětské hračky).

Tlačítek a čudlíků je v té sestavě opravdu hodně, já se ale stále držím svého koutu s gramofony. Nejprve jsem starými přenoskami (ano, jsou to stále ty staré Audio Technica) brousil klasické vinyly. Až když byly některé pasáže na deskách šmrdláním ohrané tak, že původní záznam už na nich nebyl slyšet (stále přítlak 4g), bylo jasné, že bude záhodno celou sestavu rozšířit o DVS. Bohužel, původní notebook, na kterém jsem v počátcích provozoval Xwax, se už před lety odporoučel do křemíkového nebe.

Vážně jsem v tu dobu přemýšlel nad zakoupením licence Traktoru nebo Serata. Finanční situace mi ale dovolovala akorát tak vytáhnout ze starého mrtvého notebooku disk s Mintem, zkusit ho vrazit do ještě staršího záložního notebooku ze šuplíku a připojit zvukovku. A světe div se, Mint nastartoval (sice mu to trvá trochu déle, protože slabší procesor a málo RAM) a já měl před sebou kompletní audio aparát, jaký jsem měl před smrtí původního notebooku. Xwax se rozběhl s odezvou 16ms a já se zaradoval, že jsem ušetřil tisíce za licenci Windows a Serata. Od té doby šetřím originální vinylové desky a trápím jen Control vinyly a samozřejmě se mi tím výrazně rozšířily možnosti práce se zvukem.

Taky jsem si u toho uvědomil docela zásadní věc. Scratchování, juggling a samplování jsou v principu vlastně naprosto přirozené a jednoduché věci. Právě až ve zkušebně mi v hlavě secvaklo, co dělám blbě. Nesmím se soustředit na techniku provedení té či oné věci, ale na to, jak má ten výsledný zvuk, sampl, scratch znít. Zatímco dřív se mi lépe scratchovalo na levém gramofonu s pravou rukou na crossfaderu a hromadu věcí jsem na druhé straně nedokázal, teď už tohle prostě nemusím vůbec řešit. Je mi úplně jedno, jestli mám zvukový soubor na levém nebo pravém gramofonu, prostě k tomu přijdu a udělám přesně ten zvuk, jaký chci aby z toho vyšel. Když nebudu vynakládat energii na to, abych se soustředil, jak to provést, ale jen jak to má znít, tak to prostě ty ruce udělají už úplně automaticky. To je právě ta svoboda, kterou scratching skýtá. Nestresovat se s provedením, ale soustředit se jen na to, jak to má ve finále znít. Pak je třeba takový juggling ne o technice, ale o tom, jak rychle dokážu přehazovat z jedné desky na druhou a zpátky…

Takže abych se vrátil k původní myšlence tohoto příspěvku. Sety, které tam doposud jsou nahrané jsou minulost. Koncept obyčejného prolínání skladeb do setu jsem už překonal a v těch dalších letech bude má produkce vypadat trochu jinak. Ačkoli můj jukebox v hlavě má několik tracků, které bych si někdy rád zkusil prolnout do sebe, tak uvidíme (uslyšíme) co z toho bude a nebude :)

Elder Spams

Řetězáky, hoaxy a další nesmysly, které se před lety ve velkém rozesílaly e-mailem, prožívají dnes renesanci. Šíří se ze schránek seniorů a mohou napáchat velmi vážné škody!

Dnes si opět ukážeme, jak ten čas letí a jak se vlastně i ta historie opakuje.

Psal se rok 2008, když jsem publikoval návod na zastavení obtěžujících e-mailů od kamarádů, kteří to asi mysleli dobře, ale já nebyl z těch příjemců, kteří by to dokázali ocenit. Od toho okamžiku se přísun nevyžádaných hovadin zastavil a u mnohých tím i ustala veškerá komunikace.

V té době ještě nebyly tolik rozšířené fejsbůky a podobné rakoviny, tak to prostě museli ventilovat přes e-mail. Předpokládám, že oni odesílatelé nechali své činnosti skrze e-mail a přesunuli svou aktivitu na výše zmíněné sociální sítě.
Je mi upřímně jedno, jestli i tam provozují svoji oblíbenou kratochvíli, hlavní je, že jsem toho ušetřen.

Ovšem jak během let docházelo v domácnostech k obnově výpočetní techniky, starší kusy hardwaru podědili rodiče a prarodiče po svých dětech a celé se to rozjelo nanovo.
Takže tentokrát si řetězové e-maily neposílají teenageři a lidé produktivního věku, ale důchodci a především ti, kteří museli v časech největšího boomu, ještě chodit do práce.

I moji rodiče podědili starší notebook, kde je nainstalován Linux a prohlížeč Brave a mám tak jistotu, že jsou na internetu v rámci možností relativně v bezpečí. Také mají zřízenou e-mailovou schránku a ano, také do ní dostávají všelijaké dementní prezentace, špatně formátovaná videa, přání štěstí nebo hoaxy.

Ovšem nejzajímavější na tom je, že si tyto zprávy mezi sebou rozesílají právě starší generace. Nikdo mladší padesáti let tyto e-maily již nerozesílá. Prostě sociální sítě jsou na geronty moc hi-tech a mnozí jsou rádi, že si umí otevřít e-mailovou schránku.
Bohužel naši rodiče a prarodiče mají mezi svými vrstevníky i technicky zdatnější jedince, kterým nedělá problém napsat a odeslat e-mail, který pak může napáchat hodně škody.

Ano, mám na mysli šíření dezinformací, neověřených zpráv a hoaxů, kvůli kterým pak trpíme všichni. Projevuje se to ve výsledcích volebních preferencí a skutečně tím pak trpí všichni. Důkazem budiž současný stav, kdy máme nejslabšího premiéra v historii naší země, který je vydíratelný senilním vlastizrádným ruským agentem, pomstychtivým nesvéprávným alkoholikem, toho času v úřadu prezidenta republiky. Hoaxy z ruské trollfarmy si drtivá většina seniorů neumí nijak ověřit. Umí je akorát přeposlat dál. Řeknou si, “že to četli na tom internetu, že jim to poslala Míla, která má vždycky pravdu” a proto se do předních politických pozic dostal lhář, zloděj, ogliarcha, mafián ve střetu zájmů, který postupně likviduje demokracii v naší zemi tím, že si do klíčových pozic dosadil lidi ze své zločinecké organizace!

Nechci nabádat k porušování listovního tajemství, spíš k budování důvěry a porozumění.
Často bývám pověřen vyřizováním osobní elektronické komunikace, protože “ty s tím počítačem umíš”, a mám tak docela dobrý přehled o tom, co si mezi sebou naši senioři posílají. Naštěstí “u nás” se nejedná o masivní záplavu hoaxů a odkazů na dezinformační proruské weby, ale co od kolegů a známých podobně pověřených slýchávám, tak tam už se leckde jedná o cílenou manipulaci. Můžu být rád, že nejčastěji řeším pouze problémy, že se to poslané video nezobrazí přes celou obrazovku, nebo že nějaká prezentace nejde otevřít…

Apeluji na vás, čtenáře, kteří máte rodiče nebo prarodiče on-line. Bavte se a diskutuje s nimi o tom, co jim posílají jejich známí a co oni přeposílají dál. Naučte je ověřovat si získané informace, naučte je rozlišovat dezinformace, naučte je s nimi zacházet a vyhodnocovat.
Stejně tak jako oni vás naučili přecházet přes silnici, nebo že horká plotna na sporáku pálí, musíte je vy zase naoplátku naučit zacházet s informacemi v této šílené době, kdy nikdo nemůže nikomu věřit. Když jste byli děti, učili vás opatrnosti a dohlíželi na to, aby se vám nic nestalo. Dnes musíte vy dohlížet na ně, aby byli opatrní a neublížili nejen sobě, ale hlavně celé společnosti.

Šance na výhru u stíracích losů

Když si koupíte stírací los, máte jen 30% šanci, že vyhrajete. Vyzkoušel jsem to za vás.

Letos na podzim to bude 30 let, co si u nás můžete koupit tolik oblíbené stírací losy.
Člověk je tvor hravý a soutěživý a Sazka těmito losy cílí na tyto lidské pudy. Stírací losy jsou tolik oblíbené mj. třeba taky právě proto, že se o výhře nebo prohře dozvíte okamžitě po setření. Zajímavý historický přehled a další zajímavosti o stíracích losech přinesl nedávno magazín Freshtime https://www.freshtime.cz/2019/09/stiraci-losy-jsou-tu-s-nami-uz-30-let/

Co se tam ale nedozvíme je to, jaká je pravděpodobnost, že zakoupený los bude ten výherní. Tohle mi vždycky vrtalo hlavou. O

bčas někomu nějaký ten los koupím, občas nějaký los dostanu. Málokdy se stane, že jsem svědkem nebo přímým účastníkem okamžité výhry. Když už se tam nějaká výhra objeví, zpravidla je v hodnotě samotného losu nebo častěji je výhra ještě nižší, než byla pořizovací cena losu.

Nejčastější jsou ovšem takové losy, které nevyhrávají vůbec nic.

A protože jsem si chtěl tuto hypotézu potvrdit, koupil jsem si jednoho podzimního dne cestou od zubaře deset stíracích losů. Čekal jsem, že zákrok bude mnohem dražší, to se nestalo a tak mi prostě zbyly nějaké peníze a já si řekl “pojďme to zkusit, když je to výročí, ať se konečně rozhodne o tom, jestli se dá skutečně něco vyhrát, nebo je to podvod na lidi a velmi výnosný byznys pro Sazku”.

V trafice naproti ordinaci jsem zakoupil deset stíracích losů Balík peněz, kde je hlavní cena 5 milionů korun. Protože Černou perlu už neměli v požadovaném množství a ve zpravodajství jsem se nedávno doslechl, že hlavní výhru v Rentiérovi v současné emisi již někdo vyhrál. Nedělám si iluze o tom, že bych vyhrál zrovna hlavní výhru. Nedělám si ani iluze o tom, že bych vyhrál vedlejší hlavní výhru, která má být 100 000 Kč. Nedělám si ani iluze o tom, že mi případná výhra pokryje náklady na pořízení deseti losů.

Jak to dopadlo? Losy jsem stíral jeden po druhém a co se objevilo pod stírací vrstvou, vidíte v galerii na fotografiích.

Prvních 5 losů bylo bez výhry. Začínal jsem trochu propadat beznaději. Až šestý los byl výherní a rovná tisícovka! Ačkoli jsem to zprvu chápal jako vyhranou pětistovku, v trafice při překontrolování terminálem mi prodavač ohlásil tisíc korun. Sedmý los klasicky bez výhry, osmý vyhrává stovku, devátý podle terminálu 4 stovky, ačkoli to také vypadalo jen na dvoustovku. Nebylo překvapením, že poslední desátý los byl také bez výhry.

Když to sesumíruji, ze začátku to vypadalo špatně, po setření všech losů jsem věděl, že mě tenhle experiment stál “jen” dvě stovky a že z investované tisícovky budu mít 800Kč. Pravidla jsou napsaná jak jsou, tak jsem to i chápal a i všichni ostatní, kterým jsem to ukazoval. Nakonec jsem pětikilo v plusu. Mají v tom prostě bordel, nebo ty pravidla výher na lose napsané takhle a terminály Sazky to vyhodnocují jinak…

Najedete-li symbol měšce, vyhráváte dvojnásobek částky uvedené pod ním.

Nebudu to řešit, spíš bych chtěl nějak rozluštit systém, kterým se objevují výherní čísla pod stírací plochou. Je tu podezřele hodně čtyřicítek a většinou to je těsně vedle jednu cifru…

Každopádně jsem si ověřil, že koupit si jen jeden los jsou automaticky vyhozené peníze. Musíte si jich koupit víc a mít hodně štěstí (nebo spíš náhody), aby některý z nich byl výherní. Rozhodně se nevyplatí si případnou výhru směnit za další losy. Je možné, že se na nich také dá něco vyhrát, každopádně pokud to takhle budete praktikovat s každou výhrou, postupně přijdete o všechno.

A teď mám nutkání to zkusit znovu, ale mám dokázáno, že je to pěkná blbost. Vždyť z mého štousku losů bylo pouhých 30 % výherních. Beru výhru, losy si možná zase někdy koupím, až budu mít slabou chvilku a budu chtít přijít o nějaké peníze. To, že jsem neskončil v mínusu, byla vyjímka potvrzující pravidlo.

Stírací losy jsou stejně nesmyslné pokoušení štěstí jako třeba sázení na sportovní výsledky. Nemáte absolutně žádnou možnost ovlivnit, ba dokonce odhadnout konečný výsledek. Máte akorát malou šanci na výhru a mnohem větší šanci na prohru. Kdyby to tak nebylo, sázkové kanceláře by již dávno musely zavřít krám.

Když si tak vedle sebe porovnám stírací losy, sázení na sportovní výsledky a kryptoměnové faucety, tak mi z toho vychází, že ve faucetech nemáte ze začátku tak vysoké výhry, ale máte je jisté. Ještě před samotným hraním víte, jaká bude vaše základní výhra, při troše štěstí může být i hodně zajímavá. Bez jakýchkoliv investic a výplaty jsou pravidelné. Jen je nutné strpět nějakou tu reklamu.

Můj favorit je tedy jasný. Není dobré utrácet peníze za něco, co má nejasný výsledek a kde je šance na neúspēch 70%. Stírací losy jsou takový příslovečný zajíc v pytli. Raději si ty peníze vyhraji bez risku a s jistotou zhodnocení v budoucnu.