To jsem takhle jednou prohrabával staré haraburdí a našel tuhle malou knížku, kterou jsem někdy v devadesátých letech dostal k Vánocům. Ano, jsem takový boomer, že ještě pamatuji papírové knihy.
A není to ledajaká kniha, je to kniha na motivy jednoho nejslavnějšího a nejkultovnějšího československého sci-fi seriálu Návštěvníci. Vsadím se, že ho dnes ČT Déčko reprízuje stále dokola do zblbnutí, ale tenkrát, když byly v televizi jen dva tři kanály, to byla jiná… Zatímco shlédnout všechny díly seriálu by vám zabralo několik hodin, tahle knížečka, která obsáhne celý děj, se dá přelouskat za hodinku. A má navíc uprostřed asi 15 stránek s fotografiemi ze seriálu. Někde je vyprávění hodně zestručněno, jinde se zase v detailech mírně rozchází s tím, co jsme viděli na obrazovce, ale to poselství tam zůstává.
Jak úsměvná vize budoucnosti. Už tehdy jako dítě jsem tu prezentovanou „budoucnost“ považoval za naprostou blbost. Všechno plastové a nepoužitelné, nepohodlné a nepraktické kostýmy, technologie, které mohli vymýšlet vážně tak akorát spisovatelé z 80. let minulého století. Pan Hofman se prostě netrefil ani v jednom odvětví. Scénář sepisoval v komunismu, zločineckém režimu, který veškerý technologický pokrok potlačoval a o internetu se nikomu ještě ani nesnilo. Některé vymoženosti, které bude lidstvo údajně používat za 500 let, již dnes, téměř po 40 letech od vydání seriálu, vypadají směšně zastarale a nepoužitelně. Třeba takové „děsně nenápadné“ odposlouchávací zařízení velikosti kávové lžičky. Nebo představa toho, že se za 500 let budou lidé stále dívat na velké a těžké CRT televize. Nebo vize toho, že se o tak závažné informaci, jakou je hrozící srážka Země s kometou, dozví předseda Světové Rady až po několika desítkách minut… Dokonce si troufám tvrdit, že ani za 500 let se cestování časem nijak nebude lišit od toho, jak to máme dnes. Na druhou stranu takový kufřík Likvidátor nebo Amarouny stále čekají na své objevení…
Co takový paradox cestování časem? Když Návštěvníci cestovali do minulosti, proč se nevrátili ve stejný okamžik, kdy odletěli? V nějakém paralelním časovém pásmu komunikovali s budoucností? Vždyť to je naprostá blbost :) Ale chápu, že je to seriál pro děti, takže se pro potřeby vyprávění musely ohnout některé fyzikální zákony a vzniknout určité vědecké nepřesnosti…
Ota Hofman ale dokázal své poselství šikovně ukrýt až na samotný konec seriálu a měl obrovské štěstí, že to tehdejším komunistickým cenzorům nedocvaklo, jinak by tento kultovní seriál mohl skončit v trezoru. Tou centrální autoritou se dá docela dobře parafrázovat tehdejší komunistická strana, která vše řídí a o všem rozhoduje. Ota Hofman nám dal jasnou zprávu o tom, že centralizace je nákladná, kontraproduktivní, vytváří zmatky a škodí všem, kteří se spoléhají na jednu autoritu, která má rozhodovat a ovládat vše.
Pan Hofman toto poselství personifikoval do podoby CML – Centrálního Mozku Lidstva. Počítačům v té době nikdo nerozuměl, mnozí se jich báli a byli přesvědčeni, že něco takového přeci obyčejní lidé nikdy nebudou používat. Ten viník a strůjce všeho zmatku byl jeden počítač, na který se všichni spoléhali a kterému všichni věřili. Je to skvělá demonstrace toho, jak centrální autorita v tehdejší době ovlivňovala a řídila životy lidí. A přitom stačilo jen málo, jen vyrovnat, vybalancovat…
A je to vidět i dnes. Jenomže dnes je s centralizací moci a nespolehlivostí spojena i korupce a nekompetentnost, která byla i v dřívějších dobách a bohužel mnohým lidem to nejenže nevadí, ale dokonce i vyhovuje. Naštěstí dnes už máme 12 let technologii, která by tomuhle všemu mohla udělat přítrž. Dnes už víme, že decentralizace a systém, kde nikdo nedůvěřuje nikomu a všechno se musí ověřovat a kde není možné podvádět, by lidstvo mohlo posunout na další vývojový stupeň. Takový DML – Decentralizovaný Mozek Lidstva není vůbec špatný vynález, bohužel dnes se na něco takového nahlíží podobně, jako na ty počítače v 80. letech. Mnozí se toho bojí, nerozumí tomu a jsou přesvědčeni o tom, že něco takového nikdy nikdo používat nebude…