Zlatá padesátá

Polovina dvacátého století je evidentně dobrý zdroj inspirace pro mnoho herních vývojářů. Proč tomu tak ale je? Proč si herní designéři a scénáristé toto období tolik oblíbili a když už se jejich titul neodehrává v (po)válečné době, tak na ni alespoň nějak odkazují?

Bioshock, Wolfenstein, TimeShift, Saboteur, Mafia II a také Singularity a jistě budou další hry, na které si zrovna nevzpomenu.

Jak mnozí z vás tuší, polovina dvacátého století bylo takové renesanční období a většina věcí měla zakulacené nebo prostě oblé tvary. Příběh z padesátých let může být zajímavý, ale přesto si spisovatelé tituly z této doby mohli ještě nachvíli schovat do šuplíku, minimálně alespoň pro další generaci grafických karet. Podívejte se třeba na obrázky z připravované Mafie 2, na níž byly před pár dny odhaleny HW nároky (nejsou zrovna nejnižší, mnoho hráčů zrovna nepotěšily, ale já se můžu vesele smát a užívat si plných detailů ve Full HD). Městská příběhová akce, kde narazíte na dobové reálie s pěkně kulatými tvary. Vemte si třeba taková auta. V té době měla všechna auta kulaté světlomety, jak to bude vypadat na našich monitorech? Vepředu místo kulatých světel jsou osmiúhelníky, na střeše špička a až budete chtít spravit motor, dávejte pozor, ať se neporaníte o ostrou hranatou kapotu, alespoň že ty pneumatiky působí kulatým domem…

taxi mafia 2

Jak by třeba zrovna Mafii2 slušela tesselace a podobné vyhlazovací fičurky, které by z hranatých polygonových hrůz vytvořily reálně vyhlížející vozy, které mají mimo jiné prý i dost dobře promakaný jízdní model a každý díl v autě má svoji hmotnost, která se v chování a řízení auta projeví… Každopádně odkladů Mafie2 bylo už nepočítaně a nyní se na konci prázdnin konečně dočkáme. Musíme doufat, že příběh a pověstný smysl pro detail bude natolik silný, že na hranaté světla úplně zapomenem :)

O nějaký ten vyčuhující polygon jsem zavadil i při několika nepravidelných sezeních u počítače (když je v noci takové vedro, že se nedá dělat nc jiného než pařit) kdy jsem se dopracoval k dalšímu hernímu zklamání v již zmiňovaném Singularity.

Zklamání hned z několika důvodů a to nebylo primárně z hranatých modelů (které byly celkem obstojně vyhlazeny). Singularity vlastně nepřináší nic nového a když už, tak v žalostně malých a krátkých dávkách. Neskutečně krátká hrací doba, stále dokola se opakující principy (obnov nástěnku, bednu, nebo magnetofon), které svou repetetivností rychle unaví, totální linearita a koridor, chybějící textury (úprava registrů nepomáhá) a předvídatelný konec bez nějakého tuhého bosse. Naštěstí je hra nadabována docela hezky srozumitelnou angličtinou, čímž se malinko kompenzují chybějící titulky, které by možná leckdo ocenil. Plus se této hře musí přičíst za používání lékárniček (věc, která se v dnešních hrách už příliš nenosí) a způsob augmentací. Ruku na srdce, i bez těchto vylepšení by se hra dala bezproblémů dohrát, protože nepřátelé i v pozdějších fázích hry jsou stále stejně tupí a ve hře to je jenom proto, aby se tím trochu natáhnul hrací čas.

Singularity hodně silně připomíná Time Shift, jak hrátkami s časem, linearitou, jednoduchostí, tak i grafikou. I tak se musí nechat, že Time Shift měl puzzle a design úrovní využívající časové posuny promakanější. Dále tu jsou cítit prvky Wolfensteina, ikdyž zde můžete zapomenout na paprskomety a jiné fantasmagorické stříkačky, které kdyby ve své době existovaly, byly by prostorově srovnatelné s nákladním vagónem a rozhodně by nepřipomínaly příruční zbraně. A nakonec z toho kouká Bioshock nejen různě pohozenými magnetofony (nejčastěji vedle nich naleznete dřepící mumie) a kouzelnými plasmidy, pardom TMD.
Dost často se mi stávalo, že se za mnou zavřely dveře, když jsem se chtěl ještě vrátit a podívat se, jestli tam někde nebude “jen tak” pohozené E99, které pak hráč utrácí v augmentačních nebo zbrojních automatech (stejně mu to je k prdu, protože ve finále žádný boss není).

Singularity si zaslouží hodnocení 60 ze 100 a to jen díky tomu, že autoři neupustili od používání lékárniček. Pokud plánujete koupi Singularity, dobře si to ještě rozmyslete a peníze raději propijte v hospodě, možná že si v deliriu taky prožijete nějaký ten flashback z minulého století :)

One thought on “Zlatá padesátá”

  1. Proč je tak často odkazováno na poválečná léta? Odhaduji, že kvůli tomu, že to bylo, alespoň na západě období svobody, růstu, růžovejch Cadillaců a Elvise :D Jinak na Mafii se těším (asi z nostalgie ze vzpomínek na Mafii 1, pač dneska už hry nehraju) a jestli bude při detailním pohledu hranatá, příliš neřeším :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..