Jungle vs DnB

V předchozím článku jsem slíbil, že se tu pokusím vysvětlit rozdíl mezi junglem a drumnbassem. Nejsem si jist, jestli se mi to povede, zároveň vás můžu ujistit, že se nenacházíte na dalším blogísku, s vykopírovaným obsahem z odborných webů, jde čistě jen o můj pohled na věc :)
Tak tedy na začátek uvedu moji reakci z jedné diskuze, kde se otázka „jaký je rozdíl mezi dnb a junglem“ objevila již poněkolikáté:

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF148056-01-02-01.mp3 pestrá, zajímavá, propracovaná a zábavná zlomenina-furt se tam něco děje a poslech neunaví, hajtky a snary v mnoha zvukových hladinách a různých kombinacích, spousta zvratů. U junglu prostě nemůžete říct, že by jste některý motiv v jedné skladbě slyšeli se opakovat (ikdyž se některé ameny můžou opakovat, tak jich tam je stejně tolik, že se to ztratí)

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF204686-01-01-14.mp3 nudná, monotónní, přímočará, předvídatelná a jednoduchá skladba, bez nápadu, skoro žádný vývoj skladby a stále dokola se opakující motiv bez výraznějších změn. Poslední dobou dnb producenti vydávají takovéto prvoplánové nezajímavé tracky jenom kvůli penězům, kde těží ze svého známého jména a označení „jungle“.

Takové tvrzení se těžko vyvrací. Samozřejmě, že popis drumnbassu byl v mém příspěvku příliš hanebný a ukázky dejmetomu extrémní a také vím, že existuje spousta jiných a zajímavějších variací dnb, ale pro názornou ukázku je to lepší.

Nechci zde rozebírat fakta, o kterých bylo napsáno již mnoho a které již možná znáte a další si jistě umíte vygooglovat.
Rád bych zde uvedl několik skutečností, které si mnoho lidí neuvědomuje a o kterých nenajdete příliš mnoho informací.
Tak především Jungle je elektronická hudba, pokud jste pozorně prostudovali uvedené odkazy, neuniklo vám, že tento styl vznikal na počátku 90. let. Jistě si někteří z vás vzpomenou, na jaké úrovni a cenách byly tehdejší počítače a právě to je fakt, na který chci upozornit. Já jsem se v té době sotva zmohl na experimentování s příkazy BEEP ještě na osmibitech a nikdy by mě nenapadlo, že někde v Anglii existují pánové Bernard Simon & Terry Holt, co si říkají DJ Krome & Mr Time a na svých o mnoho výkonějších a dražších elektronických mašinkách (z dnešního pohledu prehistorické krámy) právě píší dějiny elektronické hudby, že kutí svoje geniální tracky, které nebyly dosud překonány a dnešní prvoplánový drumandbass se jim nemůže vůbec vyrovnat!
Ze skladeb té doby je cítit to nadšení pro zvuk a rytmus (ikdyž mastering je od některých tehdy začínajících labelů odpovídající době), že je to tvořeno pro radost a pocit, že se něco povedlo. Producent si s tím prostě vyhrál. Schválně si zkuste oldskool porovnat s tím nechutným dnb, co vychází dnes.

Jak se vůbec takový jungle tvoří? Při poslechu tolika rozbitých a rozlámaných amenů, které jsou rozebrány do posledního tónu, rozsekány a znovu zkombinovány a rozházeny tak, že to dává logiku a zachovává smysl a rytmus a samply nelze poznat od originálu, musí být jasné, že vytvořit něco takového není záležitost jednoho večera (rozhodně ne před 15ti lety, dnes na to existuje několik vychytaných VST pluginů) A takový styl si zaslouží ohromný respekt!
A jak se tvoří takový dnb? Vezme se beat, snare a hihatka a vytvoří se jeden bank, který se stále dokola opakuje. Sem tam se na čtvrtou dobu beat vynechá nebo naopak přidá a to je (velmi zjednodušeně řečeno) všechno. Na to se správně navrství basový základ a několik dalších opakujících se synthů, správně vychytat efekty a celé to tak nějak naházet na časovou osu, protřepat, zamíchat a podávat. Žádné umění. Mnoho drumandbassových producentů se na internetu vyjadřuje v tom smyslu, že se svoji smyčku snaží už měsíce doladit a vychytat a stále to není ono (to jim samozřejmě hrozně žereme:))
Proč je tedy dnes takový zájem o dnb? Podle mého názoru je jungle svoji strukturou a složitostí pro mnohé posluchače těžce stravitelný a náročný na poslech (testováno na lidech ;)) Proto na jungle běžně téměř nikde nenarazíte. Pro většinu lidí je jednodušší hudba lépe přijatelná, když má málo složitých variací, které nevyrušují zaběhnutý monotónní standard. Na posluchače nepůsobí takový chaos a předložené zvuky jsou hezky „čitelné“ (nemusí u toho tolik myslet), takže dokáže předpokládat, kam se bude skladba vyvíjet (vesměs nikam) a může se jenom pohupovat v jednoduchém rytmu. Jungle by se dal definovat přesně naopak a možná právě proto se o něj nejeví takový zájem, ovšem těží se z jeho popularity a mystičnosti z dob minulých a vesele se používá ve spojení s drumandbassem.
Drum´n´bass neznamená jungle! To si uvědomují i jeho producenti, ale proč by svoje výtvory nenazvali jungle, když většina posluchačů ani pořádně neví, co to ten jungle ve skutečnosti je, ale zní to dobře a dobře se to prodává pod tímto označením… Stejný princip se dá pozorovat například při pořádání hudebních akcí. Velikým písmem se na plakát napíše JUNGLE protože lidi si pod tímto slovem vybaví hudbu, která se jim líbí (drumandbass) a ani je nenapadne, že jim pořadatel za jejich peníze prachsprostě lže, protože se celý večer hraje dnb ve svých odporných žánrových odnožích. Čistě junglových nebo raggajunglových akcí byste se nedohledali. U nás se takové akce čas od času pořádají, ale je jich žalostně málo. Všechno je to drumandbass blbě označovaný jako jungle.
Samozřejmě že u některých skladeb může být sporné, co jsou prvky junglu a co prvky drumnbassu. Vždyť ono se to i lépe píše, lépe se to čte, lépe to na plakátu nebo obalu od cd nebo vinylu vypadá, ale zní to uplně jinak! Je to i určitou lidskou pohodlností, kdy jsou lidé ochotni věřit něčemu, co ve skutečnosti není pravda, ale dopátrat se nějaké odpovědi, jak to opravdu je, se už ani nesnaží… Většina si řekne: „Ale co, používají to tak všichni, budu to používat tak i já“ Prostě to synonymum je už tak zaběhnuté a zažité, že už stím těžko něco uděláme.

S tím, co jsem tady napsal asi hodně z vás nebude souhlasit. Ovšem to zdravé jádro nás junglistů mi dá za pravdu, že se nás velmi dotýká zaměňování těchto tolik odlišných stylů. Ten, kdo se zajímá, nekrade mp3 z internetu, ale poctivě kupuje hudební nosiče, tak mu nemůže být jedno, za co že utrácí svoje peníze a jen tak nejde přehlédnout, když nějaký ignorant zaměňuje jungle za drumnbass, dubwise blbě označuje jako raggajungle, reggae říká ska, techno plete s teknem, house s trancem případně rozdílu nepřikládá žádný význam. Bohužel i nyní lze ještě narazit na takové případy, kdy je věškerá elektronická hudba pojmenována jako „techno“.

Veřím, že tento článek přivede mnoho DnB Fans na můj blog a proto bych pro ně měl otázku: Jestlipak máte svoji složku s gigabajty drumnbassových mp3 pojmenovanou „Jungle“? Máte? Takže bych si mohl dovolit i vás označit za lháře, ignoranty, nebo hudební negramoty!

Můžu vám předložit několik faktů ze sféry djingu.
Moje (nejen moje) začátky za gramofony byly o slazení rychlostí díky pronikavým snare a na tomto principu vpodstatě funguje mixování drumandbassu (velmi jednoduché). Je zábavné, když hrajete s regulérním dnb djem (který si myslí, že hraje jungle) tzv.“ping-pong“ tedy že se střídáte po desce, a pozorujete jeho reakce, když mu tam nasadíte správně rozlámaný jungle. Takový člověk je zvyklý, že si hlídá první beat a sesynchronizuje se podle snare nebo hajtek, ale co to? vždyť ty snary jsou nějak divně splašené ale přesto tam místy jsou a on se podle nich ne a ne chytit. Většinou to dopadá tak, že mix provede „přes plochu“, případně předvede kvalitní „kopání“. Tento dj už potom nikdy nebude tvrdit, že hraje jungle :)
Proč je poslední dobou najednou tolik dnb djs? Je to kvůli levnější a dostupnější technice a taky proto, že drumnbass se míchá velmi snadno (zvládne to i cvičená opice) a pokud člověk není vyloženě antitalent bez hudebního sluchu a citem pro rytmus, dokáže po krátkém tréninku mixovat drumnbass, ale jungle či jiné rozlámanější styly pro něj budou velmi problematické!
Sílící oblíbenost dnb tomu jde ruku v ruce. Nedávno mi kdosi svěřil do opatrování kufřík plný dnb vinylů. Vesměs techstep a neurofunk, velice mě překvapilo, jak snadno jdou prolínat tyto skladby a přitom jsem je ani neznal a nikdy předtím neslyšel. Díky jednoduché předvídatelné struktuře a hajtkám od začátku do konce lze rovnat rychlosti i přes klidné pasáže… Pro mě je djing výzva a možnost kombinovat zdánlivě nekombinovatelné a stále objevovat něco nového a neuspokojí mě míchat něco, co se míchá skoro samo a hraje se to prakticky všude…
Ačkoli může můj článek vypadat velmi zaujatě a můžete nabývat dojmu, že jsem dnb hater, dnb odsuzuji a dost se tu po něm vozím, není to tak černé, jak by se zdálo. Vždyť jenom dnb vinylů mám plnou tašku (to z toho důvodu, že se díky své jednoduchosti dají dobře prolínat s ostatními styly a taky jsem na tom pochopitelně začínal-učil se mixovat), sice jich je už celkem dost prodáno (a možná, že ještě nějakou burzu udělám), ale ten kvalitní dnb a takové ty raritky, nebo těžce sehnatelné výlisky samozřejmě opatruji, to totiž nemá jen tak někdo. Jsou to vinyly s nahrávkami z dob, kdy se dnb dal ještě poslouchat a vycházely podle mě kvalitnější skladby, které zaujmou a mají takzvaný „šmrnc“ a kulturní hodnotu ;) To se bohužel o tom dnešním mainstreamu nedá říct.

Netvrdím, že dnb je celkově špatný. Tvrdím, že ten dnešní dnb je nevkusný hnus postrádající cokoli zajímavého, originálního nebo neohraného! Zacyklené monotónní smyčky, jednoduché motivy, až příliš agresivně laděné riffy a stále dokola se opakující vymejvárny jsou vrchol nevkusu a s inteligentní a inovativní hudební produkcí nemají vůbec nic společného! Prostě kekel. Narůstající obliba drumnbassu směřuje k tomu, že brzy se začnou tyto tracky pouštět v rádiích a nasazovat do hitparád (ono se to vlastně už děje, ale prozatím ne v tak monstrózní míře) a to nás čeká doba sladkých hitparádových dnb produktů. Těšte se ;)