BEWARE Demo

Hororová jízda v alternativní realitě Československa, kde nevystoupíte z auta, i když si do něj strachy naděláte.

Bylo krátce po poledni, ale spíš to vypadalo, jako by byl už večer. Přes hustou mlhu a dešťové kapky bylo vidět jen na pár metrů před sebe . Do tohohle počasí by ani psa nevyhnal a proto raději zůstávám sedět ve své rezavé “stodvacítce” a vydávám se z opuštěného a potemnělého kempu jedinou možnou cestou k nedaleké přehradě.

Hrobovým tichem se nese řev motoru, který s mírnými obtížemi vyhrabe moji Škodovku z bahna na zaplaveném prostranství a konečně najíždím na alespoň trochu zpevněnou polní cestu. Míjím prázdnou samoobsluhu s opuštěným dětským koutkem. Nikde ani živáčka. Tohle je kemp duchů. Co se tady stalo?

Za samoobsluhou už je nájezd na normální asfaltovou cestu podél řeky. Při průjezdu mírnou zatáčkou dostávám “hodiny” a jsem vděčný za ty svodidla u silnice, jinak bych skončil s autem v řece. Otáčím auto správným směrem a po chvíli jízdy se z mlhy vynoří malá přehrada s vodní elektrárnou, ve které kdosi hlídkuje za okny.

Jakmile minu elektrárnu, oslní mě ve zpětném zrcátku světla auta, které se vydalo za mnou. Mám takové tušení, že ta elektrárna bude skrývat tajemství, proč pouliční osvětlení svítí jen tady na tom mostě a celá oblast je zahalena ve tmě, ačkoli je zrovna den.
Zastavuji u krajnice a nechávám to neznámé auto, aby mě předjelo. Naneštěstí projelo pořádnou louží a bláto na předním skle mi zakrylo výhled. Když zapnu stěrače, tak vidím, že to auto také zastavilo a vyskočila z něj čtveřice podivných postav, která mi do obličeje svítí baterkami a pospíchá k mému autu. Mám z toho velice nepříjemný pocit. Na nic nečekám a dupnu na plyn. S těmito osobami se nechci setkat osobně.

Za chvíli v zrcátku vidím, že je mi to auto zase v patách. Za kopcem je odbočka do lesa. Chci se mu ztratit a tak zhasnu světla, třeba mě tu neuvidí. Bohužel opět dostávám hodiny a tentokrát svoji trochu potlučenou škodovku opírám o strom. Není nic vážného a moje auto se s nevolí pomalu rozjíždí směrem k temnému lesu ve snaze uniknout pronásledovatelům. Na to je ale už pozdě. Auto mi teď uvízlo v bahně a v zrcátku sleduji, jak depresivní podzimní hnědo-šedou mlhu prořezávají světla reflektorů a ke mně se zase blíží ty podivné postavy…

Počasí posledních dnů bylo přímo jako vystřižené z následující hororové závodní hry a proto musím i své čtenáře seznámit s geniálním počinem Ondřeje Švadleny, který již několik let pracuje na této neuvěřitelně realistické hře, která vlastně definuje nový herní žánr.

BEWARE mapaJak ale popsat takový herní žánr, kde za celou dobu nevystoupíte z auta, nikdo tu na vás nepromluví ani slovo, nemáte žádné nápovědy, texty, ukazatele zdraví, ani minimapu? Kdyby tu něco z toho bylo, neužili byste si tuto intenzivní hororovou jízdu ani z poloviny. Jediné, co potřebujete sledovat jsou zpětná zrcátka a otáčkoměr, když zapadnete se svou stodvacítkou do bahna.

Beware se odehrává v tak trochu jiném Československu osmdesátých let 20.století. Zdejší kraj postihl blackout a vy jste tu zdánlivě sami ve své Škodovce na opuštěné mapě. Všudypřítomná hustá mlha, vyvrácené stromy nad cestami a opuštěné domy v potemnělých vesničkách dokonale vykreslují krásně hutnou a depresivní atmosféru, jakou ještě žádná jiná hra nedokázala zprostředkovat. Když si k tomu přidáme zasazení do prostředí, které bude pro našince hodně povědomé, dostáváme herní zážitek, který je velmi originální a intenzivní.

Hra, nebo spíše demo běží na Unity enginu. Díky nekonečné mlze není potřeba, aby engine vykresloval obrovské panoramatické výhledy a může se tak soustředit na drobné detaily. Vesměs to je souhra světla a stínu a každá kapička na skle láme přesně tolik světla, kolik je potřeba a výsledek vypadá natolik uvěřitelně, že dokonce ucítíte i to bouchnutí do hlavy o střechu, když najedete na nějaký větší hrbol a budou vám mrznout nohy z toho, jak to topení ve starých Škodovkách netopí…

Střídá se tu den a noc. Zatímco ve dne se dá jet i bez svícení, v noci se zhasnutými světly neuvidíte vůbec nic. A až budete projíždět potemnělým venkovem (nebo když ztratíte oba pronásledovatele, můžete v elektrárně nahodit proud a rozsvítit tak pouliční lampy), budete si říkat “jako bych už tudy někdy jel”.
https://games.tiscali.cz/preview/detaily-o-ceskem-automobilovem-thrilleru-driving-survival-289462
Verze 001 je ke stažení a vyzkoušení zdarma na indiedb.com. Je tu také možnost podpořit autora na patreon.com a získat přístup k nejnovějším verzím této jedinečné hry. Podpora VR posouvá zážitek z hraní na ještě intenzivnější jízdu ;)

Dvě videa pro novou dekádu

Napadlo vás, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050? Co jste měli v roce 1990 a co čekat v roce 2050?

Máme tu rok 2020. Věděli jste, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050?

Zatímco například v roce 1990 byl pro hodně lidí největším technickým pokrokem čtyřhlavý videorekordér, který si ale většina domácností stejně nemohla dovolit, dnes máme nepřeberné množství videoformátů v nejvyšších rozlišeních s prostorovým obrazem a zvukem i služeb, zařízení a možností, na kterých si je můžeme přehrát a přitom ani nemusíme mít nějaký fyzický nosič. O internetu se tou dobou nikomu ani nesnilo… Stačilo k tomu jen 30 let. Kdo ví, jak se budeme dívat na filmy za dalších 30 let.

Vezměte si třeba jenom dekádu 1990 – 2000. Videokazety nahrazují DVD a i ty na konci dekády drtí komprimované video formáty, že si celý film můžete (nechat) vypálit na obyčejné CD a přehrát třeba na počítači.

To byla jen taková demonstrace toho, jak se vývoj a pokrok posouvá třeba i v takové hloupé oblasti, jakou je video.

Co se ale nezměnilo a co zůstává stále stejné? Bylo tu před třiceti lety, dokonce už dávno před tím, ale teprve poslední dobou začíná být stále více jasné, že to nepřežije dvacátá léta jednadvacátého století? Co mělo poslední velkou inovaci naposledy před třiceti lety, ale dodnes to používáme každý den?

Ano, mám na mysli peníze. Jsou to stále ty stejné bankovky a mince, které se používaly po staletí a u kterých největší inovací u nás byla bankovní karta na konci osmdesátých let. Ačkoli se měna z československé změnila na českou, inovace nepřišla takřka žádná. Stále máme ničím nekryté peníze (ať už cash nebo na účtu), které se samy znehodnocují každou minutou a všichni víme, nebo alespoň tušíme, že takhle to do nekonečna jít nemůže…

Rád bych na toto téma do článku přidal tyto dvě krátká videa. V prvním videu se dozvíte, co už tu v minulosti několikrát rozebíraly jiná videa, ale byly to dokumenty dlouhé přes hodinu…

Druhé video naznačuje, jak se to bude ubírat dál. Pokud odmítáte inovace, tak vás zklamu. Tyhle videa nevyšly, ani nevyjdou na VHS. Dnes už nesvítíme svíčkami a nejezdíme v kočárech tažených koňmi, stále ale ještě používáme stejný finanční systém z té doby. Revoluce ve financích je nevyhnutelná, potřebujeme ji jako prase drbání a za pár let se možná dočkáme…

Všechny sety pohromadě

S novým designem blogu jsem si chtěl také udělat pořádek i v mých doposud nahraných setech. Původní stránka “Moje tvorba” obsahovala hodně věcí od odkazů na www stránky, gif ikonky až po moje dj sety nahrané na nejrůznější hostingy.

Jak ale šel čas, mnoho projektů zaniklo a s nimi i hostingy, na kterých byly uložené zmiňované sety. Tak jsem se pokusil najít většinu setů z offline záloh (ale nejsou všechny) a uploadnul je na Mixcloud a následně to všechno pěkně vyskládal na stránku Nahrávky, kde jsou (u některých) klikací nadpisy, které vás nasměrují k dalšímu povídání o tom či onom setu.

Mimochodem pro tyto účely stále hledám cloud, ze kterého by se dalo normálně stahovat…

Tímto krokem bych tak nějak chtěl zakončit dosavadní čtrnáctiletou kariéru a vstoupit do patnáctého roku djování s úplně jiným přístupem. Protože jsem na jaře dostal nabídku zapojit svoje gramofony k ostatním přístrojům ve zkušebně a celé to rozhýbat v trochu jiném stylu. Ono vlastně nebylo o čem přemýšlet. Doma se mi na gramofony jen prášilo a neudělal jsem si na hraní čas třeba i několik měsíců. Takhle si prostě ten čas udělám alespoň jednou týdně a tím se dostanu i k jiným možnostem a celá ta sestava nás někam posouvá (i když v tom jsou zapojeny i dětské hračky).

Tlačítek a čudlíků je v té sestavě opravdu hodně, já se ale stále držím svého koutu s gramofony. Nejprve jsem starými přenoskami (ano, jsou to stále ty staré Audio Technica) brousil klasické vinyly. Až když byly některé pasáže na deskách šmrdláním ohrané tak, že původní záznam už na nich nebyl slyšet (stále přítlak 4g), bylo jasné, že bude záhodno celou sestavu rozšířit o DVS. Bohužel, původní notebook, na kterém jsem v počátcích provozoval Xwax, se už před lety odporoučel do křemíkového nebe.

Vážně jsem v tu dobu přemýšlel nad zakoupením licence Traktoru nebo Serata. Finanční situace mi ale dovolovala akorát tak vytáhnout ze starého mrtvého notebooku disk s Mintem, zkusit ho vrazit do ještě staršího záložního notebooku ze šuplíku a připojit zvukovku. A světe div se, Mint nastartoval (sice mu to trvá trochu déle, protože slabší procesor a málo RAM) a já měl před sebou kompletní audio aparát, jaký jsem měl před smrtí původního notebooku. Xwax se rozběhl s odezvou 16ms a já se zaradoval, že jsem ušetřil tisíce za licenci Windows a Serata. Od té doby šetřím originální vinylové desky a trápím jen Control vinyly a samozřejmě se mi tím výrazně rozšířily možnosti práce se zvukem.

Taky jsem si u toho uvědomil docela zásadní věc. Scratchování, juggling a samplování jsou v principu vlastně naprosto přirozené a jednoduché věci. Právě až ve zkušebně mi v hlavě secvaklo, co dělám blbě. Nesmím se soustředit na techniku provedení té či oné věci, ale na to, jak má ten výsledný zvuk, sampl, scratch znít. Zatímco dřív se mi lépe scratchovalo na levém gramofonu s pravou rukou na crossfaderu a hromadu věcí jsem na druhé straně nedokázal, teď už tohle prostě nemusím vůbec řešit. Je mi úplně jedno, jestli mám zvukový soubor na levém nebo pravém gramofonu, prostě k tomu přijdu a udělám přesně ten zvuk, jaký chci aby z toho vyšel. Když nebudu vynakládat energii na to, abych se soustředil, jak to provést, ale jen jak to má znít, tak to prostě ty ruce udělají už úplně automaticky. To je právě ta svoboda, kterou scratching skýtá. Nestresovat se s provedením, ale soustředit se jen na to, jak to má ve finále znít. Pak je třeba takový juggling ne o technice, ale o tom, jak rychle dokážu přehazovat z jedné desky na druhou a zpátky…

Takže abych se vrátil k původní myšlence tohoto příspěvku. Sety, které tam doposud jsou nahrané jsou minulost. Koncept obyčejného prolínání skladeb do setu jsem už překonal a v těch dalších letech bude má produkce vypadat trochu jinak. Ačkoli můj jukebox v hlavě má několik tracků, které bych si někdy rád zkusil prolnout do sebe, tak uvidíme (uslyšíme) co z toho bude a nebude :)

Šance na výhru u stíracích losů

Když si koupíte stírací los, máte jen 30% šanci, že vyhrajete. Vyzkoušel jsem to za vás.

Letos na podzim to bude 30 let, co si u nás můžete koupit tolik oblíbené stírací losy.
Člověk je tvor hravý a soutěživý a Sazka těmito losy cílí na tyto lidské pudy. Stírací losy jsou tolik oblíbené mj. třeba taky právě proto, že se o výhře nebo prohře dozvíte okamžitě po setření. Zajímavý historický přehled a další zajímavosti o stíracích losech přinesl nedávno magazín Freshtime https://www.freshtime.cz/2019/09/stiraci-losy-jsou-tu-s-nami-uz-30-let/

Co se tam ale nedozvíme je to, jaká je pravděpodobnost, že zakoupený los bude ten výherní. Tohle mi vždycky vrtalo hlavou. O

bčas někomu nějaký ten los koupím, občas nějaký los dostanu. Málokdy se stane, že jsem svědkem nebo přímým účastníkem okamžité výhry. Když už se tam nějaká výhra objeví, zpravidla je v hodnotě samotného losu nebo častěji je výhra ještě nižší, než byla pořizovací cena losu.

Nejčastější jsou ovšem takové losy, které nevyhrávají vůbec nic.

A protože jsem si chtěl tuto hypotézu potvrdit, koupil jsem si jednoho podzimního dne cestou od zubaře deset stíracích losů. Čekal jsem, že zákrok bude mnohem dražší, to se nestalo a tak mi prostě zbyly nějaké peníze a já si řekl “pojďme to zkusit, když je to výročí, ať se konečně rozhodne o tom, jestli se dá skutečně něco vyhrát, nebo je to podvod na lidi a velmi výnosný byznys pro Sazku”.

V trafice naproti ordinaci jsem zakoupil deset stíracích losů Balík peněz, kde je hlavní cena 5 milionů korun. Protože Černou perlu už neměli v požadovaném množství a ve zpravodajství jsem se nedávno doslechl, že hlavní výhru v Rentiérovi v současné emisi již někdo vyhrál. Nedělám si iluze o tom, že bych vyhrál zrovna hlavní výhru. Nedělám si ani iluze o tom, že bych vyhrál vedlejší hlavní výhru, která má být 100 000 Kč. Nedělám si ani iluze o tom, že mi případná výhra pokryje náklady na pořízení deseti losů.

Jak to dopadlo? Losy jsem stíral jeden po druhém a co se objevilo pod stírací vrstvou, vidíte v galerii na fotografiích.

Prvních 5 losů bylo bez výhry. Začínal jsem trochu propadat beznaději. Až šestý los byl výherní a rovná tisícovka! Ačkoli jsem to zprvu chápal jako vyhranou pětistovku, v trafice při překontrolování terminálem mi prodavač ohlásil tisíc korun. Sedmý los klasicky bez výhry, osmý vyhrává stovku, devátý podle terminálu 4 stovky, ačkoli to také vypadalo jen na dvoustovku. Nebylo překvapením, že poslední desátý los byl také bez výhry.

Když to sesumíruji, ze začátku to vypadalo špatně, po setření všech losů jsem věděl, že mě tenhle experiment stál “jen” dvě stovky a že z investované tisícovky budu mít 800Kč. Pravidla jsou napsaná jak jsou, tak jsem to i chápal a i všichni ostatní, kterým jsem to ukazoval. Nakonec jsem pětikilo v plusu. Mají v tom prostě bordel, nebo ty pravidla výher na lose napsané takhle a terminály Sazky to vyhodnocují jinak…

Najedete-li symbol měšce, vyhráváte dvojnásobek částky uvedené pod ním.

Nebudu to řešit, spíš bych chtěl nějak rozluštit systém, kterým se objevují výherní čísla pod stírací plochou. Je tu podezřele hodně čtyřicítek a většinou to je těsně vedle jednu cifru…

Každopádně jsem si ověřil, že koupit si jen jeden los jsou automaticky vyhozené peníze. Musíte si jich koupit víc a mít hodně štěstí (nebo spíš náhody), aby některý z nich byl výherní. Rozhodně se nevyplatí si případnou výhru směnit za další losy. Je možné, že se na nich také dá něco vyhrát, každopádně pokud to takhle budete praktikovat s každou výhrou, postupně přijdete o všechno.

A teď mám nutkání to zkusit znovu, ale mám dokázáno, že je to pěkná blbost. Vždyť z mého štousku losů bylo pouhých 30 % výherních. Beru výhru, losy si možná zase někdy koupím, až budu mít slabou chvilku a budu chtít přijít o nějaké peníze. To, že jsem neskončil v mínusu, byla vyjímka potvrzující pravidlo.

Stírací losy jsou stejně nesmyslné pokoušení štěstí jako třeba sázení na sportovní výsledky. Nemáte absolutně žádnou možnost ovlivnit, ba dokonce odhadnout konečný výsledek. Máte akorát malou šanci na výhru a mnohem větší šanci na prohru. Kdyby to tak nebylo, sázkové kanceláře by již dávno musely zavřít krám.

Když si tak vedle sebe porovnám stírací losy, sázení na sportovní výsledky a kryptoměnové faucety, tak mi z toho vychází, že ve faucetech nemáte ze začátku tak vysoké výhry, ale máte je jisté. Ještě před samotným hraním víte, jaká bude vaše základní výhra, při troše štěstí může být i hodně zajímavá. Bez jakýchkoliv investic a výplaty jsou pravidelné. Jen je nutné strpět nějakou tu reklamu.

Můj favorit je tedy jasný. Není dobré utrácet peníze za něco, co má nejasný výsledek a kde je šance na neúspēch 70%. Stírací losy jsou takový příslovečný zajíc v pytli. Raději si ty peníze vyhraji bez risku a s jistotou zhodnocení v budoucnu.

Bezpečnější, rychlejší, dostupnější a responzivní

Starý Kekel dostal nejen nový responsivní vzhled, ale byl přesunut na nový hosting a má https. Jak se vám líbí?

Plánoval jsem to dlouho. Déle než rok. Ještě na začátku léta to vypadalo, že to na další rok ještě jednou odložím a budu mít polofunkční blog s častými výpadky, ale nakonec se to podařilo.
Jak jste si asi všimli, tento blogísek má nový facelift, ale to není všechno. Je kompletně přesunutý na nový hosting u Wedosu. A prozatím se zdá, že všechno funguje a několikrát denně nedostupný nebo zpomalený web je minulostí.

Vzhled webu používaný do roku 2019

Nejprve se musely udělat zálohy, pak trochu pročistit databázi a ftp od nadbytečných, nepotřebných nebo zastaralých blbostí. Pak další záloha očištěného tovaru. Následovala migrace a testování. S malou pomocí technické podpory Wedosu se to nakonec všechno podařilo oživit a zprovoznit a mohlo se to spustit do ostrého provozu. Po přesunu DNS se zdálo všechno v pořádku, jen na jednu docela podstatnou drobnost. Nemohl jsem se přihlásit do administrace. Opět jsem musel otravovat technickou podporu, kde trochu zakouzlili a nakonec všechno funguje jak má. Malá poznámka pro případné budoucí migrování a vlastně většinu možných problémů: Když něco nefunguje, není potřeba odstavovat pluginy, ani hledat problémy někde složitě v konfiguraci. Jako první zkuste odstranit soubor .htaccess a v administraci (pokud se tam nedostanete, zkuste například přes WordPress.com, nebo plugin Jetpack v aplikaci na mobilu) pak jenom (znovu)uložit podobu trvalých odkazů (Nastavení – Publikování).

Hlavní je, že se celá ta složitá anabáze obešla bez výrazných výpadků z pohledu návštěvníka nebo indexovacího bota. Administrativní výpadek byl skoro měsíc.

Když už se přechází na nový hosting, tak jsem to vzal z gruntu a celý web převlékl do šablony, která by měla být responsivní a měla by splňovat všechny předpoklady na web v roce 2019.

Taktéž jsem si dal za cíl vyřešit všechny nedostatky, kterými blog trpěl od samého počátku, kdy v roce 2008 ještě nebyl kladen takový důraz na zabezpečené připojení a původní hosting ho ani nenabízel. Takže tu teď mám SSL a sám jsem zvědavý, jaký to bude mít vliv na SERP a všechny navazující záležitosti, jež se kvůli nezabezpečenému spojení znatelně propadl ve vyhledávačích už před lety.

Na smíšený obsah (nezabezpečené prvky na zabezpečeném webu) byste tu měli narazit minimálně. Pluginy Velvet Blues Update URLs a Broken Link Checker odvedly v tomto směru vynikající práci, přesto je možné, že se v nějakém hodně starém článku bude ještě vyskytovat obrázek z nezabezpečeného zdroje. Ale spíš je pravděpodobnější, že byl takový obrázek smazán. Také byly promazány nefunkční externí odkazy (za 11 let se toho nakupí) a proběhla rychlá revize a korekce u některých článků (a průběžně stále probíhá – je jich fakt hodně). Z pohledu SEO by to mělo být opět všechno bez závažných nedostatků, teď už stačí jen počkat, jak se to zaindexuje a jestli se dostanu zpátky na pozice ve vyhledávačích.

Na funkčním https se dá stavět další rozšíření a zkvalitnění a předpoklady na nějaký rozvoj se tím otevírají více. Pro začátek tu mám systém odměňování autorů skrze prohlížeč Brave. Mnohým to ještě dnes asi nic neřekne, ale za nějaký čas to může být naprosto běžná součást surfování na internetu. Prohlížeč Brave nejenže cílí na bezpečnost a blokování reklam a sledovačů na internetu, ale také má svůj reklamní systém, který návštěvníky webů odměňuje za zobrazování reklam a dává návštěvníkům webu možnost odměňovat autory obsahu takto získanou kryptoměnou BAT. Více třeba v některém budoucím článku.

No a nakonec toho všeho došlo i na nový vzhled. Dlouho jsem hledal a vybíral ze stovek milionů WordPress šablon a byl docela znechucen tím trendem, jak by měl dnes vypadat moderní web.
Když přijdu na nějakou stránku (v tomto případě blog), chci hned číst nejnovější příspěvek a nechci scrollovat dvě stránky zbytečného obrázku, abych pak musel ještě kliknout na další odkaz, který mi konečně zobrazí celý článek. Chci, aby můj blog vypadal jako blog a ne jako prezentace autosalonu, nepovedený e-shop, stránky realitní kanceláře, nebo fotogalerie. Důraz na textový obsah. To je to, co chci. Nechci mít úvodní stránku zaplácnutou obrázkem nebo nějakými zbytečnými designovými prvky.

Takřka 99% dnes dostupných šablon neodpovídá mým požadavkům. Zbylé 1% tvoří šablony, které by byly designově přijatelné, najde se na nich ale vždy nějaký nedostatek. Jedna má tragickou znakovou sadu, která neumí správně vykreslit české háčky a čárky, druhá je barevně příšerná a nedovolí mi ji v css přebarvit, jiná zase zobrazuje hlavičku tak nešťastně, že je na každém zařízení někde jinde, případně kombinace všeho dohromady.
Takže se při hledání musím probrat kvantem nepoužitelných a nevkusných šablon, abych konečně po několika dnech našel to, co se alespoň nějak přibližuje mým představám o nejlepším webu pro písmenka místo obrázků, který je zároveň responsivní.Ano, právě se díváte na šablonu Coral Dark, které akorát stačilo trochu upravit barvu pozadí, aby mi padla do oka a zároveň jsem nemusel předělávat všechny reklamy.
Abych pravdu řekl, nejsem s tím tak úplně dokonale spokojen, ale na tu starou šablonu z roku 2011 se Google díval trochu s nelibostí. A přitom se mi tak povedla. Nu což, nemůžeme žít v minulosti. Speciálně v dnešní době, kdy je nutnost být připraven na budoucnost mnohem větší, než kdykoli jindy. Pravděpodobně budu tuhle šablonu ještě trochu upravovat a ladit.

Každopádně velký dík patří pánům z technické podpory Wedosu, bez kterých by tento blog nevypadal tak, jak vypadá. Naštěstí už v portfoliu nemám žádný další web, který by musel tohle všechno také podstupovat. Pokud někdy v budoucnu budu zase tvořit nějaké stránky, bude to jednodušší, protože https už je v současnosti standard a základní výbava každého normálního hostingu a vlastně všechno to nastavování a ladění od úplného začátku je dneska oproti dřevním dobám internetu vlastně hračka.