Tentokrát na potvrzení nebo vyvrácení této konspirační teorie nejspíš nebudeme muset čekat tak dlouho…
Pokračujeme v konspiračních tématech. V USA už je víceméně rozhodnuto. Americké prezidentské volby v mnohém připomínaly ty naše v roce 2013, kdy proti sobě stáli Zeman a Schwarzenberg. Oba kandidáti byly výběr nejhorších z nejhorších a to samé se odehrává teď v USA. Střelit se raději do levé nebo do pravé nohy? Ať už to tedy nakonec vyhraje blbý nebo blbější, svět je ztracen.
Pojďme se podívat na plány globalistů a jejich NWO, jak nám osvětluje toto video. Tentokrát to není Bilderberg, ale Davos. Jen mi nejde do hlavy jedna věc. Proč je tahle partička zločinců složená ze samých starých senilních páprdů nad hrobem? Oni se svého cíle nejspíš už nedočkají, tak proč to všechno?
Čas je náš přítel. Díky tomu jak plyne, můžeme dnes porovnávat a ověřovat informace, které jsme v minulosti získali, ale nemohli potvrdit nebo vyvrátit.
Dlouho jsem tu neměl žádné konspirační video. A ačkoli formát tohoto prvního videa je zrovna něco, čeho jsem se tu chtěl vyvarovat, přesto ho sem dám, protože tu jde o sdělení a ne o styl zpracování nebo vyprávění.
Jinak je to velice zajímavé. Video které vyšlo 1.8.2020. V té době konspirace, nad kterou se mohli mnozí ušklíbnout a pomyslet si něco o pomatených konspirátorech. Dnes už víme, že to není konspirace, ale realita. Stačilo prostě jen počkat pár měsíců…
Druhé video tu dávám pro porovnání a také zamyšlení. Tady už nejde o konspiraci, nýbrž o naučně vzdělávací pořad. Jenomže tady od publikování neuběhly měsíce, ale desetiletí. Video z roku 1967 o tom, jak tehdejší společnost předpokládala využití počítačů. Podívejte se na to a řekněte sami: Co z toho používáme dnes? Možná tak v tom zdravotnictví se změnil akorát způsob zadávání informací do „kartotéky“, jinak to funguje docela podobně. No a co ty ostatní obory? Dnes nám to připadá jako něco neuvěřitelného, co už bylo mnohonásobně překonáno a modernizováno. Ve své době nejmodernější sci-fi technologie, dnes úsměvná retro podívaná, nad kterou budou mnozí nechápavě kroutit hlavou. Ty děti z konce videa jsou už dnes staré báby a dědci, někteří z nich třeba už ani nežijí. No a bylo jim k něčemu, že se učili programovat ve Fortranu? Na druhou stranu se zase nemusely řešit hackerské útoky a zabezpečení sítě. Jednoduše proto, že nic takového ještě neexistovalo a když chtěl někdo ukrást nějaká data, musel se vloupat do laboratoře a fyzicky zkopírovat nebo odcizit cívku s magnetickým páskem…
Pojďme v čase ještě dál a tentokrát k vizi roku 2000. Předchozí video mi do related hází sleepcore sbírky dokumentů a například u tohoto se můžeme ještě více zamyslet. Dokumenty a pohádky o velmi vzdálené budoucnosti. Jak my si dnes můžeme představovat příští století a jak bude skutečně vypadat? Co autoři nemohli vidět a tušit, když vymýšleli tyto klipy? A co my nyní nevidíme a netušíme, když si představujeme budoucnost? Máte vůbec nějakou budoucnost?
Chtěl jsem napsat „zábavný“ kvíz, ovšem když si uvědomíme souvislosti, moc do smíchu slušným a poctivým lidem být nemůže.
Ať už jste rozumně uvažující odpůrce pana premiéra, nebo tupá nemyslící kobliha, tento rychlý a krátký kvíz je pro všechny, kteří žijí v ČR a platí tu daně. Schválně, jestli máte přehled o tom, kolik a co ukradl pan premiér, jakou ostudu kde ztropila jeho plastová paní, nebo na kolik nás všechny (a mnoho budoucích generací) přijdou jeho zlodějiny a populismus.
Všechny otázky mají vždy jen jednu správnou odpověď a jsou i ozdrojované a oddůvodněné, aby sektáři nemohli slepě bez důkazů opakovat známou mantru „kampaň, účelovka, Kalousek“.
Konspirační teorie a předpovědi o nástupu NWO se až s děsivou přesností odehrávají právě teď a právě tady pod záminkou boje proti koronaviru.
Tak tu máme situaci, jakou jsme v novodobých dějinách ještě nezažili. Aniž bych to chtěl jakkoli zlehčovat, nebo nebrat vážně, vidím tu jistou korelaci s konspiračními předpověďmi o instalaci Nového Světového Řádu. Koronavirus COVID-19 se šíří světem a za vydatné mediální masírky mi to připadá, jako že tohle je ten nástup NWO, který s radostí a jásotem všichni vítají.
Mocipáni odpradávna udržovali prostý lid ve strachu. Lid vždy musel mít nějakého nepřítele, kterého se měl obávat a se kterým měl bojovat a když s ním nemohl nebo neuměl bojovat, musel se mu podřídit. Strach z přírodních jevů, které tehdy primitivní věda nedokázala racionálně vysvětlit, se sváděl na boží nebo satanův hněv. Za války se udržoval strach z Židů, později to byli imperialističtí nepřátelé a americký brouk. Na přelomu tisíciletí byl tím nepřítelem ten, koho označili za teroristu. A co teď? Teď to dovedli k dokonalosti. Teď tím nepřítelem může být kdokoli z vás. Od úplně cizího člověka, ale i od člena vaší domácnosti teď můžete chytit „amerického brouka“, který tentokrát není vidět a ani údajně není tak nebezpečný, jako třeba běžná chřipka. Jen je potřeba, abyste z něho měli strach a podřídili se všem opatřením, které to přináší.
Je to prostě geniální nástroj na zotročení stáda. Tedy předpoklad takový asi byl a leckde ve světě se to ujme. Jen tady nový koronavirus narazil na českou vládu diletantů a z přistřihování křidélek a odebírání práv a svobod běžným občanům se stává katastrofální fraška, která se, a teď bych se vážně rád mýlil, zcela mine účinkem a bude mít hrozné následky.
Krizový štáb nakonec v nějaké podobě zasedal. Ministr zdravotnictví v živých televizních vstupech akorát mečí, premiér neustále lže, kritizuje okolní státy, jak to nezvládají a na celé situaci si honí PR a je rád, že se teď jeho skandály a kauzy odsunuly mimo pozornost. V televizi není schopný dát dohromady jedinou kloudnou českou větu. Místo odpovědi na položenou otázku blekotá nesmysly mimo téma, kterým nikdo nerozumí. Místo toho, aby zařizoval ochranné pomůcky pro zdravotníky, připravoval stát na situaci, o které ví minimálně 2 měsíce předem, že nastane, a vůbec dělat to, co by normální premiér v takové situaci měl dělat, jeho nadrogovaný PR mág Prchal probudil spící troll účty na sociálních sítích a denně zakládá desítky nových s jediným úkolem: psát pochvalné statusy na premiéra a urážet ty, kteří píší kritiku…
Lidi jsou v permanentním strachu a jsou ještě více rozhádaní, třídním nepřítelem teď může být kdokoli. Dokonce i ti, které máte nejraději. Nařízená domácí karanténa situaci v mezilidských vztazích často jen zhoršuje. Nesmíte cestovat, zavřeli hospody, omezili vás na vašich svobodách, právech a zcela narušili běžný režim spoustě lidem. Kdykoli teď za vámi může přijít skupinka zakuklenců a ukázat na vás, že jste závadová mládež, která má amerického brouka. A vezmou s vámi všechny, se kterými jste byli v kontaktu…
No nechci tyto teorie rozvádět do extrému. Za vším špatným je třeba hledat také to pozitivní. Lidé začali suplovat neschopnou vládu. Začali sami šít a rozdávat roušky, soukromé laboratoře a chemické školy vyrábějí desinfekci a dodávají ji zdarma tam, kde je potřeba. Máme tu prostě stav, který ukáže a vyselektuje to dobré a to špatné v lidech.
Několik lidí mi vyprávělo o tom, jak jsou teď nuceně doma a jak chtějí pomáhat. Třeba chodit na nákupy důchodcům, aby sami nemuseli do pro ně rizikového prostředí. To je zcela jistě šlechetná a chválihodná iniciativa. Musel jsem je ale upozornit na to, že jak premiér s prezidentem dokonale rozdělují společnost (zatímco melou o táhnutí za jeden provaz), dostanou to od těch jejich morálních zrůd pořádně sežrat. Ať budeš dělat sebevíc šlechetnou činnost, vždycky se najde blbec, co tě za to bude kritizovat. Dokonce se nebude štítit tě označit za toho, kdo roznáší nákazu a důchodcům nosí posmrkané rohlíky a chleba…
Naštěstí taková individua se vyskytují jen v diskuzích na internetu a jsou dílem ne příliš početné skupiny, která si zakládá troll účty jen a pouze za tímto účelem.
Nakonec i ta válka, byť je to ta nejhorší věc na světě, znamenala pokrok ve vědě, výzkumu a technologii. Největší vynálezy a objevy většinou vznikaly pod tlakem a v krizových situacích. A my vlastně ve válce jsme. Jsme v informační válce a často nevíme čemu a komu můžeme věřit. Na sociálních sítích občané vedou informační válku se zfetovanými PR mágy vrcholných politiků. Bohužel několik naivních lidí si doteď myslí, že ty statusy si členové zločinecké organizace ANO píšou sami. Vezměme si z této situace ponaučení a berme ji jako příležitost.
Já osobně se snažím vidět pozitiva v tom, že pokud to přežijeme, může se u nás vyvinout imunita vůči takové nemoci i vůči PR kecům. Doufám v to, že se národ poučil a již nikdy nebude volit lháře, zloděje, estébáka, dotačního podvodníka, křivopřísežníka na zdraví svých dětí, paroháče, udavače, ostudu téhle země v očích celého světa, mafiána, který nikdy žádnou firmu nevybudoval, ale všechny je ukradl nebo násilně převzal. Tak, jako se to snaží udělat teď s celou republikou.
Všichni, kteří Babiše a jeho zločineckou sektu volili, a ani po této zatěžkávací zkoušce, která ukázala jeho lži, neschopnost a buranství v celé jeho nahotě, neprozřeli a dál ho budou podporovat, nemají svědomí a ani místo v této zemi. Rád bych se opět mýlil, ale až tu začnou umírat lidé na nákazu, bude to estébák a kohorta jeho přisluhovačů a kývačů, kdo za to ponesou odpovědnost!
Doufejme, že se to nestane a zbavíme se tohodle zla jednou pro vždy i bez ztrát na životech.
Napadlo vás, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050? Co jste měli v roce 1990 a co čekat v roce 2050?
Máme tu rok 2020. Věděli jste, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050?
Zatímco například v roce 1990 byl pro hodně lidí největším technickým pokrokem čtyřhlavý videorekordér, který si ale většina domácností stejně nemohla dovolit. Co máme dnes?
Dnes máme nepřeberné množství videoformátů v nejvyšších rozlišeních s prostorovým obrazem a zvukem. Služeb i zařízení a možností, na kterých si je můžeme přehrát a přitom ani nemusíme mít nějaký fyzický nosič. O internetu a vzniku youtuberů se ne tak dávno nikomu ani nesnilo… Stačilo k tomu jen 30 let. Kdo ví, jak se budeme dívat na filmy za dalších 30 let.
Vezměte si třeba jenom dekádu 1990 – 2000. Videokazety nahrazují DVD a i ty na konci dekády drtí komprimované video formáty, že si celý film můžete (nechat) vypálit na obyčejné CD a přehrát třeba na počítači.
To byla jen taková demonstrace toho, jak se vývoj a pokrok posouvá třeba i v takové hloupé oblasti, jakou je video. Od velkých krabic a kabelů až po streamování do celého světa přímo z vaší kuchyně.
Co se ale nezměnilo a co zůstává stále stejné? Bylo tu před třiceti lety, dokonce už dávno před tím, ale teprve poslední dobou začíná být stále více jasné, že to nepřežije dvacátá léta jednadvacátého století? Co mělo poslední velkou inovaci naposledy před třiceti lety, ale dodnes to používáme každý den?
Ano, mám na mysli peníze. Jsou to stále ty stejné bankovky a mince, které se používaly po staletí k okrádání lidí a u kterých největší inovací u nás byla bankovní karta na konci osmdesátých let. Ačkoli se měna z československé změnila na českou, inovace nepřišla takřka žádná. Stále máme ničím nekryté peníze (ať už cash nebo na účtu), které se samy znehodnocují každou minutou a všichni víme, nebo alespoň tušíme, že takhle to do nekonečna jít nemůže…
Rád bych na toto téma do článku přidal tyto dvě krátká videa. V prvním videu se dozvíte, co už tu v minulosti několikrát rozebíraly jiná videa, ale byly to dokumenty dlouhé přes hodinu…
Druhé video naznačuje, jak se to bude ubírat dál. Pokud odmítáte inovace, tak vás zklamu. Tyhle videa nevyšly, ani nevyjdou na VHS. Dnes už nesvítíme svíčkami a nejezdíme v kočárech taženými koňmi, stále ale ještě používáme stejný finanční systém z té doby. Revoluce ve financích je nevyhnutelná, potřebujeme ji jako prase drbání a za pár let se možná dočkáme…
Řetězáky, hoaxy a další nesmysly, které se před lety ve velkém rozesílaly e-mailem, prožívají dnes renesanci. Šíří se ze schránek seniorů a mohou napáchat velmi vážné škody!
Dnes si opět ukážeme, jak ten čas letí a jak se vlastně i ta historie opakuje.
Psal se rok 2008, když jsem publikoval návod na zastavení obtěžujících e-mailů od kamarádů, kteří to asi mysleli dobře, ale já nebyl z těch příjemců, kteří by to dokázali ocenit. Od toho okamžiku se přísun nevyžádaných hovadin zastavil a u mnohých tím i ustala veškerá komunikace.
V té době ještě nebyly tolik rozšířené fejsbůky a podobné rakoviny, tak to prostě museli ventilovat přes e-mail. Předpokládám, že oni odesílatelé nechali své činnosti skrze e-mail a přesunuli svou aktivitu na výše zmíněné sociální sítě.
Je mi upřímně jedno, jestli i tam provozují svoji oblíbenou kratochvíli, hlavní je, že jsem toho ušetřen.
Ovšem jak během let docházelo v domácnostech k obnově výpočetní techniky, starší kusy hardwaru podědili rodiče a prarodiče po svých dětech a celé se to rozjelo nanovo.
Takže tentokrát si řetězové e-maily neposílají teenageři a lidé produktivního věku, ale důchodci a především ti, kteří museli v časech největšího boomu, ještě chodit do práce.
I moji rodiče podědili starší notebook, kde je nainstalován Linux a prohlížeč Brave a mám tak jistotu, že jsou na internetu v rámci možností relativně v bezpečí. Také mají zřízenou e-mailovou schránku a ano, také do ní dostávají všelijaké dementní prezentace, špatně formátovaná videa, přání štěstí nebo hoaxy.
Ovšem nejzajímavější na tom je, že si tyto zprávy mezi sebou rozesílají právě starší generace. Nikdo mladší padesáti let tyto e-maily již nerozesílá. Prostě sociální sítě jsou na geronty moc hi-tech a mnozí jsou rádi, že si umí otevřít e-mailovou schránku.
Bohužel naši rodiče a prarodiče mají mezi svými vrstevníky i technicky zdatnější jedince, kterým nedělá problém napsat a odeslat e-mail, který pak může napáchat hodně škody.
Ano, mám na mysli šíření dezinformací, neověřených zpráv a hoaxů, kvůli kterým pak trpíme všichni. Projevuje se to ve výsledcích volebních preferencí a skutečně tím pak trpí všichni. Důkazem budiž současný stav, kdy máme nejslabšího premiéra v historii naší země, který je vydíratelný senilním vlastizrádným ruským agentem, pomstychtivým nesvéprávným alkoholikem, toho času v úřadu prezidenta republiky. Hoaxy z ruské trollfarmy si drtivá většina seniorů neumí nijak ověřit. Umí je akorát přeposlat dál. Řeknou si, „že to četli na tom internetu, že jim to poslala Míla, která má vždycky pravdu“ a proto se do předních politických pozic dostal lhář, zloděj, ogliarcha, mafián ve střetu zájmů, který postupně likviduje demokracii v naší zemi tím, že si do klíčových pozic dosadil lidi ze své zločinecké organizace!
Nechci nabádat k porušování listovního tajemství, spíš k budování důvěry a porozumění.
Často bývám pověřen vyřizováním osobní elektronické komunikace, protože „ty s tím počítačem umíš“, a mám tak docela dobrý přehled o tom, co si mezi sebou naši senioři posílají. Naštěstí „u nás“ se nejedná o masivní záplavu hoaxů a odkazů na dezinformační proruské weby, ale co od kolegů a známých podobně pověřených slýchávám, tak tam už se leckde jedná o cílenou manipulaci. Můžu být rád, že nejčastěji řeším pouze problémy, že se to poslané video nezobrazí přes celou obrazovku, nebo že nějaká prezentace nejde otevřít…
Apeluji na vás, čtenáře, kteří máte rodiče nebo prarodiče on-line. Bavte se a diskutuje s nimi o tom, co jim posílají jejich známí a co oni přeposílají dál. Naučte je ověřovat si získané informace, naučte je rozlišovat dezinformace, naučte je s nimi zacházet a vyhodnocovat.
Stejně tak jako oni vás naučili přecházet přes silnici, nebo že horká plotna na sporáku pálí, musíte je vy zase naoplátku naučit zacházet s informacemi v této šílené době, kdy nikdo nemůže nikomu věřit. Když jste byli děti, učili vás opatrnosti a dohlíželi na to, aby se vám nic nestalo. Dnes musíte vy dohlížet na ně, aby byli opatrní a neublížili nejen sobě, ale hlavně celé společnosti.
Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.
Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.
Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…
Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!
Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.
Nebylo to plánované, ale za velmi krátkou dobu jsem vyzkoušel mnoho projektorů a byla to obohacující zkušenost. Pokud plánujete pořídit projektor, mám tu pro vás několik doporučení.
Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.
Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!
První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.
Acer H6517ABD
DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI
Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.
Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.
Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…
Acer A1500
DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA
Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…
Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.
Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.
Epson EH-TW5350
3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi
V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.
Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru „hrabe pevný disk“, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…
Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.
Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.
Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.
Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…
A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.
Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.
První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.
Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.
Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)
Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.
V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.
Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.
Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.
Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)
Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.
Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)
Dlouho tu nebylo žádné video z kategorie Must Watch.
No a protože se Česká televize rozhodla, že tento velmi zásadní dokument uvede až po volbách, je mojí povinností na něj upozornit nyní, a pokud by alespoň jednoho voliče ANO přimělo k tomu, aby na podzim u voleb neudělal tu fatální chybu, bude to sloužit dobré věci.
Andrej Bastard Babiš. Lhář, zloděj a podvodník, který patří na šibenici a ne do sněmovny, je bezpochyby jeden z nejnebezpečnějších lidí v naší zemi. Jeho slogan „Řídit stát jako firmu“ může vzbuzovat dojem ušlechtilosti ovšem jen do té doby, než zjistíte, jak on vlastně tu firmu řídí a jakým způsobem ji získal. Dokumentární film Selský rozum – Žlutý baron – Pravda o Andreji Babišovi od režisérské dvojice Zuzana Piussi & Vít Janeček ukazuje, čeho je tenhle sráč schopný, jak se podle něj řídí firmy, a jaké prasárny provádí.
Původní originální dokument již není na Youtube k dispozici, kvůli nárokům ČT. Přesto ho lze dohledat i na jiných kanálech.
Takže sdílejte a snažte se, aby to vidělo co nejvíce lidí, dokud to tam je!
Vylhané a zmanipulované volební preference nahánějí strach a mají za cíl navodit dojem, že zločinecké hnutí ANO má tak vysoké šance na vítězství. Uvěřit tomu může snad jen průměrný hloupý televizní divák. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl rád Bureše, nebo by mu dal ve volbách hlas. Podporu mu vyjadřují jen jeho fake profily na sociálních sítích. Lidi mají krátkou paměť, ale věřím, že ještě nezapomněli na cenzuru internetu nebo EET…
A jak sám bastard Babiš uvedl svůj program: „Teď nebo nikdy“. Tato věta má opravdu velký význam, protože pokud mu dáte svůj hlas, žádné příště už nebude a zasloužíte si také provaz!
No nechci tyto teorie rozvádět do extrému. Za vším špatným je třeba hledat také to pozitivní. Lidé začali suplovat neschopnou vládu. Začali sami šít a rozdávat roušky, soukromé laboratoře a chemické školy vyrábějí desinfekci a dodávají ji zdarma tam, kde je potřeba. Máme tu prostě stav, který ukáže a vyselektuje to dobré a to špatné v lidech.
