BEWARE Demo

Hororová jízda v alternativní realitě Československa, kde nevystoupíte z auta, i když si do něj strachy naděláte.

Bylo krátce po poledni, ale spíš to vypadalo, jako by byl už večer. Přes hustou mlhu a dešťové kapky bylo vidět jen na pár metrů před sebe . Do tohohle počasí by ani psa nevyhnal a proto raději zůstávám sedět ve své rezavé “stodvacítce” a vydávám se z opuštěného a potemnělého kempu jedinou možnou cestou k nedaleké přehradě.

Hrobovým tichem se nese řev motoru, který s mírnými obtížemi vyhrabe moji Škodovku z bahna na zaplaveném prostranství a konečně najíždím na alespoň trochu zpevněnou polní cestu. Míjím prázdnou samoobsluhu s opuštěným dětským koutkem. Nikde ani živáčka. Tohle je kemp duchů. Co se tady stalo?

Za samoobsluhou už je nájezd na normální asfaltovou cestu podél řeky. Při průjezdu mírnou zatáčkou dostávám “hodiny” a jsem vděčný za ty svodidla u silnice, jinak bych skončil s autem v řece. Otáčím auto správným směrem a po chvíli jízdy se z mlhy vynoří malá přehrada s vodní elektrárnou, ve které kdosi hlídkuje za okny.

Jakmile minu elektrárnu, oslní mě ve zpětném zrcátku světla auta, které se vydalo za mnou. Mám takové tušení, že ta elektrárna bude skrývat tajemství, proč pouliční osvětlení svítí jen tady na tom mostě a celá oblast je zahalena ve tmě, ačkoli je zrovna den.
Zastavuji u krajnice a nechávám to neznámé auto, aby mě předjelo. Naneštěstí projelo pořádnou louží a bláto na předním skle mi zakrylo výhled. Když zapnu stěrače, tak vidím, že to auto také zastavilo a vyskočila z něj čtveřice podivných postav, která mi do obličeje svítí baterkami a pospíchá k mému autu. Mám z toho velice nepříjemný pocit. Na nic nečekám a dupnu na plyn. S těmito osobami se nechci setkat osobně.

Za chvíli v zrcátku vidím, že je mi to auto zase v patách. Za kopcem je odbočka do lesa. Chci se mu ztratit a tak zhasnu světla, třeba mě tu neuvidí. Bohužel opět dostávám hodiny a tentokrát svoji trochu potlučenou škodovku opírám o strom. Není nic vážného a moje auto se s nevolí pomalu rozjíždí směrem k temnému lesu ve snaze uniknout pronásledovatelům. Na to je ale už pozdě. Auto mi teď uvízlo v bahně a v zrcátku sleduji, jak depresivní podzimní hnědo-šedou mlhu prořezávají světla reflektorů a ke mně se zase blíží ty podivné postavy…

Počasí posledních dnů bylo přímo jako vystřižené z následující hororové závodní hry a proto musím i své čtenáře seznámit s geniálním počinem Ondřeje Švadleny, který již několik let pracuje na této neuvěřitelně realistické hře, která vlastně definuje nový herní žánr.

BEWARE mapaJak ale popsat takový herní žánr, kde za celou dobu nevystoupíte z auta, nikdo tu na vás nepromluví ani slovo, nemáte žádné nápovědy, texty, ukazatele zdraví, ani minimapu? Kdyby tu něco z toho bylo, neužili byste si tuto intenzivní hororovou jízdu ani z poloviny. Jediné, co potřebujete sledovat jsou zpětná zrcátka a otáčkoměr, když zapadnete se svou stodvacítkou do bahna.

Beware se odehrává v tak trochu jiném Československu osmdesátých let 20.století. Zdejší kraj postihl blackout a vy jste tu zdánlivě sami ve své Škodovce na opuštěné mapě. Všudypřítomná hustá mlha, vyvrácené stromy nad cestami a opuštěné domy v potemnělých vesničkách dokonale vykreslují krásně hutnou a depresivní atmosféru, jakou ještě žádná jiná hra nedokázala zprostředkovat. Když si k tomu přidáme zasazení do prostředí, které bude pro našince hodně povědomé, dostáváme herní zážitek, který je velmi originální a intenzivní.

Hra, nebo spíše demo běží na Unity enginu. Díky nekonečné mlze není potřeba, aby engine vykresloval obrovské panoramatické výhledy a může se tak soustředit na drobné detaily. Vesměs to je souhra světla a stínu a každá kapička na skle láme přesně tolik světla, kolik je potřeba a výsledek vypadá natolik uvěřitelně, že dokonce ucítíte i to bouchnutí do hlavy o střechu, když najedete na nějaký větší hrbol a budou vám mrznout nohy z toho, jak to topení ve starých Škodovkách netopí…

Střídá se tu den a noc. Zatímco ve dne se dá jet i bez svícení, v noci se zhasnutými světly neuvidíte vůbec nic. A až budete projíždět potemnělým venkovem (nebo když ztratíte oba pronásledovatele, můžete v elektrárně nahodit proud a rozsvítit tak pouliční lampy), budete si říkat “jako bych už tudy někdy jel”.
https://games.tiscali.cz/preview/detaily-o-ceskem-automobilovem-thrilleru-driving-survival-289462
Verze 001 je ke stažení a vyzkoušení zdarma na indiedb.com. Je tu také možnost podpořit autora na patreon.com a získat přístup k nejnovějším verzím této jedinečné hry. Podpora VR posouvá zážitek z hraní na ještě intenzivnější jízdu ;)

Dvě videa pro novou dekádu

Napadlo vás, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050? Co jste měli v roce 1990 a co čekat v roce 2050?

Máme tu rok 2020. Věděli jste, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050?

Zatímco například v roce 1990 byl pro hodně lidí největším technickým pokrokem čtyřhlavý videorekordér, který si ale většina domácností stejně nemohla dovolit, dnes máme nepřeberné množství videoformátů v nejvyšších rozlišeních s prostorovým obrazem a zvukem i služeb, zařízení a možností, na kterých si je můžeme přehrát a přitom ani nemusíme mít nějaký fyzický nosič. O internetu se tou dobou nikomu ani nesnilo… Stačilo k tomu jen 30 let. Kdo ví, jak se budeme dívat na filmy za dalších 30 let.

Vezměte si třeba jenom dekádu 1990 – 2000. Videokazety nahrazují DVD a i ty na konci dekády drtí komprimované video formáty, že si celý film můžete (nechat) vypálit na obyčejné CD a přehrát třeba na počítači.

To byla jen taková demonstrace toho, jak se vývoj a pokrok posouvá třeba i v takové hloupé oblasti, jakou je video.

Co se ale nezměnilo a co zůstává stále stejné? Bylo tu před třiceti lety, dokonce už dávno před tím, ale teprve poslední dobou začíná být stále více jasné, že to nepřežije dvacátá léta jednadvacátého století? Co mělo poslední velkou inovaci naposledy před třiceti lety, ale dodnes to používáme každý den?

Ano, mám na mysli peníze. Jsou to stále ty stejné bankovky a mince, které se používaly po staletí a u kterých největší inovací u nás byla bankovní karta na konci osmdesátých let. Ačkoli se měna z československé změnila na českou, inovace nepřišla takřka žádná. Stále máme ničím nekryté peníze (ať už cash nebo na účtu), které se samy znehodnocují každou minutou a všichni víme, nebo alespoň tušíme, že takhle to do nekonečna jít nemůže…

Rád bych na toto téma do článku přidal tyto dvě krátká videa. V prvním videu se dozvíte, co už tu v minulosti několikrát rozebíraly jiná videa, ale byly to dokumenty dlouhé přes hodinu…

Druhé video naznačuje, jak se to bude ubírat dál. Pokud odmítáte inovace, tak vás zklamu. Tyhle videa nevyšly, ani nevyjdou na VHS. Dnes už nesvítíme svíčkami a nejezdíme v kočárech tažených koňmi, stále ale ještě používáme stejný finanční systém z té doby. Revoluce ve financích je nevyhnutelná, potřebujeme ji jako prase drbání a za pár let se možná dočkáme…

Elder Spams

Řetězáky, hoaxy a další nesmysly, které se před lety ve velkém rozesílaly e-mailem, prožívají dnes renesanci. Šíří se ze schránek seniorů a mohou napáchat velmi vážné škody!

Dnes si opět ukážeme, jak ten čas letí a jak se vlastně i ta historie opakuje.

Psal se rok 2008, když jsem publikoval návod na zastavení obtěžujících e-mailů od kamarádů, kteří to asi mysleli dobře, ale já nebyl z těch příjemců, kteří by to dokázali ocenit. Od toho okamžiku se přísun nevyžádaných hovadin zastavil a u mnohých tím i ustala veškerá komunikace.

V té době ještě nebyly tolik rozšířené fejsbůky a podobné rakoviny, tak to prostě museli ventilovat přes e-mail. Předpokládám, že oni odesílatelé nechali své činnosti skrze e-mail a přesunuli svou aktivitu na výše zmíněné sociální sítě.
Je mi upřímně jedno, jestli i tam provozují svoji oblíbenou kratochvíli, hlavní je, že jsem toho ušetřen.

Ovšem jak během let docházelo v domácnostech k obnově výpočetní techniky, starší kusy hardwaru podědili rodiče a prarodiče po svých dětech a celé se to rozjelo nanovo.
Takže tentokrát si řetězové e-maily neposílají teenageři a lidé produktivního věku, ale důchodci a především ti, kteří museli v časech největšího boomu, ještě chodit do práce.

I moji rodiče podědili starší notebook, kde je nainstalován Linux a prohlížeč Brave a mám tak jistotu, že jsou na internetu v rámci možností relativně v bezpečí. Také mají zřízenou e-mailovou schránku a ano, také do ní dostávají všelijaké dementní prezentace, špatně formátovaná videa, přání štěstí nebo hoaxy.

Ovšem nejzajímavější na tom je, že si tyto zprávy mezi sebou rozesílají právě starší generace. Nikdo mladší padesáti let tyto e-maily již nerozesílá. Prostě sociální sítě jsou na geronty moc hi-tech a mnozí jsou rádi, že si umí otevřít e-mailovou schránku.
Bohužel naši rodiče a prarodiče mají mezi svými vrstevníky i technicky zdatnější jedince, kterým nedělá problém napsat a odeslat e-mail, který pak může napáchat hodně škody.

Ano, mám na mysli šíření dezinformací, neověřených zpráv a hoaxů, kvůli kterým pak trpíme všichni. Projevuje se to ve výsledcích volebních preferencí a skutečně tím pak trpí všichni. Důkazem budiž současný stav, kdy máme nejslabšího premiéra v historii naší země, který je vydíratelný senilním vlastizrádným ruským agentem, pomstychtivým nesvéprávným alkoholikem, toho času v úřadu prezidenta republiky. Hoaxy z ruské trollfarmy si drtivá většina seniorů neumí nijak ověřit. Umí je akorát přeposlat dál. Řeknou si, “že to četli na tom internetu, že jim to poslala Míla, která má vždycky pravdu” a proto se do předních politických pozic dostal lhář, zloděj, ogliarcha, mafián ve střetu zájmů, který postupně likviduje demokracii v naší zemi tím, že si do klíčových pozic dosadil lidi ze své zločinecké organizace!

Nechci nabádat k porušování listovního tajemství, spíš k budování důvěry a porozumění.
Často bývám pověřen vyřizováním osobní elektronické komunikace, protože “ty s tím počítačem umíš”, a mám tak docela dobrý přehled o tom, co si mezi sebou naši senioři posílají. Naštěstí “u nás” se nejedná o masivní záplavu hoaxů a odkazů na dezinformační proruské weby, ale co od kolegů a známých podobně pověřených slýchávám, tak tam už se leckde jedná o cílenou manipulaci. Můžu být rád, že nejčastěji řeším pouze problémy, že se to poslané video nezobrazí přes celou obrazovku, nebo že nějaká prezentace nejde otevřít…

Apeluji na vás, čtenáře, kteří máte rodiče nebo prarodiče on-line. Bavte se a diskutuje s nimi o tom, co jim posílají jejich známí a co oni přeposílají dál. Naučte je ověřovat si získané informace, naučte je rozlišovat dezinformace, naučte je s nimi zacházet a vyhodnocovat.
Stejně tak jako oni vás naučili přecházet přes silnici, nebo že horká plotna na sporáku pálí, musíte je vy zase naoplátku naučit zacházet s informacemi v této šílené době, kdy nikdo nemůže nikomu věřit. Když jste byli děti, učili vás opatrnosti a dohlíželi na to, aby se vám nic nestalo. Dnes musíte vy dohlížet na ně, aby byli opatrní a neublížili nejen sobě, ale hlavně celé společnosti.

Sdílejte, než to smažou!

Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.

Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.

Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…

Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
zakazou nam videa na youtube
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!

Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.

BV8000Pro po roce používání

Blackview BV8000Pro mám již více jak rok a přináším zhodnocení používání telefonu za celou tu dobu. Vyplatí se koupit?

Nestává se tak často, že mi jeden telefon vydrží více než rok a navíc, že s ním budu spokojený.
Rok se s rokem sešel a od minulého srovnání odolných telefonů jsem obdržel hned několik dotazů na spokojenost používání telefonu Blackview BV8000 Pro a tak by bylo dobré se na tento telefon podívat s ročním odstupem. Prvotní nadšení mírně vyprchalo (jako asi u všeho) a ačkoli všechny pozitiva telefonu jsem vypsal v minulém článku, tak teď bych se rád soustředil na ty horší stránky přístroje, které potenciální kupce pochopitelně zajímají nejvíce.

Pojďme si tedy připomenout ty pozitiva, které nijak neomrzely, ani se vlastně za ten rok nijak nezměnily a trochu je doplnit nebo upřesnit i těmi negativy:

Na prvním místě musím znovu vyzdvihnout odolnost vůči vodě i prachu. Ať už se s telefonem koupete, sprchujete nebo ho jen oplachujete pod tekoucí vodou, stále se můžete spolehnout na to, že se voda do telefonu prostě nedostane. S koupáním a oplachováním telefonu souvisí první nešvar zmiňovaný i minule: Pokud máte hodně tvrdou vodu a proud nasměrujete přímo na vrchní hranu přístroje, může si telefon myslet, že jsou v něm zapojená sluchátka. Stává se to i po delším pobytu ve vaně, když máte hodně pěny, nebo jako když naschvál čekáte důležitý hovor a zrovna si telefon opláchnete u studny, tak se s volajícím prostě neuslyšíte. Musíte telefon vypnout, vysušit zdířku na sluchátka a znova zapnout. S vodou souvisí i citlivost displeje a čtečky otisků prstů. Pokud chcete fotit pod vodou, docela běžně se stává, že se vám to nepovede, protože hladina vody nejčastěji stáhne oznamovací panel dolů, přesouvá ikonky, zapíná Bluetooth nebo navigaci a prostě tak různě náhodně dělá brikule na displeji. To je ovšem problém u všech displejů u všech voděodolných telefonů. Telefon se prostě pod vodou ovládá velmi obtížně. On i takový déšť za vás dokáže napsat smsku nebo vám schovat nějakou ikonku na ploše :) Čtečka otisků prstů funguje pouze za sucha. Pokud máte na rukách nebo na čtečce vodu, je prakticky nemožné odemknout telefon. Koho by to zajímalo, tak čtečka otisků prstů sejme i kočičí tlapky :)

baterieAni po roce nepozoruji žádnou degradaci baterie. Udrží telefon v chodu klidně celý den intenzivního používání a při šetrném provozu stačí nabíjet jednou za 4 dny. V prvních dnech, kdy telefon ještě nedostal poslední aktualizaci, se docela rychle vybíjela baterie při zapnuté úspoře dat. V současné verzi ta spotřeba energie není tak výrazná, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že se zapnutým spořičem dat ta baterie ubývá rychleji… Největší žrout baterie je roaming. Pokud máte obsazeny oba sim sloty, tak se vám baterie dokáže vybít I klidně za půl dne.

Volání, data, konektivita. Ani po roce se nic nezměnilo. Pokud je při telefonátu špatně slyšet druhá strana, většinou bývá problém právě tam nebo u operátora. Telefon si drží signál, hovory jsou krásně zřetelné a hlasité (pokud má protistrana kvalitní telefon nebo volá z pevné linky), hlasitý odposlech je slyšet na celou místnost, navigace je přesná bez výpadků, wi-fi chytá nejlépe ze všech dostupnýh přístrojů, co mám doma. Spárování s okolními BT zařízeními je bezproblémové. Kamarád si také koupil tento telefon a zaskočilo ho, že do něj nezapojí audio jack od reproduktorů. Někde se určitě dá pořídit redukce na delší jack, ale já mu rovnou doporučil BT modul k reprákům, alespoň nemusí tahat kabely a při poslechu může mít telefon pořád v kapse.

Konstrukční nedostatky se tu také najdou. Na odolnost si stěžovat nemohu. Telefon mi již mnohokrát spadnul displejem na beton nebo dlažbu z mnohem větších výšek, než z té, která byla pro BV5000 fatální. Na fólii na displeji je již mnoho nehezkých škrábanců a vrypů, nicméně sklo pod ní by mělo být netknuté. To ale nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ta fólie tam je celý rok a zatím slouží jak má. Nešetrné zacházení a nespočet pádů je znát hlavně na hliníkových bočnicích a zadním krytu SIM karet.
Právě ty hliníkové bočnice jsou trochu nešťastně řešené. Protože telefonu chybí jakékoli očko nebo tvor, na který by se dalo zavěsit poutko, musel jsem si ve vnitřní straně levé bočnice vypilovat malou drážku, kterou vedu lanko obtočené kolem prvního šroubku. Vyzkoušel jsem mnoho materiálů od režné nitě až po vlasec na sumce. A ano několikrát obmotaný vlasec zatím vydržel nejdéle. Přesto se čas od času přetrhne nebo se rozláme plastové poutko na jeho konci a je potřeba ho vyměnit. To znamená rozšroubovat všechny 4 mini šroubky s hvězdicovou hlavou a navléknout nový vlasec za spodní šroubek. Konstruktéři tohoto telefonu ale nepočítali s tím, že budu ty bočnice co 4 měsíce rozdělávat, takže už hned po prvním rozdělání se hlavice šroubků trochu zdeformovaly a jeden se dokonce protáčí a to ani nebylo potřeba vyvinout žádnou extra sílu. Ovšem i běžný uživatel, který neplánuje žádný takový tuning by měl čas od času bočnice odmontovat a vyčistit to pod nimi. Pod těmi bočnicemi se totiž zaržuje ohromné množství špíny a prachu!

Musím také upozornit na hlasitý reproduktor. Pokud budete příliš dlouho poslouchat hudbu přes repráček na maximální hlasitost, tak ho můžete zničit! Můj repráček se asi po hodině a půl hlasité reprodukce dost znatelně opotřebil. Chrčí a od té doby přehrávané upozornění, vyzvánění nebo hudba není v takové kvalitě, než byla před touto diskotékou…

Začátkem tohoto léta dostal telefon další aktualizaci, která na první pohled žádné velké změny nepřinesla. Subjektivně prodloužil výdrž baterie a trochu usměrnil neposlušné widgety na ploše, které se ne vždy správně aktualizovaly po restartech telefonu. Jestliže se některé widgety před aktualizací nechtěly správně zobrazovat po sedmi z deseti restartů, tak nyní se to děje “jen” ve třech z deseti restartů. Ono prve zmiňované “lupání” při projíždění Twitteru nebo jiné aktivitě procesoru bylo odstraněno v některé z předchozích verzí a pokud si nyní chcete poslechnout šveholení elektroniky, tak musíte přiložit ucho k repráčku v naprostém tichu.

I navzdory extrémně horkému létu mi telefon nikdy nezobrazil hlášku o přehřívání. A že při rychlonabíjení nebo hraní náročnějších her zadní hliníkový kryt vážně hodně “topí”. Nicméně to nabíjení není vždy rychlé. Už několikrát se mi stalo, že se telefon originálním kabelem a originální nabíječkou nenabil za hodinu, ale trvalo mu to celou noc. Způsobují to nečistoty v konektoru nebo špatně zasunutý kabel. Stačí konektor profoukout stlačeným vzduchem nebo kompresorem a nabíjení zase frčí bleskovou rychlostí.

Nikdy se mi nestalo, že by telefon vytuhnul. Pouze u dřívějších verzích firmwaru bylo znát, že k tomu inklinuje, ale nikdy se nezaseknul, ale prostě se samovolně restartoval. Nikdy nebylo potřeba obnovovat telefon do továrního nastavení nebo řešit nějaký reset. 6GB RAM je dostatečně velká, přesto se občas stane, že při odemykání otiskem prstu telefon zavibruje okamžitě, ale trvá mu další třeba i 4 sekundy, než rozsvítí obrazovku. To je věc, která se výjimečně stane, pokud má telefon spuštěnou špatně optimalizovanou aplikaci a docela mi vadí. Vůbec poprvé a naposledy mi telefon zobrazil hlášku o vyplnění RAM z 91% v zahraničí při roamingu, zapnuté navigaci a několika náročných aplikací na pozadí. Jinak jsem varování na využití RAM nikdy nezaznamenal.

Automatické otáčení displeje mám v 90% času vypnuté, protože to nefungovalo úplně dokonale a plynule. Po nějakém čase jsem zjistil, že je totálně rozhasená kalibrace senzorů. A nejlíp se mi to podařilo zkalibrovat přes servisní menu *#87#, stejně tam je ale pořád odchylka asi 2°. Naštěstí nepoužívám aplikace vyžadující gyroskop, takže mi to tolik nevadí…

Co říci závěrem? Nic není dokonalé. Chyby a nedostatky se najdou na každém přístroji jakékoli značky. S BV8000 Pro jsem nadmíru pokojen i po roce používání. To, co se dá označit za problémy jsou jen maličkosti a na pohodlné a spolehlivé používání má takřka nulový vliv.