Už včera jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé zjistit, jestli mají lidi raději klasický Dj set z vinylových desek, nebo Live set z mašinek. A jelikož mě to zajímá (a může zajímat i ostatní), tak jsem z toho udělal novou anketku na figuru.
…a při té příležitosti se mi vnuknul nápad to trochu rozšířit a rovnou i zjistit, jaká rychlost je pro posluchače ideální.
(BPM = Beats per minut – počet úderů za minutu)
Štítek: dubstep
Teknival v Německu
Kdyby to bylo alespoň trochu možné, hned bych vyrazil.
Nejedu ani na Easttek do Němec, ani na Pohodu na Slovensko. Shodou různých okolností nemůžu, bohužel…
Přivítejte prázdniny
Začátek letních prázdnin je třeba stylově oslavit.
Nejen pro tuto příležitost se chystá akce s názvem Razzle – Dazzle
Party jaxe patří od pátku až do neděle na pláži v Mělicích u Přelouče. Uslyšíte spousty Djs a live projektů mnoha hudebních stylů. Slíbeno je několik zpestření jako třeba malování na tělo, fireshow, fotbálky, ohňostroj, grilovací koutek atd.
Pokud se za gramofony ve správný čas dostanu i já, tak čekejte (nad)standartní terapii a případný dopoledně odpolední experimantální kill-out, kdy bych si rád vytáhnul ty desky, které se o půlnoci nehodí pouštět pro rozjančený dav lidí (víte jak to je)
Jo a taky při té příležitosti tam oslavím narozeniny ;)
Více informací po kliknutí na obrázek…
Brothers In Blood 001
Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood
Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.
Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)
Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)
Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)
Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.
Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.
Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.
Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)
Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.
Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)
Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…
Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…
Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.
Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…
Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.
Jede se legalizovat
Demonstrace za legalizaci konopí
Tisková zpráva na legalizace.cz
Můj profil na Last.fm
|
Tak jsem tomu nakonec také podlehl a jsem součástí další sociální sítě.
Ne nebojte se, nepodlehl jsem Twitteru, ani Facebooku, ani Libimseti, ani jiným podobným zoufalým službám, které údajně způsobují demenci, rakovinu, pocení nohou, nebo ztrátu soukromí. Jak již z nadpisu tušíte, stal jsem se součástí Last.fm
Co mě k tomu vedlo, když mám při práci s počítačem nejraději ticho? Tak bylo to asi z nudy a z větší části také ze zvědavosti a taky kvůli zkušenostem, protože všude o tom čtu, všude narážím na něčí vystavené playlisty, ale stále jsem tak trochu mimo mísu.
Proto jsem se rozhodl do toho kolotoče nastoupit také a podělit se s Velkým Bratrem o svoje statistiky a hudební zájmy. Přeci jenom v reproduktorech z notebooku snesu jakousi pochybnou kvalitu streamu :)
První dojmy byly smíšené. Registrace a instalace linuxového přehrávače (který je podle různých zdrojů nejlepší) byly bleskové a bezproblémové. Po přihlášení a rozkoukávání se mě překvapilo, že na mě vykočil interpret Apin 8) a služba mi v souvislosti se mnou nabízela interprety jako Reverb, Keshu, nebo Philip T.B.C. S těmahle lidma jsem se už nějaký ten pátek neviděl a tady je mám přímo vedle sebe :)
Similiar Artist obsahují Duran Duran Duran, Bong-Ra, Sickboy, nebo Rotator. Kam se poděla anonymita? Trochu mě to vyděsilo, ale zároveň jsem tušil, že se mi tady bude líbit, protože Last.fm zná hudební styly jako je breakcore, IDM, experimental, glitch, raggacore, noise, brutal breakcore, grindcore a podobné libůstky :)
Tak nějak jsem měl už předem zjištěno, že musím mít nalítáno několik hodin, aby se s mojí statistikou dalo něco dělat, proto jsem se dal do poctivého poslouchání.
První tag zkusím Raggajungle. Odehrálo několik songů a pak na mě vyskočila hláška o vyčerpání daného tématu, choose a different one. Cože? to má takhle malou databázi?
Zkouším tedy jiný tag. Tentokrát bych chtěl poslouchat nějaký Jungle. No to už vypadá lépe, Marvellous Cain, nebo Origin Unknown je celkem přijatelná strava. Docela mě ale rozhodilo, že mi pod tagem jungle začali hrát Pendulum… Kruci já chci poslouchat pořádně rozlámané ameny a ne diskotéku z MTV ! Navíc i tady na mě po chvilce vybaflo choose a different one…
To mi připadá podezřelé a trochu se utěšuju, že to bude tím, že jsem tu nový a systém prostě ještě neví, co mi má nabídnout.
Tak jdeme dál, zkouším Reggae. Vyhulený dredaři jsou snad zárukou toho, že nabídku zase hned nevyčerpám a přitom poznám snad i něco nového. Poctivě tedy přidávám do playlistu i do Love-listu pár tracků a podíváme se jinam. Copak asi teď hrajou pod tagem Chillout? No paráda, alespoň že se žánrově shodneme. Určitě se k tomu někdy příště vrátím. Breakcore mi nabízí konečně hudbu mého srdce. Takže vybírám několik tracků do playlistu, nasázím několik srdíček a pokračování příště.
Následující dny už to vypadá o něco lépe. Již nedochází k omylům jako v případě Pendulum a rádio se docela dobře strefuje do mého vkusu.
Svůj profil nemám ještě ani týden, takže na nějaké hodnocení nebo porovnávání je ještě asi brzo, ale můžete to vy služebně starší zkusit a případně do komentářů napsat shodu (chtěl bych ale vidět takového blázna, co by měl se mnou víc jak 60%)
63 kilo hudby
Lidé si svoje hudební archivy poměřují a hodnotí všeliak.
Nejčastějším měřítkem bude ve většině připadů složka MP3 a její velikost v GB. Ale vzhledem k různým datovým tokům a kvalitám souborů je nějaká obsazená kapacita disku naprosto pomíjivým údajem. Zvlášť, když se u mnohých uživatelů hudební a zvukový archiv neskládá jenom z mp3 souborů, ale i z ogg nebo wavu.
Rozumnější a hodnotnější by byla celková stopáž všech hudebních souborů na disku. S tím by se už dalo pracovat, ale jen u těch uživatelů, co mají jako mp3 nebo ogg vorbis uloženu opravdu jen muziku. V mém případě by informace, že celková délka playlistu je 5 týdnů, 2 dny, 14hodin, 36 minut a 58 sekund taky o ničem nevypovídala, protože většina z toho není muzika, ale hromada hudebního materiálu. Různé pady, ruchy, hlášky, loopy, samply nebo nájezdy. Jako machrování před kamarády to jsou dobré trumfy, ale v praxi už trochu nanic. Hej kámo to jseš slaboch, mě by to v kuse hrálo dva měsíce… Kdo by poslouchal půl hodiny pískání nebo vrčení v různých frekvencích a tóninách?
Poměřovat množství muziky tím, kolik máme CDček nebo kazet? Žijeme už přece v 21. století a ruku na srdce, kdo z vás si ještě dneska kupuje hudební CD nebo kazety, když tu máme torrenty případně pro ty poctivé Beatport, nebo legální MP3 z internetu?
Navíc přečtěte si některé články o tom, jak prodej CD nosičů klesá rok od roku stále více, zatímco poptávka po vinylech roste…
Důvod je prostý. Hudba na vinylu má neoddiskutovatelné unikátní zvukové kvality, dynamiku a prostě tu energii, kterou sebelepší převodník nedokáže z nul a jedniček vykouzlit. Navíc je pro mě nejdůležitější ten kontakt s médiem.
A tady se už dostávám k tomu, co jsem nakousnul v úvodu. Dnes jsem zvážil svých 305 vinylů. Dohromady plus mínus 63 kg :) Občas si říkám, kdo se stím má tahat a vždyť stejně si na akci beru maximálně 30 desek… Ale prostě to, že mám svoji oblíbenou muziku na desce na kterou si můžu sáhnout, kterou pouštím ostatním lidem, můžu si její rychlost přehrávání a korekce upravit jak chci, je prostě nenahraditelný pocit…
Taky lze trochu zapochybovat když se budeme bavit o muzice, protože ne všechen materiál vylisovaný do vinylu je hudba. I zde jsou loopy, pady, hlášky nebo pískání. Prostě zvuky se kterými lze pracovat mnohem pohodlněji, efektivněji a přesněji, než na obrazovce PC. Pro laika nemyslitelné, ale kdo podlehl kouzlu ovládání zvuku rukama, dá mi za pravdu, že nějaké klikání myší se tomu nemůže absolutně vyrovnat…
Ani trochu nezávidím vám, co máte ve svých mp3 přehrávačích terabajty nehmotné a nic nevážící hudby, která nemá z tohoto pohledu žádnou hodnotu a můžete si tak maximálně upravovat výstupní hlasitost a pasivně poslouchat :)
Ideální DJ gramofon
Pokud mám někde zahrát, téměř vždy potřebuju vědět, jaké gramofony budou ten večer k dispozici, abych se podle toho vybavil deskama.
Často se dostávám s některými Djs do sporu o tom, jaké gramofony jsou ty nejlepší. Většina Djs tvrdí jednoznačně Technics a nedá na ně dopustit. Nutno podotknout, že to jsou Djové, co mají pouze jeden svůj styl a pro jejich potřeby je takový gramofon značky Technics tou jedinou a správnou volbou. Já o takových diskjockejích tvrdím, že hrají hudbu ze 70. let minulého století– tedy že hrají hudbu z dob, kdy se tento gramofon začal vyrábět a proto jim vyhovuje.
Jenže žijeme už v 21. století !
Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Čím větší „hvězda“, tím nekompromisnější nároky na techniku, na které by dokázal snadno a lehce mixovat i naprostý amatér po troše tréninku.
Nechci zpochybňovat kvality takových Djs, ale můj názor je ten, že opravdu dobrý DJ se pozná podle toho, že dává kvalitní mixy i třeba na řemínkáči. Jak ale poznat dobrého Dje, když vám nezahraje z ničeho jiného, než z gramce Technics SL–1200 a mixáku Pioneer DJM 600 ? Pokud si jako pořadatel pozvete nějakou „hvězdu“, co vyleze na pódium a uvidí na stole něco jiného než Technics a šestistovku nebo osmistovku Pioneer a prohlásí že na tomhle hrát nebude, tak co si o takové „star“ myslet? Umí vůbec hrát, nebo umí hrát jenom na Technicsech?
Kdybych si chtěl hrát na hvězdu, taky bych si koupil Technicsy a Pioneera, 70% vinylů bych zahodil a poctivě trénoval na této technice a požadoval od pořadatelů právě toto vybavení na akci. Asi to vypadá blbě, když požaduji alespoň jeden „normální“ gramofon s pořádným pitchem a tak trochu by se dalo říct, že často mám nutkání taky prohlásit, že na tomhle teda rozhodně hrát nebudu :)
Taky jsem už několikrát hrál ze dvou Technicsů a jednoho AA HTD 4,5, abych mohl alespoň trochu junglit :) Nicméně lidi odemě očekávají mashup a já je nechci zklamat jenom proto, že v klubu mají předpotopní gramofony…
Gramofony Technics se začaly vyrábět v roce 1973 a jejich koncept se prakticky dodnes téměř nezměnil (kromě otočného potenciometru regulace rychlosti). Tato značka znamená (znamenala) nepsaný standart mezi Djs a v drtivé většině klubů ještě dnes narazíte právě na tyto gramofony. Naštěstí to tak vypadá, že jejich výroba se blíží ke konci! Což by znamenalo jejich postupné mizení z klubů a prudký vzestup jejich ceny.
Pokud má dj širší záběr hudebních stylů a rád je střídá, nebo hraje-li tzv. nadstandard, tak gramofony Technics nemá v oblibě, právě kvůli jednoduchosti a nedostatečnému rozsahu pitche. I já s tím mívám neskutečné problémy a hraní na takových gramcích vyžaduje dopředu dobře promyslet, co si na nich lze dovolit a co ne. Jasně, znám MK5 s 16% pitchem, ale to je spíše skoro výsměch a model, se kterým technics docela zaspal dobu. Je to rozhodně lepší než 8%, ale ani to mi často nestačí a taky není zaručeno, že zrovna tenhle předražený gramec budou mít na každé akci… Téměř vždy si na akci u které dopředu nevím technické zázemí, beru s sebou i několik desek navíc, které by byly prolnutelné i na mizerném pitchi právě jako pojistku proti Technicsům.
Ne vždy to ale vychází tak, jak by mělo…
Jaký by tedy byl ideální gramofon podle mého názoru a potřeb?
- Tak zaprvé ta nejdůležitější věc je pořádný rozsah pro pitch control a (nad)standartní výbava. I 20% mým deskám leckdy nestačí. Upřednostňuji tedy gramofony s možností přepnutí na 50%, neměla by chybět možnost pustit desku pozpátku (s tím se dají dělat neskutečné věci) a regulace startu a dojezdu talíře.
- Držení otáček a přesnost je pro všechny djs ta nejdůležitější věc a k prvnímu bodu trochu protiklad, protože čím větší citlivost pitche, tím horší je přesnost a chytit tu správnou rychlost vyžaduje hodně citu a dorovnávání desky.
- Další důležitou věcí je konstrukce. Jedna z nepříjemných vlastností všech gramofonů na trhu je nízká odolnost proti zpětné vazbě. Jak dobrý je gramofon v tomto směru, se ukáže až na výkonném zvuku, když se skladba dostane do tiché pasáže a gramofon začne „vazbit“. Jediné gramofony, které jsou proti zpětné vazbě víceméně imunní jsou gramofony značek Technics a Vestax (v ideálních podmínkách). Někde jsem viděl video, kde Dj položil jehlu na stojící desku a „hrál“ bubnováním do těla gramofonu…
- Výdrž a životnost jsou velmi důležité požadavky na gramofony od naprosté většiny uživatelů, protože gramofony často cestují s celým soudsystémem jen tak pohozeny mezi reproduktory v dodávce a pak se od nich očekává 100% funkčnost i když do nich třeba prší nebo do nich někdo vyleje pivo a klepe popel z cigaret. V klubech musí takový gramofon odehrát několik sezón bez závady nebo servisu a pozvaní Djs se k takové technice nechovají zrovna jako k vlastní…
- Síla motoru a provedení talíře. Při prvních zkušenostech s American Audio HTD 4,5 nebo některými gramofony značky Reloop mě velmi mile překvapila síla motoru, kdy se do toho může člověk hezky opřít, když má k dispozici kroutící moment 4.5 kg/cm. Zvlášť pak u modelu Reloop RP-6000 MK6, kde se síla dá hezky regulovat (otázkou ovšem je, jakou to bude mít životnost) Jako nevyhovující mi také příjde drážkování talířů jako má třeba Numark nebo Vestax. Nejideálnější jsou standartní vystouplá kolečka, které do blikání stroboskopu znázorňují rychlost otáček (upřímně, nikdy jsem to během hraní nesledoval ani nepotřeboval, jen mi takový povrch nejlépe vyhovuje a taky se méně špiní)
- Design. Pokud je možnost, téměř vždy si gramofon otočím „na výšku“ a mám rád, stejně tak jako normálně, mít tlačítko start/stop v levo dole. Proto jsou battle gramofony dobrou volbou a vhodně uspořádané tlačítka jenom usnadňují hraní a důležité je také, aby si dj třeba rukávem nechtěně nezavadil např o kolečko vypínání motoru.
- Phono i Line výstup je šikovná věc, když už se vám na mixáku nedostává některý ze vstupů a je potřeba takový gramofn píchnout třeba do line vstupu.
- Možnost výměny kabeláže. Tedy kabely nejsou pevnou součástí přístroje a dají se podle potřeby měnit za kvalitnější nebo delší a při případném poškození šňůry se nemusí dávat celý gramofon do servisu.
Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.
Kdybych se momentálně rozhodoval (a že se brzo budu rozhodvat) jaký pár gramofonů pořídit, vyhrála by to značka Vestax, konkrétně model Vestax PDX 3000. Nesplňují sice hodně mých požadavků, ale ty, na které kladu největší důraz (kvalita, výdrž, pitch a (ne)vazbení) jsou pro mě důležitější, než ostatní maličkosti.
Vypnuli Apina
V pátek proběhnul první ročník festivalu Drumska na letišti v Hradci.
Poměrně zajímavá událost s unikátním přístupem pořadatelů k organizaci, průběhu akce a širokým hudebním výběrem. Kluci z CBS dokázali, že umí uspořádat velký festival s příjemnou atmosférou v prostorách, kde se pravidelně koná Hip Hop Kemp.
Když jsme nějak po sedmé hodině dorazili na letiště k drumnbass hangáru, že se vybalí projektor a plátno, měl už hodinu hrát dj Mercur, jenže heleďme se kdopak to tady nezvučí? Naši známí z Koncertservis. Tak proto ten EAW sound system ještě nehraje :) Na tomto pódiu se nejspíš posouval lineup, protože měl v ten moment oficiálně začínat hrát Vaczech, ale místo toho pobíhal po areálu s vysílačkou a vypadal velmi zaměstnaně. Přeci jenom jsem ho na tom pódiu o něco později slyšel hrát s Vaantem a pak jsme se někdy v noci potkali v davu a to už vypadal spokojeně a ani ne tak ustaraně jako ještě za světla.
Fiky s Bedřichem instalují svoji projekci, já pujdu omrknout ostatní pódia a hlavně breakcore hangár, kde mám ráno hrát. Ve všech ostatních čtyřech hangárech bylo klasické pódium, ovšem v tom breakcore hangáru se hrálo z korby vojenského náklaďáku Praga V3S a zvuk tvářící se a znějící taky jako EAW, poskládaný na sebe a spáskovaný docela zajímavým způsobem, který vyvolával dojem, že se to musí během večera sesypat (ale nestalo se, naštěstí). Poměrně stylové a taky mi to přišlo originální, páč na korbě vejtřasky jsem ještě nehrál, takže to je další důvod těšit se na ranní hraní. Obhlídnul jsem situaci, pokecal s lidma od zvuku, zjistil, že přijeli z Lanškrouna, pochválil originální pódium a šel si dát pivo. Tak trochu mi vrtalo hlavou, jak se Aaron na to vejde se všemi svými krabičkami a bylo jasné, že tentokrát kytara asi nebude…
Netrvalo dlouho a do cesty se mi připletl Side9000. To by bylo vážně divné, kdybych ho v průběhu (jakéhokoli) festivalu nepotkal alespoň dvanáctkrát :) Měl namířeno do VIP pro catering. Suveréně si odtamtud za malou chvíli odnášel do dubstep backstage 2 flašky vodky, 2 flašky neperlivé vody, jednu dvoulitrovou kolu a půl platíčka semtexů :) Při té příležitosti jsem se konečně taky podíval do jejich Dubstep hangáru: Sedačky, fotbálky a zahlcující atmosférická hudba – bohužel na můj vkus pomalá, ale i tak má svoje kouzlo a zaslouží si pozornost.
Na Reggae/Ska pódiu právě zkoušela skupina Temperamentní hudební cirkus, sem se ještě během večera dostaneme..
Tak si říkám, že se konečně půjdu podívat do posledního hangáru na Wattox a Hybrid Mechanic sound system, ale začal mi zvonit telefon. Dorazil zbytek Figury a chtějí se dostat dovnitř. Zelené pásky pro účinkující už došly, ale nakonec se to nějak vyřešilo a pustili je dovnitř i s autem.
V tu dobu se na západě kupily černé bouřkové mraky a už byl ten čas, kdy podle lineupů začínaly hrát první djs a skupiny, co jsem si nechtěl nechat ujít, ikdyž se ze tří pódií se stále ještě ozýval drumnbass…
Ve SKA hangáru začínali Afrodisiak, pujdeme si poslechnout černochy z Afriky. Asi po třetí písničce mi došlo pivo a chtělo se mi na záchod. Při pohledu ven jsem se rozhodnul, že to ještě vydržím. Zrovna totiž přišla celkem brutální bouřka a ty lidi co byli venku, běhali docela rychle od stánku ke stánku, od hangáru k hangáru. Počasí se nedá nijak ovlivnit a nepotěší, když se zkazí zrovna při nějakém open airu, sice ve všech hangárech byly hezky rozvěšená různobarevná světla, ale pořádný stroboskop blikal tentokrát venku.
Po chvilce přestalo pršet a konečně se mi poprvé za večer podařilo dostat na tu tekno stage, jenom tak na kraj, možná do půlky hangáru. Z dálky vypadala hradba celkem slušně, docela to i slušně hrálo, ale bohužel během těch pěti minut mé přítomnosti zde zněla jakási směsice drumnbassu a tekna. Nejspíš hrál zrovna Keshu s Raddemem a do mikrofonu jim halekal Vaant ještě s jedním MC a vybavuju si, že Gabča předtím říkala něco o tom, že má někdy teď hrát, že si ho jde poslechnout, ale říkala mi to zrovna v tom největším kraválu před bednama, takže nebylo moc rozumět vesměs nikomu…
No a pak se šlo na Švihadlo. Kapela měla zezačátku trochu problém s odposlechy, takže začínali hrát později, ale hned první písnička rozhýbala všechny lidi v hangáru.
Cosi mi v hlavě signalizovalo, že bych se měl přesunout do breakcore hangáru, kde zrovna v tu dobu začínal Aaron Spectre. Úžasné vystoupení – od klidnějších skoro dubstepových a triphopových breaků, postupně k polámanějším a rychlejším amenovým prvkům, až po ten správný breakcorový bordel. Aaronův set měl prostě hlavu a patu, mělo to vývoj odněkud někam a Aaron nás všechny přesvědčil, že to je profesionální showman, který dokáže lidi bavit nejen svojí velmi abstraktní tvorbou a do svého vystoupení dává hodně. Používal celkem hodně samplů a hlášek z různých oldskoolových dubových a raggae tracků, známých také z junglu a raggajunglu. Tentokrát nekladl ani takový důraz na distorzi, spíše na zmiňované hlášky a jejich rozsekávání, opakování a deformování.
Dobrou polovinu jeho vystoupení za ním běžela projekce, která oznamovala, že zrovna hraje LIVE AARPN SPECTRE. Vůbec ten obsluhovatel Resolume byl asi hodně pod vlivem, protože po něm hrající Dj Skrat ze Slovenska byl na projekci napsaný jako DJ SRTAK nebo tak nějak. Trochu jsem se obával, jak tenhle VJ zkomolí APIN, ale nestihnul jsem se během hraní podívat…
Skončil Aaron a hangár se náhle vylidnil. Zůstalo asi deset lidí, z toho jich šest spalo :) No to nejsou moc dobré vyhlídky na hraní ke konci, ale čekalo mě to až za dvě hodiny, takže prozatím žádný stress :) Skrat si připravil klávesy a notebook a začal hrát ty samé desky, které jsem si s sebou vzal taky. Nejdříve to byla jedna skladba z alba Kamikaze Club 4, potom vytáhnul Red Red Blood od Cardopushera, potom Rotatora. Asi by mě mělo těšit, že máme stejný vkus, ale mě začínala trochu chytat schíza, protože on tu vyhraje všechny placky, co tu mám taky a já pak nebudu mít co hrát… No naštěstí pak začal valit věci, které nemám, tak jsem se zase trochu uklidnil, a ještě více mě uklidnilo, že i on má celkem problémy s gramofony a jejich nedostatečným pitchem.
Konečně se taky podívám na dnb stage, jak se daří našim VJům a co jim to tady hrajou za dramenbejz. Za Black Sun Empire tu byl jenom Micha a hrál z desek. Za ním se zrovna připravoval Audio. Ze všech hangárů bylo zrovna zde asi nejvíc posluchačů po celou dobu. Přeci jenom silné dnb vyznání organizátorů bylo znát během celého festivalu. Dlouho mě to tam nebavilo, takže jsem šel brzo vyhledat jiný hudební žánr a taky se pomalu přichystat na vystoupení na vejtřasce.
Bylo krátce po půl čtvrté, začínám si chystat desky a dávám si je na korbu toho náklaďáku, když se ke mě sehnul Skrat, že jestli bych nešel hrát skôr, že už nemá veľa platní. Říkám OK, stejně si pak chce po mě ještě zahrát Mates na mašinky, takže bude víc času pro všechny a já alespoň nebudu mít tolik vyduníno, když u toho nebudu muset stát 2 hodiny.
Tak tedy vylezu na tu korbu a dostanu první upozornění, že to příšerně vazbí. Skutečně příšerně! Hrát na V3S je zajímavý nápad, ale velmi nepraktický, jak se hned ukázalo. Jistou vinu na tom měly taky odposlechy umístěné hned vedle gramofonů a jeden přímo na stole… Hrálo se tu z gramofonů Technics SL-1200 (krize) s přenoskami Stanton HP680, které už taky měly několik večerů odehraných a mixák Pioneer DJM 600, u kterého chybělo několik čudlíků (to asi neudělal Aaron Spectre) na efektoru a u ukazatele vybuzení jednotlivých kanálů stále svítily alespoň 2 segmenty, ikdyž nebyla přenoska na desce a když se gramofon vypnul uplně, síla signálu svítila až do červených (to bude nejspíš tím ulomeným přepínačem line/phono). Ne že by mi to nějak vadilo, jsem zvyklý hrát na mnohem horší technice v horším technickém stavu a v horších podmínkách, ale přinejmenším mě to překvapilo právě u takovéhle akce.
Tak až zde mám konečně možnost vyzkoušet skladbu Movement, tak ji hned jako první pouštím. Reakci lidí (že jich tam bylo asi 9) jsem nějak nestihnul zaregistrovat, protože si tam zrovna Skrat odpojoval svoje klávesy a počítač a ještě do toho pustili mlhu a já byl trochu zmatený z toho vazbení, stahování odposlechů a nastavování antiskatingu, aby mi tolik neskákala jehla…
Jen co si Skrat odnesl poslední kabel, hned se vedle gramců začal chystat Mates. Hezky si vybalil mixák, Korga, Viruse a Yamahu a zapojil si to. Já tam vedle něj bojoval s tím mrzáckým gramofonem. Vytáhnu desku, zjistim, že je drasticky pomalejší než ta, která právě hraje a prolnout je by bylo nemožné, tak mi nezbylo nic jiného, než zatnout zuby, proklínat tyhle předpotopní gramofony a hrabat jinou desku, která by mi do toho sedla. Zase se opakuje ta samá scéna jako předtím, takže zase se musím sehnout a hledat jinou desku. Mezitím se ta hrající skladba blíží ke konci, takže já už můžu akorát tak další skladbu pouštět, mixovat se prostě nedá.
Nevim ani pořádně jak to znělo celkově, protože já nic pořádně neslyšel, ale vím, že se mi na talíř dostaly desky taky od Crystal Distortion, Detest a jednou ten slibovaný Eustachian. Nicméně té hrstce lidí přede mnou se to zřejmě líbilo a byli mi obrovskou podporou a za to jim patří veliký dík ;)
Bylo 4:40, zrovna se mi tam točila deska od Supermarket Zomby a řikám si: ještě tak jednu dvě desky a že může jít hrát Mates. Jenže najednou blik cvak ticho. Zvukaři už to zřejmě nevydrželi dál poslouchat, tak prostě sprostě vypnuli Apina. Ne aby mě upozornili, že se bude končit, nebo mi to postupně stahovali, takhle to neprofesionálně natvrdo přerušili a už to nezapnuli. Brzo se ukázalo, že se na všech pódiích končí dříve, protože v celém areálu nezbývalo už moc lidí a bylo by zbytečné pro těch pár desítek vytrvalců pálit další elektřinu. Jediný hangár, který regulérně duněl až do šesti byla ta system stage. Potřebných 300 až 400 lidí tu rozhodně nezbylo, takže akce se do dalšího dne neprotáhne…
Drumska byl zajímavě pojatý multikulturní festival. Určitě se v některých oblastech (počasí, návštěvnost, organizace, dj technika) dalo očekávat více, ale zase některé věci zaslouží pochvalu. např zvuk na jednotlivých pódiích- opravdu to všude hrálo čistě a nahlas. Snaha dodržovat lineup, nebo stánky s občerstvením – co stánek, to originální přístup k točení piva a žádné fronty.
Po delší době to byla zase jednou trochu jiná akce, než ty naše freeparty. Chybělo mi tu několik známých, které potkávám při našich hudebních příležitostech pravidelně, ale tohoto festivalu se kvůli docela vysokému vstupnému nezúčastnili. A kdyby byl stanoven jiný termín, určitě by byla návštěvnost vyšší – přeci jenom v ten datum bylo nemálo festivalů a akcí po celé republice.
Pár dní po akci se dozvídám cosi o neschopnosti konkrétních organizátorů, ale nakonec to přeci nějak dopadlo, tak snad nebylo tak zle…
Festival DRUMSKA
Několik lidí v souvislosti s festivalem Route 333 mělo poznámky typu: „tywe Apine ty ses dal na komerci„. Ikdyž u festivalu s free / dobrovolným vstupným pojem komerce není zrovna na místě (dokonce tam ani nebyly nikde plachty s reklamama), nyní si můžete zajásat a pořádně si rejpnout, protože si pro nás kluci z CBS na tento pátek přichystali festival Drumska!
Ptáte se, co že mne vedlo k účinkování na takovémhle festivalu? Těch impulsů bylo víc. Asi nejsilnějším je vystoupení Aaron Spectre. Přeci jenom osobně se setkat s Aaronem a zahrát si na stejném pódiu se mi už asi jen tak nepoštěstí.
Za druhé nechci zklamat Vaczecha, který za mnou s touhle nabídkou vlastně přišel a že prý shání někoho, kdo hraje breakcore, že tam bude bc stage a není moc djs, co by zrovna tohle hráli. Upřímně s nabídkou hraní breakcoru za mnou přišel už začátkem roku spoluorganizátor akce Meadow v Chocni, že jestli bych si nechtěl „zabreakcorowowat“. Odbyl jsem ho argumenty, že to nechci být zrovna já, kdo bude tahat bc na komerční akce a taky mi bylo jasné, že by tam o takovou muziku stejně nikdo nestál.
A tím se dostávám k dalšímu bodu, že konečně budu moct hrát (resp. pouštět, protože tam budou Technicsy) ty správné šílenosti jako například v tomhle setu a nikdo se proti tomu nebude moct ohradit.
Nelíbí se ti to? Jdi na jinou stage!
Rád bych to pojal ze široka od grindcore, hardcore přes ty tvrdší bc tracky až k těm jemnějším IDM melodiím a amenům a může se stát, že to chvílemi bude znít jako v Dubstep hangáru. No uvidíme, většinou to vždycky dopadá tak, že si s sebou vezmu štousek desek a mám jasno, co bych asi tak chtěl zahrát, ovšem na place je vždycky rozhodující publikum a atmosféra, takže moje plány přímo na místě vždy vezmou za své a hraju tak, aby lidi podemnou nebyli zklamaní a snažím se naplnit jejich očekávání (ne teky tentokrát odmemě opravdu nečekejte).
Prozatím nemám tolik informací, ale bude nás tam na bc pódiu opravdu málo vinylových dj, protože když jsem mluvil naposled s Vaczechem, tak říkal něco o tom, že si můžu vzít i nějaké cdčka (aha kde je mám vzít?)
Další potěšující fakt je ten, že se tahle akce může protáhnout až do neděle. Záleží kolik tam zůstane po pátku lidí. Minimum prý 300-400 lidí, aby mělo smysl, nechat alespoň jedno pódium hrát dál, takže očekávejte, že přijede Figura a vybalí mašinky ;) Je možné, že to je napsané na stránkách, ale já tam nic nevidím, páč jsou dost nešťastně udělané ve flashi a světle žlutý text na bílém pozadí se fakt nedá přečíst…
Bude to zajímavý boj s gramofony značky Technics a jejich nedostatečným pitchem. Každopádně Technicsy byly i na posledním SystemShocku a samotného mě překvapilo, jak mi to na nich šlo. Byl jsem tehdy fakt slušně „nachcípanej“. Bolelo mě v krku, kašel, nudle z nosu, za celý večer jsem vypil asi jenom 2 piva a ke všemu byl můj čas od pěti do šesti ráno-tedy konec akce. A tak mi přišlo, že těm lidem nebudu hrát to, co tady hrálo celý večer a dostaly se mi na talíř desky do producentů jako Dr. Bastardo, Sickboy, Cardopusher atd. Kupodivu všechny šly prolínat i bez nějakého drastického zpomalování hrající skladby a několik lidí před bednama to celkem nepobíralo, ale podle toho, kolik jich tam bylo a jak řvali, tak soudim, že se jim to líbilo. Potom po akci za mnou chodili lidi a „ty jseš ten týpek co má ty mrtě desky žejo„:) Slušně jsem se tam za tu hodinu vypotil. Ještě ten večer jsem si plánoval, že si dojdu hned v pondělí pro kontrolku a hodim se týden marod, ale po system shocku mi už vpodstatě nic nebylo, potřeboval jsem se jenom vypotit a to se mi tady povedlo.
První ročník festivalu Drumska je za dveřmi. Čekejte monstrózní akci s hromadou zajímavých vystoupení. Osobně jsem velmi zvědavý na Black Sun Empire, Švihadlo, Machine funck, Aaron Spectre a Side9000 (máš u mě ještě panáka Ondro;))