Dvě hodiny s TV NOVA

Už dlouho jsem nepokoušel své sebemrskačské sklony a včerejší dvouhodinovkou u obrazovky debiloskopu jsem si to vynahradil více než dostatečně.

Původně jsem plánoval udělat takovou odvážnou studii působení televize na ovčana v hlavním vysílacím čase, ale v obavách o svoje duševní zdraví jsem experiment musel ukončit zhruba po třetině terapie. Někteří možná víte, že tento riskantní pokus jsem ve zkrácené verzi už jednou podstoupil a tentokrát jsem plánoval to vydržet mnohem déle.
S myšlenkou, že „inteligentní člověk se na televizi nedívá“ házím tyto starosti za hlavu a žhavím tuner, připraven dělat si poznámky a čárky kolikrát kterou reklamu uvidím a tudíž budu přesvědčen, že ten inzerovaný produkt je nejlepší a musím si ho koupit.
Síla mimosmyslových sdělení a podprahových signálů byla nakonec tak mohutná, že na poznámky nebo počítání reklam nezbyla energie.

Krátce po 18.hodině ladím TV NOVA a očekávám kriminálku nebo něco na ten způsob, kde je spáchán nějaký zločin a hlavní hrdina vše svým důvtipem vyřeší, pachatele odhalí a dopadne. Tuto koncepci má dobrých 90% všech seriálů v televizi, takže bych nemusel být tak daleko od pravdy.
Co čert nechtěl, mýlil jsem se docela zásadně, protože EPG hlásí, že jsem zrovna zastihnul Šeherezádu ve své polovině jednoho z tisíce dílů.
Experiment začíná docela zajímavě. Když byl otec v nemocnici, tak tam měl tohle každý den a říkal, že se to nedá, že tam pořád piští ty turecké nány a hubu nezavřou.
Co si tak pamatuju, tak se tam ječelo jen jednou a krátce a jinak jediný největší dojem zanechal hloupý kameraman, který si ani neumí nastavit snímací frekvenci, aby mu neblikal monitor počítače a hrozná nuda. Občas dobrou 1/3obrazovky překryl šot lákající na jiný pořad. To musí hromadu diváků potěšit i u jiných pořadů. Je jasné, že staré babky zrovna u televize dohromady vyprodukují litry tekutin. Ať už to jsou slzy, sliny nebo moč, já absolutně nemám šajn o zápletce, ani těch přehnaně naškrobených postavách. I tak vím, že řada senilních a sklerotických stařenek toho o tomhle seriálu neví o moc víc než já, přestože ho sledují každý den :)
Tisíc a jedna noc naštěstí brzo končí a já se můžu těšit na další intelektuální stravu.
Reklamy mají jedno společné. Záběry na živé herce bez prostřihu netrvají více jak 3 vteřiny. Vyjímkou je reklama s M.Donutilem na nějakou mast. Přesto musí mít epileptici z těchto šotů ohromnou radost.

Po reklamní dávce následuje další nekonečný seriál Ulice. Na celém čtvrtečním díle (skutečně dílo) bylo znát, že to je seriózní nekonečný seriál a scenáristky prostě jen tak lacině natahují příběh jako vařenou nudli, aby mohli naservírovat další žblept další den a pak znova a znova. Do nekonečna, do zblbnutí.
Chvíli si tam vykají, chvíli tykají, brzo následuje reklama ze které mě začíná bolet hlava a vše umocňují Rychlé televizní noviny.
Za patnáct minut další reklama utne v půlce slova rodinný dialog. Další reklamu už ale nevydržím a přepínám na zprávy na TV PRIMA, abych se taky něco dozvěděl. Zachvíli ale zase přepnu zpět, abych dokoukal můj oblíbený seriál, ze kterého si dnešní zápletku už stejně nepamatuju, protože jsem ji nějak přestával vnímat a krátce jsem si odběhl od obrazovky.

Připravuji se na vrchol čtvrtečního večera a na to, že získám všechny podstatné a úplné informace o kašpárcích ze současné reality show #1 v televizních novinách.
Nejspíš už i sami reportéři z Novy jsou příliš unaveni politickými aférami, takže to ani tak nerozmazávali. Přesto se v prvních deseti minutách v jádru zabývali lidskou blbostí. No a když byl v záběru nějaký politik, tak se ozývaly lži. Klasika. Vesměs byly zprávy o hovadinách podané ale takovým způsobem, že mě z toho zase rozbolela hlava.
Nesmí chybět roztomiloučké zvířátko na konec, aby byla alespoň jedna pozitivní zpráva, které ovšem vnímám pouze z hypnotického stavu, ze kterého mě vytrhne další reklama.
Při sportovních novinách se mi dost přitíží a u počasí pociťuji nepříjemné tlaky v břiše. Jakmile tam dali další reklamní znělku, musel jsem to vypnout a pospíchat na onu místnost, jinak bych měl hnědé křeslo.

Na další nálož pitomostí v podobě Ordinace z růžové zahrady už vážně nemám sílu, proto experiment po dvou hodinách končím, zdraví mám jenom jedno.

Pokud většina z vás denně dobrovolně podstupuje tuto terapii, tak už mě stav české společnosti i dění v našem Kocourkově vůbec neudivuje. Budu muset článek ukončit, protože mi došla zásoba slušných výrazů a zbývají jen ty neslušné…