Trezor T

Tímto článkem bych rád navázal na původní článek Dogecoinmánie z roku 2014, následně aktualizovaný v divokém roce 2017, kdy se ceny kryptoměn vyšplhaly do závratných výšin. A zároveň opět trochu popíchnul a naštval těch několik nepřejících nocoinerů, kteří mi posílají katastrofické články o tom, jak je bitcoin (a kryptoměny obecně) bublina a jak to celé špatně dopadne. Nutno podotknout, že nocoineři (nocoiner = frustrovaný závistivec, který nestihl nakoupit kryptoměny za levno a tak je teď bude proklínat a usvědčovat se o tom, jak jsou špatné) nejčastěji přeposílají články na novinky.cz a obecně kryptoměnám rozumí asi tak stejně, jako diskutující na zmiňovaném zpravodajském webu.

No, pokud jste nocoineři, nemá smysl vám vyvracet vaši mantru. My, co máme informace i z jiných zdrojů, než z Novinek, se tomuhle hysterčení můžeme jenom smát, HODLovat a diverzifikovat své coiny, které se jen během toho loňského roku zhodnotily o tisíce procent.

Na druhou stranu zase jiný můj kamarád o kryptoměnách ještě nedávno nevěděl vůbec nic a před pár měsíci jim zcela propadl, je nadšený z technologie blockchainu (největšího vynálezu 21.století) i možností, které kryptoměny nabízejí, byť je ještě dnes mnoho lidí nedokáže pojmout, nebo jim chybí ten správný nadhled a informace. Sice začal na krypto burzách obchodovat až koncem roku, kdy se ta tzv. “bublina” blížila vrcholu, ale přistupuje k tomu velmi zodpovědně, zjistil si informace, nastudoval whitepapery a dnes po několika měsících má větší přehled, než mám já po několika letech. A daří se mu. A i já mám radost z jeho nadšení a vždycky dobře pokecáme o tom, co je nového, jaké zprávy zahýbaly s trhem, co očekávat a na co vsadit. Tak to má být!

Ano, diverzifikoval jsem, investoval, re-investoval, riskoval, neprohloupil. Vsadil na litecoin, ethereum, dash, zcash atd. Kdybych to neudělal, asi bych se proklínal a dnes bych měl víceméně to, co jsem měl i před tím rokem. Přesto i letos platí to, že největší zisky mi plynou z virtuálního těžení a pasivního zhodnocování na freebit.co.in. Dává mi to vážně moc pěkné vyhlídky na to, že hypotéku nebudu splácet 30let, ale celou ji splatim třeba už za 3 roky…

Asi mi to nebudete věřit, ale vážně mě potěšilo, že bitcoin začal zase klesat. Očekával jsem podobný vývoj, jako byl po roce 2014, kdy byl na grafu relativně klid a tři roky byl bitcoin mimo pozornost. Rád bych si vychytal ten vzácný okamžik, kdy bude cena bitcoinu na minimu a já si tak mohl levně přikoupit. Bohužel ceny pod 1000$ za jeden bitcoin se už pravdpodobně nikdy nedočkáme, takže teď nezbývá nic jiného, než sledovat grafy, informace ze světa kryptoměn, analýzy a porovnávat s minulým obdobím (protože historie se opakuje), věřit předpovědím znalců v oboru a hlavně spoléhat se na svůj vlastní úsudek a ve správný okamžik ještě pár coinů přikoupit. Přikoupil jsem něco málo bitcoinů, když teď nedávno cena klesla k 6000USD. Spíš jsem jen potřeboval vyzkoušet jednu platební metodu, abych byl připraven na větší nákup. Čekám teď ještě na další pokles k 5000USD, kdy plánuji přikoupit další coiny a pak očekávám otočení trendu a je docela dost možné, že koncem roku bitcoin udělá další ATH. A pokud ne, nic se neděje. Když kurz půjde do strany nebo bude dále klesat, budu spokojený, protože to budou další výhodné dokupy a samozřejmě také odměny na všech faucetech se rapidně zvýší. Jsem člověk co hledí dopředu a právě minulý rok se moc hezky ověřilo, že získané výhry v halířových hodnotách budou jednoho dne mít stokorunové hodnoty :) Nicméně moc bych nesázel na paralelu s rokem 2011 a 2014 a na to, že takhle nízko ceny vydrží zase několik let. Kryptoměny obecně už urazily obrovský kus cesty, jen samotný bitcoin má za sebou několik technologických vylepšení, vývojáři výrazně zapracovali na technologii, přidali a stále přidávají spousty dalších funkcí, které dříve nebo později jeho cenu ještě mnohonásobně zvýší. Netvrdím, že bitcoin zůstane jedničkou a že ho z pomyslného trůnu nesesadí nějaká jiná kryptoměna, ale stále jsme ještě pořád na začátku něčeho revolučního a kdo si tento vlak nechá ujet, velice prohloupí!

A protože si finanční odborníci a poradci šuškají, že jejich “100% přesné analytické centrum” spočítalo, že letos nebo nejpozději příští rok přijde další finanční krize, je právě teď ten nejvyšší čas rozvrhnout si své úspory i do kryptoměn. Ono je to vcelku i docela pochopitelné, protože ty finanční krize se cyklicky opakují a v reakci na tu poslední finanční krizi v roce 2009 vlastně vznikl bitcoin. A bitcoin je zásadní gamechanger, který tu nikdy v historii ještě nebyl. Čekejme krizi a s ní i revoluci ve světě financí. Neřeknu vám přesně kdy, ale určitě dlouho čekat nebudeme.

Trezor model T

Už v létě 2017, kdy se při pohledu do krypto peněženek ukázalo, že podle aktuálních kurzů už  bude potřeba pořídit hardwarovou peněženku, a že mít v peněženkách v mobilu v kryptoměnách takové šástky není příliš bezpečné a ty zbytky, které mám v papírových peněženkách, si chci sjednotit na jedno místo, do jednoho zařízení. Dlouho jsem čekal, až Satoshi Labs vydají druhý Trezor a nedávno jsem se konečně dočkal.
Takže nyní vlastním Trezor T a mám o něco klidnější spaní. Po několika odkladech se drtivá většina mého portfolia konečně ocitla v Trezoru (vlastně tam fyzicky jsou pouze privátní klíče) a v peněžence na mobilu jsem si nechal jen několik mBTC a ETH pro příležitostné platby.


Trezor T mě překvapil svoji titěrností. Trochu jsem se obával, jak se budu strefovat na číslice a na tlačítka na tak malém dotykovém displeji, ale jde to bez problémů. Displej má trochu horší pozorovací úhly, ale u takového zařízení to je vlastně výhoda a je dostačující i na ofocení zobrazených QR kódů. Webová administrace je částečně i v češtině, jen pro posílání ETH a ETC se využívá stránky MyEtherWallet. Posílání a odesílání je dle očekávání snadné a přehledné. Netvrdím, že je úplně blbuvzdorné, ale dá se v tom zorientovat celkem rychle. Trochu jsem zklamaný z mobilní aplikace Trezor Manager, která prakticky nic neumí a prozatím se mi nepodařilo přesvěčit Mycelium, aby mi ukazoval všechny účty uložené na Trezoru a jejich zůstatky. Budu se muset ještě začíst do odborných diskuzí, nebo prostě jen počkat na nový firmware, protože to je stále ještě novinka.

Chcete vědět, jak nejlépe zabezpečit svůj seed k Trezoru?

Moje první titulky

Pustil jsem se do překladu titulků pro sci-fi snímek Max Headroom. Moje vůbec první titulky, povedly se?

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mě vážně baví sci-fi filmy z 80. let. Nejspíš mě na nich přitahují ty naivní a mnohdy fantasmagorické vize budoucnosti a předtuchy technologií, u kterých si dnes můžeme říci, že tohle nebo tamto scénáristé vážně neodhadli.
Prostě v té době zažívaly počítače svůj rozmach a autoři scénářů správně tušili, že to bude něco, co bude mít v budoucnu velký potenciál, ale jejich představy o fungování i vzhledu takových přístrojů budou na dnešního člověka působit úsměvně. Ať už jde o Návštěvníky, Vetřelce nebo Robocopa, krátce po jejich premiéře bylo jasné, že tyto filmové rekvizity se budou hodně lišit od těch skutečných, které si diváci zanedlouho mohli sami koupit.

Dalším poznávacím znamením mnohých sci-fi filmů minulého století jsou logické i příběhové díry a faily ve scénářích. Dialogy a postavy bývají napsané tak, aby něco řekli, a o pár scén později totálně popřeli to, co říkali před chvílí a udělali nebo řekli přesný opak…

No a když jsem se začátkem roku porozhlížel po nějakém takovém snímku, narazil jsem na legendární Max Headroom. Pilotní film, podle kterého byl natočen seriál. Pátrání po českých titulcích bylo neúspěšné a když se ukázalo, že časování u nepříliš kvalitních anglických titulků sedí na tu verzi filmu, která byla v té době na Youtube, bral jsem to jako výzvu. Po neustálém konzumování audiovizuálního obsahu, se tu otevírá možnost také něčím přispět a dát i ostatním divákům možnost podívat se na film, který má na čsfd 80%.

Právě jsem zjistil, že oněch 57minut má verze, kterou stáhnete zde.

Vždycky jsem si chtěl zkusit přeložit titulky k nějakému filmu. Jednou jsem se do toho málem pustil, ale už je to drahně let zpátky, že si už ani nepamatuji, co to bylo za snímek a proč jsem od toho tenkrát upustil. Už tehdy jsem si zjišťoval informace o překládání titulků, na co si dát pozor a jak správně překládat. V podstatě jsem nezjistil nic, co bych nevěděl a co mi bylo jasné i z pozice diváka, který na nějakém tom filmu v kině už byl a sám ví, že mnohdy se v originále mluví úplně jinak, než co pak český divák vyčte z titulků, které vlastně ani číst nemusí.

Max Headroom byla dobrá zkušenost, u které jsem narazil hned na několik výzev. A to ani nemusím počítat první dvě popsané v úvodu dnešního článku.
Ačkoli by se názvy neměly překládat, přišlo mi vhodnější v kontextu celého filmu a pozdější návaznosti přeložit Network 23 jako Stanice 23. Nejobtížnější asi bylo vymyslet, jak přeložit “blipverts”. Bude se tomu říkat “koncentrované reklamy”. Stopáž filmu necelou hodinu beru jako dobrý případ pro začátek. Technických a odborných termínů tu také mnoho nezazní. Nesmysly a protiřečení v dialozích se prostě opraví a přepíší tak, aby to dávalo smysl a celkově zapadlo do děje a nijak zásadně nenarušilo kontinuitu a vyprávění. Vím, že některé věty by se daly přeložit lépe, nebo je lze vyložit i jiným způsobem, ale pokud to nejsou stěžejní dialogy, tak mohou zůstat takhle…

Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale dohromady mi to zabralo možná i 20hodin. Každou volnou chvilku jsem na tabletu s gumovou klávesničkou přepisoval řádek po řádku, místy přečasoval nebo kompletně měnil věty a dialogy, ale snažil se zachovat kontext. Jestli se mi to povedlo, můžete posoudit sami. Moje titulky jsou ke stažení zde.
A pochopitelně hned po nahrání jsem narazil na několik chybějících znaků vinou nekvalitní klávesnice. Samozřejmě že jsem to celé několikrát kontroloval, ale jak už to tak bývá, chyby se objeví, až když už s nimi nelze nic dělat. Snad mi to odpustíte…

Dalo by se i říct, že mě to docela bavilo i přesto, že to celkově zabralo tolik času. Není to ale tak monotónní práce, jak by se zdálo. Každá věta, každý řádek textu je nová výzva. Mám to přeložit doslovně, nebo jim dát do huby synonyma? Nemůžu tohle natahovat, nevejde se to na řádek a divák to nestihne přečíst. Tahle postava právě popřela to, co řekla před minutou, mám to opravit tady, nebo tam? Bude to dávat smysl? Ani v originále to nedává smysl. Nemůžu to takhle nechat…

Využil jsem volných chvílí u něčeho smysluplného, co umožní divákům neznalých angličtiny podívat se na jeden zásadní sci-fi snímek minulého století. Možná, že si zase někdy vytipuji nějaký film a přeložím ho. Překládání titulků má svoje kouzlo a asi mě to začalo bavit, i když za to nikdy nic nedostanu :)

Přeprojektorováno

Nebylo to plánované, ale za velmi krátkou dobu jsem vyzkoušel mnoho projektorů a byla to obohacující zkušenost. Pokud plánujete pořídit projektor, mám tu pro vás několik doporučení.

Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.

Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!

Acer P1385WB TCO

DLP, nat. WXGA (1280×800), max. FullHD (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, USB, RJ45, VGA, HDMI

První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.

Acer H6517ABD

DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI

Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.

Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.

Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…

Acer A1500

DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA

Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…



Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.

Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.

Epson EH-TW5350

3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi

V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.

Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru “hrabe pevný disk”, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…

Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.

Epson EB-U32

3LCD, WUXGA (1920×1200), 16:10, 3200 ANSI lm, kontrast 15000:1, 2× HDMI, MHL, USB,VGA, LAN,


Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.

Suchej říjen

Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.

Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…

A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.

Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.

První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.

Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.

Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)

Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.

V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.

Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.

Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.

Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)

Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.

Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)

Selský rozum

Dlouho tu nebylo žádné video z kategorie Must Watch.
No a protože se Česká televize rozhodla, že tento velmi zásadní dokument uvede až po volbách, je mojí povinností na něj upozornit nyní, a pokud by alespoň jednoho voliče ANO přimělo k tomu, aby na podzim u voleb neudělal tu fatální chybu, bude to sloužit dobré věci.
Andrej Bastard Babiš. Lhář, zloděj a podvodník, který patří na šibenici a ne do sněmovny, je bezpochyby jeden z nejnebezpečnějších lidí v naší zemi. Jeho slogan “Řídit stát jako firmu” může vzbuzovat dojem ušlechtilosti ovšem jen do té doby, než zjistíte, jak on vlastně tu firmu řídí a jakým způsobem ji získal. Dokumentární film Selský rozum – Žlutý baron – Pravda o Andreji Babišovi od režisérské dvojice Zuzana Piussi & Vít Janeček ukazuje, čeho je tenhle sráč schopný, jak se podle něj řídí firmy, a jaké prasárny provádí.

Původní originální dokument již není na Youtube k dispozici, kvůli nárokům ČT. Přesto ho lze dohledat i na jiných kanálech.
Takže sdílejte a snažte se, aby to vidělo co nejvíce lidí, dokud to tam je!

Vylhané a zmanipulované volební preference nahánějí strach a mají za cíl navodit dojem, že zločinecké hnutí ANO má tak vysoké šance na vítězství. Uvěřit tomu může snad jen průměrný hloupý televizní divák. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl rád Bureše, nebo by mu dal ve volbách hlas. Podporu mu vyjadřují jen jeho fake profily na sociálních sítích. Lidi mají krátkou paměť, ale věřím, že ještě nezapomněli na cenzuru internetu nebo EET…

A jak sám bastard Babiš uvedl svůj program: “Teď nebo nikdy”. Tato věta má opravdu velký význam, protože pokud mu dáte svůj hlas, žádné příště už nebude a zasloužíte si také provaz!

https://selskyrozum.online/