Marek Zatracený – Ztrácíš

Již několik let se snažím vyhýbat prostředkům pro vymývání mozků.

Jelikož na sebe nenechávám působit rádio ani debiloskop, jsem tak trochu „out“ a nemám přehled o tom, co teď frčí, co je trendy a co je v televizní společnosti považováno za „kulturu“.

Veškeré informace o dění ve světě a novinky získávám z internetu.
Není tak ale zcela pravda, že na mne prostředky pro manipulaci stáda nepůsobí. Vyhnout se jim prakticky nedá nikdy a nikde. Kupříkladu televizi mají v hospodě, kam chodím na oběd (a dneska jsem učinil zajímavý objev – TV Nova má svůj sportovní kanál) Prostě se snažím minimalizovat čas strávený ve společnosti debiloskopu. Vesměs to je jen pár hodin týdně podle nastalých okolností, takže na tom nejsem zase tak špatně.
Ale i tak mám díky několika nebohým duším poměrně dobrý přehled o tom, kdo vyhraje superstar, co se dělo včera v domě velkého bratra a podobné kraviny. Tyto informace skutečně nevyhledávám, ale prostě se jim nedá ve společnosti méně kapacitních lidí (převážně něžného pohlaví) vyhnout…

Ani s rádiem to není tak jednoduché.

Asi největší problém má nejeden spořádaný člověk, který má charakter, sebeúctu a svůj hudební vkus, když musí poslouchat rádio v zaměstnání, v obchodech, kam chodí nakupovat, z okýnka vedle stojícího auta na křižovatce…

Ani já se ve své práci nevyhnu působení rádiového přijímače. Naštěstí je na hodně vzáleném pracovišti, takže se k mému uchu dostane špatně identifikovatelný kravál a několik pronikavých tónů z reklam nebo z nejčastějších písniček.

A ty kolegové, kteří jsou rádiu blíže si můžou dělat čárky, kolikrát za směnu se ten přednastavený playlist ve winampu začne přehrávat zase od začátku.

Člověk by si řekl, že tu máme tolik rozhlasových stanic a že bude hudební nabídka velmi různorodá. Bohužel realita je trochu jinačí. Rozhlasových stanic je tu skutečně jako nasr…, ale všechny mají ve winampu sestavený svůj hodinový playlist, obsahující několik reklam, několik zásadních písniček a každá čtvrtá skladba v playlistu je Ztrácíš opakující se v pravidelných čtvrthodinových intervalech!

Je to neuvěřitelné, ale teprve před několika týdny mě požádal jeden známý, jestli bych mu nesehnal právě tuhle písničku. Zřejmě v asociaci s tím, že o víkednech působím jako DJ, si myslel, že budu mít ve svém recorbagu veškerý nevkusný popový hnůj, který má Levouš Mareš v současnosti na vrcholu svojí ubohé shitparády.

A já jsem opravdu netušil která bije. Prý to shání pro kámošku a že to teď hrajou porád v rádiu.

Nedalo mi to a musel jsem si ten „hit“ najít na youtube a stačilo mi si přečíst několik stránek diskuze pod klipem…

Nebudu, ani nechci rozebírat kvality písničky ani provedení klipu, jak evidentně sjetej Marek hraje na piáno a nemůže se strefit do playbacku, aby se k němu pochvilce přidali další muzikanti, co mají taky „hezky nakoupíno“. Jde mi o tu mediální masáž, která na nás všechny působí z rádií a určitě i z televize.

Mediální masáž, díky které jsou tyhleti patolízalové v kurzu a tím, jak je dozblbnutí pouštějí v rádiu, se nedostává prostor pro talentovanější a schopnější umělce!

Fakt jsem si toho rádia v dálce prakticky skoro nevšímal, ale po tom osudovém hledání na youtube a shlédnutí videa začínám být velmi citlivý na ten odněkud ukradený piánový motiv, který nám každých 15 minut oznamuje, že právě musíme přetrpět tenhle neskutečně vlezlý song a snažit se toho ustavičného opakování populární písničky nového českého slavíka nepozvracet.

Tak nějak mi to připadá jako mučení

Bohužel právě teď je několikaměsíční období Marka Zatraceného, jehož patnáctiminutové periody jistě brzo vystřídá další umělec…