ln.cz banner

Oblíbená alba

Internetem se šíří jedna řetězovka, nikdo mi ji neposlal a protože se jen tak povaluje u Izmyho, tak si ji pujčím, protože se mi líbí.

Téma je vypsat svoje nejoblíbenější alba. A protože nejoblíbenější jsou vždycky ty nové desky a poslední zásilka z Francie byla obzvlášť těžká, byl by seznam dlouhý a tak se tu rozepíšu jenom o některých kouskách a prozradím, proč stojí za to si je pořídit.

Jak je již známo, mám v oblibě díla, na které nelze jen tak narazit. Ani v tomto případě tyto songy neuslyšíte na žádné diskotéce, nehrajou se v rádiu, ani je nehledejte v žádném hospodském jukeboxu.

The Teknoist – Poissoned

http://www.discogs.com/release/1457971

Na áčkové straně je samotný finálový Poissoned z roku 2003 (Get Your Garys Out) a právě kvůli němu se ta deska vyplatí.

Ze začátku je slyšet abstraktní zvuky připomínající kroky. Spíš tanec, protože jsou nepravidelné, ale velmi přesně se opakují, takže se dá podle toho rychlost určit hned od prvního okamžiku a dá se podle toho hned připravit k mixu protože tím je vlastně daná celá rytmika tohodle díla.

Do toho se postupně dostává velmi atmosferický synth čímsi povědomý. Z prvu mě napadlnul Michael Jackson – Thriller, ale není to odsud, ikdyž je ta melodie velmi vypjatá jak z horroru.

Do téhle souhry kroků a strašidelné symfonie s občasnými vyděšenými výkřiky se pomalu přidává další odněkud známá smyčka. Tentokrát vím, že ji dobře znám, ale stále si nemohu vzpomenout odkud.

Tenhle povědomý motiv se dostává stále více do popředí až k vlastnímu solu a nabývá na intenzitě a náhle zničeho nic přicházejí velmi intenzivní beaty, ale největší sílu má jen ten první, další jsou postupně jeden za druhým hezky odfiltrovány a staženy až k chvilce tichého vyvrcholení, kdy posluchač tuší, že se už něco stane.

Čekali jste nálož beatů? Je tam naznačena, ale předtím se v půl vteřině stane hned několik věcí.

Další kousek samplu, tentokrát hláška “I got”, která znamená další indicii k rozluštění hádanky. Následuje jediný kopák a po něm se nečekaně spustí silnější a pravidelně tepající beaty určující rytmus a každý osmý je slyšet zvrat v pravidelně se opakujícíh smyčkách beatů za doprovodu trochu pozměněného úvodního odněkud známého motivu.

Další série ještě silnějších beatů následuje dříve než se posluchač stačí oklepat z té první nálože. Úvodní motiv se zase změnil, ale stále si zachovává strojovou pravidelnost. Další změna, ještě silnější beaty tentokrát s podporou jemných hihatek a dalších cinkrlátek.

Beaty přesně diktují 210BPM rytmus a skladba správně graduje k náhlému propadu zvuku a tím i odhalení zdroje.

Je slyšet trochu pozměněné a zdistortované “I got the poison, I got the remedy – I got the pulsating rhytmical remedy.”

Tak teď už je to jasné. Tohle všechno přece známe od Prodigy a jejich Poison. Mělo mě to napadnout hned už i podle toho názvu Poissoned. Na discogs je tato skladba uvedena jako hardcore verze.

Následují další beaty, tentokrát se skladba dostává do velmi neklidné části, kdy není snad ani jediná série 16 beatů pravidelná nebo nečím nepřerušená. Zvuk se natahuje a smršťuje, mezi beaty se objevuje stále více “bordelu” a kopáky začínají být ještě více rozlámané a ve skladbě jsou desítky zajímavých samplů a postupů. V postupných krocích se vystřídá nespočet efektů a všechno na sebe parádně pasuje. Objevuje se stále více motivů z originálu od Prodigy, již není pochyb, odkud to všechno známé pochází.

Tohle je ten správný HC/BC, kdy člověk nemůže tušit, co na něj kdy ze skladby vyskočí a může se jenom nechat překvapovat každým dalším unikátním okamžikem tohoto remixu.

Na pozadí toho všeho nádherně pravidelného a neopakujícího se bordelu se v nečekaném zklidnění za doprovodu zkresleného hlasu ozývá siréna a já jen doufám, že tu bude mít solo abych si na ní mohl sáhnout. A skutečně, zhruba po třech minutách najednou všechno zmlkne a siréna tu na několik sekund odněkud varovně troubí do vzácného ticha.

Ještě mnohokrát se to všechno rozseká, rozláme a zklidní, aby se to zase zvrhlo ve smršť zlámanin, bordelu a tvrdých hardcore kopáků..

Mám ten pocit, že jsem tu zaslechl i něco od Beastie Boys. Skladba je velmi komplikovaná.

Track finušuje tam, kde začal, tedy v oné hřbitovní melodii a nezbývá nic jiného, než ji pustit znova od začátku a nebude to na škodu.

Na druhé straně desky Mike Hayward aka The Teknoist dokazuje, že si opravdu libuje v komplikovanosti a různorodosti skladbou 5 Point Exploding Hear

Začínáme jakýmsi proslovem podmanivého hlasu, který k nám promluví v tracku ještě několikrát.

Není tu nic, co by naznačovalo nějaký hudební nástroj. Prostě se jde hned na věc velmi abstraktním způsobem náklepu ;)

Opět spousta zvratů a záměrně zmrvených zvuků, které by určitě v kterémkoli jiném hudebním stylu zněly trochu “lépe”, jenže záměrnou distorzí tím dochází k fantazírování mezi mnoha motivy vzájemně a někdy se to jeví jako nadávky, někdy jako zvuky strojů, někdy prvky rave, jindy zase jako hudba :)
Je tu vše co tu má být a je to servírováno ve velmi přesných a vyvážených dávkách. Tohle je u mě hrnek toho správného mlíka ;)

Není tu naznačeno mnoho “veselých” elementů, ale přesto skvěle baví a ty 4 a půl minuty je opravdu co poslouchat.

Amos Non Stop Arse Grapes

Ze začátku opět zmrvenina jakési ukradené smyčky s alarmem na pozadí.

Krátký tón a už to jede. Výrazný break po chvíli podpořený silnou valvou beatů. Tentokrát tu je cosi připomínající elektrickou kytaru. Umělecky zkreslení hlubokých frekvencí a kreativitě ve všem ostatním se meze nekladou.
Skladba se dostala zhruba do své polovičky na oddechový čas a všechno utichlo. Když tu se odněkud ze spoda vyvalují povzbuzující skoro až diktující ragga vokály a nastává zlom v tomhle příběhu.

Stále více to připomíná raggacore a přitom si zachovává svůj nelítostný ubíjející hc beat.

A opět se na to nabaluje ten bordel ze začátku.

Počkat, tohle jsem už slyšel… Aha to je ta siréna co jsme slyšeli v prvních minutách, to znamená, že se deska blíží do konce.

Po téhle desce si rádi sundáte sluchátka z hlavy, protože ji budete mít o několik kilogramů těžší ;)

Wickedsquad – Wicked Vinyl 05

http://www.discogs.com/release/1380712
Katalogové označení BR 005 znamená, že jde o pátou desku z Buccaneer Records a za těch 10,25 euro opravdu nemůžu litovat.

Deska má sice jen po jednom 45rpm tracku na každé straně a když jsem poprvé dal jehlu na A stranu, tak jsem se zděsil, co jsem si to objednal, páč jsem jakýsi dnbwise nečekal.

Samozřejmě že nejdůležitější bude druhá strana, a k té se také dostaneme.

Tak tedy No Guns Inna Dance je na můj vkus příliš moc “drummy” dubwise. Spíš tedy jumpup s dancehall prvky.

Jediné co tu stojí za vyzdvihnutí je mastering spolu s výborným, přesným a nepolevujícím zpěvem Demolition Mana a ke konci už pouze jenom monotónní smyčka a nepříjemně sladce se dokola opakující basová linka. Zvukové zpracování tohoto projevu MCho je jedno z mála povedených a na tomto tracku jsem kupříkladu porovnával staré a nové přenosky a právě zde se rozdíl v kvalitě přednesu nejvíce projevil. Když si pustíte desku trochu rychleji, tak se z toho stane ženský vokál.

Bez toho výrazného vokálu na konci už skladba přestává být jakkoli zajímavá a opakující se rytmus vybízí k pohodlnému přechodu na další dnb desku…

Nejhorší asi pro tento song může být převod do formátu mp3 nebo na CD, protože tím tak samotná skladba ztratí to, co je na ní asi nejvíce zajímavé – tedy dynamiku a zvukovou kvalitu vokálu.

Lustig Ist Das Räuberleben!

To je ten song, kvůli kterému musí být vždy můj record bag o jednu desku těžší.
Začáteční jednoduchá breaková smyčka umožňuje pohodlný přechod z již hrající desky a teď to začne.

Dechové lidové nástroje do závěru osmého cyklu znamenají předzvěst dětské říkanky Lustig Ist Das Räuberleben.

Zní to velmi originálně a zábavně, jak sedí do toho průvodního breaku. Bohužel německy ich verstehen Scheiße, ikdyž jsem se to 4 roky učil, stejně vám neprozradím o čem ty děti zpívají…

Pak se začnou valit přesné a decentní tekno kopáky a track s celou básničkou získají jakoby více na rytmu a po chvilce silnější beaty v další pasáži ten pocit ještě umocní a energie proudí a přitom se posluchač skvěle baví.

Jediné, co se tu opakuje je rytmus udávající místy zkopnutý nebo chybějící beat. Všechno okolo se střídá a mele a že toho tam je dost. Od Sweet Dreams od Eurythmics až po Kankán. Vybere si každý. Nebudu vypisovat vše, ani by se to sem nevešlo a nechci prozradit všechny zábavné momenty překvapení.

Jedno je jisté. Tohle je po nějakém čase opět největší favorit, který odemě na akcích budete nějaký čas pravidelně slýchat dokud mě neomrzí nebo ho nevystřídá něco dalšího.

To samé platí i o první uvedené desce. A kdy a kde budu tyhle a ještě mnoho dalších desek pouštět se dozvíte po kliknutí v pravo na ten černý obrázek AKCE Figura SS ;)

Trochu se mi to protáhlo, takže o dalších deskách zase někdy příště ;)


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..