Přivítejte prázdniny

Začátek letních prázdnin je třeba stylově oslavit.

Nejen pro tuto příležitost se chystá akce s názvem Razzle – Dazzle

Party jaxe patří od pátku až do neděle na pláži v Mělicích u Přelouče. Uslyšíte spousty Djs a live projektů mnoha hudebních stylů. Slíbeno je několik zpestření jako třeba malování na tělo, fireshow, fotbálky, ohňostroj, grilovací koutek atd.

Pokud se za gramofony ve správný čas dostanu i já, tak čekejte (nad)standartní terapii a případný dopoledně odpolední experimantální kill-out, kdy bych si rád vytáhnul ty desky, které se o půlnoci nehodí pouštět pro rozjančený dav lidí (víte jak to je)

Jo a taky při té příležitosti tam oslavím narozeniny ;)

Více informací po kliknutí na obrázek…

10GB na humyo.cz

Nedělní článek na idnes o online datových úschovnách mě docela navnadil si zkusit založit svoji schránku, kam bych mohl nahrávat svoje výtvory. Sice na placených hostingách ještě místo je, nechci tam ale ládovat uplně všechno, protože já vyprodukuju spousty odpadu, který by tam většinu času jenom akorát ležel a zabíral místo potřebnějším souborům. Volba padla na službu Humyo a prozatím můžu konstatovat, že to byla dobrá volba!

5GB na multimédia, 5GB na ostatní soubory to je celkem dobrá nabídka. Vše probíhá přes šikovné rozhraní v okně prohlížeče, systém dokonce nabízí stáhnout klienta, který usnadní synchronizaci souborů a složek.

Takže hned ze začátku zkouším uploadnout jeden můj zatím nejzdařilejší a mezi posluchači nejoblíbenější setík, který je dobré archivovat na více míst :) Stačilo několik minut a těch 50MB se tam snadno nahrálo, hned se to zařadilo mezi multimédia a zobrazilo informace o souboru (rok 1970? asi překlep u mě, mělo to být 2007). Všechno funguje krásně bez bugů, administrační prostředí je přehledné a rychlé, pro vložení přehrávače na stránky si můžete dokonce zvolit barvy a chování.

Jediné co mi u free verze chybí jsou statistiky o počtu přehrání nebo stáhnutí, ale i bez toho se dá žít :)

Takže vychutnejte si jeden můj starší setík, se kterým jsem chtěl prorazit na diskotéky a kinderparty, ale ještě že jsem to neudělal :)

Mimochodem tak nějak se mi za letošek nakupily další výtečné předělávky popových a rádiových odrhovaček, takže není vyloučen Diskkosmash vol.2 !

Právě do humyo láduju několik sestříhaných videí z GTA 4. Dohromady to má 491.8MB, začal jsem před malou chvílí a už tam je 57MB, takže brzy se s vámi podělím o své herní zážitky ;)

EDIT:Nachvíli jsem si odskočil a klípky už tam jsou všechny, jenže zjišťuji nepříjemnou věc: Integrovaný přehrávač multimédií si neumí poradit s videem ve formátu WMV :(

Czechtekk nebude

Nebyl před rokem, nebude ani letos, nebude už nikdy!?

Co způsobilo konec jednoho největšího free festivalu u nás? Příčin bylo (a je) hned několik a chtěl bych se tu pokusit nastínit jejich vliv na celou situaci a zároveň vše podstatné objasnit těm, co se stále ptají „kde bude letos czechtek?

Hned v úvodu by možná bylo dobré podívat se 40 let zpět do New Yorku na festival Woodstock, který svoji myšlenkou a poselstvím znamenal jasné vyjádření nesouhlasu proti tehdejší politice a válce ve Vietnamu. Ačkoli je všeobecný náhled na takovou událost vnímán jako sešlost plná marihuany, LSD a nahatých špinavých hipíků, bylo tu něco velmi silného. To něco byl všeobecný pocit, že to, co se právě děje je špatně. Něco, co donutilo více jak 500 000 lidí spojit se a protestovat proti korupcí prohnilé politice, nesmyslným válkám a manipulacím. Protest proti tomu, že miliony lidí umírají ve válkách nebo hlady a přitom těm nahoře přetékají stoly a berou za to nepředstavitelné odměny. Toto hnutí bylo tak silné, že se původně plánovaný padesáti tisícový happening rozrostl do gigantických rozměrů, se kterým ani sami organizátoři nepočítali.
Woodstock měl ducha, ze kterého současná free kultura vychází a mohly by se srovnávat, ačkoli Woodstock byl festival rockové a psychedelické hudby, Czechtek je spjat s elektronickou dunivou hudbou konce 20. a počátku 21. století. Společné poselství míru, přátelství, svobody a nesouhlasu se současnou situací a konzumním způsobem života si ale zachovávají. Není proto divu, že se politické síly snažily a snaží takovéto události a sešlosti vždy překazit ať už infiltrací tajných policistů v civilu, provokatérů, nebo rovnou nezákonným násilným rozehnáním akce.

Czechtek byl vždy kontrastem ke komerčním akcím, které byly a jsou jenom proto, aby z návštěvníků vyždímali co nejvíce peněz ať už přemršťenou cenou za vstupenku, odkázáním na bary a stánky, které neskutečně natahují ceny za občerstvení atd atd. To vše pod záminkou vystoupení některých světových hudebních „star“, které na tom pódiu přes záplavu reklam ani nejsou pořádně vidět.

Takový obrázek letních festivalů není jenom u nás. I v ostatních státech Evropy vznikaly počátkem devadesátých let skupiny lidí a soundsystémy, které byli přesvědčeni, že hudba a zábava by měla být zdarma pro všechny, ať jsi chudý nebo bohatý, černoch, nebo asiat a své přesvědčení vesele praktikovali každý víkend na jiné louce. Často se tak dostávaly do konfliktu se zákony a to se samozřejmě nelíbilo místním politikům a zákonodárcům, kteří se postarali o změny zákona a svobodní umělci tak byli házeni do stejného pytle jako vrazi a zloději. Tak začali soundsystémy kočovat po Evropě a od roku 1994 se každé léto zastavili i v Čechách, kde každým dalším rokem učarovali většímu a většímu počtu lidí. Z počátku nenápadné týdenní akce s několika stovkami účastníků, se rozrůstaly v tisícové sešlosti, kterých si pomalu začaly všímat média.

Co se ale stane, když v okurkové sezóně každý reportér skočí po sebemenší senzaci jako slepice po flusu? Samozřejmě vyplodí reportáž, ze které by se normálnímu inteligentnímu člověku chtělo blít, ale protože natočí v blátě povalující se postavy, případně si na místě sežene nějakou tu drogu, natočí rozhovor s vyděšenou senilní starousedlicí z vedlejší vsi, tak je z toho skandál jako hrom a to samozřejmě vyvolá zájem na jedné straně a pohoršení na druhé.

Jedni chtějí vzdorovat druhým, je to o svobodě a proto na příští Czechtek pojedu taky! Tak se rozhodlo mnoho lidí, kteří se o czechteku dozvěděli z televize jako o události, kde probíhají naspoutané orgie a zvěrstva, LSD teče proudem, duní hlasitá hudba a zákony jsou pošlapávány jako ta tráva na louce. Jako největší spouštěcí faktor by se dal označit čin, kdy se kripl Gross rozhodl v roce 2004 rozehnat již končící festival. Znemožnil tak úklid pozemku a v očích voličů se blýsknul jako ochránce pořádku a zájmu obyvatel přilehlé obce a zároveň spustil nevídaný mediální zájem.

Korunu tomu ovšem nasadil Paroubek a vůbec všichni ostatní bastardi o rok později, aby dokázali, že ČR je policejní stát a totalitní praktiky prosazování zlovůle a moci fungují i 16 let po revoluci.

Co se dělo, si snad všichni dobře pamatujete.

Již několik týdnů před samotným vypuknutím festivalu policejní složky a politické špičky dělali všechno pro to, aby se Czechtek2005 neuskutečnil. Jedině díky tomu, že se v komunitě místo konání pečlivě tajilo až do poslední chvíle, se nemohla policie chytit žádné informace ani žádného náznaku, kde se bude Czechtek konat. Jedinou indícií byla skutečnost, že se větší množství cizinců s dodávkami a náklaďáky kumuluje v západních čechách a s tím přitvrdily kontroly na hranicích. Zároveň se v médiích spouští dezinformační kampaň plná různých spekulací a hlavní zpravodajské relace se předhánějí v tom, kdo ve své reportáži dokáže na festival Czechtek hodit co nejvíce špíny. Policie kontaktuje majitele větších pozemků, aby se připravili na možné nájezdy na jejich pozemky a vyzívá je, aby učinili opatření, ačkoliv sami ještě nevědí, kde bude Czechtek probíhat. Někteří zemědělci skutečně ze strachu postřikují své louky fekáliemi a hnojí, aby případným technařům z novy co nejvíce znepříjemnili jejich taneček.

A v pátek 29.července 2005 to začíná. Pozemek je řádně pronajatý se souhlasem majitele, cisterny s vodou a mobilní toalety jsou zajištěny a míří na místo konání(bohužel nedorazí). Začínající festival nelze nijak právně postihnout a do Mlýnce na Tachovsku přijíždějí časně ráno první stovky lidí a s nimi i příslušníci pomáhat si a chránit se, kteří obkličují pronajatý pozemek a budují zátarasy. Spouští se další vlna dezinformací a lží, která hlásá, že majitelé okolních pozemků nedali souhlas ke vstupu na jejich louku, přes kterou se přesouvá kolona lidí a aut a že celá akce je nezákoná. Skutečnost, že přístup k pronajatému pozemku vede přes veřejně použitelnou účelovou komunikaci je dlouho zamlčována a v médiích nepublikována.

Kdyby účastníci festivalu místo poslechu hudby hailovali, nemuselo by se jim vůbec nic stát, za hailování se totiž u nás ještě nikdy nikomu nic nestalo! Bohužel o osudu festivalu bylo již rozhodnuto dlouho dopředu a tak byl protiprávně násilně rozehnán. Celá ta šaškárna nás stála 31 miliónů, měla za následek desítky/stovky zranění na obou stranách, kilometrové kolony na zbytečně zavřené dálnici v parném letním dnu, pošpinění freetekno komunity a ještě větší pošpinění už takhle dost prohnilé a prolhané politické moci (možná si tím šplhli u několika nepříliš kapacitních ubožáků, kteří účastníky Czechteku označují za smažky a fetky bez budoucnosti). Kdyby existovala spravedlnost, tak by zločinci, kteří to celé způsobili, už dávno viseli! Bohužel ještě dnes jsou stále ve vysoké politice, kde beztrestně lžou, kradou a škodí!

Musim se přiznat, že jsem už byl na mnoha akcích, ale jen na několika málo z nich se mi stalo, že mě hudba a spirit pohltil takovým způsobem, že jsem nachvíli úplně zapomenul kde jsem a kdo jsem. Ten vzácný povznášející mystický pocit svobody, radosti a sounáležitosti s ostatními účastníky festivalu, že společně tvoříme neopakovatelnou atmosféru a komunitu, která se baví i bez securiťáků, bez superstar, předražených cen na barech a hlídaných plotů. Ten pocit jsem zažíval před lety pravidelně na Czechteku, naposled v roce 2004. Od té doby jsem ten pocit, kdy se proberu z extáze a řeknu si „kde to jsem?“, zažil snad jenom jednou na jedné naší klubové akcičce začátkem tohoto roku. V ten okamžik není důležité kdo hraje, ale jak a jakou vytváří atmosféru! Obávám se toho, že takové pocity budou čím dál tim více vzácnější…

Přišel rok 2006 a sním otočka o 180˚ a najednou měli všichni vysoce postavení politici a mediálně známé držky zájem o hladký průběh festivalu Czechtek, všichni se chtěli angažovat a dokonce nabídli organizátorům k dispozici vojenský prostor.

Tímto politickým gestem (ať už si za tím dosadíte jakýkoli úmysl) Czechtek definitivně zemřel! O místě konání se vědělo dlouho dopředu, média o všem pohotově informovala a tímpádem na sebe Czechtek pod státní organizací s policejním dohledem poutal neúměrnou pozornost a vytratilo se všechno to, kvůli čemu se každý rok tisíce lidí scházeli na největším svobodném festivalu ve střední Evropě.

Freetekno komunity se dohodly, že už nikdy akci pod názvem Czechtek neuskuteční. Byly zhnuseni tím, kam se celá scéna dostala a čeho byly v roce 2006 svědky. Ani já jsem neskákal radostí, když se mě dva čtrnáctiletí kluci zeptali, jestli nemám „nějaký čtverce“ a na parkovišti si Pepa z přilehlé obce otevřel stánek s klobásama.

Po této zkušenosti se freetekno komunity nijak nevzdávaly myšlenky a úsilí o svobodný hudební festival a měl vzniknout Moraviatek. Bohužel vyvolaný zájem z předchozích let o Czechtek a freetekno kulturu zapříčinil to, že zpráva o chystaném Moraviateku nezůstala bez povšimnutí a roznesla se informace, že Moraviatek bude vlastně Czechtek, ale pod jiným názvem. Stačilo si vybrat libovolné diskuzní fórum o hudbě a sledovat příspěvky od nezletilých přispěvovatelů, jak se na Moraviatek hrozně těší a jak se tam zmastí, jaká to bude rychta a tak podobně…
Moraviatek skončil ještě dříve než začal právě kvůli tomu, kvůli čemu zanikl Czechtek.

Namísto dalšího svátku svobodně smýšlejících lidí, který měl sjednocovat a spojovat, se uprostřed prázdnin soundsystémy rozprostřely na menší a privátnější open airy po celé republice. Ukázalo se, že v dnešní době je velmi obtížné pořádat svobodnou a nezávislou zábavu podle sebe a svých pravidel pro svoje přátele a lidi svobodného smýšlení. Pod hlavičkou Czechtek™ si spousta přisírků, vyčůránků, vyžírků a parazitů představilo desetitisíce lidí, které lze podbízivostí ukořistit ve volbách, nebo padesáti korunami za zelenou klobásku ve svém stánku.

Možná je dobře, že se scéna rozhodla ukončit něco, co směřuje do ještě větší žumpy, než je teď, nelámat to přes koleno a ne mermomocí uspořádat monstrózní festival, který by postrádal to nejdůležitější. Možná taky lidem, kteří se ve freetekno scéně pohybují od samého začátku docházejí síly, možná na pořádání akcí už nemají čas, mají svoje rodiny a jiné starosti. Možná nebylo komu předat pomyslné žezlo freetekno akcí, protože současná nastupující generace bere tohle všecno tak nějak jako samozřejmost, bezohledně a bezstarostně. Přijet si užít na freeparty, kterou někdo cizí na svoje náklady uspořádal, zajistil a zabezpečil, udělat tam bordel, pořádně se zrychtovat a při první příležitosti někoho okrást. Netvrdím, že to tak dělají dneska všichni mladí, ale z toho, co jsem dosud viděl a zažil si jiný obrázek ani nedokážu udělat…

Ukázkový příklad něčeho takového byl před deseti lety, kdy se organizátoři snažili o reinkarnaci festivalu Woodstock. Woodstock1999 původní originální festival z léta roku 1969 připomínal akorát svým názvem. Po třiceti letech se mírumilovný festival vystupující proti válce, establishmentu a kapitalistickému fungování společnosti proměnil doslova v hořící a smradlavou bojovou zónu chaosu a zmatku, kde láhev obyčejné vody stála 4dolary!

Nenechali jsme do takové podoby dospět Czechtek a to je jenom dobře. Letos se bude ke čtyřicátému výročí opět konat Woodstock, několik přátel na tuhle událost jede do Berlína osobně a jsem zvědav na jejich zážitky po návratu. O samotném Woodstocku a jeho čtyřicátém výročí doporučuji článek Marcela Bystroně. Uvidíme, jestli se organizátoři poučili a jestli nalezli způsob, jak takové akci vrátit její původní poselství a kouzlo. Možná si z toho freekultura něco také vezme.

Jak již bylo řečeno, pořádání masových akcí typu Czechtek pozbylo smysl, prostor i naději díky zlovůli a fašistickým praktikám našich politiků, nabalováním špatných lidí a organizací, přílišnou medializací, komercializací, infiltrací elementů, které s myšlenkou free kultury nemají vůbec nic společného a v neposlední řadě kvůli přerodu scény v něco, proti čemu sama ve svých počátcích vystupovala.

Každopádně komunita nezanikla, zdravé jádro stále žije a nic nevzdává !

http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek_2005

Přišla mi přihláška do RedbullMusicAcademy

To je neuvěřitelné. Jednou člověk projeví zájem o Redbull Music Academy a už mi snad nadosmrti budou posílat každý rok přihlášku…

Vlastně vloni mi nic nepřišlo, až letos po mě zatoužili. Včera mi přišla větší obálka, ze které po otevření vypadnul patnáctistránkový dotazník, několik doprovodných papírů (jeden dokonce i v češtině) a box obsahující knížečku Application Info a dvě cd A selection of tunes recorded at the Red Bull Music Academy Barcelona 2008. První co mě napadlo bylo „no jo, ale na čem já si to přehraju? Kdyby poslali raději vinyl“ Pak jsem si uvědomil, že mám mechaniku v počítači, takže se k poslechu těch dvou cd snad někdy dopracuju…

Přihláška zase obsahuje libůstky, třeba Briefly outline your musical „career“ to date-include high and low points nebo chtějí zase namalovat mojí hudební sbírku v podobě množin, který žánr zabírá nejvíce místa a jaký je můj nejoblíbenější žánr To visualize this, please draw us a map of your music/record collection. Otázka Name the ten records from your country (or city) that you definitely have to play to your fellow participant at the Academy. We’d also like to know why each of them is worth talking about. Please include artists, titles & labels Jak jim mám vysvětlit, že tu (pro mě) žádná zajímavá muzika nevychází, tudíž bych bych jim nezahrál vůbec nic? Možná že bych dal dohromady několik počinů, ale rozhodně by jich nebylo deset…

No a otázka číslo 27 je taky libovka: Imagine you’re the DJ of the night. It’s peak time, everyone’s going strong. Which five tracks will you put on? Ne že by se mi taková situace nikdy nestala, ale v ten okamžik to je všechno čistě o improvizaci, nemám dopředu připravené desky, rozhoduju se na místě podle situace na place, takže vybrat 5 tracků by bylo jen tak střílení od boku… Následující 28. otázka je stejná situace, ale o pár hodin později The sun is about to rise, tady bych už možná věděl :)

No a pak klasika What’s lying next to your bed? nebo What’s the one thing you can’t live without and why? nebo when was the last time you cried anyways?

V doprovodném listu v českém jazyce je napsáno, že dotazník se každý rok mění. Mám ten pocit, že se změní každý rok akorát Rorschach inkblot test (kde jsou tentokrát zrcadlící se siluety Velké Británie) a otázky vztahující se k místu konání What are the first thing that come to your mind when you think of London?

Dostat se na Akademii je velká událost a pocta. Člověk tam nasbírá nové zkušenosti a kontakty a účast na takové akci musí být jistě obohacující a nezapomenutelný zážitek.

Každopádně na takovou událost dnes mám trochu jiný pohled, než před lety. To co mi vadí asi ze všeho nejvíc je (v případě úspěchu) přílišná publicita, protože do Akademie se dostane jen hrstka vyvolených a to s sebou samozřejmě přináší zájem médií…

A o to já nestojím.

Brothers In Blood 001

Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood

Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.

Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)

Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)

Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)

Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.

Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.

Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.

Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)

Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.

Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)

Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…

Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…

Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.

Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…

Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.

Zvukokurv

Tuhle větrnou neděli mě taky konečně napadlo zmáčknout tlačítko Record a něco nahrát. Aneb jak je jednoduché nainstaloval Audacity a bez problémů udělat 50 minutový záznam v 128kbps. Sice jsem byl tou poslední (beta) verzí Audacity trochu vyveden z míry, ale nakonec se mi podařilo všechno naklikat tak, aby to nahrávalo stereo a nakonec vyrenderovalo mp3 soubor v poslouchatelné kvalitě. Dokonce i ten balanc je nezvykle vyrovnaný (že by i ten druhý kabel začal zlobit a tím se dostal na úroveň prvního, který vedl o trošičku slabší signál? No hlavně, že mají oba kanály stejnou úroveň hlasitosti)

Měl jsem si už tou dobou hrát s úplně jinýma deskama (hraju si s nima právě teď ;)), jenže bohužel se balíček z Francie někde zdržel na poště, takže se do tohoto setíku sešly starší a ověřené kousky. Beztak bych nové desky hned nenaplácal do setu a nedal na net, když je nemám ještě otestované na lidech na akci (budu testovat v pátek ;))
star trek dj

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec vypustit do světa. Přeci jenom ne každý si to vyposlechne až do konce… Každopádně už jsem slíbil, že něco nahraju. Není to zrovna První jarní den, ve skladbách zde obsažených je vysamplováno mnohem více zvukového materiálu, uslyšíte více zvratů, překvapujících a zajímavých postupů, distorze (a občasné nechtěné přebuzení), filtrů, nečekaných vsuvek a vůbec toho pořádného bordelu a beaty jsou zatraceně blízko u sebe. Je o malinko svižnější, industriálnější a extrémnější než poslední setík a jednou(nebo dvakrát? už nevim) jsem musel na tom gramofonu rozsvítit 50%, aby to do sebe nějak pasovalo, ale stejně je to na můj vkus stále příliš pomalé.

Je to nahráváno bez jakékoli předchozí přípravy (pouze jsem měl představu o tom, jaké desky bych chtěl tentokrát prolínat) a záznam nebyl nijak následně upravován. Jsou tam sice drobné chybičky a nepřesnosti, ale těch si stejně běžný posluchač nevšimne a nebudu to přeci kvůli pár kopancům nahrávat znova :). Možná za uši tahající poslední „Sunshine reggae“, která mi ale opravdu docela ujela, ale snad mi to odpustíte :)

Originalita a energie jsou ty důležité pojmy, kterých se vždy snažím držet. Přeci jenom ani by mě nebavilo nahrávat tuctovou tucku, kterou hraje každý druhý dj. Snažil jsem se o výběr desek, které by setu udávaly nějaký směr a tempo. No to tempo pozvolna roste a já jsem neplánoval, ani nechtěl, nakládat celou dobu (v okamžiku záznamu jsem ani netušil jak dlouho to vydržím), takže čekejte příval energie protnutý několika významnými zvraty.

První zvrat přichází brzo a je to můj oblíbený Johnny Clash, na něj poškrábaný Rotator (opravdu nevím, jak ta deska přišla k takovému ošklivému škrábanci, zrovna u tohodle tracku a celkově tím škrábancem utrpěla celá skladba, což je dost slyšet). Další je Dr. Bastardo – pravidelný návštěvník a věrný posluchač poznává :) Následují ne zrovna ideální přechody na skladby, které stupňují energii a přilévají olej do ohně.

To by stačilo. Těžko se můžu vcítit do publika, když jsem před sebou žádné neměl, ale po zhruba pětatřiceti minutách musí mít i ten nejotrlejší posluchač dost, takže přichází další zvrat.

Tenhle vokál jistě poznáváte. Aby ne, když jsem na něj už v minulosti upozorňoval. Snažím se prolínat ty oddechovější a veselejší věci, takže nečekejte další nátěr jako v první polovině setu. Stále se ale pohybujeme v prostředí radost-způsobujících amenů a na řadu přijde již zmiňovaný 50% rozsah pitch controlu…

Ve světě se zrovna vesele šíří syntetická forma prasečí chřipky, kterou teprve nedávno vyšlechtili v laboratořích na biologické zbraně, na našem území vítr strhává střechy a vyvrací stromy a já při tom nahrávm tohle…

Pokud v práci usínáte u počítače, pusťte si to hodně nahlas. Stejně nic neuděláte, ale alespoň neusnete :)

Nech sa páči ;)

Česká verze Creative Commons

Právě dnes se Creative Commons dočkala oficiální české lokalizace.

Co to znamená a co to Creative Commons vůbec je?

Creative Commons je forma licence, která definuje formu duševního vlastnictví autorského díla.
Odedneška mají čeští autoři možnost svá díla vystavit pod českou verzi licence, vytvořenou v národním jazyce a v souladu s českým autorským právem.

Pokud vytváříte autorské dílo a budete ho licencovat pomocí Creative Commons, usnadníte jeho šíření po internetu, a zároveň samozřejmě budete moci sami definovat některé parametry a způsoby nakládání s dílem.

Zjednodušeně řečeno, CC významně rozšiřuje možnosti českého autorského zákona, umožňuje autorovi přehlednější kontrolu nad šířením jeho díla, které se tímto způsobem dostává k podstatně větší části publika, podporuje kreativitu (možnost remixovat a upravovat) a autor si tímto způsobem podstatně zvyšuje svůj kredit a samozřejmě pokud má autor nějaké know-how, podaří se mu na jeho díle vydělat.

Obecně mají licence CC společné charakteristiky:
– licence dovolují dílo šířit (i když za různých podmínek)
– licence vyžadují, aby při šíření díla nebo jeho zpracování byly uvedeny údaje o díle (autor, název díla, url, apod..)
– při šíření díla je nutno připojit url odkaz na CC licenci
– licence jsou neodvolatelné (držitel autorských práv má sice právo licenci odvolat, nicméně nemůže zamezit uživatelům nakládat s kopií nebo modifikací díla, která byla získána/vytvořena v době trvání licence)
– licence zanikají v případě porušení licenčních podmínek ze strany nabyvatele

http://www.creativecommons.cz/

http://www.zive.cz/Bleskovky/Popularni-licence-Creative-Commons-je-oficalne-v-cestine/sc-4-a-146609/default.aspx

Pojďme hledat význam symbolu 23

Tento týden je plný veselých událostí.

I dnes ráno jsem se výborně pobavil díky novému komentáři pod článkem tekno nebo tekkno?.

Komentátoři se tam snaží odhalit význam čísla 23. Jsou to opravdu úsměvné myšlenky a poznatky a je zajímavé sledovat, kam až může sahat fantazie některých jedinců, kteří nosí xiltovku v úhlu 23 stupňů a na každém kousku oblečení mají číslo 23.

Ale proč 23?

Je to zvláštní, ale když se zeptám na akci nějakého ještěra(nebo ještěrky) s palestinou na význam toho čísla, co má na čepici, tak mi odpoví „to free“ neasi, nemáš cígo? :)

Na článek vysvětlující základní a prvotní význam čísla 23 a jeho symboliky a spojitosti pro tekno a freekulturu, jsem tu v minulosti už jednou odkazoval. Nechci se opakovat a proto bych to tentokrát chtěl pojmout trochu originálním způsobem:

Vyzívám všechny chytráky, znalce a krutopřísňáky, aby zde zanechali komentář se svojí teorií, proč zrovna 23 ! Jsem si jist, že těch několik zásadních významů čísla 23 tu padne, ale mě zajímají i ty ostatní verze, které vznikly jako vedlejší efekt současné masivní obliby symbolu 23 a jeho kultury. Zcestných vysvětlení jsem zaslechl už několik, byly vskutku originální a proto bych byl rád, abyste mi sem napsali jak ty opravdové významy, tak i ty z prstu vycucané vysvětlení a významy čísla 23 :)




Berte to jako soutěž, ve které vyhrává ten komentátor, který
a) sem napíše nejvíce skutečných a základních významů čísla 23, nebo
b) sem napíše ten nejoriginálnější, nebo nejvtipnější význam čísla 23.

O co se hraje? Nabídnout toho moc nemůžu, přesto bych vítězi mohl garantovat 1 měsíc zobrazování jeho banneru nebo odkazu zde na blogu (více jak 100 návštěvníků = více jak 500 zobrazení vaší reklamy denně).

Soutěž bych uzavřel, až se tu pod článkem objeví 23 komentářů (no flame) a poté vyhlásil vítěze, se kterým pak domluvíme podrobnosti.

Poznámka: pokud budete do komentářů postovat odkazy, nezobrazí se hned kvůli antispamu.
Váš odkaz v tom případě čeká na autorizaci ;)


Soutěž skončila, rozuzlení najdete zde

DJ masters 2009

V těchto dnech se člověk zajímající se o muziku stále častěji setkává s pojmem DJ Masters 2009.

Mělo by to něco znamenat i pro mě?

Internet je plný oslavných článků o této soutěži a proto jsem se rozhodl přispět alespoň malinko na tu druhou misku vah.

Podobných soutěží bylo (a ještě bude) mnoho. Trochu by se to dalo přirovnat k neuvěřitelně dementní soutěži Česko hledá Superstar, jako takový menší formát zaměřený tentokrát ne na zpěv, ale na dovednosti za mixážním pultem.

Když se trochu pozastavím nad zmiňovanou televizní soutěží, která svého času vymývala mozky většině národa, tak správný název ovšem měl být V česku se hledá superstar. Ne že bych patřil mezi ty jednodušší spoluobčany, kteří tyto pořady sledují, ale tyto soutěže s sebou přinesly takový ohromný mediální zájem a pozdvižení, že bylo prostě nemožné se před tím někam schovat a ať už jste byli kdekoli v ČR, dělali jste cokoli a ani nemuseli mít televizi, vždycky si vás Pitomáš Savka našel. Tím chci říct, že jsem se ani já nevyhnul té neskutečné masáži ať už od kolegů v práci, z novin, na internetu, nebo v hospodě. Prostě všude se probírala Superstar, takže jsem měl proti své vůli dostatek informací o této soutěži a jejím průběhu a se znatelným odporem jsem všem dával najevo, že mě tyhle kraviny nezajímají! Stejně tak jako další trapárny typu Big Brother, Vyvolení a ostatní reality show…

Musim se ale přiznat, že byla jedna reality show, o kterou jsem se chvíli zajímal poté, co mi přišla esemeska s textem vita stanek je v milionovym paru, zapni si televizi a bav se. Víťa ale vypadnul hned po prvním hlasování (překvapivě), takže nebyl důvod dále sledovat další trapný pokus televize Nova o boj za větší koláček sledovanosti. Ke všemu ještě Milionový pár po několika odvysílaných dílech Nova raději zrušila, kvůli skandální porno minulosti několika soutěžících. Jediná Ester Ládová z toho měla asi největší užitek a slávu…

Reality show a podobné stupidní televizní soutěže jsou už naštěstí minulostí a já pevně doufám, že pokračování nebo nové kola soutěže již nikdy více nebudou!

Vraťme se ale k soutěži Česko hledá DJ superstar. Princip je vpodstatě podobný: přijďte a předveďte co umíte a my z vás uděláme superstar. Pravidla soutěže dávají každému účastníkovi pouhých několik minut, aby předvedl co umí. Není to moc času, ale zase je to možná dobře nastavené síto, kterým propadnou jen ty nadané kusy.

Slíbené ceny v této soutěži vypadají oproti podobným soutěžím v minulosti docela zajímavě: Vestax PMC-580Pro, 2x Vestax PDX-3000 MIX, Vestax PMC-08Pro MkII „BlueWins“, nebo sluchátka AKG K-181DJ. Pak tam jsou blíže nespecifikované ceny, kterých bych se obával vzhledem k tomu, že partneři tohoto projektu jsou mj. značky Citronic, Omnitronic, Reloop a další…

Již proběhnuvší soutěže tohoto typu (s menší reklamní kampaní) měly hlavní ceny výrobky od značek Citronic nebo Numark, což bych považoval za výsměch a ne hodnotnou (první) cenu v soutěži takového formátu.

Soutěž DJ masters zachraňuje sponzor Vestax, který hází do placu docela slušné produkty.

Ještě jsme si neřekli pro koho taková soutěž je.

Na stránkách mají uvedeno, že do této soutěže se může (mohl) přihlásit jakýkoli dj z ČR nebo Slovenska. Nezáleží ne tom, co hraje, důležité je především hudebně zaujmout. Tady bych se malinko pozastavil a zvěstoval, že to chlapci (a děvčata) nebudou mít vůbec jednoduché. Tím myslím i porotu. Pokud si totiž prohlédnete profily přihlášených djs, zjistíte, že většina z nich má hlavní doménu trance, house, electro, techno nebo drumnbass. Není mi moc jasné, jak chtějí soutěžící hudebně zaujmout a během pár minut předvést nějaký originální riff, když ve svém repertoáru mají vesměs to, co se dnes a denně hraje ve všech klubech po celé republice každý večer…

Když jsem procházel profily přihlášených djs, nemohl jsem přehlédnout několik známých tváří a zvlášť jednoho, se kterým jsem už v minulosti několikrát stál na jednom pódiu (bohužel).

Tím jsem dostal odpověď na otázku kdo jsou tyto neznámí djové: Dosebezahledění kariéristé s mocným egem, co si myslí, že právě oni jsou ty největší hvězdy (a taky se podle toho chovají a s ostatními jednají) a kolem nich se točí svět. Účastí v této soutěži si to sobě i ostatním dokazují a krmí svoje seběvědomí vidinou svých patnácti minut slávy a budou moci zvednout nosánek ještě o kousek výš… Tím neříkám, že to tak mají všichni soutěžící a že nelze mezi desítkami průměrných najít několik nadprůměrných, ale mixák Vestax asi nebude tou hlavní příčinou proč se přihlásit do takové soutěže.

Jistě si teď pomyslíte když jseš tak chytrej a takhle to tu haníš, tak proč jim to tam nejdeš ukázat?

Nikdy jsem nikde netvrdil, že bych hrál nějak zázračně nebo zajímavě. O originalitu se snažím, ale nikomu ji necpu. Gramce Vestax by se hodily, ale kvůli nim mi nestojí za to někde exhibovat, předvádět se a přetahovat se s namyšlenými djs a dělat pro někoho kašpara.

V podstatě poslední dobou odmítám nabídky na vystupování na cizích akcích a ani se ničeho neúčastním. Jednak kvůli tomu, že nejsem jukebox, hraju že mě to baví a snažim se tím bavit i posluchače a přímo nesnáším, když mi někdo říká co mám hrát a co ne. Dalším důležitým prvkem je technické zázemí a blbuvzdorná stage. Nejsem žádná slečinka, jsem zvyklý na ledascos, ale není nic příjemného, když lidi djovi strkají do stolu nebo dělají ještě horší věci, kterým by šlo jednoduše předejít posunutím stolu o pár centimetrů dál…

Taky se mi nelíbí, když se mě na akci několik lidí zeptá, jestli nemám nějaký koláče nebo papíry. Vykládám si to tak, že hudba, kterou jim tam budu ten večer pouštět má sloužit jako kulisa k braní drog. Nejeden dj už kvůli tomuhle faktu přestal úplně hrát. Já jsem nepřestal, pouze to omezuji, zpravidla nabídky na hraní odmítám a hraju pouze s Figurou.

Dalším faktorem je to, že se z hudby stal těžký byznys. Promotéři se snaží návštěvníky nalákat na známá jména na plakátech, lidi se chtějí bavit a dnešní běžný návštěvník je přesvědčen, že k tomu potřebuje o půlnoci světoznámou superstar a dvě extáze nebo lajnu smahu. Stejně tak jako v politice platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v klubech a na party se stokrát propíraný dj stává hvězdou. Samozřejmostí je vysoké vstupné, přemrštěné ceny na barech a kvalita nebo kulturní hodnota jaksi pokulhává. Co si budem povídat, je to realita od které se já snažím poslední dobou držet co nejdále. Stále se mi hraje nejlépe pod DIY namalovanou plachtou na freeparty, než pod velkoformátovou reklamou hlavního sponzora vedle namyšlených a arogantních „kolegů“…