Poslední free party na Mělicích

Rozhodně to není poslední open air tohoto roku! Venku se bude hrát ještě za měsíc, ale nepředbíhejme…

Tuto sobotu 13.9.2008 bude Figura dělat poslední tancovačku na pláži na Mělicích u Přelouče. A když poslední, tak to bude velice speciálního charakteru. Mluvilo se, mluví se o karnevalu ! Takže masky s sebou! Ne že se převlíknete za ještěry, jako po celý rok!

V jednání byly i nějaké kapelky, že by odpoledne-navečer hrála živá hudba, ale nějak se to zamluvilo a další informace se ke mě nedostaly, takže se necháme překvapit :)

Aby toho nebylo málo (zvuku), tak přijede z Prahy Squadra Speciale a přivezou si taky bedýnky, takže to bude pořádně bouchat až do… neděle… prostě až dojde benzín v centrále :)

Mám něco nových desek, které jsem na lidech ještě netestoval, takže toto bude dobrá příležitost :) Předpověď počasí hlásí, že by nemuselo pršet, ale žádné vedro zrovna nebude a zvlášť u vody. No jo, přeci jenom léto končí, ale snad to nebude tak extrémní, taky už jsem hrál na akci, kde byly v noci 2˚C to má člověk chuť si vzít k tomu mixáku rukavice, ale v rukavicích se nedá hrát…

Vstup je jako vždy samozřejmě free, bar hned naproti, aby nebyla v noci zima, tak určitě bude i nějaká ta fireshow a pořádnej kravál je samozřejmostí. Takže nezapoměňte v sobotek dorazit na poslední kalbu na Mělicích ;)

Retro scratch

Aneb What is a dj if he can’t scratch?

Už před tolika lety byli pánové, kteří používali gramofony jako hudební nástroj tzv. turntablism. Zaslouží si ohromný respekt! Takže připravte si svoje Penny&Giles crossfadery, namontujte Shure M44-7 a hurá do toho :)

Mike Platinas en 1987 Campeonato de España los megamix DMC

Mike Platinas představuje showmana a DJe osumdesátých let minulého století. Stylový oblek, kravatu, funky a klasické desky mixuje do sebe, předvádí juggling a to všechno bez crossfaderu. Je to více jak 20 let, ale stále je to zajímavá podívaná.


Rock Steady DJ’s

Podívejme se na DMC World 1992, který vyhráli Q-Bert, Mix Master Mike a Apollo. Trochu to připomíná vystoupení C2C, kteří tuto soutěž vyhrají za deset let a v roce 92 na to stačili 3 sehraný borci z USA


Dj Q-Bert & Mix Master Mike – Dmc 1995 World Finals

Tady už pětadvacetiletý Mixmaster Mike ničí přepínač phono/line a skoro k tomu o rok staršího Q-Berta ani nepustí


The very first DJ band: DJ Q-bert, Mixmaster Mike, Apollo

Vraťme se ještě do roku 1992 ke všem třem a jejich destrukčním hracím technikám, které předvádějí v pořadu Home Turf


DJ Rectangle – DMC mixing championships 1993

Od tohodle pána mám taky desku. Když jsem viděl jeho vystoupení poprvé, hned ze začátku mě udivil tak nízký stůl. Ovšem do dvou minut mi to bylo jasné ;)


Bad Boy Bill – 1989 DMC DJ Battle

Opět osumdesátá léta, opět DMC. Bad Boy Bill tu má svůj styl, podavače desek, rozkuřovačku a vedle gramofonu pixlu WD40


Arnoštek je prostě boží

A na závěr něco velmi populárního z filmu Kouř z roku 1991 :)


HISTORY

RESPECT!

Když 16GB nestačí

Bylo to někdy začátkem prázdnin, kdy se mě na icq ptal jeden známý, jestli bych nedokázal propojit 2 PC kabelem.
Trochu jsem znejistěl a snažil jsem si vzpomenout, jak se takové počítače dají vlastně propojit a že jsem něco podobného už někdy řešil. Proto jsem se ho hned zeptal, co konkrétně potřebuje. Hry po síti?
Vylezlo z něj, že si chce z jednoho počítače od svého známého do svého PC zkopírovat filmy a že si kvůli tomu už koupil kabel. Hned jsem mu navrhnul DVD vypalovačku nebo USB flash disk. Já mám celkem velký (kapacitní) flash disk, připomínám. Na to mi odpověděl, že toho je asi 200GB!

Aha, tak na to by můj Corsair Flash Voyager 16GB tedy nestačil…

No nakonec jako nejjednodušší řešení mě napadnul externí HDD, protože stále jsem nevěděl, jaký že to má kabel a jak to chce propojit. Po několika řádkách jsme se domluvili, že mu externí HDD pujčím, protože jak se brzo ukázalo, byl jsem jediný široko daleko, kdo takovou věcičkou momentálně disponoval.

Domluvili jsme se kdy a kde to zkopčíme, udělal jsem si na to čas a místo na disku. V den D, kdy jsem se k němu chystal přijet s diskem, tak mi píše, že ony ty filmy, odkud si je chce kopírovat, jsou vlastně na externím HDD, takže nic, díky za ochotu… No neuvěřitelné…

Díky této příhodě jsem se trochu zamyslel, jak má všechno poslední dobou stále větší nároky na kapacitu a datovou propustnost.

Jo žijeme už v 21. století. DVD pomalu přestávají stačit, nahrazují je Blue-Ray disky a čím větší obraz a kvalitnější zvuk, tím větší místo to potřebuje. To samé platí o rychlosti pro připojení k internetu. Existuje mnoho warezáků, co si v životě nekoupili jediný originál a všechno tahají přes kabel. Taky způsob jak si obstarat software a to neuvěřitelné množství dat, které muselo u takového človíčka protéct kabelem nebo vzduchem…

Napadá mě jedna užitečná poučka, už ani nevím odkud:

Definice hardwaru: Vše, co se nedá ukrást po síti

A jak tomu bylo třeba před 20ti 30ti lety? Tehdy se filmy ani muzika neuchovávaly v podobě nul a jedniček, ale všechno bylo na magnetických páskách a kazetách nebo deskách.
Vzpomínám, jak tehdy otec přitáhnul z práce jakousi obludu o velikosti menší ledničky, protože jim v práci nasadili nové „děla“ 286 SX a těchto strojů se zbavovali. Ano, byl to počítač. Jakýsi Robotron s klávesnicí na jednom kabelu a s černo zeleným monitorem na druhém silnějším kabelu. Je zajímavé, že Google ani celý internet nedokáží dát přesnou odpověď, když chci najít, co to tehdy bylo za mašinku. Nenašel jsem ani jaký to byl model, ani obrázek, každopádně nejvíce se tomu podobá přístroj na obrázku v pravo.

Počítač pro kancelářské použití v 70. a 80. letech 20.století, s třemi 8″ disketovými mechanikami a jednou 5,25″ mechanikou. Můžu se chlubit tím, že jsem měl (a možná ještě někde na půdě bude) 8″ disketu, která měla kapacitu neuvěřitelných 160 kB ! Cenu z těch časů si ani netroufám odhadnout… Každopádně brzy budou mít takové věci historickou hodnotu ;)

No a pak už to jelo. První PC a k němu stovky 3,5″ disket. Tehdy to byla jediná možnost, jak do počítače dostat nějaká data. Přes tu malou pomalou a hlučnou zdířku. Jednou jsem měl pujčenou externí CD mechaniku, ovšem se 170MB HDD toho moc vykouzlit nešlo. Pamatuji si, že jsem Windows 95 neúspěšně instaloval z asi 15 disket, nebo kolik jich to vůbec bylo…

Mimochodem, věděli jste, že se na disketové mechaniky dají hrát různé melodie ?

Například za pár let bude vůbec problém, když se dostanete k datům na disketě a budete muset shánět Floppy Disk mechaniku :)

Podobný problém mám už teď s videokazetami, když mi někdo cpe kazetu, že to musím vidět, tak já ho musím zklamat, protože si tu krabičku nemám v čem přehrát a komu by se vlastně ještě vůbec chtělo čekat, až se páska přetočí na začátek… Audio kazety zřejmě čeká ještě několik let provozu, protože hifi věže i menší přehrávače se standartně vyrábějí alespoň s jednou kazetovou mechanikou a ve starších autorádiech se s nimi taky ještě setkáme. A navíc, po dlouhá léta i vlastně dnes to je snadný způsob, jak jednoduše zaznamenat hlas, zvuk nebo hudbu. Takže si troufám tvrdit, že ty staré kazety tu snámi budou ještě hodně dlouho, než se nadobro odporoučí do zapomění a její technologie magnetgických hlav do křemíkového nebe. Vlastně i já jsem měl svoje první sety na kazetách :)

Elektronika a počítače ale stárnou mnohem rychleji. Člověk si koupí výkonné PC a než si ho doveze z obchodu domů, tak z toho je kalkulačka.
Nějaký čas to bude používat, než se objeví nová technologie, nebo nový ještě náročnější operační systém, kvůli kterým bude nucen kupovat nové a lepší a lepší díly, případně celý nový výkonější počítač, protože nově objevená technologie nebude kompatibilní s tou stávající.

Museli jsme si tím projít, až jsme se dostali k tomu, že všechna data sdílíme na síti. Na serverech Velkého Bratra, ke kterým máme přístup prakticky odkudkoli a kdykoli.

A v šuplíkách a ve stojanech se bude prášit na ty děrné štítky, diskety,ZIPky, kazety a minidisky, které v supermoderních počítačích nelze přehrát…

Ideální DJ gramofon

Pokud mám někde zahrát, téměř vždy potřebuju vědět, jaké gramofony budou ten večer k dispozici, abych se podle toho vybavil deskama.

Často se dostávám s některými Djs do sporu o tom, jaké gramofony jsou ty nejlepší. Většina Djs tvrdí jednoznačně Technics a nedá na ně dopustit. Nutno podotknout, že to jsou Djové, co mají pouze jeden svůj styl a pro jejich potřeby je takový gramofon značky Technics tou jedinou a správnou volbou. Já o takových diskjockejích tvrdím, že hrají hudbu ze 70. let minulého století– tedy že hrají hudbu z dob, kdy se tento gramofon začal vyrábět a proto jim vyhovuje.

Jenže žijeme už v 21. století !

Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Čím větší „hvězda“, tím nekompromisnější nároky na techniku, na které by dokázal snadno a lehce mixovat i naprostý amatér po troše tréninku.

Nechci zpochybňovat kvality takových Djs, ale můj názor je ten, že opravdu dobrý DJ se pozná podle toho, že dává kvalitní mixy i třeba na řemínkáči. Jak ale poznat dobrého Dje, když vám nezahraje z ničeho jiného, než z gramce Technics SL1200 a mixáku Pioneer DJM 600 ? Pokud si jako pořadatel pozvete nějakou „hvězdu“, co vyleze na pódium a uvidí na stole něco jiného než Technics a šestistovku nebo osmistovku Pioneer a prohlásí že na tomhle hrát nebude, tak co si o takové „star“ myslet? Umí vůbec hrát, nebo umí hrát jenom na Technicsech?

Kdybych si chtěl hrát na hvězdu, taky bych si koupil Technicsy a Pioneera, 70% vinylů bych zahodil a poctivě trénoval na této technice a požadoval od pořadatelů právě toto vybavení na akci. Asi to vypadá blbě, když požaduji alespoň jeden „normální“ gramofon s pořádným pitchem a tak trochu by se dalo říct, že často mám nutkání taky prohlásit, že na tomhle teda rozhodně hrát nebudu :)
Taky jsem už několikrát hrál ze dvou Technicsů a jednoho AA HTD 4,5, abych mohl alespoň trochu junglit :) Nicméně lidi odemě očekávají mashup a já je nechci zklamat jenom proto, že v klubu mají předpotopní gramofony…

Gramofony Technics se začaly vyrábět v roce 1973 a jejich koncept se prakticky dodnes téměř nezměnil (kromě otočného potenciometru regulace rychlosti). Tato značka znamená (znamenala) nepsaný standart mezi Djs a v drtivé většině klubů ještě dnes narazíte právě na tyto gramofony. Naštěstí to tak vypadá, že jejich výroba se blíží ke konci! Což by znamenalo jejich postupné mizení z klubů a prudký vzestup jejich ceny.




Pokud má dj širší záběr hudebních stylů a rád je střídá, nebo hraje-li tzv. nadstandard, tak gramofony Technics nemá v oblibě, právě kvůli jednoduchosti a nedostatečnému rozsahu pitche. I já s tím mívám neskutečné problémy a hraní na takových gramcích vyžaduje dopředu dobře promyslet, co si na nich lze dovolit a co ne. Jasně, znám MK5 s 16% pitchem, ale to je spíše skoro výsměch a model, se kterým technics docela zaspal dobu. Je to rozhodně lepší než 8%, ale ani to mi často nestačí a taky není zaručeno, že zrovna tenhle předražený gramec budou mít na každé akci… Téměř vždy si na akci u které dopředu nevím technické zázemí, beru s sebou i několik desek navíc, které by byly prolnutelné i na mizerném pitchi právě jako pojistku proti Technicsům.

Ne vždy to ale vychází tak, jak by mělo…

Jaký by tedy byl ideální gramofon podle mého názoru a potřeb?

  • Tak zaprvé ta nejdůležitější věc je pořádný rozsah pro pitch control a (nad)standartní výbava. I 20% mým deskám leckdy nestačí. Upřednostňuji tedy gramofony s možností přepnutí na 50%, neměla by chybět možnost pustit desku pozpátku (s tím se dají dělat neskutečné věci) a regulace startu a dojezdu talíře.
  • Držení otáček a přesnost je pro všechny djs ta nejdůležitější věc a k prvnímu bodu trochu protiklad, protože čím větší citlivost pitche, tím horší je přesnost a chytit tu správnou rychlost vyžaduje hodně citu a dorovnávání desky.
  • Další důležitou věcí je konstrukce. Jedna z nepříjemných vlastností všech gramofonů na trhu je nízká odolnost proti zpětné vazbě. Jak dobrý je gramofon v tomto směru, se ukáže až na výkonném zvuku, když se skladba dostane do tiché pasáže a gramofon začne „vazbit“. Jediné gramofony, které jsou proti zpětné vazbě víceméně imunní jsou gramofony značek Technics a Vestax (v ideálních podmínkách). Někde jsem viděl video, kde Dj položil jehlu na stojící desku a „hrál“ bubnováním do těla gramofonu…
  • Výdrž a životnost jsou velmi důležité požadavky na gramofony od naprosté většiny uživatelů, protože gramofony často cestují s celým soudsystémem jen tak pohozeny mezi reproduktory v dodávce a pak se od nich očekává 100% funkčnost i když do nich třeba prší nebo do nich někdo vyleje pivo a klepe popel z cigaret. V klubech musí takový gramofon odehrát několik sezón bez závady nebo servisu a pozvaní Djs se k takové technice nechovají zrovna jako k vlastní…
  • Síla motoru a provedení talíře. Při prvních zkušenostech s American Audio HTD 4,5 nebo některými gramofony značky Reloop mě velmi mile překvapila síla motoru, kdy se do toho může člověk hezky opřít, když má k dispozici kroutící moment 4.5 kg/cm. Zvlášť pak u modelu Reloop RP-6000 MK6, kde se síla dá hezky regulovat (otázkou ovšem je, jakou to bude mít životnost) Jako nevyhovující mi také příjde drážkování talířů jako má třeba Numark nebo Vestax. Nejideálnější jsou standartní vystouplá kolečka, které do blikání stroboskopu znázorňují rychlost otáček (upřímně, nikdy jsem to během hraní nesledoval ani nepotřeboval, jen mi takový povrch nejlépe vyhovuje a taky se méně špiní)
  • Design. Pokud je možnost, téměř vždy si gramofon otočím „na výšku“ a mám rád, stejně tak jako normálně, mít tlačítko start/stop v levo dole. Proto jsou battle gramofony dobrou volbou a vhodně uspořádané tlačítka jenom usnadňují hraní a důležité je také, aby si dj třeba rukávem nechtěně nezavadil např o kolečko vypínání motoru.
  • Phono i Line výstup je šikovná věc, když už se vám na mixáku nedostává některý ze vstupů a je potřeba takový gramofn píchnout třeba do line vstupu.
  • Možnost výměny kabeláže. Tedy kabely nejsou pevnou součástí přístroje a dají se podle potřeby měnit za kvalitnější nebo delší a při případném poškození šňůry se nemusí dávat celý gramofon do servisu.

Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.

Kdybych se momentálně rozhodoval (a že se brzo budu rozhodvat) jaký pár gramofonů pořídit, vyhrála by to značka Vestax, konkrétně model Vestax PDX 3000. Nesplňují sice hodně mých požadavků, ale ty, na které kladu největší důraz (kvalita, výdrž, pitch a (ne)vazbení) jsou pro mě důležitější, než ostatní maličkosti.

Flying Coreporation 2

Léto pomalu, ale jistě finišuje a to znamená, že se ke konci práznin bude odehrávat hodně hudebních akcí.

Nebudu vás tady, jako na mnoha jiných webech, lákat na Těsto nebo Hiphopkempy a podobné pochybné podúrovňové akce s tisícovým vstupným, předraženým pívem, pomalou komerční muzikou (kterou si stejně můžete pustit v rádiu), zlými hlídači a podivnými návštěvníky…

Kousek od Chomutova se chystá Flying Coreporation 2

To se takhle sejdou soundsystémy a dají hradby dohromady, aby z toho vznikla jedna(dvě) obrovská stěna o výkonu několik desítekk kW, která dělá neskutečný kravál a moc dobře zní.

Jedná se o freeparty, takže vy, co jste si nachystali tisícovky na vstup na akci, je můžete zase schovat, rozpočet si rozvrhnout na celý víkend a klidně si s sebou vzít alkohol v PET flašce, protože vás s tím odtamtud žádný securiťák nevyhodí. Maximálně se může vybírat stovka za každé auto na pozemku, což je naprosto pochopitelné, protože pronájem a úklid letiště taky něco stojí…

Na oplátku se od vás očekává, že si po sobě vždy uklidíte (třeba tu prázdnou PETku), nebudete dělat bordel ani problémy a budete se dobře bavit !

Somr of Love 2008

somr of love 2008Ikdyž letos pršelo, Somr of love (nebo anti-samr, chcete-li) byl opět ještě na vyšší úrovni, než ten minulý rok! Letos byla i projekce a přijeli ještě Jeměňáci z Hradce a rozbalili si ve dvoře svoje bednýnky. Sice bez basáků, ale i tak ty JBL hrály velmi slušně. Fotky přímo od Jemenu jsou zde.

Možná kvůli dešti a taky kvůli tomu, že letos se výpadovka na Chrudim neuzavřela a nestalo se z ní parkoviště jako vloni, se letos nepotulovalo kolem tolik smažek a podivných kreatůr…

Hned několik lidí po mě chtělo, abych jim sehnal „nějaký drogy“. Nevěřili mi, že tu drogy nikdo nemá a doporučil jsem jim, že jestli chtějí drogy, tak se musí vydat na závodiště, že tam určitě pořídí…

Ráno (vlastně celou neděli) se už hrálo jenom z počítače a do toho tu bylo k našemu pobavení několik existencí, které ačkoli vykazovali známky života (pohyb, zvuky, sockování) bývali častěji na zemi v poloze mrtvoly (ta gravitace je strašná svině) a někteří využili toho, že neměli 1000,- na vstup na závodiště, aby tam mohli vyjádřit svůj exhibicionismus, tak se bohužel obnažovali zde..

Nějak hrozně rychle to všechno uběhlo. Ráno si dost dobře nevybavuju, střídali jsme se s Hulínem po desce a nějak to nešlo, možná právě proto, že já měl tentokrát v báglu volnější tekno a Hulín si valil svoje standartní Hulincore .. i mistr tesař..

A najednou byla neděle 6 večer, přestalo to hrát, sklidil se zvuk a já šel konečně spát..

Dneska mi přišly desky z Anglie, taky to mohli poslat dřív, abych měl na anti samru co hrát, naštěstí se na příští víkend chystá mnohem větší kalbička, takže se nemusim bát o příležitost je otestovat na lidech :)

Nejdelší DJ set

Tuhle jsme s několika DJs diskutovali o tom, jak dlouhý by měl být optimální Dj set.
Názory byly různé, ale kdyby se to tak zprůměrovalo, tak by to byla jedna až 2 a půl hodiny vinylového setu.
Všichni jsme se ale shodli na tom, že záleží na podmínkách, technice a obecenstvu. Pokud by bylo všechno ok, tak klidně tříhodinový set by nemusel být takový problém.

V té souvislosti jsem také pátral na internetu, jestli se nebude někde psát o vůbec nejdelším djském setu na světě.
Poslední rekord je z roku 2004. Pamatuju si, že se o tom tehdy mluvilo, a měl to být DJ Blue, který vydržel v klubu Lubina hrát bez přestání 81 hodin a 6 minut. Každých 8 hodin měl patnáctiminutovou přestávku, ale nikde se nepíše o tom, kolik musel vysmrkat perníku, že to vydržel takhle dlouho. Od té doby nejsou informace o tom, že by se někdo pokusil o překonání tohoto rekordu. Já se o to tedy rozhodně pokoušet nebudu :)

Pro mě je optimální doba na hraní hodina, hodina a půl. Když je hodně dobrá technika (odposlechy, mixák, gramce) a fajn lidi na parketu, tak to může být i déle.
Někdy je ta hodina nebo hodina a půl hodně, někdy zatraceně málo a když si najednou začne vedle chystat desky další natěšený dj a mě tak napadne, že jsem chtěl ještě pustit tuhle a tuhle skladbu…
Fakt už hraju takhle dlouho?
Naopak byly i chvíle, kdy se ten hrací čas neuvěřitelně vleče a výsledek taky nestojí za nic.

Nevim ani kolik je můj osobní rekord, ale určitě 3 a půl hodiny jsem v kuse hrál jeden večer na teknivalu v polsku a opravdu mi to stačilo! Ne že by mě to nebavilo, ale už mi došly desky, a to je pro mě nepřijatelná věc, že bych měl hrát stejné desky 2x za večer… Spíše už jsem toho měl fakt dost, pořádně vyduníno a nic jsem už neslyšel, protože se nedal stáhnout odposlech a taky už mě z toho bolely nohy a záda, prostě jsem si potřeboval sednout nebo lehnout prostě pryč z toho kraválu. Nejhorší na tom bylo, že mě nikdo nechtěl vystřídat, že prej at hraju, že se jim to líbí :)

Vzpomínám na svoje začátky, kdy mi uplně bohatě stačila půlhodina za mixpultem a měl jsem z toho hlavu jak meloun :) Postupem času jsem se dostával na delší etapy. 45 minut, pak už to dalo na hodinový setík, pak setík na celé CDčko (80minut) 2 hodinky, pohoda a to by mohlo stačit ne?

Každopádně hraní je vyčerpávající, ikdyž zábavná činnost. Je dokázáno, že hlučné prostředí je stresující a taky za tím mixákem bývá pěkné vedro od topících zesilovačů a od světel… Dnes už ale nezažívám takovou euforii, když je možnost hrát. Na hodně DJs pozoruji, že mají v očích takový lesk, když je někdo pustí zapojit si svoje sluchátka do mixáku a uvolní jeden talíř, aby mohli navázat svojí deskou… Ten lesk v očích jsem míval taky, ale zhruba první rok hraní. Postupem času se z toho stala jakási samozřejmost, nadšení opadlo a dneska se ani nezlobím, když je dostatek djs a já můžu hrát třeba hned ze začátku večera a nebo třeba vůbec. Ale když už tahám ty těžký desky, tak si taky zahraju aby to nebylo tak blbý a snad vždycky je v davu hrstka lidí, co by mi nedali pokoj a furt by se mě ptali, kdy že to budu konečně hrát…

Tento týden mi volal opět jeden kámoš, že pořádají „jen tak prostě mejdan“ na zahradě, prej že bych si mohl přijet zahrát. Dohodli jsme se na jindy. Odpověděl jsem mu asi nějak takhle:

Hele já tě chápu, že hraješ teprve pár měsíců a hrozně tě to baví a rád bys hrál snad porád, ale chápej taky ty mě. Mě to o víkendu fakt stačí a ty moje desky jsou už taky celkem slušně ohraný, tak nemá smysl si je brousit ještě víc, jen tak pro 5 lidí u vás na zahradě. A navíc musim ráno vstávat do práce. Víš já už nechodím do školy a nemám prázdniny jako ty ;)

Na čtyřdení dj maraton bych si netroufnul hned z několika důvodů. Nesmažim, nemám tolik desek a taky co z toho?

Vypnuli Apina

V pátek proběhnul první ročník festivalu Drumska na letišti v Hradci.
Poměrně zajímavá událost s unikátním přístupem pořadatelů k organizaci, průběhu akce a širokým hudebním výběrem. Kluci z CBS dokázali, že umí uspořádat velký festival s příjemnou atmosférou v prostorách, kde se pravidelně koná Hip Hop Kemp.

Když jsme nějak po sedmé hodině dorazili na letiště k drumnbass hangáru, že se vybalí projektor a plátno, měl už hodinu hrát dj Mercur, jenže heleďme se kdopak to tady nezvučí? Naši známí z Koncertservis. Tak proto ten EAW sound system ještě nehraje :) Na tomto pódiu se nejspíš posouval lineup, protože měl v ten moment oficiálně začínat hrát Vaczech, ale místo toho pobíhal po areálu s vysílačkou a vypadal velmi zaměstnaně. Přeci jenom jsem ho na tom pódiu o něco později slyšel hrát s Vaantem a pak jsme se někdy v noci potkali v davu a to už vypadal spokojeně a ani ne tak ustaraně jako ještě za světla.

Fiky s Bedřichem instalují svoji projekci, já pujdu omrknout ostatní pódia a hlavně breakcore hangár, kde mám ráno hrát. Ve všech ostatních čtyřech hangárech bylo klasické pódium, ovšem v tom breakcore hangáru se hrálo z korby vojenského náklaďáku Praga V3S a zvuk tvářící se a znějící taky jako EAW, poskládaný na sebe a spáskovaný docela zajímavým způsobem, který vyvolával dojem, že se to musí během večera sesypat (ale nestalo se, naštěstí). Poměrně stylové a taky mi to přišlo originální, páč na korbě vejtřasky jsem ještě nehrál, takže to je další důvod těšit se na ranní hraní. Obhlídnul jsem situaci, pokecal s lidma od zvuku, zjistil, že přijeli z Lanškrouna, pochválil originální pódium a šel si dát pivo. Tak trochu mi vrtalo hlavou, jak se Aaron na to vejde se všemi svými krabičkami a bylo jasné, že tentokrát kytara asi nebude…

Netrvalo dlouho a do cesty se mi připletl Side9000. To by bylo vážně divné, kdybych ho v průběhu (jakéhokoli) festivalu nepotkal alespoň dvanáctkrát :) Měl namířeno do VIP pro catering. Suveréně si odtamtud za malou chvíli odnášel do dubstep backstage 2 flašky vodky, 2 flašky neperlivé vody, jednu dvoulitrovou kolu a půl platíčka semtexů :) Při té příležitosti jsem se konečně taky podíval do jejich Dubstep hangáru: Sedačky, fotbálky a zahlcující atmosférická hudba – bohužel na můj vkus pomalá, ale i tak má svoje kouzlo a zaslouží si pozornost.
Na Reggae/Ska pódiu právě zkoušela skupina Temperamentní hudební cirkus, sem se ještě během večera dostaneme..

Tak si říkám, že se konečně půjdu podívat do posledního hangáru na Wattox a Hybrid Mechanic sound system, ale začal mi zvonit telefon. Dorazil zbytek Figury a chtějí se dostat dovnitř. Zelené pásky pro účinkující už došly, ale nakonec se to nějak vyřešilo a pustili je dovnitř i s autem.
V tu dobu se na západě kupily černé bouřkové mraky a už byl ten čas, kdy podle lineupů začínaly hrát první djs a skupiny, co jsem si nechtěl nechat ujít, ikdyž se ze tří pódií se stále ještě ozýval drumnbass…

Ve SKA hangáru začínali Afrodisiak, pujdeme si poslechnout černochy z Afriky. Asi po třetí písničce mi došlo pivo a chtělo se mi na záchod. Při pohledu ven jsem se rozhodnul, že to ještě vydržím. Zrovna totiž přišla celkem brutální bouřka a ty lidi co byli venku, běhali docela rychle od stánku ke stánku, od hangáru k hangáru. Počasí se nedá nijak ovlivnit a nepotěší, když se zkazí zrovna při nějakém open airu, sice ve všech hangárech byly hezky rozvěšená různobarevná světla, ale pořádný stroboskop blikal tentokrát venku.
Po chvilce přestalo pršet a konečně se mi poprvé za večer podařilo dostat na tu tekno stage, jenom tak na kraj, možná do půlky hangáru. Z dálky vypadala hradba celkem slušně, docela to i slušně hrálo, ale bohužel během těch pěti minut mé přítomnosti zde zněla jakási směsice drumnbassu a tekna. Nejspíš hrál zrovna Keshu s Raddemem a do mikrofonu jim halekal Vaant ještě s jedním MC a vybavuju si, že Gabča předtím říkala něco o tom, že má někdy teď hrát, že si ho jde poslechnout, ale říkala mi to zrovna v tom největším kraválu před bednama, takže nebylo moc rozumět vesměs nikomu…
No a pak se šlo na Švihadlo. Kapela měla zezačátku trochu problém s odposlechy, takže začínali hrát později, ale hned první písnička rozhýbala všechny lidi v hangáru.

Cosi mi v hlavě signalizovalo, že bych se měl přesunout do breakcore hangáru, kde zrovna v tu dobu začínal Aaron Spectre. Úžasné vystoupení – od klidnějších skoro dubstepových a triphopových breaků, postupně k polámanějším a rychlejším amenovým prvkům, až po ten správný breakcorový bordel. Aaronův set měl prostě hlavu a patu, mělo to vývoj odněkud někam a Aaron nás všechny přesvědčil, že to je profesionální showman, který dokáže lidi bavit nejen svojí velmi abstraktní tvorbou a do svého vystoupení dává hodně. Používal celkem hodně samplů a hlášek z různých oldskoolových dubových a raggae tracků, známých také z junglu a raggajunglu. Tentokrát nekladl ani takový důraz na distorzi, spíše na zmiňované hlášky a jejich rozsekávání, opakování a deformování.

Dobrou polovinu jeho vystoupení za ním běžela projekce, která oznamovala, že zrovna hraje LIVE AARPN SPECTRE. Vůbec ten obsluhovatel Resolume byl asi hodně pod vlivem, protože po něm hrající Dj Skrat ze Slovenska byl na projekci napsaný jako DJ SRTAK nebo tak nějak. Trochu jsem se obával, jak tenhle VJ zkomolí APIN, ale nestihnul jsem se během hraní podívat…
Skončil Aaron a hangár se náhle vylidnil. Zůstalo asi deset lidí, z toho jich šest spalo :) No to nejsou moc dobré vyhlídky na hraní ke konci, ale čekalo mě to až za dvě hodiny, takže prozatím žádný stress :) Skrat si připravil klávesy a notebook a začal hrát ty samé desky, které jsem si s sebou vzal taky. Nejdříve to byla jedna skladba z alba Kamikaze Club 4, potom vytáhnul Red Red Blood od Cardopushera, potom Rotatora. Asi by mě mělo těšit, že máme stejný vkus, ale mě začínala trochu chytat schíza, protože on tu vyhraje všechny placky, co tu mám taky a já pak nebudu mít co hrát… No naštěstí pak začal valit věci, které nemám, tak jsem se zase trochu uklidnil, a ještě více mě uklidnilo, že i on má celkem problémy s gramofony a jejich nedostatečným pitchem.

Konečně se taky podívám na dnb stage, jak se daří našim VJům a co jim to tady hrajou za dramenbejz. Za Black Sun Empire tu byl jenom Micha a hrál z desek. Za ním se zrovna připravoval Audio. Ze všech hangárů bylo zrovna zde asi nejvíc posluchačů po celou dobu. Přeci jenom silné dnb vyznání organizátorů bylo znát během celého festivalu. Dlouho mě to tam nebavilo, takže jsem šel brzo vyhledat jiný hudební žánr a taky se pomalu přichystat na vystoupení na vejtřasce.
Bylo krátce po půl čtvrté, začínám si chystat desky a dávám si je na korbu toho náklaďáku, když se ke mě sehnul Skrat, že jestli bych nešel hrát skôr, že už nemá veľa platní. Říkám OK, stejně si pak chce po mě ještě zahrát Mates na mašinky, takže bude víc času pro všechny a já alespoň nebudu mít tolik vyduníno, když u toho nebudu muset stát 2 hodiny.

Tak tedy vylezu na tu korbu a dostanu první upozornění, že to příšerně vazbí. Skutečně příšerně! Hrát na V3S je zajímavý nápad, ale velmi nepraktický, jak se hned ukázalo. Jistou vinu na tom měly taky odposlechy umístěné hned vedle gramofonů a jeden přímo na stole… Hrálo se tu z gramofonů Technics SL-1200 (krize) s přenoskami Stanton HP680, které už taky měly několik večerů odehraných a mixák Pioneer DJM 600, u kterého chybělo několik čudlíků (to asi neudělal Aaron Spectre) na efektoru a u ukazatele vybuzení jednotlivých kanálů stále svítily alespoň 2 segmenty, ikdyž nebyla přenoska na desce a když se gramofon vypnul uplně, síla signálu svítila až do červených (to bude nejspíš tím ulomeným přepínačem line/phono). Ne že by mi to nějak vadilo, jsem zvyklý hrát na mnohem horší technice v horším technickém stavu a v horších podmínkách, ale přinejmenším mě to překvapilo právě u takovéhle akce.
Tak až zde mám konečně možnost vyzkoušet skladbu Movement, tak ji hned jako první pouštím. Reakci lidí (že jich tam bylo asi 9) jsem nějak nestihnul zaregistrovat, protože si tam zrovna Skrat odpojoval svoje klávesy a počítač a ještě do toho pustili mlhu a já byl trochu zmatený z toho vazbení, stahování odposlechů a nastavování antiskatingu, aby mi tolik neskákala jehla…
Jen co si Skrat odnesl poslední kabel, hned se vedle gramců začal chystat Mates. Hezky si vybalil mixák, Korga, Viruse a Yamahu a zapojil si to. Já tam vedle něj bojoval s tím mrzáckým gramofonem. Vytáhnu desku, zjistim, že je drasticky pomalejší než ta, která právě hraje a prolnout je by bylo nemožné, tak mi nezbylo nic jiného, než zatnout zuby, proklínat tyhle předpotopní gramofony a hrabat jinou desku, která by mi do toho sedla. Zase se opakuje ta samá scéna jako předtím, takže zase se musím sehnout a hledat jinou desku. Mezitím se ta hrající skladba blíží ke konci, takže já už můžu akorát tak další skladbu pouštět, mixovat se prostě nedá.
Nevim ani pořádně jak to znělo celkově, protože já nic pořádně neslyšel, ale vím, že se mi na talíř dostaly desky taky od Crystal Distortion, Detest a jednou ten slibovaný Eustachian. Nicméně té hrstce lidí přede mnou se to zřejmě líbilo a byli mi obrovskou podporou a za to jim patří veliký dík ;)

Bylo 4:40, zrovna se mi tam točila deska od Supermarket Zomby a řikám si: ještě tak jednu dvě desky a že může jít hrát Mates. Jenže najednou blik cvak ticho. Zvukaři už to zřejmě nevydrželi dál poslouchat, tak prostě sprostě vypnuli Apina. Ne aby mě upozornili, že se bude končit, nebo mi to postupně stahovali, takhle to neprofesionálně natvrdo přerušili a už to nezapnuli. Brzo se ukázalo, že se na všech pódiích končí dříve, protože v celém areálu nezbývalo už moc lidí a bylo by zbytečné pro těch pár desítek vytrvalců pálit další elektřinu. Jediný hangár, který regulérně duněl až do šesti byla ta system stage. Potřebných 300 až 400 lidí tu rozhodně nezbylo, takže akce se do dalšího dne neprotáhne…

Drumska byl zajímavě pojatý multikulturní festival. Určitě se v některých oblastech (počasí, návštěvnost, organizace, dj technika) dalo očekávat více, ale zase některé věci zaslouží pochvalu. např zvuk na jednotlivých pódiích- opravdu to všude hrálo čistě a nahlas. Snaha dodržovat lineup, nebo stánky s občerstvením – co stánek, to originální přístup k točení piva a žádné fronty.

Po delší době to byla zase jednou trochu jiná akce, než ty naše freeparty. Chybělo mi tu několik známých, které potkávám při našich hudebních příležitostech pravidelně, ale tohoto festivalu se kvůli docela vysokému vstupnému nezúčastnili. A kdyby byl stanoven jiný termín, určitě by byla návštěvnost vyšší – přeci jenom v ten datum bylo nemálo festivalů a akcí po celé republice.

Pár dní po akci se dozvídám cosi o neschopnosti konkrétních organizátorů, ale nakonec to přeci nějak dopadlo, tak snad nebylo tak zle…

I am a Junglist

Jak jsem nedávno rozjímal nad tím, jestli koupit nové přenosky nebo jenom hroty, tak padla volba na náhradní hroty HP680. Sice ty Concordy mě dost lákaly, ale zrovna jsem neměl u sebe 5tisíc na 2 přenosky, takže tohle byla „levnější“ investice za 1600,- Za ušetřené peníze je stejně objednáno několik desek z Francie :)
Takže taková testovací hodinka poctivého junglu je k poslechu zde
Jedná se o jungle, žádnej dramenbejz, aby někdo nebyl překvapen! Několikrát se mě už pár lidí ptalo, jaký že je to rozdíl mezi junglem a drumnbassem. Rozdíl je obrovský a bohužel je stále spousta lidí (i djs), co tyto tolik odlišné styly hážou do jednoho pytle a to mě rozhodně nenechává klidným… A nejenom z tohoto důvodu jsem založil tento blog, kde se vám v některém příštím příspěvku pokusím vysvětlit rozdíl mezi junglem a dnb.

Na parníku


Na parníku jsem ještě nehrál a včera se naskytla příležitost. Vůbec byl včera/dneska celý večer dost vydařený :)

Před nějakým časem mi psal Jindra, že Humbuk pořádá studentskou kalbu na parníku a jestli bych si tam nechtěl zahrát. Nabídka hraní na lodi se jen tak neobjeví každý den, takže jsem samozřejmě souhlasil ;)
Chtěl jsem si schovat lístky, abych si pak v klidu prohlédnul, co že to bylo za akci, ale někde jsem je (už na lodi) ztratil. Pamatuju si akorát, že se to jmenovalo Drumship a že se v dohledné době plánuje pokračování.-pokračování se nekoná, protože byl parník po akci takřka na odpis…

Začátek akce byl kolem čtvrté hodiny odpolední, vyplouvalo se v 8. Od čtyř se pomalu scházeli studenti z kolejí, kteří chodí na akce v Pcích běžně, takže jsem měl jistotu, že tyhle lidi jsou na to, co jim tam budu hrát, zvyklí.

Hrál se dramec, potom Jindra chvilku valil nějaký teky, dohodli jsme se, že ho vystřídám a když už dělal náznaky, ať jdu hrát, tak jsem na něj ukazoval, že si ještě dojdu pro pivo a na záchod.

S tim záchodem to je na parníku docela dobrodružství, nevim ani kolik tam nakonec bylo lidí(kolem stovky? sice jsme asi byli přes kapacitu, ale nepotopili jsme se :)), ale pokud si člověk potřebuje odskočit, tak musí počítat s tim, že bude stát frontu… Takže když už jsem se konečně dostal zase zpátky nahoru na palubu, tak už se hrál zase dramec. V pohodě, ať si hrajou, když je to baví :) Djs bylo dost (alespoň to tak ze začátku vypadalo) a desek s sebou měli taky dost, takže jsem tam já se svým štouskem 20ti desek (to je moje standartní kapacita se kterou si vystačím i na dvoudenní openair – kdo se stěma těžkýma asfaltama má porád tahat :)) vypadal jako nějaký začátečník a několik lidí mělo poznámky typu „to sis jich teda moc nevzal“. Nutno podotknout, že většina dnb djs zná vinyl jako desku, kde je na jedné straně jeden track a na druhé straně taky jeden track a že se taky lisují desky s více tracky a zajímavější hudbou(které si kupuju), je už nenapadne…

Celou dobu mi v hlavě šrotovalo, jak se asi musí hrát na pohybující se lodi a když jsem viděl, jak vítr nadnáší slipmaty na talířích, tak mě napadlo, že pokud mi tady odletí slipmat, tak jsme namydlený a jelikož se blížil čas zvednout kotvy a já jsem ještě nehrál, tak to asi brzo poznám :)

V 8hodin najednou ticho, protože se přepojovala elektřina. Odteď už frčíme na generátory a pluje se :) „Pojďte někdo hrát“ volal Matěj od gramců. Aha takže teď to je na mě :) Nojo to jsem si chtěl užít plavbu a místo toho budu hrát…
K těm gramofonům jsem se připotácel trochu nejistým krokem, protože jsem byl už tak trochu „v náladě“ a technické vybavení bylo značky „plast“ respektive jakýsi DAC audio s těmi snad nejlevnějšími přenoskami na trhu a mixák American Audio. Low end mající už něco za sebou. No na všech jmenovaných produktech jsem hrál ten večer poprvé v životě, ale gramofony měli alespoň přepínání pitch 10%/20%, takže jsem byl spokojený a slabší motor se dal překousnout…

Tak na úvod zkusíme Cyberurier od Heretiků. Pískání na lidi docela zabírá a ať taky okolo řeky ví, že plujeme zrovna kolem. Když jsme čekali na zdymadle, dával jsem zrovna Pump Friction. Zvláštní pocit, když člověk stojí za gramofony a krajina kolem něj ubíhá :)) Parník se několikrát dost otřásal, takže mi přeskakovala už tak na maximum zatížená přenoska a jednou se mi stalo, že se někdo motal kolem zasilovače a nechtěně ho vypnul. Za celý večer se to stalo ostatním djs několikrát, nevim koho napadlo dát zesilovač hned na kraj stolu, kolem kterého se motá nejvíc lidí…

Když se začínalo stmívat, přišel Matěj, že prej dáme dnb vložku, ok alespoň si užiju plavbu ještě trochu za světla, tak jsem ho tam k tomu pustil :)

Plulo se někam za Kunětice, ale nevim kam přesně, protože se rychle stmívalo, ale pamatuju si, že celou cestu jsme měli ten kopec s tim hradem po levé straně, pak najednou na pravé a pak nebylo nic vidět :)

Na parníku byla výborná kalba, klidně bych to někdy zopakoval.
Přistání okolo 23hod. a pokračování v devětadvacítce :) bylo mi divné, že na tenhle den nemají v programu nic napsané, tak mě i napadlo, že se kalba z parníku potom asi přesune do divadla.

Cestou do devětadvacítky jsme se s figurama stavili v Tenisu, že se tam prej nažereme.
Nějak si už nevybavuju, co se stalo, byli jsme tam chvilku, ani pivo jsme si nestačili objednat, ale najednou se všichni zvedli a že se jde do divadla, tak jsem se zvednul taky a šlo se. No jo, ale já jsem se chtěl najíst, tak se to prostě odloží na neurčito (naposledy jsem měl jídlo ve středu před jedenáctou dopoledne a potom až večeři ve čtvrtek, páč jsem se nějak nedostal z postele přes den- wow více jak 30 hodin bez jídla, zajímavý pocit)
V divadle probíhala taky celkem dobrá kalbička. Dokonce tam donesli ten zelený laser, co byl už i na parníku. Taky jsem se k těm gramofonům během večera dostal. Jenže tohle už byly Technicsy a ta stará verze Stantona SMX 301 bez pravého hmatníku a přenosky už vypadaly trochu lépe :) Upřímně bych byl radši, kdyby místo Technicsů byly ty plastové DAP Audio a na to, že tak malý klubík byl skoro z poloviny zaplněný, tak za mnou přišla nějaká holčina, že by chtěla něco „volnějšího“, že je to na ní moc rychlé :) Slíbil jsem ji, že s tim něco udělám, ale ve skutečnosti s tim na těhlech gramofonech nic udělat nešlo a ani jsem s sebou žádné „volnější“ desky neměl…

Konstrukce podia se nehezky houpala(oproti tomu ten parník byl luxus) a vždycky, když jsem sundal jednu desku a sehnul se pro další, tak jsem u toho vždycky tak nějak blbě poskočil a přeskočila mi jehla na desce.. Stalo se mi to asi ještě čtyřikrát, než jsem si fakt začal hlídat, abych po tom pódiu tak neskákal…

K ránu jsem si už dával místo piva mojito a když jsem hrál, tak jsem si jeden nápoj rozlil, šikula :)
V divadle to skončilo asi ve 4 ráno a nevim ani jak, ale ocitli jsme se se Surbontem v nonstopu na pivo.

Všude kde jsem ten večer byl, tak tam chtěli za pivo dvacku – palec nahoru :) To poslední ranní pivo začínalo mít destrukční účinky, takže jsem ho ani celý nedopil a řekl jsem jim tam „nashle“ a odešel spát.
Tak příště zase někdy na parníku ;)