Napadlo vás, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050? Co jste měli v roce 1990 a co čekat v roce 2050?
Máme tu rok 2020. Věděli jste, že rok 1990 je teď stejně daleko jako rok 2050?
Zatímco například v roce 1990 byl pro hodně lidí největším technickým pokrokem čtyřhlavý videorekordér, který si ale většina domácností stejně nemohla dovolit. Co máme dnes?
Dnes máme nepřeberné množství videoformátů v nejvyšších rozlišeních s prostorovým obrazem a zvukem. Služeb i zařízení a možností, na kterých si je můžeme přehrát a přitom ani nemusíme mít nějaký fyzický nosič. O internetu a vzniku youtuberů se ne tak dávno nikomu ani nesnilo… Stačilo k tomu jen 30 let. Kdo ví, jak se budeme dívat na filmy za dalších 30 let.
Vezměte si třeba jenom dekádu 1990 – 2000. Videokazety nahrazují DVD a i ty na konci dekády drtí komprimované video formáty, že si celý film můžete (nechat) vypálit na obyčejné CD a přehrát třeba na počítači.
To byla jen taková demonstrace toho, jak se vývoj a pokrok posouvá třeba i v takové hloupé oblasti, jakou je video. Od velkých krabic a kabelů až po streamování do celého světa přímo z vaší kuchyně.
Co se ale nezměnilo a co zůstává stále stejné? Bylo tu před třiceti lety, dokonce už dávno před tím, ale teprve poslední dobou začíná být stále více jasné, že to nepřežije dvacátá léta jednadvacátého století? Co mělo poslední velkou inovaci naposledy před třiceti lety, ale dodnes to používáme každý den?
Ano, mám na mysli peníze. Jsou to stále ty stejné bankovky a mince, které se používaly po staletí k okrádání lidí a u kterých největší inovací u nás byla bankovní karta na konci osmdesátých let. Ačkoli se měna z československé změnila na českou, inovace nepřišla takřka žádná. Stále máme ničím nekryté peníze (ať už cash nebo na účtu), které se samy znehodnocují každou minutou a všichni víme, nebo alespoň tušíme, že takhle to do nekonečna jít nemůže…
Rád bych na toto téma do článku přidal tyto dvě krátká videa. V prvním videu se dozvíte, co už tu v minulosti několikrát rozebíraly jiná videa, ale byly to dokumenty dlouhé přes hodinu…
Druhé video naznačuje, jak se to bude ubírat dál. Pokud odmítáte inovace, tak vás zklamu. Tyhle videa nevyšly, ani nevyjdou na VHS. Dnes už nesvítíme svíčkami a nejezdíme v kočárech taženými koňmi, stále ale ještě používáme stejný finanční systém z té doby. Revoluce ve financích je nevyhnutelná, potřebujeme ji jako prase drbání a za pár let se možná dočkáme…
Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.
Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.
Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…
Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!
Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.
Nebylo to plánované, ale za velmi krátkou dobu jsem vyzkoušel mnoho projektorů a byla to obohacující zkušenost. Pokud plánujete pořídit projektor, mám tu pro vás několik doporučení.
Asi nebude pro nikoho překvapením, že po DJování tak trochu fušuju i do VJování. Je to tvůrčí činnost, ve které se zatím dá stále kam posunout a učit se nové věci. A k tomu je potřeba projektor. Nejlépe s vysokou svítivostí a vzhledem k našemu technickému zázemí i VGA konektivitou.
Už dlouho jsem si plánoval, že by bylo záhodno zbavit se svého stařičkého 700lm projektoru Medion a pořídit si místo něj něco novějšího a hlavně výkonnějšího, s čím by se už dalo svítit na akci.
No a protože se tento podzim hodnota bitcoinu dostala přes magickou hodnotu 7000$, řekl jsem si, že tohle bude ten správný čas si za svoje lehce získané bitcoiny udělat trochu radosti. Primárně držím kryptoměny jako nejspolehlivější zajištění na důchod nebo dětem na školy, ale něco málo si z toho můžu dovolit pustit. A když letos Alza začala přijímat platby i v bitcoinech, cesta k novému projektoru nikdy nebyla jednodušší.
Abych to nějak shrnul, pokud se vám to nechce číst celé. Projektorů jsem za velmi krátkou dobu vyzkoušel hned několik a jsem bohatší o jednu zkušenost: Projektory Acer nebrat!
První projektor jsem si vybral vlastně kvůli ohromnému množství vstupů, což je pro moje všestranné použití velmi praktické. Nativně zobrazuje 1280×800 a to uměl i můj starý Medion a hravě si poradil i se zobrazením Full HD obrazu. Nevim, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem sáhnul po projektoru, který není nativně FullHD. Asi jsem si bláhově myslel, že tedy i z tohodle Aceru dostanu FullHD, když ho podporuje. Sice ho papírově podporuje, ale zobrazuje v WXGA rastru. Navíc jsem podcenil projekční vzdálenost a vesele ho umístil na poličku, na které si dříve hověl Medion. Obraz na tu vzdálenost necelých 5 metrů byl neskutečně veliký i přes nejkrajnější nastavení optického zoomu nezoomu. Což by zase až tak nevadilo, můžu si konečně namapovat regál, dveře i kus stropu a stolu a pro sledování filmů si to prostě softwarově zmenším. No jo, jenomže když budu softwarově zmenšovat a zmenšovat a rastr se měnit nebude, tak mi pak na to samotné promítání už těch pixelů moc nezbude.
Obraz vyniká svou svítivostí, pro nenáročné uživatele by tento projektor mohl dobře sloužit se settopboxem třeba místo televize, nebo na prezentace, ale mně rozlišení nestačí. Ok, byla to vlastně jen taková zkouška, odnesu ho zpátky do Alzy a vyměním ho za nativní Full HD.
Acer H6517ABD
DLP, nat. Full HD 16:9 (1920×1080), max. WUXGA (1920×1200), 3400 ANSI lm, kontrast 20000:1, Full 3D, ColorBoost 3D, VGA, HDMI
Druhý projektor vycházel cenově stejně, nemá sice tolik vstupů, ale má stejně mizerný rozsah optického zoomu (1,1x), takže i tento projektor udělá obrovský obraz přesahující přes limity zamýšlené promítací plochy. Ale je to ve Full HD a na to se už jinak kouká. Ovšem je tu jeden zádrhel.
Horní okraje bílých objektů na tmavém pozadí mají modrý stín. Je to vidět hned na úvodním logu při zapnutí a chyba přetrvává i po zahřátí lampy.
Dal jsem si další sadu koleček do Alzy. Bohužel výměna za jiný kus nepomohla. Naprosto stejná chyba doplněná občasným slabým poblikáváním bílé barvy.
Tak a jestli si připlatím a vezmu Acer A1500 a ten bude taky špatný, tak už si od Aceru nikdy nic nepořídím. Statečně jsem se celý život vyhýbal Acer notebookům a začnu se vyhýbat i jakékoli další technice této značky.
Když už tedy rozbaluji několikátý projektor, napadlo mě, natočit unboxing video. Něco mi říká, že nebude poslední…
Acer A1500
DLP, nat. Full HD (1920×1080), 3100 ANSI lm, kontrast 20 000:1, ColorBoost 3D, HDMI, VGA
Vyšší cena je pouze za funkcionality, které stejně nevyužívám, přesto se zdá, že se od svých brášků z jiných sérií tolik neliší. Naštěstí tu žádné viditelné problémy v obraze nejsou. Nicméně asi po pěti hodinách provozu se projektor zničehonic vypne a rozbliká se indikátor špatného napětí. Odpojení od elektřiny a opětovné nahození projektor přiměje k dalšímu fungování. Stane se to náhodně ještě několikrát a pokud se přímo sám nevypne, tak se náhodně restartuje. Prostě se na 3 sekundy ztratí obraz, ukáže se hlášení o zpracování signálu a pak zase začne ukazovat. Naštěstí se to nikdy nestalo uprostřed hry. Ale i tak to je chyba, se kterou se nedá dlouho žít. Příznaky ukazují na problém s HDMI kabelem, ale to by muselo dělat i u předchozích projektorů…
Tímto jsem skončil se značkou Acer a hledám kvalitu jinde. Projektory Acer si jsou hodně podobné jak designově, funkčně, tak i balením. Všechny projektory jsou dodávány s černou brašnou na přenášení, VGA a napájecím kabelem. Všechny Acery mají krytku čočky na provázku, což je na jednu stranu značně nepraktické, ovšem je to praktické místo, kam si lihovkou poznamenat nastavení lichoběžníku, když je projektor používán na několika různých místech. Ze tří balančních nožiček jsou vždy šroubovatelné dvě. Projektory Acer mají jednoduchou a přehlednou nabídku nastavení projektoru, dálkové ovladače v bílé barvě, takže jsou dobře k nalezení mezi ostatními i po tmě. Ovladač A1500 a P1385WB TCO v sobě mají i laserové ukazovátko. Pro někoho může být potěšující skutečnost, že LED indikátory na těle přístrojů nejsou příliš jasné a rušivé. Všechny Acer projektory se vyznačují nevýrazným, málo kontrastním, až skoro mdlým obrazem s tzv. duhovým efektem a problémy zaostřit v rozích obrazu. Viděl jsem už hodně DLP projektorů, a tyhle Acery se řadí k té horší skupině. Dlouhodobé sledování takového obrazu rychle unaví oči a když si na nich pustíte film s debilní roztřesenou kamerou (jako má například Hunger Games), tak se vám zaručeně udělá špatně.
Klíčové parametry jsou vysoká svítivost a VGA vstup. Chystám se zkusit značku Epson.
Epson EH-TW5350
3LCD, 3D, 16:9, Full HD (1920×1080), 2200 ANSI lm, kontrast 35000:1, 2x HDMI, USB, VGA, MHL, mini-jack, WiFi
V Alze už mě dobře znají a reklamace a výměny vyřizují bez zbytečných otázek. Mým požadovaným parametrům již moc projektorů neodpovídá a tak budu muset udělat kompromisy v nižší svítivosti, VGA připojení za žádnou cenu nesmí chybět. Tentokrát si za příplatek vybírám Epson EH-TW5350. Už samotný pohled na krabici dává tušit, že tenhle projektor nebude tak hezky zabalen, jako Acery, dokonce v krabici něco hrká. Je to ledabyle pohozený sáček s návodem a CDčkem. Společně s projektorem je v krabici ještě dálkový ovladač, baterie a napájecí kabel dlouhý 2,5m.
Tady ovšem nejde o balení a obsah krabice, ale o kvalitu obrazu, která převyšuje všechny Acery dohromady o několik tříd a rozdíl je patrný hned na první pohled. 3LCD obraz z projektoru Epson je tak kvalitní, ostrý, kontrastní a výrazný i v ECO modu, že samotná projekce dokonce odhaluje dosud nespatřené nedostatky na stěně, na kterou se promítá.
Tohle je vážně úplně jiné pokoukání a hned mi bylo jasné, že jsem si tu anabázi s nekvalitními Acery mohl odpustit a rovnou sáhnout po Epsonu. Ačkoli doposud ne z vlastních zkušeností, ale jen zprostředkovaně vím, že i Epsony dokážou zlobit a že ho hodně lidí reklamovalo. Nicméně jsem si z tak kvalitního obrazu doslova sednul na prdel. Menu sice není tak přehledné a intuitivní, jako u Acerů, ale zase umožňuje podrobnější nastavení. Bezdrátová konektivita funguje s BV8000 parádně. Promítaný obraz je dokonce hezčí, než na samotném telefonu. Hraní PC her je nyní úplně jiný zážitek, sledování filmů je jako v kině. Pokud na běžném monitoru hrajete nějakou hru, tak na tomto projektoru nejenže máte mnohonásobně větší uhlopříčku, ale začnete si všímat detailů, které na běžném monitoru nepostřehnete. Trochu mě mrzí, že při zapnutí režimu vylepšeného obrazu je sice obraz neuvěřitelně plynulý a živý a člověk má chuť shlédnout všechny doposud viděné filmy znova právě v tomto režimu, ale vypne se tím ECO mód a projektor se stane dost hlučný. Velice hlučná je bohužel i automatická clona pro regulaci jasu. Zní to, jako když v projektoru „hrabe pevný disk“, ale výrazně hlučněji.
Je tu také problém s projekční vzdáleností. Jestliže obraz z Acerů na poličce byl příliš veliký, tak obraz z Epsonu je ultra mega veliký. Má sice trochu širší rozsah optického zoomu, to ovšem nestačí, obraz je na tu vzdálenost stále příliš veliký a Epson nemá funkci digitálního zoomu. Když ho umístím na stůl doprostřed místnosti, tak je obraz zase moc malý a nevyužije se tím celá projekční plocha. Ideální umístění by bylo někde mezi, ale to je přesně v místě, kde se chodí. Vrtat do stropu ze sádrokartonu nepřichází v úvahu a pak také co s kabely…
Radost z kvalitního obrazu mi vydržela pouze jeden den. Druhý den se projektor odmítá zapnout. Po několika pokusech se ho nakonec podaří dostat do stavu kdy vteřinu svítí a vteřinu nesvítí a blikající LED vedle vypínače signalizuje vnitřní chybu.
Nakonec ty projektory Epson asi nebudou tak kvalitní, jak jsem si z počátku myslel. No ale dám Epsonu ještě jednu šanci.
Následuje další série cest do Alzy a tentokrát vybírám Epson EB-U32.
Rád bych už tento nekonečný seriál nějak zakončil a prozatím poslední projektor se zdá, že by mohl být konečně ten pravý. Každopádně stále mi běží 14ti denní lhůta na vrácení.
Epson EB-U32 sice nemá tak krásný kontrastní, plynulý a ostrý obraz, jako jeho předchůdce, můžu ho ale umístit na původní poličku, protože na vzdálenost necelých 5 metrů ten obraz s třímetrovou uhlopříčkou velice těsně zvládá. Sice s nejkrajnějším optickým zmenšením, trochu přesahuje, ale dá se říci, že se to na tu stěnu konečně vejde. Projektor disponuje i digitálním zoomem, bohužel jen zvětšuje, digitální zmenšení se tedy nekoná. Velice hlučná automatická závěrka je i zde, v projektoru to cvaká a chrastí, naštěstí to jde v nastavení vypnout a rozdíl v obraze není zase tak moc poznat.
Oproti všem ostatním projektorům má tento jednu výhodu. Zapnutí a vypnutí je signalizováno slabým pípnutím. Stejně jako Epson EH-TW5350, i tento model má posuvnou krytku čočky schovanou v těle projektoru. O něco slabší kontrast je trochu znát hlavně při sledování filmů, u hraní her to zase tak nevadí.
Acery měly v nastavení velice šikovnou možnost zvolit si barvu stěny. Pokud budu promítat letní kino na sousedovic oranžovou kůlnu, u Epsonu si ty barvy budu muset posunout jednotlivě v pokročilejším nastavení obrazu.
Nezkoušel jsem 3D. Nemám na to brýle, ani žádný 3D film na 1.4 kabelu.
Pokud se tentokrát nic nestane, asi si ho už konečně nechám. Už mě to dojíždění do Alzy nebaví.
Dal jsem si další abstinenční období, protože to únorové před rokem bylo docela zajímavé, svým způsobem přínosné a já chtěl opět otestovat sám sebe a dokázat si, že to dokážu. Stejně tak jako to poslední abstinování, tak i tohle neprobíhalo zcela bez komplikací a z plánovaného vyhýbání alkoholu se v závěru ze zdravotních důvodů stalo i nucené. Tentokrát jsem neměl zlomené srdce, ale zub; což se bolestí docela vyrovnává, jen to hojení probíhá trochu rychleji.
Nebylo to na popud nějaké charitativní akce, nebo nějakého společenského hnutí nebo pnutí. Věděl jsem, že na to tentokrát budu sám, čistě jen ze svého rozhodnutí. Prostě jsem si už v létě říkal, že bych mohl zkusit trochu zvolnit a podzimní období by bylo vhodné.
V létě jsem totiž nehorázně chlastal. Když jsem nemusel řídit nebo jít do práce, tak jsem měl prakticky každý den otevřené pivo a mnohdy ne jen jedno a dělal to už víceméně automaticky. Už někdy v polovině letních prázdnin jsem se sám sebe ptal, jestli to náhodou nepřeháním a zavzpomínal na akci suchej únor, která přinesla nějaké výsledky a začal přemýšlet o tom, že někdy po prázdninách bych mohl zase zkusit detox a pozorovat ty změny, které to se mnou udělá. Z předchozích zkušeností jsem věděl, jak to bude probíhat, co očekávat, na co se připravit a i čeho dosáhnu. Sliboval jsem si od toho především, že něco shodím na váze. Posledně se to povedlo a když tentokrát budu opravdu poctivě a pravideleně cvičit…
A tak jsem si v sobotu 30.září u posledního piva řekl, že od zítřka s tím končím na přesně neurčitou dobu, ale plán byl vydržet to alespoň ten jeden měsíc. Na dohled bylo pár komplikací, kterým jsem hodlal čelit a nějak je překonat i zakomponovat do mého abstinenčního režimu. Nicméně nikdo se nechystal umřít, ani narodit, ani oženit, ani slavit narozeniny, takže by to mělo být relativně snadné, pokud se nevyskytnou nečekané události.
Zde přináším pár klíčových momentů mého prozatím stále trvajícího abstinenčního období.
První týden probíhal vcelku poklidně. Asi třetí den jsem dostal strašnou chuť na pivo. Od mého rozhodnutí přestat pít mi zůstal v lednici jeden lahváč a byl to takový ten zvláštní pocit překonat se a nechat ho tam, přičemž se mi v mysli okamžitě asociuje charakteristické zasyčení při otevírání zátky a osvěžující lok prvních doušků. Ten lahváč je v té lednici dodnes. Neprovokuje. Nepokouší. Prostě tam je jako vzpomínka na období, kdy jsem se rozhodl přestat pít. Také to celé ulehčuje skutečnost, že se jedná o Gambrinus 10°, takže to odepírání piva je o dost jednodušší. Takových momentů přišlo v prvních dnech hned několik. Odolal jsem.
Mezitím mi zvonil telefon. Volal soused. Ano, přesně ten člověk, který mi přerušil suchej únor v samém závěru. Tentokrát si pořídil nový telefon a chtěl s tím naučit a přesunout kontakty a aplikace z toho starého přístroje. Naštěstí to bude mít až pod stromeček, takže konzultace tolik nespěchá a navíc se nám nedaří sesynchronizovat naše časové dispozice, proto se návštěva odkládá minimálně o týden.
Ovšem v pátek 13. je v místním klubu akce, na které mám promítat. Zprvu jsem uvažoval o tom, že prostě jeden den (večer) svou abstinenční kůru přeruším a až se z toho vyspím, tak v ní budu pokračovat. Tuhle challenge jsem ovšem elegantně vyřešil tím, že jsem vzal auto, nabral parťáka a celou akci pil colu a vodu a ráno dělal taxi. I to byla zajímavá zkušenost. Zpravidla na takových akcích se toho vždy vychlastá tolik, že by to ani Zeman nepřeplaval na svém člunu a teď mám možnost to celé pozorovat střízlivýma očima.
Byl jsem připraven na to, že ráno bude nejhorší. Téměř pravideleně se mi na konci akce stává, že když piju, tak teprve v 6 ráno mě to začíná nejvíce bavit a začíná ta nejlepší zábava, ale bohužel musí se končit a balit. Tentokrát jsem již v 5 hodin seděl a rezignovaně čekal na konec. Nakonec jsem tedy ušetřil za taxi, spoustu chlastu, všechno si z celého večera pamatoval a byl do půlhodiny doma. Možná si to zase někdy zopakuji, protože i toto bylo docela zajímavé, jen si to musím lépe zorganizovat a na závěr si opatřit vhodnou společnici, aby ten konec k ránu ubíhal trochu příjemněji :)
Další dny jsem celkem statečně odolával několika pozvání na pivo. A ačkoli jsem měl hned několikrát cestu kolem mých oblíbených hospod, ani jednou mě nenapadlo vejít dovnitř, byť třeba jen pozdravit zdejší hospodské povaleče. Přesto to byl velmi zvláštní pocit. Ale odolal jsem.
V sobotu 21.10. jsem si u večeře nějak nešťastně kousnul a odlomil se mi kus výplně v zubu, což začalo fakt šíleně bolet, že jsem vážně uvažoval o přerušení detoxu a přísunu anestetik v podobě tvrdého alkoholu. S vědomím, že jsem na čtvrtek 26.10. regulérně objednán už asi půl roku k zubaři, jsem se rozhodl, že to těch pár dní přeci jen nějak vydržím, když si naordinuji ibalgin. Ubalgin bohužel ne, protože jsem měl ten víkend směnu v práci. V neděli mi ovšem natekla držka tak moc, že jsem vypadal jako Václav Klaus mladší s tenisákem v hubě. Musel jsem tedy na pohotovost, kde mi zub otevřeli a následující den mi ho zubař prostě vytrhnul.
Katastrofální výsledek voleb a první chybějící zub jsou dostatečně pádné důvody na zapití. Ale ani tohle mě nezlomilo.
Dostal jsem antibiotika, tedy další důvod proč nepít, a také skvělou záminku pro to, jak se vyhnout přísunu alkoholu u souseda, se kterým jsme si konečně našli společný čas na zprovoznění nového telefonu. Běžná alkoholová seance se tak odehrála s nealkoholickým pivem (fuj) a všichni byli spokojeni.
Antibiotika už nemám, říjen už skončil a já bych mohl klidně začít zase pít. Ale neudělám to, tedy alespoň ne z vlastní vůle. Nemám důvod. Chuť možná trochu jo, přesto mě k tomu musí někdo donutit. Chci si sám na sobě vyzkoušet, jak dlouho dokážu ještě odolávat… Minimálně zůstanu střízlivý ještě první víkend v listopadu, protože mě opět čeká pracovní víkend a pak možná konečně půjdu na točené. Každopádně jeden pořádný důvod k oslavě v listopadu ještě bude.
Nezmínil jsem ty pozitivní stránky abstinence.
Na začátku října jsem vážil 88kg, nyní vážím 85kg Během měsíce jsem se na váhu vůbec nepostavil, průběžně jsem se nepřevažoval, chtěl jsem se nechat překvapit. Že ale ubírám na váze jsem poznal i tak. Nejen zlepšením kondice, ale třeba také tím, že mi začaly být volné kalhoty. Pil jsem místo piva hodně vody, ze začátku i poctivě cvičil a posiloval, ovšem co začalo trápení se zubem, šlo cvičení stranou a zůstalo pouze každodenních 30km na kole do/z práce. Měl jsem problém vůbec v noci usnout, takže na nějaké cvičení nebylo ani pomyšlení. Přesto jsem se v závěru měsíce opět vrátil k pohybu. Nutno podotknout, že hubnutí vlastně nebylo nijak obtížné, když jsem kvůli zubům prakticky skoro nic nejedl :)
Snížení váhy i zlepšení paměti byly ty hlavní důvody, proč jsem tohle vůbec podstoupil. Co jsem dělal přesně před týdnem? Jaké barvy mají všechny zubní kartáčky v koupelně? Do kdy je uvedené datum spotřeby na nejstarším jogurtu v lednici? Jaký je seed pro obnovení zálohy tvé bitcoinové peněženky? Až na tu poslední to jsou vcelku zbytečné a nedůležité otázky. Nicméně, kdybyste mi je položili třeba v létě v mém nejbouřlivějším období, nedokázal bych odpovědět ani na jednu. Opět zvládám v hlavě počítat malou násobilkou, sčítat a odčítat stovky nebo tisíce, na které jsem dříve brával kalkulačku.
Také se mi s čistou hlavou podařilo trochu investovat a spekulovat s kryptoměnami a vytvořit si vcelku úspěšný investiční plán. Už teď mám prakticky z ničeho zhodnocení o desetitisíce korun. Za pár let svému střízlivému já upřímně poděkuji. Podle probíhajících trendů očekávám zhodnocení v řádech statisíců, teď si ještě pohrávám s myšlenkou, že po hard forku (nebo před) půjdu all in do Litecoinu :)
Dlouho tu nebylo žádné video z kategorie Must Watch.
No a protože se Česká televize rozhodla, že tento velmi zásadní dokument uvede až po volbách, je mojí povinností na něj upozornit nyní, a pokud by alespoň jednoho voliče ANO přimělo k tomu, aby na podzim u voleb neudělal tu fatální chybu, bude to sloužit dobré věci.
Andrej Bastard Babiš. Lhář, zloděj a podvodník, který patří na šibenici a ne do sněmovny, je bezpochyby jeden z nejnebezpečnějších lidí v naší zemi. Jeho slogan „Řídit stát jako firmu“ může vzbuzovat dojem ušlechtilosti ovšem jen do té doby, než zjistíte, jak on vlastně tu firmu řídí a jakým způsobem ji získal. Dokumentární film Selský rozum – Žlutý baron – Pravda o Andreji Babišovi od režisérské dvojice Zuzana Piussi & Vít Janeček ukazuje, čeho je tenhle sráč schopný, jak se podle něj řídí firmy, a jaké prasárny provádí.
Původní originální dokument již není na Youtube k dispozici, kvůli nárokům ČT. Přesto ho lze dohledat i na jiných kanálech.
Takže sdílejte a snažte se, aby to vidělo co nejvíce lidí, dokud to tam je!
Vylhané a zmanipulované volební preference nahánějí strach a mají za cíl navodit dojem, že zločinecké hnutí ANO má tak vysoké šance na vítězství. Uvěřit tomu může snad jen průměrný hloupý televizní divák. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl rád Bureše, nebo by mu dal ve volbách hlas. Podporu mu vyjadřují jen jeho fake profily na sociálních sítích. Lidi mají krátkou paměť, ale věřím, že ještě nezapomněli na cenzuru internetu nebo EET…
A jak sám bastard Babiš uvedl svůj program: „Teď nebo nikdy“. Tato věta má opravdu velký význam, protože pokud mu dáte svůj hlas, žádné příště už nebude a zasloužíte si také provaz!
Pojďme si povědět, co jsou kryptoměny, co je Bitcoin, Dogecoin a kde je získat i zadarmo
Tento článek z roku 2014 aktualizován začátkem roku 2021. A s jakým výsledkem?
Určitě nemohu litovat! Za kryptoměny takto získané zdarma se dá pořídit třeba telefon a další věci. Šetřím si na budoucnost, je to jistější a spolehlivější, než důchodové pojištění.
A to nejdůležitější: přísun kryptoměn neustal a vy je můžete mít taky :)
Pamatujete, jak koncem roku 2013 přesáhla hodnota jednoho Bitcoinu hranici 1000 dolarů?
No, protože statistiky návštěvnosti dokazují, že návštěvníci tohoto blogu jsou tupá, negramotná a úchylná hovada, tak začnu tedy od začátku a něco málo vám o kryptoměnách povím…
Kryptoměna? To je nějaká nadávka?
Tak tedy kryptoměny, tyto virtuální peníze, které můžete směnit za Eura nebo Koruny, nebo se kterými můžete zaplatit reálné zboží nebo služby, zažívají poslední dobu obrovský boom. Ukazuje se, že technologie blockchain je jeden z největších vynálezů 21. století!
Jde o decentralizované elektronické peníze. Kryptoměny (konkrétně pouze bitcoin) jsou navrženy tak, aby je nikdo nemohl jakkoli ovlivňovat, ničit, padělat, zabavovat účty, kontrolovat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. O tom, jak to chodí na vašem bankovním účtua jak se ty papírové bankovky nebo mince tisknou a razí z ničeho a jak kvůli inflaci ztrácejí na hodnotě, jsme si tu už také několikrát povídali.
Výhodou kryptoměn je také skutečnost, že jsou pseudoanonymní, decentralizované a nikdo je tedy nemůže kontrolovat nebo ovlivňovat. Jejich celkové množství je většinou pevně dané, uvolňují se tzv. těžením nebo stakováním a díky tomu jsou většinou chráněny před inflací. Bitcoin běží na blockchainu a tím je sám sobě jakousi účetní knihou, ve které se každá transakce ověří a zapíše do této knihy, na což je nutný výpočetní výkon. Právě poskytováním tohoto výpočetního výkonu se vytváří další bitcoiny. Podrobně o fungování bitcoinu se píše na jakfungujebitcoin.blogspot.cz. Bitcoinový účet vám nemůže nikdo zabavit nebo zrušit, nemůže vám na něj žádný exekutor, přestože jsou v něm všechny transakce veřejně přístupné. Když budete opatrní, banky ani berňák nemohou vědět, které z těch miliard účtů jsou vaše a ani vám je nemohou vykrádat nějakou daní. Kvůli tomu pořádají banky „hony na čarodějnice“ pod záminkou drog, zbraní nebo dětského porna. Jakoby se to neobchodovalo i s těmi bezcennými natisknutými papírky. O svůj bitcoinový účet můžete přijít pouze a jen svojí blbostí, když zapomenete heslo a ztratíte obnovovací klíč, nebo ho někomu vyzradíte.
Ačkoli sám Bitcoin není tak anonymní, jak se o něm všude říká, umírající starý bankovní systém dlouho neunese jeho progresivní prvek bořící stoleté shnilé struktury finančního otroctví.
Aby se stal Bitcoin nelegální, musel by na to být vydán zákon. Ale vláda, která by uzákonila nelegálnost bitcoinů by se se zlou potázala. Respektive bylo by velice obtížné zakazovat nebo špatně regulovat něco, co nejde vypnout a co tady už zůstane navždy. Zakázat můžou, zastavit ne. Díky tomu roste počet obchodů, směnáren a provozoven, kde akceptují bitcoiny. Mimochodem můžete se na ně podívat na https://coinmap.org.
Získat malé množství bitcoinů je totiž velice jednoduché a dostupné komukoli. Pokud jste trochu šikovní, můžete jich ale získat mnohem více bez větší námahy. Níže vám nechám pár tipů.
Co je to Bitcoin?
Bitcoin byl první kryptoměnou, která realizovala myšlenku nezfalšovatelné účetní knihy a právě díky vysoké oblibě Bitcoinu a jeho raketovému růstu na burzách, na sebe další nejrůznější kryptoměny nenechaly dlouho čekat. Dá se říci, že všechny další kryptoměny (altcoiny nebo shitcoiny chcete-li) jsou odvozeninou nebo přímou modifikací bitcoinu. Je to přeci jen něco jiného, nového a založeno na decentralizovaném systému, po kterém byla poptávka v mnoha oblastech.
Já se teď mlátím do hlavy, proč jsem se sběrem Bitcoinů nezačal už dříve, ještě v dobách, kdy se o tom moc nemluvilo, psalo se o nich jen v odborných IT článcích a byla to taková okrajová záležitost.
Bohužel s kryptoměnami jsem začal v roce 2014, kdy jsem vlastně jako slepý k houslím přišel k řadě nejrůznějších krpytoměn přes Qoinpro. Potom mě do několika faucetů (kohoutků, ze kterých kapou drobné. viz. níže) uvrtal jeden známý a já získával z těchto systémů po troškách v přepočtu několik desítek dolarů (edit 2021: dnes to jsou tisíce až desetitisíce dolarů, jen tak naokraj ;)).
Samozřejmě žádný začátek není jednoduchý, i já jsem ze začátku dostával pouze stovky až tisíce satoshi (nejnižší díl bitcoinu, 1 satoshi je 0.000 000 001 BTC), ale jakmile jsem na to nebyl sám, obklopil se schopnými a prozíravými lidmi, které ani nebylo nutné nijak dlouze přemlouvat a přesvědčovat o výhodách bitcoinů a dalších kryptoměn (když vám někde něco dávají zadarmo, tak na to každý slyší), začalo to být zajímavější.
Ano správně, dnes jsem vlastně chtěl něco málo napsat o Dogecoinech. Relativně nové kryptoměně, o které se dost mluví a která právě teď zažívá podobný růst a získává si nevídaný zájem, jako právě třeba Bitcoin. I když je Dogecoin v některých principech od Bitcoinu odlišný (vychází z Litecoinu), i tak se dá použít jako platidlo a jeho hodnota (nejen) díky rostoucímu zájmu veřejnosti pomalu stoupá. Bohužel ho existuje více jak 21 milionů, jako v případě bitcoinu, vlastně nemá stanovený max cap, tak cena dogecoinu nikdy nebude závratně vysoká. Přesto má všechny technologické parametry jako bitcoin a tudíž je na placení skvělou volbou. Zájemce o další informace odkáži na wikipedii.
Někteří lidi nevěří…
Dogecoin například umožnil jamajským bobistům účast na zimních olympijských hrách v Soči
Obliba Dogecoinu roste a prognózy naznačují, že růst bude. Důvodem je z velké části i fenomén doge meme, na jehož základě vlastně vznikl. A proto jsem se i já rozhodl naskočit do rozjíždějícího se vlaku a nepromarnit tu nejlepší příležitost, jako se mi stalo v případě Bitcoinu (jež je již dost rozjetý, občas přibržďuje, občas zrychlí)
Dogecoin na svůj boom teprve čeká a rád na tento fakt upozorním i své čtenáře, protože tak můžu získat další referraly :)
Dogecoin může mít potenciál, zájem o něj není malý, vedle desítek bezvýznamných a nehodnotných kryptoměn má miliony příznivců a něco, co jiné kryptoměny nemají: psa Shibu a memy s ním. Nejenom to, komunita DogeCoinu také podporuje a dotuje nejrůznější kulturní, sportovní i společenské akce, které jinak své sponzory hledají velmi obtížně. To vše je zárukou toho, že se o Dogecoinu bude mluvit ještě hodně dlouho a nemusí se obávat nezájmu…
Kde to získám? Nejlépe zdarma?
Pokud chcete také vlastnit, shromažďovat nebo obchodovat s kryptoměnami, není nic jednoduššího, než začít s některým níže vypsaným faucetem. Nic ale není zadarmo a aby na vašem účtu pravidelně přistálo několik drobných, musíte splnit nějaký úkol. Nejčastěji opsat Captchu, shlédnout reklamu, nebo srovnat obrázek. Vydělané kryptopeníze si pak necháváte posílat na svoji krypto peněženku.
Dogecoin má také několik svých peněženek. Já používám tu v Trezoru.
Tak peněženku už máte, teď si na ní nechat něco poslat. Ideálně bezplatně :)
UPDATE 2021: Hodnota jednoho Bitcoinu v roce 2017 dosáhla na 20 000USD a později rostla ještě výš! To mnoha lidem zcela změnilo pohled na kryptoměny, protože se ukázalo, že zvěsti o konci BTC jsou nejen zcestné, ale i neopodstatněné. Bitcoin nejde padělat, nejde zničit, nejde vypnout. Prostě tu bude s námi už napořád a vhledem k omezenému počtu kusů 21milionů bude jeho cena růst v cyklických bublinách. Přináším aktualizovaný seznam několika prověřených a platících faucetů (protože jsou financovány z reklam, musíte počítat, že sem tam na vás nějaká vyskočí). Musíte také počítat s tím, že čím dražší bude hodnota jednotlivých kryptoměn, tím nižší odměny tu získáte…
Všechny jsou pochopitelně anonymní a zadáváte zde pouze adresu svojí bitcoin peněženky.
Nejstarší a nejznámější faucet. To je Freebitco.in, kde každou hodinu opíšete Captcha kód a losujete číslo. Podle přiložené tabulky vylosované číslo odpovídá dané hodnotě, kterou obdržíte v Bitcoinech. Následně máte možnost svoji výhru znásobit v Multiply game, která spolehlivě funguje na principu ruletového systému (sázíte na vyšší nebo nižší číslo a v případě neúspěchu zdvojnásobujete sázku). Tímto způsobem se dá váš výdělek velmi jednoduše rozmnožit (ale také o všechno přijít). Za každou hru dostáváte několik Reward Point(RP) kterými si pak můžete navýšit svůj příjem z každé hry, nebo si za ně koupit elektroniku, nebo je prostě směnit za bitcoiny pro vaše konto. Pokud máte na účtu alespoň 30 000 satoshi a nepotřebujete je hned vybírat, můžete je tam nechat zhodnocovat naprosto bez práce. Earn BTC vám každý den připisuje procentuální zhodnocení stavu vašeho konta. Já to udělal tak, že jsem tam prostě poslal několik satoshi, tím pádem už nemusím každou hodinu vyplňovat Captcha a tato vychytávka mi každý den připisuje určité množství bitcoinů, které podle současného kurzu znamenají více jak 100Kč! Dnes to jsou 100Kč každý den zcela bez práce, až hodnota bitcoinu ještě povyroste, budou to tisíce nebo desetitisíce zdarma každý den! Ostatně, k této funkci je i přehledný kalkulátor s praktickou tabulkou, ověřit si tam můžete sami, kolik denně dostanete, pokud budete mít na účtu tolik a tolik ;) Dále je tu i loterie, ve které se losuje 10 výherců a hlavní cena vždy přesahuje 1BTC! Funguje zde referenční systém a já svým aktivním referralům dávám 50% refback! Takže pokud ještě neznáte tento nejznámější faucet, máte jedinečnou příležitost začít ;)
Anonymní kryptoměna Zcash okamžitě do vaší peněženky.Globalhive vám jednou denně umožní výběr malé částky ZEC, která se vám ale nestřádá na vašem herním účtu, nemusíte čekat na nahrání určité částky pro výplatu, ale ihned po výběru se odesílá na adresu vaší ZEC peněženky z Trezoru nebo třeba z Trust walletky.
Vydělávat kryptoměny můžete i telefonem s Androidem. Nenáročné, ale nejvýnosnější mobilní faucety jsou Free Litecoin a Free BitcoinCash, případně i TipNano pro kryptoměnu NANO. Pak existují i mobilní hry, které vám za hraní platí: CryptoPop, CryptoWord a PhotonPong.
Můžu vám také směle doporučit simulátor těžení RollerCoin, kde za hraní jednoduchých her dostáváte výpočetní výkon, kterým těžíte skutečné kryptoměny. Podrobně zde a jak se této nenáročné ale velmi výdělečné hříčce daří se dočtete zde.
Šikovný a spolehivý faucet, kde získáváte body (ACP), které pak můžete proměnit na BTC a další kryptoměny je Firefaucet.
Někteří z vás teď budou mít určitě správný dotaz, jak ze svých vydělaných virtuálních peněz udělám skutečné peníze. Není to jen nějaký hoax? Jak bitcoinem zaplatím složenky a nebo si je převedu na svůj korunový účet v bance a udělám z něj ničím nekryté fiat peníze? Jak směním něco, čeho je omezené množství a neustále roste na hodnotě za staré špatné fiat peníze, kterých je neomezené množství a tím pádem neustále ztrácejí svoji kupbní sílu?
Pro Bitcoin existuje spolehlivá a ověřená směnárna www.anycoin.cz, případně Coinmate.io, kterou vyvinuli a provozují čeští vývojáři a obchodují kryptoměny za nejvýhodnější ceny na internetu. Případně i samotná peněženka/burza Coinbase vám po ověření totožnosti směňuje kryptoměny na váš klasický bankovní účet. Pokud to ale s kryptem myslíte vážně, doporučím vám největší a nejspolehlivější krypto burzu Binance, kde při registraci přes tento odkaz dostanete 5% slevu na veškeré poplatky. Navíc na Binance máte možnosti dalšího zhodnocování přes staking, savings atd.
Za vyhrané DOGE nebo LTC (nebo i za klasické fiat peníze) si koupíte těžební výkon například na genesis-mining.com a pokud při objednávce zadáte promo kód scbj9e, dostanete slevu 3% na celou objednávku! Toto určitě stojí za vyzkoušení! Dlouhé roky tu mám pasivní příjem s automatickými výplatami přímo do Trezoru ;)
No a nesmím také zapomenout na nejstarší cloudové těžiště kryptoměn Eobot, kde můžete pohodlně těžit více jak 20 různých kryptoměn i zcela zdarma a bez jakékoli investice! Více informací v samostatném článku.
Většina faucetů má hodinovou periodu. Těžba běží neustále a je to váš pasivní příjem. Proto je nejlepší s ním začít co nejdříve. Pokud máte v práci přístup na internet a běžnou pracovní dobu, věřte mi, že to pak v práci utíká velice rychle, když si každou hodinu odklikáte a opíšete několik faucetů. Ráno tak například víte, že stačí osumkrát losovat čísla a pak se jde domů. Během toho pracovního dne si vedle pravidelné mzdy vyděláte z dnešního pohledu ne zrovna miliony (ovšem v delším časovém horizontu se k tomu snadno přiblížíte), ale třeba na svačinu určitě :)
Protože se mi nechce psát do nejrůznějších diskuzí pod články o zmršené rekonstrukci pardubických Tyršových sadů, vystavím si to sem, aby to nezapadlo mezi dalšími kritickými názory mnohých Pardubáků.
Takže. Pardubice mají nově zrekonstruovaný park v centru města. Investice to nebyla nikterak malá a ani samotná revitalizace neprobíhala podle plánu. To se dalo ale očekávat, že když jde o stomiliónovou sumu, že se bude šmelit…
Onehdá jsem se po nových Tyršových sadech konečně prošel i já. Nesmí se tu jezdit na kole, venčit psy, pít alkohol, kouřit, jíst, šlapat po trávě, dívat se na stromy, přebalovat batolata, používat sluchátka, nosit modré boty, psát SMS velkými písmeny, dloubat se v nose a já nevím co ještě…
Ten první zákaz, jízda na kole, je v parku ve městě, které si na cyklistice zakládá, už sám o sobě obrovský fail. Ono to ovšem má své opodstatnění, protože se tím parkem nedá bezpečně projít ani pěšky, natož ho pak projet na kole!
Musel jsem se tedy parkem vydat zanedlouho ještě jednou a tentokrát ve dne za světla, abych si tu nádheru prohlédl v celé své kráse a ujistil se, že takhle strašně zmršená rekonstrukce se mi nezdá jen pod rouškou tmy.
Nejprve bych ale rád popsal svoji první cestu ve večerních hodinách od zatím uzavřené kavárny (ani se nedivím prvnímu nájemci, že z toho vycouval poté, co viděl žalostný stav „nových“ Tyršových sadů) přes celý bulvár až ke zdymadlu: Sesedám tedy z kola a snesu ho po schodech abych ho mohl celou cestu vést. Naštěští jsem nešel sám a kolega mi poradil, že vhodná (ale ani ne nejlepší) bude cesta prostřední dřevěnou trasou. Stejně tam i tam dříve nebo později potkáte překážky, kterým se bude potřeba vyhnout.
Nejprve si pojďme povědět o osvětlení večerního parku. Doufejme, že na jaře ty velice špatně umístěné světla zarostou zelení a nebudou oslňovat kolemjdoucí a že tráva a rostliny zacloní nepříjemně ostré světlomety při zemi, které místo toho, aby osvětovaly cestu, svítí procházejícím návštěvníkům parku do očí a znemožňují jim orientaci na jinak místy velice špatně osvětleném (i vyvedeném) chodníku. Docela jsem se podivil nad osvětlením uvnitř dřevěných laviček(!) Mezi prkny laviček to prosvítá a škvírami je vidět, jak tam jsou jen tak ledabyle pohozené svítící trubice včetně kabeláže. Tyhle svítící trubice (zcela jistě super neúsporné) by měly osvětlovat cestu a ne být schované v lavičkách, kde jsou platné jako mrtvému zimník… Krizové části trasy, kde jsou v cestě sloupy nebo stromy jsou v naprosté tmě a kdyby se jim nevyhýbal předemnou jdoucí obyvatel Pardubic (který to tu musel znát), tak bych do nich určitě narazil…
Za denního světla zjišťuji, jaké jsem měl obrovské štěstí, že se na mojí večerní procházce nestalo nic vážného, protože nové Tyršovy sady jsou velice nebezpečné místo! Spekulanti a vyčůránci, pokud chcete z města vysoudit nějaké peníze, zajděte si někdy večer na procházku Tyršovými sady. Přijít zde k zvrtnuté noze nebo dokonce zlomenině je až překvapivě jednoduché. Terénní úprava tu je řešena vskutku zajímavě. Betonová trasa je místy až o 15cm výše než jsou záhony. Nebohý nicnetušící chodec oslněný špatně navrženým světlem tak snadno může šlápnout do prázdna a upadnout do záhonu přes okraj, který ve tmě prostě neměl šanci vidět…
Bohužel ve dne jsem zjistil další smutnou skutečnost. Ona naděje na zelení zarostlé oslňující osvětlení, zmiňovaná v odstavci výše, padla, protože jsou světlomety zabudované do betonu dost daleko od okraje. Nejsem si úplně jist, ale mám ten pocit, že ten večer již několik světýlek nesvítilo. Snad se tedy brzy pokazí i ostatní nepříjemné lucerničky… Vedle zdraví ohrožujícího faktu jsou další nedostatky, jako třeba špatné odvodnění, opravdu prokotinami.
Pokud letošní zimní počasí bude skutečně zimní, mám takový nemilý pocit, že zmetkovitost a špatně odvedená práce se projeví i na dalších částech parku. A co teprve další roční období? Nechci strašit, ale rekonstrukce nově zrekonstruovaného parku bude pravděpodobně nutná dříve, než by si zastupitlé města chtěli připustit…
Novým Tyršovým sadům se budu snažit co nejvíce vyhýbat. Nejenom, že se mi nelíbí, ale je to velice nebezpečné místo!
Veškeré větší renovační práce v Pardubicích za poslední dobu jsou prostě katastrofa. Ať už jde o tu frašku s novou Třídou Míru, či nová autobusová zastávka U Kapitána… Designově to možná někomu může připadat zajímavé, nicméně o použitenosti, praktičnosti nebo bezpečnosti se tu bohužel mluvit nedá. Je evidentní, že koncepty, návrhy a modely všech těchto projektů museli vypadat úchvatně a chlapci na radnici si za ně určitě zatleskali a připili drahým šampaňským, ale jaksi už zapomněli, že po tom budou chodit lidi. Skvělá práce, zatleskejte si ještě jednou…
Milí zastupitelé Pardubic. Příště až budete zase jednat o realizaci některé obnovy nebo rekonstrukce, bude mi stačit jen desetina toho, co máte v rozpočtu pro architekty. Já už jim pak někde u piva vysvětlím, jak navrhovat parky nebo zastávky, aby byly praktické, použitelné a nikoho neohrožovaly….
Nikým nezvaná a nevolená Europakáž vymyslela další z fantastických Euronesmyslů. Tentokrát se jejich Eurošikana týká provozovatelů www stránek, kteří musí své návštěvníky informovat o tom, že web si pro svou optimální funkci může do jejich počítače ukládat malé textové soubory tzv. cookies.
Koláčky, nebo-li cookies jsou malé textové informace, které si stránka ukládá do vašeho počítače, aby tak při vaší další návštěvě snadno poznala, že jste daný web již navštívili a nemusí tak znova nastavovat některé preference a může vám zobrazit jen to, co jste ještě nečetli (například nové nepřečtené komentáře). Více informací o cookies hledejte třeba na wikipedii. Cookies nejsou nijak nebezpečné, nicméně Eurosráčové si to zřejmě nemyslí. Uprchlíci nebo finanční krize v celé Evropě jsou malichernost. COOKIES ve vašem počítači jsou skutečnou hrozbou a buďme rádi, že nás milá Europakáž před nimi dostatečně chrání svými skvělými nařízeními…
Takže… Pokud se vám cookies z jakéhokoli důvodu nelíbí, můžete si je jednoduše zablokovat v nastavení vašeho prohlížeče.
Zatím jsem se nikde nedočetl, jak by o této skutečnosti měl návštěvník webu být správně informován. Opravdu se mi nechce zasírat WordPress dalším plug-inem, který by novým návštěvníkům cpal plovoucí lištičku s textem „Tento web používá cookies, jeho dalším používáním s touto skutečností souhlasíte“ Takže tuto kouzelnou větičku nacpu do patičky a budeme se tvářit, jakože to je všechno OK a podle regulí Eurobastardů, kteří doufejme nebudou mít dlouhou existenci, stejně jako jejich nesmyslné nařízení a zákony :)
Televizní vysílání prokazatelně škodí vašemu zdraví, ale nejfatálnější následky má na vaši psychiku!
Už to bude pěkná řádka let, co jsem televizní vysílání zcela vyřadil ze svého života. Bohužel se televizním obrazovkám nedá vyhnout úplně a tak když někde zastihnu debiloskop zapnutý, bývají to nepříjemné zážitky. Není to sice tak vyčerpávající jako ve filmu Akumulátor (ačkoli…), ale i tak to na mě působí evidentně přesně opačně, než na většinu ostatních diváků. Televize mi způsobuje utrpení.
Jako rudá barva na býka, tak na mě působí z režie přidávaný smích do stupidních seriálů. To je věc, která bude dnešním hlavním tématem. Musí to ven, protože jsem nedávno zjistil, že mě chytá amok už při prvních vteřinách v přítomnosti televize, ve které běží nějaký nejlépe americký sitcom, ale ani ty domácí nebývají pozadu…
Zažil to snad každý civilizovaný člověk: V televizi se odehrává nepříliš duchaplná zápletka. Dialogy i děj mezi postavami nebývají nijak kvalitně napsány, zpravidla dvojsmyslné až perverzní. Nesmí to být nic složitého nebo komplikovaného, protože cílovka nepřesahuje 100 bodů IQ. Sami autoři těchto nevalných scénářů evidentně nebývají příliš kapacitní, nedivil bych se, kdyby byli permanentně na drogách. Aby to ale působilo tím požadovaným dojmem, dá se za každou větu smích z publika a bude z toho hit pro masy.
Sami si udělejte takový „out of box“ test sami na sobě. Zkuste si vybrat libovolnou scénku z libovolného dílu libovolného sitkomu. Pusťte si ji bez zvuku jen s titulkami tak, abyste nevěděli, „kdy se máte smát“. Přijdou vám teď ty dialogy vtipné? Zjistíte, že jsou neskutečně trapné a ubohé. Díky zásahu z režie se potrháte smíchy nad texty, u kterých si normální člověk řekne „Co to doprdele je? Dělaj ze mě totálního vylízanýho idiota?„. Tu největší žumpu, ty největší hovna s radostí a s úsměvem sežerete a ještě budete chtít víc.
Smích je základní lidská reakce a emoce, myslím si, že by nám neměla být podsouvána vždy, když to vyžaduje scénář mimořádně podřadného televizního produktu.
Je smutné, že právě tento výkvět televizní zábavy, to největší dno útočící na základní lidské emoce, mají v oblibě i docela inteligentní lidé, kteří se pak na Twitteru rádi pochlubí tím, že promarnili celý večer sledováním celé série nějakého seriálu, který je v jádru naprosto stupidní a idiotský…
Nemusíme ale pro stupidní a idiotské scénáře chodit až k americkým sitcomům.
Zábavná, kulturní, informační i umělecká hodnota drtivé většiny ostatních seriálů ze záporných čísel nebezpečně atakuje nulu. Je až téměř trestuhodné, že existuje tolik lidí, kteří dobrovolně a s očekáváním hltají každou scénu z některého nesmyslného seriálu, kterými nás televizní stanice bombardují každý den.
Bohužel znám dost lidí ve svém okolí, kteří si bez pravidelné nálože pitomostí následované poctivou dávkou hovadin z některého těžce retardovaného seriálu, nedokáží představit večer… Například ultra dementní nekonečný seriál Ulice, bez nějakého cíle, vidiny konce, nebo náznaku jakéhokoli vývoje, si tento týden, před prázdninovou pauzou, odvysílá svůj 2855. díl. Vezmeme-li, že každý díl má s reklamami něco přes hodinu a jestli dobře počítám, tak poctivý pravidelný divák u tohoto vysoce kvalitního a hodnotného kinematografického počinu promarnil téměř 1/4 roku života! Čtvrt roku lobotomie a nalévání sraček do hlavy! To už přece musí zanechat nějaké následky… Co byste za čtvrt roku stihli udělat vy?
Když už jsme u toho počítání promarněného času, který vám už nikdy nikdo nevrátí, je tu šikovná online aplikace http://tiii.me/, kam zadáte název seriálu a kolik sérií jste shlédli a ona vám ukáže, kolik vám ten který odpad sebral času z vašeho života, který se určitě dal využít mnohem lépe, zábavněji a produktivněji. Píčoviny typu Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo Teorie velkého třesku jsou v této databázi pochopitelně zahrnuty, zadávejte jejich originální názvy, našeptávač už vám nabídne tu správnou volbu…
Blikající obrazovky vám vymývají mozky, programují vás na to, co si máte myslet, co máte poslouchat, koho máte volit, co si máte kupovat, co máte jíst, pít i kdy se máte smát. Informují vás o zmanipulovaných a zaplacených průzkumech veřejného mínění nebo volebních preferencích, pečlivě odfiltrovávají informace, které se k vám nemají dostat, straší vás válkami, chřipkami nebo uprchlíky a zaručeně dobře poradí, co dělat v případě mimořádných situací. Mafie ovládající politiky a vlastnící všechny média vás tímhle systematicky formují do poslušných oveček, kterým stačí říct klíčové slovo „Neodcházejte od obrazovek„.
Všichni víme moc dobře, že dokumenty s výrazem „Pravda“ ve svém názvu, jsou dosti zavádějící. Nemusí to být ale vždy a opět tu je jeden z těch zajímavějších dokumentů, jehož existence na internetu je nežádoucí, takže je možné, že toto vložené video po nějakém čase nebude fungovat.
Během týdne, kdy jsem se chystal tento příspěvek publikovat (protože má tento dokument skoro 2 hodiny, z časových důvodů pro mě nebylo možné ho shlédnout najednou), „zmizely“ hned dva zdroje na video. Našel jsem tedy ještě tento a ten snad nějakou dobu vydrží…
A kdyby náhodou ne, lze to stáhnout zde http://ulozto.cz/xbv965xC/sirius-2013-utajovana-pravda-cz-titulky-steven-greer-mp4
Sirius je celovečerní dokument, který vznik díky Dr. Stevenovi Greerovi – lékaři, který se stal hledačem pravdy ohledně UFO. Dokument se snaží odhalit přísně tajné informace o utajovaných zdrojích energie a pohoných technikách. Dále dokument odhaluje, že Země byla navštěvována návštěvníky z mimozemských civilizací, kteří se mohou šířit v prostoru prostřednictvím jiných dimenzích rychleji, než rychlost světla. Používají energetické systémy pohonu, které nás mohou přivést do nové éry. Lidé také vyvinuli tyto systémy, ale ty jsou v moci lidí, kteří si přejí aby nás udržely na milost a nemilost fosilních paliv. Výzkumný projekt snaží zveřejnit fakta o UFO, mimozemské inteligenci, a utajovaných pokročilích zdrojích energie.
Sirius 2013- UTAJOVANÁ PRAVDA /CZ Titulky/ Steven Greer
Tak tedy kryptoměny, tyto virtuální peníze, které můžete směnit za Eura nebo Koruny, nebo se kterými můžete zaplatit reálné zboží nebo služby, zažívají poslední dobu obrovský boom. Ukazuje se, že technologie blockchain je jeden z největších vynálezů 21. století!
Za denního světla zjišťuji, jaké jsem měl obrovské štěstí, že se na mojí večerní procházce nestalo nic vážného, protože nové Tyršovy sady jsou velice nebezpečné místo! Spekulanti a vyčůránci, pokud chcete z města vysoudit nějaké peníze, zajděte si někdy večer na procházku Tyršovými sady. Přijít zde k zvrtnuté noze nebo dokonce zlomenině je až překvapivě jednoduché. Terénní úprava tu je řešena vskutku zajímavě. Betonová trasa je místy až o 15cm výše než jsou záhony. Nebohý nicnetušící chodec oslněný špatně navrženým světlem tak snadno může šlápnout do prázdna a upadnout do záhonu přes okraj, který ve tmě prostě neměl šanci vidět…
Koláčky, nebo-li cookies jsou malé textové informace, které si stránka ukládá do vašeho počítače, aby tak při vaší další návštěvě snadno poznala, že jste daný web již navštívili a nemusí tak znova nastavovat některé preference a může vám zobrazit jen to, co jste ještě nečetli (například nové nepřečtené komentáře). Více informací o cookies hledejte třeba na 