200tisíc návštěv

Překonání dalšího statisícového mylníku v návštěvnosti tohoto blogu netrvalo tak dlouho, jako ta první stovka.
Na malé bezvýznamné jubileum nás upozorňuje počitadlo Toplistu, které tu je už od samého počátku a jak je známo, nemusí být naprosto přesné.
To ale ani tak moc nevadí.
Víc mi vadí to, že absolutně nemám čas publikovat a přidávat sem články.
O plánované změně designu také nemůže být ani řeč.

Prostě si musíme počkat na zimní období, kdy nebudu lítat všude možně po všech čertech a bude i nějaké to tvůrčí období. Nápady jsou, náměty také, teď už si jen vyšetřit čas :)

ANKETA: co bude 21.12.2012?

Dnes jsem se zúčastnil velmi zajímavé diskuze na téma: Co se stane 21.12.2012?
Co člověk to názor. Média se konce mayského kalendáře často chytají a velmi rádi přifukují tuto bublinu a tak na nás chrlí nejrůznější hypotézy a “zaručeně odborné vědecké odhady”, co se ten osudný den vlastně stane.
Nikdo samozřejmě nemůže vědět, ani co bude zítra, takže všechny dohady a spekulace působí spíše úsměvně, ačkoli často zvěstují katastrofické předpovědi počínaje totálním koncem světa, přes pozoruhodné postavení planet a galaxií a konče prostým tvrzením, že se nic dít nebude…
Jisté je jedno. S blížícím se zimním slunovratem 21.12.2012 bude takových předpovědí přibývat a pochopitelně bude přibývat i podnikavců, kteří se na bublině zvané Armageddon 2012 budou chtít přiživit.
A protože tento zvěstovaný konec světa připadá na pátek, tak bych to viděl na pořádnou kalbu, co když bude fakt poslední? :)

No a jak jsou na tom moji čtenáři? Dal jsem do ankety události, se kterými sdělovací prostředky a informační zdroje nejčastěji straší a rád bych tedy věděl, která z předpovědí je podle vás nejvíce pravděpodobná.

[poll id=”3″]

Do rozuzlení naší ankety zbývá:

1111 dní

Dnešní příspěvek bude lehce netradiční a zároveň taková záplata dlouhodobé neaktivity.
Nečinnost na blogu je způsobena řadou povinností, aktivit i několika dalšími projekty, kvůli kterým mi na blogování prostě nezbývá čas. Nemyslete si že se flákám nebo užívám prázdnin. Jsem v zápřahu prakticky neustále a často musím odříkat svou účast na mnoha akcích a naučil jsem se nic neslibovat. Ikdyž se příliš nenadřu, nezbývá mi na nic jiného čas. Nicméně veškeré vynaložené úsilí a investovaný čas se mi dříve nebo později bohatě vyplatí a zúročí nejen v podobě jistých výhod a privilegií.
V posledních dnech získávám mnoho cenných informací, životních i profesních zkušenností a cenných kontaktů, kvůli kterým si nechám ujít mnohé kulturní i nekulturní a společneské akce a party.
Děje se toho teď vážně hodně a dělám věci a zabývám se aktivitami, kterými jsem dříve pohrdal, nebo si říkal, že je nikdy v životě dělat nebudu. Nyní vidím, že mě to dokáže bavit a najít si v tom něco, co jsem nemohl vidět, dokud jsem to nezkusil (tak jako je to se vším)

To vytížení není tak extrémní, ale sotva stíhám pročítat Twitter.
No a konečně taky zrovna vyšel Deus Ex: Human Revolution. Potřeboval bych, aby den měl minimálně 30 hodin :)

Co se týče blogu, opět jsme tedy prošvihli nevýznamné jubileum v návštěvnosti. Dalších 10 tisíc návštěv na blogu a opět beze změny designu.
Snad jen jedna nezajímavá zajímavost: Tento blog právě dnes funguje přesně 1111 dní :)

Taky vás pronásleduje jedna písnička?

Pokud jsme se během posledního týdne někde potkali, tak jste jistě zaregistrovali, jak si pobrukuji jistou melodii a prozpěvuji si něco o ženách, ačkoli jsem v uších žádné sluchátka neměl.

Je to už týden, co se mi neustále v mysli cyklí jedna jediná písnička a tou je She’s a lady od Toma Jonese. Ačkoli by v těchto dnech byla favorizovaná Jó, třešně zrály, lehce říznutá Růží z Texasu, ten chytlavý funky motiv, geniální hlas Toma Jonese a solo na trubku prostě nemůžu dostat z hlavy.
Neváže se to na žádnou konkrétní osobu, asi jsem tuhle písničku zaslechl v nějaké reklamě a úplně vytlačila Cooliovu předělávku Fantastic Voyage, která mě také nějakou dobu pronásledovala a od té doby se She’s a lady nemůžu zbavit.

Je vážně zajímavé, jaké nejrůznější melodie a písničky se mi uchytí v mysli a derou se neustále na povrch. Od jednoduchých monotónních pianových motivů ze všelijakých znělek nebo primitivních konceptů, rozličné posloupnosti amen breaků až po nesmyslné smyčky elektronické muziky.

Věřte mi, že jsem za ten týden naposlouchal mnoho nejrůznějších hudebních stylů i nestylů od živých hudebníků i náhodných automatických bubeníků, přesto v hlavě pořád slyším She’s a lady :)

A jak jste na tom vy? Také míváte období, kdy vás pronásleduje jedna melodie nebo skladba, kterou si i nevědomky pískáte nebo pobrukujete?
Pochlubte se v komentářích, která to je, třeba se mi tou vaší písničkou podaří vytěsnit tu, kterou tam mám teď :)

A pokud se chcete komentářem podělit o momentální hitovku vašeho mozku, ale nevíte přesně, co si prozpěvujete, lze to jednoduše zjistit :)

Jo třešně zrály

Tak tuhle písničku od Waldemara Matušky si v posledních dnech prozpěvuji docela často, protože třešně uzrály a já se za poslední týden takřka každý den vybaven háčkem a kyblíkem vydávám do koruny stromu, natrhat pár pecek s červenou dobrotou okolo.

A jak si tak balancuji na větvi, tak si uvědomuji, že to trhání třešní se hodně podobá tomu našemu pozemskému životu:

  • Člověk může být sebevíc opatrný a stejně ohromně riskuje své zdraví i život pro několik sladkých plodů, které tam také klidně může nechat někomu jinému, nebo je může nechat shnít a opadat
  • Při šplhání do koruny stromu mu výstup znepříjemňuje hmyz, alergie, počasí, závrať, nebo smůla odkapávající ze špatně prořezaných větví a nevyhne se ani škrábancům od živých nebo uschlých větviček
  • Nikdy si nemůžete být jisti, jestli to přežijete, nebo z toho nebudou trvalé následky
  • Nikdy nemáte jistotu, že se vám kyblíček nevysmekne z háčku a nespadne do propasti mezi větvemi (což se mi už také stalo) a vy budete muset slézt, všechno posbírat a začít znova
  • Čím větší strom, tím více plodů a lepší vyhlídka, ovšem také více rizika. I tak musíte počítat s tím, že nikdy nezískáte všechny třešně
  • Čím více třešní chcete, tím větší akrobacii a opatrnost musíte vyvinout při přelézání mezi větvemi
  • Na stromě nemusíte být zákonitě sami. Vždy vám může sběr komplikovat rychlejší nebo obratnější sběrač se žebříkem a ještě větší nádobou, než je váš kyblíček
  • Ty nejlepší a nejzralejší třešně jsou až úplně na vršku stromu. V místech, kde jsou větvičky příliš slabé na to, aby vás unesly, můžete buďto riskovat a snažit se k nim vyšplhat, zlomit větev a počítat s tím, že příští roky tam žádné třešně nebudou, přestože příště mohou větve natolik zesílit, že vás už udrží, nebo je tam prostě nechat špačkům
  • V okolí se vždy najde někdo, kdo doufá, že se smeknete a spadnete a on si pak jen posbírá vaše třešně, zatímco budete vedle na zemi v bolestech umírat. Najdou se i tací, co se nebudou štítit vám se stromem zatřást, jen aby vás z něj shodili
  • Při sběru můžete ochutnávat a pecky plivat dolů. Ale ne všechny třešně jsou k jídlu! Musíte dávat pozor na shnilé, plesnivé, červivé, podělané ptačím trusem nebo naklované třešně od špačků
  • Není dobré polykat pecky. Může se také stát, že nešťastně kousnete a o pecku si vylomíte zub
  • Je potřeba to brát jako zábavu, případně vás může těšit dobrý pocit, že si na třešních pochutná také někdo z rodiny, nebo je můžete prodávat u cesty
  • Kdo zaváhá, žádné třešně mít nemusí
  • Všeho moc škodí, pokud to přeženete, můžete se z toho taky posrat :)