Obrázky nad nimiž zaplesá srdíčko každého konspirátora celkem zručně vytváří David Dees, jehož práci si můžete prohlédnout na videu níže, nebo na portfoliu deesillustration.com. Doporučuji také navštívit The Art of David Dees, kde naleznete desítky dalších obrázků ve dvou galeriích a odkazy na ostatní tvorbu
While you were sleeping
They came and took it all away
The lanes and the meadows
The places where you used to play
It was an inside job
By the well-connected
Your little protest
Summarily rejected
It was an inside job
Like it always is
Chalk it up to business as usual
While we are dreaming
This little island disappears
While you are looking the other way
Theyll take your right to own your own ideas
And its an inside job
Favors collected
Your trusted servants
Have left you unprotected
It was an inside job
Like it always is
Just chalk it up
To business as usual
You think that youre so smart
But you dont have a fucking clue
What those men up in the towers
Are doing to me and you
And theyll keep doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
Until we all wake up
Wake up, wake up, wake up, wake up
I know what Ive done wrong
I am acquainted with the night
I know how hard it is
To always walk out in the light
And its an inside job
To learn about forgiving
Its an inside job
To hang on to the joy of living
They know the road by which you came
They know your mothers maiden name
And what you had for breakfast
And what youve hidden in the mattress
Insect politics
Indifferent universe
Bang your head against the wall
But apathy is worse
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Yeh, yeah
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Druhá světová válka tak trochu jinak. Quentin Tarantino předvádí svůj mistrovský um a přináší zápletku o pěti kapitolách. Tarantinův filmový rukopis poznáte hned v prvních minutách a pokud patříte mezi milovníky jeho filmařského stylu, celé dvě a půl hodiny se budete bavit, podivovat a občas nevěřícně koutit hlavou.
Film staví na surovosti druhé světové války, tehdejších společenských poměrech (nacisti, židi, kolaboranti) a jedné premiéře německého válečného eposu, to vše s mírnou nadsázkou a naplněním očekávání diváka. Opět se tu mísí osudy několika hrdinů s leckdy překvapivými zvraty a nečekanými pointami. Tarantino krmí divákovy základní smysly v kolotoči něšťastných náhod, nebo obrovského štěstí a někdy mistrovskými a někdy slabšími hereckými výkony se snaží v divákovi vyvolat smíšené pocity. Typicky dlouhé scény a dialogy s nádechem černého humoru, úderných point a překvapivých zvratů, které se jistě stanou kultovními a často citovanými, jako u předchozích Tarantinových filmů. Není to žádný krvák (ikdyž pár těch skalpelů a mrtvol by se tu našlo), ani žádný doják a příběh a události ve filmu se tak trochu (zcela) odvracejí od historických faktů. Když to ale přijmete jako součást tohoto příběhu, budete se bavit.
District 9
Nad Johannesburgem se už dvacet let vznáší mimozemská kosmická loď, která ve svých útrobách přivezla miliony kreveťáků, uprchlíků ze své rodné planety, kteří nemají šanci se vrátit domů a proto je musí pozemštané chtě nechtě přimout mezi sebe. Kreveťáci připomínají Dr. Zoidberga a taky trochu hmyz nebo korýše s humanoidním tělem a jak by se ale dalo očekávat, kreveťáci jsou tak trochu jinak stavění a jinak smýšlející tvorové a lidem brzy dojde trpělivost s těmito „nepřizpůsobivými“ sousedy, kteří byli humánně ubytováni v chatrčích v provizorním táboře District 9 a nyní je potřeba je všechny přesunout do nové oblasti, kde nebudou pozemšťanům na obtíž. Wikus van der Merwe je pověřen vystěhováním všech kreveťáků do této nové oblasti a při roznášení příkazů k vystěhování přijde do styku s podivnou látkou, která zapříčiní změny v jeho DNA a náš hrdina se postupně začíná přeměňovat, což mu umožňuje používat mimozemské zbraně a technologie, které v lidských rukách nefungují. Protože je Wikus vlastně jediný žijící exemplář takovéto kombinace lidské a mimozemské DNA, stává se nejcenějším zbožím na této planetě a prakticky veškeré korporace, laboratoře, vědecké kapacity, speciální jednotky a dokonce i překupníci s kočíčím žrádlem se ho snaží dostat.
Režisér Neill Blomkamp tento nízkorozpočtový snímek (pouhopouhých 30 miliónů dolarů) podává z počátku jako dokumentární film a později jako akční sci-fi s předpokládanou gradací akce. Mísení několika různých kamer a pohledů na věc a hlavního hrdinu je zajímavý krok a pro příběh tohoto formátu má rozhodně pozitivní dopad, který přidává karmu a z části zachraňuje místy slabší vizuální efekty. Každopádně tenhle film není žádný hollywoodský trhák s klasickým konceptem a obsazením. Scénář je výborně zpracován, má myšlenku i nápad, je nekompromisní, dotýká se téma rasismu a až na nelogičnost s nevystopovatelným mobilním telefonem to do sebe příjemně pasuje.
Nejlepší invaze mimozemšťanů na Zemi, jakou jste kdy v kinech mohli vidět! Happy end se tentokrát koná jen z části a jisté otázky nebyly v příběhu zodpovězeny, tímpádem se mohou začít objevovat spekulace o možném pokračování…
Vedlejší efekty vymýšlení různých názvů, hesel, klíčů, podob url adres nebo souborů jsou leckdy zábavné.
To jsem takhle zase jednou přemýšlel nad jedním názvem a z ničeho nic se mi v hlavě rojily samá zajímavá hesla, ale prakticky v širším smyslu těžko použitelná.
Jak je někdy těžké vymyslet chytlavý a úderný název, který musí vystihovat určitý produkt nebo věc a přitom musí být přístupný a bezbariérový, nesmí být s diakritikou, aby se dal použít celosvětově v libovolné znakové sadě a cizojazyčný čtenář si na tom nezlámal jazyk, případně aby se mu to vůbec zobrazilo.
Denní chleba každého spekulanta, ačkoli url adresy s háčky a čárkami jsou už k mání, o klasické url adresy je zájem mnohem větší v souvislosti s celosvětovým, multikulturním a multijazyčným využitím.
Mistr Jan Hus to myslel dobře, ale už ve čtrnáctém století byli proletáři, kteří věděli, že jednou příjde doba kompijůtrů a tenhle jeho vynález nejednomu programátorovi zkomplikuje život a proto ho upálili.
Rostou mi kozy, to bude akce, mrkni se, zvedni ruce, sundej triko, rozepni podprsenku, ochutnej, neboj se, nekousej, zadarmo, chytni, hrej si, neupejpej se, raduj se, pozvi bratra, fotografuj, zaznamenej porno, nic nevytahuj, jen se koukej :)
Popojedem, platit, dost bylo perverze ty dobytku, konec, nechci, nesahat, zapni mi to, odejdi, nashledanou, sbohem, vypadni prase…
Čeština je velmi bohatý a pestrý jazyk, ale i přesto je mnohdy velmi složité najít vhodná slova, která nebudou pro někoho cizího problém. Ikdyž jim třeba nebude rozumět, stále máte jistotu, že je vidí přesně tak, jak jste chtěli a že je ta mašina dokáže zpracovat a předat bezproblémů dál.
I já se snažím vždy vybírat názvy bez diakritiky a někdy je to opravdu oříšek. A když to nejde jinak, musí se zvolený název ořezat, znetvořit, znehodnotit, nedá se nic dělat. Vysvětlujte tohle ale lidem, kteří vám na FTP vesele nahrávají soubory s háčky a čárkami (a ideálně ještě s mezerami u víceslovných názvů a okrasnými znaky jako jsou otazníky ` ° $ đ € atd.) a pak se diví, že jim to nefunguje…
30. června 2009, kolem osmé hodiny ranní vtrhla na squat Milada bezpečnostní agentura. Překonala zamčený hlavní vchod do domu i všechny bariéry v domě a začala dům vyklízet. Agentura byla najata Ústavem pro informace ve vzdělávání, který je správcem pozemku (vlastníkem je stát) a počínaje 30.6. spravuje patrně i vilu Milada, která měla být k tomuto dni zapsána do katastru nemovitostí, takže byl odstraněn stav, kdy právně neexistovala.
Zásahu bezpečnostní agentury byla přítomna ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání paní Zieleniecová, a starosta Prahy 8 pan Nosek. I přes jejich přítomnost zaměstnanci bezpečnostní agentury, kteří svým vzhledem (oblečení značky Thor Steinar) i vyjadřování silně evokovali neonacisty, od začátku svévolně ničili zařízení domu, rozbíjeli okna i interiéry domu i majetek squaterů. Ničení komentovali slovy, že účelem je učinit objekt neobyvatelným.
Jakmile zásah bezpečnostní agentury začal, sedm obyvatel vylezlo na střechu, s úmyslem zabránit úplnému vyklizení domu. Jeden ze zaměstnanců security se je pokoušel pokropit slzným plynem.
Kolem půl jedenácté se začali před Miladou scházet první sympatizanti squatu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s vyklízením. To už byly na místě první policejní jednotky, jejichž příslušníci začali prostor pod vysokoškolskými kolejemi, sousedícími s Miladou, ohrazovat páskou a vytlačovat shromážděné na přilehlé parkoviště. Došlo k několika strkanicím, několika zraněním na straně protestujících a jednomu zadržení, při kterém zadržovaného bili policisté teleskopickými obušky.
Kolem dvanácté hodiny byl také zatčen jeden ze dvou zatím obviněných.
Securitka se mezitím pokusila squatery ze střechy „vykouřit“ tím, že zapálila v několika kamnech v domě.
Při vyklízení squatu byla policií napadena obyvatelka obytného autobusu, který parkoval v blízkosti Milady, a to tak, že musela být odvezena na neurologické oddělení nemocnice Na Bulovce kvůli podezření na epileptický záchvat. Je cizinka a jejímu příteli nebyl umožněn přístup do autobusu pro její doklady. Z autobusu se během jejich nepřítomnosti ztratilo několik jejich věcí.
Situace se potom na pár hodin ustálila: přivázaní na střeše, protestující opodál na louce v prostoru vymezeném policií. Začalo se vyjednávat o vstupu do objektu s kamerou kvůli monitorování škod napáchaných bezpečnostní agenturou, a také kvůli zajištění osobních věcí cizinců, kteří byli v té době na Miladě na návštěvě. Jednání bylo ale zdržováno a vstup nebyl umožněn.
Obyvatelé Milady, kteří zůstali venku a měli strach o své věci, včetně peněz, fotoaparátů, dokladů atd. se snažili dosáhnout možnosti vstupu, po jednom a s doprovodem, aby mohli zachránit, co se dá, což jim také nebylo umožněno.
Jejich obavy se naplnili, když začali zaměstnanci security vyhazovat z oken vily nábytek a skříně plné osobních věcí.
Ničení Milady pokračovalo totální likvidací střechy. Securitka začala shazovat tašky ze střechy, aby se dostala k lidem na komíně. Čtyři z nich reagovali na možnost zachránit alespoň některé své věci a rozhodli se střechu opustit. Podle jejich vyjádření musela policie po cestě ze střechy bránit tomu, aby je zaměstnanci security fyzicky nenapadali.
Na střeše zůstali tři lidé. Security pokračovala v rozebíraní střechy a když se dostala na dosah k squaterům, začali jednoho z nich násilím a proti jeho vůli stahovat dolů, přičemž ho ohrozili smýkáním po komíně, kdy nebyl k ničemu přivázán. Security ho po té předala policii.
Poslední dva squatery se securitce sundat nepodařilo, a to ani za pomoci slzného spreje, který byl na ně opět stříkán. V tento moment vstoupil do věci ministr pro lidská práva Michael Kocáb a pražský policejní ředitel a začalo vyjednávání, které trvalo 3 hodiny. V rámci něho byla zaručena beztrestnost obyvatelům squatu a slib jednání o novém prostoru jako náhrada za zničenou Miladu. Po vyjednání těchto podmínek slezli poslední dva squtteři ze střechy.
Před nedávnem oslavil Tetris 25. výročí a je jedna o rok starší hra, která taktéž zaznamenala obrovský úspěch a v herním světě má také své vydobyté místo v síni slávy.
Ano, je to Super Mario Bros.. Legendární plošinovka od Nintenda, ve které se Mario a Luigi prohopsávají kanalizacemi New Yorku a bojují proti rozličným nepřátelům, sbírají mince a požírají houbičky, které vylepšují jejich vlastnosti. Jistě tuto hru znáte, jistě ji každý alespoń jednou hrál a kdo říká že ne, ten ji hraje dodnes :)
Fenomén Super Mario Bros. ovlivnil obrovský počet lidí a byl inspirací pro mnoho umělců, výtvarníků a skladatelů.
Originální hudební motiv od Kojiho Konda musí poznat bezpečně každý. V jednoduchosti je krása a nejednoho hudebníka napadlo tuhle nezapomenutelnou melodii zremixovat, či úplně překomponovat.
Původně osmi-bitová verze této skladby byla jako předzvěst začínající éry elektronické hudby a pronikání herních melodií do běžného umělecko hudebního světa. Nemusí to ale být čistě elektronická muzika, aby to byl stále Mario :)
Super Mario Brothers – Eminence Orchestra
Super Mario Beatbox
beatboxing flute super mario brothers theme
Zack Kim – Super Mario Theme
Super Mario Bros. Music – Main Theme & Overworld
A na závěr přihodím něco z mého recorbagu. Je to skladba Capt Lou Albano Is An Acting Genius od J-Chot, která vyšla na albu The Kamikaze Club 04. Škoda, že je tak krátká, jinak bych ji na akcích hrával častěji…
Technologie budoucnosti – jak to vidím já
Na letošní výstavě E3 byl představen revoluční systém ovládání konzole Xbox360 nazvaný Project Natal. Pozdvižení, které před lety vyvolala konzole Wii svým bezdrátovým ovladačem se dá srovnávat s touto novinkou, jenomže tady už nepotřebujete ovladač ani žádné tlačítka, vše ovládáte pohyby svého těla.
Project Natal představuje technologii, která tu už měla hezky dlouho být, ale až současný technologický pokrok, výkonost a dostupnost hardwaru umožňuje tyto futuristické vize realizovat v reálném životě.
A u toho bych se rád zastavil, protože toto je zřejmě první krok k nové generaci zařízení a strojů, nebo alespoň k jejich vyspělejší umělé inteligenci.
Doposud byly přístroje a zařízení jen obyčenými hloupými kusy obvodů a drátů, které vykonávaly pouze ty funkce, ke kterým byly sestrojeny a které se občas porouchají. Pokud třeba zapomenete dovřít ledinici, tak žárovička bude stále svítit a po čase se spálí motor od toho, jak se bude snažit vyrovnávat teplotu, která je nastavena na termostatu. Pokud třeba musíte narychlo někam odejít a zapomenete vypnout televizi, tak ta televize bude hrát prostě pořád.
Jsou to jen hloupé stroje, které akorát dělají to, k čemu byly sestrojeny. Ta televize neví, že se na ní nikdo nekouká, nebo že jste u ní právě usnuli. Ta lednice má rozepnutý spínač ve dvířkách a spuštěné osvětlení a neví, že jste už dávno na party v sousedním městě atd atd…
Zapomeňte na počítače jak je znáte dnes, zapomeňte na ty velké desktopy, monitory, klávesnice a myši. Počítač budoucnosti bude velký jako mobilní telefon, který máte v kapse. Nebude potřebovat žádné dráty, protože veškerá komunikace a dokonce i občasné dobíjení baterií (bude energeticky velmi nenáročný) bude probíhat vzduchem. Takové zařízení stačí jen položit na své místo, kde bude mít dostatek prostoru pro projekci holografické obrazovky a pokud to bude nutné, tak vám další projektor na stůl vykreslí i klávesnici. Zařízení bude sledovat pohyb očí a tak bude přesně vědět, kam se na obrazovce zrovna díváte a podle toho bude ovládat kurzor myši, kliknutí a ostatní funkce už pak budou jen otázkou gesta obličeje.
Pro delší pracovní nasazení bude asi značně nepohodlné se celou pracovní dobu šklebit místo klikání a proto přicházejí na řadu sluchátka, které vám budou do uší hrát vaši oblíbenou muziku a zároveň budou snímat vaši mozkovou aktivitu, takže na otevření doručené pošty stačí jenom pomyslet a hned se před vámi zobrazí nový e-mail. S odpovědí na e-mail se taky nebudete muset nijak namáhat, stačí nadiktovat znění zprávy a systém ji napíše za vás.
Futuristické počítače a moderní technologie nebudou dominovat jenom v obývacích pokojích a v pracovnách, své uplatnění najdou například v kuchyni i ostatních částech bytu. Již dnes existují prototypy ledniček, které mají v sobě zabudované kamery a čtečky laserových kódů na obalech potravin a každá přihrádka má svoji vlastní váhu, aby lednice věděla, kolik jste si odkrojili salámu, nebo vypili mléka. Obsah lednice se zobrazuje na LCD obrazovce na dvířkách, kde jednoduše zjistíte kolik druhů jídla se z uchovávaných potravin dá připravit, doporučí nejlepší recepty, kontroluje dobu trvanlivosti vašich jogurtů a když zjistí, že docházejí vajíčka, automaticky objednává na internetu v e-shopu další.
Přístroje mezi sebou budou komunikovat, takže třeba taková cesta do práce elektromobilem bude bezpečná a pohodlná, protože auta v silničním provozu si budou mezi sebou i s vozovkou vyměňovat informace o rychlosti, odstupech jednotlivých vozidel i překážkách na trati.
Stačí jenom nastoupit a automobil vás sám doveze na místo určení. Přesto bude spousta lidí, co mají raději kontrolu nad řízením ve svých rukách, takže jakmile se dotknete volantu, senzory na něm zjistí váš zdravotní stav a kondici jestli jste připraveni na cestu. Už jenom to, že usednete za volant, spustí spousty automatických měření a vyhodnocování mnoha faktorů a palubní počítač vás upozorní na zbytkový alkohol v krvi po včerejším mejdanu, nebo že jste si zapoměli vzít léky. Sedačka zjistí, že jste přibrali na váze a pošle informaci lednici, aby přestala objednávat slaninu a místo ní objednala zeleninu a nastaví od určité hodiny zámek, abyste nechodili na noční výpravy do lednice…
Automobil rozezná jestli řídíte vy nebo někdo jiný z rodiny a stane se takovým plnohodnotným nástrojem, ke kterému si vytvoříme trochu jiný vztah, než k automobilům, které máme dnes. Palubní počítač bude mít dokonalý přehled o posádce, obsahu kufru i stavu a situaci na vozovce a předem vám oznámí, že v cíli právě vydatně prší a doporučí vám, abyste se ještě vrátili domů pro deštník.
Pokud by se nějaký zloděj pokusil takové auto ukrást, bezpečnostní systém to pozná, zloděje pevně upne do bezpečnostních pásů, aby se nemohl hýbat a zavolá policii, případně auto pachatele samo doveze před policejní služebnu :)
Tohle všechno zní moc hezky, ale bude potřeba věnovat hodně úsilí pro zabezpečení, zachování bezpečnosti a soukromí. Přístroje budou mít o svých uživatelích spousty informací a dokonalý přehled o jejich zdravotním stavu, rozhovorech, chutích, náladách, nebo zlozvycích. Dokonce i ta televize bude znát vaši oblíbenou barvu a přesně evidovat, kolik jste během filmu snědl sušenek nebo kolikrát jste se poškrábal na zadku… Takové peoplemetry budou požehnáním pro ředitele televizních stanic, které budou vlastnit (ony je už vlastní) nadnárodní korporace, které mají velmi rády citlivé informace o svých ovčanech, protože je tak budou mnohem snáze manipulovat a budou moci ještě efektivněji vnucovat podprahová sdělení a cílené reklamy.
Dříve nebo později vzniknou nové formy umělé inteligence, které se budou rychle učit čemukoli, takže pro takový software nebude problém vygenerovat virus, který bude třeba ve vašem krásném a chytrém autě spouštět na plno topení za horkého letního dne, nebo naopak v třeskutých mrazech klimatizovat interiér. Autorádio bude hrát pouze jednu stanici (ještě navíc vaši neoblíbenou), nebo majitele auta vyhodnotí jako zloděje a přepne se do stolen modu zmiňovaného výše. Lednice vám bude objednávat potraviny, které vám nechutnají a televize bude tvrdit, že pro sledování kanálu s pohádkami pro děti vám musí být minimálně 18 let…
Také práce na počítači bude mít svá pravidla a s gesty místo klikání se bude muset pracovat opatrně, než jak se ze začátku zdálo. Program by si mohl myslet, že chcete klikat, zrovna když s někým telefonujete přes Skype, nebo když si třeba jenom kýchnete. Pokud bude uživatelů před obrazovkou více, nebo budete mít na stěně za sebou něčí portrét, může to některé aplikace mást. A nikde není zaručeno, že vás kamera dokáže snímat při každé příležitosti a za všech podmínek (viz třeba zase ten Project Natal a jeho problémy) Určitě se najde spousta lidí, co mají webkameru přelepenou neprůhlednou samolepkou jako já, jak si stím dokáže software poradit? S novým způsobem ovládání videoher se musí počítat i se zvýšeným rizikem poškození obrazovek v zápalu hry (to bude radosti každý půlrok kupovat novou plasmu, protože ji váš synek nakopnul)
Každopádně technologie budoucnosti bude do našich životů stále více zasahovat ať se vám to líbí nebo ne. Pro někoho budou užitečným pomocníkem, pro někoho budou samozřejmost, pro někoho budou nutné zlo (mluvím z vlastní zkušenosti – v současnosti dávám lekce počítačových kurzů jedné paní, která v životě s počítačem nepracovala, ale kvůli zaměstnání se to prostě musí naučit). Případné příští generace si bez vymožeností jako je třeba Sixth Sense v běžném životě nedokážou poradit.
Vemte si, že takový gadget bude běžnou součástí vašeho oděvu, jakmile někoho potkáte na ulici, systém si na facebooku najde jeho profil a hned vám zobrazí informace o tom, co má rád, nebo jaké máte společné přátele…
Všechny dnes zmiňované technologické fičurky již existují, sice pouze jako prototypy nebo koncepty v plenkách a jejich čas teprve příjde. S příchodem nanotechnologií dostanou tyto vize konkrétnější podoby a k jejich realizaci bude stačit opravdu málo.
Rozhodl jsem se trochu experimentovat a rozšířit svoje obzory a znalosti operačních systémů.
Jedny z mých prvních PC byly z dnešního pohledu historické kusy šrotu (možná ještě někde v šuplíku mám rozmontovanou 486DX2, 8MB RAM a 170MB HDD), nicméně první moje intenzivně využívaná sestava se skládala z procesoru Intel Celeron 466MHz, 128MB SDRAM, několik různých harddisků, 52xCD mechanika (v roce 2002 nahrazena 24x CD vypalovačkou) a 16MB grafická karta nVidia a později jsem do PCI dokupoval pomocné USB rozšíření, protože v roce 1999 (dle verze BIOSu – fenomén Y2k přežil evidentně bez újmy) na základních deskách USB porty ještě běžné nebyly… Původně to poháněly Windows 98, ale poté, co jsem si koupil Sound Blaster Audigy2 a nemohl jsem ji momentálně do ničeho jiného vrazit, jsem musel upgradovat na Windows2000, kvůli podpoře a ovladačům.
Na současné poměry nepředstavitelné hardware, ale svého času velice výkonný stroj, který funguje dodnes! Protože se mi pomalu ale jistě s dalšími přibývajícími desktopy zmenšoval prostor, věnoval jsem výše zmiňovaného Celerona mamince. Alespoň si má na čem pařit Mahhjonga a Sudoku :)
Tak nějak mě před několika dny napadlo vyzkoušet na tom některou linuxovou distribuci. Live CD Ubuntu se jakože po zhruba hodině „hrabání“ dopracovalo k oranžové obrazovce s nefungujícím kurzorem myši. Tak tudy cesta asi nevede. Zapátral jsem na internetu po distribucích pro starší a důchodové počítače a zkusil Live CD Xubuntu. Tady už byl výsledek lepší. Live distribuce se spustila se vším všudy, akorát zase ta myš nefungovala, navíc se 128MB RAM by se stejně nepodařila nainstalovat (k instalaci potřebuje asi 192MB)… Zkusím tedy ještě něco méně náročného. Fluxbuntu 7.04 se zdá být to pravé. Bohužel není tu možnost nezávazně vyzkoušet Live distribuci, tak to zkusím rovnou nainstalovat. Instalace probíhala v ASCI grafickém rozhraní a zhruba po hodině bylo všechno nainstalováno a já čekal, až se mi spustí to zázračné Fluxbuntu. Asi dvě minuty se odkrývaly lístečky na spouštěcí obrazovce a po přihlášení se konečně spustil samotný operační systém.
A zase tu nefunguje ta myš! Tak já už fakt nevím, jakou distribuci zvolit, aby v ní fungovala kuličková myš v sériovém portu. A bez myši se tu zřejmě k ničemu nedostanu. Zkusím shodit tuhle grafickou nadstavbu: Ctrl+alt+F1 jenže ten 19″ CRT monitor nedokáže pod správnou frekvencí zobrazit ani textový režim, takže vidím jen fialové svislé pruhy, tak tedy reset a znova a lépe… Napadl mě šílený nápad, který byl zjevně nemožný, ale moc možností mi už nezbývalo. Zkusil jsem svoji laserovou myš strčit do jednoho ze dvou USB pomocných portů v PCI slotu a hle, kurzor myši se konečné hýbe! Vítězně vytrhávám ze sériového portu mrtvou kuličkovou myš a odhazuji do koše :)
Konečně se můžu porozhlédnout co Fluxbuntu nabízí. Zjištuji hned několik nedostatků: Je to čistě samotný operační systém, nic víc (co taky čekat od 300MB velkého ISO souboru). Myší se ovládá jen to nejzákladnější, ovládání operačního systému (jinak na této konfiguraci krásně rychlého) spočívá v příkazové řádce. Dalším mínusem je miniaturní text a nabídky a nenecházím způsob, jak to zvětšit. To by rodiče asi neměli moc radost, luštit s lupou na obrazovce text (ještě navíc v angličtině), navíc i já sám jsem měl problém přečíst nápovědu v okně, jak byla mikroskopická…
Rozhodl jsem se tedy znova vyzkoušet Live CD Xubuntu s laserovou myší, jestli to bude fungovat a opravdu po spuštění hudba hraje, myš běhá (a to nejenom v logu;)). Tyhle komponenty, pro které jsem musel ve Windows složitě instalovat ovladače a několikrát restartovat, mi tady fungují takřka okamžitě!
A je rozhodnuto, následující den kupuji 256MB SDRAM paměťový modul a jednu USB myšku, rozdělávám počítač a přidávám k jednomu 128MB modulu nový 256MB. Chvíli přemýšlím, na kolika běží ta stodvacetosmička, jestli to není náhodou ještě 100Mhz. Ale co, za zkoušku nic nedám a spouštím stroj. Hle, tak je to taky 133Mhz, paměti spolu krásně pracují a já se raduji, že mi to nebude tolika SWAPovat, takže zbývá připojit myš a nainstalovat Xubuntu jako hlavní operační systém. Chvíli se rozhoduji, jak to udělat, když už tam mám Fluxbuntu a Win2000, jestli by nebylo vhodné všechno smazat a začít odznova. S tím nápadem přichází myšlenka na zálohu dat na disku. Procházím, co tam všechno je a co by se mělo uchovat na příští časy. Fotky koček, co měla máma na ploše určitě, dále nacházím fotky z Czechteku 2005! Cože? Já jsem tuhle kalkulačku používal ještě v roce 2005? Zřejmě asi souběžně s již novějším PC, jinak si to nedokážu vysvětlit. Je tu taky několik her z té doby. CarmageddonTDR2000, (panečku to byla pařba), nebo demoverze superrychlých závodů Speed Demons! Nostaligicky spouštím a nemůžu uvěřit, jak mě to při takovém framerate mohlo tehdy tolik bavit… Ještě zkopíruji pár dokumentů, tatíkovu složku s tabulkama, maminčiny gamesy, zdrojáky ke svým starším trackům a co se má stát stane se.
Nakonec se rozhoduji pro další rozděleni disku pro instalaci Xubuntu. Co by ne, má 80GB, zaplněno 20% (mimochodem defragmentovalo se to celý den) když dalších 15-20 GB ukrojím, tak se nic nestane.
Instalace probíhá bezproblémů a po jejím úspěšném dokončení mi GRUB nabízí hned 3 operační systémy. Xubuntu jako první, hned pod ním win2000 a úplně dole Ubuntu 7.04 (on /dev/sda2), mezitím jsou samozřejme recovery mody a memtesty :)
Tohle je to uživatelsky krásně přívětivé Ubuntu, tady už se vyznám, ikdyž s grafickým rozhraním XFce4 pracuji prvně a procesor je často vytížen na 100%. Na spuštění nebo zobrazení oken se musí sice chvilku čekat, ale to není nic překvapujícího. Nastavil jsem autologin, na plochu přidal ikony matčiných oblíbených her a všechny fonty a ikony pořádně veliké, že by to dokázala přečíst i bez brýlí. Ukázal jsem jí co a jak, kde má svýho Mahhjonga a Sudoku a jak se to vypíná a dneska už to dokonale ovládá a kliká jak ďas :)
Snažil jsem se o kompletní počeštění částečně lokalizovaného Xubuntu, bohužel neúspěšně, chce to připojení k internetu. S tím budu laborovat za pár dní, až mi dorazí potřebné kravinky z Dealextreme, které jsem objednával skoro před třemi týdny a až dnes mě ve 4 ráno vzbudil email, že je moje objednávka kompletní a balík byl odeslán. Už dost dlouho vím, že se blíží připravovaný pád dolaru, nikdo nedokáže odhadnout, jak to bude s přechodem na novou měnu Amero (ale pšt, zatím se o tom stále nesmí mluvit) a proto mě napadlo utratit všechny dolary, co mi zbývají na Pay Pal. Dealextreme je v případě utrácení dobrá volba a pořídil jsem tam mimo jiné i několik doplňků, díky kterým snad na tomhle počítači zprovozním Bluetooth i wifinu (ale s jedním volným USB portem to bude zajímavé :))
Druhý den zapnu počítač, že ještě zkusím doladit pár drobností, jenže ouha, kde je plocha a ikony? Panely a nabídky se normálně spustily, ale místo plochy a ikon tu je jen světle modrá barva. Po několika restartech a zběsilém rozklikávání všech možných nabídek a nastavení pátrám na netu a zjištuji, že se tu plocha spouští jednoduše příkazem xfdesktop který se z nějakého záhadného důvodu při zavádění nespustil :)
Bylo by hodně naivní čekat, že mi balík z Hongkongu dorazí už tento týden, každopádně až se tak stane, zkusím tu zprovoznit wi-fi anténu (snad to přes těch několik zdí pujde – notebook to zvládá krásně). Na surfování internetem je taková sestava stoprocentně nevyhovující (max tak statické HTML stránky), ale na tahání balíčků z repozitářů mi ta anténa měla vystačit a když se zadaří, tak bych z toho mohl udělat download centrum. Taky musím stáhnout nesvobodné ovladače pro grafiku a třeba na tom rozběhnu nějaké ty efekty(lupa by stačila). Za zbývající peníze na PayPalu si konečně pořídím Premium na Rapidshare a budu skrz tenhle stroj sosat, až se z něj bude kouřit. Taky tu je 5Gb internet, takže to stahování bude jedna radost. S dřívějším 2Gb jsem si mohl stahovat tak akorát předkožku, ale teď se ten premium už asi vyplatí :) zároveň mám jistotu, že mám spolehlivý a stabilní operační systém zdarma, který mi tu bude bezproblémů, bez zpomalování a bez reinstalací sloužit na věky :)
Naše činnost v Rakóusku se skládá: déšť, déšť, oprava Lakatošů, déšť, déšť, oprava lanovky, déšť, déšť, déšť, oprava Lakatošů, déšť, oprava lanovky, déšť. Toto je naše činnost ve ZKURVENÝM RAKOUSKU PIČÓO! DOPIČÉ. Nevytáhnu prázdný vozík. Hotovo. Lana fpiči, –„–. Tpfuj. No to jedem dóm né to je konéc. To jedem dom, hotovo, neuděláme nic. Né nic. To nepomože podložít vholé. Topiča potahášdvadni asitam? Tovoletovynénevytahnu nic, nevytahnu nic typičo. To vy-la-nuješ ta kláda visí cela tu a z toho trčijó dva metry tam a já to NE-PO-PO-TA-HNU–PIČO! Aja zešílím ztohokurva. To nic nedrží, rukouhutlačím..pičo tadje osmička šezdmetru ji máž venku. NEE to vůbec to se ani to lano nenapne napnu lanač a to vůbecnic neudělapičo. Toje vpiči. Tojevole to možeš. Toje hotovole hotovo. Nó. Éhtakpičo když nedělaš tojó-tojo pokaď vole to maš dobře zaparkovane vg v garaži někde TÓ vydrží ale né pracovatpičostym toježivotvole je totam, je to tam ÉRR, toď sem byl zkusit říkam nhojó to je hotové to je hotové to nezabere . Dvakrat to podklouzne, vymačknejetotam. Hoši já už su normálně, normálně už je to pro mně smrtící, toto je smrtící…k rchchrrn chrr tfuj, tpfuj tpfuj tpfuj no taželetos zme skončili. Plán asi následujíci, já bych se vyspál, zitra to nalýl a přijedu sem s kamionem jasusenebudu montovat. Téncejít v pondělí dotorovi tencejít v patek dotorovi pojedem neskadysempřijedem. ho…
Onehdá jsem měl přístup k většímu množství dat, které bylo vhodné ukrást :) Bohužel na klíčích se mi houpe Pretec USB 2.0 BulletProof 2GB flash disk, navíc z části zaplněný a to na tolika dat nestačilo.
Nenechal jsem nic náhodě a začal hledat nový flash disk s větší kapacitou. Jsou to cca 3 měsíce zpátky, co jsem si za necelých 7 stovek pořídil USB flash disk 16GB Kingston DataTraveler Mini Slim. Malinká titěrná věcička, kterou snadno ztratíte a člověk by ani nechtěl věřit, že se do peněženky vejde 16GB dat.
Už jednou jsem nadával na miniaturizaci právě kvůli Memory Stick Micro. Opravdu miniaturní paměťová kartička, na kterou si musím brát pinzetu. Dostat ji z telefonu je pro moje prsty nemožné, když ji chci vrazit do čtečky v notebooku, musím použít redukci na redukci, abych následně zjistil, že přes dvě redukce ji notebook nedokáže přečíst, takže zase pinzetu a zase zpátky do telefonu a všechny přenosy přes Bluetooth…
Zatracená miniaturizace. Naštěstí jsem ještě nikdy nemusel hledat mikroskopickou paměťovou kartu v trávě nebo v bordelu někde venku, ale znám pár lidí, co už tuto proceduru podstoupili, nejednou u toho hezky nadávali a shodli jsme se společně na tom, že tu miniaturizaci nám byl čert dlužen.
Abych na tu miniaturizaci ale jenom nenadával, tak v případě Kingston DataTraveler Mini Slim jde o krok správným směrem. Je sice malinký a kdyby mi někde upadnul a já ho měl hledat, tak si asi hodim mašli, ale 16 GB při několika milimetrové tlouštce na rozměrech skoro nehtu u palce je docela rozumný kompromis. Žádná krytka, žádné složité vybalování, jenom vytáhnu z peněženky, strčim do USB portu a už to frčí. Dokonce to má v očku nenápadnou kontrolku signalizující činnost disku.
Tento článek ale neměl být oslavnou recenzí na maličkatý USB flash disk, ale taková úvaha nad cenovým chaosem, který v současnosti (nejen) v tuzemských obchodech přetrvává. Tak po očku jsem sledoval vývoj ceny právě zmiňovaného Kingston DataTraveler Mini Slim a musím říct, že jsem udělal dobře, že jsem nečekal, jestli to náhodou nezlevní… Cena se den ode dne mění, v jeden okamžik stál tenhle výrobek dokonce bezmála 900Kč, nyní 803Kč s DPH.
Cenové kolísání, pozvolný růst cen a v ideálních případech stagnace jsou ale pozorovatelné u kteréhokoliv kusu hardwaru na trhu. Dokonce i některé DJ vybavení šlo od začátku roku dost prudce nahoru. Kupříkladu Vestax nebo Pioneer začátkem roku cenu některých svých produktů zvedli až o 40% !
Konečně jsem si chtěl začít stavět pořádnou PC sestavu. Už dlouho vím, že to nebude zrovna nejrozumnější nápad a buďto si budu muset počkat, nebo na nové PC úplně zapomenout. Sice třeba dnes by bylo výhodné pořídit Core i7 (nic jiného se snad ani nevyplatí + výhledově do budoucna), ale to může být chvilkové zakolísání ceny a čert ví, jak to bude zítra. Navíc zítra už budou high-end procesory srovnatelné s Casio kalkulačkou a právě v tomto případě můžu citovat známé moudro, které praví, že počítač, který si přinesete z obchodu domů, je už v okamžiku zprovoznění zastaralý…
Ke shánění komponent jsem se odhodlával, až 2K Czech uvedou minimální hw požadavky pro hru MAFIA II. Respektive doporučené požadavky, abych si to mohl pustit v plných detailech na pořádné uhlopříčce;) No naštěstí bude Mafia 2 i pro konzole, které jsou už dnes oproti PC velmi zaostalé (a ty musí vydržet až do roku 2011-12, kdy nastoupí nová generace herních konzolí), ale i tak je hra vyvíjená na stejném enginu a ten nejnutnější hw základ musí být stejný pro všechny platformy. Navíc sami vývojáři ujišťovali, že nedělají další Crysis, takže se nebojím, že by to můj notebook nezvládnul.
Počítač si pořizovat prostě nebudu, vyčkám a uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Vám bych doporučil to samé a když už si musíte nutně v těchto dnech pořídit nové PC, tak přeji hodně štěstí a pevné nervy ;)