Defenestrace 17. listopadu

Internet, noviny i televize jsou toho plné. Je tu 17. listopad.
Před dvaceti lety si vrazi zloději a lháři podali ruce, aby započali novou éru hrůzovlády. Soudruzi z jedné strany metamorfovali do vícero stran a partají, což jim umožnilo si ještě více nakrást a přitom započali další kapitolu svých zvrhlých plánů směřujících k EU, která je v dnešní době prakticky hotová.

Soudruzi už v sedumdesátých letech věděli, že situace nebude udržitelná navěky a svoji přeměnu si náležitě naplánovali. Pečlivě prověřené a dosazené figurky během dvacetiletého „vládnutí“ dokázali rozkrást co ještě šlo a onu „svobodu“ dotáhli do takových podob, že většina lidí je zadlužená do konce života, nemá práci, ideály a jsou přesvědčováni, že si za to můžou sami.

Cenzura dnes funguje snad ještě lépe, než za komunistů. Jsou věci, o kterých vám v televizi nebo v tisku neřeknou (viz. studentské nepokoje v Rakouku). Komunisti to tu kočírují i 20 let po zdánlivé revoluci a úspěšně to ukočírovali ke svému stanovenému cíli – EU. Přitom stále ovládají politiku, ekonomiku a mají zadlužené a bezmocné obyvatelstvo s vymytými mozky, které nebude klást odpor při zavádění jejich dalších zvrhlých praktik a cenzur. Zdánlivá volnost a dostupnost zboží měla sloužit mj. k tomu, aby si ovčané mohli domů pořídit monstrózní obrazovky, ve kterých se budou dívat na politicky řízené zpravodajství, manipulaci a vymývání mozků (viz. téma prasečí chřipky a očkování). Případně si pořídit mobilní telefony, které o nás ochotně prozradí veškeré detaily. Nyní jsme totálně v prdeli, není cesty zpět.

Nemá cenu to tu dále rozepisovat, když to tak pěkně shrnuli na Zvědavci a další souhrn na analyza.wz.cz

Co takhle 17.listopadu udělat další revoluci? Ne ovšem řízenou a vylhanou jako před 20. lety, ale skutečnou revoluci, kdy by lidi vzali konečně jednou spravedlnost do svých rukou a udělali konečně defenestraci v poslanecké sněmovně?

Na to je lid této země příliš pohodlný, a nebo zase příliš zaměstnaný a ve spěchu (aby mohli vydělávat peníze pro ty, kteří si to nezaslouží) a tak raději budou dál jenom mačkat čudlíky na ovladači od televize nebo nadávat v hospodě… Nemám pravdu?

Ewa Farná v Pardubicích

V sobotu v rámci svého turné Buď Virtuální poctila Pardubice svou návštěvou populární zpěvačka Ewa Farná. Celému tomu cirkusu jsem byl přítomen a po koncertu jsem pln smíšených pocitů.

Všemu dění jsem přihlížel jako nezaujatý divák nejčastěji z odlehlého a nerušeného místa na trestné lavici a dostatečně blízko pódiu i posluchačům a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

V malé hale ČEZ arény v sobotu vyrostlo nijak extra originální pódium se sklápěcím mechanismem uprostřed. Na konstrukci bylo zavěšeno několik blikátek se třemi plátny pro projekci, doplněné běžnou zvukovou výbavou plastových, blíže nespecifikovaných, reproduktorů (pravděpodobně pouze dvoupásmová sestava).

V hale před začátkem několik brigádníků rozvěsilo reklamy a tím veškerá výzdoba končila. Pro posluchače tu nebylo vůbec žádné zázemí, pult s občerstvením nebo zpestření, pouze za zvukařem byl jakýsi stánek, kde prodávali CD a reklamní předměty, takže byli návštěvníci odkázáni na předražené automaty u WC.

O půl šesté se otevřel vstup a do haly se přiřítily odhadem dvě třídy čtvrťáků, respektive čtvrťaček, protože v hloučku dětí, který málem prorazil zábrany před pódiem, byla převaha holek.

Děcka vytrvale stáli nalepení na zábranách před pódiem a s blížící se půl sedmou stále častěji vykřikovali „Ewo“. V několika dětských rukách jsem spatřil pastelkami namalované transparenty s nápisy Ewo miluju tě, případně obrázky srdíček a v sále se pozvolna začalo objevovat víc a víc návštěvníků. Oproti koncertu Suzi Quatro před čtrnácti dny tu je tentokrát věkový rozdíl návštěvníků přibližně 40 let.

Po více jak hodinovém čekání věrných fanoušků se před sedmou hodinou večerní v hale setmělo a v zákulisí jsem ve tmě spatřil siluety několika maškar, jak se shlukují ve stánku za pódiem. Zpočátku mi to připadalo že bude s měsíčním předstihem nadělovat Mikuláš, ale jakmile se ty maškary naskládaly na pódium a opět se rozsvítila světla, tak mi bylo jasné, že to jsou hudebníci v komických kostýmech, které během večera několikrát převlékly…

Se světly se spustil i kravál a Ewa v pestrobarevném plastovém kostýmku a růžovou parukou to rozbalila až jsem začal zívat. S několika nezaujatými posluchači a přihlížejícími jsme se shodli na tom, že Ewa opravdu neumí zpívat a celkově je ten koncert nazvučen tak, aby to nebylo poznat. Nevim proč, ale je to tak na mnoha koncertech a vystoupení i jiných umělců, aby kravál z hudebních nástrojů přehlušil projev zpěváků a nebylo zřetelné ani slovo. Většina lidí v sále si album už koupilo nebo stáhlo a tak texty znají. Ten zvukař tam je jenom proto, aby hlídal ostatní kanály, které následně přebudí do takové míry, že zpěvákům není rozumět. Kdyby jenom trochu chtěl, tak by všichni mohli Ewu slyšet jak zpívá doopravdy a to hezky nahlas. Když už má signál na šavli, může si s ním dělat co chce. Tohle jde dost dobře udělat i v polních podmínkách :)

Zvukař dostal zaplaceno, aby byl takovou berličkou a pouštěčem dohromady, jenže trochu více tragikomicky. Neznám písničky Ewy Farné a ač jsem se snažil sebevíc (a ona jistě také), nerozuměl jsem ani slovo ani v jedné písničce. Navíc jsem měl výborný výhled na kytaristu, který se během hraní drbal na hlavě nebo dloubal v uchu a v okamžicích ticha vesele dělal, že brnká do strun. Jediný, kdo ten večer skutečne hrál, byl bubeník a možná basák (ale na toho jsem neměl tak dobrý výhled), jinak se celý večer zřejmě jelo ze záznamu a při průvodních slovech naší oblíbené Ewičky mezi jednotlivými písničkami měla dost oříznuté zvukové pásmo (porád měla v ruce stejný mikrofon), takže to co skutečně do toho mikrofonu říkala, byl jen výřez od čtyř kHz výš (na omezení zpětné vazby to ukecat nejde). I s těmi potlačenými hlubokými a středovými frekvencemi na jejím hlase bylo poznat, že je trochu nakřápnutá nebo po nemoci. Před samotným koncertem jsem ji v zákulisí 2x potkal a ani jsem si toho nevšiml, až když povídala svoje moudra na pódiu, tak mi došlo, že tady něco není v pořádku…

Nicméně i s hlasovou a hudební indispozicí svým fanynkám a fanouškům živě simulovala mnoho svých slavných pseudo-rockových hitů, včetně Potřebuju chcát a jiných jistě známých (bohužel já je neznám) songů. Pořadatelé pod pódiem měli nezáviděníhodnou práci. Odstrkovali zábrany, na kterých byly pověšeny stovky fanatických dětí dál od pódia prakticky každých deset minut. Na celé stádo rozjařených dětí za plotem byli jenom tři a zhruba v polovině koncertu mi jeden z nich říká, že už ho to pěkně sere. Musel jsem mu dát za pravdu, já měl ale narozdíl od nich možnost se zvednout a odejít jinam (což jsem několikrát udělal), protože bych to opravdu nevydržel poslouchat celou hodinu a půl…

Když se nahrává album ve studiu, hodně se u toho zahřejou zvukové modulátory a procesory, aby to ve výsledku nějak znělo. Při koncertu tu jeden procesor taky měli, ale naplno ho využili až při poslední písničce, kdy Ewa „zpívala“ jen při doprovodu klávesisty – neřvaly tu kytary ani bicí a to byl snad jediný okamžik večera, kdy jí bylo trochu rozumět. Jinak celé vystoupení by se dalo označit za částečné karaoke se zpěvem i nástroji ze záznamu.

Asi jsem si příliš zvyknul na taneční akce a mám raději pohybující se dav, protože kdbyby mi na akci celý večer lidi jenom stáli (a ti šťastnější popíjeli nápoj) a největší reakce by bylo zvednutí ruky nebo pískot, tak mi je jasné, že něco není v pořádku…

Sečteno podtrženo. Sobotní kulturní událost byla hezkou demonstrací toho, co všechno médii zmanipulované děti a jejich rodiče dokážou přetrpět, jen aby na chvíli viděly uměle vytvořenou hvězdičku bez špetky talentu z přiblblého plátku či televizní obrazovky. Žádný předskokan, žádná bonusová kapela, žádná zvláštní výzdoba ani doprovodné akce (nepočítám tu jednu soutěž, jejíž pointu jsem nepochopil a vyhlašování vítěze probíhalo měřením hlasitosti potlesku tzv. Decibelometr, jehož výsledky ten zvukař maníkovi na pódiu musel dvakrát opakovat). Autogramů se na konci dav dětí taky nedočkal (ale podepisovalo se u šaten). Před koncertem i v průbehu na třech plátnech rotovalo několik desítek reklam na různé internetové portály pro mladé (název Buď virtuální sedí), zhruba hodinu a půl byl imitován koncert, na který nebozí rodiče museli vypláznout 230,- za lístek a manažer této slavné zpěvačky si mnul ruce, jak za hodně peněz jde udělat málo muziky a vytřískat nehoráznou sumu.

DJ Prase

Ačkoli to sám nemám vůbec rád, objevil jsem to i u sebe. Přesněji řečeno na svých slipmatech takový kekel :)

Při pravidelně nepravidelném občasném uklízení, ometání a vysávání prachu jsem se za jasného denního světla podíval na spodní část slipmatů, které si už taky nějakou tu akci odkroutili, ale používám je hlavně doma.

Jedná se o speciální aerodynamické slipmaty Stanton DSM-9F, které navrhnul samotný Dj Fokus. Teď už vím, že bych udělal lépe, kdybych na to šel klasicky, tedy stačí libovolný slipmat a pod něj igelit. Jenže asi jsem podlehl reklamě a slibům a pln očekávání jsem si jeden pár začátkem minulého roku položil na talíře gramofonů a používám je víceméně dodnes.

Slipmat Stanton DSM-9F je zvláštní druh slipmatu, který má v sobě několik otvorů, které mají zajišťovat menší styčnou plochu s deskou i talířem a tudíž má po tomto slipmatu lépe klouzat deska. Takto perforovaný slipmat má pochopitelně sníženou hmotnost a na desku nebo talíř působí menší plochou, proto by se mělo i méně materiálu o sebe třít a tedy i špinit.

S tím špiněním se můžete z obrázku přesvědčit sami, že to zase takové terno nebude. Je zajímavé, že většina klasických slipmatů se během používání špiní nejčastěji v místech okolo okrajů labelů. Patrně bude převážná většina djs, kteří na desku sahají právě v místech končící stopy a začínající nálepky (patřím mezi ně). Na tuto oblast vytvářejí svými prsty tlak a ten se potom za nějaký čas projeví právě v těchto místech díky přirozené pružnosti vinylu. Pokud jde ale o dírkovaný slipmat, tak je zajímavé, že se špína vyskytuje u každé řady dírek a okraj nálepky je zde také patrný.

Nejen že na klouzavost desky mají díry minimální vliv, protože je slipmat z odlehčeného materiálu, špíny bude porád stejně, akorát na menší ploše vypadá že ji je víc. Ale nejhorší věc je při sundávání desky, když se tento dírkovaný slipmat chvíli desky drží (protože je i menší než talíř gramofonu), aby pak spadnul zpátky na talíř a trefil se na středový kolík některou dírkou, jen ne tou prostřední…

Nechtěl jsem tu původně rozebírat nevýhody tohoto produktu, ale chtěl jsem se pozastavit nad úrovní a čistotou používaného vybavení u ostatních djs nebo na akcích.

Je pravda, že když si dj u hraní zapálí cigaretu, tak to je neštěstí a jedna z nejhorších věcí co může udělat (ještě tam může třeba vylít pivo, nebo hrát takovým způsobem, že něco odpálí nebo nezvratně poškodí). Pokud zůstaneme u slipmatů, tak je pochopitelné, že se podle podmínek do něj setře mnoho desek s různou minulostí. Tvrdí se o obyčejné klávesnici od počítače, že obsahuje mnohem víc bakterií než záchodové prkýnko. Kolik bakterií asi bude na slipmatech, faderech nebo knobech mixáků a gramofonů? Když se za večer u mixpultu vystřídá průměrně 5-7 djs, přijede vzácný host z tramtárie, který už hrál v tisíce klubech po celém světě, položí na kolotoč svoji desku a přispěje svoji troškou do mlýna tedy na slipmat a hmatníky potenciometrů, to je potom takové dáseříct pokrevní pouto a zmiňovaná nečistota je vlastně svěcená voda, kterou každý z vystupujících djů tu konkrétní techniku posvětil a zároveň si trochu toho kolektivního svinstva odveze na svých deskách zase o klub dál…

Když si vezmete týdenní akci někde v lese nebo na louce, kde není moc možností si umýt ruce a vůbec hygiena jde ten čas stranou, tak se nám z té svěcené vody stává někdy i blátíčko a to je potom ten správný kekel :) Nevim co je to za zvyklost, že se gramofony nečistí a neoprašují. Nejčastěji to vídám u technicsů pod raménkem a v místech, kam se normálně nesahá, pravděpodobně aby se dokázala jejich spolehlivost.

Už jsem slyšel názory, že díky tomu bordelu to hraje a drží pohromadě, možná na tom taky něco bude, ale já bych takhle zasviněný gramofony mít nemohl. Všeobecně se ví, že nečistoty a prach zhoršují a poškozují kvalitu nahrávky. Nic není nezničitelné a nejenom že popel z cigaret nesvědčí mechanickým součástkám (fadery a knoby), ale nedělá dobrotu ani když se zachytí za jehlu nebo kvůli němu selže důležitá součást uprostřed večera. Zažil jsem zanesený tvrdohlavý přepínač na zadní straně mixáku, který nechtěl ani po vyčištění fungovat a kvůli kterému nastalo o půlnoci na hodinu ticho, než se sehnal jiný mixák..

Prostě pokud nemáte zařízení speciálních vodě, prachu i blbuvzdorných konstrukcí, starejte se o svoji techniku, nekuřte a nepijte u hraní, nenechávejte do ní prášit nebo ji občas se štětečkem v ruce vyluxujte a pokud se vyskytnou problémy s praskajícími korekcemi, nepravidelnými průběhy nebo zlobícími šavlemi, je už pozdě. Pomůže odborné vyčištění, případně výměna zlobivého dílu za nový a v nejhorších případech koupě celého nového zařízení…

1984

Pokud jste četli Nineteen Eighty Four od George Orwella, jistě si v nadcházejících časech jeho román nejednou vybavíte, protože brzy vás na vlastní kůži bude chtít někdo přesvědčit, že dvě a dvě je pět!

Všechno to do sebe zapadá až děsivě přesně. Jako pomůcka má být již všem velmi dobře známá prasečí chřipka, díky které i k vám do města brzy dorazí cirkus, jako v Kalifornii a to se potom začnou dít věci!

A aby dílo zkázy bylo dokonalé, plánují si na vás hezky posvítit a důkladně si vás poslechnout. Nevymyslel jsem si to, o takových plánech už dnes píší nejen na zvědavci, ale například i zpravodajství Sme.sk. Samozřejmě nic není zadarmo, takže si tohle všechno hezky zaplatíte a vytrpíte domnělý a neexistující pocit bezpečí. Já bych se do té Evropy zas tak nehrnul, ostatně říkalo se to už kdysi, že z nás EU udělá otroky zbavené suverenity bez práv a svobod a totálně podřízené moci a dnes se tyto zvěsti naplňují!

Každopádně naděje umírá poslední a tak pevně doufám, že se vždy najde několik dobrodějných odvážlivců, kteří nasadí kapucy, uvážou šátky přes obličej a pujdou do ulic demontovat a ničit všechny tyhle zařízení, aby ukázali, že si nepřejeme být pod policejním dohledem a ukládáni do databází… Zlo plodí jenom zlo a kamery na každém rohu nebudou od toho, aby udržovaly pořádek a klid, ale aby zaznamenávaly každý váš pohyb a každé vaše slovo! Když se vás někdo rozhodne na ulici okrást, tak tomu žádné šmírovací zařízení nedokáže zabránit, maximálně do té oblasti za deset minut přijede hlídka, jenže to už můžete dávno vykrvácet… Ani za pět let nebude technologie na takové úrovni, která by zaručovala 100% funkčnost a prokázala svoje opodstatnění!

Kdo bude rozhodovat o tom, jaké téma rozhovoru nebo chování je správné a jaké už je závadné nebo teroristické? 11. září bylo vykonstruováno kvůli ropě, současná opatření budou kvůli svobodnému uvažování a posledním zbytkům lidských práv a zdravého rozumu. Kamery a mikrofony na ulicích i ve vašich bytech, weboví roboti, kteří budou procházet, zaznamenávat a analyzovat vaše profily na sociálních sítích (kam mnoho lidí tak rádo sděluje různé podrobnosti), e-maily, diskuze, blogy, e-shopy, IM, nebo jenom navštívené stránky a telefonní hovory a zprávy. Prostě věškerá vaše aktivita (virtuální i reálná) bude monitorována a ukládána do databází a pokud ve vašem chování program zaznamená náznaky ideozločinu, nebo pokud zjistí, že nejste se současným zřízením šťastni, nenechali jste se očkovat, případně se jakkoli jinak odlišujete od nastavených standartů, vtrhne k vám banda zakuklenců a odvlečou vás na neznámé místo, kde vás budou bez obvinění a bez soudů mučit neomezeně dlouhou dobu!

Nastane doba, kdy i váš mobilní telefon vás napráská, že se dloubete v nose. Krásné vyhlídky že?

Pardubice-centrum sportu a kultury

Říjen je na sportovní a kulturní události v Pardubicích nesmírně bohatý.

Jen vyhlídky na týden jsou celkem vyčerpávající. Dnes Zlatá přilba, potom extraligový zápas Pardubice vs Mladá Boleslav, za týden v sobotu Ruský ledový cirkus, v neděli Velká pardubická steeplechase, hned po skončení opět hokej, přijede Sparta z Prahy, takže to bude zajímavý souboj, ve středu se hraje basketball…

Výhledově na další období si z hlavy vybavím koncert Suzi Quatro, Tleskač, Horkýže Slíže, Tarja Turunen (tři koncerty v jeden den), No name a v listopadu Tatabojs, Ewa Farná a Bořek stavitel.

V prosinci budou na zimáku Mistři shaolinu a do toho všeho se samozřejmě bude mísit extraliga a basketbal a slyšel jsem i něco ještě o Pardubicích na bruslích a Městských slavnostech :)

Když si to tak prohlížím a uvědomuju si, že většiny z toho se zůčastním, tak mám o zábavu postaráno :)

New Balance MW955GT

Pořídil jsem si nové střevíce. Estrogen v tom asi nebude, ale při pohledu do přeplněného botníku jsem zjistil, že nemám žádné boty. Tedy bot mám jako sr@ček, ale do všech teče a většina z nich se tak trochu „sype“, nebo nejsou pohodlné na delší chození a s přicházejícím chladným obdobím by to chtělo přezout. A tak po dlouhých odkladech jsem se s novým školním rokem konečně rozhoupal a po návštěvě asi čtyřech obchodů s obuví jsem si vybral specializovaný obchod se sportovními potřebami.

Požadavky byly: pohodlná bota na celodenní nošení, s kvalitní podrážkou a membránou proti promoknutí. Jelikož byl prodej bot a sportovního sortimentu svého času mým denním chlebem, tak si ještě pamatuju, jak správně vybírat, na co koukat a čeho se vyvarovat a zbytečně u toho nezdržovat sebe ani prodavače.

Vzhledem k tomu, že léto je už nenávratně pryč a sezóna podzim/zima netrpělivě klepe na dveře, tak je výběr v mnoha obchodech docela tristní. Všude doprodávají letní křusky nebo plážovou obuv a na optání po pořádných trekových botách prodavači jen kroutí hlavou, nebo odpovídají „něco určitě přijde“.

Co je mi do toho, že před vánocema něco určitě přijde, já potřebuju boty teď (respektive nepotřebuju, ale když už jsem za tím účelem vyrazil do města, tak si chci něco koupit). V posledním navštíveném obchodě jsem se zaradoval. Všude vystavené boty značky New Balance, žádné předražené a nepraktické shity od Adidas, Nike, Puma. Před samotným nákupem jsem měl v podstatě jasno a chtěl jsem značku Merrell, protože vím moc dobře, že to je značka, která zaručuje vysokou kvalitu a nejpohodlnější a nejpraktičtější boty na trhu. Když jsem ale narazil na New Balance, vzpoměl jsem si na předváděné crash testy a pokusy s nepromokavostí membrány GORE-TEX a po Merrellkách jsem v tu chvíli ani nevzdechnul. Do oka mi padlo hned několik modelů a mezitím, co prodavač obsloužil zákazníka předemnou, měl jsem vybráno. Ale přesto jsem mu vysvětlil co, na co a s čím potřebuju a on mi ze skladu donesl ňůbalancku trochu plastovějšího vzhledu a větší tvrdosti, ale zato s Vibramovou podrážkou. Botka to byla fajn, ale nebyl jsem si jist, jestli bych ji vydržel mít na noze celý den, proto jsem ukázal na malinko dražší model MW955GT, nazul a okamžitě pocítil ten rozdíl! Na internetu se dá pořídit až o pětikilo levněji, ale tam si je nemůžu vyzkoušet a nejsem ten typ zákazníků, co si přijdou do kamenného obchodu prohlédnout, vyzkoušet a ohmatat nějakou věc a potom si jí koupí na internetu, protože tam je o pár stovek levnější. Je to taky určité gesto prodavači, který se mi věnoval a poradil a za to mu rád udělám kšeft…

New Balance MW955GT je kvalitní a pohodlná botka s nízkou hmotností s kvalitní podešví a velmi příjemným odpružením. Lehce se nazouvá i vyzouvá a ikdyž je krásně lehoučká, působí těžkým a robustním dojmem. Tento dojem je hlavně charakteristické „klapání“ těžkých bot na betonu, které mají na svědomí technologie N-durance™ a Rock Stop®. O pořádnou stabilitu, pohodlné chození a správný ohyb na požadovaných místech se stará Stability Web®. S fičurkami C-CAP® a Abzorb® (o kterých jsem se před lety učil z paměti dlouze vyprávět) na Vibram klidně zapomenu a membrána GORE-TEX® XCR tomu všemu dává korunu.

Hned první týden jsem jim dal parádní zátěžový test. S botama jsem byl na ledu (kdo z vás stavěl prvního září sněhuláka? já jo), ve vodě (i odčerpával sračky z jímky), utíkal jsem, jezdil autem, několikrát lezl po žebříku, skákal skoro z dvoumetrové výšky, chodil po skleněných střepech i jezdil na kole. Vše bylo naprosto přirozené a botky ani po celodením nošení netlačí, ani nepřekáží a ani se nespustí hlásič unikajícího plynu, když je po devíti hodinách vyzuji :)

Pravda o 11. září

Přiblížilo se opět výročí události, která byla dlouho dopředu plánovaná a která zapříčinila postupné omezování základních lidských práv a svobod a stála miliony životů.

Dnes už jen těžko najdete inteligentního člověka, který by mohl alespoň malinko uvěřit těm lžím a nesmyslům, které jsou pokládány za oficiální výsledek vyšetřování 11/9. I přesto, že o skutečných příčinách zřícení budov psali i na idnes, pohybuje se mezi námi pár jedinců, kteří ještě skutečně věří tomu, že to byli teroristi, kdo narazil letadly do dvojčat, které se pak následkem doutnání sesunuly za deset vteřin k zemi (minulý rok svoji existenci dokázali třeba právě u článku o 11/9) Takoví lidé buďto dostali dobře zaplacno, nebo to jsou totální idioti s vymytými mozky! Nezbývá nic jiného, než jim popřát ostrý obraz a čistý zvuk při sledování zpráv na TV Nova a žádné strkanice, až budou stát v tlačenici na implantování RFID čipů (nebo očkování, to máte jedno)…

Možná že se z této události jednou opravdu stane památný den a bude nám ji připomínat poznámka v kalendáři, některé dokumenty a svědění jizvy po implantování čipu.

A abych nezapoměl, dnes večer na ČT1 budete moci v poprvé v historii na televizní obrazovce u nás vidět dokument, který předkládá tyto události v jiném světle a přináší fakta, o kterých se svého času v televizi nemohlo mluvit!

By mě zajímalo

Už včera jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé zjistit, jestli mají lidi raději klasický Dj set z vinylových desek, nebo Live set z mašinek. A jelikož mě to zajímá (a může zajímat i ostatní), tak jsem z toho udělal novou anketku na figuru.





…a při té příležitosti se mi vnuknul nápad to trochu rozšířit a rovnou i zjistit, jaká rychlost je pro posluchače ideální.





(BPM = Beats per minut – počet úderů za minutu)

A prázdniny jsou v pr…

A prázdniny jsou v prosinci. Teda myslim ty další prázdniny :) Ikdyž pro většinu z nás pracujících to stejně nic neznamená, protože my si neužíváme prázdnin, maximálně tak čerpáme/odčerpáváme/vybíráme dovolenou. A to je zatraceně rozdíl.

Léto pomalu končí, škola začíná a tak by možná stálo za to ohlédnout se, co se všechno dělo.

Tak předně ještě před prázdninami jsem podal výpověď v bývalém zaměstnání a od srpna pracuji u jiného zaměstnavatele na jiné pozici. Chcete vědět kde a co dělám? O tom taky určitě někdy bude článek, můžu snad jen prozradit, že takovou práci by mi záviděl každý, kdo se zajímá o hokej. V práci zažívám všelijaké zajímavé chvíle a setkávám se s různými osobnostmi. Třeba týden před mým oficiálním nástupem se tam přijel podívat prezident republiky Václav Klau(n)s :) Téměř každý den potkávám brankáře Dominika Haška (dneska jsem si z něj utahoval a říkal jsem mu, že se mu nějak zmenšuje hřišťátko, když rolba upravovala led a on se na kousku starého ledu rozbrusloval) a až budou v televizi přenosy z extraligy z pardubického zimního stadionu, tak si na mě vzpomeňte ;)

O prázdninách se vzpomínalo na 40. výročí přistání člověka na Měsíci. Nebo to bylo ve filmovém studiu? 40. výročí měl taky Woodstock.

Proběhlo pár akcí a hlavně v půlce prázdnin vypuklo znova to šílenství okolo jednoho největšího festivalu u nás, který se naštěstí nekonal. Místo toho si freetekno komunita parádně vystřelila z novinářů i ze všech přisírků a blbečků, co si od Czechteku 2009 hodně slibovali a těšili se na ten pořádnej „spirit“.

Pak tu bylo jedno malé bezvýznamné výročí, na které bych si skoro ani vůbec nevzpoměl, kdybych nesledoval statistiky.

Ještě se vrátíme k těm hudebním akcím a vymrdávkám, které slibovali ten „spirit“ a kterých letos hudební scéna zažila až nějak podezřele dost. Některé festivaly letos ani vůbec neproběhly. Krize je krize…

Naučil jsem se novou parádičku, ikdyž tím dost trpím. Když nemůžu používat jeden prst, dělám vracečky druhým, ale i na tom se mi po chvilce udělá mozol. V současnosti mám ještě 3 použitelné prsty, se kterými to jde sice dost blbě, ale rozhodně v tom hodlám pokračovat :)

Taky jsem plánoval nahrát nějaký ten nový setík. Mělo to být něco ve stylu Diskkosmash (který svého času slavil velký úspěch u posluchačů i kolegů djů), dokonce jsem si tak nějak už vybíral desky, co bych prolnul, ale nakonec z toho sešlo. Prostě nebyl čas a nálada…

Dneska jsem se dozvěděl velmi zajímavou a potěšující věc. Právě dnes skončil v mém bývalém zaměstnání ředitel, kvůli kterému jsem odtamtud odešel já a kterého jsem poslední tři měsíce slušně diplomaticky posílal doprdele :) Došlo na má slova, už konečně zjistil, že to není člověk na správném místě, že na to nemá a raději to zabalil sám :)

No každopádně už se tam nevrátím, jsem naprosto spokojen tam, kde dělám teď.

Tak mi přeci jenom to sprosté slovíčko v posledním odstavci ulítlo. Už podle nadpisu jste ale jistě museli čekat, že tu něco takového padne. Pokud vás to pohoršuje, zkuste si to vypípat, nebo vyhvězdičkovat a pro příště si lépe nakonfigurujte firewall, aby vás to na nevhodné stránky se sprostými slovy vůbec nepustilo :)