Před několika dny jsem čekal, až mi příjdou mailem některé materiály a přístupové práva, abych mohl zase začít dělat něco produktivního. Byla dlouhá chvíle a tak jsem se po dlouhé době vrátil k Far Cry 2. Ke hře, která nenaplnila očekávání a zklamala mě, ale když jsem se tenkrát dostal do 77% hry, tak by byla slušnost to dotáhnout až do konce.
Ze 77% se stalo 80%, 82%, pak 86%, pak 92%, dostal jsem úkol jet na druhý konec mapy (jak překvapivé) a setkat se se Šakalem. A právě ta konečná část hry, kdy se hráč ocitá v koridoru, byla z celé hry asi nejzajímavější a nejakčnější.
Už dávno jsem se na you tube podíval, jak tahle hra vlastně končí a tak trochu jsem to nechápal.
Musím se přiznat, že to nechápu ani po tom, co jsem to dohrál. Ať už si vyberete dynamit, nebo diamanty, závěrečná animace bude stejná.
Navíc ten neuvěřitelně dementní zvrat v už takhle mizerném příběhu velmi shazuje celou hru….
Far Cry 2 je největším zklamáním za polední dobu. Stále stejné mise, stále stejní nepřátelé, stále stejné prostředí, stále stejný postup hrou a ničení. Tato hra se například vůbec nedá srovnávat s GTA4 (ikdyž jsem je prvně k sobě přirovnával), kde bylo mnoho rozličných úkolů, alespoň nějaké ingame herecké výkony, pořádný příběh a hlavní hrdina mluvil a měl stín… Dunia je sice hezky optimalizovaný a rychlý engine, který umí krásně vykreslovat přírodu a vlivy počasí, ale hodí se akorát pro potřeby této hry, protože s dohledností to moc slavné není, otřesná AI nepřátel je něco neuvěřitelného a aby toho ještě nebylo málo, při větším množství savů můžete čekat na refresh uložených pozic nekonečných 20 sekund !
Jo a ještě jedna věc – pokud někoho srazíte na zem a z posledních sil se zvedá zpátky na nohy, můžete do něj vypálit třeba celý zásobník a přesto se ještě zvedne…
Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…
Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.
Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičkyColor Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.
Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.
Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…
Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)
Jak myslíte že funguje věda? Někdo objeví zajímavý fenomén, napíše o něm vědecký článek a následně se objevem zaobírají vědci. Pokud fenomén potvrdí, vstoupí vynález v obecnou povědomost. Tento koloběh však funguje pouze v případě, že vynález odpovídá stávajícím poznatkům. Pokud se ukáže, že jev podle stávající představy o zákonech fyziky nemůže existovat, prohlásí se za neexistující a je po problému
Jakmile se objeví nějaký počin/klip/vystoupení, které zaznamená celosvětový úspěch, takřka okamžitě začnou vznikat jeho předělávky a napodobeniny.
A protože je internet plný kreativních lidí, podívejme se tentokrát, jak dokázali zprznit věhlasnou reklamu Whassup
Je až neuvěřitelné, jak taková blbost dokáže ovlivnit tolik lidí…
Počitadlo Toplist zanamenalo dalších 10ooo přístupů za takřka 2 měsíce od poslední desetitisícovky!
Když jsem v prosinci psal o desetitisícím návštěvníkovi, rychle jsem to pustil z hlavy a ani jsem nepočítal s tím, že se někdy dočkám dalšího jubilea… No, tak trochu jsem to očekával, ale předpokládal jsem, že to bude ještě hooodně dlouho trvat a najednou bum.
Po dvou měsících tu svítí 20 tisíc :)
Bohužel sem nemůžu prozatím dát ani žádný graf, protože Google Analytics je ještě na 25. únoru…
Plug-in StatPress přístupy počítá trochu jinak a s těmi ostatními počítadly se trochu rozchází.
Takže když nejsou grafy, tak protentokrát alespoň trochu statistik:
Oproti předchozímu dvouměsíčnímu cyklu, se návštěvnost zvýšila o 30%.
Průměrná denní návštěvnost se nyní pohybuje mezi 120-160 IP (jsou někdy vyjímky, kdy se to přehoupne i přes 200).
Je tu 192 příspěvků a k nim 162 komentářů (což je docela málo).
Nejvíce návštěvníků chodí z vyhledávačů a hledají někdy dost zajímavé věci: Minimálně jednou denně někdo u mě hledá dětské porno, nebo onanující školačku ve třídě (ani jedno tu ale není:)), případně úchylné fekal porno video a podobně. Radost mi dělá, že poměrně hodně lidí hledá (a nachází) dokumenty jako jsou Zeitgeist addendum, nebo Endgame. Svědčí to alespoň o tom, že lidi tuší, že něco není v pořádku a hledají informace… No a pak klasika, sem tam nějaký ten dotaz na stažení různých mp3 souborů nebo videí, někdo hledá gramce, další tekno desky, jak spustit GTA4 atd…
Můžu potvrdit, že když má člověk blog, nové internetové projekty se rozjíždějí mnohem snáze a s jistou výhodou. Setkávám se ve skutečném životě také s určitým respektem, ale i se závistí nebo opovržením, právě díky blogísku. Taky přibylo několik nabídek na hraní (aby ne, když pořadatel akce doufá, že se o jeho mejdanu zmíním na blogu, který týdně navštíví 1000 lidí) a další spolupráci… Každopádně jsem rád, že to tak je a že mám hrstku čtenářů, kterým se to zrovna líbit nemusí, ale přesto chodí pravidelně :)
V roce 1996 se v Kalifornii objevily plně funkční elektromobily, které splňovaly potřeby téměř všech řidičů. O dvanáct let později nezbyly na tato futuristická auta nic než vzpomínky. Kdo je zodpovědný za jejich zmizení, byl v tom opravdu zásah mocných, nebo je na vině jenom nízká poptávka a nepochopení uživatelů?
Svého času veliká popularita pořadu Do Re Mi byla jistou známkou toho, že v ČR je spousta lidí, kteří si rádi a dobrovolně nechají kurvit vlastní vkus i charakter sledováním takovýchto soutěží.
Ne vždy to ale bylo tak zlé. Občas se na obrazovce objevil i typický průměrný divák TV Nova, takže o zábavu bylo postaráno :)
Pan Václav Pergl je velmi nadaný zpěvák a to si počkejte až příjde kudrnáč ;)
Ludvík Trnka předvádí nejen božský zpěv, ale i originální taneční kreace…
