Kunda sem, kunda tam

Bylo zařízeno, aby se ze všech prezidentských kandidátů dostaly do finále pouze ty dva, kteří jsou jistotou pro destabilizaci, zesměšnění a úpadek naší země. Úkolem prezidenta bylo rozhádat, nikoli sjednotit náš lid. V konečném výběru kandidátů tak ne náhodou skončili ty dva nejhorší a nejzkázonosnější kandidáti ze všech možných. Češi si pak už měli sami svou volbou vybrat svůj osud a volbou jednoho ze dvou zel připravit ornou půdu pro mezinárodní zásahy, restruktualizace a regulace z vyšších míst.
Buďme rádi, že ty prezidentské volby tenkrát nevyhrál ten šišlavej vlastizrádnej kripl. Kdyby je byl býval vyhrál, destabilizace naší země by probíhala mnohem rychleji a dnes by v zájmu cizích států žádná Česká Republika již neexistovala. Nebo alespoň neexistovala v takové podobě a struktuře, jako byla známá do nedávné doby. Volbou Zemana jsme náš nezvratný fatální osud neodvrátili, pouze na nějakou dobu oddálili…

Těžko předvídat, co by ospalý dementní stařík na hradě vyváděl, kdyby ve volbách porazil Zemana, určitě by nám ale nebylo do smíchu a jistě bychom se dnes tak skvěle nebavili na účet pana prezidenta.

Asi nemá cenu tu připomínat médii dobře propírané faux pas, které prezident Miloš Zeman ztropil za poslední dny. Reakce na tyto události byly takřka bleskové a kreativní internetová komunita se dala do díla :)

Zapomeňte na opraváře traktoru Luboše, řadu jeho předělávek a výtažků do nejrůznějších aplikací.

Naše těžce zkoušená a rozkradená vlast už toho zažila hodně a ještě toho hodně snese. Naše politické špičky nám ukazují, že lze jít ještě níž, než by si kdo vůbec pomyslel. Tyto materiály tak nikoho nemohou pohoršovat. A pokud ano, je mi vás líto, zkuste se nad tím povznést a pobavit se, pro tento účel to vzniklo…
Já vím, je to rouhání, ale zvolili jsme v prezidentských volbách to menší zlo :)

Výlet do Karlsruhe

Pokud sledujete web orcs-must-die.cz, jistě vám neunikla soutěž Heroes on tour, ve které se soutěžilo o cestu do Německa do evropské divize Gameforge. Jako správný fanda série Orcs Must Die jsem hned v prvních vteřinách začátku soutěže posílal e-mail… a vyhrál, což mě těšilo o to víc, protože to vyšlo zrovna na moje narozeniny :)
Zorganizované to bylo naprosto perfektně a precizně. Všechny informace a cestovní dokumenty všichni vítězové dostali s dostatečným předstihem a mohli jsme se těšit na nezapomenutelný víkend.
heroes on tour

Trnitá cesta po Německu

Asi každý má před velkým cestováním tak trochu obavy co se kde vytelí, na co se zapomene a podobně. Samozřejmě i mně se komplikace nevyhnuly. Poprvé to byl můj fail, kdy jsem si den před odletem dal na balkón vyvětrat boty a jaksi na ně zapomněl. Po několika hodinách se navečer zčista jasna přihnal mrak a dokonale mi je prochcal. Než jsem se stačil vzpamatovat, bylo pozdě. Boty byly durch. V jiných bych nevydržel a sandály (s ponožkami) jsem si chtěl obout až v Německu :) Takže promočené boty vycpat novinami a doufat, že to do rána za těch necelých 7 hodin alespoň trošku uschne.
Ráno budíček ve 4:00, boty stále ještě trochu mokré. No nevadí, ve vlaku a v letadle si je zuji a snad to doschne.
Ačkoli jsem během mapování a plánování cesty dospěl k tomu, že nejhorší to asi bude v ČR s přestupními a dobíhacími časy, dopadlo to všechno až podezřele hladce i přestože riziko zmeškání letu bylo docela vysoké…
vítejte ve vídni

Vítejte ve Vídni, problémy začínají

První problém nastal ve Vídni, kde mi paní za přepážkou sdělila, že moje navazující letadlo do Frankfurtu má problémy a budu muset letět jiným o hodinu později. Tím pádem nestihnu vlak – přímý dálkový spoj do Karlsruhe. Ok, nevadí, keep smiling, takové věci se prostě stávají a nakonec vlaky jezdí skoro každou hodinu i v sobotu.

Batoh má zpoždění

Přiletěl jsem tedy do Frankfurtu o více jak hodinu později a nastal další problém. Pás nevyblil moji krosnu. Někde se ve Vídni zpozdila a že mi ji tedy pošlou do hotelu, případně domů, kdyby to nestihli do neděle do devíti ráno, kdy se opouští pokoje. Anabáze trasování mého zavazadla zabrala další hodinu, takže zase opět nestíhám vlak, musím hledat další spoj.
Nezbylo nic jiného, než se tomu smát. Dostal jsem tedy jako kompenzaci overnight set, pracovně jsem ho nazval „survival kit“ a vlastně jsem byl za zpoždění zavazadla rád, protože jsem si vzpomněl, že jsem doma zapomněl kartáček s pastou a „survival kit“ toto mimo jiné obsahoval.
Takže vybaven příruční taštičkou přes rameno a toaletní taštičkou „survival kit“ v ruce se vysmátý vydávám na poslední etapu cesty.
Kdybych se nezeptal průvodčího, tak by to mohlo být ještě zajímavější a já možná bloudil po Německu ještě teď, protože jsem vůbec netušil, že ještě musím v Mannhaimu přestoupit na další vlak. Navíc vlak z Frankfurtu měl zpoždění a na přestup mi tak zbývala necelá minuta.

Konečně v Karlsruhe

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a s více jak tříhodinovým zpožděním přijíždím na nádraží v Karlsruhe, kde mě čeká komunitní manažerka FaTeReLLa a odváží mě přímo do centrály Gameforge, kde už jsou ostatní účastníci této akce, kteří zrovna shlédli prezentaci novinek. I přestože jsem přijel pozdě a to nejdůležitější zmeškal, tak nějak jsem se v průběhu večera vše podstatné dozvěděl, ale podepsal jsem prohlášení o mlčenlivosti, takže stejně nemůžu prozradit víc. Snad jen to, že se máte na co těšit, novinky jsou vážně zajímavé ;)
Byl jsem občerstven, podarován tričkem, komixem, odznáčky a dalšími drobnostmi, o které se bude někdy soutěžit na webu orcs-must-die.cz.
tričko, odznáčky a komix

tričko, odznáčky a komix

Prohlédli jsme si kanceláře Gameforge, zahráli si několik matchů a nakonec ještě dostali parádní brašnu s poznámkovým blokem a propiskou. Poté se vydali do Stadtu podívat se do obchodů, protože Daeforce si chtěl koupit grafickou kartu, aby ušetřil za poštovné. Pár obchodů jsme prolezli, ale než se rozhoupal, tak už měli všude zavřeno. To se také dalo v sobotu v 8 hodin večer čekat a v neděli mají kromě kaváren a hospod zavřeno úplně všude. Ve 20:30 byl naplánován sraz před hotelem, tak jsem se alespoň rychle ubytoval, oznámil, že by mi měl dorazit batoh a honem rychle na tramvaj, která nás odvezla na večeři do restaurace s extrémně pomalou a zapomětlivou obsluhou. Zde se potkáváme s dalšími manažery z Gameforge. Obdiv zaměstnancům Gameforge patří také za to, že se o své práci dokáží bavit i v sobotu večer u piva.
Řešili jsme, jestli zůstat a ožrat se a nebo vyrazit na festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum, který byl mimochodem také na programu našeho výletu. Ožrat se v této hospodě dost dobře nelze, nejenom proto, že německé pivo nestojí za nic, ale Daeforce se třeba vůbec nedočkal objednané a dvakrát urgované whisky…

Mittelalterlich Phantasie Spectaculum 2014

Karlsruhe v mnohém připomíná Pardubice a přesto je tak odlišné. Taky je rozkopané a je tu spousta cyklistů. Ovšem vše asi tak stonásobně. Pardubice jsou rozkopané permanentně, zatímco v Karlsruhe to je jen dočasně a dopravní omezení kvůli stavebním pracím je minimální. Cyklisti tu jsou na každém kroku. Všude, ale naprosto úplně všude po celém městě jsou zamčená i nezamčená jízdní kola.
Noční Karlsruhe je zase trochu podobné Praze. Spousty ožralých cizinců a šrumec až do rána.
Něco podobného, jako byl festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum v zámeckém parku, byste u nás těžko hledali. Pro představu: https://www.youtube.com/watch?v=nNZHBqTLl8Y https://www.youtube.com/watch?v=GMDPL6RuX8E https://www.youtube.com/watch?v=l_sdAhn-T2M. Naštěstí v noci nebyla nijak extra velká zima ani nepršelo, protože jsem měl na sobě jen to, v čem jsem přijel: tričko a tříčtvrťáky. Mikina nebo bunda byly nejspíš ještě ve Frankfurtu na letišti…
tričko, odznáčky a komix

festival v zámeckém parku

Nejvíce mě na tomto festivalu udivil pořádek a celková organizace, větší zápal pro věc, než by tomu bylo v Čechách. Spousta návštěvníků totiž přišla ve středověkých a tematických kostýmech. V celém areálu jsem objevil jen dva odpadkové koše, nikoho jsem neviděl uklízet a přesto bylo v celém parku takřka vzorně uklizeno. V Českých podmínkách by při takové účasti, odhadem 2000 lidí, bylo bordelu po kolena, účast policie a kupa reklam. Tady nebyli žádní security s nevraživým pohledem ani žádné rušivé reklamy, byl to vážně takový středověký jarmark. Vstup kontroloval akorát jeden člověk a vedle u pokladny jste si mohli zakoupit festivalové platidla. Nejednalo se o nějaké obyčejné ohmatané žetony, ale velmi povedené mince, ražené speciálně pro tento festival, takže pokud jste nestihli utratit všechny mince, nemuselo vás to mrzet, protože taková povedená mince je krásnou památkou na skvělý festival.
Jak už jsem zmiňoval, vše zde bylo ve středověkém duchu. Jedinými moderními vymoženostmi bylo technické zázemí na třech pódiích, elektrické světlo u vstupu, možná i nějaké ty lednice na barech a několik volně přístupných sprch (!) rozmístěných různě po parku. Osvětlení zajišťovaly kahany a louče všude u barů a u dekorací. Určitě jsem si nestihl projít a prohlédnout vše, byla už tma, spousta lidí, zážitků a převážně jsem se zdržoval u hlavní stage, protože vrcholem sobotního večera byl koncert Saltatio Mortis (http://www.saltatio-mortis.com/) a vystoupení FeuerSchwanz (http://www.feuerschwanz.de/) následované grandiózní fireshow a ohnivou performancí, jaká se jen tak nevidí.
Před jednou hodinou ráno sobotní program festivalu skončil a odebrali jsme se tedy spát. Možná že bych ještě šel trochu popít a užít si trochu exotiky, ale se šesti eury v kapse se toho moc vypít a zažít nedá. Možná tak maximálně nějaký průser…
Recepční v hotelu byl zrovna na cigáru, tak jsem se ho ani neptal, jestli náhodou nedorazila moje krosna. Sice by se mi čisté prádlo hodilo, ale nejsem přeci nějaká slečinka, vlka snad nechytnu, na našich akcích bývají mnohem horší hygienické podmínky, takže přenocování ve dvouhvězdičkovém hotelu byl velký luxus a měl jsem přeci „survival kit“, to mi stačilo :)

Neděle

Do devíti hodin se měly opustit pokoje. Já si tedy buzení naplánoval tak, abych to hezky stihl. Na chodbě už poskakoval Daeforce vyhlížející ostatní a jelikož po nich nebylo ani vidu ani slechu, tak jsme šli na snídani. Předtím jsem se na recepci ještě optal na můj batoh a světe div se, batoh dorazil :) Takže jsem si vyměnil alespoň ponožky, protože to po úvodním nedokonalém vysušení byla celkem síla :)

Kolem desáté se objevil Artimunor s ustaraným výrazem, protože nemohl najít peněženku. Ztratit peněženku v cizí zemi je celkem problém, ale nakonec zjistil, že jí má zapadlou v tom složeném tričku, které jsme dostávali v Gameforge…
Takže všechno bylo ok, FaTeReLLa si nás po desáté hodině vyzvedla před hotelem a šli jsme se podívat do liduprázdného nedělního Karlsruhe. Přidala se k nám krásná SiS a odebrali se opět k zámku do botanické zahrady, kde jsme si před obědem zazevlovali v parku z druhé klidnější strany, kde nebyl festival a objevili jsme krásné místo na killbox :)
Celý výlet jsme zakončili výtečným obědem v restauraci Vapiano a já, ačkoli v sobotu přijel jako poslední, musel v neděli odjíždět jako první, protože mi jel vlak. Tentokrát přímé spojení do Frankfurtu bez přestupu a tam nasedat na letadlo, také přímý let do Prahy.
Návštěva botanické zahrady v zámeckém parku

botanická zahrada v zámeckém parku

Cesta zpátky už byla naštěstí bez větších komplikací, žádné problémy na nádražích a letištích i odbavovací a čekací časy byly tak akorát. Oproti sobotě se to podělalo zase v Čechách, protože vlak z Prahy musel jet objížďkou kvůli překážce na trati.

Konečně v Čechách

Ani nevíte, jak jsem rád zase slyšel češtinu. Německy jsem se sice učil čtyři roky, ale neumím německy kváknout ani fň. Možná pár základních frází a nebo několik sprostých slov. Každopádně za celý víkend jsem nemusel ani jednou použít připravenou větu „Es tut mir leid. Ich verstehe Scheiße, sprechen Sie Englisch?“, protože anglicky se dá docela dobře domluvit po celém Německu :)
Nebýt toho odporného místního jazyka, asi bych neměl problém žít v Německu. Je tam sice oproti minulosti znát úpadek a degradace všeho kvůli Euru, ale zase na druhou stranu se mi nestalo, že bych tam potkal vyloženě ošklivou Němku. To v Čechách často narazíte na nebezpečně ošklivé škatule, ale v Německu byste museli hodně hledat (nebo tam prostě ty ošklivky nevycházejí ven).
Vadila mi tam ale jedna věc. A to bylo připojení k internetu přes T-mobile. Takřka všude, na nádražích, na letištích, ve vlaku i v hotelu, bylo připojení k internetu zajištěno přes u nás druhého nejhoršího operátora. Prvních 30 minut zdarma, další si už musíte zaplatit. Samozřejmě že jsem si svoji třicetiminutovku vyplácal hned ve Vídni a celý víkend tak byl offline. To pak člověk přijede domů a zjistí, že na MoonBitcoin má 5 nových referralů, hromadu nepřečtených e-mailů a na vyřízení spoustu dalších věcí…

Velké díky Gameforge za takovou akci. Líbilo se moc! Pokud bude někdy v budoucnu další podobná soutěž, velice rád se zase zůčastním ;)

Nálož Pitomostí

Zase jsem se po letech díval na zprávy na Nově. Zase mě to málem stálo zdraví…

Jak si spolehlivě zkazit úterní večer, snížit si hodnotu IQ o několik desítek bodů a přivodit duševní i fyzickou slabost?
Ano, pusťte si Televizní Noviny (aka Nálož Pitomostí) na TV Nova.

Možná si vzpomínáte na můj minulý experiment, který málem nedopadl dobře. Protože mám volný večer a od minulého pokusu už uběhlo hodně času, odvysílaly se tisíce (možná miliony) dílů idiotských seriálů, jejichž děj, smysl i úroveň se od té doby nikam neposunuly, budu sledovat pravidelnou večerní Nálož Pitomostí, abych mohl porovnat, co se od té doby vlastně změnilo.
Samozřejmě že se tomuto vysoce kvalitnímu, přínosnému a zaručeně pravdivému a nezmanipulovanému zpravodajství nedá v běžném civilizovaném životě normálně ubránit. Několikrát jsem tyhle splašky koutkem oka zahlédl třeba v hospodě nebo na návštěvě. Já se chci teď ale pokusit nerušeně vnímat tuto obohacující podívanou všemi smysly a při plné koncentraci a soustředění, abych zjistil, kam se kvalita zpravodajství TV Nova za ty roky posunula a čím se vlastně každý večer krmí průměrný tupý ovčan. Pěkně nahlas a z blízka.

Pět minut před touto nejdůležitější událostí je mezi reklamami krátká upoutávka, na co se dnes diváci mají připravit. Nějak mi uniká smysl tohoto rychlého vstupu, když nám to za chvíli hezky naservírují v plné parádě…

Takže pozor, půl osmá právě odbila a známá znělka oznamuje začátek vrcholu dnešního večera.
Hned si všímám první výrazné změny oproti minulému pokusu: Ve studiu sedí pipka s černouškem a za sebou a vedle sebe mají obrovské obrazovky zobrazujíc ke konkrétním reportážím velice nepovedené grafické koláže s pravopisnými chybami.

První (a tedy nejdůležitější) zpráva pojednává o atentátu na ruského mafiána. Nic konkrétního se ale divák z této reportáže nedozví, jen to, že se někdo rusáka pokusil zabít, nikdo nemá žádné další informace. Informaci o ničem ještě rozpatlají živým vstupem a shrnutím několika dalších atentátů na jiné mafiány.
Následuje nalákání na další zprávy, které se ještě dozvíte (Proč? Není to zbytečné?)
Dále tu je tříminutová reportáž o odložené rekonstrukci dálnice umocněná samostaným poskakováním reportéra před obří obrazovkou.
Nezvěstný býk se hledá už druhý den, TV Nova má jako jediná přesné informace o jeho pohybu… Býk má stejný medailonek jako hledaný zločinec :)
Další reportáž o dodávkách tepla je poměrně chaotická s nepřirozenými prostřihy.
Následuje opravdu velmi důležitá informace: pozvánka na další díl dalšího mimořádně dementního seriálu z produkce TV Nova (to jsou zprávy?)
Konečně první mrtví na silnici, trvalo to necelou čtvrthodinu, než Nova dala do reportáže první krev…
Dále tu je tragická zpráva s dramatickým hudebním podkresem a hodně špatnou kamerou. Informační hodnota 0.
Před rokem se v Praze kvůli povodním muselo zavřít metro. To jsme potřebovali vědět!
Z další reportáže se dozvíme, že konečně došlo k tomu, na co jsme dlouho čekali: OpenKrad končí
Syntetická Borhyová pak oznamuje další reportáž o podvodech v autoškole. Opět mizerná kamera s opakovanými záběry a s trapnými rozhovory.

Začínám být mírně otupělý a to ještě není ani 20hodin. Další reportáže už nedokážu tak bystře vstřebávat, ale vesměs pojednávají o kriminálních tématech. Připadá mi, že už mají reportáže větší spád a režie to do otupělých diváků láduje s mnohem větší razancí. Hodnota a úroveň sdělení se ale stále drží v mínusových hodnotách…
Zpráva o fotbalovém mančaftu z vidlákova to vážně zabíjí a já cítím, že už toho začínám mít dost. Chci si ale počkat, kdy zazní magická věta: „Více na tn.cz“. Naštěstí se dočkám hned v další reportáži o počasí. A to by už jako vážně stačilo!

Krátce po osmé hodině již více nedokážu vstřebávat tak intenzivně otupující a degradující mediální masírku.
Kdejaké amatérské internetové zpravodajství má mnohem vyšší úroveň i kvalitu, než to, co se Nova nestydí prezentovat národu každý večer. Tohle mi opravdu stačí zase na několik let dopředu. Opravdu nesnesu další přísun sraček a hovadin z „nejsledovanější zpravodajské relace“ a vypínám přijímač.
Je mi úzko z toho, že je to možná pravda a tahle doslovná Nálož Pitomostí má opravdu tak vysokou sledovanost. Pomyslel vůbec někdo taky na skutečnost, že se na to třeba mohou také dívat i děti?

Orcs Must Die!

Prokrastinace je hrozná věc. Leckomu by se mohlo zdát, že i já jsem jí podlehl, když se zde na blogu dlouho nic nedělo.

Opak je ale pravdou. V reálném světě nevím kam dřív skočit a v tom virtuálním mám taky celkem dost napilno a hromadu rozdělaných projektů.
Jednou z těch již téměř hotových věcí jsou fanstránky o prvním a druhém díle hry Orcs Must Die! umístěných prozatím zde na kekelu. Uvidím, jak se to rozjede, kolik se najde dalších příznivců Tower Defense her a kdyžtak tomu časem pořídím vlastní doménu.
Web běží na wordpressu (jak jinak), grafiku jsem si udělal sám (nejsem grafik), obsahově tam mám takových 85% věcí, které bych tam chtěl mít a jelikož se okolo tematiky orků nebo tvůrců z Robot Entertainment stále něco děje, tak o novinky a informace do článků není nouze:)

Proč mě tedy vůbec napadlo něco takového vytvořit?
Když před dvěma roky vyšel první díl, tak mě ingame záběry a obrázky ze hry nijak zvláště neuchvátily. Přesto jsem hru později v nějaké slevové akci na Steamu pořídil. Jakožto příznivce strategií tohoto typu mě hra bavila, ovšem nijak zvláštní dojem nezanechala.
Kvality se ale docení až po čase a ještě více s příchodem druhého dílu, který nejenže rozšiřuje mapy, arzenál i herní charaktery, ale umožňuje naprosto zásadní co-op hraní se spoluhráčem, přináší Endless mód a Weekly challenge a přepracovává systém vylepšování zbraní a pastí.

Postupem ve hře si vylepšovat zbraně a pasti a díky tomu dohrát hru na střední obtížnost by neměl být žádný větší problém pro zkušeného hráče. Ovšem na Nightmare obtížnost už začíná ta správná zábava a je to pořádná výzva. A právě zde se naplno ukáže kouzlo co-op hraní, kdy vás jiní hráči dokáží inspirovat a kdy zjistíte, že existuje hned několik rozličných a zajímavých způsobů, jak mapu dohrát na maximální hodnocení.

To byl právě asi ten podnět, který mi vštípil myšlenku přiblížit tyto možnosti i českým hráčům. A protože do té doby neexistoval žádný CZ web a jakékoli informace o těchto hrách se v češtině nikde nevyskytovaly, začal jsem už od jara dávat do kupy materiály a v každé volné chvilce je zpracovával pro publikování na stránkách.

I já jsem ze začátku ve hře dost tápal a potýkal se s neúspěchy. Bylo mi jasné, že jsem nebyl sám a tak jak jsem se probíjel hrou (aktuálně nahráno přes 260hodin – už z toho občas magořím, když jdu např. podchodem, tak přemýšlím o tom, kam umístit jaké pasti, dokonce se mi někdy o hře v noci zdá), tak mě napadlo, že bych mohl získané zkušenosti poskytnout dál právě touto cestou a získat pro tuto hru nové hráče a nebo tak získat zpět hráče, které odradily nezdary na některých mapách.

Cílem je tedy přiblížit tyto dvě hry širší veřejnosti, ukázat, že jde o opravdu povedené a chytlavé strategie, poskytnout informace v češtině a také sdružovat hráče pro společné co-op hraní a výměnu informací nebo sběratelských kartiček.

Pokud tedy také vlastníte (nebo plánujete vlastnit) některou z her Orcs Must Die! nebo Orcs Must Die!2, sháníte informace, spoluhráče, nebo jen máte rádi Tower Defense hry, jste zváni na první a jediný český fanweb o OMD!

Google toho umí víc, než si myslíte

Různé easter eggy poschovávané v mnoha službách Googlu

Velký bratr Google není jen vyhledávač, Android a shromaždiště citlivých údajů. Jeho vývojáři do různých částí služeb Google poschovávali nejrůznější legrácky a minihry a to se nebudeme bavit jen o Google Doodle. Na tak zvané Easter Eggy narazíte téměř ve všech produktech, které vznikly v laboratořích Googlu. Nejsou to ale vždy jen srandičky, ale mnohdy i velmi užitečné pomůcky a aplikace, které by byla škoda neznat. Dnes se tedy podíváme na některé nejoblíbenější a nejznámější skryté fičurky ze Silicon Valley.

  • Vyhledávání v Klingonštině

    klingon search
    Pokud jste velký fanoušek série Star Trek, jistě vás poteší Klingon Search. Pokud ale neumíte Klingonsky, nemusíte být hned smutní. Google má svůj vlastní překladač i slovník, který vám s tím pomůže.

  • Do a Barrel Roll

    Do a Barrel Roll
    Zkuste si do vyhledávání v Googlu zadat „Do a Barrel Roll“. Spustí se vám HTML 5 efekt, který má odkazovat na hru Star Fox 64 z roku 1997 pro Nintendo. Ve hře to byl povel k provedení otočky, aby se hráč se svým letounem vyhnul laserům. Manévr se spouštěl dvojím stisknutím klávesy Z nebo R, takže zafunguje i výraz „Z or R twice“.

  • Sledování letů

    sledování letů na googlu
    Zadejte do vyhledávače název letecké společnosti a číslo letu. Okamžitě se vám zobrazí přílety a odlety hledaného letu. Můžete tak sledovat aktuální informace o každém letu, aniž byste museli navštívit stránky letecké společnosti.

  • Letadlo v Google Earth

    letadlo na google earth
    Věděli jste, že si v aplikaci Google Earth stisknutím kláves Ctrl+Alt+A vyvoláte nabídku, ve které si vyberete letadlo, se kterým pak létáte nad krajinou? Aplikace podporuje i joystick, což určitě doporučuji, protože ovládání klávesnicí nebo myší je trochu obtížné.

  • Použití Google jako proxy serveru

    google proxy
    Pokud vám v práci nebo ve škole blokují přístup na některé internetové stránky, můžete toto omezení jednoduše obejít zadáním jednoduchého příkazu „cache: WEBSITENAME.com“

  • Kalkulačka nebo převodník měn

    převodník měny
    O použití vyhledávacího políčka jako kalkulačky ví poměrně dost uživatelů. Málokdo ale zná další vymoženosti, kterými Google disponuje. Například rychlý a jednoduchý převaděč měn. Stačí napsat částku v jedné měně a nechat si jí převést na jinou. Stejně tak dobře Google poslouží i k převodu SI jednotek. Napříkald zadáním dotazu „1 inch in cm“ vám Google zobrazí kolik centimetrů měří jeden palec a pod.

  • Hra na YouTube

    youtube hra
    Otevřete si na You Tube libovolné video a při jeho přehrávání zadejte 1980. Automaticky se spustí obranná hra známá ze starých automatovek. Vaším úkolem bude ubránit video před zničením. Myší to jde přeci jen snadněji, než pomocí obrovského těžkého trackbalu na automatech před třiceti lety :)

Google denně najde odpovědi na více jak miliardu dotazů z celého světa. Těžko uvěřit, že při vší své vytíženosti s hledáním ještě zvládá řadu dalších funkcí.
Znáte nějaké další skryté vlastnosti Googlu? Podělte se o ně v komentářích.

Nástupce Google Glass

Napadlo vás někdy, že elektronika má svoje limity, zastarává, je poruchová, nespolehlivá a energeticky náročná? Co se takhle jednoho krásného dne vykašlat na elektroniku, jak ji známe dnes a ke konzumaci rozšířené reality využívat vlastní prostředky?

Moje sny bývají poslední dobou velmi kreativní a inspirativní plné technologických a futuristických vychytávek, že si vždycky ráno říkám, jestli bych s tím neměl zajít na patentový úřad:)
Onehdá jsem měl další zajímavý sen, který se ale jednoho dne může stát běžnou realitou. Sen byl natolik působivý a svojí podstatou v teoretické rovině velmi jednoduchý a uvěřitelný, že by mě vůbec nepřekvapilo, až se s tímhle jednoho dne skutečně setkám :)brain
Zajisté jse už všichni (nebo alespoň většina z vás) četli nebo slyšeli o pojmech augmented reality a Google Glass. Zatímco tyto technologie jsou stále ještě v plenkách, můj sen byl už daleko za technologií Google Glass a augmented reality byla běžnou součástí každodenního života. Rozšířenou realitu a „chytré“ brýle od Googlu tu máme hlavně díky pokroku v elektronice a její miniaturizaci, v mé vizi byla rozšířená realita a její vnímání prosta jakékoli elektroniky. Žádně brýle na nose, dokonce ani žádné implantované čipy nebo vylepšované oční bulvy, tato technologie je dostupná komukoli, zadarmo a není nijak energeticky náročná! Všechno vnímání rozšířené reality bylo na bázi jakéhosi šestého smyslu a probíhalo díky pokrokům v biotechnologii, chemii, neurologii a psychologii.

Ve svém snu jsem se ocitl v nedaleké budoucnosti a můj průvodce tímto světem mne zasvěcoval do vnímání rozšířené reality, až jsem se sám podivoval nad tím, jak je tento princip velmi jednoduchý a proč na to lidstvo nepřišlo už dříve…
V principu to fungovalo velmi podobně jako funguje dnešní rozšířená realita a koncepty Google Glass, jenže veškeré zobrazování dodatečných informací neprobíhalo pomocí displejů nebo projektorů na sítnici oka, ale odehrávalo se přímo v mozku. Vpodstatě všechny přidané informační, zvukové a obrazové vjemy byly jistou formou halucinací nebo reakcí na objekty, loga, zvuky a barvy různých vlnových délek.
K takovému vnímání nebyly potřeba žádné implantáty nebo modifikace. Vnímání rozšířené reality bylo v několika stupních a ty nejzákladnější se mohl „naučit“ prakticky kdokoli a zadarmo. Už si dost dobře nepamatuji, jak takové učení přesně probíhalo, ale vzpomínám si, že jsem si postupně osvojoval pokročilejší vize augmentované reality a dostal jsem se na level 3 :) Existovaly dva způsoby, jak se tyto schopnosti naučit, prvním způsobem bylo něco na způsob jednoduché meditace, tím druhým způsobem jste augmentaci získali díky tzv. chytrým drogám.
V tom prvním nejnižším stupni jste viděli pouze reklamy (které byly doslova všude – i na Měsíci), ve druhém (který se dal také ještě „naučit“) už byly do prostředí přidány také nějaké informace. Třetí úroveň se někteří obdařenější jedinci také dokázali naučit, ale nebylo jich mnoho a tak řešením pro ty méně nadané byly malé injekce (to mám asi z těch her typu Bioshock), které samozřejmě nebyly zadarmo a umožňovaly jistou formu interakce s objekty a informacemi v augmentované realitě. Čtvrtý level byl běžným způsobem nedosažitelný a umožňoval „napojení“ na jistou formu telepatického internetu a ještě více rozšiřoval interakci a dovoloval hrát sofistikované hry. Byla mi nabízena injekce s nanoboty (zdarma-přestože normálně stála ohromnou sumu peněz), kteří by mi receptory v mozku naformátovali na level 4, ale to už jsem z nějakého důvodu odmítl.
use your brain deviantart

Vnímání informačních bublin a objektů v rozšířené realitě také nebylo jen tak, ale muselo mít základ v reálném světě (alespoň pro ty nižší úrovně). Prodávaly se různě odstupňované spreje a fólie, které po aplikaci třeba na zeď nebo přední sklo automobilu nebyly normálně vidět, ale pohled augmentovaným šestým smyslem už za neviditelnou vrstvu dosadil ty správné aplikace nebo informace, které se daly velmi dobře personifikovat. Takže například řidiči se v autě na předním skle zobrazuje navigace a informace o cestě, spolujezdec sleduje film nebo hraje hru.
Logicky, kdo byl na první úrovni nemohl vidět objekty nastříkané sprejem „dvojkou“ a vyšším, naopak kdo měl level 4, mohl vidět všechny vrstvy od jedničky do čtyřky a jednoduše si mezi nimi přepínat. Tím se daly snadno odfiltrovat reklamy na prvním levelu, kombinovat vrstvy a dívat se na svět hned několika pohledy…
Další rozšíření schopností jako je například fotografování, uchovávání dat nebo videohovory by už obstarávali nanoboti samozřejmě za nemalý příplatek.

V této budoucnosti byly šesté smysly obrovským hybatelem ekonomiky a zároveň se tím rozdělovala společnost do nižších a vyšších vrstev. Ti chudí, kteří si nemohli dovolit koupit upgrade svého šestého smyslu, žili v bídě obklopeni reklamami a neužitečnými informacemi, které v reálném světě vlastně neexistovaly, zatímco ti bohatí byli na nejvyšších úrovních a dosahovali ještě většího bohatství a úspěchu díky svým superschopnostem. Velká většina augmentovaného obsahu podléhala licencím a regulacím a trochu to připomínalo dnešní koncesionářské poplatky, kde vlastně platíte za to, že máte oči a uši, tak tady se platilo za to, že máte mozek.

Tento princip ať už by byl ve skutečnosti realizovatelný nebo ne, by znamenal totální překopání schopností i hodnot, které jsme dosud používali a znali. Nastala by ohromná změna v komunikaci, zábavě, navigaci, příjmu informací i vnímání světa. Byl by to obrovský pokrok v neurologii i psychologii a umožňovalo by to v jistém smyslu pochopení paranormálních nebo spirituálních jevů a úkazů. Ovšem nesprávné naložení a experimentování s takovým potenciálem by znamenalo u mnohých jedinců rozvoj schizofrenie a jiných duševních poruch. Problémů by jistě vznikalo mnohem více a uživatel by pro správné a bezpečné využití takových možností musel disponovat určitými psychologickými předpoklady…

A co vy? Pustili byste si do hlavy něco takového?

Online Dj aplikace

Stát se DJem vyžaduje nemalé množství odhodlání, finančních prostředků, úsilí, času i trochu toho štěstí.
Ne každý si ale může dovolit utratit deseti až statisíce za gramofony, playery, mixpult nebo konzoli, kabeláž, sluchátka, odposlechy, nějaký ten software a v neposlední řadě i samotnou muziku.
Moderní technologie zjednodušují život, šetří čas i peníze. Proč tedy utrácet za něco, co je na internetu online a zdarma (jako v případě mnoha dalších nástrojů nebo open source DVS)? Co se týče hudby, tak je v současnosti už všechno v cloudu, tak proč se obtěžovat s nějakým obracením desek nebo vyměňováním CD? Vlastně proč si vůbec pořizovat jakýkoli kus hudebního hardwaru nebo softwaru, když i to je přeci na internetu online a zdarma?
Dnes si ukážeme několik zajímavých online aplikací, se kterými si můžete sami zkusit, jaké to je míchat muziku. Jako DJ navyklý na staré dobré nepřekonatelné gramofony a klasický analogový mixák musím říci, že tohle virtuální online míchání je pěkná fuška (skoro až opruz) a výsledky rozhodně nepatří do klubů nebo diskoték. V pohodlí domova si tedy vyzkoušejte, jak vám pujde mixování a rozhodně nedoporučuji si s takovými nástroji troufat někde vystupovat nebo jakkoli publikovat.

 

Until AM

Dva vývojáři z Finska stojí za touto poměrně jednoduchou, ale docela zdařilou přehrávací konzolí, která je prozatím stále ve stádiu betaverze. Klasicky tu jsou dva decky, na které si můžete natáhnout tracky ze sdílecí služby Sound Cloud, nebo mp3 soubory z disku ve vašem počítači. Ovládání je vskutku jednoduché. Nastavujete zde pouze úroveň signálu, pitch a efektovou plošku (echo, chorus, filter, lo-fi a distorze). Mezitím je crossfader s hodně zaoblenou křivkou ořezu. Ekvalizér, synchronizaci nebo jen nastavení gain pro jednotlivé decky byste tu hledali marně. Otáčení decků lze ovládat i „manuálně“ myší, takže při dobré vůli lze docílit jakéhosi scratchování. Na plnohodnotné hraní nebo efektování se to ale příliš nehodí, protože je tu nepříjemná odezva, která může v některých případech (dle vytíženosti serveru a rychlosti vašeho připojení) přesahovat i jednu sekundu.

SoundCloud Dj

soundcloud dj mixer




U tracků na Sound Cloud ještě chvíli zůstaneme, protože má tato služba i svoji vlastní mixovací konzoli, která se tedy příliš nevyvedla a vyžaduje spárování s vaším Sound Cloud účtem, ale i tak nám sem tematicky zapadá. Umí vpodstatě jen přehrávat a prolínat dva tracky pomocí virtuálního crossfaderu. Vše se ovládá klávesnicí a myší si při troše štěstí můžete vyfiltrovat a naklikat další tracky do playlistů v levém nebo pravém přehrávači. Bohužel uživatelské prostředí je natolik nevyvedené, že vás zaručeně odradí od jakéhokoli dalšího zkoušení této online aplikace…

 

PartyCloud FM

 


A do třetice asi to nejlepší. Party Cloud také těží z nejvetšího hudebního úložiště Sound Cloud, kde jsou uloženy miliony skladeb a tato šikovná aplikace vám je umožní prolnout v jeden mix. Základem jsou dva decky s hezky širokým rozsahem pitche, šavle na úroveň signálu, dvoupásmový ekvalizér, filtr, trojice efektů, možnosti zasmyčkování nebo automixu, rychlý posun v tracku, nesmí chybět crossfader a konečně i synchronizace.
Co se týče synchronizace, tak skvěle funguje u jednoduchých repetetivních stylů jako je např techno, house, trance atd. Zvládne sesynchronizovat i některé dnb tracky, jenomže synchronizace zde probíhá podle detekce nejvyšších signálových špiček, takže výsledky bývají všelijaké v závislosti na použitém tracku. U této aplikace už se při správném načasování a vhodné selekci dá hovořit o nějakém míchání a přechodech. Bohužel zvukový výstup se mi subjektivně nezdá zrovna nejkvalitnější. Na vině jsou samotné streamy a pravděpodobně i celková náročnost aplikace, takže jsou v přehrávané/mixované hudbě postřehnutelné drobná zaškobrtnutí nebo praskání.

 

Youtubemixer.net

youtube mixer
A na závěr se podíváme i na mixování video souborů z YouTube. YouTube mixerů existuje na internetu celá řada, já jsem vybral Youtubemixer.net, který je ze všech dostupných asi nejsympatičtější a disponuje zajímavými funkcemi, přestože je zatím stále jen v beta verzi. Oceníte například smyčkování libovolných částí videa a nebo obrazový výstup v samostatném okně. S trochou nadsázky tak můžete být VJ na youtube diskotéce. Ovládání by nemělo nikomu činit potíže. Najdete zde i jakési pokusy o sync, což ale není nic jiného, než přeskočení na stejnou časovou stopu, jako hraje na vedlejším decku. Bohužel tu není crossfader, jak ho známe z audio mixáků, takže prolínačky budete muset obstarávat šipkami mezi jednotlivými decky nebo ručně šavlemi s několika pomocnými buttony. Prolínání výsledného celku na výstupu je v podobě postupného zmenšování dohrávaného videa a zvětšování vmixováného videa. Youtubemixer filtruje a přehrává videa z youtube tak jak jsou, takže pokud se chcete zbavit otravných reklam ve spodní části obrazu, stačí používat Ad Block a máte vystaráno.

Vidíte sami, že pokud to s mixováním skladeb myslíte vážně, nelze se spoléhat na free řešení v podobě online dj aplikací. Vůbec veškerá interakce hudebních souborů pomocí klávesnice a myši bez příposlechu ve sluchátkách je předem odsouzena k nezdaru.
Hodí se na ukrácení času nebo jen takové blbnutí. Pokud si potřebujete třeba vyzkoušet, jak by zněl mix dvou skladeb a zároveň si nechcete opotřebovávat nosiče nebo třeba jen zapínat techniku, tak tyto nástroje jsou určeny přímo pro vás. Nic jiného od toho nečekejte. Pokud máte vyšší ambice, musíte přestoupit na vyšší level…

Burn That Bitch

Když už se konečně po sto letech přihlásím do administrace blogu promazat stovky spamů zachycených ve spamovém koši, tak bych sem také mohl nahodit pozvánku na letošní pálení čarodějnic.
Freeparty v Liticích se bude konat od pátka do neděle. Přes noc se můžete tešit na digitální i vinylové bušení a řádný zvukový teror a přes den se bude hlavně experimentovat a viděl bych to na solidní disko a kvalitní úchylárny ;)
Pak jakože pálení čarodějnic v parádním kempu u řeky, opékání buřtů, nějaká ta fireshow, chlast a žrádlo na baru tu asi není potřeba vypisovat, protože všechny ostatní informace naleznete na stránkách Figury.
Takže se budeme těšit ;)

Zahraj nějakej Oktekk

Až přijede Oktekk sound system do vašeho města, dávejte si pozor na svoje věci, mohly by se vám ztratit! Můžete si Oktekk naklonit na svoji stranu, když jim seženete nějaký pervitin

Update:
Nebyl moc čas, ale konečně jsem se také dostal k doplnění informací, ale koukám, že už mě v komentářích předběhnul Switch.man:
Na základě tohoto článku jsme se (skrze negativní ohlasy) přeci jenom dopracovali k nějakým informacím. Bunda se skutečně ráno našla někde za stolem na pódiu a zůstala v klubu, kde jsem si ji pak další týden vyzvednul. Sluchátka se také našla(patrně tamtéž) a údajně se teď někde vozí po Praze v dodávce…
Omlouvám se tedy Oktekku za nedorozumění a negativní reference. Nicméně nedorozumění ohledně „povzbuzovadel“ je na místě. Na zdejších akcích se k tvrdým drogám stavíme nekompromisně a pokud s takovým požadavkem vyrukujete ještě před začátkem akce, tak se pak nesmíte divit, že nebudete pochopeni a zaškatulkováni do kategorie, do které nejspíš ani nepatříte (máme své zkušenosti).

okktekk zloději na drummatekuV pátek 24.2.2012 se konala výroční akce Drummatekk vol. 10 pojatá skutečně ve velkém stylu. A když šlo o výročí, tak pánové z Cartel Soundu pozvali spoustu hostů, aby to jako vždy, bylo žánrově pestré a posluchači si mohli vybrat.
A protože s Cartelem je radost spolupracovat, není potřeba dlouho přemýšlet nad nabídkou podpory akce v podobě hraní na velkém pódiu pardubického ABC-klubu, ať už ta stage bude v režiji kohokoli…

Cartel pozval Oktekk sound system, ten do velkého sálu dotáhnul cca 10kW zvuku, pár blikátek, zavěsil plátno na projekci a 1 (slovy jednu) plachtu. Taky mě trošku zaskočilo, že videoprojekce jede „z toho skvělýho záznamu“ (který vypadá naprosto stejně jako režim Chaos v Resolume) a za celý večer na to vůbec nikdo ani nesáhnul… Ale já jsem asi ten poslední, kdo by měl kecat do pořádání takové stage zrovna Oktekku. Také mě napadlo, že když Figura před rokem obalila plachtama prakticky celé předsálí a o videoprojekci se mistrovsky postaralo 2Kangoo, tak musíme být hrozný lůzři, když ono to jde dělat taky takhle…

Schválně odkládám povinnosti, vyšetřím si volný večer a přicházím do L-klubu dříve, abych si ještě před začátkem akce zkusil, jak mi to na Oktekk gramcích a mixu pujde, protože jsem už opravdu hodně dlouho nikde nehrál, tak se potřebuji do toho cvičně dostat.
Vylezu na pódium, sundám z ramena tašku s deskama a sluchátkama, bundu dávám přes opěradlo židle, seznamuju se z Oktekama, podáváme si ruce a ptám se, jestli nebude problém dát si před začátkem cvičně 4-5 desek, jestli jsem to už nezapoměl, protože já hlavně drtím DVS. Můžu si pujčit sluchátka, co máte v mixu? Až pak budu hrát, tak si vezmu svoje?
Ok, v pohodě.
Dávám tedy první desku na talíř, otáčím se pro druhou a hned jsem dotazován na nějaké „povzbuzovadla“. Už to mi mělo být varováním, abych si dával větší pozor.
Pozdě. Moje bunda hozená přes židli zmizela. Říkám si, že ráno při úklidu se někde najde, nebudu si tím kazit večer…
Po několika cvičných deskách do zatím prázdného sálu si říkám, že to snad nějak pujde – je to jako jízda na kole, to se nezapomíná. Ok, může se tedy nazvučovat a měřit hladina hluku v okolí klubu. Jak se tedy domluvíme na časech hraní? Neurčité období někdy ráno, protože moje selekce je HC/BC, tak nebudu narušovat vaše dunící harmonogramy. Jsme lidi, tak se snad domluvíme…

Opět jsem dotazován na „povzbuzovadla“, tak oponuji, že já rozhodně neposloužím a že i když jste přijeli do Pardubic, tak „pardubický perník“ je dnes již jen pojem a na zdejších akcích budete něco takového shánět opravdu velmi obtížně. Pokud chcete drogy, tak tu možná narazíte maximálně na hulení, ale to není droga, to je lék. Pověst pardubického L-klubu v kombinaci s elektronickou hudou bývala spojována s drogami, to ví spousta lidí.
Málokdo už ale ví, že tato doba dávno pominula. Ten, kdo se tu oddával této disciplíně, je dneska v kriminále nebo v konzervách pro psy. To jsou jediné informace, které vám můžu ohledně vašich „povzbuzovadel“ dát a doporučení zkusit to vedle v Gimletu, tam možná bude větší šance něco sehnat, ikdyž sám nemám ani potuchy, jak to tam teď vlastně chodí a je taky možné, že za takový dotaz dostanete do držky…

Ono to celý večer vypadalo (a taky to tak vlastně bylo), že pokud si kluci z Oktekku něco nešlehnou, tak vůbec nevylezou z toho kumbálu za pódiem a kdyby se djové nestřídali za mixem, tak ani nemusí VIP kabinu vůbec opouštět. Strávil jsem tam s nimi taky nějaký ten čas a musím říct, že jsme docela dobře pokecali a ve spoustě názorů se shodli. Přesto mi přišlo, že jak to vlastně vypadá v klubu a jak probíhá party, zřejmě není důležité a ani jsem nepostřehl, že by to někoho z Oktekku nějak zvlášť zajímalo… Prostě prioritu mají jiné věci… Může to také být tím, že neměli bar ani vstup, tak nejspíš toto hraní pojali víc relaxačně.
Ale ten čas hraní bylo poměrně obtížné vůbec dohodnout.
„Ty už jsi přeci hrál na začátku“. Co na tom, že to byla jenom zkouška před začátkem a nikdo tam ještě nebyl… Samozřejmě, že to bylo jen hecování, přesto domluva na toto téma probíhala nějak ve smyslu „hele máme tady 400 desek a ty chceme dneska všechny zahrát“.
Říkám, ok, nemám s tím problém, ale mohli jste to teda dát vědět dopředu, ať tu nejsem za debila a nemusel jsem teda tahat svoje desky a celý večer od všech poslouchat „Kdy budeš hrát? Kdy budeš hrát? Kdy budeš hrát?“

Něco po půlnoci, když už jsem asi 800x slyšel dotaz „Kdy budeš hrát?“ jdu teda odhodlaně zjistit, jak mají pánové rozvržené svoje časy hraní a že si buďto nachystám nebo sbalím desky.
Zjištuji další nemilou věc: V tašce s deskama jsem měl kožený vak se sluchátkama a už tam není… Opět si tím nechci kazit večer, ráno se určitě někde najdou. Sám jsem byl překvapen svojí naivitou…

Bylo dohodnuté, že oficiálně se končí a vypíná v 6:00. První takové jakože gesto „Pujdeš teda hrát?“ se ke mě dostalo v 05:42. Na takové gesto se už dá odpovědět snad jedině: „Ty mi můžeš taky…“

V 6:00 se skutečně skončilo a začalo uklízet. Bohužel moje bunda a sluchátka se nenašly. Není to o tom, že bych byl nějak „moc“ a pak si nepamatoval, kde mám věci. Za celý večer jsem měl jen pár piv, protože se mi nelíbilo, jak to na barech točí a raději jsem si dával nealko, abych byl na slibované ranní hraní fit…

Za ten večer byl hezky vidět (a slyšet) ten obrovský kontrast mezi oběma sály. Zatímco dramcová stage žila, byl tam šrumec a bylo vidět, že za jejím chodem a provozem někdo stojí a pořád se stará, tak Oktekk stage jela prostě tak nějak ze setrvačnosti a pro většinu vykalenců bylo důležité, že to bouchá a to ke spokojenosti úplně stačilo. No nevim, vám se tohle líbí?
Celkově si Drummatek svoji kvalitu rozhodně zachoval a oproti začátkům je tu dobře patrný slušný vývoj a pořádný kus práce. Už se těším na další výročí za dalších 5 let :) Cartel sound zaslouží pochvalu a poděkování, Oktekk už tolik ne!
Ačkoli Cartel vlastně za všechny nepříjemnosti ani nemůže, hned v pondělí mi opatřil sluchátka nová! Velký respekt a ještě větší dík! Za tohle si určitě zaslouží pozitivní PR!

Když přijedou smažky ze Slaného, tak už asi bývá zvykem, že si z nich všichni sednou na prdel. Tento efekt se u mě nějak nedostavil. Někdo si jenom „omylem“ odešel s mojí bundou a „omylem“ si nejspíš asi jenom spletl pytlík se sluchátkama v mojí tašce, která byla na pódiu…
Můžu být rád, že mi zůstaly alespoň desky a že ráno nebyla taková kosa. Mohlo to taky dopadnout hůř. Alespoň jsem si udělal představu o tom, kam to Oktekk za ty roky vlastně dotáhnul a kam velké soundsytémy směřují…

Pak se nedivme, že ta scéna je tam kde je :(

Rok na Twitteru

Už je to rok, co se tu objevila zprávička informující o tom, že mám také Twitter.
Nejprve se podíváme, jak to po tom roce vlastně vypadá:

1,426 Tweets
136 Following
88 Followers
4 Listed

yoono

Musím přiznat, že Twitter je docela zajímavá věc, díky které znám několik nových lidí, mám nové zdroje informací a zpráv a můžu být ve virtuálním nenuceném kontaktu s mnoha zajímavými osobnostmi nebo institucemi. Také díky Twitteru získávám přehled a novinky o dění ve světě i doma mnohem rychleji, než z klasického zpravodajství.
Za ten rok jsem vypozoroval, že nejvděčnějším a nejrychleji se šířícím typem informací jsou zprávy o smrti známých osobností (Usáma, Havel, Houston) a přírodních nebo společenských katastrofách…

Vraťme se ale zpátky k mým začátkům na Twitteru:
Ještě než se stačím s Twitterem pořádně sžít a rozkoukat se, nacházím vyhovující desktopovou aplikaci Yoono, která integruje více soc. sítí a z těch všech dostupných aplikací pro linux mi zatím nejvíce vyhovuje.
No jednu nevýhodu Yoono má. A to tu, že tu je pouze jeden základní vzhled a bílá není na můj vkus ani monitor příliš akceptovatelná. Naštěstí lze díky Compiz Fusion jednoduchou klávesovou zkratkou přepnout zvolené okno do inverzního zobrazení a z oči vypalující bílé je v okamžiku úsporná černá a nepřečtené zprávy z těžko postřehnutelné světle oranžové jsou nyní krásně vybarveny modrou barvou :) Samozřejmě, že jsou tak v negativu i avatary všech zúčastněných, ale to už je opravdu jen maličkost.
Sami si můžete po přejetí myši na obrázek zkusit, co vypadá lépe ;)

Ze začátku jsem všechny tweety poctivě pročítal, vložené odkazy proklikával a nad jejich obsahem rozjímal. Nemohl jsem se ale ubránit pocitu, že mi to bere čas. Speciálně v dobách, kdy jsem sledoval některé velmi aktivní Twitteristy, stačilo abych si třeba jenom na 3 hodinky odskočil a hned mi Yoono hlásilo až 200 New Updates !
Takhle tedy ne. Za ten rok v mém Following listu proběhla asi tak třikrát čistka a pečlivá selekce, během kterých jsem musel dát sbohem příliš aktivním uživatelům, nebo těm, kteří si pletou Twitter s chatem. Později přicházím na to, že mi nic nedávají ani tweety o tom, jak se kdo kde ožral a jak mu pak bylo, případně nesmyslné plkání o ničem, tematicky nezajímavých oblastí nebo nějaké odpočty času atd.

Nyní je to trošku jinak. Většinou bývám i více jak půl dne offline a když pak večer probudím počítač a Yoono ukáže třeba 180 nových zpráv, tak se chvíli rozhoduji, jestli to mám číst, nebo ne. Protože maximální délka jednoho twittu je 140 znaků, teoreticky by mi přečtení všech nových zpráv nemělo zabrat více jak 10 minut. Jenomže tam vkládáte také odkazy na delší články, videa, ankety, weby, komentáře a další věci, tak se těch 10 minut strávených nad novými zprávami může protáhnout až do brzkých ranních hodin. Zpravidla podle nálady pročtu posledních 20-80 tweetů a na zbytek dám Mark all as read a je pokoj. Jestli jsem tím o něco přišel na Twitteru, tak to určitě najdu na Nyxu, kde to beztak bylo o hodinu dříve :)

Také se čas od času objevil nějaký spam, nyní už ho ale prakticky vůbec nevídám. Pravděpodobně to bude tím, že než se dostanu ke své timeline, tak už jsou případní spamovací roboti nahlášeni jinými uživateli a smazáni.

Od toho se odvíjí i můj způsob twittování. Nechci nikomu zahlcovat timeline nesmysnými plky nebo chatem, protože to sám nemám rád. Twitter používám spíše jako záložkovací službu, kam jednou nebo dvakrát denně postnu nějaké moudro, vtípek nebo něco časově nenáročného pro ostatní uživatele. Může se stát, že někdy napíšu těch twittů za den i více a můžou tam být i odkazy na delší články, ale snažím se dodržovat princip Twitteru: Stručné, rychlé a výstižné.