Čištění SMX 501

Stanton SMX 501 byl bezkonkurenční tříkanálový mixák své doby a zároveň nejvyšší model řady SMX. Uživatelsky velmi přívětivý mixér, umožňující snadné přizpůsobení stylu hraní každého DJe. Je v podstatě úplně jedno, jak jste zvyklí hrát, protože výborný rozsah korekcí, nastavitelný tříkrokový záběr jednotlivých šavlí s možností reversu a jemné nastavení křivky crossfaderu Penny&Giles plně uspokojí začátečníka i profesionála.
Vstup pro dva mikrofony s třípásmovou korekcí, celkem 4 výstupy, send/return smyčka s přiřazením k jednotlivým kanálům nebo mikrofonnímu bloku a hlavně nastavitelný značkový crossfader byly před pěti lety pádné důvody ke koupi.
A protože za ty roky už má něco za sebou, bylo celkem překvapující, že se první drobné problémy začaly projevovat až v poslední době. Jako první závažnější problém by se dalo považovat občasné vynechávání při stisku mikrospínače Cue Select. To není zase tak hrozné, když se LEDka nerozsvítí při prvním stisku, tak se zmáčkne ještě jednou. Úplnou náhodou jsem přišel na to, že tlačítko Mute pro sluchátka nereagovalo na stisk (což je hodně zvláštní, protože jsem ho ani já, ani nikdo jiný za celou dobu prakticky vůbec nepoužíval a ani nepoužívá, takže mi to bylo šumák). No a posledním problémem se ukázal jemný šelest v korekci středního pásma u levého kanálu.
A to už je docela závažný problém, který by se neměl nechat jen tak a taky se ten mixák za celou dobu používání nikdy nečistil, vzal jsem tedy šroubovák a podíval se mu na zoubek. Zkušenost mě naučila si před každou pitvou čehokoli nakreslit schémátko nebo pořizovat fotografie, abych to pak dokázal dát zase dohromady, takže pokračování článku bude doplněno obrázky.

Předpokládal jsem, že jako většina mixáků bude i tento konstruován způsobem krytu vrchního dílu. Takže nejprve odpojit všechny kabely, vytahat všechny hmatníky, které by bránily odejmutí krytu a vyšroubovat viditelné šroubky. Trochu jsem znejistěl u otočných knobů, které jsou napevno a přes ně vrchní panel rozhodně sundat nepujde. Pravda se ukáže až po povolení dalších šroubků.
první šroubky

Po sejmutí prvního plechu se objevily další čtyři šroubky, které jak se později ukázalo, není nutné povolovat. Zároveň se zpřístupnily všechny výměnné součásti, které na mixech dostávají největší záhul a nejrychleji se opotřebovávají.
další šroubky

Vrchní šrouby jsou pryč, ale do mixu se stále nedá dostat, na řadu tedy přijdou všechny postranní, otočit mix vzhůru nohama a zbývající dva ve spodku.
všechny šroubky

Po odebrání kastle mám přístup ke spodní části mixu. Co je mi to platné, když ty potenciometry jsou teď dole? Také jsem čekal mnohem více prachu a špíny, protože mnozí kolegové do něj vyklepali alespoň karton cigaret.
obnažený spodek SMX 501

Crossfader je ta nejdůležitější věc na DJ mixu. Penny&Giles jsou po dlouhém hledání první crossfadery, které v mých rukou neodcházejí hned po pár týdnech nebo měsících. Tenhle už 5 let úspěšně odolává častým obdobím mnoha tisícových cyklů.
crossfader Penny&Giles

Pravda se ukázala být celkem krutá. Jestli se chci dostat k potenciometrům, budu muset všechno rozpojit a rozšroubovat. Na to se ale opravdu necítím, naštěstí trubička od plechovky se stlačeným vzduchem se vejde i do těch nejmenších štěrbinek, to musí stačit.
Musím to celé rozmontovat?

Společně s vypínačem ON/OFF je HP MUTE jediným mechanickým přepínačem na celém mixu. Nepochopim, jak mohl přestat fungovat, když se prakticky vůbec nepoužívá. Trocha stlačeného vzduchu a kapka WD40 mu snad domluví, a jestli ne, tak se nic neděje, stejně ho na nic nepotřebuji.
HP MUTE

Vážně nebudu rozebírat celý mixák a budu doufat, že profouknutí stlačeným vzduchem je dostatečné, jako tomu bývá u jiných mixáků.
nechci to celé rozebírat

A už to zase hraje. Žádný šroubek nezbyl a problémy jsou minulostí
a už to zase hraje

Romantika na středních vlnách

Není pravda, že digitalizace je vždy přínosná a prospěšná ve všech ohledech. Žijeme v době, kdy se digitalizuje snad úplně všechno a tím se vytrácí vzácná a neopakovatelná romantika dob minulých. Přesto se najde řada lidí, kteří na staré analogové přístroje a zařízení nedají dopustit. Nebude řeč o nesmrtelných vinylech (které nahradil, ale nepřekonal formát mp3), ale o rádiovém vysílání.

Mohou být dnešní mp3 a mp4 přehrávače sebevíc moderní a miniaturní, přesto můj nejpoužívanější „osobní přehrávač“ není mobil nebo mptrojka, ale prehistorický walkman Panasonic, ve kterém jsem za svých školních let obrousil stovky kazet.
Poslední kazetu jsem si v něm sice naposledy pustil před několika lety, přesto nezůstal zapomenutý v šuplíku nebo někde v bazaru a díky kvalitnímu tuneru s vynikající selektivitou se stal věcí častého použití. Dokonce tolik, že jsem si už musel jednou přepájet opotřebovanou sluchátkovou/anténní zdířku za novou.

Ne že bych neměl k dispozici vyspělejší přístroje, ale prostě ty moderní digitální hračky neumí tak dobře (nebo vůbec) naladit rádiové vysílání na středních vlnách, které si takhle po nocích občas chytám. Je to sice trochu taková úchylka, ale není to žádný hřích a rozhodně bych se více styděl za sledování Dementmanie nebo podobných hovadin.

Po západu slunce se amplitudově modulovaný signál šíří odrazem od ionosféry, takže k příjmu AM signálu není potřeba přímá viditelnost vysílače a antény přijímače a dá se tak zachytit vysílání třeba až ze severní Afriky nebo Arabských zemí.
Internet nám sice dnes dokáže zprostředkovat vysílání z druhého konce světa v té nejlepší digitální kvalitě, ale postrádá tak všechno to kouzlo a romantiku, kterou v sobě má šumící a pomíjivá zvuková mono informace a nestabilní a stále se měnící rádiové vlny v éteru.
Nemám odpovídající technické vybavení ani seznam stanic a kmitočtů, nemůžu tak přesně určit, odkud vysílání přichází, pouze odhadovat podle jazyků a exotických národních melodií a písní. Od chrochtavé turečtiny a arabštiny přes španělštinu, italštinu, maďarštinu k angličtině a ruštině. Nejkrásnější na tom je, že naladím neuvěřitelné množství nejrůznějších hudebních stylů, lidové songy, písničky, zpravodajství, interview, podcasty i tu záhadnou morseovku, datové přenosy, kódovací signály a atmosférické šumy a ruchy, které na tuzemských stanicích nikdy nenaladíte a ze kterých je cítit to kouzlo minulosti, protože právě na středních a krátkých vlnách se za minulých režimů ladily (a rušičkami odfiltrovávaly) zakázané stanice a na mnohých přístrojích visely cedulky s upozorněním, že poslech zahraničních stanic se trestá žalářem.
Technologie dospěla do současné podoby a s tím se postupně většina radiových stanic přesunula na velmi krátké vlny a dokonce mnozí výrobci současných radiových tunerů zcela opomíjejí pásmo amplitudové modulace. Máme přeci mnohem kvalitnější FM pásmo se stereo zvukem a RDS, dokonce už i DAB, tak kdo by se chtěl trápit poslechem nekvalitních a šumících rozhlasových stanic, kterých navíc zdánlivě ubývá, protože je večer přehluší ty zahraniční…

Je zajímavé sledovat a učit se od zkušenějších radistů, jak ladí, dolaďují, čistí a odfiltrovávají signál, aby zachytili a snažili se dekódovat nejrůznější hlasové i datové signály. Některé jsou v lidské řeči, některé v morseovce, některé v datové podobě. Už několikrát mě napadlo nahrát si některé to pískání a pípání na kazetu, vyhrabat ze skříně staré ZX Spectrum a zkusit mu něco poslat, protože mnohdy tam jsou dobře zřetelné datové hlavičky a láká mě vyzkoušet, jestli by starý osmibit dokázal alespoň reagovat na takový signál :)

Občas někdy uvažuji o malé radiostanici a že bych se přidal k ostatním bláznům, tzv. DXákům, co mají na střeše pětimetrový drát, nařizují si budíky na 2 ráno, aby mohli poslouchat čínské nebo australské vysílání. Nebo k těm radioamatérům, co odposlouchávají komunikaci mezi taxikáři, policií, vozy záchranné služby nebo letišti. Nejsem na to asi dost veliký blázen, protože kdybych byl, nejprve bych se pokusil si nějaký ten přijímač zbastlit sám (naposledy jsem kutil radiopřijímač ve škole), ale zatím si vystačím se svým starým walkmanem a časová i finanční investice do něčeho sice hezkého, ale nevyužitelného, mě trochu odrazuje…

John Lennon by oslavil 70

9.10.1940 se v Liverpoolu narodil John Lennon. Významný umělec, člen Beatles a bojovník za mír obrovského formátu, jaký by současný zkažený svět tolik potřeboval.
Na jeho památku proběhne v New Yorku velký benefiční koncert.
Jeho vrah, doživotně odsouzený Mark David Chapman už podal šestou žádost o milost. Neúspěšně. Navždy zůstane za mřížemi, aby nemohl mluvit.

A pokud jste náhodou zapomněli, památku na Johna Lennona vám připomene i Google :)

Takhle mě ještě neznáte

Ten set se jmenuje Break King. Je to převážně brekabeat.

Už je tomu hodně dávno, co jsem internet obohatil o nějaký ten svůj setíček.
A protože mám poslední dny nějaké zvláštní období, kdy se mi všechno daří, tak letos poprvé (k nevíře) jsem si našel čas a házím k poslechu opět něco netradičního.

Překvapeni budou moji příznivci i odpůrci, protože to je tentokrát něco úplně jiného, než co byste odemě normálně očekávali. Tentokrát jsem oprášil breakbeatové a dubstepové desky (zastoupené ve větší míře) a… ano i nějaké to vrzání, skřípání a prznění popových hitovek jsem si přeci nemohl odpustit :) Kdo má hudební přehled, jistě poznává vzácné oldskool výlisky s několika novinkami a remixy legendárních tanečních hitů (např. Prodigy nebo KLF) a taky trochu toho úchyného break-electra.
Kdysi mi někdo říkal, že se tyhle styly špatně prolínají, já vám chci dokázat, že když se chce, tak jde všechno :)

Někomu to může připadat chvíli hrozně pomalé, za chvíli zase pěkný mashup. Můžu vás ale ujistit, že je ta hodina a necelých 10 minut pořád na stejné rychlosti bez nějakých výraznějších výkyvů. To je jen zdání díky tomu, že se tam střídá hodně odlišných hudebních stylů.

Zároveň to je takový test record stále těch samých hrotů, jako před dvěma lety, kdy jsem nemohl udělat kloudný záznam. Soubor je proto ve 192kbps. Malinká „opotřebovanost“ tam je znát (taky jsem to nechtěl moc kotlit, aby to zase neprskalo), ale není to nic hrozného a myslím si, že ještě jeden rok šmrdlání snesou, pak porovnám kvalitu zvuku a možná vyměním hroty :)

Zapomenutá historie DJingu

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním.monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Další test vašich uší

Nedám si s tím prostě pokoj. Všichni by měli znát kondici svého sluchového aparátu a po testu hudebního sluchu a jiného podobného testu, je tu ještě jedno velmi jednoduché a pokud nezačnete hned od horních 0dB, tak i bezbolestné klikátko, díky kterému si otestujete svou fyziologickou poslechovou křivku.

Na australské The University of New South Wales funguje fakulta Music Science, která se zabývá akustickými a hudebními nástroji, fungování uší a hlasu, psychologického vlivu melodií, zvuků a ruchů, čmáráním grafů, vzorečků a podobných věcí. Dali taky dohromady tento test:
www.phys.unsw.edu.au/jw/hearing.html




Může být trochu sporná kvalita zvukových ukázek i kvalita samotné zvukové karty v počítači, ekvalizérů (pokud máte, doporučuji vypnout) a vlastně i sluchátek, ale buďme rádi alespoň za to. Na stránkách se doporučuje začínat ve spodní části sloupce 1kHz (taky se vám k tomuto zvuku asociuje monoskop?) pokud možno v naprosto tiché místnosti. To nebývá zpravidla možné a pokud test spouštíte někdy v noci, tak vás pravděpodobně bude rušit už jen větráček počítače. Kupříkladu při mém testování mi za okny troubilo auto na frekvenci přesně 375Hz, což mě nejprve trochu zmátlo, ale pak potěšilo, protože jsem si zvuk toho klaksonu mohl najít na stupnici :)

Postup testu je takový, že si nastavíte na 1kHz referenční hlastitost „tak akorát“ a podle této zvolené hlasitosti si vlastně naladíte ostatní frekvence aby vám pocitově všechny hrály stejně nahlas.
Dostanete tak charakteristiku slyšení vašich uší.
Na obrázku je moje poslechová křivka, referenční úroveň jsem zvolil -45dB a jistě bude zajímavé si tento test udělat po koncertu ATR a příští týden po další páteční akci:)
sound test

Atari Teenage Riot po deseti letech zpátky

Ačkoli nemám v oblibě masové akce s drahým vstupným, tak po všech těch Evičkách (Pilarová, Farná), rockových, nu-metalových a folkových koncertech přišlo na řadu konečně něco pořádného u čeho bych neměl chybět.
Děje se něco tak výjimečného, že bych si to neměl nechat ujít? Ano, tohle je totiž událost, která se vlastně ani nikdy neměla odehrát a za posledních 10 let v to nedoufal nikdo.

Atari Teenage Riot se po deseti letech dali zase dohromady, aby vyrazili zbořit pár klubů po Evropě. Pražský Abaton nezůstane ušetřen a příležitost být u toho se už nikdy příště nemusí opakovat, proto si do kalendáře zvýrazněte neděli 12. září 2010!

Atari teenage riot

ATR 1999

…a po 11 letech

Reggae, dub, jungle vyzváněcí melodie na mobil

rasta lionJelikož první várka vyzváněcích melodií přesně naplnila očekávání, má i nějaké ohlasy a dokonce jsem některé hlášky zaslechl z cizích mobilů na ulici, nebylo by od věci z toho udělat takový miniseriál. Materiálu na gramofonových deskách by bylo ještě stále dost a taky zrovna testuji novou fičurku tady na blogu a balíček s sms tóny a vyzváněním spolu s několika ukázkami je naprosto ideální příležitost.

V prvním díle mobilních mp3 jsme měli takovou směsku převážně z battle vinylů. I v tomto dnešním balíčku je několik samplů z battlovek, vše je ale tematicky směřováno na Jamaiku a rastamanské hrdelní popěvky a motivy. Ano, jak už z nadpisu správně tušíte, tentokrát to je výcuc z Roots, Reggae, Dub, Dancehall, Dubwise a Jungle placek (převážně tedy tem jungle, jak jistě asi všichni víte :) Které už nějaký čas vesele používám jako oznámení o nové sms, události nebo příchozím hovoru a opět se stávám středem pozornosti. I jako zvuk budíku lze použít libovolný mp3 soubor z tohoto balíku, osobě mám ale po ránu raději celé skladby, místo výstřižků těch nejlepších momentek :)

Tento balík sms zvuků a vyzvánění nebude mít jistě takový ohlas, jako široce pojatý předchozí díl, ale úzké skupině junglistů určitě udělá radost. Hodí se zejména, pokud máte v telefonním seznamu kontakty na rastamany, rastawomanky, ganja smokery, nebo prostě jenom reggae, dub a raggajungle příznivce :)

Jako v případě facebooku, tak i u těchto zdánlivě neškodných samplů platí, že je potřeba používat mozek a že záleží jen na vás, jak budete prezentovat sebe a své přátele svému okolí. Tedy s tímto materiálem (v extrémních případech) můžete někomu zavařit, když vám příchozí hovor od určitého kontaktu bude hlásat, jak dotyčný dbá na kvalitu pěstované marihuany, nebo že má kvůli tomu problémy s policíí (ano, mezi vybranými naleznete i úryvek z „Police in helicopter“). Zní to nepravděpodobně, ale upozornit na to musím…

Drobnou útěchou může být fakt, že drtivá většina hlášek je tzv „Jamaican Gibberish“ a pokud máte problém něčemu porozumět, zkuste použít slovník :)

Archiv ke stažení zde




Malá ukázka níže:
*
*
*
*
*
*
*
*
*

Jestli vás dnešní nášup vyzvánění do mobilu neoslovil, nezoufejte. Příště to bude tematicky zase něco jiného :)