Neměl bych opomíjet chystané akce a proto tu tentokrát mám pozvánku na sobotní tancovačku.
Téměř půl roku po vydařeném narozeninovém mejdanu se opět vracíme na místo činu a opět přivážíme spoustu kvalitní muziky, která bude jako vždy pěkně nahlas.
Těšit se tedy můžete na klasickou (nad)standartní nálož z desek, liveset z mašinek a všech těch čudlíků a hejblátek (co se pomalu ani nevejdou na stůl), který možná trochu okořením nějakým tím scratchem, hláškou, smyčkou, nebo zvukem z desky. Z kraje dostanou příležitost si zahrát hosté a pozvaní začínající djs a můžete si být jisti, že se nebude končit dříve, než bude venku světlo.
Takže svojí účast v kostele na nedělní bohoslužbě protentokrát zrušte a přijďte se bavit v sobotu 24.4.2010 do klubu Sépie v Týništi nad Orlicí.
Štítek: desky
Filmy zdarma ke stažení
Pokud patříte k předlistopadové generaci, jistě si vzpomenete, jak bylo obtížné opatřit si nějaký ten film. Video nebylo běžnou výbavou každého obýváku a kazety se zahraničními filmy se sháněly na burzách, vyměňovaly, nebo duplikovaly pomocí vypůjčeného videorekordéru. Taková kvalita páté kopie z páté kopie nebyla nijak omračující a většinou ještě obsahovala nezáživný překlad/monolog jediného dabéra (vzpomeňte na scénku se zaměněnou kazetou ve filmu Slunce seno a pár facek). To ovšem tehdy nikomu nevadilo a u obrazovek se skákajícím občas černobílým obrazem a šumem se scházely rodiny nebo sousedé, aby společně shlédli film, ke kterému tenkrát ani jinak přístup nebyl.
Video, coby zprostředkovatel audiovizuálního vjemu, tu vydrželo dlouho (mnozí ho jistě ještě máte dodnes doma, nebo jako učební pomůcku ve škole), ale pokrok nelze zastavit a proto se do domácností postupně dostával jeho nástupce – DVD přehrávač. Vzpomínám si na povídání Jana Svěráka ml. v jednom díle Kinoboxu, jak prorokoval, že nikdo nebude chtít tahat ty velké nepohodlné krabice a čekat až se mu přetočí páska a že DVD má oproti videu jasnou a perspektivní budoucnost. Měl pravdu jen z části. Ani dnes nikdo nechce tahat ty (trochu tenčí) nepohodlné krabice a čekat až se mu přehraje milion upoutávek, protipirátských varování a reklam. Na tohle téma je trefný postřeh na redsnake.cz. Padesátikorunové DVD v trafikách je takový poslední křečovitý záchvěv před smrtí, protože přichází doba (nebo už nastala?), kdy budou diváci natolik líní, aby se vůbec zvedli z křesla ke svým DVD nebo BlueRay přehrávačům a vyměnili nebo otočili disk. Není pohodlnější vzít notebook nebo přenosný přehrávač s již nahraným filmem, zapnout a jen se dívat? Kdo by ještě dneska chtěl vytahovat disky, které moje mechanika třeba vůbec nemusí přehrát, nebo se disk ztratí či poškrábe?
To jsou fakta, které filmové a nahrávací společnosti jistě neradi vidí, ale nedá se svítit, směřuje se k tomu. Producenti se musí smířit s tím, že jejich DVD a BlueRay zůstanou pouze neoriginálním dárkem pod stromeček, jinak si je nikdo kupovat nebude. S výměnou kazet na burze se už dnes asi taky nikde nesetkáte, stejně tak jako s pálením DVD pro vlastní potřebu (spíše pro několik jedinců bez internetu). Ano, všechny filmy jsou dnes na síti, jsou nasdílené nebo uložené a čekají právě na vás, až si je stáhnete nebo shlédnete online.
Kdo umí alespoň trochu hledat, bez problémů nalezne libovolný film, na který si vzpomene. Všechny filmy jsou na torrentech, kterými se ovšem dnes zabývat nebudu, protože tu je tolik jiných možností, jak přijít ke svému oblíbenému snímku.
Všechno začíná tím, že nějaká dobrá duše uploadne rip verzi filmu na veřejný úložný server. Linky ke stažení vyvěsí v příslušném fóru, kde k nim mají přístup ostatní členové diskuze. Pokud byste k těmto linkům také chtěli mít přístup, musíte se většinou zaregistrovat.
Existuje ale i jiná cesta. Nikam se registrovat nemusíte, stačí jen hledat. Film má jen jeden scénář, kvality jednotlivých ripů se téměř neliší a tak když se nedostaneme k jedné verzi uploadu, jistě tam budou desítky dalších. O tom, že je nějaká filmová nebo herní novinka ripnutá/cracknutá se dozvíte třeba zde. Linky ke stažení tam ovšem nenajdete, ty si musíte opatřit sami. Kde? Třeba pomocí filestube.com. Pokud je to na vás ještě příliš složité, nebo se vám prostě nechce hledat, stačí sledovat vybrané blogy. Za všechny můžu doporučit třeba tento.
V souvislosti s výše uvedeným se dostáváme k nejčastějšímu místu pro uložení těchto souborů: servery Rapidshare. Pokud by měl s Rapidshare kdokoli problém, nebo třeba jenom neměl na premium verzi, nemusí chodit daleko. Nejenom Angličtiny neznalí uživatelé vyhledávájí na uloz.to
Uloz.to je univerzální především pro multimediální soubory, takže dnes zmiňované filmy naleznete velmi snadno díky vyhledávači a ani nemusíte být členem dalšího warfóra. Dostupnost pro free uživatele je asi nejvyšší ze stovek možných úložišť v poměru obsah/výkon. Ve většině případů najdete alespoň jeden free download slot. V případě filmů lze narazit na zajímavé a dlouhé seznamy filmů, které sem tam obsahují snímky v ucházející obrazové i zvukové kvalitě (Dolby Surround).
Máte raději seriály protože na filmy vám nezbývá čas? I seriály stáhnete z uloz.to. Brouzdáním na internetu jsem narazil třeba na tuto obyčejnou návštěvní knihu (i když méně často aktualizovanou) plnou odkazů na aktuální díly několika seriálů (The Big Bang Theory, Přátelé, Flashpoint, Stargate Universe, Ajťáci, Simpsonovi, Hra o trůny, Červený Trpaslík, Dr. House a další Blueray nebo DVDRipy). Podobných seznamů existují stovky, chce to jen hledat.
Možná si někdo řekne, jestli to není krádež. Není, můžete mít čisté svědomí. Je to jako s náboženstvím, prostě jste podlehli masáži, při které zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud jste si poctivě koupili počítač, harddisk, vypalovačku, flashku, nebo jenom prázdné DVD, můžete být klidní. V ceně těchto výrobků jsou zahrnuty autorské polatky pro různé hudební a nahrávací mafie a jiné zloděje, čímž si vpodstatě legalizujete případný pirátský obsah! Takže stahujte, zaplatili jste si to. Stahuje, než si ty bastardi vymyslí nějaký další zákon/polatek/cenzuru, aby nám to znemožnili a chtíc nechtíc se budeme muset vrátit z pohodlí sedaček a křesel na tržnice a burzy…
A jak jste na tom vy? Stahujete? Podělte se v komentářích o svůj zdroj ;)
Ještě jeden test sluchu
Dnes to bude trochu jednodušší testík vašich zvukovodů. Tento test není zameřen na hudební sluch, ale na kondici a citlivost sluchového ústrojí.
Na noiseaddicts.com je prostý online test sluchu, kde si jednoduše pouštíte tóny o vysokých frekvencích a sami poznáte, jaké pásmo ještě slyšíte a jaké už ne. Začíná se na 8kHz a můžete si vybrat signál až do 22kHz.
Rád bych podotknul, že s věkem se ta horní hranice citlivosti snižuje. Do 18 let by zdravý člověk měl ještě vnímat 20kHz a někteří jedinci i o malinko více. S přibývajícími roky to jde dolů.
Vybavuje se mi příhoda z mládí, kdy jsem v programovacím jazyce Basic experimentoval s příkazem BEEP a v zacykleném procesu postupně zvyšoval výšku tónu. PC speaker spustil od zvuku sirény až po vysoký pískot a vedle sedící tatík brzy poté prohlásil, že nic neslyší, přičemž já jsem stále vnímal intenzivní pískot a krátce na to začal venku výt pes. Jo tehdejší 486ka měla ve své case parádní speaker.
Dnes už se s tím tolika nesetkáváme, ale poměrně nedávno mělo hodně lidí jako zvonění na mobilu právě takový rostoucí tón, který (stejně jako různé softwarové odpuzovače komárů) na některých telefonech likvidoval integrované reproduktory.
V tomto testu z kategorie sluchových testů mi obstarožní sluchátka Sennheiser HD 202 přehrála ještě 18kHz ukázku. U těch vyšších už registruji pouze počáteční a koncový ořez 0 dB. Tak nějak doufám, že to bude rozsahem sluchátek a ne ušima, vždyť mi ještě nebylo ani třicet :)
Za okny zpěv ptáků přibližující se občas k takovým 14 kHz je po dlouhé zimě dobré znamení. A jestli u vás ještě nezačíná jaro a ptáci stále nikde nezpívají, zkuste si v tomto testu, jestli je ještě vůbec budete slyšet ;)
Trápení s Creative X-Fi USB
Před nějakým časem jsem si pořídil novou zvukovku, abych mohl konečně zase začít zaznamenávat, protože moji nahrávací stanici jsem zbavil Window 7, nainstaloval poslední Ubuntu a věnoval jsem ji jinému uživateli pro pohodlné a bezpečné surfování na internetu.
Měl jsem několik kritérií, které bych od nové zvukové karty očekával: připojení přes USB (kvůli přenositelnosti mezi notebooky), 5.1 zvukový výstup pro příležitostné hry a filmy, line-in vstup pro již zmiňované nahrávání z mixpultu.
Procházel a porovnával jsem mnoho produktů, které by splňovaly moje požadavky a nakonec po dlouhém zvažování padla volba na americkou značku Creative Labs a jejich produkt X-Fi Surround 5.1 USB. S předchozí zvukovou kartou Sound Blaster Audigy 2 v PCI slotu jsem byl víceměně spokojen a na domácí nenáročné využití a občasné nahrávání dostačovala. Avšak její morální zastaralost a špatná podpora ovladačů v nových Windows ji odsoudili s celým počítačem k tomu, abych se zbavil dalšího zbytečného krámu.
X-Fi Surround 5.1 USB může být pro mnoho uživatelů dobrá volba, já jsem se o tom zatím ještě zcela nepřesvědčil. Creative Labs je značka známá převážně svými cenově dostupnými produkty střední třídy. Kdo chce opravdu kvalitu, musí si připravit větší finanční obnos a hledat u jiných výrobců. Jak jistě víte, na věci související s audiem jsem tak trochu vysazený, ale zase nemám uši netopýra abych musel bazírovat na detailech a navíc pro použití s reprosoustavou Genius Home Theater 5.1 by bylo zbytečné pořizovat drahou zvukovku. Protože s Creative Labs jsem měl předtím převážně dobré zkušenosti, tak nebyl důvod investovat do jiného výrobce.
Zvukovku po připojení k USB bezproblémů detekuje Windows i Linux s jádrem 2.6.31-17, ačkoli u toho linuxu není zvuková kvalita nijak omračující (dá se říct neposlouchatelná) a výrobce dodává oficiální ovladače pouze pro Windows. Nedá se svítit, tahle zvukovka najde své využití hlavně ve Windows při hraní.
Po nainstalování ovladačů a hromady zbytečného balastu (pokud si ho při instalaci nevyberete, bude vás to nepravidelně upozorňovat na aktualizace a doinstalace mnohdy naprosto zbytečných aplikací a featurek) se z reproduktorů ozývá poměrně slušně znějící a dobře čitelná hudba (záleží na zvolené nahrávce). Požitek z hudby se dá údajně ještě umocnit zapnutím technologie X-Fi Crystalize (odtud název této zvukové karty), což je taková berlička, která ze komprimovaných zvukových souborů (MP3 nebo DivX) dokáže vymáčknout detaily a nahrávku jakoby oživit. Bohužel asi nemám ty správné nahrávky, protože rozdíl se zapnutým nebo vypnutým X-FI Crystalize prostě nijak nepoznám. Stejně tak i X-Fi CMSS-3D se nijak neprojeví, ikdyž by měla údajně rozšiřovat prostorové vnímání. Alespoň že na zatížení CPU má tato věc minimální vliv.
Podíváme-li se na udávané parametry, tak zjistíme, že přehrávat i nahrávat Stereo umí až do 24 bit/96 kHz, prostorově pak hraje 16 bit/48 kHz. Klasickými stereojacky připojíte zadní pár reproduktorů a subwoofer/center. Pro přední reproduktory jsou pozlacené cinche, které si můžete upravit na stereojack přiloženou redukcí. Samozřejmostí je i optický SPIDF výstup (který jsem dosud neměl možnost vyzkoušet). Na boku najdete výstup pro sluchátka, linkový a mikrofonní vstup. Součástí zvukovky je instalační CD a IR dálkový ovladač, se kterým uživatel něco málo zvládne zapnout, vypnout, přepnout, nejlépe však ovládat hlasitost, ale komfortní a uživatelsky přívětivé to rozhodně není. Celé to působí neomaleně a nepřehledně. Regulace hlasitosti je moc skoková (možná že pujde přenastavit na jemnější někde v registrech) a na obrazovce zabírá zbytečně mnoho místa. Navíc regulační kolečko na těle zvukovky je malino nakřivo a při otáčení „plave“. Je to detail, ale jediný ovládací prvek na zvukovce v Creative Labs vycentrovat mohli… Nejlépe si dálkový ovladač bude rozumět s aplikací Entertainment Center, která je ve flashi a navíc kvůli zbytečným grafickým efektům je příšerně pomalá a prakticky nic neumí. Součástí instalace je i možnost si zdarma stáhnout aplikaci CyberLink PowerDVD 9.
Popravdě řečeno, těmito věcmi jsem se zase až tak do podrobna nezabýval, protože kvůli nim jsem jedenáct stovek za zvukovku nedával. Šlo mi hlavně o 5.1 zvuk ve hrách a u filmů, který je pro moji skromnost dostačující a příležitostně něco zaznamenat přes line-in.
Zvukovka přes line-in nahrává, což je fajn, ale ne tak, jak bych si představoval. Zaznamenávaný signál je přijatelné kvality, ovšem je tam něco navíc. Amplitudové špičky a maxima (které nejsou zase tak na maximu) způsobují v nahrávce nepříjemné praskání a lupání!
Laboroval jsem několik dní jak to odstranit. Na internetu jsou pouze PR články, nebo vychvalující popisky v e-shopech, ale informace o tomto problému nikde nejsou, což se dalo očekávat, protože většina uživatelů s touto zvukovkou nahrávat skrze line-in asi nebude…
Zkoušel jsem všemožné nastavení a různé kombinace formátu i rychlosti vzorkování jak v Audacity (který ve verzi 1.2.6 ve Win 7 samovolně občas padá), tak i v ovládacím panelu zvukovky. Praskání se objevuje i v nahrávce pořízené balastem Creative Wave Studio, takže softwarem to není. Odstíněný kabel, přes který jsem nahrával poslední set zapojený do jednoho ze dvou master výstupů je taky v pořádku, pro jistotu ho vyměním za jiný, zkouším i nahrávat přes vlastní kabel, který jsem si kdysi dávno sbastlil sám… Zkoušel jsem odpojit veškeré ostatní USB zařízení s tím, že by mohlo něco kolidovat se zvukovkou-taktéž bez úspěchu.
Pomohlo pouze snížení vstupní úrovně v ovládacím panelu na takovou mez, kdy se zvukovka příliš nepřebudí. Každý pořádný dj si úroveň na masteru hlídá, aby nezacházel do červených segmentů. Tak to mám i já-nechávám oranžové jen problikávat, většinou se úrovní zvuku pohybuji v bezpečných zelených oblastech a proto jsem si zvukovku tak trochu zkalibroval (možná na přehnaně málo), takže praskání by se teď mělo objevovat už jenom při enormním zatížení. Musel jsem zvolit takový kompromis, aby mi toho do zvukovky nešlo moc a zároveň úroveň signálu byla na dostatečné hodnotě aby nahrávka nebyla příliš potichu.
Teď už si jenom najít čas a náladu a pustit se do záznamů :)
Přehrávání hudby, sledování filmů a hraní her je na X-Fi Surround 5.1 USB v pořádku, problém nastává při snaze něco zaznamenat – na to si musí člověk dát opravdu pozor a zkalibrovat si line-in vstup. Budu ještě nějaký čas testovat, zkoušet a hrát si s nastavením, každopádně tato zkušenost mě utvrdila v tom, že pokud chci ušetřit čas a nervy, mám se produktům od Creative Labs obloukem vyhnout a místo toho pořídit kvalitnější a spolehlivější značky, třeba M-AUDIO.
Sběratelská edice Bioshock 2
Tak je to pravda, skutečně jsem si včera předobjednal BioShock 2 Collector’s Edition a uvědomil si to až nyní :)
Nedalo se odolat, protože úvodní popis balení mě nadobro rozbil:
Sběratelská edice obsahuje: Vinylové LP desky s orchestrální hudbou z Bioshocku, audio CD s orchestrální hudbou z Bioshocku 2, 3 zimní plakáty s reklamou na velkolepý svět Rapture Bioshock 2, uměleckou knihu o 164 stránkách ve tvrdých deskách a samotnou hru Bioshock 2
Právě ten úžasný hudební doprovod a songy, které se mi tolik líbily v prvním Bioshocku, navíc na gramofonových deskách jsou dostatečná motivace připlatit. Za vinyly jsem za ty roky už utratil přes sto tisíc, takže tyhle tři (nebo dvě?) desky jsou porád za super cenu. Ve hře se mi často stávalo, že jsem se zastavoval a jenom poslouchal tu geniálně vybranou hudbu pro danou část mapy. Nečekám pouze orchestrální záznamy, ale i odhrovačky z barových jukeboxů a podobně :) Doufám, že to nebude nějaká whitelabelová kvalita a ty desky něco vydrží, protože do mixu se některé skladby náramně hodí ;) Přesněji řečeno o to ostatní mi ani tak nejde, samozřejmě o hru se zajímám, ale neplánoval jsem ji v nejbližší době pořizovat. Ale co už, snad se najde i čas na její hraní.
Líbí se mi používání plasmidů a zbraní současně. Přeju si, aby si hra zachovala mistrovsky dávkovanou atmosféru, zůstaly hw nároky a kdyby ve hře bylo trochu doladěno ovládání, budu spokojen. Přeci jenom při hraní s myší se člověk neubránil pocitu neohrabaného konzolového vlivu.
2K by mohli s něčím podobným přijít i u hry Mafia 2. Teď už jenom počkat do 10. února, kdy by teoreticky balíček měl dorazit. 10. 02. 2010 je docela zajímavé datum, nemyslíte?
Klíčová slova 2009
Přiblížil se konec roku a opět mi to nedá, abych nenahlédnul do statistik a nepodělil se o ty nejšílenější výrazy, které uživatelé skutečně zadávali do vyhledávačů a dostali se na tento blog. Vedle stále více oblíbenějšího dětského porna, onanující školačky, různých cracků a hacků do GTA 4 i jiných her (nic z toho tu ovšem není), nesmyslných dotazů s www. a podobných, se najdou zajímavé vyhledávací výrazy. Téměř 12000 různých klíčových slov a frází přivedlo návštěvníky až sem, pojďme si některé nejlepší představit:
čím vyšší bpm, tím větší -no schválně co? rychta?
10 snímků za vteřinu gta 4 – není moc (taky mi to občas kleslo :)
3d porno bryle -nedokážu si představit, jak na to…
big brother vyzváněcí melodie – jen to ne
dechová hudba mp3 -nejste tu správně
dj skřípání -jste tu správně
fullhd porno 3d download -nechcete toho zrovna málo
čištění uší ohněm -fireshow ušima? odvážný návštěvník :)
všetky gta iv na pc rapidshare – určitě tam budou, ale možná že by bylo jednodušší najít to 3D porno :)
vlády tají planetu x – já myslím, že toho ty bastardi tají víc :)
tekno na kazetě – před pár lety běžná věc
3d střilečka nizke požadavky – to by mohl být Doom
onanovala „v autobuse“ – a proč to máte v uvozovkách? v autobuse ne? :)
nesmrtelnost do wolfenstein – po dohrání hry se v menu zpřístupní cheaty a tam by to mělo jít zapnout
nejlepší díl futuramy -je zcela jistě 4×01.Roswell That Ends Well jak se Fry stal svým vlastním dědečkem
lysohlávka špiní -tak si ji umej
3gp.mariuhana -a jste si jisti, že jste to napsali správně?
ako vyčistím windows – formatováním disku a nainstalováním Ubuntu :)
american audio je smejd -jak u čeho, například model 4.5 HDT v mnohém předčí Technicsy
breakcore uz neni in – a co je podle vás in?
bílo žluté porno -raději nedomýšlet :)
co je to biomasa jacques – Kateřiny se raději neptejte :)
dj pousti hudbu z youtube -to musí být odvážný dj, nebo si to pouští jenom doma na bedýnkách od počítače
download gramafon technic for dj -až bude doba replikátorů, kdy si budeme moci stáhnout cokoli…
hledat české kodi na 3 díl san andreas liberti citi stories -u některých dotazů člověk neví, jestli se má smát nebo brečet
hledat newim -se asi někdo nudil a na klávesnici mu nefungovala klávesa „V“
jak se naucit tancovat na diskotéky – nejlépe si sáhnout do elektrické zásuvky
jaka hudba ted je nej – pokud chcete být za mamlase, tak stačí sledovat televizní/rádiové hitparády
jitka ti volá zdarma – bohužel, nevolá
jsem technař – styď se!
mimozemská technologie microsoft – tak je to jasné, takový balast, co vyrábí Microsoft je donebevolající :)
vinyl jako priloha v casopise – chtěl bych vidět, jestli by alespoň jeden vinyl přežil expedici v tiskárně a následnou distribuci…
pri instalaci pocitac zcerna – to vypadá na hw chybu, uhaste plamen, otevřete okna, vyvětrejte kouř a jděte si koupit nový počítač
Pozvánka Harvitek
Při příležitosti kulatých narozenin mého kamaráda se v sobotu 12.12.2009 chystá mejdánek v klubu Sépie v Týništi nad Orlicí.
Vedle klasického livesetu a šmrdlání z desek na této akci vystoupí také punk/hardcore skupina Caximba, která bude mít svůj prime time ze začátku a po koncertu to začne bouchat :)
Protože jsme to chtěli nějak ozvláštnit a zjistit, jak kreativní posluchače máme, vymyslelo se takové zpestření.
Vybarvěte a vystříhněte skládanku ještěra z plakátu. Pokud donesete ještěra s sebou, máte zvýhodněný vstup na tuto akci a automaticky postupujete do soutěže o tričko.
Nejlepší výtvor bude vyhlášen během večera a autor nejoriginálnějšího ještěra získá tričko!
Na kvalitu zpracování samotného plakátu příliš nekoukejte, učil jsem se zacházet s programem Inkscape a je to můj vůbec první oficiální plakát na akci. Plakát pro tisk můžete stáhnout na stránkách Figury
Budíček
Pravidelný čtenář by čekal další nášup vrzání, pípání, skřípání a záplavu všemožných rychlých zvuků.
Dnes tomu bude trochu jinak, protože prozradím, co mám momentálně nastavené jako zvuk budíku.
Je to skladba Hush little baby z alba Hush, které má na svědomí nikdo jiný než geniální Bobby Mc Ferrin a Yo-Yo Ma. Tuto naprosto dokonalou skladbu už několik týdnů nemůžu dostat z hlavy, stále si pískám ten veselý podmanivý motiv a nedávno to došlo tak daleko, že jsem si to dal jako budíček. S takovou funky písničkou se ráno hned vstává radostněji :)
Mimochodem 22. dubna 2010 zavítá mistr tisíce hlasů do Prahy, aby společně se speciálním pěveckým sborem představil svůj nový koncept vokálního umění VOCAbuLarieS.
Bobby Mc Ferrin je hudebník, který zpravidla nepoužívá žádné hudební nástroje a vystačí si se svým tělem po celý koncert. V asociaci na Bobbyho mc Ferrina si jistě vybavíte jeho nejznámější písničku Don´t worry, be happy z alba Simple Pleasures, která koncem 80.let obsadila přední místa všech hitparád a v rádiích se hraje dodnes.
Hush little baby don’t say a word
papa’s gonna buy you a mockingbird
and if that mockingbird won’t sing
papa’s gonna buy you a diamond ring
and if that diamond ring is brass
papa gonna buy you a looking glass
and if that looking glass will break
papa gonna buy you a chocolate cake.When the chocolate cake you eat
papa’s gonna buy you a puppy sweet
and if that puppy, puppy won’t bark
papa gonna buy you a horse and cart
and if that horse and cart break down
papa’s gonna buy you a big toy clown
Hush little baby, don’t you cry
Mama’s gonna sing you a lullaby.
Ortofon Concorde Scratch po roce
Už je to více jak rok, co šmrdlám s přenoskama Concorde Scratch. Za tu dobu odehrály na desítku akcí a doma je taky nešetřim (když na to mám čas) a užijou si dost vylomenin.
Za jeden rok používání se špička hrotu malinko zaoblila a výstup jistě také klesnul (neměřil jsem ani ze začátku, ani teď). To není nic zvláštního, protože ráno po akci je hrot docela slušně zaprasený (viz obrázek) a jehla si za ty večery odbrousila statisíce kilometrů v drážkách desek.
Překvapivě se viditelné opotřebení hrotu nijak vážně neprojevuje ve zvukových vlastnostech a rozdíl mezi novým a rok hraným hrotem je lidským uchem takřka nepostřehnutelný. Samozřejmě že vysoké kmitočty jsou malinko poznamenány menší špičatostí jehly, ale v běžné hudební nahrávce to nijak nelze poznat a při přehrávání lidské řeči se na to posluchač musí velmi soustředit, aby zaznamenal jemné zkreslení u sykavek.
I mechanické vlastnosti jsou stále ve výborné kondici, jehla v drážce porád dobře drží při stále stejném zatížení, nepřeskakuje ani při reversech (pouze výjimečně u některých vážně hodně ohraných desek) a tzv. měknutí hrotu jsem také nezaznamenal. Čas od času hroty vyčistím lihem a další údržba není potřeba.
Jak už u mne bývá zvykem, měl bych své tvrzení doložit nějakým záznamem.
Ten bohužel tentokrát nebude, protože z nepochopitelného důvodu jsem se i já odhodlal vyzkoušet nový operační systém od Mrdkosoftu a na svoji nahrávací stanici (která mi léta dobře sloužila) jsem ve slabé chvilce nainstaloval Windows 7. Kvůli počátečnímu tichu jsem musel pro svoji Sound Blaster Audigy 2 dodatečně nainstalovat ovladač z internetu.
Konečně se reproduktory rozezněly, ovšem kvalita přehrávaného zvuku nebyla taková jako předtím. Zpočátku jsem se radoval, že to zase hraje, ale po chvilce a několika pečlivých posleších jsem nebyl s reprodukcí tolik spokojen. Zvuk ze Sound Blaster Audigy 2 je pod WIN7 mírně zkreslený a v jistých situacích to zní jako v ocelové bedně (typický znak nevyladěnosti ovladačů).
Se záznamem jsem se taky pár dnů trápil, až jsem to nakonec vzdal. Po mnoha různých nastaveních, kombinacích a ladění je zaznamenávaný signál na velmi nízké úrovni i při vysokých hodnotách posuvníků v PC i na mixáku a v maximálních pozicích zvukovka nepříjemně ořezává (ikdyž není ani pořádně vybuzená). Popisované zkreslení je při pozorném poslechu zřetelné i v nahrávce (testováno na jiných přehrávačích a počítačích) a pokud mám doložit nějaký důkaz o kvalitách rok používaných přenosek, s tímhle ho neudělám…
Byla tu ještě možnost zkusit nainstalit ovladač z originálního cd od zvukovky. Když jsem si tuhle zvukovku kupoval, tak se ještě ani o Vistách nikomu ani nezdálo, tudíž to byl pitomý nápad už od počátku, ale řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a po instalaci driverů a ostatního balastu se z repráčků ozývalo ticho…
A jako třešničku na dortu je fakt, že Win7 nepodporují grafickou kartu ASUS A9250. Před lety jsem na tom v pohodě dohrál Doom 3 a ten nový zmetek od Mrdkosoftu pro tenhle kus hardwaru nemá ovladač (respektive Aušus nemá pro tuhle řadu grafik odpovídající ovladač pro Win7)!
Windows Seven je jasně pro nové počítače a nové HW zařízení (SSD disky, dotykové obrazovky, USB 3.0, Blue-ray mechaniky a jánevímcoještě) a s pár let starým hardwarem si prostě neporadí. Až se s Windows 7 dostanu do takového stádia, že je rozvrtám až nebudou k používání (udělal jsem to tak se všemi verzemi Windows. W95 počínaje-ale vždy se mi je podařilo zachovat ve fungujícím stavu), tak se vrátím zpátky k Windows XP v dualbootu s nějakým linuxovým distrem a pořídím nějaký záznam :)
Ewa Farná v Pardubicích
V sobotu v rámci svého turné Buď Virtuální poctila Pardubice svou návštěvou populární zpěvačka Ewa Farná. Celému tomu cirkusu jsem byl přítomen a po koncertu jsem pln smíšených pocitů.
Všemu dění jsem přihlížel jako nezaujatý divák nejčastěji z odlehlého a nerušeného místa na trestné lavici a dostatečně blízko pódiu i posluchačům a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
V malé hale ČEZ arény v sobotu vyrostlo nijak extra originální pódium se sklápěcím mechanismem uprostřed. Na konstrukci bylo zavěšeno několik blikátek se třemi plátny pro projekci, doplněné běžnou zvukovou výbavou plastových, blíže nespecifikovaných, reproduktorů (pravděpodobně pouze dvoupásmová sestava).
V hale před začátkem několik brigádníků rozvěsilo reklamy a tím veškerá výzdoba končila. Pro posluchače tu nebylo vůbec žádné zázemí, pult s občerstvením nebo zpestření, pouze za zvukařem byl jakýsi stánek, kde prodávali CD a reklamní předměty, takže byli návštěvníci odkázáni na předražené automaty u WC.
O půl šesté se otevřel vstup a do haly se přiřítily odhadem dvě třídy čtvrťáků, respektive čtvrťaček, protože v hloučku dětí, který málem prorazil zábrany před pódiem, byla převaha holek.
Děcka vytrvale stáli nalepení na zábranách před pódiem a s blížící se půl sedmou stále častěji vykřikovali „Ewo“. V několika dětských rukách jsem spatřil pastelkami namalované transparenty s nápisy Ewo miluju tě, případně obrázky srdíček a v sále se pozvolna začalo objevovat víc a víc návštěvníků. Oproti koncertu Suzi Quatro před čtrnácti dny tu je tentokrát věkový rozdíl návštěvníků přibližně 40 let.
Po více jak hodinovém čekání věrných fanoušků se před sedmou hodinou večerní v hale setmělo a v zákulisí jsem ve tmě spatřil siluety několika maškar, jak se shlukují ve stánku za pódiem. Zpočátku mi to připadalo že bude s měsíčním předstihem nadělovat Mikuláš, ale jakmile se ty maškary naskládaly na pódium a opět se rozsvítila světla, tak mi bylo jasné, že to jsou hudebníci v komických kostýmech, které během večera několikrát převlékly…
Se světly se spustil i kravál a Ewa v pestrobarevném plastovém kostýmku a růžovou parukou to rozbalila až jsem začal zívat. S několika nezaujatými posluchači a přihlížejícími jsme se shodli na tom, že Ewa opravdu neumí zpívat a celkově je ten koncert nazvučen tak, aby to nebylo poznat. Nevim proč, ale je to tak na mnoha koncertech a vystoupení i jiných umělců, aby kravál z hudebních nástrojů přehlušil projev zpěváků a nebylo zřetelné ani slovo. Většina lidí v sále si album už koupilo nebo stáhlo a tak texty znají. Ten zvukař tam je jenom proto, aby hlídal ostatní kanály, které následně přebudí do takové míry, že zpěvákům není rozumět. Kdyby jenom trochu chtěl, tak by všichni mohli Ewu slyšet jak zpívá doopravdy a to hezky nahlas. Když už má signál na šavli, může si s ním dělat co chce. Tohle jde dost dobře udělat i v polních podmínkách :)
Zvukař dostal zaplaceno, aby byl takovou berličkou a pouštěčem dohromady, jenže trochu více tragikomicky. Neznám písničky Ewy Farné a ač jsem se snažil sebevíc (a ona jistě také), nerozuměl jsem ani slovo ani v jedné písničce. Navíc jsem měl výborný výhled na kytaristu, který se během hraní drbal na hlavě nebo dloubal v uchu a v okamžicích ticha vesele dělal, že brnká do strun. Jediný, kdo ten večer skutečne hrál, byl bubeník a možná basák (ale na toho jsem neměl tak dobrý výhled), jinak se celý večer zřejmě jelo ze záznamu a při průvodních slovech naší oblíbené Ewičky mezi jednotlivými písničkami měla dost oříznuté zvukové pásmo (porád měla v ruce stejný mikrofon), takže to co skutečně do toho mikrofonu říkala, byl jen výřez od čtyř kHz výš (na omezení zpětné vazby to ukecat nejde). I s těmi potlačenými hlubokými a středovými frekvencemi na jejím hlase bylo poznat, že je trochu nakřápnutá nebo po nemoci. Před samotným koncertem jsem ji v zákulisí 2x potkal a ani jsem si toho nevšiml, až když povídala svoje moudra na pódiu, tak mi došlo, že tady něco není v pořádku…
Nicméně i s hlasovou a hudební indispozicí svým fanynkám a fanouškům živě simulovala mnoho svých slavných pseudo-rockových hitů, včetně Potřebuju chcát a jiných jistě známých (bohužel já je neznám) songů. Pořadatelé pod pódiem měli nezáviděníhodnou práci. Odstrkovali zábrany, na kterých byly pověšeny stovky fanatických dětí dál od pódia prakticky každých deset minut. Na celé stádo rozjařených dětí za plotem byli jenom tři a zhruba v polovině koncertu mi jeden z nich říká, že už ho to pěkně sere. Musel jsem mu dát za pravdu, já měl ale narozdíl od nich možnost se zvednout a odejít jinam (což jsem několikrát udělal), protože bych to opravdu nevydržel poslouchat celou hodinu a půl…
Když se nahrává album ve studiu, hodně se u toho zahřejou zvukové modulátory a procesory, aby to ve výsledku nějak znělo. Při koncertu tu jeden procesor taky měli, ale naplno ho využili až při poslední písničce, kdy Ewa „zpívala“ jen při doprovodu klávesisty – neřvaly tu kytary ani bicí a to byl snad jediný okamžik večera, kdy jí bylo trochu rozumět. Jinak celé vystoupení by se dalo označit za částečné karaoke se zpěvem i nástroji ze záznamu.
Asi jsem si příliš zvyknul na taneční akce a mám raději pohybující se dav, protože kdbyby mi na akci celý večer lidi jenom stáli (a ti šťastnější popíjeli nápoj) a největší reakce by bylo zvednutí ruky nebo pískot, tak mi je jasné, že něco není v pořádku…
Sečteno podtrženo. Sobotní kulturní událost byla hezkou demonstrací toho, co všechno médii zmanipulované děti a jejich rodiče dokážou přetrpět, jen aby na chvíli viděly uměle vytvořenou hvězdičku bez špetky talentu z přiblblého plátku či televizní obrazovky. Žádný předskokan, žádná bonusová kapela, žádná zvláštní výzdoba ani doprovodné akce (nepočítám tu jednu soutěž, jejíž pointu jsem nepochopil a vyhlašování vítěze probíhalo měřením hlasitosti potlesku tzv. Decibelometr, jehož výsledky ten zvukař maníkovi na pódiu musel dvakrát opakovat). Autogramů se na konci dav dětí taky nedočkal (ale podepisovalo se u šaten). Před koncertem i v průbehu na třech plátnech rotovalo několik desítek reklam na různé internetové portály pro mladé (název Buď virtuální sedí), zhruba hodinu a půl byl imitován koncert, na který nebozí rodiče museli vypláznout 230,- za lístek a manažer této slavné zpěvačky si mnul ruce, jak za hodně peněz jde udělat málo muziky a vytřískat nehoráznou sumu.