-Dobrý den, rád bych se ucházel o post předsedy ministerstva pro lety na Měsíc.
-Ale my nemáme žádné lety na Měsíc.
-Nechápu kde je problém, ministerstvo spravedlnosti přece máme taky…
Je až skoro neuvěřitelné, o co se tu někteří snaží.
Nemohl jsem uvěřit článku, že TOP 09 by nyní ve Sněmovně vystřídala Zelené, na který jsem narazil čistě náhodou, tak jsem si počkal až do druhého dne, až vystřízlivím a našel si ten článek znova a přečetl si ho ještě jednou a pozorně.
Zloděj a vlastizrádce si založili novou partaj (Tunelovat Okrádat Podvádět 09), ve snaze udržet se u koryta a rozkrást co se ještě dá. Vynakládají pro to evidentně velké úsilí. Heleďte já vám taky klidně sepíšu takovou kravinu za polovinu toho, co vás stál ten váš „průzkum“ a úplatek redaktorce deníku:)
Jen ať to s pirátama nedopadne jako se zelenýma, ty vem čert (škoda, že jsem si nezazáložkoval ten obrázek Olgy Zubové z roku 2007, jak má na sobě tričko s nápisem nejsem Paroubkův hlas a hezky se u toho zubí).
No neznám člověka, který by dobrovolně a při smyslech dal hlas straně TOP 09. Najde se mezi vámi někdo takový?
Pro někoho to může být smutné, ale já se musím jenom smát.
Směju se tomu cirkusu, který se v posledních dnech odehrává, směju se nekonečné lidské blbosti, směju se naivitě některých jedinců a taky se směju pokusům vzkřísit něco, co už je dávno po smrti.
Když jsem tu před nedávnem psal, proč nebyl a nebude Czechtek, ani v nejmenším jsem netušil, že se scénář bude opakovat a šílenství okolo jednoho největšího free festivalu tu bude letos znova.
Co se tedy stalo?
Vpodstatě to samé, co v roce 2007. Akce pod názvem Czechtek už neměla nikdy vzniknout, ovšem principielně se mělo tradičně pokračovat dál, akorát pod názvem Moraviatek. Bohužel (nebo bohudík) narůstající obliba tohoto free festivalu způsobila obrovské halo a nebývalý zájem tisíců lidí, kteří s touto scénou nemají nic společného, nezůstal bez povšimnutí. Toho se samozřejmě chytli novináři a senzace byla na světě. Celkový přehled dění a nafouklých mediálních bublin monitoruje czechtek.bloguje.
Může za to facebook, můžou za to sami (potenciální) účastníci festivalu, můžou za to novináři?
Kdo ví, každopádně ani já bych nebyl nijak odvázán z toho, že jedu na kalbu, ze které bude online přímý přenos vysílat televize nova…
Jeden deštivý podvečer se mi na talíř dostaly opět dvě rozličné desky a protože to hezky lícovalo, zmáčknul jsem RECORD.
Tentokrát to nejsou Šmoulové, ikdyž tahle deska taky ležela dlouho na půdě a čekala, až na ní přijde čas :)
Není to sice nic zázračného, prostě jsem pustil track a na druhém gramofonu ve správný čas druhou desku a to byla vpodstatě celá ta činnost, ale i tak je docela ojedinělý jev, že skladba z roku 1986 tak dobře drží rychlost a je to důkaz toho, že před třiadvaceti lety používala skupina Kroky Františka Janečka ve studiu překvapivě přesný synth a bubeníka. Pravda, občas jsem do toho musel hrábnout, protože se to chtělo rozjíždět, ale i přesto to je nevídaná shoda. Dokonce i ty chybějící beaty vycházejí :) Záznam pak zlehka pokračoval do tracku Colu, pijeme colu, ale to už není publikovatelné, proto je to ve správný čas uříznuto….
Kombinace těchto dvou desek byla tak trochu účelová a taky jsem se nudil a náhodou narazil na zajímavý track zajímavé rychlosti, když jsem si probíral desky, že bych mohl něco vybrat do dalšího setíku. Kdo měl to štěstí a navštívil vybranou figuráckou akci, tak ví, že šlágry (nejen) Michala Davida se mi občas připletou do setu a rád okořením svoji hudební produkci hity mého mládí :) Někdy přijde řada na solo takového oldskůlu zcela náhle a když je po ruce kolega mašinkář, doplní dobový hit hutným kopákem z Rolanda, ale to všechno vzniká spontáně na akci a není nad pravou nesecvičenou improvizaci :)
Tahle tříminutová věc nenadchne, ale ani neurazí a berte to prosím jako takový vyšší level jedné písničky z osumdesátých let :)
Mám za sebou vstupní prohlídku u lékaře, stačí už jenom podepsat smlouvu a od srpna nastupuji.
Všude propíraná krize a její následky se projevily i v současné práci, kde to jde od desíti k pěti a díky nepochopitelným krokům našeho vedení a dost mizerné situaci, jsem se rozhodl pro jediný rozumný krok, který už několik bývalých spolupracovníků udělalo a další se chystají také udělat: dávám výpověď!
Ačkoli to na pracovním vytížení příliš znát není, zaměstnanci jsou ujišťováni, že firma je v mínusu. Veškeré odměny a finanční ohodnocení byly odebrány a dokonce nám snížili i základ (na což ze zákona nemají právo). Řízení, fungování a plánování firmy je v rukou několika podivínů o jejichž skutečných úmyslech lze spekulovat. Přístup vedení se za ty roky nijak nezměnil: nikoho nic nezajímá, nikdo vpodstatě za nic nezodpovídá, tak nějak to prostě funguje a to je celé.
Pokus o zavedení nereálných praktik a postupů do stávajících podmínek byl zprvu hlavním cílem nového ředitele, ale jak se ukázalo, nic z toho se u nás realizovat nedá. I když jsem já osobně vyvíjel iniciativu, aby ten koktavý a šišlavý připosránek naštívil logopeda, protože mu není rozumět a v e-mailové komunikaci by si měl doplnit základní znalosti pravidel Českého pravopisu a věcně jsem argumentoval, že se takový člověk a jeho plány na takovou pozici nehodí, nic z toho nepomohlo.
Moje doporučení, návrhy a připomínky byly předloženy s velkým pozdvižením, ale nic dalšího se nedělo. Návrh byl sice přijat, ale jeho projednávání tak nějak vyšumělo a dnes se všichni tváří, jakoby se nic nestalo. V ředitelském křesle dál sedí člověk, který evidentně neví, jak to v takovém podniku chodí, nikdy v životě nepracoval, neví, co práce v takové firmě obnáší a jak s tím nakládat, neumí se srozumitelně vyjádřit, nedokáže dosáhnout vytyčených cílů, nepředstavuje žádnou motivaci ani autoritu, ačkoli já sám jsem podával zlepšovací návrh na změnu vedení a odstranění veškerých překážek, které si za ten půlrok prosadil, nic z toho se nezměnilo. Působí dojmem, že jeho Know-how má akorát ze školení a brožur, v praxi a v očích všech zaměstnanců ovšem selhal a spolupráce s takovým člověkem sice zvyšuje vlastní sebevědomí, ale reálně nepředstavuje žádné klady. Hiearchii a způsob dosazování lidí do vysokých funkcí jsem nikdy pořádně nepochopil a patrně už ani nepochopím.
Nač se rozčilovat, boj s větrnými mlýny nemá cenu, proto jako blesk z čistého nebe přišla nabídka nové práce jinde, za lepších a zajímavějších podmínek. Žádný kravál, smrad ani špína, žádná námaha ani stres. Pokaždé, když jsem tam přišel, mě překvapila neskutečně pohodová atmosféra mého budoucího kolektivu. Nikdo se nikam nežene, na všechno je dost času a nikdo si s ničím nedělá těžkou hlavu.
A kde že to bude? To vám neprozradím, i přesto že se na mou hlavu několikrát denně snáší dotazy, kam nastupuju a někteří spolupracovníci by očekávali, že se to dozví právě zde, když jim to nechci prozradit osobně :)
Každopádně díky novému zaměstnání budu pracovat skoro v centru města, budu mít určité řekněme společensko-kulturní výhody, privilegia, výsady a postavení a do budoucna se to bude stále více rozvíjet a pozitivně projevovat. Nemusím si dělat hlavu s nějakou krizí, poznám spousty nových a zajímavých lidí, něčemu novému se přiučím a budu mít jistotu, že o tuhle práci jen tak nepříjdu, nebo že by mělo docházet k nějakým zásadním změnám, či úsporným opatřením…
Existují zde i nevýhody: práce na směny a příležitostná práce o víkendech. Musel jsem kvůli tomu odmítnout několik nabídek na hraní, protože prozatím fakt netuším, jak to bude a na který víkedn mám naplánovanou směnu. Ale i to se dá skousnosut, neřkuli, že odpolední je pro mne v jistých situacích přijatelnější, než vstávat ráno před půl šestou.
Budu vás ještě chvíli napínat, ale stejně dříve nebo později se provalí, že mojí pracovní náplní bude… :)
Nejen seriózní vědecké publikace a články připomínají první kroky po Měsíci, ale i konspirativní webziny a servery zpochybňují přistání Američanů na Měsíci a rozdělují tak obyčejné smrtelníky na dva tábory. Jedni Přistání na měsíci berou jako vážný fakt a mylník v historii lidské rasy, druzí jsou přesvědčeni o tom, že přistání Apolla 11 se odehrálo v Hollywoodských ateliérech.
Opakem tomu jsou články, které všechny pochybnosti a poukazování na nejasnosti vyvrací a osvětlují. Proč taky ne, kde je poptávka, tam je i nabídka.
Já se k celému problému stavím neutrálně. Nijak Přistání na Měsíci nezpochybňuji, ale ani mu stoprocentně nevěřím. Nebyl jsem při tom, nesledoval jsem to, nezažil jsem tu mediální masáž, která jistě kolem celého toho drahého cirkusu byla a nebyl (a ani nemohl být) jsem tím jakkoli ovlivněn. Jen mi trochu nejde do hlavy, jak mohli před čtyřiceti lety vysílat přímý televizní přenos z Měsíce? Uvěřil bych tomu, že tehdejší technika byla na takové úrovni, že dokázala odvysílat nejsledovanější přímý přenos v historii tv vysílání z některého filmového studia, ale z Měsíce???
Ať je to tak či onak, jedno je jisté: já se na Měsíc nikdy nevypravím a s největší pravděpodobností nikdo z vás také ne. Ať už člověk na Měsíci byl nebo nebyl, pro nikoho z nás to neznamená žádný přínos, výhodu, nebo zlepšení čehokoli. Chleba díky tomu levnější nebude, jen se za 30 miliard dolarů vyplavilo trochu endorfinu některým americkým pošukům, kteří si chtěli dokázat, že jsou lepší než Sověti. That’s All
„That’s one small step for a man, one giant leap for mankind.“ – Neil Armstrong, July 20, 1969
Takže pod článkem Pojďme hledat význam symbolu 23 se hezky hromadí názory a protože počet komentářů přesáhl hodnoty 23, slíbil jsem, že uvedu na pravou míru, jak to vlastně s tou třiadvacítkou je. Svého času to možná bylo zahaleno tajemstvím, ale dnes už na tom stejně nesejde a chci také udělat přítrž všem těm bludům a nesmyslům, co se s číslem 23 vozí…
Na tomto blogu bude již třetí odkaz na výborný článek Tajemství čísla 23 a vytáhneme si z něj několik důležitých údajů a zároveň je porovnáme s příspěvky pod článkem.
Takže jak již bylo řečeno i v komentářích, první významná zmínka o číslu 23 je v trilogii Illuminatus, kde Robert Shea a Robert Anton Wilson číslem 23 symbolizují boha chaosu.
The KLF na počátku 90. let poblázní hudební průmysl takovým způsobem, že dlouho okupují první příčky hitparád. 23.8.1994 (1+9+9+4=23) se seberou a odjedou do Skotska, aby tam v krbu spálili milion liber, které jim jejich hudební tvorba vydělala, tam také podepíší dokument, ve kterém prohlašují, že o tom 23 let nepromluví.
Tak a teď se dostáváme k tomu, na co jistě všichni čekají:
Spiral tribe měli mystický symbol 23 jako posvátné číslo symbolizující spirálu.
Spiral Tribe měli údajně 23 zakládajících členů.
Traduje se také, že v době vzniku Spiral tribe bylo jejím členům průměrně 23 let.
O silnici M23 v komentářích zmínka také padla.
No a pak se také dostáváme k hypotézám, které jsem slyšel od některých expertů, že například aparatura Spiral Tribe měla výkon 23KW (to musel být ale kravál ;)) a nebo že každá SPZ na jejich autě měla, nebo součtem číslic dávala dohormady 23, za hodinu dj zahrál 23 desek a další fantasmagorické výmysly, které dokazují, jak moc bujná je fantazie některých efedrinových mozků…
Každopádně číslo 23 má své kouzlo, přitažlivost a výjimečnost, ze které Spiral Tribe udělali tak trochu víc. Jako svůj symbol si ho vybrali kvůli symbolice chaosu (ona ta hudba před 15. lety z tehdejšího pohledu byla něco nového, něco, co nikdo předtím neslyšel a tak trochu chaoticky i na svou dobu působila). S vědomím, že číslo 23 je ukryto snad ve všem a chaos je protiváhou pořádku, Spiral Tribe přijeli na celý víkend na vybraný pozemek a spontáně tam vznikla party bez nějaké složité organizace a pořadatelského zařizování, a přesto to všechno fungovalo náramně dobře. Krásný důkaz toho, jak může něco samo od sebe vzniknout a fungovat v chaosu a řídit se podle nepsaných pravidel, býval k vidění pravidelně na Czechtekku.
Ať se vám to líbí, nebo ne, na číslo 23 narazíte prakticky všude a při každé příležitosti, přímo nebo v souvislosti různých kombinací a počtů…
Na závěr přidám ještě jedno video, které pod číslem 23 odhaluje mnoho dalších faktů a náhod, mimo jiné odhaluje symbol 666 (v komentářích zmiňovaný), nebo říká, že 23.12.2012 má být konec světa…
A vítězem vyhlášené soutěže se stává Mr-Bungle se svým povedeným komentářem:
Vznik pozází z mýtických příběhů o takzvaných 11 šroubcích a 12 matičkách.V závěru vždy dojde k náhlému přebytí 1 matičky což má vyjadřovat centrální smysl paradoxu našich životů
30. června 2009, kolem osmé hodiny ranní vtrhla na squat Milada bezpečnostní agentura. Překonala zamčený hlavní vchod do domu i všechny bariéry v domě a začala dům vyklízet. Agentura byla najata Ústavem pro informace ve vzdělávání, který je správcem pozemku (vlastníkem je stát) a počínaje 30.6. spravuje patrně i vilu Milada, která měla být k tomuto dni zapsána do katastru nemovitostí, takže byl odstraněn stav, kdy právně neexistovala.
Zásahu bezpečnostní agentury byla přítomna ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání paní Zieleniecová, a starosta Prahy 8 pan Nosek. I přes jejich přítomnost zaměstnanci bezpečnostní agentury, kteří svým vzhledem (oblečení značky Thor Steinar) i vyjadřování silně evokovali neonacisty, od začátku svévolně ničili zařízení domu, rozbíjeli okna i interiéry domu i majetek squaterů. Ničení komentovali slovy, že účelem je učinit objekt neobyvatelným.
Jakmile zásah bezpečnostní agentury začal, sedm obyvatel vylezlo na střechu, s úmyslem zabránit úplnému vyklizení domu. Jeden ze zaměstnanců security se je pokoušel pokropit slzným plynem.
Kolem půl jedenácté se začali před Miladou scházet první sympatizanti squatu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s vyklízením. To už byly na místě první policejní jednotky, jejichž příslušníci začali prostor pod vysokoškolskými kolejemi, sousedícími s Miladou, ohrazovat páskou a vytlačovat shromážděné na přilehlé parkoviště. Došlo k několika strkanicím, několika zraněním na straně protestujících a jednomu zadržení, při kterém zadržovaného bili policisté teleskopickými obušky.
Kolem dvanácté hodiny byl také zatčen jeden ze dvou zatím obviněných.
Securitka se mezitím pokusila squatery ze střechy „vykouřit“ tím, že zapálila v několika kamnech v domě.
Při vyklízení squatu byla policií napadena obyvatelka obytného autobusu, který parkoval v blízkosti Milady, a to tak, že musela být odvezena na neurologické oddělení nemocnice Na Bulovce kvůli podezření na epileptický záchvat. Je cizinka a jejímu příteli nebyl umožněn přístup do autobusu pro její doklady. Z autobusu se během jejich nepřítomnosti ztratilo několik jejich věcí.
Situace se potom na pár hodin ustálila: přivázaní na střeše, protestující opodál na louce v prostoru vymezeném policií. Začalo se vyjednávat o vstupu do objektu s kamerou kvůli monitorování škod napáchaných bezpečnostní agenturou, a také kvůli zajištění osobních věcí cizinců, kteří byli v té době na Miladě na návštěvě. Jednání bylo ale zdržováno a vstup nebyl umožněn.
Obyvatelé Milady, kteří zůstali venku a měli strach o své věci, včetně peněz, fotoaparátů, dokladů atd. se snažili dosáhnout možnosti vstupu, po jednom a s doprovodem, aby mohli zachránit, co se dá, což jim také nebylo umožněno.
Jejich obavy se naplnili, když začali zaměstnanci security vyhazovat z oken vily nábytek a skříně plné osobních věcí.
Ničení Milady pokračovalo totální likvidací střechy. Securitka začala shazovat tašky ze střechy, aby se dostala k lidem na komíně. Čtyři z nich reagovali na možnost zachránit alespoň některé své věci a rozhodli se střechu opustit. Podle jejich vyjádření musela policie po cestě ze střechy bránit tomu, aby je zaměstnanci security fyzicky nenapadali.
Na střeše zůstali tři lidé. Security pokračovala v rozebíraní střechy a když se dostala na dosah k squaterům, začali jednoho z nich násilím a proti jeho vůli stahovat dolů, přičemž ho ohrozili smýkáním po komíně, kdy nebyl k ničemu přivázán. Security ho po té předala policii.
Poslední dva squatery se securitce sundat nepodařilo, a to ani za pomoci slzného spreje, který byl na ně opět stříkán. V tento moment vstoupil do věci ministr pro lidská práva Michael Kocáb a pražský policejní ředitel a začalo vyjednávání, které trvalo 3 hodiny. V rámci něho byla zaručena beztrestnost obyvatelům squatu a slib jednání o novém prostoru jako náhrada za zničenou Miladu. Po vyjednání těchto podmínek slezli poslední dva squtteři ze střechy.