Celly Clip and Click

Celly Clip and Click je sada tří přídavných univerzálních čoček rozšiřující fotografické možnosti vašeho telefonu nebo tabletu.

Nastal podzim, venku se to barví do mnoha odstínů a mnozí z vás tyto krásy podzimní přírody chtějí zaznamenat fotoaparátem ve svém telefonu. I já jsem se odhodlal tyto události fotit. Bohužel foťák bývá vždy tou nejslabší částí prakticky všech telefonů, které jsem kdy vlastnil a ani ten poslední telefon není vyjímkou.

čočky pro mobilNapadlo mě tedy, že bych nedostatečnou kvalitu fotoaparátu mohl zkusit dojebat některou z přídavných čoček, kterých je na trhu celkem slušné množství. Překvapivě v kamených obchodech specializovaných na mobilní telefony a jejich příslušenství se nic takového sehnat nedá, prodavači mnohdy nemají ani tušení, že něco takového vůbec existuje a tak se musí zákazník poohlédnout na internetu. Volba padla na set Celly Clip and Click, který za necelé 4 stovky nabízí sadu tří čoček umožňující zachytit makro, široký snímek a kulovitý výřez tzv. rybí oko. Popravdě šlo mi hlavně o to makro a další dvě čočky beru jako takový bonus, který stejnak nenalezne větší využití.

No a proč o tom vlastně píšu? Před koupí čehokoli si o produktu snažím zjistit co nejpodrobnější informace a nejlépe se čerpá z uživatelských recenzí. A protože uživatelských recenzí nebo videí na Youtube právě na tento produkt je žalostně málo, rozhodl jsem se o tom napsat také pár písmenek, aby se potenciální zájemci o Celly Clip and Click také dočetli informace, které se v oficiálním popisku od distributora nedozví. Přeci jen blíží se Vánoce, pro někoho by to mohl být zajímavý a originální dárek a leckdo by se chtěl o takovém zajímavém gadgetu dozvědět více :)

Celly Clip and click působí na první pohled pěkně a funkčně. Je to vlastně takový kolíček, do kterého se našroubuje jedna ze tří dodávaných čoček a celé se to nasadí na objektiv vašeho mobilního telefonu nebo tabletu. Kompatibilita s naprostou většinou telefonů a tabletů na trhu. Tahle maličkost z fotoaparátu vašeho telefonu udělá zdánlivě efektivní snímač, který na první pohled dělá obrázky, jaké můžete znát z (polo)profesionálních fotoaparátů s výměnnými objektivy. Výhodou je skutečnost, že nemusíte s sebou tahat vekou brašnu na foťák a výměnné objektivy, ale malý pytlíček (dodáván v balení) se zmiňovaným kolíčkem a třemi čočkami.

Fotky ovšem nevypadají nijak kouzelně. Jak jsem již v úvodu zmínil, kvalita fotoaparátu v telefonu je ten nejslabší článek a když se na něj nasadí ještě takovéto “kurvítko”, tak kvalita utrpí ještě více. Nicméně to, co se od čoček očekává, splňují.

View post on imgur.com

Makro čočka nijak výrazně nezvětšuje, ale umožní pořídit snímek z opravdu těsné blízkosti. Drobné detaily si pak prohlédnete na pořízené fotografii přiblížením. Je to patrně nejlepší čočka ze všech tří. Umožní vám zachytit detaily, které byste se svým telefonem jinak neměli šanci vyfotografovat. Bohužel potřebujete k tomu mít dobré světlo a pevnou ruku, protože na takovéhle mikroskopické snímání jsou i drobné výkyvy a záchvěvy fatální. Foťák musí stále přeostřovat a při zmáčknutí spouště je velmi pravděpodobné, že s telefonem nechtěně malinko hnete a jeden snímek tak budete muset fotit několikrát. Makro čočka má určitou ohniskovou vzdálenost a tak dokáže zprostředkovat kvalitní zaostření jen v jednom bodě. Cokoli bude ohniskové vzdálenosti blíž nebo dál byť jen o pár milimetrů, bude rozmazané. Zakřivením čočky je způsobeno také mírné rozmazání okrajů snímku. To většinou ale nemusí vadit, pokud se vám podaří mít na středu fotky to, co jste chtěli vyfotit, máte vyhráno.

Rybí oko. Co k tomu napsat? Nenašel jsem pro něj seriózní využití a je spíše jen na efekt nebo pořizování specifických snímků. Pokud trpíte známou duševní poruchou nutící vás pořizovat selfie, určitě vás tato čočka bude bavit. Vaše škaredé držky budou teď ještě víc škaredější. Kulaté xichty s velkými frňáky vám budou závidět mnozí kamarádi. A pokud i oni také trpí nemocí, vyznačující se nutkáním pořizovat fotky svých xichtů, určitě se jimi obklopte, protože s touhle čočkou se vás na jeden snímek vejde více než obvykle. Jak již název napovídá, výsledná fotografie bude kulatá s mírně rozmazanými okraji. Je to také jediný nástavec z celého setu, který se dá rozšroubovat, vnitřní čočky vysypat a ztratit…

Široký záběr. Potenciál tahle čočka má, zprostředkuje stejně blbě vypadající pohled přes kukátko ve dveřích, jako rybí oko, ale nemá tak deformované okraje. Používá se společně s makro čočkou, bez ní telefon nedokáže zaostřit a s ní to je jen o malinko lepší. Skutečně rozšíří zorné pole o několik stupňů, ale tak dokonale rozhodí ohniskovou vzdálenost, že znemožní foťáku pořádně zaostřit bez komba s makro čočkou. Navíc stejně jako v případě rybího oka, i zde bude mít pořízená fotografie černý kulatý okraj a zase ještě více rozmázne okraje.

Co o tom říci závěrem? Pokud se vám nijak výrazně netřesou ruce, na focení makra to jako hračku určitě využijete. S rybím okem si můžete užít hodně legrace, ale focení širokých záběrů je prostě katastrofa. V dané cenové kategorii nejspíše nic univerzálnějšího nenaleznete. Pokud to nebudete brát profesionálně a nebudete od toho očekávat zázraky, jistě to bude zajímavé rozšíření fotografických možností vašeho telefonu nebo tabletu.

Android Dj aplikace

Někteří si možná vzpomenete, že jsem tu onehdá rozebíral Online DJ aplikace, umožňující mixování hudebních souborů bez potřeby hardwarového nebo softwarového vybavení.
Dnes se podívám na hudební mixovací aplikace, které si můžete nainstalovat do svého telefonu nebo tabletu s operačním systémem Android.

tucet dj programůNa začátek musím říct, že to není nic jednoduchého, protože všechny aplikace dělají (nebo alespoň měly by dělat) víceméně to samé, skoro stejně vypadají a v obchodě Play jich je nepřeberné množství. Vyzkoušet a pojmout tolika aplikací, které se od sebe liší jen v detailech, je docela výzva. A pokud máte zájem si zkusit na svém telefonu míchat svoje oblíbené tracky a nechce se vám zkoušet jednu po druhé, přináším tento přehled těch, které mi připadají jako nejlepší nebo nejpoužitelnější. Vyzkoušel jsem jich tucet a z toho vybral pouze 3, které stojí za pozornost. Ty, které neprošly sítem, mají vážnější nedostatky nebo prostě nesplňují všechny požadavky plnohodnotného mobilního DJ softwaru a jsou to spíše jen hudební přehrávače plné reklam, kterým zpravidla chybí možnost regulace rychlosti přehrávání, která je pro prolínání skladeb klíčová.

Vývojáři těchto aplikací to nemají vůbec jednoduché, protože mixování digitálních nahrávek vyžaduje nejen značnou míru optimalizace jak po stránce výkonu, tak i v UI. Aby taková aplikace obsáhla všechny potřebné prvky pro synchronizaci dvou hrajících skladeb, musí být rafinovaně komplexní a přitom na malé dotykové obrazovce poskytnout uživateli všechen potřebný uživatelský komfort a přehled a když nabízí i něco navíc, získává body k dobru a jen tak nezapadne mezi desítkami ostatních.

Jak už asi bude všem jasné, všechny tyto mobilní dj aplikace slouží jen k ukrácení dlouhé chvíle nebo pobavení. Tomu odpovídá i cena, všechny jsou v základu zdarma. Pokud to s mixováním myslíte vážně a plánujete vystupovat na akcích a večírcích, doporučím vám to samé, co v případě online dj aplikací: musíte zainvestovat do hardwarového vybavení. Pokud ale zainvestujete do mobilních dj aplikací, získáte užitečné pomocníky pro snadné a rychlé mixování hudebních podkresů nebo jinglů pro vaše videa nebo podcasty.

Při testování jsem se zaměřil hlavně na použitelnost a přehlednost uživatelského rozhraní, rychlost odezvy a věrnosti simulace scratchování. Jako referenční tracky jsem používal převážně vinyl ripy Révolution od Dj Mutante, Turn it up od Las Vegas 909 a The Prophet od CJ Bolland na otestování synchronizace rozdílného bpm i rozdílu zvukových hladin a zkoušky scratchování na rovných výrazných beatech. Dalšími mixovanými tracky byly Deeper love od Noisia, Hitman (Dream Team Remix) od Marvellous Cain a kvůli vokálům i Junglist od Congo Natty. Dost rozdílné hudební styly, které ale hodně lidí zaměňuje. V základu mají hodně společného, i začínající dj by je podle stejné rytmiky i posloupnosti bicích dokázal na gramofonech snadno srovnat, automatická synchronizace s tím může mít problém.

Cross DJ Free

Jeden z mála favoritů mnou testovaných androidích DJ aplikací. Mixvibes je známá značka v oblasti hardwarových i softwarových hudebních udělátek a neudělá ostudu ani na mobilech. Cross DJ free má přehledný a přitom jednoduchý design, rychlou odezvu, všechny potřebné funkce, nechybí podpora velkých souborů i široké možnosti nastavení a přizpůsobení. Dokázal bych si ho představit i jako efektivní samostatný hudební přehrávač díky funkci automix, kterou si ale (stejně jako většinu dalších funkcí) musíte samostatně dokoupit. Tak jako drtivá většina ostatních dj aplikací, má Cross DJ Free obrácený pitch control. Také občas nesedí náhledy souborů ve výběru tracků. Synchronizaci rovných beatů zvládá bez potíží, nebojí se ani kombinace rovných a zlomených beatů a kvůli tomu bezokolků až příliš výrazně zpomalí nebo zrychlí přehrávanou skladbu. Synchronizace funguje podle signálových špiček bez větších výhrad, pravda ne vždy se to povede napoprvé a chytání podle dob a pasáží tu nečekejte. Přestože scratchování není příliš věrohodné, z náhledu tracku v detailu prakticky nic nepoznáte a s programem nezvládnete věrně reprodukovat ani baby scratch, můžu ho doporučit jako vhodného kandidáta pro investici, pokud chcete odemknout další funkce jako nahrávání, keylock, efekty, nebo výše zmiňovaný automix. Scratchování na malém displeji telefonu je už samo o sobě dost zvláštní…



PLay cross dj free

Djay FREE

Je sympatický software od méně známého vývojáře Algoriddim, kterému na první pohled nic nechybí. Poradí si se skladbami ze Spotify i s těmi ve vašem telefonu. Nerozumí si ale s playlisty z jiných přehrávačů. Sync může někdy hlásit, že dvě zvolené skladby mají příliš rozdílné bpm, ale když to zkusíte znova, programu se zpravidla podaří sladit rychlosti bez větších problémů. Je sice trochu náročnější, odezva může být trochu pomalejší na slabších telefonech, ale scratchování a chování ploten je tu asi nejlépe zpracováno ze všech dostupných mobilních dj programů. S trochou úsilí se vám podaří palcem na displeji vyloudit slušný baby scratch, současné použití crossfaderu je ale už velmi obtížné. Tenhle program má vše jak má být, není tu zbytečně nic navíc. Zdarma tu jsou dostupné základní efekty, smyčkování i tři cue-pointy. Nahrávání, automix, zvukové banky a širší možnosti nastavení jsou dostupné za necelou stokorunu. I zde by se dalo hovořit o dobře investovaných penězích, pokud plánujete vytvářet mixované hudební podkresy pro svá videa nebo podcasty.







Play djay free

edjing 5 DJ Music Mixer Studio

Asi jediný software tohoto druhu, který umí v základu automix bez příplatků. Je to tak první vážný kandidát na efektní hudební přehrávač, který vám sám prolne skladby v určeném pořadí a vy se nemusíte už o nic dalšího starat. Sync si poradí jen se soubory s pobobným bpm, případně musíte rychlost upravit ručně a pak to zkusit znova. Pitch je zajímavě schován ve středu kotoučů a potěší i keylock nebo možnost nahrávání vašeho mixu. Scratchování a chování decků není příliš věrné, ale je znát snaha a snaha se cení. Bude na vás vyskakovat hodně reklam, ale zase je hodně funkcí odemčeno už v základní free verzi. Cena za plnou verzi bez reklam s přístupnými všemi efekty, příslechem do sluchátek a několika skiny je trochu přemrštěná 293Kč, nicméně jednotlivé funkce lze odemykat i za body, které získáváte za sdílení, doporučení, stažení dalších aplikací atd. Je to tedy takový RPG DJ soft. Někomu to může vyhovovat, mně to připadá přinejmenším zvláštní, ale nakonec proč ne.



Play edjing

Androiďácké dj aplikace jsou o krůček dále, než ty online. Dá se říci, že to, co se od nich vyžaduje, zvládají pro domácí a nenáročné použití celkem uspokojivě. Synchronizace je povětšinou bezproblémová, jen nečekejte, že se bude trefovat do dob nebo začátků pasáží. To si budete muset chytit sami a při troše štěstí vám to následný sync nerozhodí. Při testování jsem nehodnotil zvukovou kvalitu výstupu ani rozsahy ekvalizerů, protože sluchátka jsou pro můj současný telefon tak trochu problém. Každopádně se nepředpokládá, že by se s tímhle softwarem na hraní (od slova hrát si, ne hrát muziku) dalo někde vystupovat na akcích. Nikdo snad nebude tak slabomyslný, aby zapojoval telefon k výkonné aparatuře. I když pár takových expertů už jsem taky zažil…

Dual SIM Blackview BV5000

blackview bv 5000 předek zadekAsi to bude vypadat trochu divně, ale pořídil jsem si opět nový telefon.
Necelý rok, co mám Huawei Honor 3C, ho vystřídá parametrově víceméně stejný telefon, který je ale v ledasčem lepší. Opět v tom asi sehrál roli alkohol a taky neodolatelná částka v asijském e-shopu umocněná slevovou poukázkou. I přes nejčernější vize vysokého cla a absence záruky byla cenovka stále více jak o polovinu nižší, než je v tuzemských e-shopech, byla dokonce hodně podobná té, když jsem Honor 3C svého času kupoval, takže se telefon iGET Blackview BV 5000 společně ještě s několika dalšími cetkami koncem listopadu loňského roku ocitnul ve virtuálním nákupním košíku. No co, ze svého na to nedám ani korunu, stačilo převést pár Bitcoinů, které jsem zdarma získal už dříve :)

Když se Blackview BV5000 poprvé objevil v několika preview na specializovných webech, okamžitě mě napadlo, že tohle je přesně ten telefon, jaký jsem si vždycky přál a svrběla mě ruka ho hned objednat. Chvíli jsem ale odolával. Přeci jen ty ceny v českých obchodech nejsou u tohoto přístroje zrovna příznivé a několik lidí z oboru mě přesvědčovalo o tom, že iGETy se dost serou. Jakmile mi ale z DX poslali slevový kupón s tím, že se dá kombinovat ještě se současně probíhajícími předvánočními akcemi, byl to ten pravý kupní signál.

Po kladných zkušenostech s Honor 3C, jsem se zařekl, že už nikdy nechci Android zřízení s měnší než 2GB RAM. BV5000 tohle splňuje, ba co víc, má neuvěřitelnou kapacitu baterie 5000mAh a odolnost proti vodě i prachu. Bylo mi jasné, že je to trochu cihlička (229g) za ty prachy to nebude top přístroj, fotky asi nebude pořizovat v suprové kvalitě a možná že někde bude něco skřípat.

Čtyřjádrový procesor MT6735 1GHz, 5″ HD IPS s 1280×720, 2GB RAM, 16GB interní paměť, microSD až 32GB, 13MPx + 5MPx fotoaparát, BT4.0, GPS, FM rádio, 4G/LTE, baterie Li-pol 4700-5000 mAh, Dual SIM, IP65 (někde udávaná i IP67), Google Android 5.1 Lollipop

Občas to zaskřípe hlavně v softwaru, takže rovnou přejdu k těm negativům.

Na všech pracovních plochách je vyhledávací řádek Google, který nejde odstranit. Pracovní plocha se občas sama od sebe (nebo po ukončení aplikace) “resetuje”. Asi vteřinu nebo dvě je vidět jen obrázek pozadí, pak postupně doskakují ikonky a widgety, které tam mají být. Pracovní plochy jsou v základu 4, ale společně s nimi tu jsou také natrvalo umístěné dvě pracovní plochy, které nelze odstranit a které způsobují právě toto “resetování plochy”, takže je dobře, že se občas nenačtou, když se plocha sama “resetuje”. Doskočí třeba po minutě používání. Jedna z těchto dvou trvalých ploch slouží k přehrávání hudby, jež se mi ale odsud nikdy nepodařila spustit. Kliknutím na tlačítko Play se objeví jen “Searching songs, Please wait…”, nic se nepřehraje a po chvíli se plocha sama zresetuje na domovskou plochu. Další trvalá plocha je jakási galerie fotek, které jste nafotili ne foťákem, ale právě přes integrovanou funkci fotoaparátu této plochy. Pořízené fotky jsou navíc docela nepřirozeně široce oříznuté do podoby pohlednic a zobrazují se v jakési timeline a odesílají kamsi do cloudu. Dvě naprosto zbytečné pracovní plochy, které pro běžného uživatele nemají prakticky žádné využití a nelze je normálně odstranit… Od posledního vypnutí a zapnutí telefonu jsou tyto dvě neužitečné plochy pryč, prostě se vůbec nenačetly při bootování a již nezpůsobují výše popsaný problém s resetováním. Je to záhada, do engineer modu jsem se zatím hlouběji neponořil, ale mám takový pocit, že jsem to tam nikde na první pohled nenašel ani nevypínal…
Když už jsme u těch pracovních ploch, není tu nikde možnost odebrat nebo přidat další. Kdybyste chtěli vytvořit další plochu, prostě musíte zaplnit všechny plochy ikonami a widgety, aby na nich nezbývalo místo a po instalaci další aplikace se objevila nová plocha s jednou ikonkou právě nainstalované aplikace. Ovšem pozor! Pokud necháte jednu plochu nad-limit prázdnou, telefon ji automaticky maže!

Přístroji chybí notifikační dioda. Respektive vedle senzoru světa je diodka, jednou jsem ji dokonce viděl slabě svítit červeně (už si ale nepamatuji při jaké příležitosti – spíš to byla nějaká chyba, protože svítila neustále a musel jsem restartovat telefon, aby zhasla). Její zprovoznění přes několik aplikací zatím nebylo úspěšné a diskuze na internetu hovoří o tom, že to ani nejde.
Funkce Smart Lock fungovala jen první den. Nastaveno to bylo tak, aby se mi telefon doma nezamykal. Polohu si to našlo přes signál SIM karty, rádius cca 100m. Když jsem se druhý den vrátil z práce, telefon se už zase zamykal. Možná to bude tím, jak jsem si hrál s nastavením dalších věcí, nebo taky že už jsem vyplácal FUP (ale to je hodně nepravděpodobné), ukáže se časem. Mrzí mě, že reaguje jen na polohu telefonu na mapě a ne třeba podle toho, k jaké je připojen wi-fi síti. Každopádně je to šikovná funkce, zklamalo by mě, kdyby kvůli její funkčnosti musela být neustále zapnutá GPS.

Konstrukce telefonu vypadá, že by se do něj skutečně nemusela dostat voda při sprchování. Odzkoušeno opláchnutím špinavého telefonu pod proudem vlažné vody :) Možná že by i mohl přežít krátké ponoření do vody (o čemž svědčí několik testovacích videí na YouTube). To ale zkoušet nebudu, stejně jako zatloukání hřebíků nebo rozbíjení ořechů, demonstrované na promo videu. Plastový zadní kryt, rámeček na bocích a zesílené hrany telefonu nepůsobí nijak robustně a ačkoli se jedná o outdoor telefon, pády na zem nebo hrubší zacházení by mu ruku v ruce s jeho hmotností asi mohly ublížit. Ostatně i některé recenze uživatelů hovoří o prasklých displejích po pádech na zem z půlmetrové výšky. Displej je totiž nepochopiteně vystouplý a při pádu je první na ráně. Je na něm sice nalepená ochranná folie již z výroby, ta ale prasknutí nejspíše nezabrání. Vystouplý a po stranách zaoblený displej mi trochu připomíná Samsung Galaxy Edge, jenže zde je zaoblený displej ještě více nepraktický a nic na něm z boku není vidět. Navíc i tyto okraje jsou citlivé na dotyk a může se často stávat, že si neopatrným dotykem právě tohoto zaobleného okraje stisknete na displeji něco co nechcete.
Dalším drobným konstrukčním nedostatkem jsou příliš zapuštěné konektory pro nabíjení a sluchátka pochopitelně schované pod gumovými krytkami, které pro jejich plnou funkčnost musíte důkladně zavírat, jinak zůstávají odchlíplé. Pokud chcete nabíjet telefon jiným, než dodávaným kabelem, musí mít dostatečně dlouhý konektor, jinak ho přes kolejničku, která slouží k utěsnění podél gumové krytky, prostě nenasadíte. Stejný problém je i u dodávaných sluchátek (i u těch, co mám doma), jejichž jack konektor taktéž nelze úplně zasunout. Kvalitu zvukového výstupu do sluchátek nemám možnost posoudit, každopádně dodávná handsfree sluchátka s mikrofonem nejsou žádná sláva a na poslouchání muziky třeba při sportu rovnou zapomeňte právě kvůli tomu, že jack konektor nelze zcela zasunout do zdířky, při pohybu se vám bude uvolňovat a sluchátka vám budou bručet a prskat…

Integrovaný reproduktor umí být i docela hlasitý, zvuková kvalita je odpovídající ceně, není to žádná hrůza, ale ani žádná nádhera. Na hlasitý odposlech telefonátů to stačí. Telefonování nijak nevybočuje z normálu, druhá strana mě slyší normálně, já je také. Signál se neztrácí, pokud kvalitu signálu porovnám s Honor 3C, budou na tom laickým odhadem přibližně stejně.




Výpis sms zpráv (ty bublinky konverzace pro každý kontakt) nelze zvětšovat ani zmenšovat. Prostě jedna stálá velikost písma a nic víc. U jiných telefonů to jde.
Neukazují se stavy komunikace pro jednotlivá připojení. U jiných telefonů se v ukazateli úrovně signálu SIM karty zobrazují šipečky nahoru nebo dolů symbolizující příchozí a odchozí provoz. Tady jen na ukazateli wi-fi. Také mi přijde, že citlivost wi-fi i GPS byla na Honoru lepší. Honor GPS signál našel i v místnosti a wi-fi si udržel připojenou i přes několik stěn od routeru, Blackview BV5000 je v tomhle znatelně slabší. Fotografie snad ani nemá cenu zmiňovat. Jednoduše jsou oba foťáky odpovídající ceně. Zdá se mi, že má trochu potíže se zachycením zelené barvy. Pěknou fotku s tímhle telefonem neuděláte. V šeru nebo při horších světelných podmínkách například v klubu na fotkách nic nepoznáte ani při použití blesku. Videa jsem zatím nijak zvlášť nezkoumal a nepořizoval, lze natáčet údajně i v HD, kvalitu bych ale přirovnal k dobám, kdy se foťáky začaly objevovat v prvních telefonech před patnácti lety. Jedinu pozitivní věcí na zadním foťáku je to, že nevyčnívá, tak jako to je nepochopiteně u většiny mobilů a telefon se tak nekolíbe na stole.
Malá drobnost o aktivovaném budíku, ale žádném údaji o času buzení v liště nebo u hodin, mi chyběla i na Honoru. I sem si musím doinstalovat widget.

výdrž baterie bv 5000Pojďme si taky povědět o těch lepších stránkách telefonu.

Baterie je jednoznačně to nejlepší, co tenhle telefon nabízí. Po prvním nabití a následném zkoušení a obzvláště intenzivním testování všeho možného, mi telefon vydržel v provozu přibližně 65hodin a to jsem si v závěru při posledních procentech omylem pustil písničku na max hlasitost. Při běžném používání se s výdrží baterie hravě dostanete přes 3 dny, troufám si tvrdit, že při úspornějším provozu klidně i týden! Díky obří baterii lze telefon díky přibalené OTG redukci použít jako powerbanku a dobíjet jiná zařízení.

Trochu jsem se bál velikosti. Vždyť už i 5″ lopata je značně nepraktická. Nakonec to není tak strašné. Při 5″ displeji je sice o malinko větší, než klasické telefony stejné uhlopříčky, ale rozhodně je menší, než jiné outdoor telefony, které nabízejí menší obrazovku, ale mnohem větší i širší rozměry. Při jeho hmotnosti jsou jeho rozměry konečně smysluplné. Když ho porovnám s jeho předchůdcem, tak mi je už jasné, proč mi jeho velikost tak vadila. U těžšího telefonu mi takový rozměr nevadí, možná že i vyhovuje. Člověk má konečně pocit, že drží v ruce něco pořádného, lépe se drží, potěžkává, nevyklouzne z ruky.
Přední stranu nad-pod displejem nehyzdí žádný nápis ani logo a telefon v černé barvě působí elegantně. 4G mi na Honoru ani tak nechybělo, nicméně během toho roku se rozšířilo i tam, kde stěží chytnete Edge a protože se na takových místech pohybuji docela často, je to vítaná změna.

Probuzení obrazovky poklepáním funguje bezchybně a mnohem spolehlivěji než na Honoru, kde ve 4 z 10 pokusů nefungoval. Také se nemusím bát si vzít tento telefon do vany nebo k bazénu. Je to spíš taková psychologická věc, a její praktičnost se určitě projeví až časem, každopádně utopený nebo vybitý telefon je noční můrou většiny uživatelů. Moje už ne :)

Speciálně pro tento telefon je v nabídce zdarma ke stažení hned několik témat ikon i vzhledů, vybrat by si měli všichni. Ke každému kontaktu si můžete nastavit různá vyzvánění a dokonce i zvuk sms. Bohužel některými uživateli dual sim telefonů vyžadované rozdílné zvonění pro různou SIM telefon neumí. 2GB paměti zaručují rychlý chod aplikací, zatím jsem se zamrzáním nebo zpomalováním telefonu neměl problém, ani když je na pozadí spuštěno několik desítek aplikací. Bohužel u jejich výpisu chybí možnost je ukončit všechny najednou, ani tu není údaj o využití RAM. Chytré somatické senzory, ani sdílení přes HotKnot nemám zatím otestovány.

I přes několik výhrad hlavně k UI je dojem z nového telefonu vesměs pozitivní. Pokud jsou mezi čtenáři potenciální zájemci o tento telefon, na otázku jestli koupit nebo nekoupit mám odpověď: počkat, jestli s novou ROM výše popsané problémy zmizí. Nejaktuálnější verze ROM je z listopadu loňského roku a obsahuje výše popsané neduhy. Nečekám zázraky, ale softwarově vyladěný bude tento telefon bezkonkurenční a můj rok starý Honor 3C si už našel nového majitele :)

Linux Mint 17.3

Stalo se takovým pravidlem, že vždycky kolem Vánoc experimentuji s nejrůznějšími linuxovými distribucemi uplynulého roku a zjišťuji, co se za ten rok urodilo a co bych si mohl zase na ten rok nainstalovat jako hlavní operační systém.

Protože si to Canonical u mnohých uživatelů (včetně mně) s pracovním prostředím Unity ve svém Ubuntu dost posral, s čistým Ubuntu jako takovým jsem nadobro skoncoval před několika lety. Pokusy o varianty Ubuntu s Gnome, KDE, Xfce atd., skončily nakonec u posledního trojkového Gnome, který ale nemá na starou dobrou dvojku především použitelností. Neustálým experimentováním a poslepováním jiných prostředí a jejich nadstaveb jsem nakonec chvíli setrvával u Gnome 3, ale v mnohém mi nevyhovoval. Nejenom že je to takový nehezky náročný kočkopes s mizernou stabilitou a odladěností některých systémových komponent, ale hlavně velice časté zasekávání a havárie prohlížeče Firefox mi bránily v normálním používání počítače. I stávalo se několikrát denně, že jsem musel otevírat konzoli a zadávat kouzelný příkaz “sudo killall … “mint logo

A tak jsem se dostal k Mintu. Odrůda Ubuntu s Cinnamonem. To by mohlo být to, co hledám.
A skutečně. Po nabootování z instalačního disku jsem velice mile překvapen nejen příjemným vzhledem Cinnamonu, ale i přehledným ovládáním a nabídkou nastavení, která byla v Ubuntu 14.04 nepochopitelně sesekána a spousta věcí v ní chyběla.
Na Cinnamonu je znát, že tohle pracovní prostředí navrhoval někdo s estetickým cítěním a smyslem pro použitelnost. Navíc se dá velice jednoduše přeskládat podle potřeb uživatele. To, co v Gnome 3 nešlo, nebo šlo docela obtížně, lze tady udělat doslova na pár kliknutí myší a přitom si zachovat blbuvzdornost a nemožnost si to rozhasit tak, aby to nešlo dát zpátky do pořáku.

Protože mám různé činnoti na internetu striktně rozdělené na rozdílné prohlížeče, bylo doslova vysvobozením shledat se s prostředím, ve kterém Firefox nepadá, nebo nespotřebovává všechnu operační paměť, tolika neswapuje a nezasekává se. No, pravdou je, že mi už taky jednou spadnul, ale to byla asi taková zátěžová zkouška, kdy jsem schválně listoval timeline jednoho Twitterového účtu, který postuje převážně videa, pohyblivé obrázky a výpočetně a paměťově náročné příspěvky… Oproti trápení v Ubuntu, kdy Firefox havaroval nebo jsem ho musel sám zabíjet i několikrát denně, je tohle příjemná změna.
Nebylo co řešit. Z live CD Mintu jsem byl naprosto unešen a velice potěšen, že všechno funguje jak má, všechno je tam, kde by mělo být, působí jako jednotný celek a docela to i vypadá k světu. Instalace dualboot vedle stávajícího Ubuntu, ke kterému se již s největší pravděpodobností nikdy nevrátím, proběhla během několika minut. Nejvíce času asi zabralo kopírování několikagigové složky z Thunderbirdu s obsáhlým seznamem různých e-mailových účtů. Zálohy mám zarchivované na Dropboxu, stačí jen exportovat záložky z prohlížečů a během necelé hodiny mám až překvapivě jednoduše zmigrované do nového systému vše, co potřebuji pro práci.

První den si hraji s nastavením, doinstalovávám potřebné programy, objevuji všechny krásy tohoto báječného systému a pochvaluji si, jak z toho Gimpu šlo udělat pracovní prostředí, které si může uživatel přizpůsobit přesně podle sebe a nemusí kvůli tomu doinstalovávat hromadu kravin nebo provádět složité hackování. Ještě z hecu zkouším Xwax a Mixxx. Xwax nyní ve verzi 1.5 funguje parádně, Mixxx již tentokrát nepadá, ale opět se ujišťuji, že je to stále nepoužitelný DVS program. Možná, že někde v nastavení má možnost výstupu do klasického mixáku jakože ze dvou gramofonů a ne jen nepochopitelně jeden master výstup, ale tím jsem se již dále nezabýval. Zjistil jsem prostě, že na domácí hraní by to možná někomu stačit mohlo, na akci to není…

Linux Mint 17.3 je ve všech ohledech a směrech tisíckrát lepší, než to, co jsem používal donedávna. Můj stařičký Dell Vostro 1220 se již nezadýchává a opět šlape jako hodinky. Neirituje mě třeba tím, že se sám náhodně neprobudí hned po uspání do paměti, má konečně použitené rozšíření na externí obrazovku, Firefox je (relativně) stabilní, a třeba taková otravná maličkost, jako neustálé obnovování náhledu právě stahovaného multimediálního souboru, která neúnosně vytěžuje procesor, jsou minulostí.

Když se budu hodně snažit a hodně přemýšlet, tak najdu i pár nedostatků. Tím prvním je chybějící účet hosta v základu. Vím, že starší verze Ubuntu to měly. Zrovna v sobotu přišel bratr, ať mu pujčím počítač, že si potřebuje něco zadat do databáze na internetu. V ten okamžik jsem přišel na to, že tu není možnost odhlásit se a přihlásit se jako host… Dalším neduhem (ale to není problém Mintu) je ukončení vývoje nejlepšího dockovacího appletu Avant, který už ani není v repozitářích. Místo něj je Docky, který se ale náhodně sám ukončuje, nebo nepříliš vhodný Cairo dock, který zase umí zbytečně moc věcí, ale ne to, co chci já… No a pak klasická anabáze zprovoznění tiskárny, která ale nejde na vrub Mintu, ale HP, který má bordel v databázích a jejich hplip vlastně ani neví, který ovladač a certifikát chce…

Linux Mint mi přijde tak boží, že jsem se ho jal instalovat i na všechny ostatní počítače v domě (kde to kapacita dovolí). Pokud se nic závažnějšího nestane nebo nevzniknou neočekávané nároky na jiný OS, příští Vánoce asi nebudu muset zkoušet jiná distra, protože s Mintem jsem velice spokojen a vím, že mi vydrží hodně dlouho :)

Můj nový telefon Huawei Honor 3C

Doba pokročila a to, co se před lety zdálo jako dostačující a vyhovující, je dnes nepoužitelné a k vzteku. Řeč je o dual sim mobilním telefonu. Jestli si vzpomínáte, tak před lety jsem sháněl chytrý telefon na dvě simky. V té době prakticky neřešitelný problém a z toho mála, co bylo tehdy na výběr, to vyhrálo Lenovo A789.
Připadám si trochu jako vizionář, protože se již mnohokrát stalo, že když si na něco postěžuji a navrhnu jednoduché řešení, tak se jako zázrakem dají věci do pohybu. V tomto případě hned potom, co jsem si pořídil dual sim telefon (na svou dobu velice exotický a u nás téměř nesehnatelný artikl), začali výrobci zaplavovat trh nejrůznějšími variantami dual sim mobilů. A netýká se to jen vyloženě asijských značek. Dokonce i velcí a renomovaní výrobci konečně pochopili, že zákazníci nechtějí nosit po kapsách dvě zařízení, které dělají totéž, a sice pozdě, ale přeci, začali nabízet dual sim varianty svých oblíbených a úspěšných modelů… Dnes je situace taková, že je na trhu převaha dual sim telefonů nad těmi single sim. Od hloupých, odolných nebo seniorských telefonů, takřka v každém segmentu naleznete variantu na dvě simky. Najednou to jde, když to člověk potřeboval před lety, byl to neskutečný problém…

Takže co mě tedy vedlo k tomu, abych vyměnil Lenovo (LeHovno) za jiný model? Byl to samotný Lenovo telefon s malou pamětí, velice slabou výdrží na baterii, vysoce nekvalitní ROM, která se podepisovala na mizerné správě napájení, rozbitým uživatelským prostředím (mizející a znovu se objevující aplikace, chybějicí nebo nepřeložené dialogy a nastavení), žádná podpora nebo updaty od Lenova, prakticky nepoužitelná GPS a také skutečnost, že když všechno dopadne jak má, tak tento rok budu zase trochu více telefonovat a smskovat. Takže potřebuji telefon, ktery se nevybije hned po několika hodinách od odpojení z nabíječky a udrží mě na příjmu ideálně celý den…

A789 má ale i několik dobrých vlastností: 4″ displej, FM vysílačku a root. Dnes ale už je na výběr z takového množství dual sim telefonů, že pohár trpělivosti se značkou Lenovo a jejím nepovedeným telefonem dávno přetekl a nejraději bych s ním udělal crash test o chodník. Budu na něm ale jestě chvíli testovat nejrůznější ROMky a pokavaď ho tím dočista nedokurvím, tak pak půjde do bazaru.

Jak už asi z názvu článku tušíte, nástupce Lenova se po složitém vybírání a vyhodnocování stal Huawei Honor 3C. Po nepříliš dobrých zkušenostech s Lenovem jsem byl malinko na vážkách, zda-li opět pořídit čínského výrobce, ale samé pozitivní recenze (přečetl jsem jich fakt hodně) na tento telefon mě stále více utvrzovaly v tom, že nic lepšího v této kategorii v současnosti není. Takže jednoho podvečera, kdy jsem se trochu posilněn několika pivy motal po obchodním centru, že si koupím něco k večeři, jsem zabloudil i do obchodu s telefony. A protože tam nebyla fronta a slečna za pultem měla docela veliký výstřih a já měl náhodou z prodeje drog a hraní automatů (no dobře, byly to novoroční prémie z práce) přebytečné čtyři tisíce, tak jsem si ten telefon prostě spontánně koupil.
Ano, čtete správně, Honor 3C má cenovku pod čtyři tisíce, přestože má parametry srovnatelné s telefony, které stojí okolo 6-8tisíc: 2GB RAM, čtyřjádrový procesor 1,3GHz, 8MPx zadní foťák s přisvětlením, 5MPx přední foťák, notifikační dioda(!), 2300mAh baterie, 5″ HD displej, Android 4.2 bez zbytečného balastu a možností cokoli z předinstalovaných aplikací smazat (ano, hádáte správně, jako první šla aplikace pro idioty)

huawei honor 3c s krabičkou

Pozitivní recenze nelhaly. Honor 3C je skutečně nádherně rychlý a svižný. Nestalo se mi, že bych někdy zaplnil paměť a telefon se nějak zpomalil nebo se začal sekat. Baterie o velikosti 2300mAh udrží telefon v provozu více jak dva dny (neustále online přes wi-fi nebo mobilní internet, asi 6 krátých hovorů a 10 smsek, chvilku zapnutá GPS a vyfoceno několik fotek), při šetrnějším používání určitě přežije i přes tři nebo čtyři dny! GPS se chytne okamžitě i bez přímého výhledu na oblohu, wi-fi anténka má dostačující citlivost, připojí se i přes několik zdí a signál dvou mobilních operátorů je všude dostatečný (kolega má nějaký typ Lenova a v práci nemá signál, zatímco ostatní telefony mají plný signál).
Uživatelské prostředí eye candy je velice povedené a zatím jsem se u žádného jného zařízení nesetkal s takhle vymazleným a použitelným UI, jako má tenhle Huawei.
Oceňuji nejen vekou paměť, ale i (v dnešní době nevídanou) notifikační diodu, slušnou kvalitu hovorů a přítomnost různých praktických nástrojů přímo v systému, které se jinde musí doinstalovávat, jako je například volba aplikací, které se spouští se startem telefonu, co má a nemá běžet na pozadí při zamčené obrazovce, která aplikace může přistupovat na internet přes mobilní data nebo přes wi-fi atd.
Asi jedinou výtku bych měl k budíku, respektive k jeho znázornění někde v liště nebo ve widgetu. Pokud máte zapnutý budík, můžete si sice zobrazit ikonku v horním panelu, nikde ale již nezjistíte, kdy ten budík bude vlastně zvonit. To je asi jediná věc, na kterou je potřeba stáhnout alternativu z obchodu Play. Vše ostatní je perfektní…
Fotí to… No, rozhodně lépe, než LeHovno. Už třeba také díky tomu, že má přisvětlovací diodu, o které si A789 mohl nechat zdát. Opravdu jsem s tím toho zatím moc nevyfotil, takže o kvalitě fotek zatím nemůžu nic moc napsat, ale zatím z toho mála, co jsem vyfotil je kvalita více než ucházející i za šera a bez blesku. Foťák má takové ty klasické funkce jako je panorma, HDR, portrét atd. Video také nevypadá nejhůř a také lze při záznamu zoomovat :) Určitě sem někdy v budoucnu doplním galerii fotek pořízených tímto telefonem. Můžu vás ujistit, že Honor 3C fotí minimálně o 300% lépe, než “fotomobil” Sony Ericsson C702, který pořizoval mimořádně hnusné fotky
Někteří si v recenzích stěžovali i na lacině vyhlížející lesklý zadní kryt, který je lapačem otisků prstů. To je vážně docela kontrastní neduh s jinak celkem obstojně zpracovaným provedením. Nicméně k dispozici je skutečně široký výběr nejrůznějších krytů a obalů i konkrétně pro tento model, díky čemuž lze lacině vypadající zadní kryt schovat za méně než dvě stovky. I já jsem si jeden takový obal společně s ochranou folií na displej pořídil (Gorilla Glass to fakt nemá) a telefon díky tomu vypadá vážně epesně. Celý líbivý vzhled ještě umocňuje fakt, že na přední straně není žádný nápis nebo logo okolo dipleje, jako to mají třeba Samsungy nebo LeHovna. Tento telefon se tak tedy stává předmětem diskuzí, když se ostatní ptají, co že to je za značku a nechtějí uvěřit, že takto nadupaný přístroj nestojí ani 4 tisíce…

Musím si samozřejmě i postěžovat, protože nic není dokonalé a jsou věci, které nelze odpustit ani tak skvělému přístroji, jako je Honor 3C.

První a největší fail (doslova) je jeho velikost (ostatně to je nepochopitelný fail u drtivé většiny současných telefonů). Už se 4palcovým Lenovem jsem měl problém s velikostí. Během té doby, co se mi do ruky dostalo i pár tabletů o velikostech 7-10palců, tak jsem na 4″ uhlopříčku trochu změnil názor. Pokud vám rukama projde pár větších obrazovek, tak i ta velká 4″ obrazovka se pak na koukáni zdá taková nějaká malá a nedostačující, ale nakonec jste za ní vlastně rádi. Přesto je 5″ telefon velice nepraktický nejenom do kapsy, ale i na používání jednou rukou. Používat se sice dá, má i v nastavení volbu ovládání jednou rukou, což jednoduše znamená to, že vám posune ke straně klávesnici nebo ovládací prvky, abyste nemuseli tolik natahovat palec, ale není to nic příjemného a telefon nelze pořádně bezpečně udržet v ruce. Pokud nemáte nějak mimořádně veliké dlaně a chcete telefon používat s pocitem, že vám nevypadne z ruky, musíte používat obě ruce… Za tu dobu jsem si na 4″ telefon docela zvykl a tak nějak mi padnul do ruky a do kapsy se vždy vešel, tohle pádlo už to bude mít o mnoho těžší. Ještě bych asi snesl uhlopříčku 4,5″, možná i 4,7″ ale pět palců je už opravdu moc a za to má odemě bodíky dolů. Nevejde se do kapsy, když už ho tam nacpete, překáží, blbě se z kapsy vytahuje i drží v ruce…
Další fail tak trochu navazuje i na tu velikost. Samotný Honor 3C také nelze nijak přivázat nebo přichytit na sponku nebo klíčenku. To jsem stejne jako u Lenova musel vyřešit přes pouzdro. Kdy už konečně výrobci pochopí, že když vyrábějí tak obrovské nepraktické krávy, které se tak strašně špatně ovládají jednou rukou, mají na nich udělat dírku pro provlečení očka, aby se telefon dal přichytit na klíčenku nebo nějaky kus špagátu. Telefon, ktery nejde pořádně udržet v ruce, by měl mít možnost nějakého přichycení na očko!
Mikro SIM je zdánlivě nepodstatný fail, ale také dokáže pěkně nasrat, speciálně když používáte SIMku ve více telefonech. Když už se ty nabíječky podařilo sjednotit na mikro USB, tak proč to kurva nejde i se SIM kartama?
Další negativa často zmiňovaná v uživatelských recenzích jsou nepodsvícená ovládací tlačítka. Taky mi to trochu vadí, speciálně ve tmě, když člověk neví, kam se má trefovat a pokud ovládá telefon pravou rukou, tak neviditelné tlačítko zpět je kvůli nepraktické velikosti telefonu velmi špatně dosažitelné a opět hrozí vypadnutí telefonu z ruky…
Chybějící LTE nebo NFC mě možná budou trápit za pár let. Dnes jim ještě nepřikládám takový význam. Dalo by se říct, že právě tyto dvě technologie konkrétně pro mě mají dnes nulový význam, hlavně kvůli rozšíření a limitům…
Co mi v tomto telefonu ještě chybí je gyroskop. Chtěl jsem vyzkoušet Google Cardboard VR, ale to zase není taková tragédie, vždyť jde jen o takovou kravinku :)
honro 3c a jeho lesklý zadní kryt
Telefon má ale převahu pozitivních vlasností. Drobnosti jako je odemykání poklepem na obrazovku, snadno dostupné zamykací/odemykací tlačítko pod ovládáním hlasitosti, notifikační dioda, minimálně vystouplá čočka fotoaparátu (s použitím krytu není vystouplá vůbec), skvělá baterie atd.





Po posledních několika mizerných telefonech, které byly akorát k vzteku a sám sebe obdivuji, jakou jsem s nimi měl svatou trpělivost, jsem snad konečně narazil na přístroj, se kterým budu spokojený, na velikost si doufám zvyknu a bude mi sloužit hodně dlouho, nebo alespoň do té doby než ho rozbiju nebo utopím, a věřte mi, že by případné poškození nebo ztráta mnohem dražšího telefonu o to více zamrzela…
Pokud o Huawei Honor 3C také uvažujete, rozhodně dlouho neváhejte, dokavaď jsou kurzy Koruny tam kde jsou. Vzhledem k současné situaci bych zlevňování neočekával, spíše naopak.
Máte-li nějaký dotaz na tento telefon, ptejte se v komentářích, pokud budu vědět, rád odpovím :)