Sdílejte, než to smažou!

Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.

Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.

Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…

Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
zakazou nam videa na youtube
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!

Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.

Nejlepší DAW zdarma

Nejlepší hudební a zvukový software, které pořídíte zdarma.

Říká se, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. O tom jste se tu mohli sami přesvědčit v rubrice Grafické aplikace online. Tentokrát se ale nebudeme pohybovat v online prostředí, ba ani v grafických editorech, protože pokud chcete všechny dnes představené programy vyzkoušet, musíte je nejprve nainstalovat do svého počítače.
No a co že bude dnešním tématem? Co je to DAW? V tomto článku se budeme zabývat hudebními a audio editory, protože DAW je zkratka pro Digital Audio Workstation. Ale nebudou to ledajaké audio editory, ale ty nejlepší, které jsou k dispozici zdarma. S některými DAW programy jste se již určitě setkali, pravděpodobně i některé zde představené programy sami využíváte, třeba hned ten první a nejznámější:

Audacity

(Win, Mac, Linux)
Tohle je must have aplikace a najdete ji v počítači snad u každého hudebníka nebo zvukaře. Ačkoli to není plně profesionální DAW, nabízí obrovské množství nástrojů a pomůcek pro nahrávání a editaci zvukových souborů, že se těm placeným profesionálním DAW programům v mnoha oblastech vyrovnává. Díky své univerzálnosti a jednoduchosti je Audacity nejoblíbenějším a nejpoužívanějším zvukovým editorem vůbec, používá se například v radiu Beat a i všechny moje sety byly nahrány právě v Audacity.



Pyramix

(Win)
Tuhle aplikaci používají profesionální studia a hudebníci po celém světě na mastering a post-produkci televizních, filmových a hudebních pořadů hlavně pro svoji zvukovou preciznost. Je to velmi užitečná pomůcka pro současnou práci se zvukem i videem. Pyramix se skládá z mnoha užitečných modulů a vyniká také skvělou optimalizací pro více obrazovek, výpisem akcí s možností vrácení konkrétních úprav a řadou dalších drobností, které ocení nejeden zvukový mistr nebo producent. Bezplatné stažení vyžaduje jednoduchou registraci na stránkách Merging.

Qtractor

(Linux)
Čistě pro OS Linux tu máme Qtractor, který se chlubí vícestopým nahráváním a sekvenčním softwarem s podobným layoutem, který můžete vídat v komerčních profesionálních DAW. Široká škála možností a funkcionalit obsažená v překvapivě malém souboru optimalizovaném pro nepříliš rozšířený systém.

Studio One Prime

(Win, Mac)
Studio One Prime je free verze brilantního hudebního softwaru PreSonus. Nemá sice všechny featury, ale jistě uspokojí nejednoho hudebního producenta. Ačkoli jde o free verzi, nabídne neomezený počet audio a midi stop a také neomezený počet použitých efektů. Navíc jeho ovládání je jednoduché a intuitivní na principu drag-and-drop, takže je skutečně pro každého.

Ohm Studio

(Win, Mac)
Ohm Studio je další software pro tvorbu muziky, která má ale jednu unikátnost. Díky Ohm Studiu můžete přizvat ostatní hudebníky nebo členy vaší kapely k vytváření sklaby v reálném čase a nemusíte být fyzicky v jednom studiu. Spolupracovat na právě tvořeném tracku tak mohou členové kapely i když je každý na jiném konci světa. Připočtěte si k tomu širkokou nabídku instrumentů a efektů a přijemné UI.

MixPad

(Win, Mac)
Další profesionální DAW, který je zdarma a nabízí nahrávací a mixovací funkce v kompaktním balení. Mezi přednosti vyzdvihněme neomezený počet stop, schopnost nahrávat více zdrojů najednou, vybrané efekty zdarma, zvukovou knihovnu a podporu mnoha audio formátů.

Marbles On Stream

Marbles on Stream jsou závody kuliček pro platformu Twitch.tv, které můžete hrát zdarma kdykoli a kdekoli a svojí nenáročností a zábavností vás jistě pohltí.

Ačkoli to bylo spuštěno už někdy v létě, já to zaznamenal teprve zhruba před týdnem a vlastně úplnou náhodou.
Marbles on Stream je smělý počin kanadského vývojářského studia Pixel by Pixel, studentského projektu, založeného minulý rok.

A čím si mě jejich “hra” tolik získala, že o ní musím napsat?
To se těžko popisuje, protože těch lahůdek má tahle neuvěřitelná blbost víc. Je to asi ta čirá jednoduchost a nenáročnost pro zúčastněné hráče. Nebo to bude ten cit pro detail? Nebo to bude ta skutečnost, že o výsledku rozhoduje náhoda nebo štěstí? Nebo to bude tím, že každý závod zpravidla trvá jen několik minut? Nebo to bude tím, že zapojit se může opravdu kdokoli a všichni mají stejné šance? Nebo to bude tím, že je to naprostá pitomost, ale prostě tak jednoduchá a geniální, že na tom denně ulítnou tisíce “hráčů”?

Hra je stále ve vývoji a v současné podobě to funguje tak, že na streamovací plaformě Twitch si streamer otevře hru, on sám, diváci hlasováním v chatu, nebo vítěz poslední hry vybere jednu ze 36 map a umožní svým divákům se přidat do závodu. Do hry se přidáte napsáním příkazu !play do chatu. Pochopitelně před vaší vůbec první hrou musíte nejprve této hře udělit přístup k vašem Twitch účtu prostým odkliknutím tlačítka Grant Access, které se vám někde v obraze ukáže. Různí streameři mají odemčené různé verze kuliček (ale v jádru je hra všude stejná), a tak před začátkem každého závodu mohou svým platícím i neplatícím divákům nabízet zajímavé barevné a otexturované varianty kuliček, případně i klikací možnost volby podoby kuličky a vstupu do hry. Nemusíte tak do chatu zadávat např. příkaz !play 4, ale vyberete číslo a kliknete na tlačítko Join Race. To je veškerá interakce, která je od vás pro tuto hru vyžadována. Každý zúčastněný divák představuje jednu malou kuličku. Pro kvalifikaci do celosvětových výsledků musí být v závodu přihlášeno alespoň 7 hráčů, maximálně se do jednoho závodu může přihlásit až 500 hráčů. Co hráč, to kulička.

Pak se ještě můžete přihlásit do takového Royale modu, ve kterém jsou kuličky spuštěny na bitevní pole a vzájemným otloukáním spolu bojují. Vyhrává poslední kulička, která přežije. Zde už můžete mírně ovlivňovat chování kuličky během zápasu a určovat, na kterého hráče má útočit příkazem !target @jméno_hráče

Po odpočítání času začne fungovat gravitace a všechny kuličky se spustí na dráhu. Hra běží na Unreal Enginu 4 a simulace fyziky je zde opravdu věrohodná, bez toho by to vážně nefungovalo. Většina map má na začátku trasy obrovskou krabici s pohyblivýmy koly, točícími se lopatkami, vyjíždějícími kůly nebo jinými nástrahami, ve kterých se všechny kuličky důkladně promíchají, většinou se dál přes šikmou plochu svažují do trychtýře, odkud putují na další části trasy. Těmi jsou nejrůznější tobogány, rozcestí, spirálové tunely, kolotoče, urychlovače a další trychtýře. Na některých mapách jsou i jakési výtahy nebo teleporty, které s pořadím probíhajcího závodu umí hezky zamíchat. Je to napínavá podívaná do poslední chvíle a pokud se vaše kulička v průběhu závodu drží ve vedení, nemusíte mít ještě vyhráno. Před cílem zpravidla bývají zpomalovací plošinky a nejrůznější nástrahy, které mohou vaše vedení velice snadno zvrátit, případně vaši kuličku katapultovat pryč z mapy.
Jakmile první kulička dopadne do cíle, začne dvouminutové odpočítávání a od startu se k cíli pomalu sune void zóna, která postupně nemilosrdně eliminuje zbývajcí kuličky, které se loudají na dráze. Je to jen takové spravedlivé opatření, aby kvůli opozdilcům netrval závod zbytečně dlouho. Většinou do cíle dojedou všechny kuličky, ale existují tu i tratě, na kterých víc kuliček skončí mimo mapu, než které se dovalí do cílové misky.

Podle počtu hráčů se pak na konci rozdělují body. Pokud si budete vybírat závody, ve kterých se zůčastní třeba jen deset kuliček, máte pochopitelně větší pravděpodobnost, že dojedete první, než v závodu, ve kterém jsou přihlášeny stovky dalších kuliček. Nicméně v závodě s nižší účastí obdržíte méně bodů, než v závodě se stovkami závodníků, kde je na konci bodovaná i dvacátá pozice. I v této hře narazíte na hráče, kteří to berou jako full time job a potkáte je takřka v každém závodu u každého streamera. Tahle hra totiž nemá omezení a tak sami brzy přijdete na to, jak se ty hráči na první pozice celosvětových tabulek dostali. Mají v prohlížeči otevřené taby se všemi dostupnými závody a v každém soutěží. Také jsem to jednou zkusil, ale nedokážu stíhat víc jak 4 závody najednou. Nakonec to stejně skončilo zjištěním, že tenhle postup dokáže urychlit nárůst bodů a u závodů s nízkou účastí zvyšuje praděpodobnost prvního místa, ale už to není zábava, ale nesmyslné honění se za jakousi virtuální ikonkou. Raději dojedu jako poslední a budu se u toho bavit, než abych sjížděl desítky závodů naráz, naháněl body a pořádně si neužil žádný z těch všech závodů, které ani nemám šanci stíhat sledovat. Navíc honění se za co nejlepším skóre nemá žádný smysl, protože se hra stále vyvíjí a upravuje, přibývají nové mapy a modifikují se ty stávající, a když vývojáři začnou novou sezónu, vymažou veškeré tabulky a všichni začínají zase od nuly :)

 

Za ten necelý týden se mi v této sezóně z odehraných cca 110 závodů povedlo dvakrát dojet první, jednou dokonce celých 8 minut držet světový rekord na jedné mapě, 47x vypadnout z dráhy a nahrát 67 bodů, což aktuálně znamená 9039. pozici ve světové tabulce . Celosvětově mají tuto hru spuštěnou desítky streamerů po celý den, takže se nemusíte bát, že by jste si někdy nemohli zahrát. Český stream jsem jednou zaznamenal jen jeden. Bohužel kromě samotných vývojářů, kteří až na vyjímky jedou stream takřka nonstop, hrají ostatní streameři jen nárazově a dá se říci náhodně. Přesto se začíná objevovat několik trvalek, kteří streamují Marbles on Stream docela pravidelně. Může se vám podařit narazit na streamera s mimořádným komentátorským talentem, čímž se celý závod stane ještě zábavnější a bude vás to motivovat přihlásit se mu i do dalšího závodu. A věřte mi, že pokud zkusíte jeden závod, budete se chtít zapojit i do toho dalšího, a dalšího, a dalšího…

A takhle nějak by to mělo vypadat se všemi hrami libovolného žánru. Nemusí ji zrovna vytvářet tři studenti, ale to, co současným hrám škodí, tu nenajdete:
Není to nijak originální, ale je to precizně zpracované a uchopeno za správný konec, že se z toho stává masová záležitost. Navíc se na hře stále pracuje a je tu spousta potenciálu a prostoru pro další vylepšení a vychytávky.
Žádné regionální omezení – hra je od prvního okamžiku dostupná komukoli na světě.
F2P – nemusíte za hru zaplatit ani halíř a stejně si ji užijete, jako všichni ostatní. Pokud budete chtít podpořit vývojáře, můžete jim poslat nějaký ten donate na Twitchi nebo si v jednoduché aplikaci na telefon zakoupit různé vizuální vylepšení.
Ano, plusové budy přidává i ta mobilní aplikace, která zatím slouží jen pro checkování vašeho skóre a nákupu skinů, přesto je tu znát potenciál pro budoucí rozšiřování a růst.

Tuhle skvělou hru na podporu prokrastinace, najdete na adrese https://www.twitch.tv/directory/game/Marbles%20On%20Stream A pokud tomu taky tak propadnete, máte postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery :)

BV8000Pro po roce používání

Blackview BV8000Pro mám již více jak rok a přináším zhodnocení používání telefonu za celou tu dobu. Vyplatí se koupit?

Nestává se tak často, že mi jeden telefon vydrží více než rok a navíc, že s ním budu spokojený.
Rok se s rokem sešel a od minulého srovnání odolných telefonů jsem obdržel hned několik dotazů na spokojenost používání telefonu Blackview BV8000 Pro a tak by bylo dobré se na tento telefon podívat s ročním odstupem. Prvotní nadšení mírně vyprchalo (jako asi u všeho) a ačkoli všechny pozitiva telefonu jsem vypsal v minulém článku, tak teď bych se rád soustředil na ty horší stránky přístroje, které potenciální kupce pochopitelně zajímají nejvíce.

Pojďme si tedy připomenout ty pozitiva, které nijak neomrzely, ani se vlastně za ten rok nijak nezměnily a trochu je doplnit nebo upřesnit i těmi negativy:

Na prvním místě musím znovu vyzdvihnout odolnost vůči vodě i prachu. Ať už se s telefonem koupete, sprchujete nebo ho jen oplachujete pod tekoucí vodou, stále se můžete spolehnout na to, že se voda do telefonu prostě nedostane. S koupáním a oplachováním telefonu souvisí první nešvar zmiňovaný i minule: Pokud máte hodně tvrdou vodu a proud nasměrujete přímo na vrchní hranu přístroje, může si telefon myslet, že jsou v něm zapojená sluchátka. Stává se to i po delším pobytu ve vaně, když máte hodně pěny, nebo jako když naschvál čekáte důležitý hovor a zrovna si telefon opláchnete u studny, tak se s volajícím prostě neuslyšíte. Musíte telefon vypnout, vysušit zdířku na sluchátka a znova zapnout. S vodou souvisí i citlivost displeje a čtečky otisků prstů. Pokud chcete fotit pod vodou, docela běžně se stává, že se vám to nepovede, protože hladina vody nejčastěji stáhne oznamovací panel dolů, přesouvá ikonky, zapíná Bluetooth nebo navigaci a prostě tak různě náhodně dělá brikule na displeji. To je ovšem problém u všech displejů u všech voděodolných telefonů. Telefon se prostě pod vodou ovládá velmi obtížně. On i takový déšť za vás dokáže napsat smsku nebo vám schovat nějakou ikonku na ploše :) Čtečka otisků prstů funguje pouze za sucha. Pokud máte na rukách nebo na čtečce vodu, je prakticky nemožné odemknout telefon. Koho by to zajímalo, tak čtečka otisků prstů sejme i kočičí tlapky :)

baterieAni po roce nepozoruji žádnou degradaci baterie. Udrží telefon v chodu klidně celý den intenzivního používání a při šetrném provozu stačí nabíjet jednou za 4 dny. V prvních dnech, kdy telefon ještě nedostal poslední aktualizaci, se docela rychle vybíjela baterie při zapnuté úspoře dat. V současné verzi ta spotřeba energie není tak výrazná, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že se zapnutým spořičem dat ta baterie ubývá rychleji… Největší žrout baterie je roaming. Pokud máte obsazeny oba sim sloty, tak se vám baterie dokáže vybít I klidně za půl dne.

Volání, data, konektivita. Ani po roce se nic nezměnilo. Pokud je při telefonátu špatně slyšet druhá strana, většinou bývá problém právě tam nebo u operátora. Telefon si drží signál, hovory jsou krásně zřetelné a hlasité (pokud má protistrana kvalitní telefon nebo volá z pevné linky), hlasitý odposlech je slyšet na celou místnost, navigace je přesná bez výpadků, wi-fi chytá nejlépe ze všech dostupnýh přístrojů, co mám doma. Spárování s okolními BT zařízeními je bezproblémové. Kamarád si také koupil tento telefon a zaskočilo ho, že do něj nezapojí audio jack od reproduktorů. Někde se určitě dá pořídit redukce na delší jack, ale já mu rovnou doporučil BT modul k reprákům, alespoň nemusí tahat kabely a při poslechu může mít telefon pořád v kapse.

Konstrukční nedostatky se tu také najdou. Na odolnost si stěžovat nemohu. Telefon mi již mnohokrát spadnul displejem na beton nebo dlažbu z mnohem větších výšek, než z té, která byla pro BV5000 fatální. Na fólii na displeji je již mnoho nehezkých škrábanců a vrypů, nicméně sklo pod ní by mělo být netknuté. To ale nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ta fólie tam je celý rok a zatím slouží jak má. Nešetrné zacházení a nespočet pádů je znát hlavně na hliníkových bočnicích a zadním krytu SIM karet.
Právě ty hliníkové bočnice jsou trochu nešťastně řešené. Protože telefonu chybí jakékoli očko nebo tvor, na který by se dalo zavěsit poutko, musel jsem si ve vnitřní straně levé bočnice vypilovat malou drážku, kterou vedu lanko obtočené kolem prvního šroubku. Vyzkoušel jsem mnoho materiálů od režné nitě až po vlasec na sumce. A ano několikrát obmotaný vlasec zatím vydržel nejdéle. Přesto se čas od času přetrhne nebo se rozláme plastové poutko na jeho konci a je potřeba ho vyměnit. To znamená rozšroubovat všechny 4 mini šroubky s hvězdicovou hlavou a navléknout nový vlasec za spodní šroubek. Konstruktéři tohoto telefonu ale nepočítali s tím, že budu ty bočnice co 4 měsíce rozdělávat, takže už hned po prvním rozdělání se hlavice šroubků trochu zdeformovaly a jeden se dokonce protáčí a to ani nebylo potřeba vyvinout žádnou extra sílu. Ovšem i běžný uživatel, který neplánuje žádný takový tuning by měl čas od času bočnice odmontovat a vyčistit to pod nimi. Pod těmi bočnicemi se totiž zaržuje ohromné množství špíny a prachu!

Musím také upozornit na hlasitý reproduktor. Pokud budete příliš dlouho poslouchat hudbu přes repráček na maximální hlasitost, tak ho můžete zničit! Můj repráček se asi po hodině a půl hlasité reprodukce dost znatelně opotřebil. Chrčí a od té doby přehrávané upozornění, vyzvánění nebo hudba není v takové kvalitě, než byla před touto diskotékou…

Začátkem tohoto léta dostal telefon další aktualizaci, která na první pohled žádné velké změny nepřinesla. Subjektivně prodloužil výdrž baterie a trochu usměrnil neposlušné widgety na ploše, které se ne vždy správně aktualizovaly po restartech telefonu. Jestliže se některé widgety před aktualizací nechtěly správně zobrazovat po sedmi z deseti restartů, tak nyní se to děje “jen” ve třech z deseti restartů. Ono prve zmiňované “lupání” při projíždění Twitteru nebo jiné aktivitě procesoru bylo odstraněno v některé z předchozích verzí a pokud si nyní chcete poslechnout šveholení elektroniky, tak musíte přiložit ucho k repráčku v naprostém tichu.

I navzdory extrémně horkému létu mi telefon nikdy nezobrazil hlášku o přehřívání. A že při rychlonabíjení nebo hraní náročnějších her zadní hliníkový kryt vážně hodně “topí”. Nicméně to nabíjení není vždy rychlé. Už několikrát se mi stalo, že se telefon originálním kabelem a originální nabíječkou nenabil za hodinu, ale trvalo mu to celou noc. Způsobují to nečistoty v konektoru nebo špatně zasunutý kabel. Stačí konektor profoukout stlačeným vzduchem nebo kompresorem a nabíjení zase frčí bleskovou rychlostí.

Nikdy se mi nestalo, že by telefon vytuhnul. Pouze u dřívějších verzích firmwaru bylo znát, že k tomu inklinuje, ale nikdy se nezaseknul, ale prostě se samovolně restartoval. Nikdy nebylo potřeba obnovovat telefon do továrního nastavení nebo řešit nějaký reset. 6GB RAM je dostatečně velká, přesto se občas stane, že při odemykání otiskem prstu telefon zavibruje okamžitě, ale trvá mu další třeba i 4 sekundy, než rozsvítí obrazovku. To je věc, která se výjimečně stane, pokud má telefon spuštěnou špatně optimalizovanou aplikaci a docela mi vadí. Vůbec poprvé a naposledy mi telefon zobrazil hlášku o vyplnění RAM z 91% v zahraničí při roamingu, zapnuté navigaci a několika náročných aplikací na pozadí. Jinak jsem varování na využití RAM nikdy nezaznamenal.

Automatické otáčení displeje mám v 90% času vypnuté, protože to nefungovalo úplně dokonale a plynule. Po nějakém čase jsem zjistil, že je totálně rozhasená kalibrace senzorů. A nejlíp se mi to podařilo zkalibrovat přes servisní menu *#87#, stejně tam je ale pořád odchylka asi 2°. Naštěstí nepoužívám aplikace vyžadující gyroskop, takže mi to tolik nevadí…

Co říci závěrem? Nic není dokonalé. Chyby a nedostatky se najdou na každém přístroji jakékoli značky. S BV8000 Pro jsem nadmíru pokojen i po roce používání. To, co se dá označit za problémy jsou jen maličkosti a na pohodlné a spolehlivé používání má takřka nulový vliv.

Bezpečné uchování seedu k Trezoru

Jak bezpečně uchovat obnovovací seed ke své krpyto peněžence?

V tomto článku budu zase plkat o těch prokletých kryptoměnách, které ať se vám to líbí nebo ne, budeme jednou používat všichni.
Posledně jsem se tu pochlubil, že vlastním nový Trezor T a mám v něm bezpečně uschováno 95% svého portfolia. V době psaní předchozího článku se o bezpečnosti dalo hovořit tak napůl, protože jsem měl obnovovací seed zapsaný pouze tužkou na přiložené kartičce a taky jsem se těch několik slov naučil zpaměti. Jenže nikde nemám záruku toho, že si seed budu pamatovat pořád a také, že onen kousek papíru vydrží věčně.

Každá normální kryptoměnová peněženka vám při svém prvním založení zobrazí tzv. seed. Jedná se o kombinaci 12 nebo 24 slov, díky kterým svoji peněženku můžete kdykoli obnovit, pokud svoji peněženku (hardwarovou nebo v telefonu) rozbijete nebo ji ztratíte a vy tak nepřijdete o kryptoměny, ke kterým vám vaše ztracená peněženka umožňovala přístup. Fakticky je tak nejdůležitějším a klíčovým bezpečnostním prvkem ne samotná peněženka, ale právě tato posloupnost slov. Pokud znáte tyto obnovovací fráze, můžete krypto peněženek ztratit nebo zničit klidně stovky a přesto víte, že se ke svým kryptoměnám bezproblémů dostanete. Vážně je to takhle snadné. Díky těmto jednoduchým pravidlům může kdokoli vlastnit kryptoměny představující určité finanční obnosy i bez drahých a složitých bankovních molochů. Vlastnit peníze a přitom se vyhnout bankovním nástrahám tak díky kryptoměnám mohou i lidé z nejchudších částí světa, dokonce i bez přístupu k internetu. Pokud si i křovák z pralesa zapamatuje prostých 12 slov, může provádět klidně i milionové finanční transakce. Navíc jednodušeji, rychleji a levněji, než kdyby si musel otevírat účet v bance (který by takovému člověku žádná banka stejně nikdy nezřídila)!

Jak již bylo řečeno, obnovovací frázi může uživatel zapomenout a papírek se zapsaným seedem může shořet nebo se rozmočit společně s krypto peněženkou a takhle nejeden uživatel kryptoměn přišel o veškeré své prostředky. Jak tedy uchovat tu svoji super tajnou posloupnost slov pro případ živelných katastrof nebo nenechavých zlodějů?

Prakticky na každém diskuzním fóru zabývajícím se kryptoměnami se toto už řešilo. Nejspolehlivější a nejpraktičtější ze všech možností je vyrazit si svůj seed do odolného kousku oceli. Existují i specializované komerční řešení a o jejich spolehlivosti a odolnosti si můžete přečíst jeden zajímavý článek včetně zatěžkávacích crashtestů.

Já na to šel způsobem DIY. Obvolal jsem svoje kamarády, kteří pracují se železem, jestli by na dílně nenašli nějaký odřezek a všichni shodně: “Není problém, někdy se stav, mám toho tady tuny, určitě něco vybereme, ale jsem teď na dovolený, tak musíš počkat”. A než se kamarádi stihli vrátit z dovolené, tak jsem takhle bloudil po jednom hobby marketu a hledal obkládací lištu k zrcadlu. A narazil jsem na krásný nerezový metr dlouhý pásek za 39Kč. Ten pochromovaný za 150Kč by k zrcadlu pasoval lépe, ovšem odřezek z tohoto levnějšího nerezového kousku bude milionová investice. Pak už jen stačilo pořídit za pár stovek razící znakovou sadu písmen (jehlou ty slova pixel po pixelu fakticky vyťukávat nebudu) a seed bude během pár minut navěky archivován. O odolnost nerezového pásku se nebojím. Vždyť jen uříznutí flexou byl docela problém, takže případný požár nebo jiný destrukční proces zajisté přečká bez úhony. S obtížemi se dá ohnout, čímž se trochu deformují vyražené znaky, ale i po narovnání se to dá normálně přečíst. Je to sice nerez, ale pro jistotu jsem to ještě celé přetřel silnou vrstvou barvy, která krásně schová vyražená písmenka a nikdo na první pohled vůbec nepozná, že tam něco je vyraženo.

Mezitím se oni výše zmiňovaní kamarádi vrátili z dovolených a i u nich jsem si vybral pár šikovných kousků ocelových slitin, které ani nevim z čeho přesně jsou, ale prý je nic a nikdo nedokáže zničit, že to opracovávají laserem a za jednu směnu odříznou jen pár centimetrů, jak je to odolný materiál. No i na tu raznici budu asi muset vzít větší kladivo :)

Každopádně stále držím v oblibě onu první nerezovou lištu, která sice není tak skladná, jako pár cm veliká tabulka ze super oceli, ale zase mě napadá hromada míst, kam bych ji mohl schovat tak, že ji nikdy žádný zloděj nenajde. Kdybyste byl bytový zloděj, napadlo by vás se podívat například do radiátoru, pod práh dveří, na zadní stěnu kraje skříně, nebo nakonec třeba na druhou stranu té lišty na zrcadle? Takových míst, kam se dá taková nenápadná zdánlivě bezcenná lišta 1x30cm schovat, jsou v bytě desítky a hlavně nikoho by nenapadlo, co všechno může ukrývat. Samozřejmě lze dobře schovat i tu malou tabulku ze super oceli, ale pro tu bude většina lidí vybírat samé konvenční úkryty od pancéřového trezoru ve zdi až třeba po zakopání na zahradě. Tahle lišta prostě vyhrává také díky tomu, že se dá snadněji rozdělit a její části uchovávat odděleně. Když by se tam vloupal zloděj a bude mít hodně důvtipu, může ji i objevit, ale nikdy by ho asi nenapadlo, že na druhé straně pod vrstvou barvy najde zakonzervovanou polovinu mnohem cennějšího lupu, než všechno vybavení v bytě dohromady. Rozhodně bude jednodušší si pamatovat, u koho jsem schoval tu druhou polovinu seedu, než celou básničku :)

Tip na závěr: Pokud se také rozhodnete uchovávat svůj seed tímto způsobem, nejprve si na ten kousek železa napište vše lihovkou, ať si uděláte představu o tom, jak to bude vypadat a hlavně se vám bude lépe trefovat raznicí a nebudete muset brát do ruky jedno písmeno třeba 10x pro každé slovo zvlášť. Nechávejte si větší rozestupy v místech, kde chcete lištu rozdělit a nakonec vše zalijte hustou barvou. Zbývá jednotlivé díly šikovně schovat nejlépe několik km od sebe. Možností se nabízí nepřeberné množství.