DJ Prase

Ačkoli to sám nemám vůbec rád, objevil jsem to i u sebe. Přesněji řečeno na svých slipmatech takový kekel :)

Při pravidelně nepravidelném občasném uklízení, ometání a vysávání prachu jsem se za jasného denního světla podíval na spodní část slipmatů, které si už taky nějakou tu akci odkroutili, ale používám je hlavně doma.

Jedná se o speciální aerodynamické slipmaty Stanton DSM-9F, které navrhnul samotný Dj Fokus. Teď už vím, že bych udělal lépe, kdybych na to šel klasicky, tedy stačí libovolný slipmat a pod něj igelit. Jenže asi jsem podlehl reklamě a slibům a pln očekávání jsem si jeden pár začátkem minulého roku položil na talíře gramofonů a používám je víceméně dodnes.

Slipmat Stanton DSM-9F je zvláštní druh slipmatu, který má v sobě několik otvorů, které mají zajišťovat menší styčnou plochu s deskou i talířem a tudíž má po tomto slipmatu lépe klouzat deska. Takto perforovaný slipmat má pochopitelně sníženou hmotnost a na desku nebo talíř působí menší plochou, proto by se mělo i méně materiálu o sebe třít a tedy i špinit.

S tím špiněním se můžete z obrázku přesvědčit sami, že to zase takové terno nebude. Je zajímavé, že většina klasických slipmatů se během používání špiní nejčastěji v místech okolo okrajů labelů. Patrně bude převážná většina djs, kteří na desku sahají právě v místech končící stopy a začínající nálepky (patřím mezi ně). Na tuto oblast vytvářejí svými prsty tlak a ten se potom za nějaký čas projeví právě v těchto místech díky přirozené pružnosti vinylu. Pokud jde ale o dírkovaný slipmat, tak je zajímavé, že se špína vyskytuje u každé řady dírek a okraj nálepky je zde také patrný.

Nejen že na klouzavost desky mají díry minimální vliv, protože je slipmat z odlehčeného materiálu, špíny bude porád stejně, akorát na menší ploše vypadá že ji je víc. Ale nejhorší věc je při sundávání desky, když se tento dírkovaný slipmat chvíli desky drží (protože je i menší než talíř gramofonu), aby pak spadnul zpátky na talíř a trefil se na středový kolík některou dírkou, jen ne tou prostřední…

Nechtěl jsem tu původně rozebírat nevýhody tohoto produktu, ale chtěl jsem se pozastavit nad úrovní a čistotou používaného vybavení u ostatních djs nebo na akcích.

Je pravda, že když si dj u hraní zapálí cigaretu, tak to je neštěstí a jedna z nejhorších věcí co může udělat (ještě tam může třeba vylít pivo, nebo hrát takovým způsobem, že něco odpálí nebo nezvratně poškodí). Pokud zůstaneme u slipmatů, tak je pochopitelné, že se podle podmínek do něj setře mnoho desek s různou minulostí. Tvrdí se o obyčejné klávesnici od počítače, že obsahuje mnohem víc bakterií než záchodové prkýnko. Kolik bakterií asi bude na slipmatech, faderech nebo knobech mixáků a gramofonů? Když se za večer u mixpultu vystřídá průměrně 5-7 djs, přijede vzácný host z tramtárie, který už hrál v tisíce klubech po celém světě, položí na kolotoč svoji desku a přispěje svoji troškou do mlýna tedy na slipmat a hmatníky potenciometrů, to je potom takové dáseříct pokrevní pouto a zmiňovaná nečistota je vlastně svěcená voda, kterou každý z vystupujících djů tu konkrétní techniku posvětil a zároveň si trochu toho kolektivního svinstva odveze na svých deskách zase o klub dál…

Když si vezmete týdenní akci někde v lese nebo na louce, kde není moc možností si umýt ruce a vůbec hygiena jde ten čas stranou, tak se nám z té svěcené vody stává někdy i blátíčko a to je potom ten správný kekel :) Nevim co je to za zvyklost, že se gramofony nečistí a neoprašují. Nejčastěji to vídám u technicsů pod raménkem a v místech, kam se normálně nesahá, pravděpodobně aby se dokázala jejich spolehlivost.

Už jsem slyšel názory, že díky tomu bordelu to hraje a drží pohromadě, možná na tom taky něco bude, ale já bych takhle zasviněný gramofony mít nemohl. Všeobecně se ví, že nečistoty a prach zhoršují a poškozují kvalitu nahrávky. Nic není nezničitelné a nejenom že popel z cigaret nesvědčí mechanickým součástkám (fadery a knoby), ale nedělá dobrotu ani když se zachytí za jehlu nebo kvůli němu selže důležitá součást uprostřed večera. Zažil jsem zanesený tvrdohlavý přepínač na zadní straně mixáku, který nechtěl ani po vyčištění fungovat a kvůli kterému nastalo o půlnoci na hodinu ticho, než se sehnal jiný mixák..

Prostě pokud nemáte zařízení speciálních vodě, prachu i blbuvzdorných konstrukcí, starejte se o svoji techniku, nekuřte a nepijte u hraní, nenechávejte do ní prášit nebo ji občas se štětečkem v ruce vyluxujte a pokud se vyskytnou problémy s praskajícími korekcemi, nepravidelnými průběhy nebo zlobícími šavlemi, je už pozdě. Pomůže odborné vyčištění, případně výměna zlobivého dílu za nový a v nejhorších případech koupě celého nového zařízení…

1984

Pokud jste četli Nineteen Eighty Four od George Orwella, jistě si v nadcházejících časech jeho román nejednou vybavíte, protože brzy vás na vlastní kůži bude chtít někdo přesvědčit, že dvě a dvě je pět!

Všechno to do sebe zapadá až děsivě přesně. Jako pomůcka má být již všem velmi dobře známá prasečí chřipka, díky které i k vám do města brzy dorazí cirkus, jako v Kalifornii a to se potom začnou dít věci!

A aby dílo zkázy bylo dokonalé, plánují si na vás hezky posvítit a důkladně si vás poslechnout. Nevymyslel jsem si to, o takových plánech už dnes píší nejen na zvědavci, ale například i zpravodajství Sme.sk. Samozřejmě nic není zadarmo, takže si tohle všechno hezky zaplatíte a vytrpíte domnělý a neexistující pocit bezpečí. Já bych se do té Evropy zas tak nehrnul, ostatně říkalo se to už kdysi, že z nás EU udělá otroky zbavené suverenity bez práv a svobod a totálně podřízené moci a dnes se tyto zvěsti naplňují!

Každopádně naděje umírá poslední a tak pevně doufám, že se vždy najde několik dobrodějných odvážlivců, kteří nasadí kapucy, uvážou šátky přes obličej a pujdou do ulic demontovat a ničit všechny tyhle zařízení, aby ukázali, že si nepřejeme být pod policejním dohledem a ukládáni do databází… Zlo plodí jenom zlo a kamery na každém rohu nebudou od toho, aby udržovaly pořádek a klid, ale aby zaznamenávaly každý váš pohyb a každé vaše slovo! Když se vás někdo rozhodne na ulici okrást, tak tomu žádné šmírovací zařízení nedokáže zabránit, maximálně do té oblasti za deset minut přijede hlídka, jenže to už můžete dávno vykrvácet… Ani za pět let nebude technologie na takové úrovni, která by zaručovala 100% funkčnost a prokázala svoje opodstatnění!

Kdo bude rozhodovat o tom, jaké téma rozhovoru nebo chování je správné a jaké už je závadné nebo teroristické? 11. září bylo vykonstruováno kvůli ropě, současná opatření budou kvůli svobodnému uvažování a posledním zbytkům lidských práv a zdravého rozumu. Kamery a mikrofony na ulicích i ve vašich bytech, weboví roboti, kteří budou procházet, zaznamenávat a analyzovat vaše profily na sociálních sítích (kam mnoho lidí tak rádo sděluje různé podrobnosti), e-maily, diskuze, blogy, e-shopy, IM, nebo jenom navštívené stránky a telefonní hovory a zprávy. Prostě věškerá vaše aktivita (virtuální i reálná) bude monitorována a ukládána do databází a pokud ve vašem chování program zaznamená náznaky ideozločinu, nebo pokud zjistí, že nejste se současným zřízením šťastni, nenechali jste se očkovat, případně se jakkoli jinak odlišujete od nastavených standartů, vtrhne k vám banda zakuklenců a odvlečou vás na neznámé místo, kde vás budou bez obvinění a bez soudů mučit neomezeně dlouhou dobu!

Nastane doba, kdy i váš mobilní telefon vás napráská, že se dloubete v nose. Krásné vyhlídky že?

Pardubice-centrum sportu a kultury

Říjen je na sportovní a kulturní události v Pardubicích nesmírně bohatý.

Jen vyhlídky na týden jsou celkem vyčerpávající. Dnes Zlatá přilba, potom extraligový zápas Pardubice vs Mladá Boleslav, za týden v sobotu Ruský ledový cirkus, v neděli Velká pardubická steeplechase, hned po skončení opět hokej, přijede Sparta z Prahy, takže to bude zajímavý souboj, ve středu se hraje basketball…

Výhledově na další období si z hlavy vybavím koncert Suzi Quatro, Tleskač, Horkýže Slíže, Tarja Turunen (tři koncerty v jeden den), No name a v listopadu Tatabojs, Ewa Farná a Bořek stavitel.

V prosinci budou na zimáku Mistři shaolinu a do toho všeho se samozřejmě bude mísit extraliga a basketbal a slyšel jsem i něco ještě o Pardubicích na bruslích a Městských slavnostech :)

Když si to tak prohlížím a uvědomuju si, že většiny z toho se zůčastním, tak mám o zábavu postaráno :)

50 tisíc a stupidní Nova

I přes upadající traffic na tyto stránky včera večer zavítal 50ooo. návštěvník. Ve stejné tichosti a zapomění, jaké se těší tyto stránky poslední dobou, se počítadlo Toplistu přehouplo přes magickou hodnotu 50k návštěv. Pravděpodobně to bylo právě v okamžiku, kdy zhruba 7tisíc lidí zvedlo ruce nad hlavu, protože Petr Sýkora vstřelil Vítkovicím druhou branku a pomohl tím pardubickému týmu ke třem bodům. Vůbec celé to včerejší utkání bylo zajímavé a napínavé a nebýt stanice Nova Sport, která odteď bude vybrané zápasy přenášet, byl by to zápas na jedničku. Kvůli Nově a jejím reklamám se muselo všechno protahovat. Čekalo se u vhazování, delší byly i přestávky mezi třetinami.

Nemusíte se bát, že bych následoval kroky mnoha ostatních bloggerů, ktěří svoji činnost přesunuli na některou sociální síť. Na žádné sociální síti nejsem, nechci být a pokud to budu mít v hlavě stále vpořádku, tak ani nikdy nebudu. O tom možná někdy příště… Včera jsem byl na Novasportu, nemusím být i na Fakebooku:)

Jo a abych nezapoměl. Jako asi všichni se v těchto dnech klepu na přepočet GTPR a čistě náhodou jsem zjistil, že seznam.cz má větší PR než google.cz :) Nevim jestli to tak bylo i v minulosti, já na to narazil až dnes a docela mě to překvapilo :)

The Art of David Dees

Obrázky nad nimiž zaplesá srdíčko každého konspirátora celkem zručně vytváří David Dees, jehož práci si můžete prohlédnout na videu níže, nebo na portfoliu deesillustration.com. Doporučuji také navštívit
The Art of David Dees, kde naleznete desítky dalších obrázků ve dvou galeriích a odkazy na ostatní tvorbu



While you were sleeping
They came and took it all away
The lanes and the meadows
The places where you used to play

It was an inside job
By the well-connected
Your little protest
Summarily rejected

It was an inside job
Like it always is
Chalk it up to business as usual

While we are dreaming
This little island disappears
While you are looking the other way
Theyll take your right to own your own ideas

And its an inside job
Favors collected
Your trusted servants
Have left you unprotected

It was an inside job
Like it always is
Just chalk it up
To business as usual

You think that youre so smart
But you dont have a fucking clue
What those men up in the towers
Are doing to me and you
And theyll keep doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
Until we all wake up
Wake up, wake up, wake up, wake up

I know what Ive done wrong
I am acquainted with the night
I know how hard it is
To always walk out in the light

And its an inside job
To learn about forgiving
Its an inside job
To hang on to the joy of living

They know the road by which you came
They know your mothers maiden name
And what you had for breakfast
And what youve hidden in the mattress

Insect politics
Indifferent universe
Bang your head against the wall
But apathy is worse

Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Yeh, yeah

Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job

Its an inside job
Its an inside job

By mě zajímalo

Už včera jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé zjistit, jestli mají lidi raději klasický Dj set z vinylových desek, nebo Live set z mašinek. A jelikož mě to zajímá (a může zajímat i ostatní), tak jsem z toho udělal novou anketku na figuru.





…a při té příležitosti se mi vnuknul nápad to trochu rozšířit a rovnou i zjistit, jaká rychlost je pro posluchače ideální.





(BPM = Beats per minut – počet úderů za minutu)

Na to pujdu do kina

Hanebný pancharti / Inglourious Basterds

Druhá světová válka tak trochu jinak. Quentin Tarantino předvádí svůj mistrovský um a přináší zápletku o pěti kapitolách. Tarantinův filmový rukopis poznáte hned v prvních minutách a pokud patříte mezi milovníky jeho filmařského stylu, celé dvě a půl hodiny se budete bavit, podivovat a občas nevěřícně koutit hlavou.

Film staví na surovosti druhé světové války, tehdejších společenských poměrech (nacisti, židi, kolaboranti) a jedné premiéře německého válečného eposu, to vše s mírnou nadsázkou a naplněním očekávání diváka. Opět se tu mísí osudy několika hrdinů s leckdy překvapivými zvraty a nečekanými pointami. Tarantino krmí divákovy základní smysly v kolotoči něšťastných náhod, nebo obrovského štěstí a někdy mistrovskými a někdy slabšími hereckými výkony se snaží v divákovi vyvolat smíšené pocity. Typicky dlouhé scény a dialogy s nádechem černého humoru, úderných point a překvapivých zvratů, které se jistě stanou kultovními a často citovanými, jako u předchozích Tarantinových filmů. Není to žádný krvák (ikdyž pár těch skalpelů a mrtvol by se tu našlo), ani žádný doják a příběh a události ve filmu se tak trochu (zcela) odvracejí od historických faktů. Když to ale přijmete jako součást tohoto příběhu, budete se bavit.

District 9

Nad Johannesburgem se už dvacet let vznáší mimozemská kosmická loď, která ve svých útrobách přivezla miliony kreveťáků, uprchlíků ze své rodné planety, kteří nemají šanci se vrátit domů a proto je musí pozemštané chtě nechtě přimout mezi sebe. Kreveťáci připomínají Dr. Zoidberga a taky trochu hmyz nebo korýše s humanoidním tělem a jak by se ale dalo očekávat, kreveťáci jsou tak trochu jinak stavění a jinak smýšlející tvorové a lidem brzy dojde trpělivost s těmito „nepřizpůsobivými“ sousedy, kteří byli humánně ubytováni v chatrčích v provizorním táboře District 9 a nyní je potřeba je všechny přesunout do nové oblasti, kde nebudou pozemšťanům na obtíž. Wikus van der Merwe je pověřen vystěhováním všech kreveťáků do této nové oblasti a při roznášení příkazů k vystěhování přijde do styku s podivnou látkou, která zapříčiní změny v jeho DNA a náš hrdina se postupně začíná přeměňovat, což mu umožňuje používat mimozemské zbraně a technologie, které v lidských rukách nefungují. Protože je Wikus vlastně jediný žijící exemplář takovéto kombinace lidské a mimozemské DNA, stává se nejcenějším zbožím na této planetě a prakticky veškeré korporace, laboratoře, vědecké kapacity, speciální jednotky a dokonce i překupníci s kočíčím žrádlem se ho snaží dostat.

Režisér Neill Blomkamp tento nízkorozpočtový snímek (pouhopouhých 30 miliónů dolarů) podává z počátku jako dokumentární film a později jako akční sci-fi s předpokládanou gradací akce. Mísení několika různých kamer a pohledů na věc a hlavního hrdinu je zajímavý krok a pro příběh tohoto formátu má rozhodně pozitivní dopad, který přidává karmu a z části zachraňuje místy slabší vizuální efekty. Každopádně tenhle film není žádný hollywoodský trhák s klasickým konceptem a obsazením. Scénář je výborně zpracován, má myšlenku i nápad, je nekompromisní, dotýká se téma rasismu a až na nelogičnost s nevystopovatelným mobilním telefonem to do sebe příjemně pasuje.

Nejlepší invaze mimozemšťanů na Zemi, jakou jste kdy v kinech mohli vidět! Happy end se tentokrát koná jen z části a jisté otázky nebyly v příběhu zodpovězeny, tímpádem se mohou začít objevovat spekulace o možném pokračování…

A prázdniny jsou v pr…

A prázdniny jsou v prosinci. Teda myslim ty další prázdniny :) Ikdyž pro většinu z nás pracujících to stejně nic neznamená, protože my si neužíváme prázdnin, maximálně tak čerpáme/odčerpáváme/vybíráme dovolenou. A to je zatraceně rozdíl.

Léto pomalu končí, škola začíná a tak by možná stálo za to ohlédnout se, co se všechno dělo.

Tak předně ještě před prázdninami jsem podal výpověď v bývalém zaměstnání a od srpna pracuji u jiného zaměstnavatele na jiné pozici. Chcete vědět kde a co dělám? O tom taky určitě někdy bude článek, můžu snad jen prozradit, že takovou práci by mi záviděl každý, kdo se zajímá o hokej. V práci zažívám všelijaké zajímavé chvíle a setkávám se s různými osobnostmi. Třeba týden před mým oficiálním nástupem se tam přijel podívat prezident republiky Václav Klau(n)s :) Téměř každý den potkávám brankáře Dominika Haška (dneska jsem si z něj utahoval a říkal jsem mu, že se mu nějak zmenšuje hřišťátko, když rolba upravovala led a on se na kousku starého ledu rozbrusloval) a až budou v televizi přenosy z extraligy z pardubického zimního stadionu, tak si na mě vzpomeňte ;)

O prázdninách se vzpomínalo na 40. výročí přistání člověka na Měsíci. Nebo to bylo ve filmovém studiu? 40. výročí měl taky Woodstock.

Proběhlo pár akcí a hlavně v půlce prázdnin vypuklo znova to šílenství okolo jednoho největšího festivalu u nás, který se naštěstí nekonal. Místo toho si freetekno komunita parádně vystřelila z novinářů i ze všech přisírků a blbečků, co si od Czechteku 2009 hodně slibovali a těšili se na ten pořádnej „spirit“.

Pak tu bylo jedno malé bezvýznamné výročí, na které bych si skoro ani vůbec nevzpoměl, kdybych nesledoval statistiky.

Ještě se vrátíme k těm hudebním akcím a vymrdávkám, které slibovali ten „spirit“ a kterých letos hudební scéna zažila až nějak podezřele dost. Některé festivaly letos ani vůbec neproběhly. Krize je krize…

Naučil jsem se novou parádičku, ikdyž tím dost trpím. Když nemůžu používat jeden prst, dělám vracečky druhým, ale i na tom se mi po chvilce udělá mozol. V současnosti mám ještě 3 použitelné prsty, se kterými to jde sice dost blbě, ale rozhodně v tom hodlám pokračovat :)

Taky jsem plánoval nahrát nějaký ten nový setík. Mělo to být něco ve stylu Diskkosmash (který svého času slavil velký úspěch u posluchačů i kolegů djů), dokonce jsem si tak nějak už vybíral desky, co bych prolnul, ale nakonec z toho sešlo. Prostě nebyl čas a nálada…

Dneska jsem se dozvěděl velmi zajímavou a potěšující věc. Právě dnes skončil v mém bývalém zaměstnání ředitel, kvůli kterému jsem odtamtud odešel já a kterého jsem poslední tři měsíce slušně diplomaticky posílal doprdele :) Došlo na má slova, už konečně zjistil, že to není člověk na správném místě, že na to nemá a raději to zabalil sám :)

No každopádně už se tam nevrátím, jsem naprosto spokojen tam, kde dělám teď.

Tak mi přeci jenom to sprosté slovíčko v posledním odstavci ulítlo. Už podle nadpisu jste ale jistě museli čekat, že tu něco takového padne. Pokud vás to pohoršuje, zkuste si to vypípat, nebo vyhvězdičkovat a pro příště si lépe nakonfigurujte firewall, aby vás to na nevhodné stránky se sprostými slovy vůbec nepustilo :)

DJing až do masa

Juggling nic není :)

Nasbíral jsem inspiraci ve dvou a půl hodinovém sestřihu ze soutěže DMC 2008 a zjistil, že vracet desky o půl nebo celou otočku vlastně nic není. Protože vše potřebné (tedy 2 stejné desky a přenosky pro scratch) pro tento sport už mám skoro rok a až nyní jsem se odhodlal se tomu začít plně věnovat a postoupit tak na pomyslný vyšší level v akrobacii točících se asfaltů.značka na desce

Když se člověk dívá na profesionály, tak to pak jde samo. Opravdu mi ten dokument z DMC 2008 dodal odvahu a to potřebné „know-how“. Postavil jsem se ke gramofonům, dal dvě stejné desky na talíř, přenosky na správné místo a zjistil, že to vlastně není nic složitého, jen je potřeba pamatovat si, jestli mi ta jedna deska uběhla o 1,2,3,4,nebo 5 otoček, abych je o ten samý počet zase vrátil zpátky, mezitím co mi bude stejný úryvek skladby hrát na desce druhé a to celé si správně načasovat.

Nejprve je ale potřeba si na deskách udělat značky odkud budu startovat, abych nemusel mít sluchátka, jako profesionálové z DVDčka:) Tahle činnost je z celého turntablismu snad to nejhorší! Malé samolepící kolečko z audiokazety, pinzetou nalepit před tu správnou drážku, kam chci pokládat jehlu a zaoblený tvar samolepky hrot sám navede do požadované drážky a zajištuje, že přitom nepřeskočí o jednu drážku zpět.

Trpělivost, přesnost a netřesoucí se ruce. To jsou věci, které potřebujete k přesnému nalepení značky na desku. Ty já bohužel nemám, takže správně polepit jednu desku mi zabralo zhruba deset minut a ještě jsem ji nalepil o dvě drážky dál, než jsem chtěl. Jde o setiny milimetru a tak s lupou a druhou nálepkou lepím ještě jednu nálepku na již nalepenou, tentokrát aby mi to vyšlo o ty 2 nanometry blíže ke středu a přitom se snažit pinzetou nepoškrábat desku.

Stejný postup, stejně třesoucí se ruce a opět dvě značky nalepené na sobě u druhé desky.

Konečně mám označené desky na stejných místech a můžu se pustit do šaškování s crossfaderem a talířema. Zezačátku obě desky vracím levou rukou, pravou ruku stále na crossfaderu. Je to jakýsi psychický blok nebo něco takového, ale pravou rukou prostě scratchovat neumím, takže zezačátku pohybuji s deskama jak jsem už roky zvyklý. Sice jednou rukou, ale i tak mi to jako začátečníkovi jde až překvapivě dobře a začínám tomu přicházet na chuť, protože mě to nejenže baví, ale úplnými a neúplnými vracečkami vznikají velmi zajímavé zvuky, smyčky a nezvyklé návaznosti opakujících se samplů!

Ani nevim jak dlouho jsem se na tom zaseknul, ale po chvíli pociťuji, že mě z toho ustavičného vracení desek začíná bolet prostředníček, konkrétně se mi na bříšku prostředníčku levé ruky udělal solidní mozol(který jsem si ještě ten večer strhnul)! Nečekal jsem, že z této disciplíny mohou vzniknout nějaké zranění, ale jak vidno, nějakou oběť přinést asi musím. Mozol mě donutil k tomu, abych se konečně naučil používat obě ruce tak, jak to dělají všichni ostatní, tedy levou rukou točit s levým talířem a pravou s pravým a následně aktuálně volnou rukou posouval crossfader.

Tento postup se mi dostal do krve velmi rychle a zjistil jsem, že takhle můžu dělat všechno mnohem rychleji a tedy stíhat vracet desky třeba i po 1/4otáčky a vytvářet tak nekonečně opakující se beat, vokál, nebo jakýkoli jiný zvuk :) Jediné co je potřeba je koncentrace a pamatovák na to, o kolik se mi ta deska otočila, abych ji o tolik vrátil zpátky.mozol z DJování

Hrál jsem si takhle ještě chvilku a protože jsem už více nechtěl namáhat namožený prst, vracel jsem tu levou desku ukazováčkem (nezvyk) a i ukazováček po chvilce začal pálit, což bylo znamení, že pokud nechci mít mozol i na dalším prstě, je čas s dnešním tréninkem skončit. Prsty na pravé ruce jsou v pohodě, to je zajímavé. Budu si asi muset na nějaký čas od takhle náročného sportu odpočinout a až budu schopen, vymyslím nějakou koncepci a udělám krátký záznam ;) Když tak o tom záznamu přemýšlím, tak přicházím na to, že ty značky budu asi muset odlepit a nalepit o pár milimetrů dál, aby to mělo nějakou hlavu a patu :/

Technicky vzato, scratching je náročnější než juggling. Obojí ale vyžaduje spoustu času na natrénování, zkoušení a pokusy. Je to ale parádička, která mě vážně chytla a je to něco, co mě po dlouhé době opět naplňuje pocitem, že dělám/se učím něco užitečného, něco co mě baví a že se mi to daří a vypadá to a dokonce to i zní, jako těm klaunům ze soutěže. V běžném setu tuto dovednost nejspíš těžko někdy aplikuji, ale i tak mě může hřát pocit, že umim něco, co ostatní djs ne :)