Filmy zdarma ke stažení

Pokud patříte k předlistopadové generaci, jistě si vzpomenete, jak bylo obtížné opatřit si nějaký ten film. Video nebylo běžnou výbavou každého obýváku a kazety se zahraničními filmy se sháněly na burzách, vyměňovaly, nebo duplikovaly pomocí vypůjčeného videorekordéru. Taková kvalita páté kopie z páté kopie nebyla nijak omračující a většinou ještě obsahovala nezáživný překlad/monolog jediného dabéra (vzpomeňte na scénku se zaměněnou kazetou ve filmu Slunce seno a pár facek). To ovšem tehdy nikomu nevadilo a u obrazovek se skákajícím občas černobílým obrazem a šumem se scházely rodiny nebo sousedé, aby společně shlédli film, ke kterému tenkrát ani jinak přístup nebyl.

Video, coby zprostředkovatel audiovizuálního vjemu, tu vydrželo dlouho (mnozí ho jistě ještě máte dodnes doma, nebo jako učební pomůcku ve škole), ale pokrok nelze zastavit a proto se do domácností postupně dostával jeho nástupce – DVD přehrávač. Vzpomínám si na povídání Jana Svěráka ml. v jednom díle Kinoboxu, jak prorokoval, že nikdo nebude chtít tahat ty velké nepohodlné krabice a čekat až se mu přetočí páska a že DVD má oproti videu jasnou a perspektivní budoucnost. Měl pravdu jen z části. Ani dnes nikdo nechce tahat ty (trochu tenčí) nepohodlné krabice a čekat až se mu přehraje milion upoutávek, protipirátských varování a reklam. Na tohle téma je trefný postřeh na redsnake.cz. Padesátikorunové DVD v trafikách je takový poslední křečovitý záchvěv před smrtí, protože přichází doba (nebo už nastala?), kdy budou diváci natolik líní, aby se vůbec zvedli z křesla ke svým DVD nebo BlueRay přehrávačům a vyměnili nebo otočili disk. Není pohodlnější vzít notebook nebo přenosný přehrávač s již nahraným filmem, zapnout a jen se dívat? Kdo by ještě dneska chtěl vytahovat disky, které moje mechanika třeba vůbec nemusí přehrát, nebo se disk ztratí či poškrábe?




To jsou fakta, které filmové a nahrávací společnosti jistě neradi vidí, ale nedá se svítit, směřuje se k tomu. Producenti se musí smířit s tím, že jejich DVD a BlueRay zůstanou pouze neoriginálním dárkem pod stromeček, jinak si je nikdo kupovat nebude. S výměnou kazet na burze se už dnes asi taky nikde nesetkáte, stejně tak jako s pálením DVD pro vlastní potřebu (spíše pro několik jedinců bez internetu). Ano, všechny filmy jsou dnes na síti, jsou nasdílené nebo uložené a čekají právě na vás, až si je stáhnete nebo shlédnete online.

Kdo umí alespoň trochu hledat, bez problémů nalezne libovolný film, na který si vzpomene. Všechny filmy jsou na torrentech, kterými se ovšem dnes zabývat nebudu, protože tu je tolik jiných možností, jak přijít ke svému oblíbenému snímku.

Všechno začíná tím, že nějaká dobrá duše uploadne rip verzi filmu na veřejný úložný server. Linky ke stažení vyvěsí v příslušném fóru, kde k nim mají přístup ostatní členové diskuze. Pokud byste k těmto linkům také chtěli mít přístup, musíte se většinou zaregistrovat.

Existuje ale i jiná cesta. Nikam se registrovat nemusíte, stačí jen hledat. Film má jen jeden scénář, kvality jednotlivých ripů se téměř neliší a tak když se nedostaneme k jedné verzi uploadu, jistě tam budou desítky dalších. O tom, že je nějaká filmová nebo herní novinka ripnutá/cracknutá se dozvíte třeba zde. Linky ke stažení tam ovšem nenajdete, ty si musíte opatřit sami. Kde? Třeba pomocí filestube.com. Pokud je to na vás ještě příliš složité, nebo se vám prostě nechce hledat, stačí sledovat vybrané blogy. Za všechny můžu doporučit třeba tento.

V souvislosti s výše uvedeným se dostáváme k nejčastějšímu místu pro uložení těchto souborů: servery Rapidshare. Pokud by měl s Rapidshare kdokoli problém, nebo třeba jenom neměl na premium verzi, nemusí chodit daleko. Nejenom Angličtiny neznalí uživatelé vyhledávájí na uloz.to

Uloz.to je univerzální především pro multimediální soubory, takže dnes zmiňované filmy naleznete velmi snadno díky vyhledávači a ani nemusíte být členem dalšího warfóra. Dostupnost pro free uživatele je asi nejvyšší ze stovek možných úložišť v poměru obsah/výkon. Ve většině případů najdete alespoň jeden free download slot. V případě filmů lze narazit na zajímavé a dlouhé seznamy filmů, které sem tam obsahují snímky v ucházející obrazové i zvukové kvalitě (Dolby Surround).

Máte raději seriály protože na filmy vám nezbývá čas? I seriály stáhnete z uloz.to. Brouzdáním na internetu jsem narazil třeba na tuto obyčejnou návštěvní knihu (i když méně často aktualizovanou) plnou odkazů na aktuální díly několika seriálů (The Big Bang Theory, Přátelé, Flashpoint, Stargate Universe, Ajťáci, Simpsonovi, Hra o trůny, Červený Trpaslík, Dr. House a další Blueray nebo DVDRipy). Podobných seznamů existují stovky, chce to jen hledat.




Možná si někdo řekne, jestli to není krádež. Není, můžete mít čisté svědomí. Je to jako s náboženstvím, prostě jste podlehli masáži, při které zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud jste si poctivě koupili počítač, harddisk, vypalovačku, flashku, nebo jenom prázdné DVD, můžete být klidní. V ceně těchto výrobků jsou zahrnuty autorské polatky pro různé hudební a nahrávací mafie a jiné zloděje, čímž si vpodstatě legalizujete případný pirátský obsah! Takže stahujte, zaplatili jste si to. Stahuje, než si ty bastardi vymyslí nějaký další zákon/polatek/cenzuru, aby nám to znemožnili a chtíc nechtíc se budeme muset vrátit z pohodlí sedaček a křesel na tržnice a burzy…

A jak jste na tom vy? Stahujete? Podělte se v komentářích o svůj zdroj ;)

Nikdy nebudu na Facebooku

Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?„. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.

I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:

Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?

Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.

Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..

Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.

Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.

Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.

Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.

No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas? Ve skutečnosti Facebook závažným způsobem komplikuje vaše životy a představuje reálné nebezpečí!

Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)

Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)

Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).

Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!

I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…

Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.

Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)

Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…

A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.

Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!

Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?

Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž a musel bych se za něj stydět.

Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.

The men behind Obama Cz titulky

Muži za Barrackem Obamou 1. a 2. část

Webster Tarpley hovoří o lidech, kteří řídí Obamu a ve svých úvahách se z hypotetických oblastí dostává k těm reálnějším, a když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že mnoho z toho je bohužel skutečností. Přesněji řečeno nejvíce mu na jazyk padne Zbigniew Brzezinski, který je podle Tarpleye strůjcem všeho toho zla, válek a invazí.

Toto video nemá dvě hodiny, jako dokument Podraz jménem Obama a většina podobných konspiračních dokumentů, ale necelých dvacet minut, ve kterých je pouze v krátkosti vysvětlena strategie USA a jejich vliv na budoucí celosvětové dění a dominanci, války proti terorismu, instalace radarů ve střední Evropě a podobně. Témata, o kterých by se dalo hovořit déle…

Sníh, sníh a zase sníh

Rok 2010 začíná pořádnou sněhovou kalamitou. Takřka celá Evropa je pod sněhem, všechna zpravodajství se předhánějí v tom, kdo přinese nejkatastrofálnější zprávy a varování. A protože zprávy o počasí, dopravní situaci a dalším sněžení jsou v těchto dnech nejžádanější, jsou to právě novináři, kteří společně se silničáři, doktory a autoopravnami mají plné ruce práce. Týká se to vlastně každého, kdo má ruce a nohy a vyšla na něj lopata, fréza, rolba, traktor… Takže i já jsem vedle uklízení chodníku, silnice a parkoviště musel vylézt na střechu a odklidit 60 cm vysokou sněhovou nadílku, protože do toho začal v neděli večer padat další mokrý sníh. Probuzení druhého dne do nekonečných kup bílého zla bylo k neuvěření. Posledně to bylo ještě v pohodě, tentokrát to opravdu stálo za to. Snad jediná pistolka měla radost z bílých cílů kam jen oko dohlédne.

Ikdyž ve zprávách stále upozorňovali pokud nemusíte, nevyjíždějte, já jsem bohužel musel a vyjížděl. Od pátku do pondělí (tedy v tom nejhorším počasí a nejhorší silnici) jsem musel absolvovat cestu do práce a zpátky. Potýkal jsem se s klasickými zimními radovnánkami, jako jsou zasněžené klouzající cesty, rozježděná břečka (ze začátku stále sníh, protože se nesolilo ani neshrnovalo), dopravu blokující nepojizdné náklaďáky a autobusy, nebo kompletně zamrzlé auto, které nakonec vyústilo ve zničený zámek ve dveřích u spolujezdce. Potkal jsem i jednu dopravní nehodu (opravu jenom jednu) dva odvážné cyklisty (opravdu dva) a při čtyřicetikilometrové rychlosti ve třech vyjetých pruzích mě jeden šílenec předjížděl…global warming

Víte kdo je nejmenší na světě? Silničáři, napadnou tři centimetry sněhu a už je není vidět :)

Během těch tří dnů jsem potkal pouze dva vozy technických služeb. Oba pouze projížděli. Jeden nesypající sypač a druhý den to byl shrnovač se zvednutou radlicí…

S autem jsem uvíznul jenom třikrát. Dvakrát to nebylo tak beznadějné a byl bych se z toho býval dostal sám, naštěstí se ale vždy kolem našla dobrá duše, která zatlačila. Na prvního jsem přes zamrzlé a zapocené sklo ani neviděl (tímto patří neznámému dík) a jednou mi pomáhal řidič autobusu, kterému jsem dával přednost a pak už měl problém se hnout dál. Naposledy při nočním stoupání do křižovatky jsem už musel volat pomoc. Proto od té doby ke smetáčku, jakožto základní výbavě auta, přibyla i lopatka. Samozřejmě že jsem i sem tam šťouchnul do bezradných řidíčů marně spalující ten drahý benzín. Já už chci zase jezdit na kole!

Screnlet na ploše z weather.com mi aktuálně ukazuje mlha -10°C v Pardubicích. Naštěstí sněžení se předpokládá minimální. Kdy už tohle skončí? Nebudu sám, kdo si přeje, aby už byl tomu všemu konec, ovšem roztávání tolika sněhu nepotěší obyvatele žijící v blízkosti řek a vodních toků, vlastně ani obyvatele měst, na které budou padat tuny sněhu a rampouchy ze střech a parapetů.

Tak nějak si říkám, že ono je to opravdu za trest a to nadělení je uměle vyvolané s cílem ochromit dopravu, způsobit výpadky elektřiny a zpomalit internetové připojení. Někdo může namítat, že je zima, tak se nemůžu divit, ale on ten sníh je opravdu nějaký divný

Řekni mi co čteš…

S Novým rokem jsem se rozhodl protřídit RSS zdroje. Jak už to tak bývá, několik oblíbených blogů jsem přesunul do složky příznačně pojmenované dead, některé jsem zcela smazal, protože přestaly generovat RSS. Buďto expirovaly, nebo je skoupili spekulanti… Škoda tomu, protože na mnoha nadějných projektech bylo možné nalézt zajímavé postřehy, návody nebo prostě jenom informace, které by mi někdy docela přišly vhod a Archive.org o většinu z nich ani nezavadil…

Jak pomíjivá je ta virtuální existence a jak snadno lze někoho nebo něco ztratit, smazat, upadnout do zapomění. Jako se například stalo v těchto dnech se serverem mustwatch.cz

Naštěstí tu je stále spousta jiných zajímavých zdrojů a nové pozvolna objevuji, nebo nacházím zalíbení u těch méně navštěvovaných portálů a blogů, takže na nedostatek čtiva si nestěžuji:)

Proto jsem udělal další menší update i ve zdejším seznamu RSS.

Tento seznam už podruhé aktualizuji, protože z některých webů se staly MFA, případně se původní autoři přejmenovali, píší na jiné doméně a nebo prostě pozastavili virtuální činnost (jako třeba Jakub Šimeček) a dělají svým čtenářům takový nepořádek v seznamech.

„Blogová éra“ se nevytrácí, dle mého se pouze mění, vyvíjí, metamorfuje díky Twitteru nebo Facebooku a v budoucnu se bude stále někam ubírat především díky technologickému rozvoji a datové propustnosti komunikátorů zítřka. Je spousta lidí, kteří mají stále potřebu plodit písmenka, proto jich mnoho přešlo na Twitter, ale tradičních (a hlavně kvalitních) blogů bude stále dostatek. RSS člověku velmi usnadňuje život, protože nejenom blogy ho generují. O novinklách vám už dneska sama dá vědět každá moderní databáze (aukce, databanky fontů, návštěvní knihy, nebo třeba oblíbený fotograf na rajčeti), které z pochopitelných důvodů neuvádím, ale jsou jich také mraky.

Stále nepřicházím na chuť novým sociálním službám, protože tím se ten přísun povětšinou neužitečných informací nafukuje a znamená to dalšího žrouta času. Blogy zanikají a nové zase vyrůstají. Každý by měl dostat šanci, každý autor potřebuje motivaci a tou může být komentář, nebo alespoň přihlášení k odběru RSS. Někteří si kvůli blogování zvolili slušnou řeholi, tak jim držme palce, ať toho zajímavého čtení (nejen v roce 2010) je stále víc :)

Klíčová slova 2009

Přiblížil se konec roku a opět mi to nedá, abych nenahlédnul do statistik a nepodělil se o ty nejšílenější výrazy, které uživatelé skutečně zadávali do vyhledávačů a dostali se na tento blog. Vedle stále více oblíbenějšího dětského porna, onanující školačky, různých cracků a hacků do GTA 4 i jiných her (nic z toho tu ovšem není), nesmyslných dotazů s www. a podobných, se najdou zajímavé vyhledávací výrazy. Téměř 12000 různých klíčových slov a frází přivedlo návštěvníky až sem, pojďme si některé nejlepší představit:

čím vyšší bpm, tím větší -no schválně co? rychta?

10 snímků za vteřinu gta 4 – není moc (taky mi to občas kleslo :)

3d porno bryle -nedokážu si představit, jak na to…

big brother vyzváněcí melodie – jen to ne

dechová hudba mp3 -nejste tu správně

dj skřípání -jste tu správně

fullhd porno 3d download -nechcete toho zrovna málo

čištění uší ohněm -fireshow ušima? odvážný návštěvník :)

všetky gta iv na pc rapidshare – určitě tam budou, ale možná že by bylo jednodušší najít to 3D porno :)

vlády tají planetu x – já myslím, že toho ty bastardi tají víc :)

tekno na kazetě – před pár lety běžná věc

3d střilečka nizke požadavky – to by mohl být Doom

onanovala „v autobuse“ – a proč to máte v uvozovkách? v autobuse ne? :)

nesmrtelnost do wolfenstein – po dohrání hry se v menu zpřístupní cheaty a tam by to mělo jít zapnout

nejlepší díl futuramy -je zcela jistě 4×01.Roswell That Ends Well jak se Fry stal svým vlastním dědečkem

lysohlávka špiní -tak si ji umej

3gp.mariuhana -a jste si jisti, že jste to napsali správně?

ako vyčistím windows – formatováním disku a nainstalováním Ubuntu :)

american audio je smejd -jak u čeho, například model 4.5 HDT v mnohém předčí Technicsy

breakcore uz neni in – a co je podle vás in?

bílo žluté porno -raději nedomýšlet :)

co je to biomasa jacquesKateřiny se raději neptejte :)

dj pousti hudbu z youtube -to musí být odvážný dj, nebo si to pouští jenom doma na bedýnkách od počítače

download gramafon technic for dj -až bude doba replikátorů, kdy si budeme moci stáhnout cokoli…

hledat české kodi na 3 díl san andreas liberti citi stories -u některých dotazů člověk neví, jestli se má smát nebo brečet

hledat newim -se asi někdo nudil a na klávesnici mu nefungovala klávesa „V“

jak se naucit tancovat na diskotéky – nejlépe si sáhnout do elektrické zásuvky

jaka hudba ted je nej – pokud chcete být za mamlase, tak stačí sledovat televizní/rádiové hitparády

jitka ti volá zdarma – bohužel, nevolá

jsem technař – styď se!

mimozemská technologie microsoft – tak je to jasné, takový balast, co vyrábí Microsoft je donebevolající :)

vinyl jako priloha v casopise – chtěl bych vidět, jestli by alespoň jeden vinyl přežil expedici v tiskárně a následnou distribuci…

pri instalaci pocitac zcerna – to vypadá na hw chybu, uhaste plamen, otevřete okna, vyvětrejte kouř a jděte si koupit nový počítač

Defenestrace 17. listopadu

Internet, noviny i televize jsou toho plné. Je tu 17. listopad.
Před dvaceti lety si vrazi zloději a lháři podali ruce, aby započali novou éru hrůzovlády. Soudruzi z jedné strany metamorfovali do vícero stran a partají, což jim umožnilo si ještě více nakrást a přitom započali další kapitolu svých zvrhlých plánů směřujících k EU, která je v dnešní době prakticky hotová.

Soudruzi už v sedumdesátých letech věděli, že situace nebude udržitelná navěky a svoji přeměnu si náležitě naplánovali. Pečlivě prověřené a dosazené figurky během dvacetiletého „vládnutí“ dokázali rozkrást co ještě šlo a onu „svobodu“ dotáhli do takových podob, že většina lidí je zadlužená do konce života, nemá práci, ideály a jsou přesvědčováni, že si za to můžou sami.

Cenzura dnes funguje snad ještě lépe, než za komunistů. Jsou věci, o kterých vám v televizi nebo v tisku neřeknou (viz. studentské nepokoje v Rakouku). Komunisti to tu kočírují i 20 let po zdánlivé revoluci a úspěšně to ukočírovali ke svému stanovenému cíli – EU. Přitom stále ovládají politiku, ekonomiku a mají zadlužené a bezmocné obyvatelstvo s vymytými mozky, které nebude klást odpor při zavádění jejich dalších zvrhlých praktik a cenzur. Zdánlivá volnost a dostupnost zboží měla sloužit mj. k tomu, aby si ovčané mohli domů pořídit monstrózní obrazovky, ve kterých se budou dívat na politicky řízené zpravodajství, manipulaci a vymývání mozků (viz. téma prasečí chřipky a očkování). Případně si pořídit mobilní telefony, které o nás ochotně prozradí veškeré detaily. Nyní jsme totálně v prdeli, není cesty zpět.

Nemá cenu to tu dále rozepisovat, když to tak pěkně shrnuli na Zvědavci a další souhrn na analyza.wz.cz

Co takhle 17.listopadu udělat další revoluci? Ne ovšem řízenou a vylhanou jako před 20. lety, ale skutečnou revoluci, kdy by lidi vzali konečně jednou spravedlnost do svých rukou a udělali konečně defenestraci v poslanecké sněmovně?

Na to je lid této země příliš pohodlný, a nebo zase příliš zaměstnaný a ve spěchu (aby mohli vydělávat peníze pro ty, kteří si to nezaslouží) a tak raději budou dál jenom mačkat čudlíky na ovladači od televize nebo nadávat v hospodě… Nemám pravdu?

Ewa Farná v Pardubicích

V sobotu v rámci svého turné Buď Virtuální poctila Pardubice svou návštěvou populární zpěvačka Ewa Farná. Celému tomu cirkusu jsem byl přítomen a po koncertu jsem pln smíšených pocitů.

Všemu dění jsem přihlížel jako nezaujatý divák nejčastěji z odlehlého a nerušeného místa na trestné lavici a dostatečně blízko pódiu i posluchačům a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

V malé hale ČEZ arény v sobotu vyrostlo nijak extra originální pódium se sklápěcím mechanismem uprostřed. Na konstrukci bylo zavěšeno několik blikátek se třemi plátny pro projekci, doplněné běžnou zvukovou výbavou plastových, blíže nespecifikovaných, reproduktorů (pravděpodobně pouze dvoupásmová sestava).

V hale před začátkem několik brigádníků rozvěsilo reklamy a tím veškerá výzdoba končila. Pro posluchače tu nebylo vůbec žádné zázemí, pult s občerstvením nebo zpestření, pouze za zvukařem byl jakýsi stánek, kde prodávali CD a reklamní předměty, takže byli návštěvníci odkázáni na předražené automaty u WC.

O půl šesté se otevřel vstup a do haly se přiřítily odhadem dvě třídy čtvrťáků, respektive čtvrťaček, protože v hloučku dětí, který málem prorazil zábrany před pódiem, byla převaha holek.

Děcka vytrvale stáli nalepení na zábranách před pódiem a s blížící se půl sedmou stále častěji vykřikovali „Ewo“. V několika dětských rukách jsem spatřil pastelkami namalované transparenty s nápisy Ewo miluju tě, případně obrázky srdíček a v sále se pozvolna začalo objevovat víc a víc návštěvníků. Oproti koncertu Suzi Quatro před čtrnácti dny tu je tentokrát věkový rozdíl návštěvníků přibližně 40 let.

Po více jak hodinovém čekání věrných fanoušků se před sedmou hodinou večerní v hale setmělo a v zákulisí jsem ve tmě spatřil siluety několika maškar, jak se shlukují ve stánku za pódiem. Zpočátku mi to připadalo že bude s měsíčním předstihem nadělovat Mikuláš, ale jakmile se ty maškary naskládaly na pódium a opět se rozsvítila světla, tak mi bylo jasné, že to jsou hudebníci v komických kostýmech, které během večera několikrát převlékly…

Se světly se spustil i kravál a Ewa v pestrobarevném plastovém kostýmku a růžovou parukou to rozbalila až jsem začal zívat. S několika nezaujatými posluchači a přihlížejícími jsme se shodli na tom, že Ewa opravdu neumí zpívat a celkově je ten koncert nazvučen tak, aby to nebylo poznat. Nevim proč, ale je to tak na mnoha koncertech a vystoupení i jiných umělců, aby kravál z hudebních nástrojů přehlušil projev zpěváků a nebylo zřetelné ani slovo. Většina lidí v sále si album už koupilo nebo stáhlo a tak texty znají. Ten zvukař tam je jenom proto, aby hlídal ostatní kanály, které následně přebudí do takové míry, že zpěvákům není rozumět. Kdyby jenom trochu chtěl, tak by všichni mohli Ewu slyšet jak zpívá doopravdy a to hezky nahlas. Když už má signál na šavli, může si s ním dělat co chce. Tohle jde dost dobře udělat i v polních podmínkách :)

Zvukař dostal zaplaceno, aby byl takovou berličkou a pouštěčem dohromady, jenže trochu více tragikomicky. Neznám písničky Ewy Farné a ač jsem se snažil sebevíc (a ona jistě také), nerozuměl jsem ani slovo ani v jedné písničce. Navíc jsem měl výborný výhled na kytaristu, který se během hraní drbal na hlavě nebo dloubal v uchu a v okamžicích ticha vesele dělal, že brnká do strun. Jediný, kdo ten večer skutečne hrál, byl bubeník a možná basák (ale na toho jsem neměl tak dobrý výhled), jinak se celý večer zřejmě jelo ze záznamu a při průvodních slovech naší oblíbené Ewičky mezi jednotlivými písničkami měla dost oříznuté zvukové pásmo (porád měla v ruce stejný mikrofon), takže to co skutečně do toho mikrofonu říkala, byl jen výřez od čtyř kHz výš (na omezení zpětné vazby to ukecat nejde). I s těmi potlačenými hlubokými a středovými frekvencemi na jejím hlase bylo poznat, že je trochu nakřápnutá nebo po nemoci. Před samotným koncertem jsem ji v zákulisí 2x potkal a ani jsem si toho nevšiml, až když povídala svoje moudra na pódiu, tak mi došlo, že tady něco není v pořádku…

Nicméně i s hlasovou a hudební indispozicí svým fanynkám a fanouškům živě simulovala mnoho svých slavných pseudo-rockových hitů, včetně Potřebuju chcát a jiných jistě známých (bohužel já je neznám) songů. Pořadatelé pod pódiem měli nezáviděníhodnou práci. Odstrkovali zábrany, na kterých byly pověšeny stovky fanatických dětí dál od pódia prakticky každých deset minut. Na celé stádo rozjařených dětí za plotem byli jenom tři a zhruba v polovině koncertu mi jeden z nich říká, že už ho to pěkně sere. Musel jsem mu dát za pravdu, já měl ale narozdíl od nich možnost se zvednout a odejít jinam (což jsem několikrát udělal), protože bych to opravdu nevydržel poslouchat celou hodinu a půl…

Když se nahrává album ve studiu, hodně se u toho zahřejou zvukové modulátory a procesory, aby to ve výsledku nějak znělo. Při koncertu tu jeden procesor taky měli, ale naplno ho využili až při poslední písničce, kdy Ewa „zpívala“ jen při doprovodu klávesisty – neřvaly tu kytary ani bicí a to byl snad jediný okamžik večera, kdy jí bylo trochu rozumět. Jinak celé vystoupení by se dalo označit za částečné karaoke se zpěvem i nástroji ze záznamu.

Asi jsem si příliš zvyknul na taneční akce a mám raději pohybující se dav, protože kdbyby mi na akci celý večer lidi jenom stáli (a ti šťastnější popíjeli nápoj) a největší reakce by bylo zvednutí ruky nebo pískot, tak mi je jasné, že něco není v pořádku…

Sečteno podtrženo. Sobotní kulturní událost byla hezkou demonstrací toho, co všechno médii zmanipulované děti a jejich rodiče dokážou přetrpět, jen aby na chvíli viděly uměle vytvořenou hvězdičku bez špetky talentu z přiblblého plátku či televizní obrazovky. Žádný předskokan, žádná bonusová kapela, žádná zvláštní výzdoba ani doprovodné akce (nepočítám tu jednu soutěž, jejíž pointu jsem nepochopil a vyhlašování vítěze probíhalo měřením hlasitosti potlesku tzv. Decibelometr, jehož výsledky ten zvukař maníkovi na pódiu musel dvakrát opakovat). Autogramů se na konci dav dětí taky nedočkal (ale podepisovalo se u šaten). Před koncertem i v průbehu na třech plátnech rotovalo několik desítek reklam na různé internetové portály pro mladé (název Buď virtuální sedí), zhruba hodinu a půl byl imitován koncert, na který nebozí rodiče museli vypláznout 230,- za lístek a manažer této slavné zpěvačky si mnul ruce, jak za hodně peněz jde udělat málo muziky a vytřískat nehoráznou sumu.

Tak nám zabijou prezidenta

Václav Klauns má další požadavek k Lisabonské smlouvě. Chce aby smlouva odkazovala na základní listinu práv. Samotný článek je výživný a diskuze jakbysmet…

Nečetl jsem Lisabonskou smlouvu, ani nevím, co tam chce připsat, ale tento prezidentův postoj je mi sympatický a pokud je posledním, kdo má výhrady, tak zcela jistě ještě neměl nůž na krku!

Podpořte Klause v petici, ve které každou hodinu přibudou stovky odkazů od lidí z celé Evropy!