Apinův kekel

Posts Tagged ‘desky’

Pokud jsme se během posledního týdne někde potkali, tak jste jistě zaregistrovali, jak si pobrukuji jistou melodii a prozpěvuji si něco o ženách, ačkoli jsem v uších žádné sluchátka neměl.

Je to už týden, co se mi neustále v mysli cyklí jedna jediná písnička a tou je She’s a lady od Toma Jonese. Ačkoli by v těchto dnech byla favorizovaná Jó, třešně zrály, lehce říznutá Růží z Texasu, ten chytlavý funky motiv, geniální hlas Toma Jonese a solo na trubku prostě nemůžu dostat z hlavy.
Neváže se to na žádnou konkrétní osobu, asi jsem tuhle písničku zaslechl v nějaké reklamě a úplně vytlačila Cooliovu předělávku Fantastic Voyage, která mě také nějakou dobu pronásledovala a od té doby se She’s a lady nemůžu zbavit.

Je vážně zajímavé, jaké nejrůznější melodie a písničky se mi uchytí v mysli a derou se neustále na povrch. Od jednoduchých monotónních pianových motivů ze všelijakých znělek nebo primitivních konceptů, rozličné posloupnosti amen breaků až po nesmyslné smyčky elektronické muziky.

Věřte mi, že jsem za ten týden naposlouchal mnoho nejrůznějších hudebních stylů i nestylů od živých hudebníků i náhodných automatických bubeníků, přesto v hlavě pořád slyším She’s a lady :)

A jak jste na tom vy? Také míváte období, kdy vás pronásleduje jedna melodie nebo skladba, kterou si i nevědomky pískáte nebo pobrukujete?
Pochlubte se v komentářích, která to je, třeba se mi tou vaší písničkou podaří vytěsnit tu, kterou tam mám teď :)

A pokud se chcete komentářem podělit o momentální hitovku vašeho mozku, ale nevíte přesně, co si prozpěvujete, lze to jednoduše zjistit :)

Já vím, že jsem slíbil, že vždy, když se počitadlo Toplistu protočí o dalších 10.000 přístupů, tak se pokusím o redesign tohoto blogu.
A protože ten okamžik právě nastal, tak přicházím s krátkým prohlášením, že se tu prozatím nic měnit nebude.

Mám sice velmi jasnou a originální představu o tom, jak by Kekel v příští verzi měl vypadat, ovšem nenadálé okolnosti a spousta vedlejších vlivů posledních dní mi to nedovolí. Jednoduše nezbývá čas se zase pořádně ponořit do tvoření grafiky, úprav, stylování, přidávání a odmazávání kusů kódů a vztekání se proč to dělá, co to dělat nemá a hledání přebytečného nebo chybějícího znaku ve zdrojovém kódu :)

Navíc tahle současná verze dle mého skromného názoru nevypadá zase tak zle, takže nebude na škodu, když si ji ještě chvíli budeme užívat.
Příští „přezutí“ může být opět za dalších 10k přístupů, nebo může být dříve, abych dohnal deficit, a nebo taky nemusí být vůbec.
To jsou věci, o kterých se nyní nedá vůbec reálně mluvit nebo je plánovat dopředu. V prvé řadě bych rád dokončil několika lidem několikrát slíbené animované ikonky pro tento blog, abych mohl konečně a oficiálně rozjet výměnu odkazů ve velkém a možná také popřemýšlím o možnosti reklamní plochy pod články nebo v pravém sloupci. Pokud by byl někdo rychlejší, než já a měl zájem, tak pište :)

Každopádně, jak jste si jistě všimli, současný theme je na tento rok, takže tu může strašit nejdéle ještě půl roku :)

Nakupování na internetu je již dnes naprosto běžnou záležitostí dokonce i pro seniory nejen kvůli úspoře peněz a času, ale i kvůli značné pohodlnosti a absenci nepříjemných vedlejších jevů jako jsou fronty na pokladnách, otevírací doba, nebo bitky o poslední kusy v regálech.
Nakupovat v internetových obchodech v našem zkorumpovaném a předraženém Kocourkově je mnohdy výhodné, ale ještě výhodnější je nakupovat na internetu ve stejně či ještě více zkorumpovaném a prohnilém zahraničí.
Ať máte zájem o elektroniku, knihy, nebo oblečení, při porovnání a celkovém sečtení vám vyjde, že v zahraničních e-shopech by vás to samé zboží, které jste si vyhlídli v tuzemských obchodech, vyšlo v přepočtu až o několik tisíc levněji i s dopravou a clem!

Ze zahraničních e-shopů sice nebudete mít zboží do druhého dne doma, ale ušetřené tisíce mají nakonec větší váhu, než delší doba dodání.
A právě ty nepřehlédnutelné úspory jsou mnohdy rozhodujícím impulsem, který vás donutí naklikat si zboží do košíku kdesi za mořem.

Ten samý impuls popíchnul i mě, abych si na Amazonu objednal elektroniku a další drobnosti, které by v tuzemských e-shopech stály okolo 4000,- a se současným kurzem dolaru to vyjde v Americe lehce nad 2000,-
To už je celkem solidní rozdíl, nemyslíte?

Zatímco nákup například na asijském Dealextreme probíhá bez problémů a bez nějakých závažnějších zádrhelů, nákup na Amazonu má ovšem jeden háček. Objednané zboží do ČR neposílají a proto je potřeba využít služby, kam si objednaný balíček necháte zaslat a odkud bude přeposlán do ČR.
Největší a nejznámější službou pro přeposílání objednávek je rozhodně Shipito, kterou jsem využil i já a o zkušenostech bych se chtěl krátce podělit a pomohl případným budoucím nakupujícím přiblížit, na co se mají připravit.

Nakupování na Amazonu se nijak zvláštně neliší od nakupování v ostatních e-shopech. Po objednání, zaplacení a zadání vaší adresy v ČR vás zaskočí hlášení, že do těchto částí světa nelze zboží zaslat.
V tuto chvíli přichází ke slovu Shipito, kde po registraci a zaplacení základního depositu 8.50$ získáte jednu z několika poštovních adres světových skladů, kam si necháte zboží zaslat a odkud vám bude následně váš balíček přeposlán do ČR. Shipito nabízí také další služby, jako je Asistovaný nákup nebo Kalkulátor poštovného.
Získali jste tedy adresu skladu na Shipito (v našem případě sklad v Americe) a pravděpodobně narazíte na problém, protože Amazon odmítne tuto adresu přijmout. Adresa je správná, jen je potřeba ji zadat trochu jinak, než je uvedeno. O správném zadání adresy se dočtete v diskuzi.
Tady by neměl být žádný další problém a po správném zadání a ověření adresy už zbývá jen čekat. Já jsem svůj balíček objednával v pátek s vědomím, že přes víkend nemohu očekávat nějakou aktivitu ani v USA a ve středu v noci mi přišlo oznámení, že Shipito obdrželo můj balíček a je potřeba vyřídit další drobnosti.

Těmi drobnostmi jsou popis a množství zboží obsažené v zásilce, udání celní hodnoty, způsob odeslání a dle rozměrů a váhy balíku navýšení základního depositu, který se dle vybrané přepravní společnosti pohybuje od 30 do 150$. Ty nejlevnější varianty doručení jsou pochopitelně bez pojištění, bez sledování a s dodací lhůtou asi nebudou nijak spěchat. Platit lze (stejně tak jako při placení základního depositu) přes PayPal nebo kreditní kartou.
V administraci naleznete údaje o rozměrech, hmotnosti a skladu, kde se váš balík právě nachází. Užitečné jsou také fotografie balíku, takže si můžete zběžně zkontrolovat, jestli není balíček poškozen a jestli jeho velikost odpovídá tomu, co jste si objednali.
U vyplňování popisu si můžete také zvolit otevření a zkontrolování zásilky, takže to ostatní za vás udělá pracovník Shipita v Americe. Na tuto volbu jsem ovšem neměl odvahu. Řada zdržení moji zásilku ještě čeká na poště a já chci mít své zboží co nejdříve doma, takže další zdržování nepřipadalo v úvahu.

Balík jsem si nechal poslat s USPS Priority Mail® Int’l, kde za tu nejnižší možnou cenu v poměru k proporcím a hmotnosti balíku, slibují pojištění, sledování zásilky a dodání 6-10 dnů. Ještě ten den v odpoledních hodinách (když v USA otevřeli pobočku tamního Shipita skladu) přišlo oznámení o expedici a já se mohl začít připravovat na byrokratickou šikanu od celního úřadu, která se týká všech zásilek přicházejících ze zemí mimo fašistickou EU dle usnesení našich drahých (doslova) zákonodárců nabyla na platnosti na jaře tohoto roku.

Dle sledování zásilky můj balíček dorazil do ČR v úterý následujícího týdne. Což jsou v podstatě 3-4 pracovní dny a dle mého skromného úsudku příjemně krátká doba.
Jak už jsem zmínil, balíček tedy na celnici dorazil v úterý a až v pátek mi Pošta Praha 120 doručila obálku obsahující dodací list od United States Postal Service, plnou moc k vyplnění a podepsání (http://ceskaposta.cz/assets/nastroje/plna-moc.pdf) a informační dopis Oznámení o příchodu zásilky ze zahraničí ve kterém požadovali doložit hodnotu zboží (ačkoli hodnota je uvedená na dodacím listu), tedy výpis z účtu nebo PayPalu a také specifikaci obsahu předmětné zásilky.
Jelikož mi papírové výpisy chodí jednou za 3 měsíce a v internetovém bankovnictví platbu mojí speciální kartou nelze dohledat, musel jsem se vydat do banky na pobočku, kde mi paní ochotně výpis z toho inkriminovaného dne vytiskla a orazítkovala, aby to přidalo na důvěryhodnosti.
Trochu jsem zaváhal, jak mám dokázat, že v balíku je to, co tam má být, když jsem ho viděl pouze na fotkách. Když něco nevím, tak se zeptám. Na infolinku se ovšem dle předpokladů nelze dovolat a na internetu potřebné informace také nejsou, takže co s tím? Budu tedy doufat, že postačí screenshot stránky e-shopu zobrazující konkrétní zboží i s cenou.

Potřebné dokumenty jsou naskenovány a odeslány. Tím by měly být byrokratické záležitosti z větší části vyřízeny a teď již jen zbývá několik měsíců čekat, než zahlcená celní správa bleskově zpracuje dodané dokumenty, otevře balíček, překontroluje, ohodnotí a nakonec se ho uráčí i doručit. Pravděpodobně bude ještě potřeba zaplatit daň za ozáření rentgenem (clo by v při této ceně nemělo být požadováno), jejíž výši si ani raději netroufám odhadovat, protože je možné, že bude vyměřena dle prodejních cen v ČR a ne v USA (http://ceskaposta.cz/cz/nastroje/ocekavate-zasilku-ze-zahranici–id357/)…

Až balíček dorazí (jestli vůbec), doplním informace, v jakém stavu a zda-li se nákup skutečně vyplatil, do té doby držte celníkům palce a mě přejte pevné nervy…
Jestli na poště nestíháte, tak já vám můžu přijet pomoct otevírat cizí balíky:) Je to jediná možnost, jak za to neplatit, ale naopak dostávat zaplaceno :)

Ještě doplním, že při hodně velkém štěstí by se možná dal balíček vyzvednout osobně jako v tomto případě, ale to byla spíše náhoda, než pravidlo…

To si takhle dávám dohromady samply a zvuky pro svůj další scratchovací soubor, se kterým si pak na gramofonech vydržím blbnout celé týdny a potřeboval bych ještě několik těch libozvučných robotických hlasů, jaké používali například U96 ve svém hitu Das Boot. Původně jsem si chtěl ty robotické hlášky jako „1 2 3 techno„, „emergency„, nebo „system activated“ vystříhat přímo ze skladby, ale byly by tam slyšet také melodie a beaty na pozadí, což nepotřebuji.
Přeci nemůže být takový problém si v dnešní době vygenerovat svoje vlastní hlasové vzorky, když je všude tolik hardwarových syntetizérů, vocodérů, programů, plug-inů a aplikací pro vytváření hlasové syntézy. Už i na starém 8-mi bitovém ZX Spectru jsem míval program Kecálek ne nepodobný tomu z Rumburaka (KCK 4 bylo ZX Spectrum převlečené za sálový počítač, jen to HUBERO KORORO daboval skutečný člověk), který takovou hlasovou syntézu s charakteristickým robotickým zabarvením skvěle zvládal. Dokonce i vybrané produkty od Microsoftu disponují předčítáním textu a ve svém počítači jistě najdete nějaký takový program, možná o tom ani nevíte. V repozitáři se mi nabízí hned několik takových aplikací a pro Windows jich bude od dalších vývojářů jistě několikanásobně více. Stačí se jen správně zeptat svého oblíbeného vyhledávače.

Co když ale nechci nic kupovat, stahovat, instalovat a nastavovat? Vždyť online nástrojů pro hlasovou syntézu (voice synthesis) musí být strašná spousta. A taky že je, jenže je tu takový menší problém.
Respektive z pokroku se stal problém.
Některé syntetické hlasy jsou už dnes tak věrné a uvěřitelné, že když hledáte takový robotický 20 let starý hlas, jako od zmiňovaných U96, tak narazíte.

Dnešní hlasové syntetizátory dokáží generovat mužský, ženský i dětský hlas nejrůznějších tónin, rychlostí, zabarvení i přízvuků. Některé aplikace na věrnosti a srozumitelnosti umělého hlasu dbají dokonce tolik, že úplně zapomněli na staré romantické computerické chrapláky. Je to pochopitelné, protože tyto aplikace slouží hlavně pro zrakově postižené a hendikepované uživatele, kteří se čtením textu na obrazovce mají problém a nechávají si vybraný text předčítat počítačem. Tady na dokonalé výslovnosti a srozumitelnosti stojí a padá celá aplikace.

A co když ještě vidím a slyším docela dobře a chci si jen vygenerovat několik robotických vět pro pobavení a vlastní potřebu? S takto nenáročným požadavkem mi jistě postačí i nějaká online zkušební verze. Zde se vesměs u každé aplikace jedná o funkční a v něčem částečně omezené demo. Pro komplexnější a pokročilejší softwarové řešení je potřeba některý z nabízených programů zakoupit.
Pojďme se tedy podívat, co nám internet v oblasti free aplikací a nástrojů pro hlasovou syntézu nabízí:

Demo Cepstral Voices – Cepstral® se nezabývají ničím jiným, než hlasovými bankami, zařízeními a udělátky v nejrůznějších jazycích a zvukových podobách. Na jejich stránkách si můžete vyzkoušet toto online demo, které vámi zadaný text přeříká některý z dvou desítek typů hlasů, zvolit si můžete rychlost předčítání, tóninu i aplikovat efekt, který obsahuje i robotické zabarvení, ale stále to není to, co hledám.
IVONA Text-to-Speech – Další syntetické hlasy, které jsou tak věrné, že u některých vět můžete nabýt dojmu, že to mluví skutečný člověk a že jednotlivé nahrané hlásky z vaší věty neposkládal počítač, ale že na druhé straně sedí živý speaker. Robotický efekt se ale opět nekoná.
Acapela Text to Speech Demo – Acapela je docela slušná sbírka mnoha světových jazyků v ucházející kvalitě. Nesmí mezi nimi chybět ani naše kvalitní česká Eliška.
AT&T Labs Natural Voices® – Text-to-Speech Demo je další hlasové demo nabízející vedle UK a US angličtiny také německé, francouzské a italské hlasy. Syntéza mívá problémy s výslovností u některých slov a celkově působí trochu uměle, přesto ani zde ten pořádný robotický hlas nenajdete.
Festival Text-to-Speech – Rozšířená verze známých a docela kvalitních hlasových syntéz. Opět si můžete vybrat ze ženských nebo mužských hlasů se skotským, anglickým, nebo americkým přízvukem, roboty tu bohužel také nevedou.
Oddcast – Pravděpodobně nejosobitější Text-to-Speech demo, na které jsem narazil a navíc umí i hlas české Zuzany. Při správném kombinování dostupných hlasů a efektů můžete získat třeba hlas podobný GLaDOS z hry Portal, nebo při troše fantazie i hlas Nanosuit z Crysis.
ReadTheWords.com – Další personifikovaná featura pro předčítání textu. Bohužel zdarma jsou k dispozici pouze jeden mužský a jeden ženský hlas, ostatní se zpřístupní až po přihlášení.
Translate and Speak – Jedna z mála předčítacích aplikací, která vám zadaný text nejen přečte, ale i přeloží do jednoho z deseti světových jazyků. Skvělý pomocník, když se učíte například japonsky.

Podobných hlasových aplikací jsou na internetu desítky, v krátkosti už jen odkazem některé z nich, protože si jsou vesměs podobné jak hlasovými bankami, tak i intonací. Text2speech, vozme.com, případně ispeech.org, kde je potřeba registrace, ale můžete tak využít nástroj, který z článků na vašem blogu vygeneruje audio podcast… Žádná z uvedených aplikací ovšem nenabízí vytoužený robotický hlas.

Jako schopný nástroj pro moje potřeby se tváří js aplikace MARY Web Client, která ovšem zrovna ten audio výstup nemá dokonale vyřešen a momentálně vyhazuje Internal server error…

Pomalu začínám propadat zoufalství, že na internetu neexistuje online hlasová syntéza, která by byla alespoň trochu podobná té, kterou používá například Stephen Hawking. Nechci nic stahovat, instalovat, ani se nechci nikde registrovat. Chci si vygenerovat pár jednoduchých vět v angličtině robotickým hlasem, nic víc. Většina linků, které údajně vedou na další takové online aplikace, jsou nefunkční nebo vyžadují registraci. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se spokojit s tím, co je a dodatečně si to upravit v tom, co mám (tutoriálů, jak upravit hlas např. v Audacity, je na internetu spousta).

Na závěr můžu dodat ještě pěkný historický přehled hlasové syntézy na blindfriendly.cz .
Hlasová syntéza je docela věda a jak sami můžete vidět (a slyšet), nabízí se skoro na každém rohu. Promlouvá k nám na každém nádraží nebo z telefonních automatů a přesto jsou oldschoolové kompijutrové hlasy nedostatkovým zbožím. Znovu se tak potvrzuje, že při honbě za technicky dokonalými a moderními vynálezy se zapomíná na staré a dobré zařízení, které sice technicky nejsou na špici a leckdo by se nad nimi dnes pousmál, ale zpravidla slouží mnohem lépe a efektivněji, než ty nejnovější krámy, které mají x nových funkcí navíc a vlastně je ani nepotřebujeme…

Prvního dubna mě nevypekl žádný šprýmař, ale počítač. Konkrétně jeden neudržovaný systém z dual(triple)bootu, následkem čehož mi místo 20 GB volného místa na jednom oddílu disku najednou zbývalo 35MB. Protože na tom NTFS oddílu byla většina hudebních souborů pro program Xwax, kvůli častému přesouvání, přejmenovávání a odmazávání nehudebních souborů se plnil koš a míra fragmentace rostla a já to tak nějak házel za hlavu. I stalo se, že toho osudového aprílového dne se při kopírování složky z jednoho počítače do druhého objevilo upozornění, že na disku není dostatek místa. Jak to? Vždyť včera to ještě ukazovalo volných 20 GB.
Apríl? Asi ano, protože při pokusu uvolnit nějaké místo třeba jen prostým vysypáním koše se nautilus zasekne a některé prostředky jsou nedostupné. Nepomohly ani oblíbené utilitky jako je Ubuntu Tweak ani BleachBit.
Nakonec jsem se rozhodl, že bude rychlejší a účelnější všechno smazat a nainstalovat znova místo bezvýsledného laborování a googlování, jak problém vyřešit. Navíc byl disk rozdroben na několik menších a prakticky nevyužívaných oddílů na kterých byly jiné systémy a data, které už na nic nepotřebuji a sloučím tak alespoň kapacitu. Naštěstí šlo všechno důležité zazálohovat, takže odebrání oddílů a instalace novějšího Ubuntu 10.10 se vším všudy byla otázka pár minut.

Měl jsem před sebou nainstalovaný funkční systém okamžitě připravený k práci, chystal jsem se tedy instalovat Xwax. Nic jiného vlastně používat nebudu. Přidal jsem si novější zdroje a nainstaloval Xwax verze 0.8.
Říkal jsem si, jak to bude jednoduché a primitivní, když mi 0.7 na Ubuntu 9.10 šlapala naprosto bezproblémů a bez nějakých složitějších nastavování. Při pokusu o spuštění mi vyskakovaly chybové hlášky
ALSA hw_params_set_buffer_time_max: Invalid argument
Buffer of 8ms may be too small for this hardware.
Failed to open device for capture. ať jsem do paramtetru -m dával jakoukoliv hodnotu, tak to vždycky vypsalo tohle. Chvíli jsem zkoušel nejrůznější kouzla, dokonce jsem i zkusil downgradovat na verzi 0.7, ale bezvýsledně.
V zoufalosti jsem tedy zkontaktoval C.N.B, kterého Xwax zaujal a jednou jsme spolu konzultovali zprovoznění Xwaxu na jeho notebooku a on pak napsal takový pěkný návod a nakonec jsme přišli na to, že první spuštění programu musím mít jako root. Konečně se Xwax spustil s nejnižším nastaveným bufferem 16ms a já mohl obnovit zběžnou všeobecnou zálohu mých hudebních souborů.
V té záloze mám mj. tisíce zvukových wav samplů kicků, hihatek, snarů, nejrůznějších synthů, padů a smyček z dob mé producentské činnosti, které většinou nemají ani jednu vteřinu, takže počet souborů se tak vyšplhal na krásných 23 023. Ve skutečnosti jich bude trochu méně, protože tam bylo hodně duplicit a nepřesností, které se později doupravily.
Už se zdálo, že zdárnému spuštění a otestování nového Xwaxu na novém systému nebude nic bránit, ale při spouštění si Xwax skenuje podstrčené složky (nic nového, to dělala i 0.7) a jakmile narazí na soubor, který nenese zvukovou informaci (Xwax zvládá prakticky veškeré myslitelné multimediální soubory), tak vyhodí chybovou hlášku a spouštění se ukončí. Znovu jsem zauvažoval o downgradu zpátky na 0.7, protože tomu náhledy alb nebo txt soubory nijak nevadily, ale nakonec se mi několik tisíc nehudebních souborů podařilo odfiltrovat. Xwax se stále ještě odmítal spustit, protože se mu ještě nelíbilo několik hodně starých MP3 souborů a asi dva FLAC soubory. Nechtělo se mi další půlhodinu zkoumat, co je na nich špatného, že je Xwax nebere, tak jednoduše putovaly do koše a konečně Xwax začal dělat to co má.

A tím se pomalu dostávám k dnešnímu tématu. Nedělní večer jsem prováděl zatěžkávací zkoušku a důkladné testování nového Xwaxu. Xwax 0.8 má údajně lepší zvuk, což ale nemůžu potvrdit ani vyvrátit, protože momentálně nemám odpovídající technické vybavení ani kabeláž. Každopádně zmizel otravný nízko nastavený clipping, takže hlasité soubory již nepraskají a nelupají, jako v 0.7. Xwax 0.8 je o malinko náročnější na paměť (ale ne o moc) a také je po spuštění pozorovatelné zpoždění grafického znázornění směru otáčení desky. To je ale pouze vizuální neduh postřehnutelný cca první vteřinu, pak se vše uklidní.
Při testování se mi kopírovaly soubory ze sítě, instaloval jsem nějaké další programy z repozitářů, připojoval disky a přetahoval okna z plochy na plochu. Kromě drobného chvilkového zaškubnutí vizuálního znázornění souboru bylo všechno vpořádku. Přehrávání bylo bezproblémové a bez slyšitelných nedostatků nebo záseků.
První hodinu jsem si tak šmrdlal, loopingoval a blbnul a tu druhou polovinu jsem si říkal, že by to chtělo taky nějaký set, ať to otestuju pořádně. Přeci jenom na rok 2011 ještě nemám žádný promo set a teď je konečně příležitost, než definitivně dodrbu i A stranu Serato vinylu.
Takže z dvouhodinového testovacího záznamu odříznu první hodinu experimentování, která by stejnak nikoho nezaujala a ze zbytku vznikne seriózní Diskkosmash #2.
Téma je jasné. Když jsem před nějakými třemi-čtyřmi roky (tehdy ještě z klasických gramofonových desek) nahrál DiskkoSmash, několik lidí mi říkalo, že je nadčasový, neslýchaný a originální a také se hned na to několik DJs vybavilo BC deskama a neúspěšně se pokoušeli o jejich míchání (podobně, jako když jsem začal hrát raggajungle, tak bylo úsměvné pozorovat, jak většina místních Djů začala papouškovat a nakoupila Dubwize placky, které jsou ovšem úplně něco jiného :)) Brzy ovšem zjistili, že na BC nemají buňky ani cit a proto se zase v klidu vrátili ke svému jednoduchému drumnbassu :)

Tímto záznamem pravděpodobně nepřekonám revolučnost prvního DiskkoSmashe (některé hitovky jsou hezky staré), ale snad uspokojím těch několik posluchačů, kteří volali po pokračování. Oproti prvnímu dílu tomuto setu chybí ta „šťáva“ a dynamika, kterou v sobě mají vinylové desky a nic je dosud nepřekonalo. Každopádně digitální podoba hudby výrazně rozšiřuje možnosti a schopnosti, takže se jedná o (alespoň trochu) důstojné pokračování smíchané převážně z komerčních hitovek, jinglů a znělek předělaných do přijatelné a poslouchatelné podoby.
Co vás tedy čeká? Ze začátku to převážně bouchá, ale po nějakých 20ti minutách si příjdou na své i milovníci rozlámaných amenů, pomalejšího speedcoru (já vím, je zhovadilost do setu použít tracky z mixovaného CD, ale stejnak to většina z vás nepostřehne) a když jsem musel o dost zrychlovat hrající song, abych na ní mohl navázat pomalejší skladbou(!), tak jsem si říkal, že by bylo na čase to ukončit. Snad mi odpustíte závěr, přeci jenom je to také předělávka diskotékové hitovky, která před nějakými 17ti lety okupovala první příčky hitparád. Paradoxní ovšem je, že se i tahle předělávka dostala v hitparádě poměrně vysoko. Ale co už, alespoň jsou na tom krásně vidět(slyšet) ty nekonečné možnosti, které Xwax nabízí :)

DiskkoSmash #2 stahujte na Sety.cz
nebo na stránkách Figury

Počítadlo Toplist se pomalu přetáčí o další desetitisícovku a jak už tomu poslední dobou každých 10tisíc přístupů bývá, nastává změna.
Původně jsem chtěl doladit ne zcela hotový předchozí návrh a po troškách se to postupně vyvíjelo. Ale pak mi najednou zčistajasna něco přeletělo přes nos, řeknu si, že tohleto teda né a několikaměsíční práce byla během vteřiny smazaná. Naštěstí mě v tu dobu přepadl jiný nápad, který byl svou jednoduchostí prostě geniální a já si říkal proč ne, vždyť nic jiného ani nemám.
Stačilo zagooglit a vyzkoušet, který obrázek zaktivuje moje receptory, které mi říkají, co by bylo dobré a co by mi padlo do oka. Nakonec mi ani Google nedokázal dát uspokojující odpověď a tak mi nezbývalo nic jiného, než sáhnout do svých zásob v původní složce předchozího návrhu a nakonec i do skříňky pro staré desky.
Analog opět zvítězil nad digitálem.

Takže během několika hodin jsem za pomocí Inkscape a Gimpu připravil několik návrhů, ze kterých vyšel obrázek, který vás bude provázet těmito stránkami, dokud vás zase nebude dalších 10K. Mám tedy zase přibližně tři měsíce času na vymýšlení a inspiraci. Jisté je, že se opět bude jednat o neprofesionální grafické dílko vyznačující se tmavou šedou a zelenkavou barvou.
Jak už jsem jednou naznačil, chtěl bych se zlepšovat a učit se nové věci, takže se může stát, že během mého zdokonalování vzniknou úchylné a šílené úlety, kterými si budu zkrášlovat blog a pokud na ně během svého surfování internetem náhodou narazíte, řiďte se doporučením v headeru :)

Ačkoli poslední inventura byla teprve na konci roku a měl by tak být na nějakou dobu klid, opak je pravdou. Mezi mořem dotazů na nejrůznější varianty porna, cracků nebo vyzvánění do mobilu nacházím opravdové perly.
Podivuhodné je, že většina těchto dotazů je z posledních dní a je to docela slušný kalibr. Někteří jste si možná všimli drobných změn, rozšíření a většího interního prolinkování blogu, což bude mít za následek další růst návštěvnosti a lepší pozice ve vyhledávačích. A to roboti ještě ani nestihli zaindexovat včerejší článek, kde je nasekáno taky pár hodnotných pojmů a slovních spojení, takže bude stále veselo.
Nechápu co se v posledních dnech stalo, asi zapracoval facebook a z lidí se skutečně stávají idioti a já se alespoň můžu bavit pohledem na přístupy na tento blog.
Podívejte se také…

www.haarp ice ventura -tak hlavně že si rozumíme :D
ubundu -na koment jednoho jednoduššího človíčka bylo v tomto případě hned několik záseků
hloupá otázka, jestly bych udělal znovu to co jsem udělal -to je opravdu hloupá otázka
mechanik opravuje mp3 -i oprava souborů se musí řešit v klidu
jaký koupit snare pro drum base -těžko cokoli pořizovat pro něco, co ani neumíš správně pojmenovat
vylecil me marihuana -Dr. Marihuana vyléčí všechno
..ještě že už zítra nová kalkulačka -bude mít o 24GB více RAM než ta dnešní
co se dvd do bublifuku aby bylo bubbling silněší -smíchy brečím, ale absolutně nevím co to znamená
divoke kekely -ty byly tak divoké, že to bylo i na stropě :)
esi maya44 bsod -to mi naštěstí nehrozí :)
fejsbuk lide nahe -vážně? že bych se k nim přeci jenom přidal?
fofrpísek -opravdu nemůžu sloužit
getejacko -nepíše se to geteiacko?
gramofonové desky se vyrábí z -z vinylu? a pamatujete ty papírové pohlednice na 20 přehrání?
hudební přehrávač zmrzne -tak mu trochu zatopte
jak ziskat sirsi objem penisu -napadá mě akorát ta říkanka se včelím úlem
kdo založil tekno -základní kámen položil rychtář, to je jasné:)
kolik času denně stráví český uživatel na facebooku -čím nižší IQ, tím více času
které energy drinky zvětšují penis -podle názvu by to mohl být Semtex :)
letadla vypousteji globalni oteplovani -jak se žije s takovým zjištěním?
mafia 2 co zlepsit -by úplně stačilo tu hru dodělat
mam mamu na facebooku -to musí být hrozné
marihuana pvogl -zkuste mu to někdo podstrčit :)
máte hudební sluch? -jestli jo, tak si ho nechte vyoperovat
nejlepsi porno stranka nas vete -to je bezdiskuze vlada.cz -samá kurva
používání marihuany po ozařování -zajímavý recept, ale vynechal bych to ozařování
tahaj filmi zdarma -tak hyjé, něco si vytáhnem
vlády tají konec světa -no a až to příjde, tak se o tom ani nedozvíte
wolfenstein 2009 nejde se mi dostat přes modrou -obrazovku? to je totiž poslední level a je strašně obtížný

Někdy začátkem roku mi začala B-strana Serato Timecode vinylu při zběsilejších kejklích přeskakovat, ale ještě to nebylo tak hrozné a stále se to při opatrnějším zacházení chovalo jak má.
Pravidelní čtenáři ví, že ke hraní nyní používám program Xwax, který ve studiových podmínkách přináší mnohé výhody i útrapy.
Po několikaměsíčním hoblování B strany nastal čas odfouknout špony okolo gramofonů a otočit na stranu A, protože to nemám jen na běžné přehrávání skladeb nebo tvorbu přechodů (u čehož by opotřebování desek ani tolik nevadilo) jako většina tuctových djs, ale na experimentování, scratchování, juggling a cutting. A když si přetočíte desku o jednu otočku a ona přeskočí o dvě, tak s tím už se nedá dost dobře pracovat a je to akorát k vzteku.

Za těch několik měsíců jsem bohatší o mnohé poznatky, triky a zkušenosti, které bych tu rád sesumíroval.

V první řadě si povíme něco o samotném TC vinylu:

Serato Scratch Vinyl

U Serato vinylů má Strana A při 33 otáčkách za minutu nějakých 10 minut kontrolního signálu (no dobrá, použitelných je skoro 11 minut, na konci stopy se cyklí), což odpovídá datovým patternům od 0ms (v ideálním případě – ne vždy se podaří vylisovat deska, která by začínala na nule) až po přibližně 706.000ms.
Strana B by také měla začínat nulou, ale fyzicky je první pattern až někde na 400ms a konec přibližně 911.000ms, to znamená 15 minut a nějakou tu vteřinku k tomu při 33RPM.
Drážky jsou viditelně děleny po minutách, přičemž každá pátá minuta je výraznější, umožňuje to tak jednodušší a rychlejší zorientování a přesnější pokládání jehly na požadovaný čas.

Ještě než se začne projevovat opotřebování drážek a škrábance, bude opotřebovaná střední dírka v desce, která je z celého vinylu nejvíce namáhána (v případě scratchování), protože se používáním pomalinku vybrušuje, vzniká tak malá vůle a deska při scratchování nebo reversu nepatrně (ale citelně) kmitá ze strany na stranu, což se projeví nechtěným přeskočením jehly. Jedinou obranou je zmenšení středových dírek v desce a na to jsem spotřeboval kilogramy nastříhaných proužků samolepek, protože vylepení obyčejnou samolepkou je dočasné a brzy se sedře a začne zase „čvachtat“. To je dost častý problém i u klasických battlovek, nejenom TC vinylů.
Se samolepkami uprostřed desek je občas spojeno nepříjemné vrzání při rychlém protáčení desky. Deska ani nemusí být vylepená proužky samolepek, stačí jen těsná středová dírka, nerovnosti nebo nečistoty a deska při rotaci zpět začne kmitat vůči dopředu točícímu se talíři a hlavně středovému kolíku. Takové vibrace způsobující vrzání dokáží znepříjemnit hraní, v tom horším případě způsobí přeskočení jehly a speciálně u TC vinylů dochází ke zkreslení snímaného signálu a chvilkovým výpadkům.
A když někde něco vrže, tak to namažeme a je po problému. I v přírodě je to tak zařízeno, aby kolíček nedrhnul a dobře odváděl svoji práci, musí být dírka dobře promazaná :) Opravdu stačí na dírku v desce aplikovat trochu lubrikantu, úplně postačí třeba dětský olejíček, ale moc to nepřehnat, aby nebylo všechno promaštěné a kluzké.

Vinyly samy o sobě vydrží dost, ale když už se nějaké poškození objeví, je bohužel trvalé a nezvratné. Zvolit správný úhel a zdroj světla při fotografování není nic jednoduchého, tak alespoň jsem se o to pokusil a na přiložených fotografiích můžete vidět, že nejvíce odrbaná část desky je první minuta. Tedy části, kde skladby začínají, jejich nájezdy a první beaty. Obecně i nejrůznější volně stažitelné DJ Tools a scratch banky nemají více jak minutu, takže i toto je důvod největšího ohoblování začátku desky.

Improve Skillz

Samotný styl hraní jsem si také osvojil tak, abych se nesedřel a dokázal si s tím hrát co nejdéle. V březnu jsem musel TC vinyly otočit na druhou stranu a to jsem na nich ještě nic pořádného nenahrál (Drumskotéka se nepočítá mezi pořádné záznamy). Obyčejné přehrávání by se na původní straně ještě provozovat dalo, ale něco odvážnějšího už ne…
Už dlouho plánuji udělat alespoň krátký několikaminutový záznam mých skillz, ale stále nemám tu správnou představu o koncepci takového záznamu. Pravděpodobně si pro tento záznam vytvořím speciální MP3 soubor na míru, ve kterém budou přesně ty smyčky a zvuky, které pro svoji krátkou ukázku použiji. Problém je v tom, že když mám představu o skladbě nebo samplu, kterou bych mohl použít, vždycky pak najdu další, která se mi zdá ještě lepší, ale nepasovala by mi do zamýšleného rytmu a k ostatním smyčkám. Z takového tracku zpravidla využiji jen několik vteřin, se kterými si vydržím blbnout i celé hodiny, což pro posluchače nemusí být nijak zajímavé.

Xwax In The Mix

No a za tu dobu jsem si také pořádně ohmatal Xwax, který si nemůžu vynachválit. Opět se potvrzuje, že ty nejlepší věci jsou zadarmo, ani jednou mě nezradil, neočekávaně nespadl nebo nepříjemně nevypekl. Zvukově nakonec není tak hrozný, jak se zdálo ze začátku, stačí mít kvalitní značkový počítač (žádné MSI nebo Aušusy), kvalitní a dobře odstíněné kabely, povypínané zbytečné spotřebiče v síti a trochu si pohrát s alsamixerem, případně si dobře nakonfigurovat JACK (ale dá se to i bez toho).
Pochopitelně nic není dokonalé a i u tohoto mixovacího softu lze narazit na maličkosti, které mohou narušit pohodu. Nejde ale o nic tragického a vzhledem k tomu, že se stále jedná o verzi 0.X, tak je jasné, že se do budoucna můžeme těšit na řadu vylepšení a novinek.

Tak tedy co přesně není úplně dokonalé na tomto dokonalém programu?
Hudební soubory se filtrují podle toho, co vyťukáte na klávesnici. Doposud jsem ale nepřišel na to, jak zadávat i číslice. Tedy pokud máte nějaký soubor pojmenovaný jen v číslech (např. 23.mp3) nepodaří se vám ho vyfiltrovat, protože číslice prostě nelze zadat. Řešením může být přejmenování souboru, nebo jeho přesunutí do speciální složky, kterou si při spouštění programu parametrem -l připojíte zvlášť a následně se do ní přepnete. Nebudou se vám tak v seznamu plést ostatní soubory a tento nevyfiltrovatelný soubor si jednoduše vyberete ze seznamu (za předpokladu, že v té složce nemáte stovky dalších souborů).
Dalším problémem pro Xwax jsou příliš kvalitní soubory. Abyste mi rozuměli, nejde tak ani o kvalitu, ale o úroveň signálu, protože když je nahrávka příliš hlasitá, tak se při přehrávání nic tak hrozného neděje, ovšem když se v záznamu vyskytne opravdu hlasitá pasáž, výrazný beat, nebo se dotknete přehrávané desky, uslyšíte ve špičkách praskání. Xwax má zřejmě nízko nastavený clipping a to je právě důsledek tohoto praskání. Tato nevýhoda se dá ale velice jednoduše odstranit mírným zeslabením souboru. Tady lze využít další vynikající vlastnost Xwaxu, a tou je spuštění např. Audacity, provést v souboru úpravu hlasitosti a uložení. Během toho není nutné Xwax vypínat, aby se uvolnila zvukovka, Audacity lze používat na pozadí současně s Xwaxem, jen nebude hrát a to nám nevadí. Upravený soubor pak jednoduše znova načtete v Xwaxu a hraje se dál.
Takto lze operativně upravovat příliš hlasité soubory i v polních podmínkách během živého vystoupení…
Ano, ačkoli jsem původně nepředpokládal ani nedoporučoval použití Xwaxu na akcích a k veřejné produkci, za určitých okolností a při odpovídajícím technickém vybavení se jistě dá použít i takto a ušetřit tak tisíce za drahý komerční program. Sám jsem to na akci ještě nepoužíval, ale možná při nějaké příležitosti k tomu jednou dojde, spíše asi jen na nějaké zkoušce nebo neveřejné události, protože raději zůstanu u kvalitního zdroje zvuku, tedy u nesmrtelných klasických desek.

Kdybyste mi chtěli udělat radost, můžete mi koupit jeden pár TC vinylů, protože nyní namáhaná strana A začíná také přeskakovat a navíc je blbě vylisovaná, takže na ní přenoska „plave“ a je jen otázkou času, kdy mě to přestane bavit zajdu si pro nové TC placky :)

Znáte to. Slyšíte někde zajímavou povědomou muziku, ale vůbec netušíte od koho je, ani jak se ta skladba jmenuje. Pokud je to na Youtube a autor videa hudební doprovod neuvedl, tak se občas vyplatí projít komentáře, zda-li někdo nepokládal otázku, kterou se právě trápíte.
Co je to za neznámou skladbu? Od koho je ta písnička a dá se to někde sehnat? Určitě se vám to už také někdy stalo a znám pár lidí, kterým se to stává velmi často a občas mezi ně patřím i já sám.
Vyberte si jakékoli diskuzní fórum libovolného zaměření a vždy v něm narazíte alespoň na jedno off-topic vlákno s názvem Co je to za písničku? nebo Poznáte název skladby?
Můžu vás uklidnit. S jistými předpoklady se v dnešní době můžete překvapivě snadno dopracovat správné odpovědi na vaši hudební otázku.

Vytáhněte mobily

Pokud vlastníte mobilní telefon s aplikací TrackID™, stačí kousek písničky nahrát do telefonu, odeslat ukázku k porovnání a za několik vteřin vám přijde zpráva s názvem songu, interpretem a možností zakoupení skladby online.
TrackID je hlavně v oblasti komerčních zahraničních skladeb a písniček ve většině případů přesný. Dokonce i správně pozná, zda se jedná o remix nebo o radio verzi atd.
Alternativou TrackID může být také Shazam nebo SoundHound (aka Midomi).
Když nebudete nahrávat hudební ukázku zrovna u řvoucího reproduktoru nebo v příliš hlučném prostředí, tak je pravděpodobnost správného tipu vysoká. TrackID najdete například v posledních telefonech Sony Ericsson řady Walkman, kde je skvělou součástí integrovaného FM rádia, protože se vyzná hlavně v této oblasti.

Jestli máte datovou komunikaci ve svém telefonu nějak nadměrně zpoplatněnou, váš telefon TrackID nebo Shazam neumí, nebo prostě nemáte mobil, můžete zkusit některé online aplikace na internetu.

Midomi.com

www.midomi.com

Midomi je nejznámější hudební identifikátor a vyhledávač poslední doby. Pro jeho použití potřebujete pouze funkční mikrofon, kterým nahrajete kousek skladby z přehrávače. Pokud nemáte kousek neznáme skladby nikde zaznamenaný, určitě si ho alespoň pamatujete a Midomi je na toto připraven. Stačí zazpívat, zahvízdat nebo jen zabroukat tu neznámou melodii a nechat server chvíli pracovat, aby vám nabídl všechny možné položky ze své databáze, které by mohly odpovídat tomu, co jste mu před chvílí poslali.

O správné rozpoznání hudebních ukázek se stará MARS (multimodal Adaptive Recognition System), který automaticky vyhodnocuje poslanou ukázku a propočítává pravděpodobnou shodu s tím, co má ve své obrovské databázi. Nahrávání vaší ukázky probíhá pomocí Flash plug-inu na stránce a pro jeho správný chod bude potřeba povolit ve Flashi mikrofon a mrknout na stránku s nastavením.
Bezplatnou registrací získáte přístup k širším možnostem celé aplikace a užijete také legraci, když budete poslouchat nahrávky vaší skladby tak, jak ji zpívali nebo pískali ostatní uživatelé, kteří ji hledali před vámi. Třeba i z vás se stane hvězda Midomi hitparády…
Midomi umí hledat nejenom podle zvukových ukázek. Hledat skladbu můžete také podle nejrůznějších kritérií a parametrů od země původu až po hudební žánr.
Midomi existuje také jako malá aplikace pro mobilní telefony, která umožňuje identifikaci tracků podle ukázky na vašem iPhone nebo Androidu.

Melodycatcher.com

www.melodycatcher.com

Neumíte zpívat nebo prostě nemáte k počítači připojen mikrofon, ale tu vlezlou neznámou melodii nemůžete dostat z hlavy? Zkuste její notový zápis v online aplikaci Melodycatcher.

Ačkoli Melodykačer není úplně dokonale odladěná aplikace a pravděpodobně si budete muset do počítače doinstalovat dodatečné JRE balíčky pro správnou interpretaci MIDI syntézy, tak zápis not a jejich úprava je v jednoduchém editoru snadná a rychlá. Pokud vlastníte externí MIDI klávesy, máte hledání ještě více zjednodušené, protože i tyto lze v aplikaci použít.
Melodycatcher vyniká především v oblasti znělek a melodií z nejrůznějších filmů, seriálů, počítačových her, ale i vážné hudby a nejběžnějších veřejných hudebních bank.

Musipedia

www.musipedia.org

V tomto výpisu rozpoznávacích aplikací nesmím zapomenout také na stránku Musipedia, která se tváří, že umí to, co Midomi a Melodycatcher a ještě něco navíc.

Pianovou klaviaturu máte k dispozici hned v několika provedeních, hledat můžete i podle rytmu a také máte možnost tu neznámou melodii zahvízdat do mikrofonu. Bohužel, ne všechny featury jsou plně funkční a navíc je Musipedia orientovaná spíše na instrumentální tvorbu, takže na rádiovky se moc nechytá. I přesto je to docela dobrý pomocník pro všechny hudebníky, byť databázi nemá nijak zázračně velikou…

WhoSampled.com

www.whosampled.com

Tato aplikace, jak už její název sám napovídá, vám zase dobře odhalí, kdo od koho se nechal inspirovat a ve kterém díle to použil.

Současný hudební vývoj se dostal do stádia, kdy už roky nikdo nepřišel s něčím novým, nevymyslel žádný inovativní hudební styl ani postup tvorby nové a originální muziky. Jednoduše proto, že už všechno bylo vymyšleno, vyzkoušeno a zaškatulkováno a v rámci fyzikálních vlastností lidského ucha už není možné jít dál. Současná muzika jenom recykluje již použité a zavedené formy a postupy a využívá samply již někde jinde použité. WhoSampled tyto „vykrádačky“ mapuje a dává pěkný přehled kdo, kdy, od koho a kde použil ten nebo onen zvukový sampl, notový zápis, remix, nebo vytvořil cover. Whosampled ve své databázi obsahuje přes 83 tisíc skladeb od 33 tisíců hudebních interpretů. Nakolik se tyto čísla zdají být zázračné, tak tam toho ještě dost chybí, protože databáze tohoto projektu se snaží pokrýt všechny populární hudební žánry od hip-hopu a R&B přes elektronickou muziku k rocku, popu, funku, soulu, jazzu atd.
Samozřejmostí jsou opět propracované možnosti vyhledávání podle nejrůznějších kritérií i možnost se zaregistrovat a obohacovat databázi o své zkušenosti a znalosti.

… a další

Většině těmto dnes uvedeným aplikacím se daří poměrně přesně identifikovat nejen současný mainstream, ale také filmové a divadelní melodie, některé národní lidové písně, znělky, jingly atd. Dokáží si poradit i s některými známějšími českými skladbami, i když ta přesnost nebude více jak 80%, každopádně své databáze neustále rozšiřují, takže vše je jen otázkou času a jednoho dne budou rozpoznávat i neznámé garážové kapelky :)
V principu to vypadá jako v seriálové kriminálce, kdy hlavní postava něco vyťuká do klávesnice a na obrazovce počítače se začnou porovnávat dva vlnové vzorky zvuku jako když se porovnávají otisky prstů.

Pak samozřejmě existují ještě další utilitky pro rozpoznávání a organizaci vašich neznámých skladeb, v krátkosti si představíme některé z nich:

Jeden freeware prográmek pro identifikaci hudebních děl je Tunatic (www.wildbits.com/tunatic) – bohužel nemám vyzkoušeno, protože je pouze pro MAC a Win.
Jestli máte neznámá alba od neznámých autorů uložené třeba jako Track01.mp3 nebo Unknown Artist, může dobře posloužit TuneUp media, bohužel tato aplikace je pouze pro Mac OS, využívá databázi iTunes a free verze je omezená počtem souborů.
TasteKid (www.tastekid.com) vám zase doporučí podobné skladby, autory, videa nebo knížky podle zadaných dat.
No a když konečně nejdete to, co jste hledali, tak si to budete chtít také poslechnout. K tomu můžete využít známé Last.FM, Grooveshark nebo Jango.
Mnohé hudební díla budou mít také svoje videa. Jestli se chcete na slušnou sbírku videoklipů podívat, tak kam jinam zamířit než na www.cleepr.com?
No a na závěr také musím potěšit ty, kteří si rádi zpívají ve sprše. Obrovskou databázi textů k písním naleznete na známé stránce www.lyrics.com, případně na www.lyricsmode.com, ale to předpokládám všichni znáte, protože jenom lyrics.com funguje už více jak jedno desetiletí :)

Máme tu dobré svědectví, že v dnešním světě kompyjůtrů je nalezení těch správných informací o neznámé skladbě rychlé a jednoduché. Někomu z toho může vyplývat, že je pro tyto účely nejrychlejší a nejpraktičtější použít smartphone. Volbu už ale nechám na vás. Znáte ještě další podobné aplikace pro vyhledávání a rozpoznávání hudby? Podělte se o ně v komentářích ;)

Nebojte se, dnes se nebudeme zaobírat halucinogeny, jak by z titulku mohl leckdo usuzovat. Dnes si uděláme další test sluchu, protože se opět podíváme za Jacobem Mandellem a jeho vypečenými testíky, které od naší poslední návštěvy nasbíraly docela zajímavé statistické údaje a také se dočkaly drobných vylepšení a rozšíření.

AMVI je zkratka pro Adaptive Musical-Visual Intelligence a je to jeden ze čtyř online sluchových testů nacházejících se na stránce http://jakemandell.com/, kde musíte přiřadit nejvhodnější obrazové přirovnání přehrané zvukové ukázce.
Jestli vás název zpočátku trochu vylekal, tak se nemusíte ničeho obávat, i když jste zrovna nevystudovali konzervatoř, vlastně nemusíte znát ani noty. To vizuální přirovnání dokonce zvládne i člověk, který neumí ani číst :)

Test se skládá z dvaceti krátkých hudebních ukázek (převážně podobných/stejných smyček), ke kterým musíte určit jeden ze tří grafických symbolů prezentující přehrávané melodie a tóny. Tento test může někomu zpočátku připadat složitý nebo nepochopitelný, ale stačí se soustředit, dobře poslouchat a sami brzy poznáte, že to vlastně nic není. Navíc si všechny ukázky můžete přehrávat znovu, což je oproti některým ostatním testům veliká výhoda a při volbě hned ukáže, jestli byl váš úsudek správný nebo ne.
Po skončení se vás nebude ptát na doplňující informace, hudební vzdělání, ani etnikum, ale rovnou zobrazí výsledky, jak jste si v tomto testu vedli a také podrobně vyhodnotí další aspekty, které z vašeho testu vyplynuly.
Můj výsledek je 75% a jak jste dopadli vy?