Dnešní pondělní den byl ve znamení brzkého vstávání, neobvyklé energie a vitality během dopoledne, odpoledního rytí zahrady a drobných úprav nového webu a taky přiřazování informací a popisků k jednotlivým trackům, co tam (skoro) ze začátku jsou.
A tak mě napadlo, že já jsem taky kdysi dávno zkoušel dělat nějakou tu hudbu ve Fruity Loops Studio a že by to mohla být dobrá příležitost je najít a zkusit nahrát na ftp, aby tam alespoň něco ze začátku bylo…
Zapojil jsem svůj externí HDD a opět se ujistil, že jsem strašný bordelář, když jsem se přehraboval v archivech mých dávných tracků.
Od každé skladby hned několik verzí ve formátu MP3. Verze se od sebe lišily prakticky několika drobnými změnami jako třeba jiné uspořádání hajtek nebo doplnění nějakého zvuku.
No nakonec jsem vybral asi ty nejposlednější verze (soudě podle datumu) a z toho vytřídil na zveřejnění 4 songy.
Máte tak možnost poslechnout, na čem jsem se plavil a co jsem dělal před čtyřmi/pěti lety. Samozřejmě, že je všechno sbastleno v domácích podmínkách bez kvalitních odposlechů ani zvukovky. Na mastering můžete u těhlech mp3 zapomenout, ale i tak je to pro mě zajímavé si to znovu po těch letech poslechnout a zavzpomínat…
Během těch několika posledních dní, jsme s Hulínem připravovali nové figurácké stránky, které byly tento víkend už oficiálně spuštěny, nebo spíše bylo je už možno představit veřejnosti.
Jedná se o koncept, který jsem navrhnul už někdy před rokem, protože už tenkrát zase začal mít Mára svoje psychopatické záchvaty a smazal všechno na figura.freetekno. Proto jsem byl tou rozumnou částí Figury požádnán o to, jestli bych nedokázal vytvořit nové stránky.
Tomu jsem vyhověl a potom se situace zase nějak vrátila do starých kolejí, ten psychopat web obnovil ze zálohy a vše zase skoro fungovalo jako předtím.
Je to zhruba měsíc, co opět přestal fungovat guestbook. Není potřeba okolnosti nějak podrovněji rozmazávat, prostě má Figura od té doby nové stránky a na redirectu z freetekna se snažíme nějakým rozumným způsobem dohodnout.
Tímto děkuji Hulínovi za všechno, co pro nový web udělal. Přeci jenom má v práci víc času než já, takže jeho skillz jsou na vyšším levelu než ty moje a díky němu ten web funguje :)
Takže zapamatujte si, už nemáme web pod freeteknem, ale už to je FiguraSound.cz
Do konce roku bych chtěl dodělat ještě 2 rozpracované projekty, jenomže to nebrzdím já, ale ti, co si stránky objednali a nejsou schopni dodat potřebné materiály (fotky, texty)…
Dlouho se nic nedělo a najednou je tento víkend spousta zajímavých událostí. Pojdmě se tedy podívat na některé z nich.
Začneme poslední letošní akcí venku, které se měla Figura také zůčastnit, jenže zrovna máme bedny v opravě a není auto a vůbec se celá situace kolem Figury tak trochu komplikuje a není to tu potřeba rozmazávat.
Letos naposled venku. K tanci a poslechu zahrají na třech pódiích:
Squadra Speciale, Tranzit, Swamp, Protoss, DWC, Urna, Collapse.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout dnb conference, kam se vydá většina těch, co nechtějí nebo nemůžou jet takovou dálku do Meziříčka.
Je dobře, že se kluci konečně taky vypracovali z Malibu, přes Žluťáka až do L klubu. Pravidelní návštěvníci dnb conferencí už velmi dobře vědí, jakým směrem se bude hudební produkce ubírat – hardstep a tech-dnb. Neboli jak já říkám vrchol nevkusu, ale proti gustu… Příznivců monotónních zacyklených smyček je mnoho, takže tato akce se do hudebního vkusu strefí nejednomu příznivci elektronické hudby.
Bude to tak trochu nestandartní pojetí pátečního večera, než je v L klubu zvykem, protože většinou se zde na hlavním pódiu hrají rovné beaty a na vedlejším zlámané. Tentokrát se to bude lámat na obou pódiích. Na menším uslyšíte dubstep, breakbeat, liquid funk, který zahrají Side9000, Denius, Mr. Pupitz & Hech, Kotlyk, Parabot, Pawouk a Trifid. Na hlavním pódiu budou hrát umělci jejichž současná tvorba mi způsobuje nevolnost, no a ještě to poslouchat na … (ani nevim, co tam bude za zvuk). Při poslechu jejich mp3, které jsou ke stažení na netu nebo toho, co mají na myspace profilech se mi dělá špatně od žaludku…
Konkrétně: Concord Dawn, Limewax (možná že jsem od něj kdysi dávno měl jednu desku), Counterstrike, Fanu, Pixie (samozřejmě tahák na lidi), Ufo b2b Spool, Soldik b2b Mercur, Keshu b2b Formitox.
Takže kdo má rád nevkusně uměle agresivní drumandbass, spousty reklam a drahé vstupné, má tento pátek jasno :)
V sobotu 11. října 2008 zazní v ulicích měst po celém světě protest proti omezování občanských svobod, nadměrnému sledování a kontrole, ať už státním nebo komerčním sektorem. Všichni, kterým není lhostejná současná situace, vyjdou do ulic s heslem „Svoboda místo strachu“. V Praze se akce spojí se znovuoživeným DIY Karnevalem.
Mánie sledování a kontroly se nezadržitelně šíří. Státní „velký bratr“ i jeho komerční „mladší bratři“ sledují stále důkladněji, co děláme, komu telefonujeme, kam jdeme, s kým se přátelíme, jaké jsou naše zájmy, k jakým skupinám patříme. Roste počet propojovaných a vyhodnocovaných databází, které jsou využívány k identifikaci i postihu lidí.
Výsledná ztráta soukromí a důvěry ohrožuje svobodu slova stejně jako profesní ochranu důvěrnosti u lékařů nebo novinářů. Nadnárodní spolupráce vytváří „Evropskou pevnost“ namířenou proti uprchlíkům a cizincům, ale také proti politickým aktivistům, sportovním fanouškům, nepohodlným subkulturám, chudým i dalším různě znevýhodněným skupinám.
Pod vlivem stále větší kontroly, se jedinci obávají svobodně hájit svá práva v obavě před dalším záznamem v úřední databázi. Masová kontrola tak ohrožuje samu podstatu demokratické společnosti. Mění společnost v apatickou masu konzumentů, kteří „nemají co skrývat“ a lehkomyslně se vzdávají svých svobod. Navíc je zřejmé, že nás elektronická evidence a sledování nezabezpečí před kriminalitou ani před pověstnými teroristickými útoky.
K celosvětovému trendu se aktivně připojuje i Česko v čele s hlavním městem Prahou. Aktuální rozsáhlé zvýšení policejních pravomocí nemá obdobu ani racionální zdůvodnění. Blízkou realitou však je jak rozšíření takzvaných donucovacích prostředků, tak i fyzický a virtuální vpád policistů do našeho soukromí.
Hlavní město zavedlo několik vyhlášek, které drasticky postihují sebemenší prohřešky. Na pražské bezdomovce připravuje namísto koncepčního řešení tvrdou represi. Praha tak zřetelně směřuje k dalšímu utužení už tak sevřeného ducha největšího evropského maloměsta.
Věříme, že respekt k soukromí je podmínkou lidské důstojnosti. Svobodná společnost nemůže existovat bez nedotknutelného prostoru soukromí. Proto vyjdeme 11. října 2008 do ulic protestovat proti posedlosti bezpečností a kontrolou.
Zveme všechny, aby se k iniciativě „Freedom not fear“ připojili.
Tak doufám že si vyberete. A pokud by vás zajímalo, jakou že akci tento víkend navštívím já, tak vám prozradím, že žádnou z výše uvedených, protože musím v sobotu brzo ráno vstávat, být střízlivý a fungovat celý dlouhý den. Povinnosti… Takže připadá v úvahu maximálně Velká pardubická steeplechase tuto neděli…
Nejde o nějaké plnohodnotné učení hraní z gramofonů, je to spíše jen takové seznámení s tím vším. Přeci jenom snad každý si chtěl někdy zkusit ten pocit být Djem, tak proč jim ten pocit na chvilku nedopřát :)
Někteří již mají drobné zkušenosti s mixpultem a gramofony, jiní při pohledu na tolik čudlíků nechápavě kroutí hlavou…
Nechci tu popisovat proces seznamování s mixpultem a gramofony, protože vysvětlování co je k čemu, jak tohleto a támhleto funguje je zdlouhavé a ikdyž by se to nezdálo, pochopení toho všeho zabere dost času. Sám nechápu, proč některým (převážně děvčatům) trvá tak dlouho zapamatovat si co jsou výšky, středy, basy, šavle a crossfader.
Samozřejmě, že těch čudlů je na mixpultu víc (pro zjednodušení lekce používám „nejjednodušší“ mixpult, co momentálně mám – Stanton SMX 501 hlavně taky kvůli tomu, že se do něj dají píchnout 2 sluchátka) a vysvětlit zájemci o lekci to, že se o ostatní kroutítka a čudlíky nemusí zajímat, je někdy dost obtížné…
Téměř všichni, kterým jsem vysvětloval principy mixování už měli nějaké zkušenosti s djingem na počítači. A to je moje chvíle:
Dám desku na talíř, položím přenosku na začátek a najdu první beat, takhle ten první beat šmudlám sem a tam a povídám “ Sáhni si na to, tohle na kompu nemůžeš“
A skutečně :)
Žák je z toho všeho najednou malinko zmaten, takže pocit prvního beatu v ruce si tolik neužije a brzo desku pustí aby hrála, ale já mám z prvního beatu a vůbec zvuků pro šmrdlání sem a tam takový příjemný těžko popsatelný pocit…
Dynamický, hutný a hlasitý kopák je něco kouzelného, stejně tak jako různé zvuky nebo vokály (kupříkladu dříve zmiňovaná Edith Piaf a její Non,Je Ne Regrette Rien) a práce s nimi je jednoduše radost.
Nedokážu si představit, že bych měl hrát z cd playerů nebo přes nějakou virtuální napodobeninu na počítači… Někteří můžou namítat, že scratchovat se dá i na cd playerech, jenže člověk se tím tak připravuje o přímý kontakt s médiem a zvukovou stopou přímo a pocit prvního beatu pod prsty mu nahrazuje jakýsi jog, což mne opravdu vůbec nemůže uspokojit. Stejně tak i celkem slušné vymoženosti Xwaxu mají sice mnoho předností, ovšem ten pocit přímého kontaktu se skladbou se nedá nahradit přes převodník a obrazovku počítače…
Naštěstí je na akcích stále běžné vídat že se sejdou djs, co mají bágl plný vinylů a pokud má ten večer hrát někdo, kdo bude složitě zapojovat počítač a přepojovat signály, tak na něj ostatní djs koukají s takovým podezíravým pohledem a někteří se mu snaží i pomoct to Serato zprovoznit. Výsledný odehraný set je už v režiji kvality zvuku a zvukaře (pokud nějaký je) a samozřejmě v schopnostech dje. Někdy se bohužel stane, že se djovi Seratistovi publikum nepodaří přesvědčit, že poslouchají analogový signál a to je špatné.
Nemůžu tvrdit, že mi to s gramofony jde na jedničku, ale i tak mi práce s analogovým signálem přináší radost.
Někteří ke scratchování používají klasické gramofony a klasické desky, někteří gramofony a Time Code vinyly, ti ostatní nepoužívají gramofony.
Mezi ty ostatní bez gramců patří všichni cdčkaři, mptrojkaři nebo jednoduše PCčkáři, ale k těm se pojem scratch dá přiřadit velmi těžko. Existují taky magnetofonáři, kteří převíjením pásek dokáží někdy trumfnout desky a pak to umí ještě tenhle chlápek:
Není to tak dávno, co jsem se pokoušel o novou řetězovku a to jsem tehdy ještě „vařil z vody“ ale už tenkrát jsem brečel smíchy nad výsledky.
Nevim čím to je a jestli to tak je všude, ale alespoň zde je pravidlem, že každý druhý víkend je celkem dobrá sklizeň úlovků a návštěvníci se sem dostanou na neuvěřitelné dotazy
Co všichni hledáte o Cikrtovi? Jo aha ona i jeho manželka je vlastně tak trochu netypická. Každopádně když už jste se dostali sem, tak vás musím zklamat. Žádné podrobnější informace o kostní dysplazii zde nenaleznete…
dnb obrazky
Začínám vážně uvažovat o optimalizaci na výrazy drumnbassové obrázky nebo motivy… ale jaké dnb obrázky vlastně? a co si vůbec představit pod takovým pojmem? Vybavuje se mi pár obrázků, co má několik lidí na tričku jako 100%DNB a podobně a možná jedna gifka s Andym C… jo kdybyste hledali tekno obrázky, to už bych věděl :)
dramenbejs
Ano, jste tu správně :) ikdyž nevim, jestli nás nebude víc a jestli si to nemám třeba patentovat :) dokonce jednou padlo „co je dramenbejs“
jak michat dnb
Zase se to točí kolem toho drumnbassu. Tři tazatelé neví jak míchat dnb… Nebojte není to nic složitého. Troufám si tvrdit, že to je jeden z nejjednodušších stylů pro míchání. Stačí pochopit princip skladby, případně vyčistit uši a jde to samo :)
aku vrtačky čeky
Doufám, že můj článek všechny zájemce o koupi takového přístroje odradil !
cisteni vinylovych gramofonovych desek
No tak s tim si zase tak moc hlavu nedělám, ikdyž desky v klubech a hlavně na open airech dostávají pěkně zabrat a i přes to, že mi do nich ostatní klepou cigára a někdy jsou celkem dost od prachu, tak postačí hadřík z mikrovlákna a vysavač. To je alespoň moje praktika čištění desek (plánuji pořídit karbonový kartáček). Nicméně čištění desek není levná záležitost, nejlevnější „pračka vinylů“ stojí něco málo přes 10k a k tomu si ještě připočtěte náklady na provoz…
Existují lidé, co si svoje desky sprchují ve vaně vlažnou vodou. Je to rychlé a praktické a desce se nic nestane za předpokladu, že nenamočíte label. Mimochodem můj bratr ve vaně sprchuje fritovací hrnec :)
hip hop výrazy
Hey nigga
mike trenc-laska mp3
Cože?
pousteci porno videa
Super, super, zde si toho hodně pustíte :)
reloop stůl
Teda jestli Reloop vyrábí taky dj příslušenství v podobě stolů stejně kvalitně jako hudební techniku, tak to bych si šel ten stůl raději koupit do Ikey
stahnout internet
Při tomhle jsem si vzpoměl na jeden inzerát:
Prodám obsah celého internetu na 7450 DVD. Verzi bez porna a warezu na 2DVD
vinyl z filmu kour
Já říkám porád, že je ta scénka nějak nebezpečně oblíbená. Pokud ale hledáte takový podobný kopák na stejném basovém základu, tak doporučuji Hard Floor 006. Několikrát týdně mám přístupy na dotazy typu „Dj Arnoštek mp3 download“. Pokud hledáte tu skladbu z toho filmu, tak se naučte používat internet = nehledejte to na seznamu…. ArnošTEKK je prostě boží :)
Crysis Warhead předčil mé očekávání. Domlasknul jsem to na 3 sezení a můžu prohlásit, že je to nej FPS, co jsem hrál za poslední dobu. Samozřejmě jako každá jiná hra má i své mouchy, ale ty nejsou tak výrazné a na hratelnost nemají téměř žádný vliv. Vesměs to jsou drobnosti (kterých bylo v prvním Crysis více a které byly opraveny vydanými patchi) jako vznášející se zbraň nad zničeným obrněným vozidlem (obr.1), uvíznutý mimozemšťan mezi sloupy (obr.2) a nebo chyba v překladu, oznamující Najděte si cestu skrze letadlo. Kde mělo být skrze letadlovou loď.(obr.3)
Vývojáři v Cryteku se poučili z chyb prvního Crysis a všechny původní nedostatky zde odladili a hra je navíc skutečně lépe optimalizovaná a běhá mi v průměru na nějakých 28-16 FPS při rozlišení 1024×786. Samozřejmě většina nastavení je na úrověň Hráč, stíny a vodu jsem si nastavil na menší hodnoty.
Několik novinek v podobě nových vozidel a některých (až skoro galaktičných) zbraní jsou příjemným zpestřením a je trochu škoda, že celkem výborný granátomet najdete ve hře jen výjimečně a moc si střílení granátů neužijete.
Před vydáním hry se ozývali někteří fanoušci, co nesouhlasili s automatickým sbíráním zbraní a doplňováním zásobníků. Automatické sbírání zbraní je v této hře velmi praktické, protože je natolik akční, že na nějaké shýbání pro pušku prostě není čas. Oproti prvnímu Crysis je Warhead jakoby rychlejší, akčnější, adrenalinovější. První Crysis byl takové pohodové lážo plážo hraní, ale Warhead vás stále žene kupředu, furt se něco děje, takže je nakonec dobře, že autoři vynechali animace sbírání zbraní ze země, protože by to zdržovalo rozjetou akci a sbírání munice by mohlo mít mnohdy fatální následky.
Design některých misí je malinko nereálný, ale budiž. Především všudypřítomné palety s municí, které je protentokrát opravdu dostatek a hru to dosti ulehčuje a kapacita nesených zásobníků a granátů je tentokrát možná přehnaná i přes to, že porád musíte střílet. Samozřemě, že jsou chvilky, kdy si hráč musí vystačit pouze s několika typy zbraní, ale ne na dlouho a brzy najdete „jen tak“ pohozené další zbraně a arzenál si brzy doplníte. Možná že při hraní na nejtěžší obtížnost hráč využije a posbírá všechny připravené zásobníky, ale to nemohu zatím posoudit, protože zprvu jsem hrál na obtížnost Realistická, ale když jsem zjistil, že se na tuto obtížnost nedá ovládat zbraň na střeše vozidla za jízdy, přepnul jsem si obtížnost o jednu níž. Na druhé zahrání to zkusim na tuto možná nejtěžší obtížnost a uvidí se.
Autoři slibovali větší volnost a to, že vás během hraní nebude nikdo a nic nutit použít jakýkoli dopravní prostředek. Ani jedno není pravda!
Přinejmenším použití dopravních prostředků jako vznášedla a mise na jedoucí vlakové soupravě je pro úspěšné dohrání asi nutnost. Hra nenabízí přílišnou volnost pohybu po mapě. Postup je celkem lineární, jediné tápání kudy dál pro mě bylo jak se dostat na loď v zamrzlém moři. Po chvilce bylo jasné, že jediná cesta dál je vyskákat po připravených ledových kusech (překvapivě). Mapa je vlastně koridor, kterým se hráč prodírá a nějaké výraznější odbočení z plánované cesty není v této hře možné.
V původním Crysis mi přišlo trochu škoda, že má nanooblek night vision a prakticky ji nebyla během hraní příležitost pořádně využít. Ve Warhead si to hráč vynahradí dostatečně. Akce v naprosté tmě dává střílečce nový rozměr a trochu zamyšlení nad tím, že nepřátelé žádnou noční vizi nemají a přesto se strefují velmi přesně… No, kdyby to bylo jako v reálu, tak by tedy hra postrádala hodně ze své akčnosti a bylo by vlastně velmi snadné se jen tak plížit ve tmě a odstřelovat vojáky jednoho po druhém, kteří by hráče vlastně neměli vůbec vidět.
V temných důlních misích se mi velmi líbila jedna věc: Pokud čekáte, až se vám dobije energie pro noční vidění a nutně potřebujete osvítit nějaký kout, stačí jednoduše vyskočit ke stropu a sebrat z něj světlo a donést si ho kam potřebujete. Pokud se objeví nepřátelé, světlo po nich mrsknout a postřílet. Při této příležitosti se taktéž projeví nízká umělá inteligence postav, kdy jsou poněkud překvapeni přiletivším světlem a příliš je netrápí, že do nich pálíte ze samopalu.
Musim pochválit hudební doprovod a zejména loadovací skladby a některé ambientní kompozice během hraní. Taktéž plus si zaslouží filmové sekvence ukazující hlavního hrdinu a jeho tvář a emoce a ne jako v prvním Crysis, kde byly všechny naskriptované scény viděny očima hráče.
Během samotného hraní se odkrývá jakýsi příběh navazující na původní Crysis, jehož pointu jsem neměl šanci nějak pečlivěji registrovat, protože dialogy jsou vedeny vždy v tom nejnevhodnějším okamžiku, kdy má hráč spoustu práce s likvidací nepřátel a na nějaké vnímání toho, co vám kdo do vysílačky právě povídá, není čas…
Slibovaných 8 hodin hracího času by možná tak odpovídalo. Mohlo by to být delší, ale i tak je to výborná zábava. Dávám hře 9/10, právě pro její krátkou hrací dobu (ale hned se na to jdu vrhnout znova na těžší obtížnost;)) a drobnosti zmiňované v úvodu. Hře by na realističnosti přidávaly utrhané končetiny vojáků a nebo alespoň stopy po kulkách, ikdyž to už by mohlo být na slabší povahy asi trochu hodně silná káva a určitě by hra vzbudila mnohem větší ohlas a jistě by byla spousta protestů (jako třeba u GTA4). Uvítal bych alespoň tuto možnost zapnout v menu. Dneska ve městě jsem potkal 2 Vietnamce a tak nějak mi v hlavě sepnulo Maximum Strange a chtěl jsem jednoho chytnout pod krkem :) Asi bych to neměl hrát tak intenzivně :) Multiplayerový Crysis Wars se chystám vyzkoušet právě teď. Jsem zvědav, jestli alespoň zde bude častější využití granátometu…
EDIT: Tak mám hru rozehranou na nejtěžší obtížnost. Na obtížnost Delta si hráč musí zbraně sbírat sám. inteligence, výdrž nebo agresivita nepřátel není nijak výrazně zvýšena. Paradoxně mě častěji zabíjeli, když jsem si zkusil přepnout na nejlehčí obtížnost. Zbraní a munice je porád všude dostatek. Granátomet je přeci jenom na některých pozicích častěji (stačí jen hledat) a celkově zas tak veliký rozdíl v obtížnosti není…
Když se řekne „DJ“ většina lidí si vybaví diskotéku a ožralého bezcharakterního chlapíka za stolem s mašinkama, který (na přání, resp. za panáka) pouští komerční hitovky z CDček a občas do mikrofonu pronese nějakou dvojsmyslnou hlášku.
Tak takovým lidem se správně říká pouštěči nebo ještě lépe jukebox.
DJ je zkratka z anglického Disc Jockey. Slůvko disc znamená gramofonovou desku nebo talíř. Význam slova jockey má v angličtině více významů, jako je obsluhovatel, řidič, manévrovat/manipulovat, ale ve slovníku najdeme také ošidit, klamat nebo přinutit trikem.
Práce DJe je prostě sesynchronizovat a prolínat 2 skladby do sebe tak, aby posluchač měl dojem, že poslouchá souvislou nekončící hudbu, případně aby přechod mezi těmito tracky nepostřehl (techno, house, dnb). Jednoduše řečeno, je to ten, kdo pouští hudbu.
Tuhle za mnou přišel jeden známý a vyptával se mě jak to mám vůbec s hraním a jak se zvukem. Povídám, že máme něco kolem 5kW a kluci chtěli stavět ještě další basáky. A on že potřebuje dje, co by mu hrál na svatbě :) Na to jsem mu odpověděl, že by svatební hosté asi nebyli moc nadšení z toho, co bych jim tam zahrál…
Podobná situace se mi přihodila asi 2 roky zpátky, kdy mi volal jiný známý, majitel restaurace, že budou mít u nich v hospodě dětský den a potřeboval by dje, co by tam capartům pouštěl Dádu Patrapnsovou a Maxim Masturbulenc… To jsem se začal smát, protože mě hned napadlo, jakou psychickou újmu bych dětičkám způsobil, kdybych tam na ně vybalil noise terror :) No podařilo se mi ho přesvědčit, že si nevybral zrovna tu správnou osobu, že sice mě hodně lidí za dje považuje, ale tak trochu jinak, než je zvykem a vysvětlil mu pojem mezi djem a pouštěčem… Nakonec jsem mu poslal kontakt na jednoho člověka, o kterém jsem věděl, že kdysi dělával diskotéky, nevim jak je na tom teď, ale že tohle by eventuelně byl ten pravý člověk, kterého hledá. A ve finále mu poslal ještě varování BACHA NA OSA ! Ani nevim jak to nakonec dopadlo, ale tahle nabídka mě pobavila na celý týden :)
Musím se přiznat, že z CD jsem nikdy pořádně nehrál a ani nevim, jestli bych zvládnul odehrát set z cd playerů… Každopádně někdy bych si chtěl zkusit jaký to musí být pocit pouštět těm zdegenerovaným diskantům kabáty a ploužáky a prostě dělat deejaye na takových pochybných akcích a diskotékách, kdy by za mnou lezli děcka, že by chtěli pustit tuhle a tuhle písničku a jestli nemám „nějakej trenc, hiphop nebo árenbíčko“ (taky se mi už stalo)…
Možná, že chvilku by mě to bavilo, ale jak se tak znám, tak bych jim hned po půlnoci pouštěl tu moji diskotéku a asi bych je stejně musel všechny postřílet, protože co se na diskotékách a zábavách schází za stádo ožralejch diskantů bez jakéhokoli hudebního vkusu, to mi hlava nebere…
Bohužel i takoví lidé žijí mezi námi.
Každopádně ke splnění mého přání zkusit si zahrát pro lidi něco jiného, jsem zase o kousek blíže, protože jsem dostal staré desky s Edith Piaf, Donna Summer, Visací zámek, Pink Floyd, Mireille Mathieu, F.R. Čech, nebo album To je nářez od skupiny Tři sestry.
Vše ve velmi zachovalém stavu a mám z nich ohromnou radost :)
Kdyby se vám doma válely staré gramofonové desky v ucházející kvalitě, které si beztak nemáte na čem přehrát, tak mi je můžete nabídnout, rád vám od toho těžkého asfaltu pomůžu ;) Rozhodně nepohrdnu kdyby někdo nabízel desky od Led Zeppelin, Beatles, nebo Abba, případně jazzové nahrávky třeba Buddy Rich, vážnou hudbu atd
Už před tolika lety byli pánové, kteří používali gramofony jako hudební nástroj tzv. turntablism. Zaslouží si ohromný respekt! Takže připravte si svoje Penny&Giles crossfadery, namontujte Shure M44-7 a hurá do toho :)
Mike Platinas en 1987 Campeonato de España los megamix DMC
Mike Platinas představuje showmana a DJe osumdesátých let minulého století. Stylový oblek, kravatu, funky a klasické desky mixuje do sebe, předvádí juggling a to všechno bez crossfaderu. Je to více jak 20 let, ale stále je to zajímavá podívaná.
Rock Steady DJ’s
Podívejme se na DMC World 1992, který vyhráli Q-Bert, Mix Master Mike a Apollo. Trochu to připomíná vystoupení C2C, kteří tuto soutěž vyhrají za deset let a v roce 92 na to stačili 3 sehraný borci z USA
Dj Q-Bert & Mix Master Mike – Dmc 1995 World Finals
Tady už pětadvacetiletý Mixmaster Mike ničí přepínač phono/line a skoro k tomu o rok staršího Q-Berta ani nepustí
The very first DJ band: DJ Q-bert, Mixmaster Mike, Apollo
Vraťme se ještě do roku 1992 ke všem třem a jejich destrukčním hracím technikám, které předvádějí v pořadu Home Turf
DJ Rectangle – DMC mixing championships 1993
Od tohodle pána mám taky desku. Když jsem viděl jeho vystoupení poprvé, hned ze začátku mě udivil tak nízký stůl. Ovšem do dvou minut mi to bylo jasné ;)
Bad Boy Bill – 1989 DMC DJ Battle
Opět osumdesátá léta, opět DMC. Bad Boy Bill tu má svůj styl, podavače desek, rozkuřovačku a vedle gramofonu pixlu WD40
Arnoštek je prostě boží
A na závěr něco velmi populárního z filmu Kouř z roku 1991 :)
Bylo to někdy začátkem prázdnin, kdy se mě na icq ptal jeden známý, jestli bych nedokázal propojit 2 PC kabelem.
Trochu jsem znejistěl a snažil jsem si vzpomenout, jak se takové počítače dají vlastně propojit a že jsem něco podobného už někdy řešil. Proto jsem se ho hned zeptal, co konkrétně potřebuje. Hry po síti?
Vylezlo z něj, že si chce z jednoho počítače od svého známého do svého PC zkopírovat filmy a že si kvůli tomu už koupil kabel. Hned jsem mu navrhnul DVD vypalovačku nebo USB flash disk. Já mám celkem velký (kapacitní) flash disk, připomínám. Na to mi odpověděl, že toho je asi 200GB!
Aha, tak na to by můj Corsair Flash Voyager 16GB tedy nestačil…
No nakonec jako nejjednodušší řešení mě napadnul externí HDD, protože stále jsem nevěděl, jaký že to má kabel a jak to chce propojit. Po několika řádkách jsme se domluvili, že mu externí HDD pujčím, protože jak se brzo ukázalo, byl jsem jediný široko daleko, kdo takovou věcičkou momentálně disponoval.
Domluvili jsme se kdy a kde to zkopčíme, udělal jsem si na to čas a místo na disku. V den D, kdy jsem se k němu chystal přijet s diskem, tak mi píše, že ony ty filmy, odkud si je chce kopírovat, jsou vlastně na externím HDD, takže nic, díky za ochotu… No neuvěřitelné…
Díky této příhodě jsem se trochu zamyslel, jak má všechno poslední dobou stále větší nároky na kapacitu a datovou propustnost.
Jo žijeme už v 21. století. DVD pomalu přestávají stačit, nahrazují je Blue-Ray disky a čím větší obraz a kvalitnější zvuk, tím větší místo to potřebuje. To samé platí o rychlosti pro připojení k internetu. Existuje mnoho warezáků, co si v životě nekoupili jediný originál a všechno tahají přes kabel. Taky způsob jak si obstarat software a to neuvěřitelné množství dat, které muselo u takového človíčka protéct kabelem nebo vzduchem…
Napadá mě jedna užitečná poučka, už ani nevím odkud:
Definice hardwaru: Vše, co se nedá ukrást po síti
A jak tomu bylo třeba před 20ti 30ti lety? Tehdy se filmy ani muzika neuchovávaly v podobě nul a jedniček, ale všechno bylo na magnetických páskách a kazetách nebo deskách. Vzpomínám, jak tehdy otec přitáhnul z práce jakousi obludu o velikosti menší ledničky, protože jim v práci nasadili nové „děla“ 286 SX a těchto strojů se zbavovali. Ano, byl to počítač. Jakýsi Robotron s klávesnicí na jednom kabelu a s černo zeleným monitorem na druhém silnějším kabelu. Je zajímavé, že Google ani celý internet nedokáží dát přesnou odpověď, když chci najít, co to tehdy bylo za mašinku. Nenašel jsem ani jaký to byl model, ani obrázek, každopádně nejvíce se tomu podobá přístroj na obrázku v pravo.
Počítač pro kancelářské použití v 70. a 80. letech 20.století, s třemi 8″ disketovými mechanikami a jednou 5,25″ mechanikou. Můžu se chlubit tím, že jsem měl (a možná ještě někde na půdě bude) 8″ disketu, která měla kapacitu neuvěřitelných 160 kB ! Cenu z těch časů si ani netroufám odhadnout… Každopádně brzy budou mít takové věci historickou hodnotu ;)
No a pak už to jelo. První PC a k němu stovky 3,5″ disket. Tehdy to byla jediná možnost, jak do počítače dostat nějaká data. Přes tu malou pomalou a hlučnou zdířku. Jednou jsem měl pujčenou externí CD mechaniku, ovšem se 170MB HDD toho moc vykouzlit nešlo. Pamatuji si, že jsem Windows 95 neúspěšně instaloval z asi 15 disket, nebo kolik jich to vůbec bylo…
Mimochodem, věděli jste, že se na disketové mechaniky dají hrát různé melodie ?
Například za pár let bude vůbec problém, když se dostanete k datům na disketě a budete muset shánět Floppy Disk mechaniku :)
Podobný problém mám už teď s videokazetami, když mi někdo cpe kazetu, že to musím vidět, tak já ho musím zklamat, protože si tu krabičku nemám v čem přehrát a komu by se vlastně ještě vůbec chtělo čekat, až se páska přetočí na začátek… Audio kazety zřejmě čeká ještě několik let provozu, protože hifi věže i menší přehrávače se standartně vyrábějí alespoň s jednou kazetovou mechanikou a ve starších autorádiech se s nimi taky ještě setkáme. A navíc, po dlouhá léta i vlastně dnes to je snadný způsob, jak jednoduše zaznamenat hlas, zvuk nebo hudbu. Takže si troufám tvrdit, že ty staré kazety tu snámi budou ještě hodně dlouho, než se nadobro odporoučí do zapomění a její technologie magnetgických hlav do křemíkového nebe. Vlastně i já jsem měl svoje první sety na kazetách :)
Elektronika a počítače ale stárnou mnohem rychleji. Člověk si koupí výkonné PC a než si ho doveze z obchodu domů, tak z toho je kalkulačka. Nějaký čas to bude používat, než se objeví nová technologie, nebo nový ještě náročnější operační systém, kvůli kterým bude nucen kupovat nové a lepší a lepší díly, případně celý nový výkonější počítač, protože nově objevená technologie nebude kompatibilní s tou stávající.
Museli jsme si tím projít, až jsme se dostali k tomu, že všechna data sdílíme na síti. Na serverech Velkého Bratra, ke kterým máme přístup prakticky odkudkoli a kdykoli.
A v šuplíkách a ve stojanech se bude prášit na ty děrné štítky, diskety,ZIPky, kazety a minidisky, které v supermoderních počítačích nelze přehrát…
Pokud mám někde zahrát, téměř vždy potřebuju vědět, jaké gramofony budou ten večer k dispozici, abych se podle toho vybavil deskama.
Často se dostávám s některými Djs do sporu o tom, jaké gramofony jsou ty nejlepší. Většina Djs tvrdí jednoznačně Technics a nedá na ně dopustit. Nutno podotknout, že to jsou Djové, co mají pouze jeden svůj styl a pro jejich potřeby je takový gramofon značky Technics tou jedinou a správnou volbou. Já o takových diskjockejích tvrdím, že hrají hudbu ze 70. let minulého století– tedy že hrají hudbu z dob, kdy se tento gramofon začal vyrábět a proto jim vyhovuje.
Jenže žijeme už v 21. století !
Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Čím větší „hvězda“, tím nekompromisnější nároky na techniku, na které by dokázal snadno a lehce mixovat i naprostý amatér po troše tréninku.
Nechci zpochybňovat kvality takových Djs, ale můj názor je ten, že opravdu dobrý DJ se pozná podle toho, že dává kvalitní mixy i třeba na řemínkáči. Jak ale poznat dobrého Dje, když vám nezahraje z ničeho jiného, než z gramce Technics SL–1200 a mixáku Pioneer DJM 600 ? Pokud si jako pořadatel pozvete nějakou „hvězdu“, co vyleze na pódium a uvidí na stole něco jiného než Technics a šestistovku nebo osmistovku Pioneer a prohlásí že na tomhle hrát nebude, tak co si o takové „star“ myslet? Umí vůbec hrát, nebo umí hrát jenom na Technicsech?
Kdybych si chtěl hrát na hvězdu, taky bych si koupil Technicsy a Pioneera, 70% vinylů bych zahodil a poctivě trénoval na této technice a požadoval od pořadatelů právě toto vybavení na akci. Asi to vypadá blbě, když požaduji alespoň jeden „normální“ gramofon s pořádným pitchem a tak trochu by se dalo říct, že často mám nutkání taky prohlásit, že na tomhle teda rozhodně hrát nebudu :)
Taky jsem už několikrát hrál ze dvou Technicsů a jednoho AA HTD 4,5, abych mohl alespoň trochu junglit :) Nicméně lidi odemě očekávají mashup a já je nechci zklamat jenom proto, že v klubu mají předpotopní gramofony…
Gramofony Technics se začaly vyrábět v roce 1973 a jejich koncept se prakticky dodnes téměř nezměnil (kromě otočného potenciometru regulace rychlosti). Tato značka znamená (znamenala) nepsaný standart mezi Djs a v drtivé většině klubů ještě dnes narazíte právě na tyto gramofony. Naštěstí to tak vypadá, že jejich výroba se blíží ke konci! Což by znamenalo jejich postupné mizení z klubů a prudký vzestup jejich ceny.
Pokud má dj širší záběr hudebních stylů a rád je střídá, nebo hraje-li tzv. nadstandard, tak gramofony Technics nemá v oblibě, právě kvůli jednoduchosti a nedostatečnému rozsahu pitche. I já s tím mívám neskutečné problémy a hraní na takových gramcích vyžaduje dopředu dobře promyslet, co si na nich lze dovolit a co ne. Jasně, znám MK5 s 16% pitchem, ale to je spíše skoro výsměch a model, se kterým technics docela zaspal dobu. Je to rozhodně lepší než 8%, ale ani to mi často nestačí a taky není zaručeno, že zrovna tenhle předražený gramec budou mít na každé akci… Téměř vždy si na akci u které dopředu nevím technické zázemí, beru s sebou i několik desek navíc, které by byly prolnutelné i na mizerném pitchi právě jako pojistku proti Technicsům.
Ne vždy to ale vychází tak, jak by mělo…
Jaký by tedy byl ideální gramofon podle mého názoru a potřeb?
Tak zaprvé ta nejdůležitější věc je pořádný rozsah pro pitch control a (nad)standartní výbava. I 20% mým deskám leckdy nestačí. Upřednostňuji tedy gramofony s možností přepnutí na 50%, neměla by chybět možnost pustit desku pozpátku (s tím se dají dělat neskutečné věci) a regulace startu a dojezdu talíře.
Držení otáček a přesnost je pro všechny djs ta nejdůležitější věc a k prvnímu bodu trochu protiklad, protože čím větší citlivost pitche, tím horší je přesnost a chytit tu správnou rychlost vyžaduje hodně citu a dorovnávání desky.
Další důležitou věcí je konstrukce. Jedna z nepříjemných vlastností všech gramofonů na trhu je nízká odolnost proti zpětné vazbě. Jak dobrý je gramofon v tomto směru, se ukáže až na výkonném zvuku, když se skladba dostane do tiché pasáže a gramofon začne „vazbit“. Jediné gramofony, které jsou proti zpětné vazbě víceméně imunní jsou gramofony značek Technics a Vestax (v ideálních podmínkách). Někde jsem viděl video, kde Dj položil jehlu na stojící desku a „hrál“ bubnováním do těla gramofonu…
Výdrž a životnost jsou velmi důležité požadavky na gramofony od naprosté většiny uživatelů, protože gramofony často cestují s celým soudsystémem jen tak pohozeny mezi reproduktory v dodávce a pak se od nich očekává 100% funkčnost i když do nich třeba prší nebo do nich někdo vyleje pivo a klepe popel z cigaret. V klubech musí takový gramofon odehrát několik sezón bez závady nebo servisu a pozvaní Djs se k takové technice nechovají zrovna jako k vlastní…
Síla motoru a provedení talíře. Při prvních zkušenostech s American Audio HTD 4,5 nebo některými gramofony značky Reloop mě velmi mile překvapila síla motoru, kdy se do toho může člověk hezky opřít, když má k dispozici kroutící moment 4.5 kg/cm. Zvlášť pak u modelu Reloop RP-6000 MK6, kde se síla dá hezky regulovat (otázkou ovšem je, jakou to bude mít životnost) Jako nevyhovující mi také příjde drážkování talířů jako má třeba Numark nebo Vestax. Nejideálnější jsou standartní vystouplá kolečka, které do blikání stroboskopu znázorňují rychlost otáček (upřímně, nikdy jsem to během hraní nesledoval ani nepotřeboval, jen mi takový povrch nejlépe vyhovuje a taky se méně špiní)
Design. Pokud je možnost, téměř vždy si gramofon otočím „na výšku“ a mám rád, stejně tak jako normálně, mít tlačítko start/stop v levo dole. Proto jsou battle gramofony dobrou volbou a vhodně uspořádané tlačítka jenom usnadňují hraní a důležité je také, aby si dj třeba rukávem nechtěně nezavadil např o kolečko vypínání motoru.
Možnost výměny kabeláže. Tedy kabely nejsou pevnou součástí přístroje a dají se podle potřeby měnit za kvalitnější nebo delší a při případném poškození šňůry se nemusí dávat celý gramofon do servisu.
Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.
Kdybych se momentálně rozhodoval (a že se brzo budu rozhodvat) jaký pár gramofonů pořídit, vyhrála by to značka Vestax, konkrétně model Vestax PDX 3000. Nesplňují sice hodně mých požadavků, ale ty, na které kladu největší důraz (kvalita, výdrž, pitch a (ne)vazbení) jsou pro mě důležitější, než ostatní maličkosti.
Když se řekne „DJ“ většina lidí si vybaví diskotéku a ožralého bezcharakterního chlapíka za stolem s mašinkama, který (na přání, resp. za panáka) pouští komerční hitovky z CDček a občas do mikrofonu pronese nějakou dvojsmyslnou hlášku.
Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.