Jistě jste už viděli tyto dokumenty o výrobě vinylových placek.
Nyní vyšel i článek v češtině, jehož součástí je i stručný video dokument. Každopádně větší informační hodnotu si stále zachovávají tyto 2 videa. První část se zabývá výrobou matice, druhá část je o výrobě samotné gramofonové desky.
Štítek: party
První jarní den
Astronomicky začalo jaro už včera, ale dneska začíná podle kalendáře. Na první jarní den jsem chtěl nahrát nový setík, protože jsem k tomu byl několika lidmi přemlouván.
Úspěch totiž před lety zaznamenal jeden můj liquid funkový setík nahrávaný právě na první jarní den. Nevim tedy, co se jim na tom tolik líbilo, protože jsem ho míchal na laciných gramofonech pro děti, co nedržely rychlost a několikrát to tam je dost dobře slyšet… No, ucho běžného posluchače asi nevnímá ty občasné nepřesnosti a víc se soustředí na selekci desek a celkovou náladu setu. To ostatně můžu potvrdit, protože předtím, než jsem začal s djingem, měl jsem několik velmi oblíbených setů (např od Stakka&Skynet) a když jsem na ně po letech v archivu narazil, nemohl jsem pochopit, jak se mi něco takového mohlo tenkrát vůbec líbit. Samé kopance, nebyl tam jedniný kloudný přechod, prostě hrůza… No holt aktivní djing otevírá uši a naučí člověka poslouchat hudbu tak trochu jinak. Někdy to bývá na škodu, protože pak takového posluchače-dje, velmi rozhodí sebemenší chybička, kterou běžný posluchač třeba ani nepozná…
Tentokrát ale nečekejte liquidfunk. Mám takřka přesnou představu o tom, jaké desky do toho setu napasuju, jen ještě nevím, v jakém pořadí a kdy na to budu mít čas…
Je tolik věcí potřeba udělat a vyřešit, že jsem rád, že se k těm gramofonům postavím 3x do týdne a i tady platí pravidlo o trénování a zkoušení, jinak výsledek stojí za starou bačkoru. Stejně tak jako kytarista musí procvičovat prstoklad, tak i dj potřebuje trénovat scratch, nebo vymýšlet nové postupy a kombinace, jinak naučené zkušenosti pomalu ale jistě mizí…
Setík tedy někdy jindy, bohužel. Zklamu teď své příznivce a zklamu je ještě víc, až konečně něco nahraju a oni natěšění na liquid funk uslyší něco úplně jiného (ale zato originálního, přeci jenom liquidy hraje kde kdo a od toho se já už distancuji ;)
Tlačí mě čas a to bych ještě hrozně rád napsal jeden dost neuvěřitelný příběh ze života o nekonečné lidské blbosti, chamtivosti a absurdnosti. Tento týden se toho událo opravdu hodně, ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, ani popisovat jisté události a vysvětlovat složité vztahy mezi těmi lidmi. Dalo by to na jeden dost absurdní díl seriálu Beverly Hills 90210. Taky nemůžu riskovat, že by se k tomuto článku hlavní aktéři dostali, což by mělo dost nepříjemné následky jak pro ně, tak i pro mne.
Nemůžu, prostě ze své pozice momentálně nic psát nemůžu, ale opravdu bych chtěl být u toho, až to novorozené dítě začne jednou mluvit a říkat tomu pánovi tati a přitom by mu mělo říkat trochu jinak :)
I would talk about drums
Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…
Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.
Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičky Color Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.
Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.
Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…
Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)
Líbí se mi RMX-40 DSP
Tento týden se mi do ruky dostal zase mixpult Reloop RMX-40 DSP BlackFire Edition. Předminulý pátek se na něm hrálo na Drummateku a ve středu na něj narazím znova. Sice jsem na něm toho příliš neodehrál, ale už při prvním kontaktu bylo jasné, že tenhle mixák je velmi uživatelsky přívětivý a hraní bude příjemným zážitkem.
Ačkoli všichni výrobci ke svým (i nejlevnějším) výrobkům přidávají přídavek professional, v tomto případě se značka Reloop právem zdráhá a dobře rozmýšlí, co na tu krabici napíšou. Tím netvrdím, že na krabici není napsáno Professional DJ mixer, protože jsem krabici od tohodle mixáku ještě vlastně ani neviděl (vždycky hezky vybalený a zapojený – připraven k použití), ale pokud navštívíte nějaký seriózní e-shop s hudební technikou, budete u těch lacinějších produktů těžko hledat tyto oslavující přívlastky a popisky.
Opět jsem se na chvilku setkal s tímto dobře vypadajícím a ergonomickým mixpultem za necelých 10 tisíc. Musím se přiznat, že jsem po tomhle mixéru svého času také pošilhával, ale moje požadavky na výborné mechanické i zvukové provedení mixu splňovalo málo produktů a nakonec to vyhrál Vestax PMC 280
Tahle designová napodobenina mixu Pioneer DJM-600 působí na první dojem jako další nepovedený klon dražší značky a že od výrobku Behringer DJX 700 nebude zase tak daleko kvalitou, zvukem a zpracováním. Na druhý pohled ovšem zjišťujete, že napodobeniny Pioneera nemusí být tak špatné, jak předurčil právě Behringer.
Reloop jde svojí vlastní cestou a použité materiály a obvody jsou celkem přijatelné kvality. Nutno podotknout, že zatím jsem hrál vždy na relativně nových modelech, kde prozatím všechno fungovalo jak má a proto nemám důvod na ně nadávat (narozdíl od praskajících korekcí a zlobivých šavlí na DJM 600)…
RMX-40 by měl mít o poznání lepší zvuk díky Premium Sound Architecture než zvukokurv Behringer. Nemám důvod tomu nevěřit, protože nic horšího, než Behringer už snad zvuk kurvit nedokáže (možná telefonní sluchátko s transatlantickým hovorem, ale to bych ještě řadil před Behringera). Každopádně ani tady se na nějaký zázračně čistý a dynamický zvuk nemůžete těšit, protože od zvukových obvodů za pár tisíc by očekával prvotřídní kvalitu jenom naivní blázen.
Zase to má výhodu v tom, že se dá ušetřit na přenoskách a k tomuhle mixáku můžete koupit i nějaké nejlevnější Stantony, protože rozdíl mezi Stanton 505 a Concorde Scratch na tomhle přístroji prostě nemáte šanci poznat :)
Co se mi líbí a co jsem si hned zamiloval při prvním kontaktu je naprostá svoboda a uzpůsobení podle potřeb hraní, které se s možnostmi Pioneeru nedá ani srovnávat. Můžete si přesně nastavit průběhy šavlí i crossfaderu a ještě pár vychytávek do sluchátek. Křivka crossfaderu je opravdu strmá, když ten čudl vykroutíte uplně doprava. Žádný postupný náběh, jako tomu je u mnoha dražších mixů, ale crossfader opravdu zabírá tam, kde potřebujete. O šavlích nemluvě. To je jedna z těch báječných vlastností, kterou já od pořádného mixpultu vyžaduji. Otázkou ovšem zůstává, jestli by se mi podařilo zničit ten Long Life TCT crossfader, kdybych měl tenhle mixák třeba jenom týden doma. Myslím si, že by to pro mě nebyl problém :)
Pak tu jsou samozřejmě killy (nejčastější věc na mixu, která se zkurví jako první), celkem slušný záběr korekcí a jakýsi efektor s BPM counterem. Efektor a BPM counter jsem ještě netestoval(resp. není na to při hraní z desek moc času), ale nečekejme žádný zázrak. Každý seriózní prodejce vám doporučí si ukazatel BPM přelepit neprůhlednou lepící páskou, protože vás bude akorát mást nesmyslnými hodnotami.
S efektorem to bude podobné. Klasika Pan, Trans, Delay, Echo, Flanger, Filter, Phase a Pitch Shifter, ale je to tam jen tak aby se neřeklo a aby se to podobalo Pioneeru. Žádný fantastický vjem bych od toho neočekával a proto na tyhle věci raději ani nesahám, ikdyž vyhrát se stím jistě dá také…
Dva Master výstupy, jeden Rec výstup, send/return smyčka, čtyři phono a 8line vstupů a dva mikrofony by měly stačit i poloprofesionálům.
Tenhle mixpult se mi prostě líbí a kdybych začínal s djingem, chtěl objevovat kouzlo práce se zvukem a s hudbou a neplánoval scratching, tak bych si na doma právě tuhle hračku koupil. Na doma hlavně kvůli tomu, že na akci toho vedle uřvaného odposlechu ve sluchátkách moc neuslyšíte…
No a kdybych měl trochu větší ambice (a samozřejmě i více peněz) a požadoval opravdu kvalitní zvuk i provedení a vystačil si „jenom“ se třemi šavlemi, šel bych do RANE Empath Black nebo do levnější klasiky Ecler NUO 3
Nanorepráky
Představte si ráno, kdy se dokonale odpočatí vzbudíte právě včas a u happy endu krásného snu. Máte ještě dost času na ranní záležitosti a cestu do práce a přesto nezvonil žádný budík. Na trochu netradičním nočním stolku máte sklenici plnou vody, kterou nebudete pít, ale vylejete do šuplíku tohodle zvláštního kusu nábytku a zavřete. Stačí počkat několik vteřin a z toho samého šuplíku vytáhnete čerstvé pečivo a horkou kávu. Nemusíte si dělat starosti, že byste si touhle instantní snídaní do postele nadrobili nebo ušpinili povlečení. Moc dobře víte, že jakmile vstanete, postel se o úklid a ustlání postará sama a přitom vám sdělí informace o počasí, připomene dnešní naplánované schůzky a úkoly, nebo začne přehrávat vaši oblíbenou rádiovou stanici. Ráno se zpostele nikdy nikomu nechce, ale slušné vychování a charakter vás donutí přeci jenom vstát a vykonat ranní potřebu tam, kde se to obvykle dělává, ikdyž víte, že i v tomto případě by se postel sama o nějakou tu „nehodu“ taktéž dokázala postarat…
Zní to jako pohádka?
Zajisté ano, ale nebude to trvat dlouho, kdy bude podobný sci-fi příběh naprosto běžnou záležitostí každodenního života.
Co je příčinou takových kouzel? Nanotechnologie Tedy miniaturní neviditelní roboti, kteří dokáží vyrobit cokoli, na co si jen pomyslíte.
Technologie tak úžasná, že se až nabízí otázka, jestli vůbec pochází z naší planety? Pokud zapátráte v historii této technologie, najdete první zmínky o technologii a strojích velikosti atomu u jistého pána jménem Richard Philips Feynman, který svou vizi o nanotechnologii nastínil v roce 1959. Tehdy byl nejmenší počítač veliký asi jako fotbalový stadion, takže jeho myšlenkám se tehdejší odborníci smáli. Další významnější zmínka o mylníku v nanotechnologii je o společnosti IBM, které se v roce 1990 povedlo uspořádat atomy do tvaru loga IBM. No ale kdo pokračuje ve vývoji? V nanotechnologii je budoucnost a její výzkum musí být zcela jistě dotován obrovskými sumami z patřičných míst. Jen je o tom nějak podezřele stále málo informací…
Přiblížila se doba, kdy se nanotechnologie začíná vyskytovat v běžném živote, ba co víc, ona se už dokonce nějaký čas používá!
Nevěříte? Máte-li na botách nebo na bundě GoreTex, pak máte nanotechnologii přímo na sobě :) Membrána GoreTex má strukturu upravenou tak, aby se molekuly vody dovnitř nedostaly, ale tělesný pot se mohl odpařit ven.
Nebude to trvat dlouho a veškerou práci budou dělat neviditelné miniaturní stroje přímo podle zadaného programu na počkání. Bude možné vyrábět jakékoli organické i neorganické materiály a sloučeniny, protože nanoroboti pracují s jednotlivými molekulami a atomy. Vzniknou tak miniaturní kvantové superpočítače o nepředstavitelném výkonu, kapacitě, možnostech a AI, které budou všude kolem nás i v nás…
Představte si, že na každou nemoc bude existovat lék, nebudete muset kupovat dárky pod stromeček pro své blízké, jednoduše si je vyrobíte v replikátoru… Vzniklé materiály a sloučeniny budou mít dosud nemyslytelné chemické a mechanické vlastnosti prvotřídní kvality…
Ať se vám to líbí nebo ne, nanotechnologie výrazně změní životy nás všech. Jako se vším co kdy člověk vyrobil, bude se i v tommto případě jednat o zneužití těchto technologií jistými společnostmi a lidmi a to povede k definitivnímu podřízení a kontrole všeho živého i neživého. A pokud se vám něco takového třeba jenom myšlenkou zprotiví, nanotechnologie vás potrestá třeba tím, že už se vám nebudou zdát ty překrásné happy endové sny, ale nejčernější noční můry, přestane vám chutnat vaše oblíbené jídlo, nebo přestanete poznávat svoji rodinu. Vzpomeňte na československý sci-fi seriál Křeček v noční košili. Možností je mnoho a přitom nemůžete obvinit nekoho jiného, než sami sebe… Taková hrozná vize je ale ještě daleko. Počkáme si alespoň do roku 2012 :)
Dokonce i běžné zpravodajské servery se touto myšlenkou zabývají, ale nepřipouštějí si takové scénáře (nechtějí/nesmějí). Prozatím je taková paranoidní představa jistě ještě nějakou chvíli oddalována, protože nynější pokrok je teprve ve fázi objevování možností a tzv rozkoukávání se. Tedy alespoň v tom optimistickém pohledu a tím se dostávám k tématu, o kterém měl původně tento článek vlastně být.
Reproduktory z nanotrubic jsou další krásná vize díky nanotechnologii.
Představte si sound systém, na který už nepotřebujete náklaďák a několik silných rukou, ale obyčejnou krabičku a přesto bude hrát neuvěřitelně čistě a hlasitě. Ten bude v kombinaci s další technologií hrát jen pro ty posluchače, kteří o to opravdu stojí a nebude se už nikdy více rušit noční klid a majitel aparatury se nemusí obávat toho, že mu někdo „omrdá bedny“:)
Dejte mě zmrazit a vzbuďte mě, až přejde krize a po válce tohle všechno tady bude…
Nabitý víkend
Už dlouho se nestalo, že bych měl za jeden víkend 2 hraní.
Takže je čas stím něco udělat a pořádně se vydunit :)
Pátek
Trochu zvláštní pocit, když už třetí týden chodím po městě kolem těhlech plakátů, kde je zrovna největším písmem Apin. Nejsem zrovna příznivcem komerčních akcí z barevných plakátů plných reklam s hvězdným lineupem. Už vůbec nerad vidím na plakátech napsáno Apin, když už, tak alespoň ne tak velikým písmem… No naštěstí tohle není případ komerce, jenom prostě nekoho potřebovali jako headlinera této akce a odsral jsem to já :) No co, dnb jsem už dlouho nikde nehrál, takže po nějakém čase opět změna :)
Malé akce v Lku jsou vždycky velmi luxusní a troufám si tvrdit, že s mnohem pohodovější atmosférou, než ty velké akce na velkém sále…
Slíbeno je spousta fotbálků, pořádný zvuk, světla a mlha. Už se na tuhle akci těším, ikdyž tam nebudu být moc dlouho, abych načerpal síly na další den…
Podrobnosti zde
Sobota
No a v sobotu se jede do Chocně. Oproti pátku trochu zrychlíme a přitvrdíme, takže posluchači, co se nedočkají v pátek, určitě budou potěšeni sobotní hudební produkcí :)
Jako vždy čekejte velmi povedený liveset (kdo nebyl v sobotu v Pitchi, přišel o hodně), nějaký ten pingpong já vs Hulín, kdy si zase budem říkat, že bysme to mohli už zpomalit, ale následující „zpomalující“ deska to z 230 BPM ještě vytáhne na 250 BPM :) Nebude chybět originální projekce v podání 2kangoo, host a samozřejmě pořádný kvalitní zvuk a kravál až do rána.
Podrobnosti zde
Mám takový pocit, že v pondělí zase nebudu nic slyšet a budu docela rád, že na ten příští víkend se žádná další akce nechystá…
Do-Re-Mi
Svého času veliká popularita pořadu Do Re Mi byla jistou známkou toho, že v ČR je spousta lidí, kteří si rádi a dobrovolně nechají kurvit vlastní vkus i charakter sledováním takovýchto soutěží.
Ne vždy to ale bylo tak zlé. Občas se na obrazovce objevil i typický průměrný divák TV Nova, takže o zábavu bylo postaráno :)
Pan Václav Pergl je velmi nadaný zpěvák a to si počkejte až příjde kudrnáč ;)
Ludvík Trnka předvádí nejen božský zpěv, ale i originální taneční kreace…
Na Valentýna – běžte všichni do Pitche !
Tak schválně, kdopak z vás si po přečtení nadpisu pomyslel na něco sprostého?
Kamže vás to vůbec posílám?
Tenhle blog navštěvuje hodně pardubáků a tak se toho musí využít, protože Chrudim je co by čápem dohodil a kamenem doletěl. Nebo jak se to říká :)
Možná mnozí z vás budou znát legendární R klub.A kdo nezná, tak pozná. Je to místo, kde se v minulosti pořádaly velmi povedené akce a když jsem byl ještě ještěr, strávil jsem tu mnoho příjemných večerů poslechem všelijaké muziky. Noci u merkura, Easteci, psytrance, Ladida na silvestra 2000 a hromada dalších, to byly akce, na které hrozně rád vzpomínám. Naposledy tam hrál DJ Tráva a to byla vážně moje asi poslední návštěva zde…
Pak Rko skončilo, chvíli se nic nedělo a pak se ten podnik přejmenoval na Zuzzy bar a jeho dramaturgie se zcela odvrátila od elektronické muziky a zaměřia se na metal a rock. Mnoho lidí včetně mě tím tak přišlo o jediné kvalitní místo, kde se mohli kulturně vyžít a kde trávit sobotní večery na chrudimsku.
Nic netrvá ale věčně a tak i Zuzzy baru město neprodloužilo smlouvu a tímpádem se Zuzzy bar v tichosti odebral do věčných lovišť.
Co dál? Prostor nezpustl, ani se nezboural. Od září se přestavěl a zrenovoval interiér a klub se otevřel pod názvem Pitch. A co je nejdůležitější: V Pitchi se neomezují se jenom na rock a metal, ale prostor dostávají takřka všechny hudební styly, počínajíc jazzem, rockem, přes Ska, funk, hiphop až k drumnbassu nebo teknu !
Ikdyž se tu každý víkend děje něco zajímavého, přiznám se, že na akci jsem tu v novodobých dějinách byl poprvé minulou sobotu ato ještě navíc úplně neplánovaně.
Předtím to bylo na chvilku vloni v prosinci, když jsme tam byli domlouvat tuhle valentýnskou akci. Jinak to bude takových 7 nebo 8 let, co jsem tam byl naposledy. Dost jsem koukal, jak se ten prostor změnil. Interiér je trochu jinak řešený, ta příčka oddělující havní parket a chillout je pryč (respektive posunutá, ale chill out tu už asi udělat nepujde), sedačky a křesla nahradily židle a stoly a přibyl tu jeden automat (nechce žrát letáky na tuto akci), pak šipky a nové fotbálky…
Klubu to ale svědčí a už jenom ten fakt, jaké velké a žánrově různorodé akce se tu pořádají, znamená, že kultura v Chrudimi opět ožila a příznivci kvalitní muziky mají opět svůj prostor, kde se můžou dostatečně kulturně vyžít :)
Jak již bylo zmíněno. Do Pitche se chystá i Figura a to přesně na Valentýna, takže se můžete těšit na nadstandartní náklep z desek i z mašin, nějakého toho hosta, speciální valentýnskou projekci a pořádnej kravál :)
Více informací pod plakátem ;)
63 kilo hudby
Lidé si svoje hudební archivy poměřují a hodnotí všeliak.
Nejčastějším měřítkem bude ve většině připadů složka MP3 a její velikost v GB. Ale vzhledem k různým datovým tokům a kvalitám souborů je nějaká obsazená kapacita disku naprosto pomíjivým údajem. Zvlášť, když se u mnohých uživatelů hudební a zvukový archiv neskládá jenom z mp3 souborů, ale i z ogg nebo wavu.
Rozumnější a hodnotnější by byla celková stopáž všech hudebních souborů na disku. S tím by se už dalo pracovat, ale jen u těch uživatelů, co mají jako mp3 nebo ogg vorbis uloženu opravdu jen muziku. V mém případě by informace, že celková délka playlistu je 5 týdnů, 2 dny, 14hodin, 36 minut a 58 sekund taky o ničem nevypovídala, protože většina z toho není muzika, ale hromada hudebního materiálu. Různé pady, ruchy, hlášky, loopy, samply nebo nájezdy. Jako machrování před kamarády to jsou dobré trumfy, ale v praxi už trochu nanic. Hej kámo to jseš slaboch, mě by to v kuse hrálo dva měsíce… Kdo by poslouchal půl hodiny pískání nebo vrčení v různých frekvencích a tóninách?
Poměřovat množství muziky tím, kolik máme CDček nebo kazet? Žijeme už přece v 21. století a ruku na srdce, kdo z vás si ještě dneska kupuje hudební CD nebo kazety, když tu máme torrenty případně pro ty poctivé Beatport, nebo legální MP3 z internetu?
Navíc přečtěte si některé články o tom, jak prodej CD nosičů klesá rok od roku stále více, zatímco poptávka po vinylech roste…
Důvod je prostý. Hudba na vinylu má neoddiskutovatelné unikátní zvukové kvality, dynamiku a prostě tu energii, kterou sebelepší převodník nedokáže z nul a jedniček vykouzlit. Navíc je pro mě nejdůležitější ten kontakt s médiem.
A tady se už dostávám k tomu, co jsem nakousnul v úvodu. Dnes jsem zvážil svých 305 vinylů. Dohromady plus mínus 63 kg :) Občas si říkám, kdo se stím má tahat a vždyť stejně si na akci beru maximálně 30 desek… Ale prostě to, že mám svoji oblíbenou muziku na desce na kterou si můžu sáhnout, kterou pouštím ostatním lidem, můžu si její rychlost přehrávání a korekce upravit jak chci, je prostě nenahraditelný pocit…
Taky lze trochu zapochybovat když se budeme bavit o muzice, protože ne všechen materiál vylisovaný do vinylu je hudba. I zde jsou loopy, pady, hlášky nebo pískání. Prostě zvuky se kterými lze pracovat mnohem pohodlněji, efektivněji a přesněji, než na obrazovce PC. Pro laika nemyslitelné, ale kdo podlehl kouzlu ovládání zvuku rukama, dá mi za pravdu, že nějaké klikání myší se tomu nemůže absolutně vyrovnat…
Ani trochu nezávidím vám, co máte ve svých mp3 přehrávačích terabajty nehmotné a nic nevážící hudby, která nemá z tohoto pohledu žádnou hodnotu a můžete si tak maximálně upravovat výstupní hlasitost a pasivně poslouchat :)
Jak fotí C702
Již dříve jsem slíbil, že se tu pochlubím s tím, jak mizerně tenhle cybershot (nebo spíše cybershit) fotí.
Tak tedy. Věřte mi, že jsem opravdu pečlivě vybíral ty nejzdařilejší fotky mezi hromadou ošklivých a nepovedených.
Každý obrázek má v title krátký koment o okolnostech vzniku fotky nebo o jejích úpravách. Všechny obrázky jsou přímo soubory z telefonu a případné úpravy a vylepšování snímku probíhalo na telefonu za pomocí aplikace Photo DJ nebo volby Upravit obrázek
Jak vidíte, fotoaparát tohoto telefonu je stejně kvalitní asi jako celý přístroj samotný. Jakákoli scéna mu dělá problém a největší oříšek jsou pro něj málo osvětlené záběry. Hudební W810i fotí mnohem lépe! Pokud stále uvažujete nad koupí tohoto šmejdu, doufám, že vás tento článek přesvědčil o tom, že to není dobrá volba…